TELEVIZNÍ REPORTÁŽ O FANDOMU

MASARYKOVA UNIVERZITA, FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ TELEVIZNÍ REPORTÁŽ O FANDOMU (BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE) VÍT ZEMČÍK BRNO 2010

TELEVIZNÍ REPORTÁŽ O FANDOMU A TELEVISION REPORTAGE ON FANDOM KLÍČOVÁ SLOVA televize, publicistika, reportáž, science fiction, fanoušci, fandom, subkultura KEYWORDS television, current affairs journalism, reportage, science fiction, fans, fandom, subculture 2

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 3

PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval všem, kdo ke vzniku této práce přispěli radou nebo pomocí. Především chci poděkovat Mgr. Jakubovi Mackovi za odborné vedení práce a přátelské konzultace, Emilu Gallíkovi za cenné připomínky, rodině a blízkým za podporu a trpělivost. V Brně, 4

Klíčová slova...2 Keywords...2 1 Úvod...7 1.1 Struktura práce...7 1.2 Aouvisející akademické bádání a výchozí zdroje...8 2 Fandom jako téma reportáže...10 2.1 Sci-fi a fandom...10 2.1.1 Organizovaný fandom...12 2.1.2 Fandom v ČR...14 2.2 Charakteristické prvky fandomu...17 2.2.1 Fanouškovská tvorba...17 2.2.2 Sociální vazby fanoušků...19 2.2.3 Cony...21 2.2.4 Kostýmy...22 2.3 Označování fanoušků...23 2.3.1 Slovo geek...23 2.4 Mediální obraz fandomu...24 2.5 Fandom jako téma televize a dokumentu...25 2.6 Televizní publicistika...28 2.6.1 pořady a žánry televizní publicistiky...29 2.6.2 Televizní reportáž...30 2.6.3 Dokumentární reportáž, filmová reportáž, dokument...32 3 Realizace televizní reportáže...35 3.1 Realizační etapy...35 3.2 Preprodukce...35 3.2.1 Téma...35 3.2.2 Uchopení tématu a námět...36 3.2.3 Cílové publikum a médium...36 3.2.4 Informační rešerše...38 3.2.5 Scénář, příprava otázek a záběrů...38 3.3 Produkce...39 3.3.1 Technika a realizační tým...39 5

3.3.2 Dramaturgie a režie na místě...40 3.3.3 Sběr materiálu...41 3.3.4 Místo a prostory natáčení...41 3.4 Postprodukce...41 3.4.1 Střih a jeho funkce...42 3.4.2 Hrubý střih...42 3.4.3 Čistý střih...43 3.4.5 Filmová interpunkce...43 3.4.4 Střihová skladba zvuku...43 3.4.5 Speciální efekty...45 3.5 Výrazové prostředky obrazu a filmová řeč...45 3.5.1 Záběrová estetika a velikost záběru...46 3.5.2 dynamika kamery...47 3.5.3 Světelnost, tonalita, ostrost obrazu...47 3.6 Sebereflexe...47 4 Závěr...49 Literatura...50 Jmenný rejstřík...52 Anotace...54 Summary...54 6

1 ÚVOD Organizovaná subkultura českého fandomu vědecké fantastiky oslavila v roce 2009 své třicáté výročí zahájení činnosti. Zájem médií o jednotlivé části fandomu však i přes poměrně výraznou dobu působení můžeme považovat spíše za občasný. Důkladnější zpracování a pohled na tuto komunitu v českém prostředí přitom nabízí zajímavý námět pro tvorbu v oblasti televizní publicistiky. Cílem této bakalářské práce je právě zhotovení audiovizuálního díla, televizní reportáže, která se k tématu domácí subkultury fandomu science fiction vyjádří. Divákovi by tato televizní reportáž měla přiblížit danou problematiku, vysvětlit, co se pojmem fandom rozumí, jaké jsou aktivity členů fandomu, poodhalit motivace pro účast v této subkultuře a nastínit sociální vazby, jakými je tato komunita propojena. Televizní reportáž svou podstatou vyhovuje tématům s dostatečným potenciálem pro vizuální ztvárnění, proto je hledání jejího námětu klíčové. Jednoduše řečeno, co se nedá popsat obrazem, není možné natočit a uvažované téma je vhodnější zpracovat například reportáží psanou. Mezi obrazově vděčná témata televizní tvorby patří kostýmové přehlídky různého charakteru. Masky poutají pozornost diváka a jsou určitou zárukou netradiční televizní podívané. Právě takové vizuálně atraktivní téma může představovat i svébytná subkultura příznivců vědecké fantastiky. Během setkání fanoušků science fiction není neobvyklé narazit na rozličné kostýmy a rekvizity, jaké jinak běžný divák zhlédne jen při sledování filmů či seriálů spadajících do daného specifického žánru. Určitá fascinace vizuální složkou v případě subkultury fandomu však v současné televizní tvorbě trochu vytěsňuje prostor pro důkladnější sondu a pohled na netradiční sociální skupinu. Nejčastěji volené zpravodajské přístupy a žánry neumožňují tvůrcům zabývat se vztahy, jaké mezi fanoušky existují, významem členství ve fandomu pro fanoušky a podobně. Pro takové uchopení tématu je vhodné využít žánry s možností subjektivnějších autorských postupů, jaké nabízí právě oblast televizní publicistiky. 1.1 STRUKTURA PRÁCE Předložená produktová práce sestává ze dvou rovnocenných částí. První složkou je praktický výstup televizní reportáže nazvané Jsem geek o stopáži 11 minut na DVD nosiči. Druhou část představuje teoretická stať, která hlouběji popisuje téma fandomu zpracované v reportáži, pokouší se umístit 7

produkt do žánrového kontextu, prezentuje autorský proces výroby předloženého audiovizuálního celku a nabízí kritickou reflexi vytvořené reportáže. Přestože ke zhlédnutí a následnému správnému pochopení samotného díla by nemělo být nutné věnovat se teoretické části, nabízí textová složka možnost lepšího proniknutí do zvoleného tématu i záměrů a pracovního postupu autora. Text práce je rozdělen na dvě hlavní části. První z nich ukotvuje téma fandomu v sociálním a kulturním kontextu. Vysvětluje klíčové znaky tohoto fenoménu a zároveň se věnuje po teoretické stránce zvolenému žánrovému přístupu a snaží se o zařazení praktického produktu v oblasti žurnalistických žánrů. Ve druhé polovině teoretické práce je pak věnován prostor vysvětlení pracovního procesu předloženého reportážního celku od příprav až po poslední fázi výroby a zároveň jeho kritické reflexi. Vzhledem k charakteru práce není ambicí této stati zabývat se historií a teorií klíčových témat příliš podrobně, neboť to spadá nad rámec tohoto textu, mohlo by být a také již několikrát bylo předmětem dalších samostatných teoretických prací. K ještě hlubšímu pochopení uvedené problematiky tak mohou čtenáři posloužit zdroje, ze kterých text vychází. 1.2 SOUVISEJÍCÍ AKADEMICKÉ BÁDÁNÍ A VÝCHOZÍ ZDROJE Akademická reflexe nevěnuje subkultuře fandomu fantastiky příliš výraznou pozornost. V osmdesátých letech se toto téma objevilo v případě analýz publika, americký fandom následně zaujal akademická studia spojená s kyberkulturou, později se však stal spíše tématem studentských prací. Macek to odůvodňuje absencí zdroje problému, pnutí nebo nejistoty, které by mohly vytvořit širší zájem elit společenských věd. (Macek 2006: 11) Problematika fandomu není tím spíš rozvinutou oblastí v české akademické obci. Ve své práci jsem se však mohl opřít o dosavadní úsilí Milana Pohla a Jakuba Macka, kteří se organizovanému fandomu věnovali. Pohl se v loňské diplomové práci zaměřil především na mediální obraz fanoušků v denním tisku. Macek se pak ve svých studiích vyjadřuje ke klíčovému postavení fandomu vůči textu, dále rozvíjí problematiku periodik zaměřených na fantastiku, zároveň úzce spojených s vývojem českého fandomu. Využil jsem také východiska amerického sociologa Henryho Jenkinse, který se tématem fan studies a media fandomu zabývá dlouhodobě a na jehož pojetí subkultury fandomu coby aktivních členů je založena také samotná reportáž. Na tomto místě by bylo vhodné zmínit také disputaci, kterou vůči Jenkinsovi přednesl ve své práci Macek. Klíčovým problémem je právě ono Jenkinsovo uchopení fandomu jako elitní aktivní 8

skupiny publika mediálních produktů fantastiky, konkrétněji v jeho případě příznivců amerického seriálu Star Trek. Jenkins svou práci o fandomu okolo Star Treku pojal jako obhajobu této specifické komunity. Soustředil se na viditelný úsek seriálového publika, úsek nicméně spíše marginální při srovnání s kompletní množinou diváků Star Treku. Příznivce této série se snažil vymezit oproti jiným fanouškům televizních seriálů, například Dallasu. Macek však uvádí, že aktivitu úzké skupiny fandomu Star Treku lze považovat spíše za výjimečnou, což nelze vztáhnout na samotnou sérii nebo její celé publikum. Jenkinsonova snaha o vymezení trekkies vůči řadovým divákům Dallasu se nakonec může jevit jako vcelku neférová a metodologicky poměrně pochybná Jenkins zkrátka srovnává svého druhu elitní, velmi specifickou skupinu diváků, navázaných na jedinečný subkulturní kontext, s běžným publikem. [ ] Jenkinsovy závěry jsou spíše než z hlediska obecného publika série sdělné coby příspěvek ke studiu fandomové subkultury, kde umožňují skutečně plodně teoreticky zachytit základní vlastnosti na textualitu navázaných komunit. Protože je-li něco na Star Treku výjimečné, pak je to právě fakt, že je spojen s tak aktivní a kreativní subkulturou, jakou (media) fandom bezesporu je, a nikoli snad jedinečnost narace samotné či jejího publika obecně. (Macek 2006: 132) Zmíněný Jenkinsův pohled na publikum a fandom Star Treku nicméně záměrům předložené televizní reportáže vyhovuje. Komunita aktivních recipientů představuje totiž mnohem atraktivnější námět pro publicistické zpracování než snaha zachytit fenomém produktů fantastiky v rámci kompletního publika. Při samotné realizaci audiovizuálního celku jsem pak vycházel z poznatků získaných během předešlého studia specializace digitální média a odborných statí, většinou vydaných na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Z hlediska praktické realizace reportáže a technických záležitostí jsem se spolehnul na internet jako poměrně uspokojující zdroj. Velký přínos pro mne znamenaly také technické konzultace se spolužákem Emilem Gallíkem, který pracuje na pozici televizního kameramana a střihače v brněnské televizní stanici BTV. 9

2 FANDOM JAKO TÉMA REPORTÁŽE Předmětem vytvořeného reportážního celku je z obecného hlediska subkultura sci-fi fandomu. Hned na začátku práce je proto vhodné vysvětlit tento pojem a s ním související aspekty. Fandomem rozumíme v širším kontextu označení hnutí příznivců určitého fenoménu. V našem případě se budeme pohybovat především v oblasti fanoušků mediálních produktů literární a filmové fantastiky. Pokus o definici tohoto žánrového označení učiníme v následujícím oddíle, poté se budeme zabývat problematikou fandomu jako komunity. 2.1 SCI-FI A FANDOM S úkolem definovat pojem science fiction se potýká řada autorů. Nejenom že neexistuje žádné obecně platné vymezení, problém přesného uchopení klasifikace této kulturní oblasti souvisí také s různorodostí fantastiky a přesahy do jiných žánrů. (Adamovič 1995: 7) Obecně se do kategorie literární a filmové fantastiky 1 zařazují žánry science fiction (vědecká fantastika, sci-fi) a fantasy 2, pomocí zkratky se pak tyto žánry označují souhrnně jako SF a F, respektive SF&F. Science fiction (sci-fi, vědecká fantastika, SF) asi nejlépe vystihuje pracovní definice Slovníku české literární fantastiky a science fiction. Adamovič zde zmiňuje, že science fiction je literaturou změny. (Adamovič 1995: 6) Celá společnost a každodenní realita v díle science fiction se od naší skutečnosti něčím liší, ať už se jedná o neobyčejné lidské schopnosti, experimenty nebo vynálezy. Tato odlišnost je zde však v zásadě racionálně vyložitelná a případně uskutečnitelná. (Adamovič 1995: 6) Počáteční znaky science fiction v literatuře spatřují někteří badatelé již v utopických spisech, o vzniku žánru se však hovoří spíše v souvislosti s devatenáctým stoletím a čtveřicí autorů - Mary Shellyová (např. Frankenstein, 1818) 3, Edgar Allan Poe (např. Muž, který se rozpadl, 1839), Jules Verne (např. Dvacet tisíc mil pod mořem, 1871) a Herbert Goerge Wells (např. Stroj času, 1895). Termín science fiction pak zavedl v roce 1929 v USA Hugo Gernsback (Neff et al. 1995: 37), který bývá jakožto zakladatel magazínu Amazing Stories považován za otce americké science fiction. 1 Mluvíme o fantastice literární a filmové, do popisované oblasti však spadá i řada dalších kulturních a mediálních produktů, jako jsou televizní seriály, karetní, deskové nebo počítačové hry apod. 2 Často se v souvislosti s fantastikou hovoří také o další žánrové oblasti fantastického hororu a dohromady jsou pak tyto tři žánry zahrnuty pod zkratkou SFFH. 3 Román Mary Shelleyové Frankenstein z roku 1818 je někdy považován za první literární dílo žánru science fiction, přinejmenším je označován za důležitý mezník ve vývoji fantastiky (Neff et al. 1995: 23). 10

(Neff et al. 1995: 44) Na našem území patří mezi první autory děl blízkých tomuto žánru Jakub Arbes (např. Newtonův mozek, 1877), po první světové válce pak Karel Čapek (např. R.U.R., 1920), Jan Weiss (např. Dům o 1000 patrech, 1929) nebo J. M. Troska (např. trilogie Zápas s nebem, 1940-1941). Příběhy fantasy by bylo možné (nikoliv však s jednoznačnou platností) od science fiction nejvhodněji rozlišit pomocí vysvětlení oné odlišnosti od reálné skutečnosti. Na rozdíl od science fiction ve fantasy totiž neobyčejné jevy nemají racionální opodstatnění, ale jsou nejčastěji vysvětleny existencí nijak vědecky podložené magie. (Pohl 2008: 8) Kategorizaci fantasy, byť nedůkladné, spíše částečné, může napomoci také souhrn nejčastějších motivů, postav a rekvizit. Díla fantasy jsou většinou situována do minulosti, především do doby připomínající středověk, běžně se jedná o příběhy, ve kterých vystupují kouzelníci, šermíři, hrdinové nebo smyšlené bytosti (elfové, skřeti, draci atd.), taková díla jsou často označována jako sword and sorcery (meč a čarodějnictví). Mezi nejvýznamnější zástupce fantasy literatury patří J. R. R. Tolkien a jeho sága Pán prstenů (1954-1955), případně Clive Staples Lewis (sedmidílná série Letopisy Narnie, 1950-1956) nebo R. E. Howard (povídky o Conanovi). Jak science fiction, tak fantasy se rozdělují na další subžánry, které se navíc ještě mnohdy mísí. Science fiction nabývá různých konkrétních podob. Ať už se jedná o povídky nebo románové cykly, získává SF výraz dobrodružného příběhu, thrilleru, satiry, psychologického díla nebo i porna. Žánr se tak skutečně stává definičně neuchopitelným a nevykazuje dostatečnou jednotnost. (Macek 2006: 21) Podrobnější terminologie popisovaných žánrů však spadá mimo rámec této práce. Důležitější je však zmínit poněkud jiný pohled na definici žánru fantastiky. Macek se ve své studii Fandom a text vedle uchopení žánrů fantastiky literární vědou věnuje fantastice z hlediska logiky kulturní antropologie. Rozvádí pak souvislosti a navázání subkultury fandomu na produkci fantastického textu (nehledě na to, zda se jedná o literaturu, komiks, film nebo televizní seriál). Autoři takových textů mnohdy do fandomu patří a identita fantastiky je z velké části tvořena především pohledem subkultury fandomu na ní. Subkulturní reflexe žánru tak pomáhá zachovat jeho identitu, na které je založena identita subkultury. Asi nejrelevantnějším znamením příslušnosti textů k žánrům, které jsou označovány jako fantastika, science fiction, fantasy, fantastický horor, pro tento přístup je skutečnost, že tyto texty jsou jako žánrové přijímány v rámci subkultury, [ ] jež o existenci těchto žánrů opírá svou vlastní existenci. Subkultury, jež z těchto žánrů odvozuje svou výjimečnost. (Macek 2006: 23) 11

Na závěr bych chtěl zmínit poznámku k rozlišení mezi sci-fi a fantasy v této práci. Přestože se totiž jedná o dva samostatné žánry, jejich fandomy se do určité míry v českém prostředí prolínají. Tato teoretická práce i předložená reportáž pojednávají v užším smyslu především o sci-fi fandomu a fanoušcích science fiction 4, obojí je však možné vztáhnout i na fandom v poněkud komplexnějším měřítku a do popisovaného zpravidla zařadit i fandom fantasy. 2.1.1 ORGANIZOVANÝ FANDOM Mediální produkce science fiction dala po svém ustavení vzniknout svébytné subkultuře, kterou samotní členové stejně jako akademické práce označují nejčastěji termínem fandom. Původ názvu fandom se vysvětluje různě. Podle Encyklopedie literatury science fiction vznikl spojením slov Fan Domain (Hájemství fanoušků), která označovala čtenářskou rubriku v časopise Amazing. (Neff et al. 1995: 464) Pohl ve své práci připomíná i jiné kořeny tohoto označení. (Pohl 2008: 12) Někdy se totiž hovoří o souvislosti se slovy fan a kingdom, případně fan a dominion. Jak uvádí Pohl, koncovka dom však představuje spíše jazykovou příponu (českým ekvivalentem by bylo nejspíše -ství ). Fandom totiž většina autorů nechápe jako pouhou množinu fanoušků, zahrnuje do něj také všechny jejich aktivity, tedy celkově fanouškovství (Pohl 2008: 12) Za důležité charakteristiky fandomu můžeme považovat především jeho organizaci a strukturu v podobě klubů nebo pravidelných setkání a také aktivitu jeho členů, kteří se zapojují do sociálních interakcí s ostatními fanoušky (osobně na organizovaných setkáních, virtuálně na internetových diskuzních fórech) a produkují vlastní obsahy související s jejich oblíbenými mediálními produkty (viz pododdíl 2.2.1). Tato definice však nemusí být v akademické sféře platná pro fandom obecně. Definice fandomu jako množiny aktivních fanoušků nepřímo odráží jeden ze základních problémů, s nímž se dosud akademická studia nedokázala zcela vypořádat: jak zkoumat fanoušky, kteří se do sítě interakcí s ostatními milovníky sci-fi nezapojují, ale přesto se považují za příznivce žánru? Každopádně můžeme konstatovat, že sci-fi seriály, filmy a knihy mají dvě různá publika: zaprvé fanoušky vstupující do širší sítě vzájemných komunikačních a 4 V samotné reportáži se k tématu vyjadřují členové fandomů světa Star Treku a Hvězdných válek, příznivci čisté fantasy zde nemají zastoupení. Důvodem pro tento fakt však není původní záměr, nýbrž pozdější dramaturgická rozvaha a poměrně nezajímavý výsledek nasbíraného materiálu v podobě rozhovorů s členy fantasy fandomu. 12

sociálních vazeb; zadruhé ostatní, atomizované recipienty. Akademické práce o fanoušcích sci-fi zpravidla mlčky předpokládají to první pojetí. (Pohl 2008: 12) Neff pak uvádí, že fandom není možné ztotožnit se čtenářskou obcí, neboť se jedná o úzkou, vysoce aktivní skupinu těsně spojenou s autory SF. (Neff et al. 1995: 463) Tato práce se bude také soustředit na fandom v podobě hnutí příznivců science fiction, komunity provázané sítí sociálních vazeb a organizačních struktur. Už jenom proto, že cílem předložené televizní reportáže bylo zachytit právě tuto aktivní skupinu v českém prostředí. Komunita science fiction fandomu se začala utvářet v angloamerickém prostředí ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se žánr už prosadil a ustavil. (Pohl 2008: 9) Důležitou roli v úvodu sehrály specializované časopisy, které se staly prostředkem pro počáteční navazování kontaktů mezi fanoušky. 5 Díla science fiction pronikala na stránky magazínů v průběhu dvacátých let, prvním periodikem zaměřeným výhradně na žánr science fiction však byl až časopis Amazing Stories, který začal v roce 1926 vydávat USA Hugo Gernsback, již zmíněný coby autor pojmu science fiction. Amazing Stories měl na rozvoji fandomu zásluhu především jako platforma pro komunikaci příznivců science fiction, kteří si mohli vyměňovat své názory na stránkách věnovaných čtenářům a jejich dopisům. Důležitou roli ve vývoji fandomu sehrál také časopis Astounding Stories of Super Science, který začal vycházet v roce 1930 a pod názvem Analog Science Fiction and Fact vychází dodnes. Kluby zaměřené na science fiction poté začaly vznikat v USA na konci 20. let. Od roku 1930 fungovala Science Correspondance League, zhruba ve stejnou dobu se ve Velké Británii začíná formovat literární kroužek Ilford Science Literary Circle považovaný za první britský SF klub. Velmi významným se stal také klub Futuriánů, založený v roce 1937 v New Yorku. Ve svých řadách sdružoval důležité postavy science fiction, mj. autory Isaaca Asimova nebo Frederika Pohla. Činnost těchto klubů spočívala často ve vydávání vlastních tiskovin (fanzinů, více v pododdíle 2.2.1) a zprostředkování komunikace mezi členy, postupně začaly vznikat také národní struktury sdružující kluby. Již zmíněný Hugo Gernsback stál u vývoje fandomu i poté, co opustil časopis Amazing Stories. V roce 1934 založil první profesionálně řízenou organizaci fanoušků science fiction pojmenovanou Science Fiction League. V roce 1937 se pak poprvé organizovaně scházejí příznivci science fiction. Toto prvotní 5 Fandom fantasy začal vznikat v návaznosti na fandom science fiction až požději. 13

setkání se konalo v britském Leedsu a o dva roky později se uskutečnilo také premiérové celoamerické setkání fanoušků. Pod názvem World Science Fiction Convention (Worldcon) proběhlo v New Yorku za účasti asi dvou stovek lidí (více o conech v pododdíle 2.2.3). Podle Neffa byl americký fandom do padesátých let významově i početně spíše slabý, nesdružoval totiž více než pět set lidí z celých Spojených států. (Neff et al. 1995: 49) Vývoj fandomu pokračoval vznikem nových klubů i organizací sdružujících jak profesionální tvůrce, tak příznivce žánru. V 50. letech se fandom začal více rozšiřovat i do západní Evropy a Japonska, do socialistických států se dostal až později. V Sovětském svazu začaly první kluby vznikat ve druhé polovině 60. let, v Polsku a Československu se kluby ustavovaly až v 70. letech. (Neff et al. 1995: 466) V roce 1972 došlo v italském Terstu k založení první evropské mezinárodní organizace ESFS (European Science Fiction Society) a vytvoření tradice setkávání na celoevropské úrovni na Euroconech. (Neff et al. 1995: 468) V 60. letech se také pevněji prosadil žánr fantasy a vedle toho dala televizní produkce do pohybu vývoj specifické oblasti media fandomu. Od roku 1966 se začal v USA vysílat televizní seriál Star Trek autora a producenta Gene Roddenberryho a v roce 1977 přichází do kin filmový snímek Hvězdné války režiséra George Lucase. Tato díla se pak stala pilíři amerického media fandomu, části fandomové subkultury orientované na televizní a filmovou fantastiku. (Macek 2006: 122) Především kolem světa Star Treku vznikla komunita vysoce aktivních příznivců, která se v době produkce seriálu dokázala určitým způsobem napojit i na tvůrce oblíbené série. Mediální produkce Star Treku i Hvězdných válek si našla početné publikum a neustala s první sezónou seriálu, resp. prvním filmem, ale pokračuje i v současnosti 6, subkultura aktivních příznivců však představuje výrazně menší skupinu, jak bylo již zmíněno v souvislosti s Mackovou disputací Jenkinsova uchopení televizního fandomu. 2.1.2 FANDOM V ČR Vývoj organizovaného fandomu na našem území začal až koncem sedmdesátých let. Klub Julese Verna založený v roce 1969 fungoval poměrně krátce 7 a v době normalizace nepanovaly v Československu příznivé podmínky pro rozvoj literární fantastiky, ani hnutí fandomu. Neff hovoří v 6 Nejaktuálněji v podobě produkce 3D animované televizní série Klonových válek (Stars Wars: The Clone Wars), případně filmu Star Trek režiséra J. J. Abramse z roku 2009. 7 Navíc je nejspíš možné polemizovat, zda se jednalo o opravdový klub příznivců science fiction, nebo spíše o literární klub. Alespoň to vyplývá z popisované diskuze mezi Zdeňkem Rampasem a Egonem Čiernym v informačním zpravodaji ČS fandomu Interkom. (Kovanic 2009: 9) 14

souvislosti s první polovinou sedmdesátých let o úpadku československé science fiction. Subkultura fandomu podle něho nevznikla už dříve kvůli kvantitativnímu nedostatku knih žánru science fiction pro udržení stálé pozornosti čtenářské veřejnosti. (Neff in Adamovič 1995: 19) Změna nastala ke konci sedmdesátých let. Jedním z hybných prvků českého hnutí se stala stať Ludvíka Součka Přímluva za budoucnost publikovaná v Literárním měsíčníku v roce 1978. O její popularizaci se zasloužil Jaroslav Veis ve svém komentáři v Mladém světě. (Macek 2006: 36) Na konci dubna 1979 8 pak založili studenti Matematickofyzikální fakulty 1. Československý SF klub, pojmenovaný později Villoidus, po něm se začaly objevovat další kluby v Teplicích, Plzni, Ostravě nebo Liberci. Důležitý krokem ve vývoji československého fandomu se stala aktivita pardubického klubu Salamandr, který v roce 1982 uspořádal historicky první setkání fandomu na našem území zároveň s předáváním literární Ceny Karla Čapka, jenž se uděluje autorům fantastiky nadále. Z pardubického setkání se stala tradice pojmenovaná již v dalším roce jako Parcon a v současné době je Parcon českým národním conem. Vývoj československého organizovaného fandomu pokračoval v roce 1983 založením komise koordinující činnost klubů, na Euroconu byla ve stejném roce oznámena existence organizovaného hnutí fandomu v Československu a v roce 1984 proběhly kromě Parconu i nová setkání fanoušků (např. Minicon, Dracon atd.). Po roce 1989 prodělal fandom na našem území řadu změn, která ho posunula od pololegální až někdy nelegální struktury blíže k západnímu modelu fandomu s profesionalizovanou vrstvou, oficiální organizací a napojením na mezinárodní scénu. Na počátku roku 1990 dochází k založení Asociace fanoušků SF (AFSF), z níž se však podle Neffa stala spíše vydavatelská společnost než společenská organizace. (Neff in Adamovič 1995: 22) V roce 1990 se československý fandom dočkal také profesionálního časopisu. Původní fanzin Ikarie XB se pod vedením Ondřeje Neffa transformoval na první profesionální magazín o science fiction u nás a přijal jméno Ikarie. (Macek 2000: 26) Od června 1990 pak na našem území oficiálně působí registrovaná organizace Československý fandom, která sdružuje zdejší kluby do jednoho celku. Na trhu se postupně začíná prosazovat vedle science fiction také žánr fantasy, objevuje se populární fenomén deskových, karetních a her na hrdiny, ze kterého se utváří komunita později napojená i na fandom. V devadesátých letech se organizačně prosazuje mladší generace, pořadatelé Bohemiaconu M. Sábo a V. Fořtík. Výraznou aktivitou přispěl také V. Pravda, pořadatel chotěbořských setkání Avalconu, v současnosti Festivalu fantazie, největšího setkání fandomu u nás. 8 V roce 2009 organizace ČS fandomu slavila oficiálně třicetileté výročí vzniku hnutí fandomu u nás, samotná organizace existuje fakticky až od roku 1990. 15

V roce 2002 se v Chotěboři uskutečnilo mezinárodní setkání Eurocon, které se má na naše území vrátit v letošním roce ve spojení s Parconem a Polconem (polský národní con) v rámci srpnového setkání nazvaného Tricon 2010 (více o conech v pododdíle 2.2.3). Organizace československého fandomu aktuálně podle svého webu sdružuje 36 klubů většinou s několika desítkami členů. Jak ale píše Macek, mnohé kluby existují bez přihlášení k oficiální struktuře, ty registrované nemusí povinně hlásit počet svých členů a řada lidí hlásících se k fandomu není členem žádného klubu. Početně vymezit subkulturu fandomu by tak šlo pouze odhadem. (Macek 2006: 45) Stejně tak by bylo komplikované vytvořit si kompletní představu o počtu organizovaných akcí. Ve fandomu se konají jak organizované cony, tak pravidelná klubová setkání, neformální události pořádané členy fandomu či organizovaná hraní 9. Vzhledem k charakteru práce a předložené televizní reportáže je důležité zmínit části fandomu, z nichž pocházejí respondenti vystupující v reportáži. Jedná se o fanoušky světů vytvořených podle televizního seriálu Star Trek a filmové ságy Hvězdných válek, tedy o členy již zmiňovaného specifického media fandomu, který se u nás ale od jádra fandomu neodděluje tak výrazně jako jeho západní protějšek. (Macek 2006: 44) Fenoménu Star Treku se v Česku věnují aktivně dva pražské kluby (starší CZ Kontinuum, působící od roku 1995, a mladší Trekkies: The New Generation, založený v roce 2005) a jeden ostravský (Subspace, od roku 2008 navazující na činnost klubu USS Ostrava). Český Star Trek fandom připravuje program na vlastních liniích větších srazů (na Festivalu fantazie, na Pragoconu) a zároveň pořádá své vlastní setkání zvané Czech Trek. Fanoušci světa Hvězdných válek jsou organizovaní především okolo tematického serveru Czech Star Wars Universe (CSWU.cz), jenž zahájil svou činnost v roce 1999. Autoři tohoto webu organizují kopřivnický Koprcon a zajišťují tematickou linii Hvězdných válek na Festivalu fantazie. Samostatně organizovanou jednotku (byť někteří její členové patří rovněž do organizační struktury CSWU) představuje také poměrně nedávno založená kostýmová skupina nazvaná Czech Outpost of the 501st Legion, česká pobočka mezinárodní organizace 501. legie (více o této skupině v pododdíle 2.2.4). 9 Organizované hry jsou často označovány jako LARPy (z angl. Live action role-playing game). Na základě užívání dřevěných zbraní při těchto akcích se často užívá názvu dřevárny. 16

2.2 CHARAKTERISTICKÉ PRVKY FANDOMU Subkultura fandomu může být někdy nazírána homogenním způsobem. Jak uvádí Encyklopedie literatury science fiction, zpočátku tvořili fandom převážně muži, často adolescenti, s vyhraněným zájmem o techniku a vědu. Později se tato subkultura zbavila jednoznačného vymezení a dnes se jedná spíše o heterogennější skupinu. (Neff et al. 1995: 464) Pohl se ve své práci vzhledem k absenci jakéhokoli uceleného průzkumu v České republice pokouší o načrtnutí základního demografického profilu českého fandomu sám. Vychází ze statistik databáze účastníků dvou ročníků Festivalu fantazie (2006 a 2007) a uvádí, že představa fanouška jako mladého muže je silně zjednodušená, i když zakotvená v realitě. V obou sledovaných ročnících totiž představovali muži téměř přesně dvě třetiny návštěvníků festivalu. Nejpočetnější věkovou skupinu pak tvořili účastníci mezi 15-20 lety, jejich počet přesáhnul 40 procent. Skupina 21-25 let byla zastoupená více než 25 procenty, festivalu se však účastnili v určité míře návštěvníci zastupující všechny věkové kategorie. (Pohl 2008: 19, 20) V této práci však budeme považovat za rysy fandomu spíše jednotlivé charakteristické aktivity členů než jeho sociodemografický profil. Podobně zaměřený průzkum totiž není cílem teoretické ani praktické části práce. Přestože se například téma poměru zastoupení pohlaví na conech objevilo v přípravě před natáčením reportáže v souboru otázek, nebylo nakonec do reportáže zařazeno vzhledem k absenci relevantního průzkumu, o který by bylo možné se opřít. Tento oddíl proto postupně blíže představí jednotlivé fenomény charakteristické pro fandomovou subkulturu. 2.2.1 FANOUŠKOVSKÁ TVORBA Jak bylo již zmíněno, kulturní aktivita fandomu patří k jedné z jeho základních charakteristik. Vedle organizace představuje vlastní tvorba členů fandomu důležitý rys této subkultury, ať už nabývá podob tvorby vlastních časopisů, povídek nebo jiných kulturních a mediálních produktů. Tato schopnost přetvořit osobní reakce na sociální interakce, diváckou kulturu na participativní kulturu, je jednou z ústředních charakteristik fandomu. Člověk se stává fanem nikoli tím, že je pravidelným divákem daného pořadu, nýbrž tím, že překládá jeho sledování do nějakého druhu kulturní aktivity - sdílením pocitů a názorů na obsah pořadu s přáteli, vstupem do komunity ostatních fanů [ ] Spotřeba u fanů vede zcela přirozené k produkci, čtení generuje psaní, až se ty pojmy zdají logicky neoddělitelné... (Jenkins 2006: 3) 17

Tradiční postavení mají fanovská periodika označovaná jako fanziny (z anglické zkratky fanzine fantastic magazine ). Jedná se o časopisy často neprofesionálního charakteru (objevují se ale i fanziny poloprofesionální), různé úrovně, kvality zpracování, periodicity, životnosti a redakční struktury. Fanziny běžně obsahují texty reflektující žánr, fantastická díla, informace z fandomové subkultury, mnohdy také literární tvorbu samotných fanoušků. První fanziny se objevily na přelomu dvacátých a třicátých let ve Spojených státech. Periodika jako Cosmic Stories, The Planet, The Comet a jim podobné v počáteční době fandomu vynahradila neexistující komunikační možnosti internetu, na který se část fanzinové produkce s jeho vývojem logicky přesunula. V úvodu tak díky fanzinům získal organizovaný fandom a jeho podmnožiny kluby potřebnou komunikační platformu, která pomohla rozvoji fandomu celkově. Publikační činnost ve fanzinech patřila mnohdy také k počátečním aktivitám později úspěšných profesionálních tvůrců fantastiky (mj. Ray Bradbury). V Československu se fanziny svou úrovní poněkud odlišovaly od zahraničních, neboť nemožnost vydávat profesionální periodikum zaměřené na fantastiku přitáhla k tvorbě fanzinů i oficiálně publikující spisovatele a pozdější profesionální redaktory. Fanziny tak u nás před rokem 1989 nabyly poměrně vysoké úrovně (např. Ikarie XB). Výrazné postavení vzhledem k informační a komunikační úloze si vybudoval časopis Interkom (Macek 2006: 59), zpravodaj Československého fandomu, který je na internetových stránkách organizace ke stažení i v nejaktuálnějších verzích. Vedle vydávání fanzinů a vlastní literární činnosti fanoušků vznikají ve fandomu také specifická díla, která jsou produkty především odnoše fandomu mediálního. Jedná se nejčastěji o tzv. fanfikce, literární dílka a díla rozvíjející narace v již stvořeném světě (Star Treku, Hvězdných válek, Harryho Pottera atd.). Kvalita textů dosahuje různé úrovně, autoři je vydávají většinou na specializovaných serverech, případně na vlastních webových stránkách. Povídek uvedeného charakteru by bylo na internetu možné nalézt desetitisíce. (Pohl 2008: 14) Tvorbu fanů a její publikování výrazně usnadnil nástup digitálních médií. Vznikly nejen samostatné servery poskytující prostor pro tvorbu fanoušků různého rozsahu i kvality, díky dostupným technologiím se také ve velké míře rozšířila audiovizuální produkce fanoušků v podobě fanvidea a fanfilmu. Jenom server Fanfilms.net sdružuje ve své databázi přes 80 fanfilmů ze světa Star Treku a téměř čtyři stovky audiovizuálních děl s tematikou Hvězdných válek. Z české tvorby si zaslouží pozornost např. snímek Metrénský incident, na kterém se podíleli členové pražského Star 18

Trek fan klubu CZ Kontinuum. Kromě audiovizuální a literární produkce je dále možné v rámci tvorby fanoušků narazit na díla výtvarná (plakáty, ilustrace fanarty, komiksy, tapety na plochu počítačového operačního systému atd.) nebo hudební. Jak výstižně připomíná Pohl, tvorba fandomu je stejně tak rozmanitá, jako oficiální merchandising (Pohl 2008: 14) a v neposlední řadě zmiňuje neoficiální překlady seriálů a filmů a tvorbu titulků k nim. (Pohl 2008: 16) Produkce mediálního fandomu se od tvorby ostatních části fandomové subkultury liší v určitém balancování na hraně porušování autorských práv na jednotlivé koncepty vytvořeného díla. Tvorba v mediálním fandomu totiž běžně není autorizována producenty, přestože využívá motivy a postavy ze seriálu. V případě Star Treku například tyto aktivity vlastník práv, společnost Paramount, běžně přehlíží, pokud si fanovská díla zachovávají neziskový status. (Jenkins 2006: 4) Podoba, do které fanové ve své tvorbě transformují oblíbená díla, podle Jenkinse lépe odpovídá představám fanů o daném textu nehledě na původní autorský záměr. Zároveň fanové činí takové zásahy s určitým pocitem odpovědnosti za udržení fenoménu ve stádiu, jaké považují za nejlepší a činí si nárok o takovém stavu rozhodovat. Do jisté míry se jedná o jakousi ochranu před zneužitím ze strany skutečného majitele vlastnických práv. (Jenkins 2006: 15) Jenkins přebírá termín morální ekonomie a vztahuje ho na snahy fanoušků chránit text před znásilněním postav tvůrci původního seriálu, nebo nezkušenými fanovskými autory, kteří si mnohdy myslí, že mohou s koncepty seriálu nakládat, jak se jim zlíbí. (Jenkins 2006: 13) Text, který s takovou láskou chrání, je Star Trek stvořený jejich vlastními spekulacemi, nikoli Star Trek, který Gene Roddenberry připravil pro televizní vysílání. (Jenkins 2006: 13) 2.2.2 SOCIÁLNÍ VAZBY FANOUŠKŮ Již několikrát bylo v tomto textu zmíněno, jak je pro fandom typická síť sociálních vztahů. Pokud bychom měli tuto oblast shrnout, sociální vazby fandomu vznikaly nejprve prostřednictvím zakládaných klubů a jejich informačních zpravodajů, fanzinů, které představovaly první komunikační nástroje fandomu. Další logické kroky vedly k osobnímu setkávání a navazování kontaktů na conech (více tématiku conů rozvedeme v následujícím pododdíle), vedle kterých se konají i akce menšího charakteru, jako již zmiňovaná organizovaná hraní (LARPy) nebo také klubové schůzky, běžná jsou i neformální setkání členů fandomu organizovaná skupinkami přátel. Specifickou událostí a 19

fandomovým fyzickým setkáním jsou pak například premiéry filmů spadajících do zájmové oblasti daného fandomu. S vývojem internetu se těžiště komunikační platformy a názorového fóra začalo přesouvat od fanzinů a klubových organizací k tematickým webovým stránkách a komunikačním nástrojům, jako jsou internetová diskuzní fóra, emailové konference nebo webové aplikace a internetové sociální sítě. Vhodným příkladem je v reportáži zastoupený fandom světa Hvězdných válek, který je v Česku reprezentován především serverem CSWU.cz a nikoli početnou klubovou organizací. Přesto tento fandom vykazuje podobné aktivity jako protějšek sdružený okolo Star Treku se třemi významnými aktivními kluby. Jenkins na zapojení fanoušků do sociálních struktur fandomu zakládá svou argumentaci, se kterou staví člena komunity fandomu do opozice vůči stereotypu asociálního příznivce fantastiky, jelikož fan vstupuje do komunity, se kterou sdílí kromě svého zájmu o žánr také své každodenní problémy. Někteří fanové jsou postupně přitahováni z intimních interakcí s těmi, kdo žijí v jejich okolí, směrem k participaci v širší síti fanů, kteří se účastní regionálních, národních, nebo dokonce mezinárodních sci-fi srazů - conů... (Jenkins 2006: 3) O charakteru rozsáhlé sítě sociálních vazeb v případě fandomu může svědčit i fakt, že málokterá důležitá postava zabývající se tvorbou spadající do zájmu fandomu, by s touto subkulturou nikdy nezakusila kontakt. Jak uvádí Macek, jak klubová vrstva, tak ta profesionální spolu komunikuje prostřednictvím setkání na conech, profesionálních periodik a fanzinů nebo nových médií. (Macek 2006: 35) Téměř všechna slavná jména v moderním SF žánru měla nebo mají k fandomu nějaký vztah, pokud z něho už přímo nevzešla. Mám tím na mysli nejméně kontakty prostřednictvím nejrůznějších organizovaných setkání. (Smékal 1991: 107) Specifickým krokem k posílení českého fandomu a jeho sociálních vazeb se stalo založení Ligy podpory neofanů, která mělá usnadnit novým fanům v českém prostředí vstup do fandomu. 20

2.2.3 CONY Cony (termín odvozený z anglického convention shromáždění, sjezd) představují velmi častou formu fyzického setkávání členů fandomu. Většinou se jedná o akce organizované a plánované pravidelně, rozsah záleží na charakteru conu. Může jít o víkendové setkání zaměřené výhradně na jednu část fandomu (např. Czech Trek setkání příznivců Star Treku) 10, jindy se jedná o více než týden trvající festival určený širšímu fandomovému publiku (např. Festival fantazie sdružující různé fenomény a fandomy dohromady). Cony se místním dosahem rozdělují od lokálních, přes národní až po mezinárodní. Tradice organizování conů pochází z třicátých let, kdy bylo uspořádáno v anglickém Leedsu v roce 1937 první fyzické setkání fanoušků. O dva roky později se ve Spojených státech sjely asi dvě stovky fanoušků na Worldcon, z něhož se stalo nejvýznamnější světové setkání fandomu vůbec. Kromě období druhé světové války probíhá tento con pravidelně každým rokem. Důležitý charakter v rámci mezinárodního fandomu získal také Eurocon. Náplň conů odpovídá svou různorodostí rozmanitým aktivitám fandomu. Spočívá v řadě přednášek, diskuzí mezi fanoušky, besedách s osobnostmi z filmů, herci, spisovateli. Na conech probíhají často burzy, projekce filmů a seriálů, hrají se hry, na programu se objevují i divadelní představení. Podobně silným motivačním prvkem pro návštěvu conů, jako jsou přednášky a besedy nebo filmové projekce, je i možnost osobního setkání a povídání s ostatními členy fandomu. (Pohl 2008: 22) S některými cony se také spojuje udělování cen (za literární počin, přínos fandomu, kategorií a cen je celá řada). Prestižní světová ocenění nazvaná Hugo (na počet Hugo Gernsbacka) se předávají od roku 1953 na Worldconu. České národní setkání fandomu Parcon částečně staví svou identitu na tradici rozdělování prestižních literárních Cen Karla Čapka. V Československu byl prvním conem právě Parcon, jehož pět úvodních ročníků proběhlo v Pardubicích, později získal tento con putovní charakter. Parcon v současné době sice bezpochyby stále patří mezi významné události českého fandomu, největší akcí ale bývá každoročně chotěbořské setkání nazvané Festival fantazie (původní Avalcon), které pořádá tamní klub Avalon v čele s hlavním organizátorem Václavem Pravdou. Za největší český con lze Festival fantazie označit jednak díky značné různorodosti a širokém zájmovém rozpětí mezi různými částmi fandomu (poslední Festival fantazie tvořilo dohromady 50 programových linií), zároveň kvůli vysokému počtu fanoušků, který podle zpráv organizátorů dosáhl na setkání v červenci 2009 přes dva tisíce účastníků. Právě na 10 V Česku nemají cony mediálního fandomu příliš dlouhou tradici. První samostatný Star Trek Con se uskutečnil v Praze v říjnu 2000. (Macek 2006: 42) 21

Festivalu fantazie v červenci 2009 byl natočen veškerý materiál předložené televizní reportáže. Mezi větší české cony se řadí také zimní pražský Pragocon. Pozornost televizních kamer láká na většině conů bezpochyby pestrost kostýmů, ve kterých řada fanoušků vyráží mezi ostatní. Populární a vyhledávanou události se pak na conech stávají kostýmové přehlídky. 2.2.4 KOSTÝMY Jak bylo řečeno, kostýmy zastupují výrazně viditelný aspekt fandomu a poměrně pravidelný zvyk na mnoha fandomových setkáních. Jedná se rovněž o atraktivní vizuální prvek a motivaci pro televizní zpracování aktivit fandomu. Běžně si fanoušci pořizují kostýmy napodobující ty originální z filmů, seriálů nebo knižních předloh. Někdy si převleky vyrábějí sami, náročnější modely si nechávají šít a připravit zkušenějšími. Ke kostýmům patří rovněž rekvizity související s danou oblastí fandomu. Jako známé příklady kostýmů můžeme uvést bílá brnění imperiálních vojáků ze světa Hvězdných válek, případně uniformy ze Star Treku. Na některých conech se běžně organizují přehlídky kostýmů a soutěže včetně hodnocení jednotlivých kostýmů. Ve Spojených státech pak vznikla kostýmová organizace s názvem 501. legie (501st Legion), kterou založil v roce 1997 Albin Johnson. Tato skupina fanoušků se zaměřuje na kostýmy z Hvězdných válek se snahou o jejich co nejvěrnější zpracování podle filmových předloh. 11 Od svého vzniku se postupně rozšířila i mimo USA a v současné době sdružuje více než čtyři tisíce členů a téměř sedm tisíc kostýmů. V roce 2008 přijala legie do své organizace také českou pobočku. Členové české sekce 501. legie se objevují také v předložené reportáži. Pohl mluví o nošení kostýmů ve sci-fi fandomu jako o impersonaci a vztahuje k této aktivitě pojem Matta Hillse performativní konzumace. (Pohl 2008: 39) Podobným projevem impersonace může být ve virtuálním prostředí internetu užívání tzv. avatarů (uživatelských ikon) zobrazujících fiktivní postavy, s nimiž se uživatelé mohou ztotožňovat, případně tvorba vlastních postav v některých počítačových hrách. (Pohl 2008: 39) 11 Existují ale také kostýmy vytvořené na základě postav z dalších produktů světa Hvězdných válek komiksů, počítačových her atd. Pro všechny platí poměrně přísná pravidla pro zisk oficiálního statutu kostýmu 501. legie. 22

2.3 OZNAČOVÁNÍ FANOUŠKŮ Fandom si během své existence částečně vytvořil svůj jazyk, tedy spíše některé novotvary a zkratky, kterými členové fandom vcelku oživili. (Neff et al. 1995: 464) Typickou se stala např. zkratka fiawol ( fandom is a way of life ). Mezi známé výrazy patří i gafia ( got away from it all - označení jedince, který opustil fandom) 12. Jenkins zmiňuje slangový výraz mundánnost ( mundane ), který fanové staví do přímé opozice proti fandomu. Mundánní život je každodenní zkušenost, zatímco fandom představuje sféru obnovující vzrušení a svobodu potlačenou při fungování v běžném životě. (Jenkins 2006: 3) Přestože veřejnost označuje členy fandomu nejběžněji jako fanoušky, oni sami dávají spíš přednost výrazu fan 13. (Pohl 2008: 12) Mediální fandom pak někdy využívá i pojmenování členů na základě názvu seriálu, k němuž se váže. Typickým příkladem mohou být označení příznivců Star Treku - trekkie a trekker 14. Některé filmy a seriály však už svým názvem k vytvoření vlastního označení tolik nesvádějí (např. Hvězdné války). 2.3.1 SLOVO GEEK Vlivem internetových diskuzí se do českého prostředí dostaly i výrazy angloamerických fanů geek a nerd označující výsostně nadšené a oddané příznivce konkrétního filmu nebo seriálu. Výrazem geek sami fanoušci běžně označují ty nejfanatičtější ze svého středu, případně tak říkají s určitým pocitem hrdosti a dávkou sebeironie sami sobě. Jak uvádí Pohl, svědčí o tom například časté výroky typu I am a geek and proud of it. (Pohl 2008: 12) Termín geek původně označoval lehce asociálního jedince, později se stal výrazem nárokující dané osobě určitou expertní znalost. Častým užitím slova geek je i označení počítačového nadšence nebo odborníka, případně v naprosto obecném kontextu výrazně inteligentního člověka. (McArthur 2008: 62) Pojem do značné míry souvisí i s online komunikací. Jak zmiňuje Pohl, typickým rysem geeka je nadšení trávit čas ve virtuálním prostoru s podobně zapálenými jedinci. (Pohl 2008: 13) Zatímco slovo geek vyvolává mnohdy spíše úsměvné a pozitivní reakce, termín nerd může být naopak považován za poněkud hanlivější označení. 12 Pro nedobrovolné vystoupení z řad fandomové komunity pak existuje výraz fafia ( forced away from it all ). 13 Existuje i ženský tvar slova - faní. 14 V Českém prostředu jsou užívané oba výrazy, v americkém kontextu má výraz trekkie v médiích poněkud pejorativní nádech. (Pohl 2008: 13) 23

2.4 MEDIÁLNÍ OBRAZ FANDOMU S fanouškovstvím se objevuje řada stereotypů. Macek ve své studii připomíná určité stigma spojené s fandomem a totiž marginalizovanou identitu fana vůči majoritní společnosti a barthesovský mýtus asociálního extravagantního podivína, který hledá ve fantastice únik od světa. (Macek 2006: 13) Jenkins pak mluví přímo o podobných stereotypech posilovaných médii. Trekkie je stereotyp, objevující se všude od Saturday Night Live po Newsweek, který vytváří představu fana jako nepřemýšlejícího konzumenta, jednoduchého nadšence, sociálně nepřizpůsobivého, desexualizovaného a infantilního mimoně, zmateně těkajícího na pomezí reality a fantazie. (Jenkins 1997: 506) Také Pohl v úvodu své práce uznává, že exkluzivita médií jako informačních zdrojů o fandomu může ve společnosti podobné stereotypy podporovat, případně vytvářet. (Pohl 2008: 7) Mediální obraz českého fandomu v tištěných médiích pak byl právě předmětem diplomové práce Milana Pohla, který se zabýval kvantitativním i kvalitativním výzkumem deníků mezi lety 2001 a 2006. Velmi stručné shrnutí jeho poznatků může být na tomto místě přínosné, neboť se jedná patrně o jedinou dostupnou akademickou práci na takové téma v našem prostředí. 15 Z Pohlova kvantitativního sledování plyne například zesílený zájem médií o členy fandomu v době uvedení nových pokračování jejich oblíbených kulturních děl. Pohl zmiňuje, že mediální obraz je tedy těmito premiérami do značné míry utvářen a na premiérách přinejmenším částečně závisí i přístup fanoušků do mainstreamových médií. (Pohl 2008: 55) Zmiňované články se pak týkaly především premiér filmů, které získaly oblibu u široké veřejnosti (Harry Potter) a pojem fanoušek v takovém případě mnohdy nesouvisí s pojetím aktivního jedince, ke kterému přistoupila i tato práce. Členům fandomu bez určení konkrétního díla byla v Pohlem sledovaných médiích věnována vysoká pozornost v souvislosti s fanouškovskými srazy. (Pohl 2008: 62) Z východisek Pohlova kvalitativnímu výzkumu se zaměříme jen na pouhý výsek související s již představenými charakteristickými rysy fandomu. Jedním z častých pojmů je identifikace fanoušků s postavami nebo skupinami postav. Pohl zmiňuje, že se objevilo pouhé minimum fanoušků, kteří by se odmítli s některou z postav nebo skupin postav identifikovat. (Pohl 2008: 73) Fanoušci také v 15 Nutno však zmínit, že Pohlovy poctivě zdokumentované a rozsáhlé závěry se na krátkém prostoru nevyhnou vyráznému zestručnění a pro lepší představu o jeho popisu mediálního obrazu výrazně doporučuji věnvoat se jeho práci. 24

médiích dosahují v zájmu o dílo poměrně vysoké odbornosti. (Pohl 2008: 76) Za typické představitele fandomu zobrazovala v Pohlově výzkumu média mladé lidí mezi 15-25 lety, nejčastěji muže. Někdy se snažila tento stereotyp vědomě narušit. (Pohl 2008: 82) Z hlediska tvorby fanoušků si média všímala nejčastěji neoficiálních překladatelských činností, které byly pravidelně kriminalizovány. (Pohl 2008: 85) O conech se média zmiňují často velmi stručně s výčtem základních informací o programu a místě konání. (Pohl 2008: 86) Velkou pozornost věnují Pohlem zkoumaná média performativní konzumaci fanoušků v podobě nošení kostýmů. Mnohdy vzbuzují až dojem, že v kostýmech na setkání (nejčastěji premiéry) míří všichni fanoušci. (Pohl 2008: 89) Soustředění médií na kostýmy vysvětluje Pohl jednak tím, že daní jedinci představují pro článek nejzajímavější část fanoušků, zároveň se ale lidé v kostýmech stali již neodlučitelnou součástí článků o kulturních premiérách. (Pohl 2008: 89) Častým zobrazením fandomu je také jeho popis coby organizovaného fenoménu. (Pohl 2008: 92) Pohl ke svému výzkumu dodává, že výsledná analýza nebyla až tak jednoznačná, jak by se dalo čekat podle stereotypních představ převládajících o fanoušcích. I když se určité stereotypy vyskytovaly během výzkumu v médiích často, mnohdy byly narušovány a výsledný obraz tak působil jako relativně složitý až kontradiktorní. (Pohl 2008: 122) 2.5 FANDOM JAKO TÉMA TELEVIZE A DOKUMENTU Před tvorbou televizní reportáže jsem se snažil zjistit, jak bylo téma fandomu již audiovizuálně zpracováno. Zaměřil jsem se především na české prostředí conů a snažil se vypátrat v online archivech celostátních televizních stanic příspěvky věnované fandomu. Na webových stránkách z oblasti fandomu jsem pak hledal odkazy na reportáže, které se případně mohly objevit v regionálních vysíláních. Krátce zde nastíním, čemu se televize v nalezených příspěvcích věnovaly. Nicméně si v následující deskripci nečiním ambice předložení průzkumu, ze kterého by bylo možné činit jakákoliv platná tvrzení. 16 Jedná se spíše o vytvoření určitého povědomí, rámce a přehledu televizní tvorby o fandomu pro následné zařazení vytvořené reportáže a případně její vymezení vůči některým popisovaným produktům. 17 16 Takový průzkum by vyžadoval metodologické ukotvení a zcela patrně pečlivěji a početně rozsáhleji sestavený pozorovaný vzorek. 17 Jednotlivé televizní příspěvky vždy přesně datuji, podle čehož se dají dohledat v internetových archivech jednotlivých médií. K 3.12. byla ověřena dostupnost všech kromě první publicistické reportáže, vysílané v rámci pořadu Pětka v pomeranči. 25