Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Vypracoval: Mgr. Rostislav Filip Speciální edukace bezpečnostních složek Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení vypracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány a jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů. V Brně dne 12. dubna 2014.. podpis 1

Srdečné poděkování za cenné rady, kritické připomínky a celkové vedení při psaní této práce patří paní Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D. Poděkování náleží také mým blízkým za jejich neutuchající podporu. 2

OBSAH Úvod... 5 1. Integrovaný záchranný systém... 7 2. Lezecké techniky a vybavení při záchraně na laně... 11 2.1. Nezbytné znalosti... 12 2.2. Nezbytný materiál... 12 2.3. Záchranné techniky... 13 2.3.1. Sebezáchrana... 13 2.3.1.1. Slanění... 14 2.3.1.2. Prusíkování na laně... 14 2.3.1.3. Samoobslužná kladka (Selbstseilrolle)... 16 2.3.2. Dopomoc... 17 2.3.3. Záchrana směrem nahoru... 19 2.3.3.1. Technika volné kladky (Loserolle)... 19 2.3.3.2. Technika jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug)... 20 2.3.3.3. Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug)... 21 2.3.3.4. Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss)... 23 2.3.4. Záchrana směrem dolů... 23 2.3.4.1. Spouštění jedné osoby... 24 2.3.4.2. Spouštění dvou osob... 26 2.3.4.3. Slanění metodou HOI... 27 2.3.4.4. Slanění ve společném závěsu... 28 3. Hasičský záchranný sbor ČR - lezecké techniky a vybavení... 31 3.1. Nezbytné znalosti příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR... 31 3.2. Výzbroj a výstroj Hasičského záchranného sboru ČR... 32 3.3. Záchranné techniky používané Hasičským záchranným sborem ČR. 35 3.3.1. Záchrana pomocí lezecké techniky... 35 3

3.3.1.1. Záchrana osob směrem dolů - spouštění... 36 3.3.1.2. Záchrana osob směrem nahoru - vytažení... 37 3.3.1.3. Záchrana horizontální - přetažení... 40 3.3.2. Záchrana osob ze stromů... 42 4. Armáda ČR - lezecké techniky a vybavení... 45 4.1. Nezbytné znalosti příslušníka Armády ČR... 46 4.2. Výzbroj a výstroj Armády ČR... 48 4.3. Záchranné techniky používané Armádou ČR... 50 5. Horská služba ČR - lezecké techniky a vybavení... 52 5.1. Nezbytné znalosti příslušníka Horské služby ČR... 54 5.2. Výzbroj a výstroj Horské služby ČR... 55 5.3. Záchranné techniky používané Horskou službou ČR... 56 5.3.1. Záchrana ze sedačkové či kabinové lanové dráhy... 57 5.3.1.1. Evakuace z lanových drah - systém PETZL... 57 5.3.1.2. Evakuace z lanových drah - zařízení RG9... 59 Závěr... 61 Seznam použitých zdrojů... 64 Resumé... 68 4

Úvod Díky modernímu způsobu života získala společnost množství volného času, současně s tím se zvýšil počet různých volnočasových aktivit. V posledních letech pak dochází i k rozvoji tzv. adrenalinových sportů, které zájemcům zprostředkovávají pocit nebezpečí a dobrodružství, kterému se jim v běžném životě nedostává, a díky kterým zažívají alespoň na chvíli pocit výjimečnosti a jedinečnosti. Mnohdy jsou však tyto volnočasové aktivity, včetně adrenalinových sportů, vykonávány s nedostatečnými znalostmi, s nevyhovujícím vybavením či s přeceněním svých vlastních schopností, což pochopitelně vede k nehodám či úrazům ohrožujícím život. Počet úrazů a nehod ve společnosti však neroste jen díky volnočasovým aktivitám, ale také díky uspěchanému způsobu života, který paradoxně taktéž souvisí s moderní dobou. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na nebezpečí související s klimatickými změnami či na nebezpečí terorismu, která jsou rovněž významnými činiteli způsobujícími ohrožení života a zdraví obyvatel. Každý stát si tato nebezpečí uvědomuje a snaží se na ně reagovat tak, že svým občanům poskytuje ve zmíněných situacích pomoc. Za tímto účelem jsou zřizovány různé instituty, které se specializují na určité typy zásahů. Po dlouhou dobu plnily tyto instituce své cíle odděleně a nedocházelo k jejich efektivní spolupráci. To se v posledních letech změnilo a k dosažení ještě efektivnějších zásahů se vyžaduje jejich spolupráce a koordinovaný postup. Většina úrazů a nehod je v nějakém svém prvku specifická, díky čemuž je nutné zvolit adekvátní typ zásahu, který povede k nejefektivnějšímu poskytnutí pomoci. Některé typy úrazů či nehod tak dosahují své specifičnosti tím, že poskytnutí pomoci je nutné učinit na velmi těžko přístupných místech. Při těchto záchranných akcích se jako velmi efektivní osvědčily horolezecké techniky a horolezecké vybavení, umožňující rychlý přístup k místu nehody a následnou bezpečnou záchranu postiženého, spočívající v jeho evakuaci do běžně přístupných míst, kde je postiženému poskytnuta adekvátní specializovaná péče. Tato práce má tak za úkol podat základní přehled o integrovaném záchranném systému (dále též IZS) a jeho složkách, a upozornit na ty složky, které v rámci provádění záchranných prací využívají lezeckých technik a lezeckého vybavení, a dále předložit přehled jednotlivých technik používaných 5

v rámci horolezectví a rovněž přehled lezeckých technik používaných jednotlivými složkami IZS. Samotná práce je rozdělena do pěti menších celků, které na sebe navazují. V první části je popsán IZS s ohledem na jeho funkci a složky. Následně dochází k podání přehledu obecných technik používaných v rámci horolezectví, které je popsané za pomoci metodiky Českého horolezeckého svazu. Poté je uveden přehled lezeckých technik a vybavení, které používají jednotlivé složky IZS, jde o Hasičský záchranný sbor ČR (dále též HZS), Armádu ČR (dále též AČR) a Horskou službu ČR (dále též HS), kteří pro svoji běžnou činnost používají lezeckých technik a vybavení. V závěru jsou shrnuty poznatky o jednotlivých technikách používaných v rámci jednotlivých složek IZS a je nadneseno několik otázek o eventuelní spolupráci při vytváření jednotné metodiky pro všechny složky v rámci IZS, využívající ke své práci lezecké techniky a vybavení. 6

1. Integrovaný záchranný systém V roce 1997 postihly Českou republiku ničivé povodně, které byly tak rozsáhlé, že zasáhly celou 1/3 území našeho státu a rovněž státy okolní. V tomto období chyběl v našem právním řádu zákon, který by upravoval synchronní postup státních orgánů v případě, že dojde k rozsáhlému ohrožení osob a majetku. Absentovala tedy právní úprava pro koordinovaný postup při provádění záchranných prací a rovněž i následných likvidačních prací, čímž zároveň Česká republika neplnila povinnost transformovat Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů z 12. srpna 1949, přijatý v Ženevě dne 8. června 1977, který byl publikován sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb., když tento dodatkový protokol byl tehdejší Československou socialistickou republikou signován v Bernu již dne 6. 12. 1978. Na tuto situaci reagovala vláda České republiky až dne 18. 11. 1999, když předložila parlamentu České republiky návrh zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, jako sněmovní tisk č. 447. Během schvalovaní byl návrh zákona rozdělen na dva zákony a to na zákon o krizovém řízení a na zákon o integrovaném záchranném systému. Oba navrhované zákony byly dne 24. 5. 2000 poslaneckou sněmovnou schváleny, účinnosti nabyly ke dni 1. 1. 2001 jako zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o IZS), pak vymezuje IZS, stanoví složky IZS a jejich působnost, práva a povinnosti osob při přípravě na mimořádné události, při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení krizového stavu, kterým se rozumí stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu či válečný stav. Zákon o IZS vymezuje v 2 integrovaný záchranný systém jako koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Dle ustanovení 3 se pak integrovaný záchranný systém použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS. 7

V ustanovení 4 zákona o IZS jsou pak vymezeny základní a ostatní složky integrovaného záchranného systému: - Základními složkami IZS jsou: o Hasičský záchranný sbor České republiky, o Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, o Poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, o Policie České republiky. - Ostatními složkami IZS jsou: o Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (Armáda, Vojenská kancelář prezidenta republiky, Hradní stráž), o Ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (Obecní policie, Bezpečnostní informační služba, Vězeňská služba), o Ostatní záchranné sbory (Horská služba, Vodní záchranná služba, Speleologická záchranná služba, Báňská záchranná služba a další), o Orgány ochrany veřejného zdraví (Ministerstvo zdravotnictví, Krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany), o Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (Komunální složky voda a plyn, odtahová služba, Pohotovostní zámečnické služby), o Zařízení civilní ochrany (Zařízení pro zajištění evakuace, nouzového přežití, zásobování vodou, pro zjišťování a označování nebezpečných oblastí, pro zabezpečení dekontaminace terénu, osob a oděvů, pro zabezpečení ukrytí osob v úkrytech a zařízení pro zabezpečení výdeje prostředků individuální ochrany), o Neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (Český červený kříž, Adra, Člověk v tísni, Lékaři bez hranic, Svaz záchranných brigád kynologů České republiky). 8

Dle ustanovení 4 zákona o IZS pak základní složky integrovaného záchranného systému zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují základní složky integrovaného záchranného systému své síly a prostředky po celém území České republiky. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na požádání základních složek integrovaného záchranného systému. Aby bylo dosaženo souladu v postupu složek IZS jsou zřizovány stálé koordinační orgány, jde o operační a informační střediska IZS, konkrétně o operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. Tato operační a informační střediska IZS jsou dle ustanovení 5 zákona o IZS povinna přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech, zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu, plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce, zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek IZS a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace IZS. Zákon o IZS tak určil právní rámec pro koordinaci postupu jeho jednotlivých složek při provádění záchranných prací a rovněž i následných likvidačních prací. Hlavní roli v celém systému zajišťuje hasičský záchranný sbor, který zřídil celkem 14 operačních středisek hasičského záchranného sboru, na které jsou směřovány všechny hovory v případě vytočení tísňového volání 112. Tyto skutečnosti zrychlily a zefektivnily práci základních složek integrovaného záchranného systému (Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, Zdravotnická záchranná služba), když profesionálně vyškolení operátoři jednotlivých center dokáží rychle a přesně vyhodnotit danou situaci a za pomoci moderní telekomunikační techniky obratem vyrozumět jednotlivé složky IZS, jejichž činnost nejlépe vyhovuje požadovanému typu zásahu, případně zalarmovat více složek systému tak, aby došlo k co nejefektivnějšímu vyřešení dané situace. Velkým přínosem jednotlivých operačních středisek je také skutečnost, že dokáží rychle a flexibilně reagovat i na volání v cizím jazyce, když na jednotlivých pracovištích jsou vždy přítomny osoby ovládající hlavní světové jazyky a díky propojenosti středisek v rámci celé Evropské unie pak není problémem spojit volajícího s operátorem, který bude ovládat potřebný jazyk, kterým se v rámci Evropské unie běžně hovoří. 9

Každá ze složek IZS tak má své specifické úkoly a poslání, a tedy i postavení v rámci celého systému. Jednotlivé složky se tak od sebe navzájem liší nejen rozsahem a obsahem své působnosti, ale logicky rovněž svými schopnostmi a vybavením. Ne všechny složky IZS tak pro svou práci používají lezecké techniky, když ty nejsou pro jejich práci nezbytně důležité, jiné složky však na tuto oblast nesmí zapomínat. Mezi základní složky integrovaného záchranného systému, které při své práci využívají lezeckých technik a vybavení pro záchranu na laně můžeme zařadit Hasičský záchranný sbor ČR a Policii ČR. Ostatních složek integrovaného záchranného systému využívajících lezeckých technik je mnoho, mezi ty nejvýznamnější můžeme zařadit AČR, HS, Vodní záchrannou službu, Speleologickou záchrannou službu a Báňskou záchrannou službu. Všechny jmenované složky IZS, které v rámci své působnosti využívají lezeckých technik jsou zřizovány s rozlišnými cíly a úkoly, což souvisí s jejich nasazením ve specifických případech a s lezeckými technikami a vybavením, kterého k výkonu své činnosti využívají. Pro účely této práce není nutné poukazovat a srovnávat činnost všech zmíněných složek IZS, které k výkonu svého poslání používají lezecké techniky, ale postačí, bude-li nastíněn postup těch složek, které jsou nasazovány na záchranu na laně pomocí lezeckých technik nejčastěji. Jde o HZS, AČR a HS. Policie ČR, která je ozbrojeným bezpečnostním sborem zřízeným na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, bezesporu k výkonu své činnosti lezecké techniky využívá, jejím prvotním posláním je však sloužit veřejnosti a chránit bezpečnost osob a majetku, chránit veřejný pořádek a předcházet trestné činnosti. Jejích schopností k záchraně na laně pomocí lezeckých technik tak většinou není využíváno. Vodní záchranná služba, Speleologická záchranná služba a Báňská záchranná služba pak pracují ve specifickém prostředí, které značně ovlivňuje jejich činnost, používané techniky a vybavení; tím se vymykají běžně používaným standardům, a proto nebylo k daným složkám v rámci této práce přihlédnuto. 10

2. Lezecké techniky a vybavení při záchraně na laně K záchraně na laně pomocí technik a vybavení je možné využít mnoho různých způsobů, různých prostředků a různého vybavení. Pro roztřídění lezeckých technik při záchraně na laně rovněž můžeme použít mnoho různých systematik. V následujících odstavcích si představíme nejběžněji používané techniky záchrany na laně a nejběžnější vybavení, které je k záchraně na laně využíváno. Jako referenční rámec, se kterým budeme porovnávat další techniky používané složkami IZS, jsme zvolili metodiku záchranných technik, kterou vytvořil Český horolezecký svaz. Český horolezecký svaz je občanským sdružením, které bylo založeno v roce 1990 s cílem zastřešit veškeré další organizace, které se v rámci České republiky věnují horolezectví. Český horolezecký svaz se snaží podporovat horolezectví ve všech jeho formách a v rámci všech jeho různých disciplín, snaží se tak o celkový rozvoj horolezectví v rámci České republiky (ČHS informace, n.d.). K naplňovaní základního poslání Českého horolezeckého svazu byla na základě usnesení valné hromady Českého horolezeckého svazu dne 21. 3. 2009 schválena koncepce ČHS, ve které Český horolezecký svaz zařadil mezi své hlavní cíle rovněž poskytování příležitostí pro získávání znalostí týkajících se bezpečného provozování horolezectví, které spatřuje zejména ve zpřístupnění dostatečného množství metodického materiálu a pořádání metodicky různě zaměřených akcí (ČHS informace, n.d.). Český horolezecký svaz je tak autoritou, která vydává metodické materiály zaměřené na bezpečné provozování horolezectví. Mezi tyto materiály patří i publikace vydaná Českým horolezeckým svazem ke dni 10. 12. 2009, jde o metodickou pomůckou Záchranné techniky sloužící k představení základních záchranných technik (Záchranné techniky, 2009). V této metodické pomůcce jsou shrnuty a popsány základní techniky, které se používají při záchraně či sebezáchraně v horolezectví včetně popisu nutného vybavení a nezbytných základních znalostí pro úspěšné zvládnutí představovaných technik. Uvedenou metodickou pomůcku tak můžeme považovat za přehled základních technik využívaných při záchraně na laně. S ohledem na koncepci Českého horolezeckého svazu a charakter jeho členů, je však daná metodická pomůcka vypracována především s ohledem na požadavky horolezců a jiných sportovců, kteří vykonávají své sportovní aktivity ve skalním, horském či vysokohorském terénu. Záchranné techniky obsažené 11

v daném metodickém materiálu (Záchranné techniky, 2009) jsou tak voleny s ohledy na vybavení a materiál, který horolezci běžně používají při svých výstupech; z hlediska profesionálních zásahů složek IZS se nám tak mnohdy tyto techniky mohou zdát jako improvizované, na což při profesionálním zásahu složek IZS není vždy místo. Níže popsané techniky jsou však technikami základními, které v modifikovaných formách (některé prvky záchranného systému jsou nahrazeny vyspělejšími technickými pomůckami, které umožňují efektivnější a rychlejší zásah) využívají všechny složky IZS. V následujících řádcích jsou tak nastíněny nezbytné znalosti, které musí člověk mít pro provedení daných záchranných technik včetně popisu nezbytného vybavení; jednotlivé záchranné techniky jsou pak blíže specifikovány. 2.1. Nezbytné znalosti Každý člověk, který se odhodlá k provozování horolezectví v jakékoli z jeho mnoha forem, by měl mít alespoň základní znalosti a dovednosti z horolezecké metodiky. K provádění základních technik záchrany na laně je pak nezbytné mít tyto znalosti. - Základní uzly: o Poloviční lodní uzel (HMS) o Lodní uzel o Vůdcovský uzel o Osmičkový uzel o Prusíkův uzel (klasický, vánočkový) o Ambulantní uzel o Alpský motýl - Blokování a odblokování: o Používané jistící pomůcky (grigri, reverso a další) o Polovičního lodního uzlu - Otevřená garda 2.2. Nezbytný materiál 12

Ve výčtu pomineme standardní vybavení horolezce jako je lano, jistící pomůcka a sedací úvazek (ideálně v kombinaci s úvazkem prsním, i když módní vlivy vytlačují používání kombinovaného úvazku a v současnosti valná většina horolezců používá pouze sedací úvazek, a zcela tak ignoruje nebezpečí dorzální komprese bederních obratlů (Schubert, P., 2010, pp. 86-92). - Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 1,5 m 2 ks) - Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 3 m 1 ks) - Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 5 m 1 ks) - Plochá smyčka (DYNNEMA, 1,2 m 2 ks) - Expresková smyčka (1 ks pro vytvoření gardy) - Karabina (HMS s pojistkou zámku 4 ks) - Karabina (2 ks) 2.3. Záchranné techniky Metodický materiál Českého horolezeckého svazu (Záchranné techniky, 2009) pak rozděluje záchranné techniky s ohledem na způsob jejich provedení do čtyř oblastí, a to následovně: - Sebezáchrana - Dopomoc - Záchrana směrem nahoru - Záchrana směrem dolů 2.3.1. Sebezáchrana Pokud je to možné a situace to dovoluje, tak je nejjednodušším a nejrychlejším typem záchrany na laně sebezáchrana. Při využití tohoto typu záchranné techniky je ovšem nutný předpoklad, že jedinec je po mechanizmu úrazu (pád, úder padajícím kamenem či jakýkoli jiný typ úrazu) sebezáchrany schopen a je mu technika sebezáchrany známa. Integrovaným záchranným systémem není primárně sebezáchrana využívaná, dochází pouze k podpůrnému využití znalostí těchto technik pro přesun k zachraňované osobě. Mezi základní typy sebezáchrany můžeme zařadit: 13

- Slanění - Prusíkování na laně - Samoobslužnou kladku (Selbstseilrolle) 2.3.1.1.Slanění Pokud to situace dovoluje, je nejrychlejším postupem sebezáchrany, který vede k sestupu, slanění. Techniky slanění můžeme využít, pokud je možné zvolit záchranu směrem dolů, pokud máme potřebné vybavení a jsme v místě, které slanění umožňuje. Zde je nutné vždy individuálně zvážit, zda-li je možné slanit okamžitě (třeba i s možností obětování lana, které po slanění nepůjde stáhnout dolů a oželení některých částí výstroje, pro které se nebude možné vrátit), či je nutné zřídit nové jistící stanoviště a v sebezáchraně pokračovat až poté. Slanění se používá jako běžná sestupová technika a její zařazení mezi techniky záchrany na laně není zcela jednoznačné, nicméně uvedená technika umožňuje rychlý sestup, který mnohdy může k záchraně vést. 2.3.1.2.Prusíkování na laně Techniku prusíkování na laně můžeme využít zejména v situacích, kdy je vhodné zvolit směr záchrany směrem nahoru, tedy například tehdy, když se v důsledku pádu ocitneme ve visu či v nelezitelném terénu a běžného postupu za pomoci lezení není možné využít. Ale pokud se ocitneme ve visu či v obtížném terénu a délka prusíkování je značná, či jsme v dané situaci s těžkým břemenem, či musíme dále překonat sněhovou převěj či okraj ledovcové trhliny, je příhodnější použít speciální prusíkovací techniku zvanou Münchhausentechnik. Pro správné provedení běžné prusíkovací techniky je vhodné použít dvě smyčky na prusík (obě průměr 6 mm, jedna délky 1,5 m a druhá délky 3 m). Kratší prusík umístíme na lano pomocí prusíkova uzlu (vhodné je udělat prusíkův uzel trojitě vzhledem k následné snazší manipulaci) a připevníme jeho konec do centrálního oka úvazku. Pod takto založený prusík umístíme druhý delší prusík (opět je vhodné udělat prusíkův uzel trojitě s ohledem na následnou snazší manipulaci), jeho volné konce spojíme, aby nám vzniklo oko, které budeme využívat při stoupání (jeho délku je možné upravit vhodným umístěním uzlu s ohledem na výšku postavy a prováděnou délku stoupacího kroku). Po této přípravě je možné zahájit samotnou záchranou techniku, tedy prusíkování na laně, 14

když se snažíme oba prusíky umístit na laně co možná nejvýše, následně umístit nohu do delšího (spodního) prusíku a postavit se, tím se uvolní horní kratší prusík, který bude možné posunout, sun prusíku se snažíme provést co nejvýše. Následně zatížíme horní prusík tím, že do něj dosedneme, tím uvolníme spodní delší prusík, který se po jeho uvolnění opět snažíme posunout co možná nejvýše. Pravidelným opakováním těchto úkonů se postupně posunujeme směrem vzhůru. Rychlost postupu je závislá na našich zkušenostech s danou technikou a správně zvolené délce používaných prusíků. Uvedená technika je fyzicky náročná, a proto je vhodné ji používat pouze na kratší úseky. Pokud je nám ihned zřejmé, že výška, kterou bude nutné za pomoci prusíkování překonat, je značná nebo jsme-li zatíženi těžkým břemenem či budeme během prusíkování nuceni překonat sněhovou převěj či okraj ledovcové trhliny, je vhodné použít jinou prusíkovací techniku, a to již zmíněnou techniku Münchhausentechnik. V počátku je tato technika stejná jako výše popsaná klasická prusíkovací technika, když na začátku potřebujeme získat alespoň 2 metry volného lana. Následně do centrálního oka úvazku umístíme otevřenou gardu. Otevřená garda je manipulačním uzlem, který vytvoříme za pomocí expresní smyčky, kterou za pomocí karabiny se zámkem umístíme do centrálního oka úvazku, na druhou stranu expresní smyčky umístíme dvě karabiny proti sobě, zámky ven. Do karabin umístíme lano viz Obrázek 1, tím jsme rozdělili lano na dvě části, jednu, která směřuje do úvazku, a druhou, na které visíme. Konec lana, na kterém visíme, založíme ještě do druhé karabiny viz Obrázek 2, tím jsme docílili snadného průchodu lana směrem k úvazku, na druhou stranu je však lano blokováno. Nutné je zde upozornit na skutečnost, že při zatížení není takřka možné tento manipulační uzel povolit, k jeho povolení dojde až po odlehčení. Následně co nejblíže k delšímu prusíku připevníme karabinu, do které cvakneme část lana směřující k sedáku. Tahem za volný konec lana přeneseme zatížení z krátkého prusíku do otevřené gardy. Následně připevníme volný konec delšího prusíku do centrálního oka úvazku a kratší prusík ze systému odstraníme. Nyní máme celý systém nachystaný na prusíkování (viz Obrázek 3). Prusíkování se provádí posunem dlouhého prusíku co nejvýše na visícím laně, následně táhneme za volný konec lana, opakováním těchto dvou činností dochází k posunu směrem vzhůru. Při sestavování popsaného systému musíme dbát na správné založení otevřené gardy a zamezit případnému průniku prusíku do otevřené gardy, čímž by došlo k nedostatečnému stisku lana, a tedy k nefunkčnosti otevřené gardy, která by neblokovala lano. 15

Obrázek 1 Obrázek 2 [archiv autora] [archiv autora] Obrázek 3 [archiv autora] 2.3.1.3.Samoobslužná kladka (Selbstseilrolle) Technika samoobslužné kladky slouží pro rychlý sestup a následný výstup zpět k jistícímu stanovišti, je tedy využitelná pro vracení se pro materiál či k rychlému sestupu ke zraněnému. S ohledem na nutnost použít oba prameny lana, a tedy velkou spotřebu lana, lze však tuto techniku využít pouze pro sestup do 1/3 délky použitého lana. Navážeme se tedy na konec lana, které je umístěno v karabině se zámkem v jistícím stanovišti. Na druhý pramen lana, než jsme navázaní, umístíme trojitý prusík (pro následnou lepší manipulaci), který připevníme do centrálního oka úvazku. Postupným posunováním prusíku dolů dochází k povolování lana, a tedy k sestupu. Posunováním prusíku nahoru a za 16

pomoci pohybu dolních končetin pak dochází k výstupu nahoru. Kdykoli je možné měnit směr postupu bez jakéhokoli zásahu do systému, tato skutečnost je u dané techniky nejvíce ceněna. 2.3.2. Dopomoc Mezi záchranné techniky zařadil Český horolezecký svaz ve svých metodických materiálech také dopomoc (Záchranné techniky, 2009, p. 9). Tato technika lze použít při lezení ve dvojici, když se druhému lezci ze dvojice nedaří vylézt cestu, kterou před ním vytyčil prvolezec. Často je tak tato technika využívána ve dvojici, která nedosahuje stejných fyzických či technických kvalit a druhý z dvojice tak není schopen bez pomoci přelézt některé obtížné technické partie lezené cesty. Ve chvíli, kdy se druholezec dostane do lezeckých potíží a dá svému lezeckému partnerovi najevo, že potřebuje s výstupem pomoci, je v prvé řadě nutné zablokovat používanou jistící pomůcku (či uzel používaný pro jištění, například poloviční lodní uzel), postup blokace je následující. Lano je rozděleno na dva prameny, jeden, na kterém visí druholezec, a druhý, který tvoří volné lano za jistící pomůckou. K zablokování jistící pomůcky využijeme druhý pramen, tedy volné lano, které v dostatečné vzdálenosti od jistící pomůcky přeložíme a vzniklý dvojitý pramen protáhneme karabinou, ve které máme založenou jistící pomůcku (viz Obrázek 4), okem, které vzniklo mezi jistící pomůckou a karabinou, protáhneme dvojitý pramen lana (viz Obrázek 5), smyčku dotáhneme a zajistíme vůdcovským uzlem (viz Obrázek 6), nyní je lano, na kterém visí druholezec, blokováno a my máme volné ruce pro další práci. Některé jisticí pomůcky mají při dobírání druholezce při správném založení tzv. samoblokující schopnost, i v tomto případě však důrazně doporučujeme jistící pomůcku zablokovat. Někteří horolezci pak neblokují jistící pomůcku pomocí uzlů vůbec, ale spoléhají pouze na svůj úchop, kladku následně zakládají pouze pomocí jedné ruky, ani tento postup však nelze doporučit, když vlivem neočekávané události může dojít k povolení blokace lana a jeho následnému nechtěnému prokluzu, kterému nemusíme dokázat zabránit a dojde tak k nehodě. 17

Obrázek 4 Obrázek 5 Obrázek 6 [archiv autora] [archiv autora] [archiv autora] Poté, co máme zablokovanou jistící pomůcku a tedy volné obě ruce pro další práci, můžeme přejít k instalaci kladkového systému. Na pramen lana, na kterém visí druholezec, umístíme trojitý prusík (pro následnou lepší manipulaci prusík umístíme co možná nejníže, ale tak aby byl stále v našem dosahu), který zkrátíme a připevníme do něj karabinu, kterou následně procvakneme do volného pramene lana. Nyní máme nachystanou jednoduchou kladku (viz Obrázek 7). V tomto okamžiku opatrně zrušíme blokaci jistící pomůcky. Následně uchopíme volný pramen lana pod umístěnou karabinou a jeho tahem směrem vzhůru k jistící pomůcce pomáháme druholezci s jeho výstupem. Ve chvíli, kdy se dostane prusík do blízkosti jistící pomůcky, posuneme ho zpět směrem dolů a opětovným tahem nahoru opět dopomáháme druholezci s výstupem, tento postup opakujeme, dokud druholezec nepřekoná obtížný úsek, nebo dokud nedosáhne jistícího stanoviště. Obrázek 7 [archiv autora] 18

2.3.3. Záchrana směrem nahoru Za situace, kdy není možné k záchraně použít sebezáchranu či dopomoc, tedy za situace, kdy je postižená osoba v takovém stavu, že není schopna jakéhokoli postupu či úniku (ať už v důsledku zranění či jiné události), je namístě použít techniky záchrany, při kterých není nutná spoluúčast zachraňovaného. Tohoto typu záchrany v hojné míře využívají všechny složky IZS, techniky záchrany jsou pak většinou rozdělovány na dvě oblasti, a to na záchranu směrem nahoru a záchranu směrem dolů. Záchrana směrem nahoru je používána za situace, kdy není účelné či možné osoby spouštět směrem dolů (pád do ledovcové trhliny, pád pod jištění, vytažení ze studny a mnohé jiné případy). Mezi základní typy záchrany směrem nahoru řadí metodika Českého horolezeckého svazu (Lienerth, R., 2006, pp. 13-19) tyto techniky: - Technika volné kladky (Loserolle) - Vytažení za pomocí jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug) - Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug) - Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss) 2.3.3.1.Technika volné kladky (Loserolle) Techniky volné kladky se využívá zejména při pádu jedince do ledovcové trhliny. Při popisované technice musí být jedinec schopný alespoň minimální spolupráce v tom smyslu, že si k centrálnímu oku svého sedacího úvazku musí být schopen přicvaknout karabinu. Samotnému použití dané techniky předchází vytvoření jistícího bodu (za pomoci lyží, cepínu či jiného příhodného předmětu). Jedince zajistíme do vytvořeného jistícího bodu pomocí kratšího prusíku a uvolníme se ze zatížení. Na nyní volný konec lana umístíme delší prusík (3 metry) a jeden jeho konec připevníme do centrálního oka úvazku (za pomoci vůdcovského či osmičkového uzlu), z volného lana mezi prusíky vytvoříme alpského motýlka a za pomoci karabiny se zámkem ho zacvakneme do jistícího bodu. Zajištěni prusíkem dojdeme až do požadované vzdálenosti od jistícího bodu a na volné lano pod delší prusík přicvakneme karabinu, kterou spolu s lanem spouštíme k jedinci visícímu 19

v laně. Jakmile si visící jedinec přicvakne karabinu do centrálního oka svého úvazku (měl by to udělat tak, aby zabránil případnému překřížení lan a tím ztížené manipulaci), použijeme druhý (volný) konec delšího prusíku a připevníme ho na volný konec lana (celý systém viz Obrázek 8, kde vlevo uprostřed je jistící osoba - záchranář a vpravo dole je visící osoba - zachraňovaný). Nyní můžeme začít visícího jedince vytahovat tahem za volný konec lana nad prusíkem (zachraňovaný jedinec může při záchraně pomoci tak, že se bude přitahovat za pramen lana, na kterém do této chvíle visel), po jednotlivém přítahu lana je nutné vždy posunout prusík (umístěný na volném pramenu lana, za který vytahujeme zachraňovaného) tak, aby se zabránilo případnému proklouznutí lana zpět. Při sestavování systému musíme dbát na to, aby byl celý systém zajištěn nejen prusíkem (v daném případě byl k zajištění použit alpský motýlek), dále musíme správně odhadnout poměr délek jednotlivých pramenů delšího prusíku a předejít případnému překřížení lan. Obrázek 8 [archiv autora] 2.3.3.2.Technika jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug) Záchrana za pomoci jednoduché kladky se využívá zejména při vytahování jedince. Daný systém je nejjednodušší na přípravu a lze ho tedy velice rychle sestavit a použít. Vzhledem k těžší manipulaci však nelze použít vždy, nejvýhodnější místo pro jeho použití je v místě, kde je jistící pod úrovní pasu 20

zachránce a zároveň má zachránce dostatek místa pro dolní končetiny a může tak plně využít jejich síly při vytahování zachraňovaného. Vytažení za pomoci jednoduché kladky je velmi podobné výše popsané technice dopomoci (viz výše kapitola 2.3.2), má však jistá specifika. V počátku zablokujeme jistící pomůcku a tím si uvolníme ruce pro další práci. Na zatížený pramen lana (ten na kterém visí zachraňovaný) umístíme prusík, který připevníme do jistícího bodu. Druhý prusík umístíme rovněž na zatížený pramen lana, s ohledem na následnou lepší manipulaci umístíme prusík co možná nejníže (ale tak, aby byl stále v našem dosahu), co nejvíce ho zkrátíme a připevníme do něj karabinu. Poté odblokujeme jistící pomůcku, přeneseme zatížení do prusíku a zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Volný pramen lana vložíme do karabiny v jistícím bodu a dále do karabiny připevněné k prusíku. Tím je celý systém volné kladky připraven k použití. Následnými přítahy volného pramene lana vytahujeme zachraňovaného vzhůru. V horní poloze je nutné posunout prusík, který zajišťoval lano (horní prusík) co nejníže k zachraňovanému a opět přeneseme zatížení do horního prusíku, poté posuneme spodní prusík (druhý prusík, na kterém je připevněná karabina) co nejníže a opět taháme za volný konec lana. Uvedené pohyby opakujeme dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Rychlost vytahování může výrazně ovlivnit, pokud namísto horního prusíku (ten který blokuje lano) použijeme i jiné pomůcky (například různé blokanty Petzl Tibloc, Kong Duck či Petzl Traxion). 2.3.3.3.Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug) Dvojitá kladka navazuje na výše popsaný systém kladky jednoduché. Znásobení kladky vede k její vyšší účinnosti, když uvedené znásobení snižuje sílu potřebnou k vytažení zachraňovaného na polovinu. Díky tomu jde o nejúčinnější užívanou kladku, další násobení kladek však již postrádá, s ohledem na ztráty způsobené třením, svůj význam. Počátek vytvoření systému je shodný jako u jednoduché kladky. Zablokujeme jistící pomůcku, čímž si uvolníme ruce pro další práci. Na zatížený pramen lana umístíme prusík, který připevníme do jistícího bodu. Druhý prusík umístíme na zatížený pramen lana (pro lepší manipulaci umístíme prusík co možná nejníže, zároveň však tak, aby byl v našem dosahu), co nejvíce ho zkrátíme a připevníme do něj karabinu. Poté odblokujeme jistící pomůcku, čímž přeneseme zatížení do prusíku. Zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Volný pramen lana 21

vložíme do karabiny v jistícím bodu. Do jistícího bodu připevníme plochou smyčku (DYNNEMA o délce 1,2 m), její spodní konec protáhneme karabinou, která je připevněna k prusíku. Do ploché smyčky přicvakneme další karabinu, kterou protáhneme volný konec lana. Nyní je systém volné kladky připraven k použití, když do systému volné kladky byla přidána plochá smyčka s karabinou, která zdvojila kladku a tím usnadňuje práci (viz Obrázek 9). Přítahy volného pramene lana vytahujeme zachraňovaného vzhůru. V horní poloze posunujeme prusík zajišťující lano (horní prusík) co nejníže k zachraňovanému a opět přeneseme zatížení do horního prusíku, poté posuneme spodní prusík (druhý prusík, na kterém je připevněná karabina) co nejníže a opět taháme za volný konec lana. Uvedené pohyby opakujeme dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Stejně jako u jednoduché kladky může rychlost vytahování výrazně ovlivnit situace, kdy je namísto prusíků použito jiné blokační pomůcky (jištění horním prusíkem však musí být s ohledem na bezpečnost zachováno). Obrázek 9 [archiv autora] 22

2.3.3.4.Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss) Nečastěji používaný systém záchrany směrem nahoru, který se používá v kolmé či převislé stěně, je vytažení za pomocí protiváhy. Příprava tohoto systému je snadná a jeho účinnost velmi dobrá. V počáteční fázi zablokujeme jistící pomůcku a uvolníme si ruce pro následnou práci. Na zatížený pramen lana umístíme trojitý prusík, který připevníme v jistícím bodu. Následně odblokujeme jistící pomůcku, přeneseme zatížení do prusíku a zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Na volný pramen lana umístíme otevřenou gardu (viz výše kapitola 2.3.1.2), kterou máme přicvaklou k centrálnímu oku úvazku, a při jejím umisťování dbáme na správné založení lana. Systém vytahování za pomoci protiváhy je nyní kompletní, zatížením volného pramene lana vlastní vahou dochází k vytahování zachraňovaného vzhůru. Jakmile dosáhne prusík karabiny, je nutné ho posunout co nejníže k zachraňovanému, následně přeneseme zatížení do prusíku a dobereme volné lano přes otevřenou gardu. Popsané pohyby opakujeme, dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Při přípravě daného systému musíme dbát na správné založení otevřené gardy tak, aby blokovala lano ve chvíli, kdy zatěžujeme volný pramen lana. Pokud jsme při záchraně za pomoci protiváhy v místě, kde je nezbytné naše samojištění, musíme zvolit jeho délku od jistícího bodu tak, abychom při zatěžování lana zatěžovali skutečně lano se zachraňovaným a ne naše samojištění. 2.3.4. Záchrana směrem dolů Záchrana směrem dolů je vždy jednodušší než výše popsaná záchrana směrem nahoru, je to z toho důvodu, že pro záchranu směrem nahoru musíme vyvinout značné fyzické úsilí, abychom zachránili postiženou osobu, když při záchraně překonáváme zemskou gravitaci. Naopak při záchraně směrem dolů zemské gravitace využíváme, a postup směrem dolů je tak výrazně méně fyzicky náročný. Vždy však musíme zvážit, zda-li je záchrana směrem dolů možná, a to jak s ohledem na materiál, kterým disponujeme, tak i s ohledem na možnost předání zachráněného do péče dalších složek IZS (nejčastěji záchranné zdravotnické služby). 23

Při používání technik záchrany směrem dolů se rovněž předpokládá, že osoba je po úrazu (pádu, akutní zdravotní stav či jakékoli jiné události) či ocitnutí se v bezvýchodné situaci (dostala se do míst, ze kterých se není schopna za pomoci materiálu, kterým disponuje, efektně zachránit sama) neschopna sebezáchrany a je jí nutné zachránit pomocí záchranných lanových technik. Záchrana směrem dolů je preferovanou záchrannou technikou. Mezi základní typy záchrany směrem nahoru řadí metodika Českého horolezeckého svazu (Lienerth, R., 2006, pp. 7-12) techniky spouštění a techniky slanění, jednotlivě jde o tyto techniky: - Spouštění jedné osoby - Spouštění dvou osob - Slanění metodou HOI - Slanění ve společném závěsu 2.3.4.1.Spouštění jedné osoby Jak jsme uvedli, záchrana směrem dolů je vždy výhodnější, dovolují-li to okolní podmínky. Nejjednodušší a nejrychlejší záchranou je tak spouštění zachraňované osoby. Pokud jsme v takovém terénu, kde pro záchranu stačí využití pouze jednoho lana, kterým lze spustit zachraňovanou osobu až do požadované hloubky (k úpatí skály, na výraznou skalní polici, odkud je možná další záchrana, či na zem ze střechy domu), není nutná znalost žádných dalších speciálních technik, ale pouze znalosti obecné, když zachránce spustí zachraňovanou osobu za pomoci jím používané jistící pomůcky do požadovaného místa (běžně tak můžeme zachraňovanou osobu spouštět až do hloubky cca 60 metrů, když lano délky 60 metrů je povětšinou ve výbavě jednotlivých lezeckých družstev). V daném případě je pak nutné při spouštění hlídat konec lana, který by měl být pro bezpečnost opatřen pojistným uzlem, aby v případě nepozornosti neproklouzl skrz jistící pomůcku, a nedošlo tak k pádu zachraňované osoby (Schubert, P., 2010, pp. 107-109). Jisté specifické znalosti vyžaduje až technika spouštění, při které nám jedno lano nestačí, ale máme k dispozici lan více (jsou-li k dispozici při záchraně například 3 lana o délce 60 metrů, můžeme zachraňovanou osobu najednou spustit až do hloubky cca 180 metrů). Lana k sobě spojíme za pomocí stejnosměrného vůdcovského uzlu (tím ze třech 60 metrových lan utvoříme jedno o zmiňované 24

délce téměř 180 metrů, s ohledem na následné zatížení uzlu by měly být volné konce lana rovny 20 až 30 násobku průměru lana, to usnadní i manipulaci při překlopení lana v polovičním lodním uzlu viz níže). Na konec lana navážeme zachraňovanou osobu, kterou spouštíme přes jistící bod za pomoci polovičního lodního uzlu. I v situaci, kdy dosáhneme spoje dvou lan (jednoho z vůdcovských uzlů, kterými jsme spojili lana do požadované délky), nadále spouštíme zachraňovanou osobu a necháme uzel vstoupit do karabiny a prostupovat ho polovičním lodním uzlem (k tomu nám dopomáhá tah lana, který je způsoben spouštěním zachraňované osoby). Vůdcovský uzel projde polovičním uzlem až do místa, kde se zachytí za smyčku a začne v důsledku zatížení tuto smyčku vytahovat, počkáme dokud nebude smyčka cca 10 cm velká (viz Obrázek 10), následně jí protáhneme volné konce lan a překlopíme vůdcovský uzel na druhou stranu smyčky. V této chvíli dojde k cuknutí lana, na tuto skutečnost by měl být spouštěný upozorněn (když necháme smyčku delší, dojde k většímu cuknutí a rovněž i delšímu propadu, tím dojde i k většímu zatížení celého systému). Následně pokračujeme ve spouštění tak, jak jsme zvyklí. Pro úspěšný průběh této techniky je nezbytné, aby byla karabina, ve které je založen poloviční lodní uzel, dostatečně velká na to, aby jí bez obtíží prošel spoj lan (vůdcovský uzel). Obrázek 10 [archiv autora] 25

2.3.4.2.Spouštění dvou osob Pokud není možné zachraňovanou osobu spouštět samostatně (zachraňovaný není schopen pohybu a při spouštění hrozí jeho zranění v důsledku kontaktu se skálou či jiným materiálem, který je spouštěním překonáván), je namístě spouštět zachraňovanou osobu v doprovodu druhé osoby. Zatížení spouštěcího systému dvěma osobami pak působí mnohem větší silou, čemuž bychom měli přizpůsobit techniku spouštění. Pokud pro záchranu stačí využití pouze jednoho lana (viz výše kapitola 2.3.4.1), není nutná znalost žádných dalších speciálních technik, zachránce spustí obě osoby za pomoci jím používané jistící pomůcky do požadovaného místa, opět je nutné při spouštění hlídat konec lana, který by měl být pro bezpečnost opatřen pojistným uzlem (Schubert, P., 2010, pp. 107-109). Odlišná situace nastává ve chvíli, kdy je nutné spojit lana, aby bylo dosaženo požadované hloubky spouštění, v tomto případě dochází k značnému zatížení systému, které je nutné vhodným způsobem eliminovat. Snížit zatížení můžeme částečně díky spouštění přes dvojitý poloviční lodní uzel a částečně i díky zamezení velkému zatížení systému při průchodu vůdcovského uzlu ve spojení dvou lan v důsledku překlopení vůdcovského uzlu, s čímž je spojeno cuknutí lana, uvedenému však můžeme zabránit díky převěšení lan. Pokud se tedy rozhodneme pro spouštění dvou osob za pomoci spojených lan, měli bychom osoby spouštět pomocí dvojitého polovičního lodního uzlu a pro přechod spoje lan přes dvojitý poloviční lodní uzel bychom měli zvolit převěšení lan (v tomto případě pak můžeme pro spojení lan použít i jiného uzlu než jen vůdcovského, který byl v předchozí technice volen kvůli jeho velikosti a tedy lepšímu průchodu přes karabinu a poloviční lodní uzel). Dvojitý poloviční lodní uzel vychází z polovičního lodního uzlu, který založíme do karabiny v jistícím bodě. Ve chvíli, kdy je poloviční lodní uzel přetočen ve správném směru zatížení, přidáme do systému z volného pramenu lana jednu kličku (postup zachycen na Obrázku 11), čímž zvýrazníme brzdící efekt. 26

Obrázek 11 [archiv autora] Následně spouštíme dvojici přes dvojitý poloviční lodní uzel až do chvíle, než spatříme místo, kde dochází ke spojení lan, spouštění zastavíme ve chvíli, kdy je spojovací uzel ve vzdálenosti cca 1 metru od dvojitého polovičního lodního uzlu. V této chvíli zahájíme převěšení lan. Dvojitý poloviční lodní uzel zablokujeme, na zatížené lano (to na kterém visí zachraňovaní) umístíme 5 metrový prusík, který dále připevníme do jistícího bodu karabinou, a to za pomoci polovičního lodního uzlu (využijeme oba prameny prusíku), tento uzel rovněž zablokujeme. Nyní odblokujeme dvojitý poloviční lodní uzel a zatížení opatrně přesuneme do 5 metrového prusíku. Následně uvolníme dvojitý poloviční lodní uzel z karabiny a nový dvojitý poloviční lodní uzel uvážeme těsně za spojem lan, nový dvojitý poloviční lodní uzel umístíme do karabiny a zablokujeme ho. Nyní odblokujeme zajištění polovičního lodního uzlu u prusíku a opatrně přeneseme zatížení do zablokovaného nového dvojitého polovičního uzlu na druhém laně. Odstraníme prusík z lana a odblokujeme zajištění nového dvojitého polovičního uzlu na druhém laně, provedenými úkony došlo k překonání spojení lan a nyní můžeme pokračovat ve spouštění zachraňovaných. 2.3.4.3.Slanění metodou HOI Jsou však i situace, při kterých nelze spouštět zachraňovaného samotného (zranění, bezvědomí) a v dosahu není nikdo jiný, kdo by mohl být spouštěn se zachraňovaným, a tím ho uchránit od případných zranění způsobených spouštěním. V tomto případě je nutné slanit spolu se zachraňovaným dolů. K tomu můžeme použít dvou technik, a to slanění dle metody HOI či slanění ve společném závěsu. 27

Slanění za pomoci metody HOI využíváme zejména tehdy, když je mezi jističem a lezcem postupové jištění nebo pokud se lezec po pádu ocitl pod námi. V prvé řadě zablokujeme jistící pomůcku, čímž si uvolníme ruce (viz výše kapitola 2.3.2). Na zatížený pramen lana (ten, na kterém visí zachraňovaný) umístíme trojitý prusík a zajistíme ho v jistícím bodu, následně zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky a lano propneme karabinou v jistícím bodu (tato karabina bude ponechána v jistícím bodu). Volný konec lana využijeme ke slanění, když si připravíme slanění se sebezajištěním (prusík pod jistící pomůckou) a do připraveného systému se zavěsíme. Dále přesuneme zajištění prusíku, který fixuje lano, na kterém visí zachraňovaný, z jistícího bodu do sedacího úvazku zachránce. Zrušíme sebezajištění zachránce (k jistícímu bodu či jinému fixnímu bodu, pokud byl před událostí zachránce takto zajištěn; v žádném případě však nerušíme prusík, který je umístěn pod jistící pomůckou pro slaňování a zajišťuje bezpečné slaňování). V tuto chvíli můžeme zahájit slaňování, které provádíme za současného posunování obou prusíků až do té doby, než se dostaneme k zachraňovanému. Ve chvíli, kdy se dostaneme prusíkem, který je umístěn na prameni lana, kde visí zachraňovaný, do vzdálenosti cca 1/2 metru od zachraňovaného, zastavíme posunování prusíku na jeho prameni lana (dle terénu, ve kterém slaňujeme, si zachraňovaného necháme pod sebou mezi nohama, nebo ho případně odtlačíme a umístíme si ho na záda) a dále slaňujeme již jen za pomoci povolování prusíku umístěného pod jistící pomůckou. Technika slanění metodou HOI je již velice pokročilou a pro její správné zvládnutí je nutný praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora, neboť jakákoli chyba při jejím použití v praxi by mohla mít v případě chybného provedení osudné následky končící pádem obou lezců. 2.3.4.4.Slanění ve společném závěsu Pokud jsme se ocitli současně se zachraňovaným v blízkosti jistícího bodu (lhostejno, zda-li jsme požadovaného jistícího bodu dosáhli za pomoci počátečního slanění metodou HOI, či se u uvedeného bodu zachraňovaný již zdržoval) a je možné pro jeho záchranu použít techniku slanění ve společném závěsu (když danou techniku je možné použít za situace, kdy je zachraňovaný v částečně stabilizovaném stavu a jeho záchrana může být provedena pouze za pomoci slanění několika lanových délek), musíme v prvé řadě připravit slaňovací závěs. 28

Slaňovací závěs vytvoříme za pomoci 1,2 m dlouhé ploché smyčky a třech karabin (viz Obrázek 12, spodní karabina je umístěna pomocí liščí smyčky v centrálním oku úvazku zachránce, karabina vlevo pak v centrálním oku úvazku zachraňovaného a karabina nacházející se vpravo nahoře připevněná lodní smyčkou bude nést jistící pomůcku), jeho správné vytvoření je různé v závislosti na velikosti jedinců a poměr jeho délek je tak velmi individuální (doporučován je poměr 1/3 pro zachraňovaného ku 2/3 pro zachránce), slaňovací závěs by měl být vytvořen tak, aby zavěšení postiženého na zachránce vycházelo lehce nad rameno zachránce (vždy je však nezbytně nutné, aby zachránce bezpečně dosáhl i na nejvzdálenější část celého systému). Obrázek 12 [archiv autora] Následně se připravíme na samotné slanění, když jistícím bodem provlékneme lano (na dvě poloviny v případě použití jednoduchého lana, případně ke spoji lan v případě použití spojených lan pro dosažení větší hloubky slanění zde následně musíme dbát na správné postavení pramenů lana při jeho stahování (Schubert, P., 2010, p. 169) a při stahování nesmíme rovněž zapomenout odstranit z konců lana uzly, které jsme vytvořili k předejití případnému prokluzu lana (Schubert, P., 2010, pp. 108-109), a oba jeho prameny založíme do jistící pomůcky, kterou přicvakneme do centrální karabiny slaňovacího závěsu (viz výše Obrázek 12 karabina vpravo nahoře). Pod jistící pomůckou obepneme oba prameny lana prusíkem (s ohledem na vyšší zatížení zvolíme vánočkový typ prusíku), který si zachránce připevní do centrálního oka svého úvazku. Následně přeneseme zatížení do slaňovacího systému, čímže bezpečně vyzkoušíme jeho funkčnost a až následně odstraníme sebejištění (jde o sebejištění k jistícímu bodu či jinému fixnímu bodu, pokud k němu byl zachránce či zachraňovaný zajištěn; 29

v žádném případě však nerušíme prusík, který je umístěn pod jistící pomůckou a zajišťuje bezpečné slaňování). Při přesednutí na dalším jistícím stanovišti si do centrální karabiny slaňovacího závěsu (ta karabina, ve které je jistící pomůcka viz výše Obrázek 12 karabina vpravo nahoře) připevníme 3 metrovou smyčku na prusík, kterou umístíme tak, aby oba její prameny byly stejně dlouhé, do nového jistícího stanoviště založíme karabinu a oba prameny prusíku do ní uchytíme za pomoci polovičního lodního uzlu, který ihned zablokujeme. Povolením lana přeneseme zatížení do smyčky na prusík. Založíme slanění do nového jistícího bodu tak, aby byla jistící pomůcka co nejblíže jistícího bodu, následně odblokujeme poloviční lodní uzel na smyčce na prusík a přeneseme zatížení do nově založeného slanění v novém jistícím bodě (musíme plně zatížit vánočkový prusík, aby nedošlo k případnému nechtěnému prokluzu lana) a odebereme karabinu spolu se smyčkou na prusík a můžeme pokračovat ve slaňování. Rovněž tuto techniku slanění ředíme mezi pokročilé a pro její správné zvládnutí je nutný praktický nácvik pod vedením instruktora, neboť jakákoli chyba při jejím použití může mít osudné následky končící pádem obou lezců. Všechny uváděné techniky jsou základními záchrannými technikami, které by měli horolezci vydávající se do hor a skalních oblastí s vícedélkovými lanovými cestami ovládat, když k jejich provedení postačuje běžný horolezecký materiál, kterým musí horolezci disponovat, a měli by ho tak zároveň umět používat ve všech možných variantách. 30