Prohlášení. Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon

Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra: Katedra filosofie Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň základní školy Studijní program: (kombinace) Dějepis Občanská výchova FENOMÉN UŽÍVÁNÍ HALUCINOGENŮ V LATINSKÉ AMERICE A V EVROPĚ. KOMPARACE UŽÍVÁNÍ AYAHUASCY VE DVOU ODLIŠNÝCH KULTURNÍCH KONTEXTECH. PHOENIX OF USING HALLUCINOGENS IN LATIN AMERICA AND IN EUROPE. COMPARATION OF USING AYAHUASCA IN TWO DIFFERENT CULTURAL CONNEXIONS. PHÄNOMEN DER EINSATZ VON HALLUZINOGENEN IN LATEINAMERIKA UND EUROPA. VERGLEICH DER VERWENDUNG AYAHUASCA IN ZWEI UNTERSCHIEDLICHEN KULTURELLEN KONTEXT. Diplomová práce: 2011 FP Katedra filosofie 226 Autor: Martin Kubeček Podpis: Adresa: Sadová 5 466 01, Jablonec nad Nisou Vedoucí práce: prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc. Počet stran slov obrázků tabulek pramenů příloh 106 26430 12 0 51 12 V Liberci dne: 28. 4. 2011

2

3

Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. V Liberci dne: 28. 4. 2011 Martin Kubeček 4

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc. za ochotu s níž se mého tématu ujal, za cenné odborné rady a čas, který mi při konzultacích věnoval. Zároveň bych poděkoval i Rayu Raumimu za to, že mne osobně seznámil s učením ayahuascy. 5

FENOMÉN UŽÍVÁNÍ HALUCINOGENŮ V LATINSKÉ AMERICE A V EVROPĚ. KOMPARACE UŽÍVÁNÍ AYAHUASCY VE DVOU ODLIŠNÝCH KULTURNÍCH KONTEXTECH. Anotace Diplomová práce je orientována na problematiku odlišného kulturního vnímání a přístupu k halucinogenům v jižní Americe a v Evropě, se zaměřením na fenomén posvátného pralesního nápoje, zvaného ayahuasca, s nímž jsem se prostřednictvím šamanského zasvěcence Rayu Raumiho osobně seznámil. Práce si klade za cíl provést komparativním postupem zmapování kulturního významu a postavení ayahuascy ve dvou naprosto odlišných geografických a kulturních oblastech, přičemž pozornost je věnována především jejímu přirozenému původnímu prostředí a způsobu, jakým je moderní evropskou kulturou v současnosti přijímána. Obsahem jednotlivých kapitol je vymezení geografického původu ayahuascy, popis jejího složení, skladby uživatelů, vyzdvižení medicínského, duchovního a kulturního významu v Amazonii a Evropě, nehledě na uvedení osobního zážitku s celonoční šamanskou očistou podle tradice lidu Kečua, a připojení rozhovorů s dalšími účastníky ceremonie. Tato diplomová práce nenabízí v žádném případě konečnou interpretaci, neboť výzkum neustále podléhá novým a novým poznatkům, ať už z oblasti antropologie nebo psychologie. KLÍČOVÁ SLOVA Amazonie, ayahuasca, antropologie, Evropa, halucinogen, šamanismus, vegetalismus, synkretismus, náboženství, kultura 6

PHOENIX OF USING HALLUCINOGENS IN LATIN AMERICA AND IN EUROPE. COMPARATION OF USING AYAHUASCA IN TWO DIFFERENT CULTURAL CONNEXIONS. Summary This thesis is focused on the issues of different cultural perceptions and access to hallucinogens in South America and Europe, focusing on the phenomenon of the sacred forest drink called ayahuasca, with which I, through shamanic guru Rayu Raumiho personally acquainted. The work aims to make a comparative inventory of cultural significance and status of ayahuasca in two completely different geographical and cultural areas, particular attention is paid to its original natural environment and how the modern European culture is currently accepted. The content of each chapter is to identify the geographic origin of Ayahuasca, a description of its composition, structure of users, highlight the medical, spiritual and cultural significance in the Amazon and Europe, apart from the personal experience with all-night tribal cleansing in the tradition of Quechua people, conversations and connections with other participants in the ceremony. This thesis does not in any way definitive interpretation, it is constantly subject to new research and new knowledge, whether in the field of anthropology or psychology. KEY WORDS Amazonia, ayahuasca, anthropology, Europe, hallucinogens, shamanism, vegetalism, syncretism, religion, culture 7

PHÄNOMEN DER EINSATZ VON HALLUZINOGENEN IN LATEINAMERIKA UND EUROPA. VERGLEICH DER VERWENDUNG AYAHUASCA IN ZWEI UNTERSCHIEDLICHEN KULTURELLEN KONTEXT. Zusammenfassung Diese These wird auf die Fragen der unterschiedlichen kulturellen Wahrnehmungen und den Zugang zu Halluzinogene in Südamerika und Europa fokussiert und konzentriert sich auf das Phänomen des heiligen Wald Getränk namens Ayahuasca, mit denen ich über schamanische Guru Rayu Raumiho persönlich kennen. Die Arbeit zielt auf eine vergleichende Bestandsaufnahme der kulturellen Bedeutung und den Status von Ayahuasca in zwei völlig unterschiedlichen geographischen und kulturellen Bereichen zu machen, ist besonderes Augenmerk auf seine ursprüngliche Natur bezahlt und wie die moderne europäische Kultur wird derzeit angenommen. Der Inhalt der einzelnen Kapitel ist der geographischen Herkunft von Ayahuasca, eine Beschreibung ihrer Zusammensetzung, Struktur der Nutzer zu identifizieren, markieren Sie die medizinische, geistige und kulturelle Bedeutung in den Amazonas und in Europa, abgesehen von den persönlichen Erfahrungen mit all-night Stammes Säuberungen in der Tradition der Quechua Personen, Gespräche und Verbindungen mit anderen Teilnehmern der Zeremonie. Diese These in keiner Weise endgültige Auslegung ist es ständig Gegenstand der neuen Forschung und neue Erkenntnisse, ob im Bereich der Anthropologie oder Psychologie. DIE SCHLÜSSELWÖRTER Amazonien, Ayahuasca, Anthropologie, Europa, Halluzinogene, Schamanismus, Vegetalismus, Synkretismus, Religion, Kultur 8

1. AMAZONSKÝ DEŠTNÝ PRALES: ŽIVÉ PLÍCE MATKY ZEMĚ...12 1.1. MESTICKÉ A INDIÁNSKÉ OBYVATELSTVO...12 1.2. FLORÁLNÍ ROZMANITOST AMAZONSKÉ NÍŽINY...17 1.3. KONZUMACE PŘÍRODNÍCH PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK V JIŽNÍ AMERICE...22 2. VEGETALISMUS, AYAHUASCA, JEJÍ PŮVOD A VÝZNAM V TRADIČNÍM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ...26 2.1. VÝZNAM SLOVA VEGETALISTA : CURANDERO NEBO BRUJO?...26 2.2. SYNKRETISMUS V JIŽNÍ AMERICE...29 2.3. INDIÁNSKÝ KMENOVÝ ŠAMANISMUS...31 2.4. LA MADRE SELVA, ŽENA MNOHA TVÁŘÍ: BOTANICKÉ A CHEMICKÉ SLOŽENÍ PRALESNÍ MEDICÍNY...36 2.5. PRÁCE S ROSTLINOU, PROCES PŘÍPRAVY...41 2.6. VZÝVÁNÍ ASISTUJÍCÍCH DUCHŮ...43 2.7. PSYCHOTROPNÍ ÚČINKY AYAHUASCY A KOMUNIKACE S JINÝMI SVĚTY...47 2.8. DIAGNOSTIKA A LÉČBA NEMOCI POMOCÍ DUCHOVNÍCH BYTOSTÍ...51 2.9. LÉČIVÉ ÚČINKY POSVÁTNÝCH MELODIÍ ICARO...55 2.10. AYAHUASCA JAKO BOŽSKÁ ENERGIE JEŽÍŠE KRISTA...57 2.11. KULTURNÍ VÝZNAM AYAHUASCY V INDIÁNSKÉM A MESTICKÉM PROSTŘEDÍ...60 3. KRÁTCE O GLOBALIZACI AYAHUASCY, JEJÍ TRANSPLANTACI DO KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ STARÉHO KONTINENTU A VÝPOVĚĎ OSOBNÍHO SETKÁNÍ S CELONOČNÍ MEDICINÁLNÍ OČISTOU POD VEDENÍM ŠAMANSKÉHO ZASVĚCENCE RAY RAUMIHO Z PRALESNÍ KOMUNITY V EKVÁDORSKÉM NAPU...66 3.1. EVROPSKÁ KULTURA X PŘÍRODNÍ HALUCINOGENY...66 3.2. Z DEŠTNÉHO PRALESA DO EVROPY...68 3.3. DLOUHÁ POUŤ ZA MEDICÍNOU POZNÁNÍ...72 3.4. ROZHOVORY S NĚKOLIKA DALŠÍMI ÚČASTNÍKY AYAHUASCOVÉ KÚRY, POŘÍZENÉ RÁNO PO LÉČEBNÉ CEREMONII...86 9

ÚVOD 10. června 1960 napsal William S. Burroughs v peruánské Pucallpě dopis adresovaný Allenu Ginsbergovi, ve kterém hovoří o svém úspěchu při hledání cesty k mestickým šamanům, kteří znají tajemství yage. Doslovně se v tomto telegramu píše: jsem stále v Pucallpa - narazil jsem na malého, kulatého chlapíka. Ramon mě vzal ke svému curanderovi - kterému hodně věří a o jehož nadpřirozených léčivých schopnostech hodně mluví, až příliš - Maestro, jak mu říkají, byl velice příjemný a prostý, asi osmatřicetiletý chlápek - který pro nás 3 připravil nedávno večer pití; včera večer jsem navštívil řádného curandera, celonoční sezení s pitím pro přibližně 30 mužů a žen v chýši na okraji Pucallpa, za plynárenským polem, kde město přechází v džungli... 1 10. srpna 2010 jsem se taktéž vydal za poznáním tajemství prastarého léčivého nápoje, jehož domovem je amazonský deštný prales. Stejně jako W. Burroughs, i já byl plný dychtivosti po seznámení s touto medicínou, k němuž nakonec došlo až šest let poté, co jsem se o ní poprvé dočetl. Podrobnému popisu vlastní zkušenosti s tímto přírodním halucinogenem jsem se rozhodl věnovat jednu samostatnou část v rámci této diplomové práce. Ayahuasca je již tisíce let známý indiánský nápoj s rozmanitými halucinogenními a léčivými účinky, mimoto se jedná o látku uznanou za legální samotnou peruánskou vládou. Díky tomu je v současnosti hojně využívána i moderní medicínou, která si její nepopiratelně kladný vliv na lidský organismus velmi dobře uvědomuje. Ayahuasca, yage, jak se medicíně také říká, vykazuje výborné výsledky například u lidí s pokročilou drogovou intoxikací, mezi nimiž jsou velmi často i pacienti závislí na extrahované kokainové pastě, na níž si lidský organismus přivyká velmi snadno a rychle. V této souvislosti se sluší zmínit moderní peruánská detoxikační centra, která ayahuascu používají jako neodmyslitelnou součást léčebné kúry bývalých narkomanů. To je však jen zlomek toho, jak lze využít této zázračné rostliny, která se těší úctě a vážnosti především mezi indiánským (ale i mestickým) obyvatelstvem a jeho léčiteli, kteří věří tomu, že nápoj hojí nejen tělo, ale i duši a lze skrze jeho síly vstoupit do světů jinému člověku zcela nepřístupných. 1 BURROUGHS, William S.; GINSBERG, Allen. Dopisy o yage. Praha : X-Egem, 1991. s. 78. ISBN 59-359- 91. 10

V posledních desetiletích přibývá na mezinárodních trzích stále více farmaceutických společností, především ze Spojených Států, které by rády opanovaly monopol na výrobu yage, čímž by v podstatě přejaly veškerou kontrolu nad právy a zákony vztahujícími se k její přípravě a konzumaci. Takto by došlo k situaci, v níž by každý šaman (vegetalista) před samotnou přípravou yage musel nejdříve zažádat o povolení u dané farmaceutické společnosti a zaplatit jí poplatek stanovený monopolem. Nelze jinak nežli doufat, že zdravý rozum a indiánské právo staré tisíce let v budoucnu jednou provždy zvítězí nad chamtivostí, diktátem a antimorálkou hladového trhu. Úkolem mé diplomové práce je výzkum důležitého botanického, farmaceutického a duchovního fenoménu se zaměřením na jeho význam a postavení ve dvou diametrálně odlišných sociokulturních kontextech (v kontextu Latinské Ameriky a České republiky). Za hlavní přínos k tématu této práce pokládám osobní poznání nejen ayahuascy, ale i formy a obsahu léčitelského umění vegetalistů (nejen) kmene Kichwa 2, nehledě na navázání kontaktu se zástupci české komunity v horní Amazonii, která se zabývá právě prací s ayahuascou a její tradicí mezi obyvateli deštného pralesa. 2 Kichwa (Kečua) kmen usídlený dříve podél toku horního Apurimaku v Peru, současná populace tohoto etnika je rozšířena také v Ekvádoru a Bolívii. 11

1. AMAZONSKÝ DEŠTNÝ PRALES: ŽIVÉ PLÍCE MATKY ZEMĚ Domnívám se, že vzhledem k tématu této práce, zaměřené na užívání ayahuascy a její význam v pojetí dvou zcela odlišných kulturních rovin, je zcela na místě podniknout nejdříve rychlou exkurzi mezi domorodé obyvatelstvo amazonské pánve, jeho jejich mestické protějšky a lehce proniknout též do světa rostlinných pralesních společenstev a poznat tak botanické prostředí, z něhož takzvaná medicína vzešla, a v němž se s ní poprvé člověk setkal. Nehledě na to, že si místní člověk zachoval vědomosti o jejím magickém tajemství i navzdory španělské rekatolizaci. 1.1 Mestické a indiánské obyvatelstvo Správné použití slova mestizo (mestik) pro označení určitého obyvatele Jižní Ameriky je závislé v první řadě na jeho etnickém původu. Jinými slovy, mestičtí obyvatelé představují míšence indiánského a evropského (především portugalského a španělského) původu, kteří žijí drtivou měrou na území městských aglomerací, na rozdíl od nesmíšených indiánů. Websterův výkladový slovník používá pro mestika termínu kompletně akulturovaný středoamerický nebo jihoamerický indián. 3 12 Ovšem podobné způsoby rasového třídění skýtají řadu nejasností. Kupříkladu v Brazílii, kde se k označení mestika užívá slova caboclo 4 podobného španělskému cabocho (v tomto případě jde o jedince s převažujícími indiánskými prvky). Za Cabocho jsou ale třeba v Kolumbii označováni i kolonisté a osadníci. Z toho důvodu budu v následujícím textu používat označení Indián ve smyslu příslušníka toho kmene, který nebyl až dosud postižen ztrátou své vlastní kultury a původního životního prostoru. Společným poutem bělochů a mestizos, vzešlým z koloniální minulosti jižní Ameriky, je španělský jazyk, který se časem rozšířil natolik, že u drtivé většiny místní akulturované populace přejal postavení mateřštiny. Naproti tomu si i přes veškerý evropský koloniální vliv většina indiánských skupin dokázala zachovat své původní jazyky a rozdílné dialekty až do dnešní doby. Ty nám dnes pomáhají 3 The ARTFL Project [online]. University of Chicago : 2007 [cit. 2010-12-03]. Webster's Revised Unabridged Dictionary. Dostupné z WWW: <uchicago.edu/index.shtml>. 4 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. s. 19. ISBN 80-86685-02-0.

ke zmapování a zorientování se v množství jednotlivých pralesních kmenů, náležejících k určitým jazykovým rodinám. Vzhledem k tomu, že se v případě indiánské populace jižní Ameriky jedná o problematiku nesmírně rozsáhlou, pokládám za povinnost uvést zde pro představu alespoň malou část 5 indiánských jazykových rodin a některých jejich členů, v jejichž kulturním okruhu se budeme přibližně ve stěžejní části této práce pohybovat: Aravacká jazyková rodina (Kampové podél toku řeky Ucapali, Peru) Kečujská jazyková rodina (Kečuové v Ekvádoru, Peru a Bolívii) Chívarská jazyková rodina (Chívarové v severním Ekvádoru) Panoská jazyková rodina (Konibové a Šipibové v oblasti jezera Yarinacocha, Peru) Uru-čipajská jazyková rodina (Iquitové usídlení v oblasti ekvádorského Iquitos) Tupijská jazyková rodina (Omaguové žijí taktéž v oblasti Iquitos) Tukanská jazyková rodina (Tukanové v oblasti Tucano). Zaměřme se nyní poněkud podrobněji alespoň na jeden z těchto kulturních okruhů. Nyní mám na mysli početné indiánské etnikum Kečua, neboť právě s jeho šamanskými praktikami, jedná-li se o práci s ayahuascou, jsem byl osobně seznámen. Pradávný národ Kečua (Quichua, Quechua, Kechua nebo také Keshua), jehož civilizační vliv se plně promítnul i do vývoje mnoha dalších jihoamerických etnik, na svém počátku představoval poměrně malou skupinu žijící v Peru na horním Apurimaku a později se stal vedoucím společenstvem rozsáhlého území. Jeho jazyk, kterým se hovořilo původně v oblasti ekvádorských And, se dokázal postupně rozšířit až do Brazílie a Argentiny. První zprávy o tomto etniku pocházejí již ze 13. století n. l., kdy museli Kečuové bojovat o své území se sousedním kmenem Chanků, které roku 1438 spolu s Inky porazili. Pravděpodobně v této době se stali Kečuové i součástí rozpínající se Incké říše, jejíž vrcholné období je kladeno právě do první poloviny 15. století n. l. 6 Tehdy pravděpodobně začali Inkové budovat i slavné horské sídliště Machu Pichu. Roku 1572 ale celý tento, až dosud stabilní, multikulturní společenský svazek zanikl pod náporem španělských dobyvačných výprav vedených Franciskem Pisarrem, proti jehož silám stála celá říše mocného vládce Atahualpy. 5 Indiánské kmeny. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 2010 [cit. 2010-12-03]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/indi%c3%a1nsk%c3%a9_kmeny>. 6 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. Na úsvitu dějin, s. 23. ISBN 978-80-7106-839-6. 13

Po rozpadu velké říše přišlo období rozkvětu řady staronových společenstev vzešlých z trosek a odkazu incké civilizace, jak tomu bylo i v případě lidu Kečup. Podle tradičního výkladu Santo Daime, Kečuové (a další národy) získali recepturu na přípravu kouzelného nápoje ayahuasca právě od Inků. 7 Dnes je kečua spolu se španělštinou druhým národním jazykem Peru a indiáni tohoto kmene představují asi 48% populace země, hned po nich jsou mestici, kterých je přibližně 33% a spolu s nimi zde žije asi 11% bělochů. Silně jsou Kečuové zastoupeni i v Ekvádoru, kde představují 50%, a mestici 40% obyvatelstva, což je markantní rozdíl oproti Argentině, kde jsou Indiáni a mestici dohromady zastoupeni pouze jedenáctiprocentní menšinou. Podobně je tomu i v Brazílii. 8 Francouzská antropoložka Danièle Küssová o potomcích lidu Kečua v jedné populárně naučné publikaci napsala: Asi 5 až 6 milionů indiánů hovoří stále inckým jazykem kečua. Indiáni v Andách žijí v komunitách, které v mnoha směrech připomínají někdejší uspořádání obyvatelstva Inků. Ústavou z roku 1919 jim peruánský stát přiznává právní statut. Dnešní indiáni jsou z části katolíci, avšak dosud se často obracejí svými modlitbami a oběťmi k původním božstvům. Sluneční kult také není úplně zapomenut. Křesťanský bůh a Kristus jsou někdy se Sluncem ztotožňováni. Země matka je na jihu Peru leckdy připodobňována Panně Marii. Svatý Jakub zase nabývá občas rysů pána blesků Pau Illampu. Tomu jsou ještě dnes obětovány lamy v místech, kde udeřil blesk. Indiáni i nadále oslavují přírodní démony nazývané huacas. 9 Mezi osamocené andské komunity, o nichž D. Küssová hovoří, patří i indiáni Q'ero 10, schopní a houževnatí natolik, že si dokázali zachovat takřka nezměněný způsob života převzatý od Inků. Q'eros se proto říká uchovatelé starých znalostí. Jejich paqos, lidé praktikující původní andskou duchovní tradici, podle víry svého 7 OTTO, Jan. Ottův slovník naučný : X: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha : J. Otto, 1896. Mestik, s. 160. 8 (viz.) Peru. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2005, last modified on 2011 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/peru>. 9 KÜSSOVÁ, Danièle. Mýty a legendy Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Stát Inků, s. 94-95. ISBN 80-85265-43-5. 10 Blíže o nich pohovořím až v kapitole Indiánský kmenový šamanismus. 14

lidu dokáží pracovat s energiemi přírody, kosmu a duchovních světů, do nichž znají cestu skrze vlastní vnitřní síly. 11 Jak vyplývá z výše uvedeného textu D. Küssové, katolictví zasáhlo již i podstatnou část indiánské populace. Nejpočetnější skupinu věřících představují ovšem spolu s bělochy mestici, u nichž často dochází k synkretickému slučování katolických prvků, posílených o bohatou lokální tradici. Ale vraťme se zpět na začátek. Nejstarší důkazy o osídlení amazonské nížiny pocházejí snad již z 10 století př. Kr. Bohumír Roedl v knize Dějiny Peru a Bolívie o vzniku amazonské populace píše toto: Dnešní vývojové teorie v různé míře respektující výsledky archeologických výzkumů potvrzují, že kultura tropických pralesů má svůj původ přímo v amazonské oblasti, odkud se přes Rio Negro a Casiquaire rozšířila na Orinoko. Obrovský kulturní rozdíl mezi vyspělými indiánskými společenstvími pouštních oblastí na západě jižní Ameriky či andských údolí a dosti jednoduchou kulturou populací žijících na území dnešní Brazílie však lze sotva přehlédnout, stejně tak lze jen částečně osvětlit dynamiku rozvoje sociální organizace všech kmenů náležejících ke kultuře tropických pralesů. 12 Současní indiánští obyvatelé, kteří ještě před masivním příchodem Evropanů tvořili několikamilionovou populaci, jsou přímými potomky těchto lidí, od nichž přejali polokočovný způsob života daný zvláštní a velmi omezenou formou zemědělství, vyžadující střídání sídlišť a agrární půdy. Stejně jako dříve, i dnes indiáni při zakládání svých políček nejdříve vyklučí určitý prostor a pokácené stromy, keře a ostatní rostliny zapálí. Popel je pak použit jako půdní hnojivo. Vedle zemědělství se domorodci živí hlavně rybolovem, lovem zvěře, sběrem lesních plodin a také medu. 13 Kmenové osady založené na rodových příbuzenských vztazích či stmelování klanů bývají budovány na odlesněných planinách, nebo na místech s řidší vegetací. 11 (viz.) WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický Svět Peruánských Indánů Q'ero. Praha : Pragma, 2004. V zemi Inků: přehled andské mystiky, s. 351. ISBN 80-7205-215-2. 12 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. Země indiánů, s. 13. ISBN 978-80-7106-839-6. 13 (viz.) KÜSS, Danièle. Mýty a legendy a Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 44-45. ISBN 80-85265-43-5. 15

Například yanomamští Waikové (takzvaní zabijáci ) 14, žijící u venezuelskobrazilských hranic podél messy stolové hory Kurupira, si staví takzvaná šabona, vesnice se spojeným přístřeším v kruhovém tvaru. V pralesní nížině mají indiánské stavby nejčastěji obdélníkovou základnu. Charakteristickou pralesní stavbou je též takzvaná maloca, která je někdy i jedinou budovou ve vesnici, neboť její velikost umožňuje pojmout až kolem 200 lidí žijících v přístřeší společně. Za pomalým vymíráním rozmanité populace jihoamerických domorodců stojí pravděpodobně současný vliv západního světa, trvající bezmála posledních čtyři sta let. Totéž tvrdí i stopař, etnograf a vládní úředník, Sydney Possuelo, který za podpory brazilské organizace FUNAI bojuje za přežití indiánské populace v brazilské části Amazonie, která dnes asi posledních 350 000 příslušníků 15. Jeho početné expedice složené především z indiánských lovců, střeží hranice migračních pásem dosud nekontaktovaných pralesních společenstev. Pojem vlastnictví téměř neznají. I přes trvalý válečný stav mezi kmeny zaujímá důležité místo obchod. Jako platidlo slouží ptačí pera nebo škeble (pokud nejde o jednoduchou směnu). 16 Scott Wallace 17 v jednom dílu National Geographic z roku 2003 píše: Profesní pověst stopaře FUNAI se odvíjela od toho, s kolika odloučenými kmeny se setkal. Od 70. let Possuelo navázal kontakt se sedmi kmeny. Postupně však ztratil iluze. Indiáni začali navštěvovat hraniční města, kde nebyla nouze o rvačky, začali pít a ztratili povědomí o vlastní identitě. Ve snaze naplnit touhy, jež v nich 14 MAREŠ, Jaroslav. Hrůza zvaná Kurupira. Praha : Ivo Železný, 2001. Retewa, s. 73. 15 (viz.) WALLACE, Scott. Do nitra Amazonie. National Geographic : Česká republika. 2003, 3, s. 29. 16 KÜSSOVÁ, Danièle. Mýty a legendy Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 45. ISBN 80-85265-43-5. 17 Scott Wallace: reportér časopisu National Geographic, v roce 2002 člen jedné z Possuelových expedic do rezervace Javari na severozápadě Brazílie. 16

vyvolala dominantní bílá společnost-chtěli oblečení, léky a spotřební zboží, začali rozprodávat lesy na dříví a plenili vlastní zemi. 18 K jednomu z posledních Possuelových kontaktů s nedotčenou skupinou došlo roku 1996, kdy v brazilské rezervaci Javari bránil se svými lidmi jednu vesnici před útoky dřevorubců. Roku 2002 střežil s dalšími členy organizace hranice migračního pásma kmene Flecheiros, jehož příslušníci jsou známi jako divocí a nebezpeční, a v případě pocitu ohrožení neváhají použít násilí. Indiáni Flecheiros jsou jedni z posledních, kteří dosud nepoznali žádnou cizí kulturu. Znají snad i oni tajemství ayahuascy a hraje tento nápoj nějakou úlohu i v jejich, pro nás dosud neznámých, náboženských představách? Téměř jistě o tom nelze pochybovat, vzhledem k tomu, že jsou jim známé takové látky jako kurare, do něhož namáčejí hroty loveckých šipek, nebo šťáva z rostliny timbo, která dokáže uspat (či omráčit) ryby v řece. 19 Závislí na přirozených životních podmínkách, svázáni se svým územím, ukrývají se uprostřed deštného pralesa, aniž by tušili o světě za jeho hranicemi. 1.2 Florální rozmanitost Amazonské nížiny Jihoamerický kontinent s velmi rozsáhlou řekou Amazonkou je místem neustálých vegetačních proměn a botanických variací. Vegetalisté, a zvláště pak stoupenci pralesních komunit pokládají tyto oblasti za lůno svaté Pachamamy 20, čímž dávají v dnešní době světu jasně najevo svůj rozhodný postoj v otázce masového kácení, šíření druhotných lesů a znečišťování částí významných říčních toků chemickým odpadem, šířícím v nebezpečném množství z těžebních oblastí. Celá zalesněná plocha tropického lesa sahá od východního pohoří And až k pobřeží Atlantiku na východě kontinentu, a na jihu poté až do Argentiny. Její 18 (viz.) WALLACE, Scott. Do nitra Amazonie. National Geographic : Česká republika. 2003, 3, s. 46-47. 19 (viz.) KÜSS, Danièle. Mýty a legendy a Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 45. ISBN 80-85265-43-5. 20 Pachamama znamená v jazyce kečua označení pro Matku Zemi (viz.) ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky. Praha: Libri, 2009. Pachamama, s. 169. 17

rozloha tak činí 5 500 000 km 2 a rozkládá se na území států Brazílie, Kolumbie, Peru,Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany. Od severovýchodního úpatí And, jež se v nejvyšších polohách pohybují i kolem 7000 metrů, pohlcuje tedy celou amazonskou nížinu tato tropická biomasa napájená největším světovým řečištěm, které zdejším lidem, spolu s lesem, (počínaje mestiky a indiány konče) v jejich skromném životě mnohé poskytuje a zároveň i bere, je pulzující a živoucí tepnou celého kontinentu, především jeho pralesních oblastí, bohatě vyživovaných během každoročních záplav. Velikost povodí řeky Amazonky se odhaduje přibližně na 7000 000 km². Voda zajišťuje napájení vegetace a veškerého živého organismu, dřevo je základním stavební a výrobním materiálem snad ve všech částech kontinentu, někteří mestici a zvláště pak indiáni dokáží skvěle využívat pozoruhodných účinků desítek pralesních rostlin, a především, bohatost místní fauny a flory zajišťuje dostatek výživné potravy vedle nepříliš rozsáhlé zemědělské produkce a vlastní úrody osadníků, mezi níž vévodí například ananas, papája, batáty či maniok. V některých oblastech si vesničané políčka s ním zakládají přímo podél domů, aby jej měli stále při ruce. 21 Jak již bylo řečeno, vzhledem k tomu že má práce je zaměřena na pití ayahuascy a také její kulturní základnu, která svou podstatou spadá především do konglomerátu Amazonské nížiny, budu se i v této kapitole z hlediska geografického a botanického věnovat pouze oblastem lesnatého pásma. Výstižnou definici nížinného deštného lesa poskytuje úryvek z díla P. W. Richardse, zaměřeného na výzkum tohoto vegetačního areálu, jenž popisuje jako vždyzelený, hydrofilní, nejméně 30 metrů vysoký, ale obvykle vyšší les, bohatý na liány se silnými stonky a dřevinné i bylinné epifyty 22. Nížinné oblasti s průměrnými ročními teplotami 24-25 C a úhrnem srážek dosahujícím až nad 6000 mm bývají botaniky členěny do několika pásem s odlišnými klimatickými podmínkami. Nížinný vlhký deštný les, rozprostírající se především v západní Amazonii, je nejvlhčí částí celé nížiny. Výjimečně zde srážky mohou dosahovat až 10 000 mm, jak tomu bývá například v Kolumbii. Suchá období jsou zde velmi vzácná. Oblasti 21 KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca: aneb Tanec s bohy. Praha: Eminent, 1998. Šaman, s. 24. ISBN 80-85876-70-1. 22 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 56. ISBN 978-80-200-1651-5. 18

severního a jižního cípu Amazonie pokrývá vždyzelený sezónní deštný les se srážkami do 2000 mm. Dalšími navazujícími formacemi jsou poloopadavý sezonní les, opadavý sezónní les či trnitý sucholes. 23 Jejich odlišná struktura, profil a skladba rostlin citlivě reaguje na podnebí panující v té či oné části lesa, a vzhledem k lokálním mikroklimatickým odchylkám se nelze striktně řídit výše uvedeným rozdělením. Český botanik, Jiří Moravec, o těchto změnách tvrdí, že: Vzájemné působení rostlin mezi sebou, jejich soupeření o světlo, živiny a prostor, jejich interakce s živočišným světem a závislost na půdních klimatických podmínkách vedly ke vzniku účelného vnitřního uspořádání deštného lesa. To je pochopitelně založeno na množství věky prověřených a vyvážených ekologických vazeb a procesů, které v důsledku zajišťují život a stálé obnovování ekosystému deštného lesa v jeho plné rozmanitosti druhů a forem. 24 Vědci Amazonské univerzity hovoří dokonce o osmnáctí lesních druzích rozdělitelných do tří základních skupin 25 : bažinné deštné lesy (jejich vegetace je především na okrajích řek a v močálových oblastech) sezónně zaplavované lesy (závislé na každoročních říčních záplavách) nezaplavované lesy (ležící mimo dosah říčních toků) Nejvyšší stromy vrchního stromového patra takzvaně primárního, neboli původního lesa ojediněle dosahují výšky až 60m a stáří některých z nich je odhadováno až na více než 1000 let. Z rozsáhlé základny stromových, palmových a keřových rostlin se jedná především o stromy s pilířovitými opěrnými kořeny, které mají buď deskovitou nebo chůdovitou podobu. Právě tito obři s rovným kmenem a hladkou šedou kůrou dorůstají až do těch nejvyšších pater, kde vyhledávají přímé světlo. 23 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 56. ISBN 978-80-200-1651-5. 24 MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 62. ISBN 978-80-200-1651-5. 25 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 59. ISBN 978-80-200-1651-5. 19

Zajímavým fenoménem neotropické oblasti jsou takzvané průkopnické druhy, mezi něž patří rody Cecropia (který má přibližně 100 druhů) či Ochroma (balza), mezi jejichž kladné vlastnosti patří rychlost rozmnožování, rychlost růstu nebo nízká hmotnost dřeva. 26 Snad nejznámějšími pralesními rostlinami jsou ale liány. Jiří Moravec o nich píše toto: Některé jsou skutečně obří. Jejich dřevnaté stonky připomínají nakloněné či všelijak zprohýbané kmeny stromů a nezřídka dosahují délky i přes 100 m Nižší lesní patra jsou domovem spíše menších bylinných druhů lián a popínavých palem a kapradin 27. Celkovou vahou své biomasy a svým množstvím dokáže liána nosiče (strom, po němž se pne za světlem) v růstu zastavit, nebo ho i zlámat. Vzrostlé stromy obývají i četné druhy parazitických rostlin, které se vyživují na úkor svých hostitelů. Epifytycké rostliny, žijící v mnoha různých podobách, mezi něž patří například i tropické kaktusy, dorazily ve svém vývoji až tak daleko, že se dokázaly odpoutat od půdy a vydaly se po stromech směrem ke slunci. Narozdíl od parazitů nosiče neoslabují odvodem jejich živin. Některé z nich zachycují mezi svými větvičkami padající listí a další vyloučený biologický materiál, z něhož si berou zbytkovou energii. Takto se živí například kaktusy rodu Epiphyllum. Jiné epifyty zase žijí v symbióze s drobným hmyzem, který napomáhá rozkladu zbytků přisedlých rostlin a poskytují tak epifytům výživu. 28 Mezi nejznámější druh epifytů patří bez pochyby orchideje, ale mimo nich i různé mechy, řasy a lišejníky. Nutno ovšem zmínit i různé druhy takzvaných škrtičů, kteří vyrůstají v korunách stromů a posléze spouštějí svá kořenová vlákna dolů k půdě, aby se mohly živit přímo z ní. Stromy napadávané parazity a popínavými rostlina si dokázaly postupně vyvinout vlastní obranu proti jejich postupnému 26 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Přirozené lesní světliny, s. 139. ISBN 978-80-200-1651-5. 27 MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 70. ISBN 978-80-200-1651-5. 28 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 70. ISBN 978-80-200-1651-5. 20