Založení První divadelní speleěncstl pro venkov divadelního ředitele J. A. Prokopa

JIŘí FRÝZEK Založení První divadelní speleěncstl pro venkov divadelního ředitele J. A. Prokopa V souvislosti s nebývalým rozmachem české společnosti v roce 1848 vyvstala potřeba českého profesionálního divadla mimopražského takovou měrou, že rakouská oficiální místa musela již ustoupit. Když Josef Alois PROKOP přistoupil napodzim roku 1849 s energií avšudypřítomnou dávkou patetičnosti k organizaci českého divadla, měl již zkušenosti muže prošlého nejen světem, ale i domácími českými a německými scénami. Tehdy mu bylo již plných dvaačtyřicet let. V období nebývale vzrušeného roku 1849 dozrával již skutečný projekt, o který stejně živelně jako o národní divadlo usilovala česká veřejnost. Josef Alois Prokop se stal vykonavatelem obecné vůle a o koncesi pro zapadlý český venkov se neucházel jen z vlastního popudu, nebo dokonce snad ze snahy po hmotném prospěchu. K tomuto odpovědnému ado jisté míry snad i nadosobnímu vlasteneckému poslání vstoupit s českým divadlem do míst, kam vedly zpravidla jen formanské cesty, přistupoval především z pověření českých kulturních pracovníků. Po porážce revoluce se začalo totiž vážně uvažovat nejenom o budoucím Národním divadle, ale i o potřebě, aby se česká herecká společnost cvičilaprozatím na venkově alespoň do té doby, než se v Praze vybuduje divadlo velké, do jehož rámce pak měli nejlepší venkovští herci později vstoupit. Hovoří se především o Vincenci VÁVROVI HAŠTALSKÉM, Prokopu CHOCHOLOUŠKOVI a TYLOVI, kteří své popularizační schopnosti dali plně do služeb nově rodícího se podniku.'..11 "...Kdokolivěk sena roli vlastenecké i nejmenmpracízanáší, trhási zlaté listí na věnec nevadlý - a byť i na ní po brázdách pouhé kamení sbíral a na hromadu svážel, a na poli ourodném zrůstu nepřekáželo - také to služba jest. Od tédoby, cosebylnárodníduch náš probudil z dlouholetého sna - od té doby zanáším se přemýšlením o vzniku a zvelebení divadla. Nechť jecesta jakákoli - jen když k obecnému prospěchu přivádí. Jinýpíše, druhý podotýká - já bych si zvolíl stav herecký, kdyby k tomu bylyplíce svolíly - nu, také dobře! Za to jsem hlavou a perem posloužil české Thálíí..."21 Josef Alois Prokop, rozhodně uvědomělý Čech, horlivý anadaný vlastenec, měl dostatek vzdělání i odborných předpokladů k vedení herecké společnosti. Čeští vlastenci přikládali právě tomuto podniku značný význam, a to nejen kulturní, ale i národní a zvláště pak vlastenecko - výchovný, protože právě Prokopova osobnost zajišfovala jakpostránce vlastenecké, tak i umělecké alespoň zpočátku úspěch a zdárný rozvoj tohoto podniku. Na základě doporučení svých přátel, zejména Tyla, Chocholouška a jiných, si roku 1849 zažádalo koncesi ke zřízení První české divadelní cestovní společnosti, kterou dekretem zemského prezidia ze dne 13. června 1849 (číslo 32227) také skutečně obdržel. Podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 6.ledna 1836 koncese ředitelům divadel- - 176-

ních cestovních společností směly vydávat pouze jen nejvyšší zemské úřady, tedy místodržitelství. Vzhledem ktomu, že totonařízení nebylo vždy respektováno azmíněné koncese udělovaly krajské úřady, bylo dekretem dvorské kanceláře ze dne 25. září 1841 obnoveno nařízení z roku 1836. 3 / Divadelní koncesi obdržel v době, kdy ještě nevyprchala blahovůle úřadů vynucená revolucí 1848. Ve spěchu, sjakým bylo totopovolení uděleno, sisnad úřad ani neuvědom il, že Josef Alois Prokop se svou manželkou byli ve vyšetřovací vazbě za aktivní účast na revoluci. Ostatně zanedlouho potom vládní reakce zesňíla natolik, že například podobné žádosti Tylovy byly vždy striktně odmítnuty..,4i n-..známý bývalý herec českého divadla pan Prokop obdržel povolení ke zfízení české herecké společnosti, která bude po Čechách cestovati a představovati české hry. Přejme tomuto podniku dobrého zdaru, tím více, že se může považovati za semeniště nových hereckých sílprobudoucínárodní divadlo v Praze. Přejme též panu Prokopovi, aby našel dostatečné podpory ve svém podniknutí... "5/ Již v samotném názvu tohoto podniku byl vysloven zásadní rozdíl, odlišující První českou divadelní společnost provenkov od pozdějších společností, označených jen soukromými jmény ředitelů, z jejichž přičinění a pro jejichž zisk ve skutečnosti vznikly. Prokopova společnost měla, alespoň ve svých počátcích, zvlášt výjimečné postavení. Zrodila se výhradně zkolektivního úsilívlastenců astala se proto záležitostí celého národa, a to alespoň do té doby, než se právě Prokopovým přičiněním přizpůsobila přízemní úrovni ostatních kočujících společností...6/ "...Myšlenka o zfízení české divadelní společnosti, která by českému umění slušného místa v Čechách mimo Prahu vydobývala, zanášela již před lety myslmnohého vřelého vlastence. Kdo pováží, jak mocný vplyv divadelní umění na národnost má, jak mocně k povzbuzenínárodního citupřispívá, jaksnadná tojestcesta, staleté předsudky onašem národním jazyku ze zastíněných myslínašich polovzdělaných, německou šosáckou obmezeností sklíčených maloměšťáků zapuditi, pochodeň národního ducha v nich rozsvítiti, naše národní zvyky v pravém, slušném světle jim ukazovati: musízatoužiti po tom, aby raději místo těch rozšiřovatelů němčiny po krajích našich, těch německých hereckých společností, z lidí ze všech konců světa složených, české řádné, zachovalé spo~ečnosti povstaly, ježto by s vědomím svého důležitého povolání, službě národu a umění věrně oddány jsouce převýborně působiti mohly. Do posledních časů však bohužel každému zámyslu takovému stavěla předešlá vláda nepřekročitelné hráze, nyníteprv stalo semožným, co sejiž mnohými létyzamýšlelo a vroucně žádalo. Na nás nynízáleží, abychom s dvojnásobnou snahou nastoupílí cestu obecného vzdělání nám nyní otevřenou, a co jsme zameškali, abychom vlastními sílami nahradíli, nalezl sejižmuž, který nesnadný úkol prvního vživot uvedení české divadelníspolečnosti prokraje, na sebe přijal, muž zdárného vyvedeníjeho dle našeho uznánízcela schopný, totižbývalý český herec azpěvák českého divadla Pražského pan Josef Alois Prokop, kterýž v posledním času dekretem vzemském presidium povoleníku zfízenítakové společnosti skutečně jižobdržel. Pan Prokop zachoval se pfíznivé památce u přátel českého divadla Pražského, též mnohá léta při divadlech - 177-

v Němcích byl, kdež si mnohé zkušenosti sebrati př/1ežitost míval. Ale jakož navšecko, co my ubozí a Mecenášův opuštění Čechové pro zvelebení svého národu podnikáme..."ll Již ve svých začátcích Josef Alois Prokop disponoval tím nejcennějším - mravním zplnomocněním všech bezejmenných nadšenců, kteří jeho vlastenecký počin podpořili 800 zlatými ve stříbře, "sbíranými po pěti, deseti zlatkách a český tisk, ten jeho kroky sledoval tak povzbudlvě, jako potom již žádnou jinou kočovnou společnost...ubl "...Po groších azlatých seskládati musíme, nelze nám i tu hned k hotovému zasednouti, kprvm'mu zavedenítohoto podnikání napřed peněz zapotřebí. Nebylo jinérady, než zápisky na bezúroční půjčky zavésti, což i pan Prokop již učinil, poněvadž nejméně tisíc zlatých stříbra k zaopatřeníprvních hlavních příprav zapotřebíjest, má-iitento ústav sectí, slušně a fádně v život vstoupit. Dttve již, nežli vysoké povolení k němu uděleno bylo, sešlo se cestou subskripcíjen v Praze odnašich známých vše podporujících vlastimilů po 5-10 zlatých téměř polovice oné sumy, zavazuje se pan podnikatel, zaznamenané jednotlivé výpůjčky u prvních příjmů náležitě a poctivě spláceti a pp. zápisnlkům s poděkovánlm zas/1ati, pro jichtto jistotu subskripční listinu u našeho váženého pana dra Waňky uloží. Cltíme sezavázáni, na toto podniknutipozornost též našich venkovských vlastenců obrátiti ak účastenstvíje vybízeti, neboť před doplněním potřebné sumynebude možné rychlé uskutečnění záměru toho, jaksi to každý poctivý Čech přáti musí. Nejlépe jest obrátitise přímo k panu Prokopovi, kterýzde v Praze v Pasířské ulici číslo 726 - /I bydlí...u91 Na základě doporučení Josefa Kajetána Tyla, V. V. Haštalského a Prokopa Chocholouška se tedy Prokop záměrně obrátil k české veřejnosti a dovolával se hmotného přispění a zejména i morálrrí podpory. Josef Alois Prokop uveřejnil například v Pražském večerním listu, že "zapotřebí má nejméně 1000 zlatých ve střl'bře..." Podle tohoto tzv. "vyzvání" v dobových časopisech získal pouze 550 zlatých. Mezi jinými přispěla i celá řada známých představitelů našeho národního hnutí, což dokazovalo, že právě oni uznávají dúležítost tohoto vskutku prvního českého podniku a že se "úplně v poctivost pana Prokopa věřit může...u1di n-. Pan Prokop vypočetl, že nejméně 1000 zlatých stříbra zapotfebí má; k tétosumě se sešlo již v Praze přes půl šesta na střl'bře, mezi jinýmipřispělo mnoho zdatných a proslulých národovců. Zařídí! totiž, abynadzmíněnou sumu sobě zaopatfiti mohlsbírkou akcionářskou. Jednotlivé takové přl'spěvky obnášejí buď 10-15 zlatých stříbra, i jsou tyto peníze půjčka, která se časem pp. přispívatelům navrátí a sice v témže pořádku, v jakém tyto poskytovali..."111 Josef Alois Prokop vyhlásil tedy veřejnou, skutečně celonárodní sbírku kobstarání potřebného finančního obnosu, podobnou té, jakou později v mnohem větším měřítku uchystal Sbor pro zřízení Národního divadla. Nejen o skutečném vlastenectví, ale i o nesporně značné popularitě Prokopově, získané pře-devším jeho dlouholetým působením u předních německých scén, svědčí i to, že při obstarávání finančních prostředků na vybudování společnosti mu Němci nabízeli chybějící částku cca 400zlatých s podm ínkou, že v některých městech, podle jejich názoru německých nebo alespoň oboujazyčných, uspořádá také představení německá. Podnikatel Prokop však tuto jistě lákavou nabídku - 178-

z ryze vlasteneckých důvodů zcela jednoznačně odmítl. Pražský večerní list zaujal k této snaze přiléhavé stanovisko: "l tohoto pnkladu je patrné, kterak jistástrana snalenínaše i v těch nejslabších národních jil paralyzovati sesnež:.."12/ V roce 1849 přinášely Národní noviny základní informace o průběhu této takřka celonárodní sbírky spolu se jmény jednotlivých přispívatelů sr- Ke zřízení cestuhcí divadelní společnosti české přispěli panu Prokopovi al potud následující P. T. pp.: Paní B. Ludmila, Boehm Fr. v Praze, Bogdan - Kubata Jas. v Drálďanech, Borrosch etandre, Braithut Jiří v Praze, P. Černušák v BI7ém Újezdě, Čílek K v Černikovicích, Chlumecký J B., Danzer Ant., dr. Daubek, Decker A, De Laglio v Praze, Demartini Ed. v Karlíně, Dittrich Fr., Dudek Ant. v Praze, P. Ehrenberger v Solnici, Erben J. K ve Vídni, Faber v Praze, Ferles W. v Karlině, Fiedler, Fingerhut v Praze, Forchheimer i Synové, Friedland F. W v Karlíně, doktor Fritsch Josef v Praze, Fuchs Leopold na Smíchově, Jaroš, Jedlička František, Jelínek A B., Jindřich, P. Jirslk, dr. Gabriel v Praze, Gregorová v Libochovicích, Grohman Jeroným, Dr. Haas A, Hamburský W., Hanka W., Hanke Bedřich, Hassententel M., dr. Hauschild, Havlíček K, paníherzowa H, pp. HoffK, Holeček Em. W, Horáček v Praze, Hraběta J v Drálďanech, Hubatka, Haleš Josef, Kapička K., Khom H., Klein A, Kolovrat Hanuš hrabě, Kose i Syn, P. Krejčí v Praze, Krise K v Karlíně, Kronberher A C. v Praze, Kudláček, Kuba v Karlíně, Kunc W. J vpraze, Kurfilrst vlibochovicích, V. Laemel vpraze, Lanna W. v Budějovicích, Macourek Antonín v Praze, P. Marek v Libuni, Mencl Josef v Karlíně, Milde Josef, N. N., N. N., Nebeský, nejmenovaný fff, Osumbor J, Palacký František, P. Pešina, Pešina, panípichlerová Marie, pp. Plešner vpraze, Porgessové bratři v Karlíně, Pospíšil J H. v Králové Hradci, Ppl. E, Pštross Benedikt, P. Rauch J, Renner W, Rodler W., RottW J, S. A v Kvasinách, Sacher Marach, Seidl W., Sika Tom., SlavJk Jan, P. Strbr. D. F., pi Seborová Josefa v Praze, Šlesinger E A v Úst{nad Orlicí, P. Šolc v Rychnově, Šťastný WiI., dr. Štrobach Ant., Taedl Bart. Thomas, P. Típpmann, P. Tomek, Trojan Pravoslav v Praze, Turinský F. v Libochovicích, Uhlíř J G., Urfus Fr. v Praze, Veith v Libochovicích, Veith W, P. Václavíček, Wagner Jindřich v Praze, Whitehouse W. v Karlíně, P. Wíller vpraze, Winohorskýv Rychnově, Wítek M., Wolf, Wyšek Antonín, lap K. W., lapp, P. leidler, Žemlička J Doufáme, že bude účastenství na této věci takové, že v brzkém. čase bude lze hojný počet přispívatelů obecenstvu oznámiti. Oprospěchu tétověci pronás netřeba snad slovšmti, jakol i s druhé strany kaldýnahlílí, te divadlo obvzlášť na počátku pomoci a pěstování potřebuje. Podniknutí pana Prokopa nebude ale bohdá nic takového, zač bychom se museli styděti snad dle přjkladu dobře známých německých kočujících společností. Pročež ládáme kaldého, kdo dobré věci nápomocen býti chce a může, aby příspěvek svůj panu Prokopovi č. 1362 -II vkrakovské ulícido Prahy zaslal. Od toho závisí tél brzké započetí celého podniknutí... "13/ V příspěvku otištěném dne 23. září 1849 Josef Alois Prokop uveřejnil další zprávu o průběhu sbírkové akce... n-.. Po 12. září přispěli mike zřízení české cestujícíspolečnosti herecké následujícíp. T. panía páni: Dr. Brauner, slečna A Neumannová, slečna Betty F. v Praze, pp. Daněk ve Friedlandu (50 zl. stř.), Kofránek v Karlotýně, Jednota čtenářské společnosti v Mladé - 179-

Boleslavi drem Himmrem, F. Xav. Fottier ze Žebráka, A. H. Wratislav z Londýna, JOsef Salomon vkralupech, Josef Halla, Antonín Keyrž v Karlíně, paníbarbora Serafínová, p. G. H..J v Praze. Dne 20. 9. 1849 Josef AloisProkop v Krakovské ulici Č. 1362 - II..."14/ HavlíčkovyNárodní noviny ze 4.listopadu 1849 dále obohacují celkový přehled: "...Ode dne 23. 9. pfispěli kezfízení české cestující společnosti herecké následující P. T. pánové: VSlaném: J. Mailer, vpraze: F. R. C. Hg., T. Putzlacher, J. E. Vocel, Drah. Mar. bar. Vil/ani, panímathilda bar. Vil/ani, p. hrabě Jindřich z Chotků, paníhraběnka Karolina z Chotků, Pp. Fr. Kavan vnových Dvořích, K. Bubeníček ve Velvarech, Šmidingerv Tažovicích, P. Antonín Kolárský v Jamách, Fr. Kobe v Praze, Michal Kott/er v Turnově, Š... v Děčíně s heslem: Nejen hubou, ale také činem musíš býtvlastencem..., dále z Třeboně: P. Fiedler, K. Vlček, A. MOtler, V. John, A. Michal, Nejmenovaný, T. Vagner; z Budějovic: biskup Mil. Lindauer, F. Stulík, F. Klavik, dr. P. Leeb; ze Vtelna: Šťastný, Mašek; z Písku: Pompe; z Plzně: Hugo Kari/k, dr. Josef Smetana, M. Sibl, J. Spudil, T. Khýrý, J. Sequens, dr. A. Gall; v Praze: dr. Mudroch, J. Neznámý, dr. Em. Daníček, P. Veber, dr. K. L Klaudy, dr. V. Bělský, Zahradmk, V. R. Štěpán, dr. V. Pottn, Jar. Pospíšil, V. Bubeníček; Brandejská beseda; z Chrudimi: J. Martini; z Milešova: dr. M. Weger; ze Mšena: Kl. Morávek; z Litomyšle: A. Němec, J. Fišer, F. Pirkl, A. Petzold, J. Buchtele, V. Faltis, J. Macháček, F. Píč, několik dívek, J. Vesehk, P. Fr. Paul, J. Schmoger, K. Ferdinand, Napp, Strámk, J. Tesař, A. Hock, Šrámek, P. Šanta. Podáveje tutopřed svým odchodem posledníseznam obětivých vlastimilů, vzdávám jimvšem upřímné vroucíd/ky. Kdobyzostatních pp. vlastimilů ještě pfispěti chtěl k dobrému vzniku této věci, učiniž to v brzké době; jeť potřebí posledního důrazu k otevření tohoto ústavu, z něhož abych učinil pramen potřebné u nás osvěty, podle sil svých co možná se vynasnažím. V tomto zajisté důležitém úmyslu očekávám největší podpory odjádra lidu našeho, když ti, kteříjako výbor v čelo země našípostaveni jsou, ku pomáhání senemají. Dále žádám každého, jehož jméno bych byl arci proti vůli v těchto seznamech neuvedl, aby miotom vědomost učinil. Veškerá psaníbuďtež nadepsána: J. A. Prokopovi v Praze poste restante. Dne 2.11. 1849 J. A. Prokop, ředitel první české společnosti pro venkov..."15/ Otom, že se Prokopova výzva neminula účinkem, svědčí i další seznamy dárců: "...Ku zfízení české cestující společnosti herecké pfispěli dále: P. T. pan K W... ta ve Zdicích; z města Vysokého pak zaslána byla sbírka 31 zl. 30 kro Za dary tyto činím P. T. pánům přispívatelům vůbec, zvláštnídlky pak obstaravatelům, pánům J. J. a Chrab. Živij. VPraze dne 4.11.1849..."16/ "...Ode dne 3. 11. přispěli k mému podniku následující P. T. pánové: Jaroš, Vicena, Rott, F. Pštross, J. Sek, J. Koubek, Jan kníže z Lobkovic, paníkarolina Wanková v Praze, pp. F. Bezděk, Pixa, P. F. Prantl (učinil sbírku) v Písku. Což s upfímnými d/ky veřejnosti podávám. Dne 13. 11. 1849 J. A. Prokop, ředitel prvníčeské cestovníspolečnosti herecké..."17/ Prokopovi se patrně nesešlo celých 1000 zlatých, protože v dopisu z 5. zařř 1849 sděloval bratru Františkovi, že koná pilné přípravy k zahájení činnosti své divadelní společnosti a že se mu dosud sešlo pouhých 800 zlatých stříbra. 1 s / - 180-

Ředitel nově vytvořené společnosti byl ovšem i jinak aktivní; opatroval si základní informace o venkovských divadelních společnostech a zejména pak o jejich poměrech, kromě toho si obstarával i potřebný materiál... JI' Pan Prokop, který sejitzásobil slušnými dekoracemi ašatstvem, vydá se snad jit tento týden na cestu. V jeho spoletnosti jsou někteří, od nicht lze mnoho dobrého očekávati. Také sedoslýcháme, te jit tři teská města připravila divadlo projeho hry..."191 "...Má tena, která Vás pozdravuje, byla čtméc: dníve Vídni anakoupila nádherné látky apotřebné věci pronaše nové ředitelství. Můj podnik nalézá vcelých Čechách ohromného přijetí, a tahají se jit o to, kam máme nejdříve přijl1i. Příspěvky páčí se jit také na 800 zlatých stříbra. Tak myslím, že jit 1. října veřejně vystoupím s nově získanou českou spoletností, sestávající seze samých pěkných talentovaných mladých lidí. Bohdá přijde přece doba, kdynebude třeba sestyděti, te je někdo spřízněn s komediantem, jakto čistý sedmašedesátnfk O. Schimek předešlého roku na komisi nahoře učinil..."20/ Atak již na sklonku léta roku 1849 Josef Alois Prokop rozvinul slibně započaté závěrečné prípravy. Zdá se, že jeho počínání bylo provázeno především hmotnou pomocí, ale i bezprostředním zájmem, protože První česká herecká společnost pro venkov se záhy stala institucí ryze národní, která měla nastoupit cestu obecného vzdělávání anahradit tak Čechům zvláštní snahou to, co jim bylo tak dlouho odpíráno... Josef Alois Prokop vydal v druhé polovině července 1849 tzv. Pozvání, uveřejněné dne 23. července 1849 v Oznamovateli časopisu Pražský večerní list, číslo 169: "...Nítepodepsaný podnikaje prvnínárodní divadlo pro venkov, vyzývá mladíky i panny vlasteneckého smýšlení, jet v sobě lásku apovoláník divadelnímu umění cítí, obrátiti sena něho buď osobně nebo ve frankovaných psaních do Usla 726-1/ v Pasllské uliciv Praze stran výmínek, podjakými v jeho spoletnosti přijati býti mohou. Podotýká se zvláště, že je nevyhnutelně zapotřebí, aby český jazyk uměli, znalost německého jazyka se od nich nevytaduje. Ostatně, te katdý a katdá nějakou známost ve zpěvu míti bude, netřeba u Čechů a Češek podotýkati. Spisovatelé divadelních hersezároveň uctivě tádají, svoje plody proti příslušnému honoráru nítepodepsanému poskytnouti. Tét se přijme dramaturg, kapelní mistr, jent se ve svém umění zdokonaliti chce, divadelní mailla nápověda, kteří vesměs svobodní býtimusí..." (J. A. Prokop, podnikatel První divadelní společnosti české pro venkov). 21/ Ojeho. výsledku a o dalších přípravách k zahájení činnosti právě vznikající společnosti podal další zajímavé zprávy Václav LítALA OONOV8KÝ... "...Sotva se bylo romeslo; že hodlá českou spoletnost zříditi, přihlásilo se okamtitě mnotstvímladého lidu z Prahy i z venkova, všichni s vlasteneckým esem, v nový chrám české Thalie vstoupit. ltěch však přijal Prokop jen toliko šestnáct osob, an dl1em měl vším právem za to, te pouze ajedině sesrdcem vlasteneckým na tomto plátěném světě obstáti nelze, dl1em větší personál prozatátek přijmouti nemohl, nemaje sám úplné přesvědčení, podaří-ii sepodniknutíjeho vůbec..."221 Josef Alois Prokop tímto vyzváním přistoupil vlastně k jakémusi odvodu herců. Objektivní mírou schopností se stala jen řádná znalost českého jazyka; výjimka platila - 181 -

pouze pro ředitelovu manželku. Přihlášek došlo hojně aprokop znich vybíral asestavoval personál své společnosti. Počínal si přitom obezřetně; členové jeho společnosti museli dále vynikat nadáním, vzděláním, bezúhonností a především pak vlasteneckým smýšlením... n-" Konečnějen k této zprávě dodati musíme, že pan Prokop již několik potřebných cest v záměru svém pokraji vykonal, něco materiálií pro slušné dekorace již si zaopatřil, nyní právě ve Vídni potfebnou a pěknou garderóbu objednává, a co hlavníjest, žejiž mnohoslibné mladistvé talenty pro společnost svou získal, kterou pomalu již doplňovati buae, trochu vybíračně si počíná neboť že všeckno na tom záleží, abyoudové jeho společnosti nejen uměním svým, ale i smýšlením, ostatním vzděláním a bezúhonným chováním takovému národnímu ústavu čest činili, každý, kdo celému podniknutí zdaru přeje, bez výminky uzná...u231 Herecký výraz byl jednoznačně podřízen Prokopovu uměleckému vkusu, což vlastně znamenalo, že pateticko - deklamační styl převládal. Herci, třídící na jevišti postavy do základních sociálních a povahových skupin, byli ve skutečnosti protuto činnost již sami rozlišeni. Herec býval dodivadla angažován vždy pro určitý obor, pro nějž měl především optimální psychické předpoklady. Záleželo pouze na velikosti souboru a na celkovém počtu oborů, avšak iten nejmenšímusel mítsvého hrdinu, naivního milovníkaa milovnici, komika, intrikána a dále pak i představitele vážných otců. Algemeine Theater - Lexikon zroku 1840 připomíná devět hereckých oborů mužských a sedm ženských. Pouze v několika případech mohl herec vytvářet i více oborů. Každý z nich znamenal ovšem i jisté omezení, které bylo možné přestoupit jedině tehdy, když pro něj herec ztratil základní předpoklady. 241 Zkoušky s adepty vznikající divadelní společnosti Josef Alois Prokop konal ve svém pražském bytě. Velice často jim bývali přítomni i Josef Kajetán Tyl, V. Vávra, Chocholoušek a jiní. Vesměs chválili, poučovali a novým adeptům a adeptkám herectví tak dodávali potřebné sebevědomí. Celkovou atmosféru tohoto počátečního období zaznamenal ve svých Pamětech i herec této společnosti Hynek VI CENA: n... ChoťProkopova přijela doústí nad Orlicí, abymně amojichoť vybídla k poutipočechách. Po krátkém uvažovánídaljsem si říci a vypravil sedo Prahy, abych s Prokopem vyjednával. Též mi dal pfečísti,strašnou' úlohu ze hry Dědičná smlouva, a když jsem mu ještě po jeho žádosti zazpíval píseň Kde domov můj, angažoval mne a moji choť ke své společnosti. Nastoupiti jsme měli na,zavolání', což sestalo 1. listopadu 1849... U251 Časopis Zlatá Praha zroku 1889 uveřejnil zajímavé zamyšlení nad čtyřicetiletým působením Prokopova herce Josefa CHRAMOSTY u českého divadla: "...Jest tomu právě čtyřicet roků. Ta číslice chvěje člověkem. Dlouhých čtyřicet letsloužit divadlu! Ato divadlu českému - asice v době, kdynaa našimi herci neklenuly seoblouky slávy, kdyčeský herec v Praze bylnucen prouhájení nejskrovnějších potřeb životních hleděti si také živnosti jíné anebo zároveň býti též německým hercem. Jinak bylo na venkově. Tam našihercineměli času ani přj1ežitosti, býti také ještě něčím jiným. Tam i Chramosta býval hercem tělem i duší. Dráhu uměleckou nastoupil vlastně již roku 1848 jako jinoch devatenáctiletý ve - 182-

Vídni, kde horlivě se účastnil pořádání slovanských zábava vystupoval jako deklamator v kruzích českých s nemalým úspěchem. Vrátiv sepo mnové revoluci do rodiště svého Prahy, vyhledával ochotnické spolky, jichžto tehdy hojnost bylo, a hrával jmenovitě na Starém městě v Červeném domě, kde bývalí mu druhy Šimanovský, Čílek, Kounovský, Beníšek. Tehdy počalo se livěji rokovati o budoucím národním divadle a o potřebě, aby prozatím se cvičila společnosť herecká na venkově,nel by se velké divadlo v Praze zbudovalo. Česká společnosť herecká provenkov bývala jil před rokem 1848 předmětem touhy našich vlastenců apsalo nisláma i Tyl. Tu najednou mezi akademickými rozpravami o té věci vyskytne se v Havlíčkových Národních Novinách něco positivního: český pěvec Josef Alois Prokop ohlásil, že divadelní společnosť českou sestaví aže u milých krajanův opřispěníktomu sedovolává. Krajané pomohli, NárodníNoviny vykazovaly pěkné příspěvky. Prokop nakoupil knih a musikalií, zjednal si hromádku dekorací na hlazených latích pěkně svinutých apotom jalsesháněti herce aherečky. Byl úspěchem jist. Pralštíochotníci hlásili sešmahem, jsouce dychtivi účastniti sevlastenecké poutiumělecké, a První česká divadelnt společnosť provenkov Josefa Aloise Prokopa, jakse oficiálně zvala, chystala se na cestu. Josef Chramosta bylrázem engagován jakožto prvníhrdina amí/ovmk. Skvostný titul, ale gage pouze 15 zl. měsíčně. Avšak Prokop si ho hned navnadí/:,budete-ii přičinlivý, zlatku vám přidám, t pravil a kontrakt byl hotov..."261 Současně si Josef Alois Prokop zajišťoval dramatické autory a u Tyla si objednal slavnostní zahajovací scénu. Jedinou jeho ctižádostí bylo, aby "mohl mí/ým krajanům na venkově poskytovat ušlechtilou zábavu českým divadelním jazykem a aby schopné členy své společnosti vychoval pro potřebu budoucího Národního divadla..."271 Na venkově, kde již celé půlstoletí vlastenečtí ochotníci připravovali půdu českému divadlu, se upřímně těšili na první české herce a připravovali se na jejich důstojné uvítání. Význam Prokopova divadelního podniku byl v souladu s tehdejšími národně uvědomovacím i tendencem i našeho národa, jeho společnost, alespoň zpočátku, povzbuzovala a posilovala, nesporně tak přispěla k dalšímu mohutnému rozmachu českého národního hnutí především pak mezi venkovským lidem: n :.. Sestaviv tedy hereckou drulinu ze samých pěkných talentů, mladých lidí", liboval si Prokop v dopisu z5. září 1849, a" vypláceje jim štědře 15-20 zlatých stříbra měsíčně...". stál s nimi na tak prudkém výsluní přízně u obecenstva a kritiky, jakému se netěšil žádný venkovský ředitel po něm. 2 8 1 Prokopův podnik nejvíce podporoval dobový tisk,který poukazoval na počáteční obtíže každé ho pod nikán ía kočovné divadlo označoval výslovně" za "věc národně prospěšnou, jel nemá nicspolečného s německými cestujícími společnostmi, stávajícími mnohdy hluboko podúrovníuměleckou a mravní...u n...pan Prokop, kterýl jak známo, jil tyto dny uměleckou cestu se svou společností započne, navštívil naše město (Chrudim), a přípověďjeho, že u nás na začátku budoucího týdne prvně hrátizapočne, potěšila nejen přátele národnosti, leč i všechny přátele umění i zbudila všeobecné jásání. Můleme směle prorokovatí, že obecenstvo zdejší, kterél i německé hrypáně Suvarovovy vldy pilně navštěvovalo apří ochotnických hrách českých prostranné divadlo zdejší obyčejně přeplňovalo, důvěru pana Prokopa nezklame..."291-183-

V listopadu roku 1849, několik málo dní před odjezdem na první působiště, mohl již Josef Alois Prokop oznámit veřejnosti jména svých členů a obsazení jednotlivých hereckých oborů. Nejasné polorežizérské zařazení připadlo Františku Josefu Čížkovi, Vice nabyl povolán naobor otců avážných úloh, Josef Jelínek měl představovat první milovníky, Jiljí Kramer starší ajosef Chramosta milovníky mladší, Horák intrikány, Šrámek prvnía Mušek druhé komiky, Václav Žížala Donovský bonvianty a Fortier měl vystupovat v chlapeckých rolích. PaníVicenová měla ztvárňovat šarže, slečna Suchá matky, slečna Rockerová první milovnice, slečny Bělská a Peterková mladické úlohy. Zajímavá byla i občanská povolání aktérů společnosti. František Josef Čížek byl vyučeným řezbářem, Josef Jelínek rukavičkářem, Jan Chramosta mečířem, Jiljí Kramer továrním tiskařem, Jan Vicena soukeníkem zústí nad Orlicí, Horák (Šilinger) sladovnickým dělníkem, krajně radikální Václav Žížala Donovský čalouníkem a spolu s Janem Šrámkem neméně úspěšně působil i v oblasti žurnalistiky.w Čtyři dny před odjezdem společnosti do Chrudimě oznamoval Pražský večerní list, že "v pondělí se odebere První česká divadelní společnost do Chrudimi, aby tam svou uměleckou dráhu nastoupila. Josef Kajetán Tyl zhotovil k tomu zvláštníprolog, slavnostní dekoraci Prahy namaloval vlastenecký malj'ř Robovský. Garderóbajest velmi bohatá a vkusná. Dudové společnosti jsou takměř vesměs ochotníci jinakl býti nemúže. an národní divadlo všeckny osvědčené s/1y získalo. Za to ale jsou ryzísl1y vlastenecké, mnohý opustil výnosné občanské postavení, aby své s/1y uměnívlasteneckému věnoval. Pakli obecenstvo s láskou přijde jim vstříc, nadíti semožno, že v brzce mnohé talenty sez nich na vrchol uměnívyšinou. NebiJde odmísta, podati společnosti této seznam obecenstvu. Pan Prokop, direktor, hrá první otce, paníprokopová, kasírka a dohlílitelka nad garderóbou, paní Vicenová chargierované úlohy, slečna Suchá matky, slečna Rockerová prvnímilovnice, slečna Bělská a paní Peterková mladické úlohy. Pánové: Vicena otce a vážné úlohy, Čílek pořadatel a sestavovatel úloh, Jelínek prvnímilovmk, Chramosta mladé a Kramer staré hrdiny. Šrámek první, Mušek druhé komiky, Kubín staré komické úlohy, Horák intriquanty, Lílala inspicient, bonvianty, Schránil, nápověda, Fortier hochy. Co nejdříve přijede pan Biel z Vídně za režuérs aprvníhrdina apan Čermák za prvníintriquanty. Zdař Bůh tedyna cestu, ať prospěje ku vzdělání národa, jaksi přejeme a doufáme! "31/ První chrudimská historická premiéra Prokopovy společnosti, o níž zachovali autentické svědectví dva její přím í účastníci, Vicena a Žížala Donovský, byla zahájena v sobotu 17. listopadu 1849. Hynek Vicena k tomu poznamenal: "...Dne 14. 11. 1849 vyjíldělo mimo ředitele Prokopa ajeho chotia Fortiera šestnáct jmenovaných nadšenců, buditelů a apoštolů českých, s láskou k vlastí a smýšlením na lepší, krásnější budoucnost národa z Prahy do Chrudimi. Do Pardubic jsme jeli drahou ve špinavých a malých vagonech putovali jsme novověkým způsobem. Odtud povozy, které herce očekávaly, do Chrudimi..."32/ Okamžitě po příjezdu společnosti do Chrudimě bylo započato s pilnými přípravami k zahajovacímu představení, jakož i k dalším hrám, které byly napořadu a zčásti i nastudovány. Na nárožích chrudimských ulic se objevila tištěná pozvání nazahajovací představení, - 184-

kolem nichž se kupily hloučky obecenstva, jež dychtivě četly první českou divadelní ceduli: "Divadlo vkrajském a věnném městě Chrudimi. Vsobotu dne 17. 11. 1849 bude vysokým presidiálním dekretem potvrzená prvníčeská divadelní společnost vedením podnikatele J. A. Prokopa provozovati: Umělcové na pouti- předehra k prvnímu tomuto představení zvláště sepsaná od Josefa Kajetána Tyla. Nová dekorace v předehře Praha jest od pana Čeňka Robovského v Praze. Osoby: Thalie, bohyně hereckého umění - panna Bělská, Luboš - český národní zpěvec - pan Vicena, Mi/ota, jeho žák - pan Jelínek. Na to Krištof a Renata, činohra francouzská, zpracovaná J. Řezníčkem. Ke konci: Pan Čapek, veselohra o jednom jednání od hraběte Fredra, přeložená Dr. F. L. Riegrem..."Vstupné za celou lóži na galérii pro osm osob stálo 2 zlaté 24kr., jednotlivé sedadlo v lóži činilo 24kro stříbra, zavřené sedadlo pří zemi 20 kr. stříbra a lístek pri zemi 24 kro střřbra... 331 Plakáty byly vytištěny v tiskárně vdovy Františky Košínové. Obsahovaly i poznámku Prokopovu: "Velectěné obecenstvo! Hledaje místo, kde bych poprvé chrám české Thalie otevřel aobecenstvo uměnívlasteneckému příznivé, obrátil jsem sek Chrudimi. Obyvatelé Chrudimští! Celá Čechie hledí na první vystoupení naše i Vaše. Jsem přesvědčen, že důvěru ve Vás složenou ospravedlníte. Josef Alois Prokop. "341 V kupeckém chrámu Josefa Rozvody v Chrudimi, kde byl prodej vstupenek, bylo neustále plno. Obyvatelé města i okolí projevovali o ně nevídaný zájem a ještě téhož večera, v den přeostavení byl u divadelní pokladny netušený nával. Albertina Prokopova měla jižjen několik málo vstupenek na prodej; ačkoli se lidé domáhali vstupu do divadla, směsicí češtiny a němčiny je odkazovala na přtšt: divadelní představen! Mnohým se nepoštěstilo zúčastnit se premiérového vystoupení Prokopovy společnosti, aproto postávali přec divadlem a očekávali první informace o jeho průběhu. 3 5 1 Vysokým prezidiálním dekretem potvrzená První česká divadelní společnost předvedla nejprve předehru Umělcové na pouti, jejíž název jako by symbolizoval celé nadcházefící kočovnické století. V dobově pateticko - alegorickém slohu, vytvořeném četnými přňežltostmi loajálních slavností v monarchistické době, postavila Tylova předehra na scénu hned třl postavy. Zosobňovaly Thalii, bohyni divadelního umění, Luboše, českého národního pěvce a Milotu, jeho žáka. Ředitel Prokop doslova.fascinoval diváky, když svým mohutným akrásným barytonem zazpíval Kde domov můj, na harmoniu jej přítorn doprovázel chrudimský měšfan Klinieš, oddaný a obětavý příznivec českého divadla. Potlesk, jásot avolání slávy nebralo konce, rozléhalo se celou budovou a neslo se daleko nočním tichem. Venku čekající zástupy propukaly rovněž v nadšený jásot... Poté se divadelní společnost představila Krištofem arenatou v Řezníčkově zpracování a dále i Fredrovou aktovkou Pan Čapek, přeloženou Riegrem. Představení se skvěle vydařilo, chrudimské obecenstvo v žádném prípadě nezklamalo. Prokopova divadelní společnost měla napořád hojnost shovívavého obecenstva. Jisté míry poshovění bylo ovšem třeba, nebof společnost byla sestavena ze samých začátečníků a v Chrudimi si prakticky odbývala nejenom generální zkoušku, ale i svůj křest. Tímto aktem zasvěcoval divadelní ředitel Prokop svoji společnost skutečně buditelském u poslání... 361-185-

"...Tyto dny seod nás ubíral pan ředítel Prokop i s celou svou vlasteneckou divadelní poděkováno..."371 společnostíza pnčinou lidomorné cholery, kteráž v našem městě od4. 12. ažpotud přes 80 osob na lůžko upoutala a mezi nimi 41 uchvátila, uznal pan Prokop jiného místa své Thalii zvolit, s jakovýmž mu příbuzná naše Litomyšl, s vlastním se nabídnutím, miloochotně posloužila; jinak bysebylpan Prokop delšíčas v pnznivé mu Chrudimi pozdržel. Co sevšak týče zdařilého hraní, vydobyl si unás pan Prokop i s celou společnostívšecku spokojenost, a přáli bychom mu všudy, kam jen koli v milé naší vlasti zavítá, hojného zdaru i účastenství. Podotknouti se sluší, ecelý výnos svého jednoho předsta ven ík ošacení nejchudších žáků zdejší hlavní školy národní věnoval, za což mujakož i všem lidumilným přispívatelům ve jménu všech těchto chudobou obnměných žáků co nejvřeleji budiž Nespornou zásluhou Prokopovou bylo, že jako první se pokoušel u nás vytvářet pravidelné české publikum. Vrstvu německých a poněmčelých rodin oslovovali do té doby divadlem němečtí ředitelé, místní ochotnické spolky měly své návštěvníky jen prosporadická představení. Josef Alois Prokop vlastně jižod Chrudim i průkopnicky řešil úkol nalézt, probudit, udržovat aformovat diváky prokaždodenníčeské hry, ato itehdy, když u vyšších vrstev zájem o ně vůčihledně ochaboval.w Představitelé divadelní obce, lokální dopisovatelé novin, byli divadelnímu podnikateli nápomocni nejen propagací, ale i užitečnými radami. Zdůrazňovaný byl především požadavek přednostní péče o původní divadelní hry apestřejšího výběru překladů, aby repertoár nebyl pouhou českou kopií dobového německého repertoáru. Z Chrudimi zaznělo i doporučení, aby Prokop omezil staré Štěpánkovy překlady, "údajně urážející vzdělanější obecenstvo". 391 Setrvačnost Prokopových her hraničila mnohdy snad až s pohodlností. A tak přes chrudimské připomínky přetrvával v Litomyšli poměr Štěpánkových her a překladů k tvorbě a překladům Tylovým 13: 11. Nepatrné množstvítakřka bezvýznamných francouzských kusů, znichž snad jen SCRI BEOVA činohra Mall?měla jistou uměleckou úroveň.vycházelo z německých překladů. Jedinou přímou ukázku ze slovanské dramaturgické tvorbypeřídj František Ladislav Rl EGER zpolštiny, ato pouhou aktovku Alexandra FREDA Pan Čapek. 4 0 1 V Chrudimi se společnost představila s těmito divadelními hrami: Muka chudé ženy, Láska v nárožním domě, Zámecké schody, Zmatek nad zmatek, Mali?, Čech a Němec, Bratrhonák, Pesetové. Loketský zvon, Paní Marjánka, matka pluku, Enšpígl aneb Každou chvj1i jiné čtveráctví, Nalezenec, Lebrák neapolský, Slepý mládenec, Blamk, Bankrotář, Matka a dcera, Jan za chrta dán, Sirotek a vrah, Hadrián z Římsů, Loupežníci, Žetucnové, Řemeslnická merenda, Rohovín čtverrohý a další. 411 Obraz počátečního repertoáru Prokopova - soudě podle Deníku představeníz Litomyšle v intervalu 16. 12. do 3. 2.1850 - dále ozřejmuje celou šíři nastudovaných her onoho úvodního období: n... původníhry a překlady Jana Nepomuka Štěpánka.. Čech a Němec, Straší, Zasněžená chatrč, Fabrikant (Devrient), Lebrák (Raupach), Veselý pohřeb (Hensler), Mali? (Scribe), Octář (Mercier - Vogel), Fučlk (Kotzebue), Třiotcové najednou (Kotzebue), Loupežníci na Chlumu (Kuno), Kouzelnice Sidonia (Zschoke), Fridolín aneb Chod do železných hutí(holbein). Původní hrya překlady Josefa Kajetána Tyla.. Umělcové na pouti, - 186-

PaníMarjánka, matka pluku, Nalezenec (zfrancouzské předlohy), Muka chudé ženy (pyat), Enšpigl (Nestroy), Láska v nárožním domě (Cosmar), Mlynář ajeho dítě (Raupach), Oba šelmy (Castellí), Matka a dcera (Tdpfer), Srdce a svět (Gutzkow), Tylův překlad pod pseudonymem Věnceslava Olivy: Jan Guttenberg, vynálezce knihtisku (Birch - Pfeifferová). Hry Václava Klimenta Klicpery: Loketský zvon, I dobré jitro, Hadrián z Římsů. Překlady Jana Kašky Zbraslavského: Bratr honák (Kaiser), Zámecké schody a Ostruhová ulice (Bdrnstein). Překlady Klementa Půtnete: lárlivá panička (Kotzebue), Věrný služebmk (lffland). Překlad Josefa Chmely: Zmateknad zmatek (Kotzebue). Překlad Ladislava z Hory, vlastním jménem Antonína Ladislava Dlaska: Zbraslavští studenti (Benedix). Překlad J. Řezníčka: Krištof a Renáta. Překlad F. L. Riegra: Pan Čapek (Fredro). "42/ Poznámky: 11 VONDRÁČEK, J.: Přehledné dějiny českého divadla III. Doba konstituční (1846-1852). Praha 1957;Zlatá Praha, 6,1889, 50, s.599; ČERNÝ, F. akol.: Dějiny českého divadla. Činohra 1848-1918. Praha, Academia 1977, s.40adále; HOBNER, V.: Josef Alois Prokop. Divadlo, 12,1914, s.1,29,48, 61, 81, 133, 157, 175; ČítEK, F.: Zpamětídivadelnlho ředitele Fr. J. Čílka. Jeviště, 1,1885,s. 4,22, 36, 54, 62, 79, 94; ŠTEIN - TÁBORSKÝ, V.: Dějiny venkovských divadelnlch společností. Praha 1930, s. 29 a dále. 21 TYL, J. K.: Novely a arabesky I. Praha 1880,2. vydání, s. 67. 31 TYL, J. K.: cesuuctspolečnosti herecké. Květy, 12,1845, s.242; VOND BAůEK, J.:c.d.(citované dno); HOBNER, V.: JosefAlois Prokop. Divadlo, 12, 1913; HOBNER, V.: vizcit.v pozn. 1; ŠTEIN -TÁBORSKÝ, V.: c. e. 41 Tamtéž. 51 Národní noviny, 1849, 151 (14.7.), s. 600. 61 VONDRÁČEK, J.: c. d.; KNAP, J.: Umělcové napouti, české divadelní společnosti v 19. století. 'Praha 1961, s. 9 a dále. 71 Tamtéž 81 ČERNÝ, F. a kol.: c. d.,s. 40; VONDRÁČEK, V.: c. d.; KNAP, J.: c. d., s. 9. 91 Národní noviny, vizclt. v pozn. 7. 101 ČERNÝ, F. a kol.: c. d.,s. 40;KNAP, J.: c. d.,s. 9; VONDRÁČEK, J.: c.d.; ŠTEIN-TÁBORSKÝ, V.: c. d., s. 29; HOBNER, V.: vizcít. v pozn. 3. 11/ Národnínoviny, 1849,165 (31.7.), s. 656. 121 HOBNER, V.: vizclt, v pozn. 3. 131 Národnínoviny, 1849, 182(18.8.), s. 731. 141 Tamtéž, 218(23.9.), s. 359. 151 Tamtéž, 260 (4.11.), s. 1018. 161 Tamtéž, 261 (5.11.), s.1019. 171 Tamtéž, 271 (15.11.), s. 1058. 181 HOBNER, V.: vizclt. v pozn. 1. 191 Národní noviny, 1849, 253(28.10.), s. 992; Zlatá Praha, vizcit. v pozn. 1; HOBNER, V.: viz clt. v pozn. 1,3. - 187-

201 HOBNER, V.: vizcit.v pozn. 1. 211 Zlatá Praha, vizcit. v pozn. 1; ČERNÝ, F. a kol.: c. d., s. 40; Oznamovatel Pražského večernfho listu,1849, 169(23.7.). 221 ŠTEIN-TÁBORSKÝ, V.: c. d. 231 Národní noviny, 1849, 155(19.7.), s. 617. 241 ČERNÝ, F.: MěnIvá tváfdivadla aneb Dvě stoletís pralskýml herci Praha 1978, s. 17. 251 Zlatá Praha, vizcit. v pozn. 1; Divadlo, 4,1906; ŠTEIN - TÁBORSKÝ, V.: c. d.; KNAP, J.: c. d. (Herec Vicena zachoval jediný zprávu, co dostal ke zkoušce - "strašlivou partllz Voglovy hry DědIčná smlouva..."). 261 Zlatá Praha, vizcit.v pozn. 1. 271 KNAP, J.: c. d., s. 12. 281 HOBNER, V.: vizcit.v pozn. 1. 291 Národní noviny, 1849, 262(6.11.), s. 1021. 301 Zlatá Praha, vizcit.v pozn. 1; KNAP, J.: c. d., s. 12; ČERNÝ, F. a kol.: c. d., s. 40; VONDRÁČEK, J.: c. d. 311 ČERNÝ, F. a kol.: c.d.,s. 40;KNAP, J.: c. d.,s.12;oznamovatel Pražského večernfho listu,1849 (5.11.). 321 Divadlo, 12,1913;Knap, J.: c. d., s. 13;ŠTEIN-TÁBORSKÝ, V.: c. d..1. 331 Tamtéž; ČERNÝ, F. a kol.: c. d.,s. 41,42.. 341 Tamtéž. 351 Tamtéž. 361 KNAP, J.: c. d., s'. 13;Zlatá Praha, c. d.; HOBNER, V.: vizcit. v pozn. 3. 371 Národní noviny, 1849,314 (26.11.), s. 2101. 381 KNAP, J.: c. d.,s. 14; ČERNÝ, F. a kol.: c. d., s. 14. 391 Tamtéž. 401 Tamtéž. 411 ŠTEIN - TÁBORSKÝ, V.: c. d.; Divadlo, 4,1906; HOBNER, V.: vizcit. v pozn. 3. - 188-