MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY MEZI MANŽELY DLE ČESKÉHO A SLOVENSKÉHO PRÁVA

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Miroslava Bartková MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY MEZI MANŽELY DLE ČESKÉHO A SLOVENSKÉHO PRÁVA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. Katedra: občanského práva Datum vypracování práce: 23.03.2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze, dne 31.03.2010

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Doc. JUDr. Josefu Salačovi, Ph.D. za odborné vedení a připomínky.

Obsah Seznam zkratek... VI Úvod...1 1. Historický exkurs...3 1.1 Římskoprávní pojetí...3 1.2 Majetkoprávní vztahy ve Všeobecném občanském zákoníku...4 1.3 Právo slovenské...7 1.4 Zákon č. 265/ 1949 Sb., o právu rodinném...8 1.5 Právní úprava po vydání zákona č. 40/1964 Sb...11 1.6 Současná platná právní úprava SJM v České republice...12 1.7 Současná platná právní úprava BSM ve Slovenské republice...14 1.8 Dílčí závěr...16 2. Charakteristika pojmů...17 2.1 Pojem SJM a BSM...17 2.2 Předmět a rozsah SJM a BSM...19 2.2.1 Předmět...19 2.2.2 Výlučný majetek...21 2.2.3 Rozsah...24 2.3 Funkce SJM, resp. BSM...28 2.4 Dílčí závěr...29 3. Vznik a obsah SJM, resp. BSM...31 3.1 Vznik SJM, resp. BSM...31 3.2 Obsah SJM, resp. BSM...34 3.3 Dílčí závěr...40 4. Možnosti modifikace...41 4.1 Modifikace dohodou manželů...41 4.1.1 Změny v rozsahu SJM, resp. BSM...43 4.1.2 Změny doby vzniku SJM, resp. BSM...44 4.1.3 Změny v zákonných pravidlech pro správu SJM, resp. BSM...44 4.2 Modifikace rozhodnutím soudu...46 4.3 Dílčí závěr...48 IV

5. Předmanželské smlouvy...49 5.1 Způsobilosti uzavřít manželství a předmanželskou smlouvu...51 5.1.1 Způsobilost nezletilých osob...51 5.1.2 Způsobilost zletilých osob...52 5.1.3 Zastoupení...53 5.2 Dílčí závěr...53 6. Zánik SJM, resp. BSM...54 6.1 Zánik SJM, resp. BSM zánikem manželství...54 6.2 Zánik SJM, resp. BSM za doby trváni manželství...55 6.2.1 Vyslovení trestu propadnutí majetku...55 6.2.2 Prohlášení konkurzu...56 6.2.3 Odpor dobrým mravům...58 6.2.4 Zrušení BSM dle 148a odst. 2 ObčZSR...59 6.3 Dílčí závěr...59 7. Obnova zrušeného SJM, resp. BSM...60 8. Vypořádání SJM a BSM...61 8.1 Vypořádání dohodou...63 8.2 Vypořádání rozhodnutím soudu...65 8.3 Vypořádání ze zákona...67 8.4 Dílčí závěr...69 Závěr...70 Seznam použité literatury...72 Název diplomové práce v anglickém jazyce Resumé Seznam klíčových slov V

Seznam zkratek ABGB Všeobecný občanský zákoník aj. a jiné apod. a podobně BSM bezpodílové společenství manželů č. číslo čl. článek event. eventuálně InsZ insolvenční zákon kol. kolektiv např. například ObčZČR občanský zákoník České republiky ObčZSR občanský zákoník Slovenské republiky ObchZ obchodní zákoník odst. odstavec OSŘ občanský soudní řád příp. případně resp. respektive SJM společné jmění manželů Sb. sbírka zákonů České republiky sp. zn. spisová značka str. strana tj. to je TZ trestní zákoník tzv. tak zvaný viz odkaz na příslušné místo v textu ZMS zákonné majetkové společenství ZoR. Zákon o rodině Zz zbierka zákonov Slovenské republiky VI

Úvod Manželství je svazek muže a ženy a celoživotní společenství podle božského a lidského práva. Takto definoval manželství již v Digestách římský právník Hortensius Modestinus. Manželství prošlo mnohými změnami, od nejstarších úprav, kdy byla manželka podřízena svému manželovi, až po současnost, kdy mají manželé v manželství rovné postavení, stejná práva a povinnosti. V současnosti je manželství charakterizováno dvěma úpravami církevní a světskou. Světská úprava má, na rozdíl od církevní, svou oporu i v právních předpisech. Na manželství je dnes nahlíženo jako na svazek, který spočívá na pevných citových vztazích mezi ženou a mužem. Oba jsou si v něm rovní. Hlavním společenským účelem manželství je dle převládajícího společenského názoru i zákonné úpravy založení rodiny a řádná výchova dětí. Manželství se uzavírá na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy vytvořit harmonické, pevné a trvalé životní společenství. I když statistika rozvodovosti manželství příliš nepřeje (téměř 50% manželství se jak v České republice, tak i na Slovensku rozvede), stále se manželství a rodina považuje za základní článek společnosti. Manželství se týká většiny lidí (buď byli již ženatí/vdané, nebo se chystají manželství uzavřít). Současně je s jeho vznikem spojen i vznik vztahů jak mezi manžely navzájem, tak i mezi manžely a třetími osobami. Důležitost úpravy majetkových vztahů mezi manžely je vyjádřená i tím, že ji zákonodárce věnuje zvláštní pozornost. Soubor právních ustanovení týkající se majetkových vztahů mezi manžely, označovaný jako manželské majetkové právo, má zdůraznit rovné postavení manželů, ochránit majetkové zájmy jednoho z manželů před neoprávněným nakládáním se společným majetkem druhého manžela nebo jednáním v neprospěch rodiny. Tato diplomová práce se zabývá Majetkoprávními vztahy mezi manžely dle českého a slovenského práva, jinými slovy společným jměním manželů a bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů. Jedná se o problematiku poměrně složitou a rozsáhlou, a proto není možné obsáhnout celou materii týkající se majetkových vztahů mezi manžely komplexně. 1

Práce je rozdělena do osmi základních částí. V první z nich je zachycen historický vývoj od dob římského práva, které významným způsobem ovlivnilo vývoj majetkových vztahů mezi manžely i na našem území, až po v současné době platnou právní úpravu v České a Slovenské republice. Druhá kapitola popisuje charakteristiku základních pojmů týkajících se SJM a BSM, zahrnující předmět, výlučný majetek, rozsah či funkce SJM a BSM. Následuje kapitola týkající se vzniku a obsahu SJM a BSM včetně vzájemných práv a povinností mezi manžely a právního vztahu mezi manžely a třetími osobami. Další kapitola je věnována modifikacím SJM a BSM. S těmito modifikacemi je úzce spojena též možnost snoubenců uzavřít předmanželskou smlouvu a právě tato tématika je rozebrána v navazující kapitole. Šestá kapitola pojednává o zániku SJM a BSM. V předposlední kapitole je stručně rozebrána možnost obnovy SJM a BSM. Poslední kapitola je věnována zřejmě nejsložitější problematice v této oblasti, a to vypořádání SJM a BSM. Cílem diplomové práce je snaha o srovnání úpravy majetkových vztahů mezi manžely v České republice a na Slovensku, především pak snaha najít to, co mají obě úpravy společné a v čem se liší. 2

1. Historický exkurs 1.1 Římskoprávní pojetí V období platnosti římského práva je rodina patriarchálního charakteru a na manželství se nazírá jako na svazek uzavíraný v zájmu muže, který stojí v čele rodiny. Žena a děti, které s ní zplodil, mu jsou podřízeny. Uzavřením manželství žena opouštěla svoji vlastní rodinu, což znamenalo zánik otcovské moci a stávala se členem rodiny svého manžela. Tento nejstarší typ rodiny se nazýval matrimonium cum in manum conventione, neboli manželství s manželskou mocí nad ženou, označováno též jako manželství přísné. V tomto typu manželství manžel disponoval celým manželčiným majetkem, který na něho uzavřením manželství přecházel. Manžel hospodařil i s majetkem, který nabývala manželka za doby trvání manželství, protože ho nabývala pro manžela. 1 Postupem času se manželství stává volnějším, pro něj se používá název matrimonium sine in manum conventione, což znamená, že muž a žena sňatkem zůstávají ve svých rodinách, na jejich právních postaveních se nic nemění. Žena nepřestupuje do rodiny svého manžela, zůstává osobou sui iuris, jestliže již neměla otce, anebo zůstává nadále podřízena otcovské moci v rodině vlastní. V případě sporu je manžel, jelikož nevzniká žádná moc manžela nad ženou, nucen ustoupit moci otcovské. Otec má k dispozici právní prostředky, které může použít proti manželovi nebo proti každému, kdo by jeho moc nad dcerou rušil. Nevzniká žádné majetkové společenství manželů, manžel ovšem nese všechny náklady a výlohy, které byly spojeny se založením rodiny. Byl povinen poskytovat manželce a dětem výživu podle přiměřenosti svého majetku. 2 Žena přispívala do rozpočtu rodiny tím, že muži poskytovala věno, které sloužilo na zvýšené náklady. Poskytnutí věna nebylo povinné, ale právní úpravy poukazují na to, že zřízení věna bylo považováno za žádoucí a běžné. Věno přijímá manžel nebo tchán nevěsty (v případě, že je manžel podroben moci otcovské). Manžel může s věnem volně disponovat, stává se jeho vlastnictvím, žena k němu nemá za trvání manželství žádná práva. 1 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek M. Římské právo, Praha: C.H.Beck, 1995, str. 133. 2 Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek M. Římské právo, Praha: C.H.Beck, 1995, str. 134. 3

Původně se ženě vracelo věno při rozvodu, v pozdějším období za všech okolností, i když nebylo vymíněno. Podat žalobu na vrácení věna bylo osobním právem manželky. Manžel měl povinnost vrátit věno jen v případě úmrtí nebo rozvodu. Při úmrtí ženy zůstávalo věno manželovi. Kromě věna mohla mít žena ještě jiný majetek. Ten byl jejím vlastním a mohla s ním volně nakládat. Obvykle ho dávala manželovi, který ho spravoval a byl za něj zodpovědný. 1.2 Majetkoprávní vztahy ve Všeobecném občanském zákoníku Kodifikační práce na občanském zákoníku trvaly mnoho let a potýkaly se s velkým množstvím problémů. Započaly již v období vlády Marie Terezie, konečná verze byla vyhlášena až za vlády Františka I. Zákoník pod názvem Všeobecný občanský zákoník byl úspěšně vyhlášen patentem z 1. června 1811 s platností pro všechny země, které v této době tvořily císařství rakouské, vyjma země koruny uherské a nabyl působnosti dnem 1. ledna 1812. 3 Vzápětí byl přeložen z německého jazyka do jazyka českého pod názvem Kniha všeobecných zákonů městských. ABGB byl významným, na svoji dobu moderním zákonodárným dílem, východiskem se stala přirozenoprávní teorie. Na jeho vznik měl vliv také francouzský napoleonský Code Civil z roku 1804. Výlučnost ABGB spočívala v tom, že rušila dosavadní starší právní úpravu občanskoprávních vztahů. O kvalitě této právní normy svědčí i to, že s určitými úpravami byla ve sledovaných zemích platná až do roku 1950. 4 Osobní poměry upravoval ABGB v díle prvním, hlavě druhé ( 44 136), v pátém díle, dvacáté osmé hlavě bylo pak vymezeno majetkové právo, smlouvy svatební. Úprava práva rodinného a manželského vycházela z tradice práva kanonického. Pravidla však byla státem autorizována a jejich dodržování se ocitlo pod jeho dohledem. ABGB chápal manželství jako smlouvu mezi manžely založenou na snubní volnosti. Manželé se zavazují k plnění vzájemných povinností. 5 3 Rouček, F. - Sedláček, J., Komentář k československému obecnému zákonníku občanském. Díl I. Praha: Linhart, 1935, str. 58. 4 Adamová, K., Soukup, L. Prameny k dějinám práva v Českých zemích, Plzeň : Čeněk, 2004, str. 219. 5 44 ABGB: Rodinné poměry se zakládají smlouvou manželskou. Ve smlouvě manželské prohlašují dvě osoby různého pohlaví zákonitým způsobem svou vůli žít v nerozlučném společenství, ploditi děti, je vychovávati a navzájem si pomáhati. 4

Manželství mohl uzavřít každý, komu nebránila nějaká zákonná překážka (např. nezletilost, duševní porucha). Do roku 1867 se vyžadoval souhlas orgánu veřejné správy, tzv. politický konsenzus. Podle Všeobecného občanského zákoníku bylo manželství koncipováno jako svazek dvou nerovnoprávných subjektů za hlavu rodiny byl prohlášen manžel, žena byla podřízena jeho moci. Nerovnoprávnost muže a ženy se projevila v kogentních ustanoveních, jako byl 91 ABGB: Muž je hlavou rodiny. V této vlastnosti náleží mu především právo řídit domácnost; jest však také povinen obstarati své manželce slušnou výživu podle svého majetku a ve všech případech ji zastupovati. Nerovnoprávnost žen byla vyjádřena např. 141 ABGB, který stanovil, že je povinností otce starat se o výživu svých dětí; z dalšího ustanovení vyplývá, že jestliže dítě nemělo otce, muselo mít poručníka, protože ženy nemohly být poručníky. To se týkalo i matek. 6 V případě majetkových vztahů platil princip odděleného majetku, ze kterého plyne, že každý z manželů nabývá majetku samostatně, při společném nabývání poté vzniká spoluvlastnictví a každému manželu přísluší ideální podíl. 7 Při pochybnostech o tom, kdo věci nabyl, se mělo za to, že vlastnictví nabyl muž ( 1237). Všeobecný občanský zákoník umožňoval manželům dohodou ve formě notářského zápisu uzavřít majetkové společenství nazývané společenstvím statků, upravené v 1233 1236 ABGB. Manželé měli také možnost uzavírání majetkových smluv, které se týkaly i obecné možnosti převodu mezi manžely. Doplňkem k 91 je ustanovení 1238, podle kterého je manžel povinen spravovat manželčin majetek. Správou je třeba rozumět disponování a hospodaření s majetkem. Týká se to veškerého volného majetku, tj. majetku, který není vázán svatebními smlouvami, kromě tzv. osobních práv. Platí tedy právní domněnka, že v případě že manželka neodporovala, svěřila manželu správu svého jmění jako svému zákonnému zástupci. Ke vzniku společenství statků se vyžadovalo uzavření zvláštní smlouvy mezi manžely. Ve většině případů se jednalo o společenství statků pro případ smrti. Po smrti jednoho z manželů měl tak pozůstalý manžel právo na polovinu toho, co tu bude ještě po smrti druhého manžela ze statků daných navzájem do společenství ( 1234 ABGB). 6 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M., Společné jmění manželů, 2. vydání, Praha: Linde, 2009, str. 18. 7 Rouček, F.- Sedláček, J., Komentář k československému obecnému zákoníku občanském. Díl V. Praha: Linhart, 1937, str. 525. 5

Zvláštnosti byly v případě nemovitého majetku. Měl-li jeden z manželů nemovitý statek a bylo-li do pozemkových knih zapsáno společenství statků druhého manžela, nabyl tím tento manžel věcné právo na polovici těchto statků. To zapříčinilo nemožnost pořídit závěť o této polovině. Nárok však nevznikal na užitky za doby trvání manželství. Po smrti manžela vlastnictví podílu přešlo ihned do vlastnictví pozůstalého manžela. Smluvené společenství však neznamenalo možnost manželů disponovat s podíly, tj. nešlo o obdobu podílového spoluvlastnictví. Výklad se odvolává na ustanovení 361, podle kterého bylo připuštěno spoluvlastnictví bez podílů (condominium pro parte indivisa). Právě v této právní úpravě je možné vidět zárodek dnešní právní úpravy bezpodílového spoluvlastnictví. 8 K manželským majetkovým poměrům patří instituce věna a obvěnění. Účelem věna bylo zmírnit náklady muže spojené s manželstvím a je doplněním ustanovení o vzájemné pomoci manželů. Existence věna závisí na od trvání manželství, není tedy věna před manželstvím a není ho ani potom. Obvěnění, které manželka mohla dostat od manžela nebo od někoho jiného za manžela, sloužilo k rozmnožení věna. Způsob zániku manželství závisel na vyznání manželů. Manželství mohlo zaniknout buď prohlášením za neplatné, být zrušeno rozlukou, smrtí jednoho z manželů nebo jeho prohlášením za mrtvého. Katolíkům byl povolen pouze rozvod od stolu a lože (i když manželé spolu nežili, manželství právně nezaniklo), rozluka byla až do roku 1919 zakázána. U židů byla důvodem vůle manžela, cizoložství nebo vzájemná dohoda a evangelíci mohli být rozloučeni z důvodu cizoložství, odsouzení do žaláře na 5 a více let, zlomyslného opuštění manžela, úkladů o jeho život, zlého nakládání či nepřekonatelného odporu. 9 Po rozpadu monarchie a vzniku Československého státu bylo zákonem č. 11/1918 Sb., označovaném také jako tzv. recepční norma, převzato dosavadní občanské právo platné na území bývalé rakousko-uherské monarchie. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se manželské a rodinné poměry řídily Všeobecným občanským zákoníkem rakouským z roku 1811, na Slovensku a Podkarpatské Rusi recepční norma převzala uherské občanské právo. Ani dvacetileté úsilí o rekodifikaci a unifikaci nepřineslo žádné úspěchy, a tak po celou dobu existence první republiky trval v občanskoprávní 8 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M., Společné jmění manželů, 2. vydání, Praha: Linde, 2009, str.19. 9 Veselá, R. a kolektiv, Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha Eurolex Bohemia, s.r.o., 2003, str. 71. 6

oblasti právní dualismus. Manželské a rodinné právo bylo tedy modifikováno pouze částečnými změnami. Tzv. rozlukovým zákonem, jak se nazývala manželská novela, bylo sjednoceno uzavírání manželství, zaveden fakultativní civilní sňatek či rozluka i pro manželství katolíků. 1.3 Právo slovenské Slovenská úprava majetkových vztahů byla od té české upravena odlišně až do roku 1951, kdy byl přijat zákon č. 265/1949 Sb. Tímto zákonem se úprava v České a Slovenské republice opět sjednotila. Březnovou ústavou z roku 1848 došlo k formálnímu zrušení rozdílu mezi šlechtici a nešlechtici. Tím však nedošlo k současnému zrušení některých soukromoprávních institutů, mezi které patří i dědické a rodinné právo. Na rozdíl od rakouského práva, kde byla manželka podřízena manželovi, v uherské úpravě platící na Slovensku byla manželka v majetkových vztazích zásadně samostatná. Uherské manželské majetkové právo bylo charakteristické existencí dvou majetkoprávních systémů manželů systém parafernální (systém samostatného majetku) a systém koakvizační (systém majetku spolunabytého), který platil mezi nešlechtici. V systému parafernálním každý z manželů měl svůj oddělený majetek, který nabyl ještě před uzavřením manželství nebo na základě faktů. Patřil sem i majetek získaný děděním, darem nebo odkazem za trvání manželství, dále majetek získaný bezúplatně a věci, které sloužily pouze jednomu z manželů. Manželé svým výlučným majetkem disponovali a nakládali volně. Protože právní řád na Slovensku byl založen na právním zvyku, nikoliv na právních ustanoveních, nebylo nic neobvyklého, když manželé užívali výlučný majetek toho druhého bez náhrady nákladů. Stejně obvyklé bylo, že majetek manželky byl spravován manželem dokud sama neprojevila nesouhlas. Manželka měla ovšem kdykoliv právo si majetek vzít, disponovat s ním podle své vůle nebo ho spravovat sama. 10 V systému koakvizačním je majetek, který manželé nabyli za trvání manželství společnou prací zušlechtěním společného majetku, a tehdy manželstvím vzniká 10 Bičovský, J., Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, Praha: Linde, 1994, str. 20. 7

majetkové společenství mezi manžely. Vytvořil se soubor samostatného majetku a soubor společného majetku. 11 Do společného majetku patřil především majetek získaný prací, úsporami, dále vše dle dohody manželů nebo vůle třetího (dárce či testátora, který mohl zasáhnout do rozsahu koakvizice) za trvání manželství. Jeho rozsah se zjišťoval tak, že se od konečného majetku, který existoval při skončení manželského spolužití odečítala počáteční hodnota majetku manžela i manželky, stejně jako hodnota majetku nabytého jedním z manželů za trvání manželství ze zvláštního důvodu, např. děděním nebo darem. 12 Koakviziční spoluvlastnictví se vyznačovalo určitými zvláštnostmi, a to nemožností zrušení tohoto spoluvlastnictví na základě vůle manželů za trvání manželství a nemožností převodu spoluvlastnického podílu na jiného či jeho zabavení. Tento druh spoluvlastnictví se dá považovat za spoluvlastnictví ideální. Společná koakvizice byla zpravidla spravovaná manželem, manželka mohla převést správu svého majetku na manžela. Každý z manželů měl nárok na tu část koakvizice, kterou nabyl a oba manželé na částí, kterou nabyli společně. Manželka měla právo na polovinu spolunabytého majetku, který jí patřil z titulu vlastnictví, a nikoliv z titulu dědění. Právo manželky na koakviziční podíl mohl manžel závětí odejmout. Rozdělení koakvizice bylo možné pouze na základě zrušení manželství (rozluka, vyhlášení putativního manželství za neplatné, vyhlášením jednoho manžela za mrtvého) nebo rozvodem od stolu a lože. První kodifikovaný zákon upravující oblast manželských vztahů v Uhersku byl Wecklerův zákon č. XXXI z roku 1894 o manželském právu s účinností od 1. října 1895. Upravoval institut zasnoubení, podmínky a způsob uzavření manželství, okolnosti vylučující uzavření manželství, neplatnost a zánik manželství, jako i rozvod od stolu a lože. Tento zákon se ovšem nedotkl úpravy majetkových vztahů mezi manžely, i po jeho přijetí se uplatňovaly zásady a principy uherského obyčejového práva. 1.4 Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném Vývoj poválečného Československa byl složitým obdobím. Únorová krize rozhodla o ekonomickém, právním a politickém směřování země. První zásadní změnou 11 Vytvořil se tedy soubor samostatného majetku muže a samostatného majetku ženy. 12 Luby, Š., Dejiny súkromného práva na Slovensku, Bratislava: IURA Edition, 2002, str. 322. 8

v právním řádu byla Ústava 9. května (zákon č. 150/1948 Sb.). Ústava vyžadovala, aby výklad a používaní všech ostatních předpisů právního řádu byly v souladu se zásadami ústavy. Tím vznikl první střet koncepčně výrazně odlišných právních systémů. Mnoho zákonů se ocitlo v rozporu s ústavou. Vydání nové ústavy bylo podnětem k rekodifikaci prakticky všech právních odvětví. 13 Pronikavé změny, které nastaly v hospodářské a politické struktuře našeho státu po květnové revoluci a v letech upevňování lidové moci a budování základů socialistické výstavby, se dotýkají velmi úzce rodinných a manželských poměrů. Proto změněným poměrům již neodpovídají dosavadní předpisy o rodinných poměrech a o manželství. 14 Prvním významnějším právním předpisem byl zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, kterým docházelo ke zásadní změně. Nové manželské právo je vybudováno na nových principech. Protože jde o soubor zvláštních předpisů, které se podstatně liší od ostatního občanského práva, byly všechny předpisy týkající se rodinného a manželského života a v souvislosti s tím i předpisy o osvojení a poručenství jako celek shrnuty ve zvláštním kodexu rodinného práva. Ostatní občanské právo bude upraveno občanským kodexem, jehož předmětem budou majetkové vztahy mezi lidmi. Právní úprava rodinných vztahů se tak osamostatnila a vzniká nové právní odvětví. Došlo ke sjednocení předpisů rodinného práva pro celé území Československa. Nový zákon o právu rodinném upravoval manželství, rozvod manželství, vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí, vyživovací povinnost, osvojení a poručenství. Neobsahoval však ustanovení odkazující na souvislost s občanským zákoníkem. 15 Zakotvil rovnost muže a ženy v manželství, zrovnoprávnil děti narozené mimo manželství, manželství vznikalo na základě souhlasného prohlášení manželů o vstupu do manželství před národním výborem. Tím byla zakotvena forma obligatorního civilního sňatku. Patriarchální moc nad dětmi byla zrušena a nahrazena mocí rodičovskou, která přiznávala oběma rodičům stejná práva při výchově dětí. Obdobně byla zrušena i moc nad manželkou, což byl důsledek všeobecného záměru zrovnoprávnění obou pohlaví jak v manželství, tak v celé společnosti. 13 Veselá, R., Vývoj rodinného práva v letech 1945-1989, Brno, str. 888. 14 Důvodová zpráva k zákonu o právu rodinném. 15 Radvanová, S., Zuklínová, M., Kurs občanského práva, Instituty rodinného práva, Praha: C.H.Beck, 1999, str. 7. 9

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, účinný od 01.01. 1950, který byl ovlivněn sovětským pojetím rodinného práva, zavádí institut zákonného majetkového společenství, které může vzniknout jen mezi manžely. Rozsah majetkového společenství byl určen zákonem. Ustanovení 22 citovaného zákona vymezuje předmět ZMS takto: Jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství vyjma toho, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání, tvoří jeho získaný majetek. Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným. Toto ustanovení mělo odstranit majetkově nerovnoprávné postavení žen a odstranění znevýhodnění žen při nabývání majetku a správě společného majetku. Podle důvodové zprávy se o získaný majetek zasloužili oba manželé, ať už proto, že byli oba výdělečně činní, nebo proto, že výdělečná činnost jednoho byla uskutečnitelná jen za přímé či nepřímé pomoci druhého. Získaným majetkem je každé jmění nabyté jinak než darem a dědictvím a jmění, které nesloužilo osobním potřebám či výkonu povolání. Patří sem výnos z vlastního majetku, např. úroky, nájemné, avšak také i závazky. Do získaného majetku však nezařazujeme např. majetek získaný jako náhrada škody na samotném majetku, majetek získaný před uzavřením manželství a majetek vyloučený modifikační dohodou manželů. Každý z manželů může samostatně vykonávat správu jmění náležejícího do zákonného společenství. Při správě věcí, která přesahuje rámec obvyklé správy, se vyžaduje souhlas druhého manžela. Ostatní majetek si spravuje každý sám. Ustanovení zákona nebyla kogentní, dohodou v podobě soudního zápisu si mohli manželé upravit rozsah a správu zákonného společenství majetku nebo vznik ZSM vyhradit až ke dni zániku manželství. 16 Na žádost jednoho z manželů mohl soud ze závažných příčin zrušit zákonné majetkové společenství. Další způsob jak mohlo ZMS zaniknout byla smrt, nebo došloli k rozvodu manželství. Specifikem této úpravy je 25 odst. 2 zákona o právu rodinném, podle kterého zákonné majetkové společenství zaniká také tehdy, jakmile je jeden z manželů zbaven svéprávnosti. Zákonné majetkové společenství manželů byla jen dočasná forma. Tato úprava platila pouze do 31.03.1964, kdy nabyl účinnosti nynější občanský zákoník (zákon č. 16 29 zák. č. 265/1949 Sb. 10

40/1964 Sb.), kterým byla úprava majetkových vztahů mezi manžely znovu zařazena do občanského zákoníku. 17 1.5 Právní úprava po vydání zákona č. 40/1964 Sb. V souvislosti s přípravou a přijetím ústavy v roce 1960 se začalo uvažovat o vydání nového občanského zákoníku, protože dosavadní zákoník neodpovídal poměrům a vztahům, které vznikaly. V roce 1964 byl přijat zákon č. 40/1964 Sb., který nabyl účinnost 1. dubna 1964. Rodinné, manželské a majetkové právo mezi manžely bylo podstatným způsobem rekodifikováno. Právní úprava majetkových vztahů byla vyňata z práva rodinného a přenesena do občanského zákoníku, ve kterém jsou upraveny i jiné majetkové vztahy mezi manžely, zejména společné užívaní bytů a společné užívaní pozemků. Novým zákonem byl institut zákonného majetkového práva přeměněn na institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM), který vyjadřuje nejlépe majetkoprávní vztahy mezi manžely, neboť je vyjádřením jednoty manželství a rovného postavení manželů v něm i po stránce hospodářské. 18 Bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo upraveno kogentními ustanoveními v 143 až 151 ObčZ. Typickým znakem tohoto institutu je nedělitelnost majetkového společenství, míra účastí není vůbec vyjádřená, a to ani podílem ani jiným vnějším způsobem. Spoluvlastníky jsou manželé žijící v rodinném a spotřebním společenství, u nichž takové vymezení účasti na společné věci není na místě. 19 Předpokladem vzniku BSM je existence majetku. Podle zákona se předmět spoluvlastnictví vztahuje na všechny věci, které mohou být předmětem osobního vlastnictví a které byly jedním z manželů za trvání manželství jakýmkoli oprávněným způsobem nabyty, s výjimkou věcí, nabytých dědictvím nebo darem. 20 Do bezpodílového spoluvlastnictví nepatřily také věci, které svou povahou a užíváním 17 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M., Společné jmění manželů, 2. vydání, Praha: Linde, 2009, str. 25. 18 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb. 19 Dvořák, J., Spáčil, J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, 2007, str. 42. 20 Do BSM patřily především příjmy z pracovního poměru, příjmy z členství v JZD a výrobních družstvech, příjmy ze sociálního zabezpečení. Patří sem i celá vyplacená mzda, nikoli jen ta čast, která zůstala po uspokojení osobních potřeb toho manžela, o jehož mzdový nárok se jedná. 11

sloužily osobní potřebě nebo výkonu povolání jednoho z manželů. Předmětem BSM nebyly ani pohledávky a jiné majetkové hodnoty, stejně tak ani závazky, které patřily do samostatného majetku. Samostatným majetkem každého z manželů byl i majetek, jehož vlastníkem před uzavřením manželství byl jeden z manželů (R 70/65). Dle 144 ObčZ bezpodílové spoluvlastnictví užívají oba manželé společně a společně hradí náklady na věci vynaložené nebo spojené s jejich užíváním a udržováním. Při jednání navenek vůči třetím osobám se rozlišovaly běžné záležitosti týkající se společných věcí, při jejich zařizování mohl každý z manželů vystupovat samostatně a zavazoval oba a ostatní záležitosti, při kterých se vyžadoval k úkonu souhlas druhého manžela, jinak byl úkon absolutně neplatný. Zánik manželství (smrt, rozvod, prohlášení za mrtvého) znamenal i zánik BSM. BSM mohlo ovšem zaniknout i za trvání manželství, v případě kdy jeden z manželů nakládá s majetkem neodpovědně jen ve vlastním zájmu na úkor rodiny nebo pokud manželé spolu trvale nežijí a společně se nepřičiňují o vytvoření majetku. Zánik BSM je také spojen s výrokem soudu o propadnutí majetku jednoho z manželů. 21 Vypořádání se po zániku BSM provede buď dohodou nebo rozhodnutím soudu. Vycházelo se ze zásady, že podíly jsou rovné. Přihlíželo se na potřeby nezletilých dětí, aby jim i nadále sloužily věci, které jim sloužily doposud. Jestli se manželé zasloužili o nabývaní majetku společným úsilím, společně pečovali o rodinu a dbali o zajištění jejich potřeb, rozdělí se společný majetek rovným dílem. Toto pravidlo se nepoužije, počínal-li si jeden z manželů neodpovědně, poškozoval rodinu, utrácel úspory. 22 1.6 Současná platná právní úprava SJM v České republice Významné změny do manželských majetkových vztahů přinesla situace v politické a ekonomické sféře v roce 1989, která vyvolala velkou mobilitu, masivní přesuny majetku či změny bydliště. Nové uspořádaní znamenalo pro mnoho rodin změnu sociálního statusu než měly před rokem 1989. Úpravou, která následovala po tomto roce, byly odstraněny zásadní nedostatky předchozí právní úpravy posílením dispozitivních prvků a autonomie vůle manželů. 23 21 52 odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb. 22 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb. 23 Dvořák, J. Zamyšlení nad právní úpravou společného jmění manželů. Soudní rozhledy, 2007, č. 12. 12

Tzv. velká novela občanského zákoníku (zákon č. 509/1991 Sb.) zásadně změnila regulace bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Umožnila uzavírání tzv. modifikačních smluv a úpravy společného osobního užívaní bytu manželů. Počet kogentních norem se ovšem příliš nezměnil. Další novela, která přinesla změnu do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byla obsažena v zákoně č. 264/1992 Sb. Kogentní úprava ustanovení 149a ObčZČR vyžadovala ohledně dohod mezi manžely, popř. bývalými manžely, týkající se nemovitosti písemnou formu. Doposud stačila pro dohody o modifikaci BSM forma pouze notářského zápisu, bez potřeby registrace a při dohodě o osudu nemovitosti při zániku BSM nemusela být dokonce ani písemná dohoda. 24 Nejvýznamnější novela v oblasti soukromého práva byla z roku 1998, kterou se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů a o změně a doplnění dalších zákonů, která si klade za cíl výrazným způsobem přiblížit úpravu rodinného práva současným společenským a právním potřebám. Účinnost byla stanovena na 1. srpna 1998 a její součástí je i novelizace občanského zákoníku. Podstatným rozdílem zavedeným zákonem č. 91/1998 Sb. je nahrazení institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů institutem společného jmění manželů. Oba instituty mají mnohé rysy podobné, rozdílnost je možno vidět nejenom v názvu, ale také v jejich předmětu, rozsahu, obsahu i zániku. Předmětem SJM jsou tedy tři základní kategorie předmětů v právním smyslu, pokud byly nabyty za trvání manželství. Jde o věci movité, práva a závazky a věci nemovité, a dále i byty a nebytové prostory. 25 Dalo by se říci, že k nejpodstatnější a klíčové změně došlo v ustanovení 143a ObčZČR, které novým způsobem upravuje modifikace SJM. Novela stanoví, že Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah SJM. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Protože předmět SJM tvoří také závazky, dohody se mohou týkat také závazků. Nově byla upravena možnost předmanželských smluv v 143a odst. 3 24 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M., Společné jmění manželů, 2. vydání, Praha: Linde, 2009, str. 26. 25 Holub, J a kol,. Komentář k občanskému zákoníku. 2 vydání, Praha: Linde, 2003, str. 349. 13

ObčZČR. 26 Úprava je plně v souladu s moderním trendem příklonu právního řádu k rozsáhlejší smluvní autonomii soukromoprávních subjektů. 27 Při způsobu úpravy správy SJM novela vychází z předcházejících ustanovení, oproti dosavadní úpravě je ovšem rozšířená i na dobu před uzavřením manželství. Novela zavádí pojem zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti namísto původního institutu zrušení BSM. Tento rozdíl spočívá pouze v názvu institutu, po věcné stránce ke změně nedochází. V přechodném ustanovení byl upraven přechod z institutu BSM na institut SJM tak, že věci, které ke dni 1.srpna 1998 tvořily BSM, se stávají součástí SJM. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle novely považují za součást SJM, se stávají jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o BSM, rozumí se tím SJM. 1.7 Současná platná právní úprava BSM ve Slovenské republice Až do roku 1993, kdy došlo k rozdělení Československé republiky na dvě samostatné země, byla právní úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů upravena stejně. Po vzniku samostatné Slovenské republiky dne 1. ledna 1993 se Občanský zákoník a ostatní občanskoprávní zákony staly spolu s Obchodním zákoníkem a Zákoníkem práce v souladu s Ústavou SR součástí právního řádu Slovenské republiky. Občanský zákoník byl po vzniku samostatné Slovenské republiky mnohokrát novelizován, ovšem pouze málo z toho se dotýkalo bezpodílového spoluvlastnictví manželů. První novela, která byla společná pro obě země, byla provedena zákonem č. 264/1992 Sb. s účinností od 1. ledna 1993, která přináší nový 149a ObčZSR. Toto ustanovení se týká dohod o nemovitostech a zní: Pokud se dohody mezi manžely podle 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru. Při tomto ustanovení jde o odstranění výkladové otázky ve vztahu k dohodám o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V rámci institutu BSM nebyly zaznamenány nesrovnalosti, které byly důvodem na předložení 26 143a odst.3 ObčZČR.: Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. 27 Veselý, J., Co přináší novela občanského zákoníku do majetkových vztahů manželů? Právní rozhledy, 1998, č. 6. 14

předmětného návrhu zákona. Do rozsahu BSM patří nejen nemovité věci, ale také množství jiných věcí, majetkových práv, ve vztahu ke kterým není potřebná navrhovaná přísnější forma právních úkonů. Druhá novela byla dána zákonem č. 526/2002 Zz s účinností od 1. ledna 2003. Dosavadní text 146 ObčZSR se po této novele označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2. 28 Nová právní úprava přinesla výrazný zásah do vlastnického práva. V 146 odst. 2 ObčZSR je upraven samostatný důvod pro omezení užívacího práva druhého manžela k domu nebo bytu, který spočívá v užití násilí vůči manželovi anebo osobě blízké. Právní konstrukce nové úpravy vyvolávala polemiku již v čase přípravy i přijetí, a to především pokud jde o otázku souladu s Ústavou Slovenské republiky. 29 Poslední novela, která přinesla kromě jiného i změny ve vzájemných vztazích mezi manžely, konkrétně v úpravě bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byla novela č. 379/2008 Zz s účinností od 1. listopadu 2008. Touto novelou byl doplněn 149 ObčZSR o odstavec 5, ve smyslu kterého, když se po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů rozhodnutím soudu nebo dohodou objeví majetek, který nebyl zahrnutý v rámci vypořádání, platí pro něho domněnka uvedená v odst. 4 stejného paragrafu. 30 Cílem navrhované úpravy je určit pravidla vypořádání BSM u bývalých manželů v případech, že se dodatečně objeví majetek, který nebyl předmětem vypořádání ať už dohodou anebo rozhodnutím soudu. Na tento majetek se bude vztahovat obdobně zásada vypořádání BSM ve smyslu domněnky zakotvené v 149 odst. 4 ObčZSR, související s uplynutím doby třech let od zániku BSM. Novela tak nepochybně zjednoduší i rozhodování soudů o dodatečně objeveném majetku, přičemž zákon poskytuje manželům dostatečnou ochranu při jeho vypořádání. 28 146 odst.2 ObčZSR: Když se z důvodu fyzického anebo psychického násilí anebo hrůzy takového násilí ve vztahu k manželovi anebo blízké osobě, která bydlí ve společném domě nebo bytě, stalo další spolužití nesnesitelným, může soud na návrh jednoho z manželů omezit užívací právo druhého manžela k domu anebo bytu patřícímu do bezpodílového spoluvlastnictví, případně ho z jeho užívání vyloučit. 29 Lazar, J. a kolektív, Základy občianskeho hmotného práva, Bratislava : IURA Edition, 2004. 30 149 odst. 4 ObčZSR.: Když do třech let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů nedošlo k jeho vypořádání dohodou anebo když bezpodílové spoluvlastnictví manželů nebylo na návrh podaný do třech let od jeho zániku vypořádané rozhodnutím soudu, platí, pokud jde o movité věci, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro svoji potřebu, svojí rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník používá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. To samé platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, která jsou pro manželé společná. 15

Aplikací nového ustanovení v 149 odst.5 ObčZSR novela upravuje v rámci přechodných ustanovení v novem 879k ObčZ, podle kterého se ustanovení 149 odst. 5 ObčZSR použijí na vypořádání BSM, pokud rozhodnutí soudu nabylo právoplatnost anebo byla dohoda mezi manžely uzavřena po 31. říjnu 2008. 1.8 Dílčí závěr Majetkoprávní úprava mezi manžely na našem území byla ovlivněna římským právem. Projevilo se zejména v uplatňovaní nadvlády muže nad ženou a v nemožnosti ženy nabývat majetek. Také v oblasti věna byla úprava inspirována římským právem. Vliv římského práva je nepopiratelný i v úpravě obsažené v obecném zákoníku občanském z roku 1811, v ustanoveních týkajících se majetkových vztahů manželů, a to i přesto, že reagoval na změnu ve společnosti. Do roku 1951 platil pro dnešní Českou a Slovenskou republiku právní dualismus. Zatímco na Slovensku a Podkarpatské Rusi, které byly součástí Předlitavska, platila úprava uherská a majetkové vztahy se řídily tzv. koakvizicí, na území Čech a Moravy byly vztahy mezi manžely v majetkové oblasti nadále upraveny úpravou rakouskou a Všeobecným občanským zákoníkem. Zákon č. 265/1949 Sb. znamená vyčlenění rodinného práva a vznik samostatného právního odvětví. Jedná se o moderní úpravu, která přinesla nový pohled na rodinu. Významnou změnou je zrovnoprávnění muže a ženy, rovnost dětí narozených jak v manželství, tak mimo něj, zavedení ZSM či větší jistota mezi manžely a třetími osobami. Naproti tomu zákon č. 40/1964 Sb. opět přesunul úpravu manželských majetkových vztahů z rodinného práva do občanského zákoníku a změnil ZSM na BSM. Kogentní úprava, která spočívala v nemožnosti dispozice s majetkem odlišně od zákonné úpravy a nepřípustnosti modifikace rozsahu BSM, znamenala krok zpět. Právní nejistota byla vnesena též do právního stavu k nemovitostem (vypořádání, vlastnictví, velikost podílu). Po rozdělení Československé republiky prošel Občanský zákoník několika novelami v obou zemích, které tak reagovaly na změny společenských poměrů. Pozitivně se jeví snaha o obnovení dispozitivního charakteru a o odstranění nedostatků a nejasností v úpravě majetkových vztahů manželů. 16

2. Charakteristika pojmů 2.1 Pojem SJM a BSM Společné jmění manželů i bezpodílové spoluvlastnictví manželů jsou klíčové instituty manželského majetkového práva v České republice i na Slovensku. Instituty SJM a BSM mají základ v nejdůležitějším věcněprávním institutu - vlastnictví, charakterizovaném dvěma atributy, tj. absolutnost a věcněprávní charakter. Tzv. velkou novelou zákona o rodině (zákon č. 91/1998 Sb.) byl v České republice pojem bezpodílové spoluvlastnictví manželů nahrazen širším pojmem společného jmění manželů. To zahrnuje jednak všechny věci, které jsou v jejich spoluvlastnictví, ale také věci, které mají kladnou nebo zápornou majetkovou hodnotu. Každý z manželů je vlastníkem celé věci, přičemž je v ovládaní věci omezen stejným právem, resp. stejnými oprávněními druhého manžela. SJM je výrazem jednoty manželství a rovného postavení manželů po stránce hospodářské. 31 Na Slovensku zůstal v platnosti pojem bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Slovenský občanský zákoník formou bezpodílového spoluvlastnictví vymezuje společenství vlastnických práv k věcem, které manželé nabyli za trvání manželství. Je základním modelem uspořádání majetkových vztahů mezi manžely. Základem SJM a BSM je bezpodílové spoluvlastnictví, pro které je charakteristické, že manželé nemají kvantitativně určen podíl na vlastnickém právu k věci. Bezpodílovost je proto jedním ze základních znaků tohoto spoluvlastnictví. Dalším podstatným znakem je vázanost bezpodílového spoluvlastnictví na manžele. Bezpodílové spoluvlastnictví je závislé na existenci jiného právního vztahu, a to na osobněprávním vztahu manželů. 32 Při úpravě společného jmění se vychází z předpokladu, že manželé mají mít stejnou životní úroveň a každý z manželů má přispívat na materiální zabezpečení rodiny podle svých možností. To ovšem neznamená, že manželé musí být stejně výdělečně činní. Častokrát se totiž jeden z manželů stará o děti a společnou domácnost. Subjekty jak společného jmění manželů, tak bezpodílového spoluvlastnictví manželů mohou být pouze manželé. Podmínkou je, že toto manželství trvá, nemůže být 31 Peťovská, A., Občanské právo, Meritum, Praha: Aspi, 2006, str. 100. 32 Lazar, J., Základy občianskeho hmotného práva, Bratislava: IURA Edition, 2004. 17

neplatné ani nesmí zaniknout. Muž a žena, kteří žijí manželským životem, ale neuzavřeli manželství (tj. žijí jako druh a družka), či osoby stejného pohlaví, i když žijí v registrovaném partnerství, nemohou být subjekty společného jmění manželů ani bezpodílového spoluvlastnictví. Osoby, které nejsou v manželském svazku, mohou mít spoluvlastnické vztahy jen formou podílového spoluvlastnictví. Právě SJM a BSM jako způsob úpravy majetkových vztahů manželů je jedním ze zásadních prvků, které odlišují manželské spolužití od spolužití faktického. Z uvedeného můžeme definovat jak SJM, tak BSM jako subjektivní právo patřící společně manželům, ve kterém nejsou vyjádřeny podíly jako míra účasti na hospodaření a využívaní věci, protože jedno existující právo patří současně v plném rozsahu dvou lidem splňujícím podmínku existence určeného právního vztahu mezi nimi manželství. 33 Rozdílů mezi bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů a podílovým spoluvlastnictvím je několik. Za prvé, jde o bezpodílový vztah manželů, manželé vykonávají práva a povinnosti společně, nepřichází v úvahu dispozice s podíly, které tu neexistují. Naproti tomu Nejvyšší soud ve svém usnesení z roku 2002 34 charakterizoval podílové spoluvlastnictví tak, že jeho podstatným znakem je spoluvlastnický podíl, který je kvantitativním výrazem pro právní postavení každého spoluvlastníka a vyjádřením míry jeho práv a povinností ve vzájemných vztazích spoluvlastníků. 35 Za druhé, bezpodílové spoluvlastnictví může vzniknout jen mezi manžely, tj. mezi mužem a ženou, kteří uzavřeli platné manželství, popř. i neplatné, avšak pouze do doby, kdy bylo prohlášeno za neplatné. A nakonec bezpodílové spoluvlastnictví vzniká ex lege, jako zákonný důsledek manželství. Společné jmění manželů a bezpodílové spoluvlastnictví manželů jsou dva rozdílné instituty. Potvrzuje to i rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2000, ze kterého vyplývá, že se nejedná pouze o změnu názvu, nýbrž o úplně novou koncepci manželského majetkového práva, zejména pokud předmět společného jmění manželů je značně rozsáhlý (věci, ostatní majetek, závazky). Dále se v soudním rozhodnutí uvádí, že se jedná o dva rozdílné instituty, a to pojmenováním, předmětem (včetně možnosti 33 Pavelková, B., Manželské právo, Bratislava: Heuréka, 2004, str. 155. 34 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.112002, sp. zn. 20 Cdo 211/2002. 35 Každému spoluvlastníku náleží ideální podíl na společné věci, který se v poměru k celku vyjadřuje určitým zlomkem nebo procentem. 18

jeho modifikace i před uzavřením manželství), rozsahem, obsahem i zánikem (bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo možné zrušit za trvání manželství rozhodnutím soudu). 36 Zavedení institutu společného jmění manželů souviselo s právní situací před 1. srpnem 1998 a s přijetím zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů a o změně a doplnění dalších zákonů. Od 1. srpna 1998 byl tedy institut bezpodílového spoluvlastnictví nahrazen institutem společného jmění manželů, a proto čl. VIII stanovuje, že věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. 2.2 Předmět a rozsah SJM a BSM 2.2.1 Předmět Předmět společného jmění manželů a bezpodílového spoluvlastnictví manželů je vymezen tak, že ho tvoří vše, co může být předmětem vlastnictví. Český občanský zákoník a slovenský občanský zákoník upravují ustanovení o předmětu SJM a BSM z části stejně, z části odlišně. Stejně jsou vymezena aktiva, a to tak, že obě jsou tvořena majetkem, který nabyl jeden z manželů za doby trvání manželství. Mezi aktiva oba zákoníky zařazují movité i nemovité věci (např. pozemky, domy, chaty atd.), pohledávky, další práva a další hodnoty ocenitelné penězi. Hlavním zdrojem jsou především příjmy a úspory z pracovního anebo obdobného poměru, z podnikatelské činnosti, příjmy ze sociálního zabezpečení. Pracovními příjmy je nutno rozumět nejenom mzdu, ale jakékoliv příjmy z pracovní činnosti, např. prémie, odměny za vynálezy a za zlepšovací návrhy, autorské odměny, honoráře umělců, příjmy z nakladatelských smluv a další. 37 Mezi další zdroje je možno zařadit výhry v loteriích, ze sázek, sportky, příjmy nájemného z nemovitosti patřící jednomu z manželů, nemovitosti zakoupené v době manželství. Pokud jde o výnosy, užitky a přírůstky majetku, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, nově získané majetkové hodnoty se stávají předmětem SJM a BSM. 36 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000. 37 Vojčík, P., Občianské právo hmotné I., Bratislava: Equilibria, 2004, str. 268. 19

Předmětem je i příjem ve formě pojistného plnění a náhrada škody. To neplatí, pokud jde o bolestné a náhradu ztížení společenského uplatnění. Tyto příjmy se stávají výlučným vlastnictvím oprávněného manžela. Předmětem SJM a BSM se příjem stává až v okamžiku, kdy byl převzat. Protože jde o pohledávku a ne o věc, do SJM a BSM nepatří nárok na vyplacení příjmu. SJM a BSM vznikne po uzavření manželství také k věcem, které byly nabyty vydržením, nálezem, zpracováním. V tomto případě jde o nové majetkové hodnoty, které byly nabyty za trvání manželství. 38 Soudní praxe upravuje otázku podniku pro obě úpravy stejně podnik patří do společného jmění pouze za předpokladu, že jde o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu pouze jeho povolání, náleží podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem společného jmění. 39 Jinak je tomu v případě obchodního podílu ve společnosti s ručením omezením. Jestliže jej jeden z manželů získá za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů, stává se získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. 40 Na rozdíl od slovenské úpravy předmětu BSM český občanský zákoník novelou zákonu č. 91/1998 Sb. přináší změnu. Rozšiřuje předmět SJM a v 143 odst. 1b ObčZČR uvádí také tzv. pasiva. Jsou to závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům vznikly společně za trvání manželství, s výjimkou závazků, týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Je možné říct, že závazky, ke kterým dal druhý manžel souhlas nebo které převzali manželé společně, spadají do SJM bez ohledu na to, o jak rozsáhlý závazek se jedná. Naproti tomu závazky převzaté jedním z manželů bez souhlasu druhého a přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů nejsou neplatné, ale netvoří součást společného jmění manželů a jsou výlučným závazkem manžela, který je převzal. 41 38 Fekete, I,. Komentár k občianskemu zákonníku, Bratislava: Epos, 2007, str. 328. 39 R 684/ 2004. 40 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.07.2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004. 41 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.07.2008, sp. zn. 28 Cdo 2199/2008. 20

Slovenská úprava závazků se nachází v 147 ObčZSR. 42 Za trvání manželství mohou vzniknout dluhy společné, za které jsou odpovědní oba manželé společně a nerozdílně, nebo dluhy samostatné, pouze některého z manželů. V tomto případě je odpovědný a povinný dluh splatit pouze tento manžel. Zákon připouští, aby pohledávka věřitele byla uspokojena z majetku patřícího do BSM za splnění dvou podmínek, a to, že se musí jednat o pohledávku, která vznikla za doby trvání manželství, a tato pohledávka může být uspokojena z majetku patřícího do BSM pouze při výkonu rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že věřitel se nejdříve uspokojuje ze samostatného, odděleného majetku svého dlužníka a nestačí-li tento majetek, druhý manžel je povinen strpět, aby se dluh zaplatil ze společného majetku. Podle 147 ObčZSR se nebude postupovat ve dvou případech. Prvním z nich je případ, kdy BSM vůbec neexistuje a pohledávka vznikla při používaní individuálního majetku. Jedná se o pohledávku samotného manžela. Druhý případ nastává, pokud se manželé dohodli na zúžení nebo rozšíření zákonem stanoveného rozsahu BSM nebo na vzniku BSM ke dni zániku manželství, pokud pohledávka vznikla při používaní majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví. 43 2.2.2 Výlučný majetek Výlučným je ten majetek nepatřící do SJM a BSM, se kterým je oprávněn nakládat jen jeden z manželů bez potřeby souhlasu toho druhého. Do výlučného majetku mohou manželé nabývat, jen pokud to zákon dovolí. Potvrzuje to i usnesení Nejvyššího soudu: Jsou-li dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do SJM, mohou manželé učinit věc předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem. Pouhá shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku nemůže věc ze společného jmění vyloučit. 44 K výlučnému majetku manžela nemá druhý manžel žádný právní vztah. Právo výlučný majetek druhého manžela užívat, spravovat ho, disponovat s ním nemá manžel, pokud k tomu manželem vlastníkem není zmocněn anebo 42 147 odst. 1 ObčZSR: Pohľadávka veriteľa len jedného z manželov, ktorá vznikla za trvania manželstva, môže byť pri výkone rozhodnutia uspokojená i z majetku patriaceho do bezpodielového spoluvlastníctva manželov. 43 Fekete, I., Komentár k občianskemu zákonníku, Bratislava: Epos, 2007, str. 336. 44 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.07.2008, sp. zn. 22 Cdo 2779/2008. 21