Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Magisterská diplomová práce 2011 Bc. Lenka Kolísková
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Religionistika Bc. Lenka Kolísková Popularizace théravádového buddhismu na Západě Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc. 2011 2
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce 3
Zde bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce doc. PhDr. Luboši Bělkovi, CSc. za jeho podporu a odbornou pomoc při psaní. Můj dík patří rovněž Mgr. Silvii Kotherové a Ing. Jiřímu Kolískovi za jejich cenné rady. 4
Obsah: 1. Úvod... 6 2. Rozšíření théravádového buddhismu na Západě v novodobých dějinách... 10 2.1. Západní obrazy buddhismu... 15 2.1.1. Racionalistický obraz buddhismu... 17 2.1.2. Romantický a ezoterický obraz buddhismu... 19 3. Vybrané směry théravádového buddhismu a jejich rozšíření na Západ... 20 3.1. Lesní tradice Adţána Čá... 21 3.1.1. Rozšíření lesní tradice Adţána Čá na Západ... 22 3.2. Tradice Mahási Sayada... 24 3.2.1. Rozšíření barmské tradice Mahási Sayada na Západ... 27 3.3. Zakladatel tradice Ayukusala Mirko Frýba... 29 3.3.1. Tradice Ayukusala a její šíření... 30 4. Přístupy k výkladům Buddhovy nauky v návaznosti na aplikaci meditace vhledu... 32 4.1. Hlavní zdroje pouţívané při výkladu meditace vhledu... 34 4.1.1. Způsob výkladu meditace vhledu ve vybraných tradicích... 36 4.2. Etika v meditaci vhledu... 38 4.3. Výklad soustředění v rámci meditace klidu a vhledu... 41 4.3.1. Meditace klidu kontra meditace vhledu... 42 4.3.2. Meditační pohrouţení v meditaci klidu... 45 4.4. Výklad moudrosti v rámci meditace klidu a vhledu... 47 4.4.1. Vhledy v meditaci vhledu... 48 4.4.2. Konečný cíl meditace vhledu v pojetí jednotlivých tradic... 51 4.5. Rozdíly ve výkladu meditace vhledu na Západě... 53 4.5.1. Tradice učitel - ţák a sangha... 56 4.5.2. Psychologizace buddhismu na Západě... 59 5. Praxe meditace vhledu a klidu... 63 5.1. Rozdíly v meditačních stylech v rámci jednotlivých tradic... 63 5.1.1. Pojetí meditačních center v klasickém a západním provedení... 66 5.1.2. Porovnání rozvrhu meditačních kurzů vybraných tradic na Východě a Západě... 68 5.2. Rozdíly v technikách meditace klidu... 73 5.3. Rozdíly v technikách meditace vhledu... 77 6. Závěr... 82 7. Slovník pojmů... 85 8. Seznam literatury... 88 8.1. Primární literatura... 88 8.1.1. Internetové zdroje... 89 8.2. Sekundární literatura... 90 8.2.1. Internetové zdroje... 92 9. Seznam příloh... 93 10. Anotace... 94 11. Klíčová slova... 96 5
1. Úvod V současné době se stále častěji můţeme i na Západě setkávat s velkým zájmem o buddhismus. Buddhistická témata se objevují v reklamách, v knihách, časopisech či rádiích. Populární jsou také filmy s východní tématikou (Sedm let v Tibetu, Kundun, Malý Buddha, apod.), kde západní prezentace buddhismu hraje významnou roli a utváří do jisté míry obraz o tomto východním učení u široké západní veřejnosti. Tento obraz se v průběhu dvousetpadesáti let, kdy můţeme zaznamenat vzrůstající zájem o Buddhovo učení, zprvu u západních intelektuálů a později u široké veřejnosti, vyvíjel a měnil. Stopy tří obrazů buddhismu (racionalistický, romantický a ezoterický), které souvisí nejen se způsobem etablování buddhismu na Západě, ale také se soudobým vnímáním Východu a západním vymezováním se vůči náboţenství, můţeme sledovat i dnes u západních buddhistů. Východ a jeho filozofie či náboţenství byl euroameričany v postkoloniální době idealizová nebo vykládán podle západních představ o tom, co Východ a jeho kulturní aspekty jsou. Často se stávalo, ţe Východ byl anti-obrazem Západu a tedy interpretován jako zaostalý, nevědecký, nemoderní. Snaha o západní porozumění a s tím související ovládnutí Východu, nejen v rámci politických a mocenských ambicí Západu, vedla k vytváření specifických představ o Východu a jeho kultuře. Právě zde mají počátky také západní představy o tom, co buddhismus a jeho meditační praxe je a co naopak není. Často jsme svědky toho, ţe je buddhistická nauka a praxe interpretována jako určitý druh filozofie, ţivotního stylu nebo východní obdoba západní psychologie. Vnímání Buddhovy nauky a meditační praxe jako náboţenského systému s vlastní praxí je západními buddhisty často odmítáno. Proč tomu tak je? Proč je buddhistická meditace vnímána jako druh psychohygieny, psychoterapie či relaxu a proč jsou na západě upozaděny náboţenské aspekty buddhismu a cíl meditační praxe? Nemohou za tuto situaci i východní buddhistické tradice, které od druhé poloviny 20. století působí na Západě? Toto jsou některé z otázek, na které se snaţím ve své práci odpovědět. První část diplomové práce je zaměřena na popis etablování théravádového buddhismu na Západě v novodobých dějinách a utváření západních obrazů buddhismu, které hrají důleţitou roli nejen v současném západním vnímání Buddhovy nauky, ale také v chápání meditace vhledu (vipassaná). Pozornost je věnována především třem směrům théravádového buddhismu a jejich rozšíření na Západ. Těmito směry jsou barmská tradice Mahási Sayada, 6
thajská lesní tradice Adţána Čá a tradice Ayukusala, kterou zaloţil buddhistický mnich českého původu Kusalánanda (Mirko Frýba). Ve druhé části je kladen důraz zejména na rozdíly ve výkladu některých aspektů meditace klidu (samatha), meditace vhledu a formální praxi těchto meditací u jednotlivých tradic nejen na "Západě", ale i v jejich tradičním prostředí. Zvláštní pozornost je věnována popisu významových posunů v těchto tradicích s ohledem na změnu sociokulturního prostředí. Poukázáno je například na změnu západního pojetí sanghy, psychologizaci buddhismu na "Západě" či tradici učitele a ţáka. V rámci výkladu a praxe meditace klidu a meditace vhledu nalézám společnou linii všech tří zmíněných tradic, která je odvozena od přímého Buddhova učení a tvoří základní aspekty ušlechtilé osmidílné stezky. Jedná se o aspekt etiky (síla), soustředění (samádhi) a moudrosti (paňňá). Tyto tři aspekty, ze kterých vychází všechny tři tradice, tvoří jakousi pomyslnou kostru, na níţ jsou přidávány a rozvíjeny další prvky učení jednotlivých tradic. Tyto prvky učení jsou pak následně rozličně interpretovány a je na ně kladen odlišný důraz. To co je spojuje, je jejich vliv na chápání účelu meditační praxe. Svoji pozornost jsem zaměřila také na posuny v meditačních technikách a cíle samotné meditační praxe, které se v rámci komparovaných tradic liší. Zásadní vliv na tyto rozdíly má především sociální, politické a kulturní prostředí v nichţ jednotlivé tradice vznikaly a rozvíjely se. Významnou roli v těchto posunech sehrála také změna sociokulturního prostředí, s kterým se thajská a barmská tradice střetla při pronikání jejich nauk a meditačních technik na Západ. Ta měla bezprostřední vliv na přizpůsobování výkladu nauky a meditační praxe západnímu publiku. Cílem práce je tedy porovnání významových posunů ve výkladu nauky a meditační praxe zmíněných tří tradic nejen mezi samotnými tradicemi navzájem, ale také u západního a východního théravádového buddhismu. V rámci Východu je porovnáván výklad meditace vhledu a s ní související aspekty Buddhovy nauky mnichů, náleţejících ke konkrétní tradici, směrem k laikům. V rámci Západu je primárně porovnáván posun od mnichů k laikům. Sekundárně jsou zde však srovnávány i výklady Buddhovy nauky a meditační praxe zprostředkované laiky směrem k laikům. Je to z toho důvodu, ţe v druhé polovině 20. století laici odcházeli na Východ, aby studovali meditační techniky a učení od mistrů meditace, například od Adţána Čá nebo Mahási Sayada. Tito laici se později vraceli zpět do Evropy a USA, zakládali meditační centra a stávali se učiteli meditace. Kolem těchto učitelů začala vznikat tzv. vipassanová hnutí, která byla tvořena především laiky. Styl výkladu meditační praxe a kladení důrazu na jednotlivé aspekty meditace vhledu byl podobný těm tradicím, z nichţ tito západní učitelé 7
vzešli. Zásadní rozdíly oproti východním tradicím se však objevují v psychologizaci účelu a cíle meditace, který se ve výkladu těchto učitelů objevuje. V diplomové práci je pracováno jak s primárními zdroji, tak i se sekundární literaturou. Primární zdroje tvoří v případě barmské tradice a tradice Ayukusala především publikace zakladatelů těchto linií, tedy Mahási Sayada a Mirko Frýby. Vzhledem k tomu, ţe Adţán Čá ţádné dílo přímo nenapsal, pracuji s přepisy jeho rozhovorů vedených k publiku jak na Východě, tak i na Západě, které vytvořili jeho ţáci. Také do těchto zdrojů zahrnuji publikace, které napsali západní učitelé nebo přímí ţáci Mahási Sayada, Adţána Čá či Mirko Frýby. Do sekundární literatury zařazuji publikace, které se bezprostředně týkají dané problematiky zpracovávané v diplomové práci či publikace vědeckého charakteru. V diplomové práci se často vyskytují pálijské termíny. Pro jejich českou transkripci jsem pouţila odborné slovníky. Jedná se o Buddhistický slovník: Příručka buddhistických pojmů a nauk od Nyanatiloky Thery a Malou encyklopedii buddhismu od Vladimíra Miltnera. Vyjímku tvoří termíny, které jsou pouţívány v přímé citaci nebo specifické termíny pouţívané Mahási Sayadem pro názvy vhledů, které jsou ponechány v původní podobě, v jaké se objevují v pramenech, ze kterých je čerpáno. Česká transkripce je pouţívána také u jmen a příjmení cizího původu. Jedná se například o jména Mahási Sayadó, Adţán Čá, Jack Korndfield, Joseph Goldstein. Tato jména jsou také skloňována podle pravidel české mluvnice a přebírají české koncovky jmen. Výjimku tvoří pouze jména, která jsou součástí odkazu na anglický zdroj, z něhoţ je čerpáno. V tomto případě je jméno ponecháno v anglické podobě (například Mahasi Sayadaw). Anglická transkripce je také ponechána v případě klášterů a meditačních center v USA. V diplomové práci je často pouţíván pojem Západ a Východ a od nich odvozená přídavná jména, která slouţí k rozlišení sociokulturního prostředí, v nichţ se výše zmíněné théravádové tradice etablovaly. Západem je myšlena Evropa a USA. Označení Východ slouţí především pro Barmu a Thajsko, pokud toto označení zahrnuje další země, jsou tyto země vypsány v závorkách za pojmem Východ. V práci se často objevují pojmy jako tradice, linie, či škola. Jedná se o synonymní označení jednotlivých théravádových proudů. Jinak je tomu v případě přídavného jména tradiční, které se objevuje například ve spojení tradiční buddhistické školy, tradiční výklad, apod. Přídavné jméno tradiční se vztahuje především k Thajsku a Barmě, kde mají tradice Adţána Čá a Mahási Sayada své kořeny. Stejně tomu je v případě často pouţívaných slovních spojení jihovýchodní Asie a jihovýchodní asijské tradice, které se rovněţ vztahují k Thajsku a Barmě, k thajské lesní tradici Adţána Čá a barmské tradici Mahási Sayada. Dále se v diplomové práci objevuje 8
několik typů učitelů. Jedná se o východní učitele, západní učitele, západní laické učitele a hostující učitele. V případě tzv. východních učitelů se jedná o mnichy z Barmy a Thajska, kteří přišli do USA a Evropy šířit théravádový buddhismus a meditaci vhledu. Do této skupiny jsou zařazováni také mniši původem ze Západu, kteří působí jako mniši v západních klášterech a předávají učení Adţána Čá a Mahási Sayada v nepozměněné formě. Západní učitelé je označení pro skupinu západních přívrţenců buddhismu, kteří odešli studovat meditační techniky k meditačním mistrům na Východ a posléze se vrátili do USA či Evropy, kde působili především jako instruktoři meditace vhledu, která dostávala v západním prostředí jiný význam. Termín západní laičtí učitelé je pouţíván zejména pro druhou generaci tzv. západních učitelů. Tento typ učitelů byl vyškolen jiţ na Západě a tito učitelé se stávali nástupci první generace západních učitelů. Posledním typem učitelů jsou tzv. hostující učitelé. Jedná se o mnichy či laiky, kteří hostují na krátký čas v západních meditačních centrech za účelem vedení meditačních kurzů a přednášek. 9
2. Rozšíření théravádového buddhismu na Západě v novodobých dějinách V 19. století, v počátcích zájmu o buddhismus na Západě, nebyly jednotlivé buddhistické tradice striktně rozlišovány. 1 To je moţné přičíst především faktu, ţe se vycházelo z různě dostupných písemných pramenů, kde byl často buddhismus prezentován jako univerzální náboţenství či filozofie. V první polovině 19. století je moţné sledovat zvýšený zájem o buddhismus na Západě především ze strany evropských vědců a intelektuálů, kteří se zabývali studiem a překladem buddhistických kanonických textů, které následně dále sami interpretovali. 2 Můţeme zmínit například významné akademické dílo L' Introduction a l' Historie du Buddhisme Indien od Eugena Bournofa, které vyšlo v roce 1844. 3 Tato kniha je povaţována za symbolický začátek působení buddhismu na Západě, protoţe odstartovala velký zájem o buddhismus a jeho problematiku nejen na akademické půdě, ale také u západní veřejnosti. 4 Do této doby byly buddhistické texty studovány především z hlediska lingvistického, historického a filozofického 5. Akademická interpretace buddhistických textů byla ovlivněna především západním racionalismem. Zároveň byl kladen důraz na nalezení původní čisté formy buddhismu bez kulturních a náboţenských nánosů. Byly odmítány tradiční mahájánové 6 formy religiozity, jako uctívání bódhissatvů, magické rituální praktiky, které byly chápány jako projevy lidové religiozity. 7 Tento přístup vycházel ze současně probíhající akademické diskuse o vztahu vědy a náboţenství, která navazovala na osvícenství (deismus) a opírala se o racionalismus. Mnoho západních intelektuálů, kteří se o buddhismus začali zajímat, spatřovali v buddhismu racionalistickou nauku, která k dosaţení poznání pouţívá racionální postupy a zároveň odmítá jakákoliv náboţenská zjevení. 8 Buddhovo učení bylo 1 Zdeněk Trávníček, Současný stav mnišské sangy na Srí Lance a její vliv na etablování buddhistického mnišství v Evropě, disertační práce, Brno: Masarykova univerzita 2010, str. 203. 2 Dušan Luţný Luboš Bělka, Podoby buddhismu na Západě, in: Donald S. Lopez, Příběh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením, Brno: nakladatelství Barrister & Principal 2003, str. 214-215. 3 Eugen Burnof, L' Introduction a l' Historie du Buddhisme Indien, Paris 1844 (nakladatel neuveden). 4 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 213. 5 Jedná se například o filozofa Arthura Schopenhauera, který byl inspirován východní filozofií a náboţenskými systémy, především pak hinduismem a buddhismem. Také díky Schopenhauerovi a jeho dílům se zvýšil zájem o buddhismus, a to především v Německu. Schopenhauerovo dílo, v němţ rozpracovával některé buddhistické myšlenky, viz Svět jako vůle a představa, O smrti aj.,ovlivňovalo další německé významné osobnosti. Šlo například o Fridricha Nietzscheho či Richarda Wagnera. 6 mahájána - doslova velké vozidlo. Termín uţívaný stoupenci súter, které začaly vznikat asi čtyřista let po Buddhově smrti. Stoupenci mahájány povaţují tyto sútry za pravé Buddhovo slovo. Termín nyní označuje také ty formy buddhismu, které se zakládají na těchto sútrách (nacházejí se především v Tibetu, Číně, Koreji a Japonsku). Viz Vladimír Miltner, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, str. 124-125. 7 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 215. 8 Ibid., str. 215. 10
interpretováno jako pragmatické, univerzální a společensky angaţované. Racionalistická idea buddhismu se v 19. století projevovala v tom, ţe buddhismus byl označován jako náboţenství rozumu a slouţil do jisté míry jako nástroj vymezení vůči křesťanskému dogmatismu a institucionalismu. Důsledkem tohoto chápání buddhismu byla jeho idealizace, zejména v případech srovnávání buddhismu s křesťanstvím nebo s vědou. 9 V 19. století bylo publikováno velké mnoţství knih, odborných prací a překladů 10, v nichţ se odráţelo racionální pochopení a přijímání buddhismu v akademickém světě. 11 Na konci 19. století se stále častěji objevovaly tendence srovnávat buddhismus s moderní vědou. Jednalo se například o hledání podobností západní psychologie s buddhistickou meditační praxí nebo o snahu poukázat na to, ţe buddhistická nauka obsahuje podobný výklad chápání světa jako moderní fyzika. Příkladem můţe být buddhistické učení o dharmách, které mělo odpovídat ve svých principech novodobé teorii atomů. 12 Na konci 19. a počátkem 20. století se ve vyšší míře objevuje zájem nejenom o buddhistické texty a nauku, ale i o buddhistický způsob ţivota a s tím související buddhistickou praxi. První vlna šíření buddhismu na Západě paradoxně nepřichází v podobě asijských buddhistických misií, ale od západních přívrţenců buddhismu, kteří odcházeli na Východ studovat nauku různých buddhistických škol a vraceli se zpět na Západ buď jako mniši nebo jako laičtí učitelé, aby zde dále šířili učení jednotlivých buddhistických proudů. Prvním známým evropským a zároveň théravádovým 13 mnichem byl Asoka Sasanajoti, původem ze Skotska, který byl ordinován v roce 1899 na Srí Lance. Můţeme rovněţ zmínit Änandu Metteyu, původem z Anglie, který byl ordinován v Barmě v roce 1901 a který se stal prvním zprostředkovatelem théravádové nauky v Anglii. Za zmínku také stojí první théravádový mnich z kontinentální Evropy Nyanatyloka Thera, původem z Německa, který byl ordinován v roce 1904 v Barmě. V roce 1911 zaloţil v Polgasduwě na Srí Lance tzv. Ostrovní poustevnu, která měla slouţit jako útočiště pro evropské mnichy. Mezi jeho ţáky patřil např. německý mnich Nyanaponika Thera a první český buddhistický mnich Nyanasatta 9 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 215. 10 Za zmínku stojí např. díla Maxe Müllera, Thomase Williama, Paula Carusa, Karla Eugena Neumanna či Vincence Lesného a Leopolda Procházky. 11 David L. McMahan, The Making of Buddhist Modernism, Oxford: Oxford University Press 2008, str. 50-51. 12 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 215. 13 théraváda - doslova nauka starších. Jedná se o označení nejstarší formy Buddhova učení, která je dochována v pálijském kánonu. Théraváda je jedinou ze starých buddhistických škol, nazývanou stoupenci mahájány hínajána, která přeţila dodnes. Někdy se hovoří o jiţním nebo také pálijském buddhismu. Dnes se toto učení nalézá na Srí Lance, v Barmě, Thajsku, Kambodţi, Laosu a východním Bengálsku. Viz Nyanatiloka Thera, Buddhistický slovník: Příručka buddhistických pojmů a nauky, Praha: DharmaGaia 2009, str. 209. 11
Thera. 14 Tito mniši pracovali na překladech mnoha buddhistických textů do rozšířených západních jazyků (angličtina, němčina) a zároveň se zabývali vlastní buddhistickou literární tvorbou, která byla na Západě překládána a šířena. Tato díla pak slouţila jako propagace 15 buddhismu na Západě pro širokou veřejnost. Na konci 19. století vznikaly také první buddhistické organizace, kolem kterých se soustředili první laičtí zájemci o buddhistickou nauku a praxi. Těmito organizacemi byly Theosophical Society 16, zaloţená v New Yorku v roce 1875 Helenou Petrovnou Blavatskou a Henry Steelem Olcottem a Pali Text Society, která byla zaloţena Thomasem Williamem Rhysem Davidsem v Londýně v roce 1881. 17 V německém Lipsku vznikla díky Karlu Siedenstückerovi v roce 1903 organizace nazvaná Buddhistischer Missionsverein in Deutschland, která byla o tři roky později přejmenována na Buddhistische Gesellschaft in Deutschland. Dalším významným buddhistickým centrem v Německu byl Buddhistische Haus, který byl vybudován Paulem Dahlkem 18 v roce 1924 v Berlíně. 19 V Anglii se théravádový buddhismus šířil díky misijnímu úsilí jiţ zmiňovaného mnicha Änandy Metteyi, z jehoţ popudu byla v roce 1907 zaloţena organizace The Buddhist Society of Great Britain and Ireland. 20 Význam těchto organizací spočíval v tom, ţe buddhismus uţ díky nim nebyl primárně vnímán jako záleţitost úzké skupiny vyvolených intelektuálů a nemnoha nadšenců, kteří odjíţděli na Východ studovat a praktikovat buddhismus, ale buddhistická nauka a praxe byla šířena mezi širokou veřejnost. Tento zájem o buddhistickou praxi byl u laiků posílen zejména ekonomickými, sociálními a politickými událostmi, které na začátku 20. století v Evropě vyústily v první světovou válku. Po druhé světové válce došlo k přílivu imigrantů z tradičních buddhistických zemí jihovýchodní Asie do Evropy a USA. V 60. a 70. letech vznikaly první komunity buddhistických přistěhovalců, kteří své tradiční náboţenství udrţovali i v nové domovině. Z tohoto prostředí posléze proudila materiální a finanční podpora théravádovým mnichům z Asie, kteří byli posíláni jako duchovní podpora těchto komunit nebo těm, kteří přicházeli 14 Nyanatiloka Thera, Buddhistický slovník, str. 7-10. 15 Slovo propagace je pouţíváno ve významu šíření buddhistické nauky a zpopularizování buddhismu na Západě. 16 V případě Theosophical Society se jedná zejména o ezoterický přístup k buddhismu. Nauka této organizace však byla směsicí nejen spiritismu, mesmerismu, hinduismu, ale i théravádového buddhismu. Henry Steel Olcott usiloval o obnovení buddhismu na Srí Lance. V roce 1881 napsal knihu The Buddhist Catechism. V této knize vycházel z théravádové tradice a mísil tradiční buddhistická témata s okultismem. 17 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 220. 18 Jednalo se o berlínského lékaře, který byl velkým přívrţencem a šiřitelem théravádového buddhismu v Německu. 19 Oficiální webové stránky Buddhistické organizace Buddhistische Haus, <http://das-buddhistische-haus.de>, [6.7.2011]. 20 Z. Trávníček, Současný stav, str. 201-203. 12
v tomto období šířit buddhistické učení na Západ. Tyto komunity spolu s podporovateli z mateřských zemí a příznivců buddhismu ze Západu pomohly vybudovat nově vznikající buddhistické théravádové kláštery a centra na Západě. Příkladem takto podporovaných klášterů je Chithurst Buddhist Monastery (zaloţen 1956 v Anglii), Aruna Ratanagiri (zaloţen 1975 ve Skotsku), Amaravati Buddhist Monastery (zaloţen 1984 v Anglii), 21 Tathágata Meditation Center (zaloţeno 1991 v Kalifornii) Chanmyay Satipatthana Vihara (zaloţen 2004 v Illinois) 22. V uvedených případech můţeme hovořit o přenosu východního buddhismu na Západ, který byl zaměřen na udrţení původní východní kulturní a náboţenské tradice na Západě se zaměřením na dodrţování rituálů, vytváření zásluh, vytvoření mnišské sanghy 23 na Západě a udrţení tradice učitel - ţák. V 60. letech dochází také k oţivení zájmu o různé alternativní 24 náboţenské proudy u západní veřejnosti. Po druhé světové válce dochází na Západě k rychlým sociálním transformacím. Šlo zejména o rychlý průmyslový růst a hospodářský rozmach. Lidé se stěhovali z vesnic do měst. Nová prosperita vyústila v 50. letech 20. století v baby boom. Na druhou stranu to byla doba, kdy probíhala studená válka, v USA vznikaly gangy mladistvých, více se objevovalo domácí násilí, drogy se šířily mezi mladými, kteří se nebáli experimentovat. Dalším důleţitým aspektem, který se v této době objevuje, je i vystřízlivění z euforie nad vědeckými pokroky a technologiemi. Lidé si uvědomovali, ţe technologie jsou lehce zneuţitelné. Díky tomu vznikala hnutí, která usilovala o návrat k přírodě a k člověku samému. Toto období se vyznačuje duchovním hledáním a nespokojeností s tradičními náboţenstvími a ţivotními styly, které byly spojovány s materialismem, rostoucím konzumentarismem a hedonismem. Všechny tyto změny vyústily v 60. letech v duchovní boom. Americká a později i evropská mládeţ nebyla spokojena s příslibem bohatství, maloměstským způsobem ţivota a začala se proti tomuto společností předkládanému ţivotnímu stylu bouřit (viz hnutí hippies, protestující univerzitní studenti, revoltující umělci, spisovatelé, atd.). Dochází k posunu významu tradiční morálky. Mravní autorita se v tomto období přesouvá z rodiny a církve na samotného jedince. Jedním z aspektů tohoto kulturního posunu bylo chápání sebe sama jako určité komodity, která byla vytvořena k sebevyjádření a 21 Jde o dceřiné kláštery thajského kláštera Wat Pah Pong. Tyto kláštery se hlásí k thajské lesní tradici Adţána Čá. 22 V případě posledních dvou zmíněných klášterů jde o dceřinné kláštery barmského kláštera Mahasi Sasana Yeiktha v nichţ je navázáno na tradici Mahási Sayada. 23 sangha - společenství Buddhových ţáků, označuje původně mnišské společenství. Můţe se také uţívat v širším slova smyslu pro jakékoli společenství buddhistů, včetně plně ordinovaných mnichů, mnišek, noviců, novicek, a laických stoupenců buddhismu. Viz Nyanatiloka Thera, Buddhistický slovník, str. 188. 24 Jedná se zejména o různé náboţenské proudy a skupiny, které později byly označovány souhrnným názvem New Age. 13
k získání osobní autonomie. To vyústilo aţ k tomu, ţe byla hledána alternativní náboţenství a také individuální ţivotní styl, který by uspokojoval potřeby jedince. V 70. a 80. letech dochází k popularizaci východní filozofie a různých východních náboţenských směrů u široké veřejnosti. 25 Do popředí se dostávají různé buddhistické tradice, v oblibě jsou především meditační praxe, s nimiţ na Západě byla spojována psychoterapie, průzkum vlastního vědomí a způsob zvládání stresových situací. Jedním z faktorů, který k popularizaci buddhismu přispěl, byl nárůst cest lidí ze Západu do tradičních buddhistických zemí jihovýchodní Asie (Srí Lanka, Barma, Thajsko, Kambodţa, Laos), kde měli moţnost navštívit meditační centra nebo školy významných buddhistických mnichů. 26 Zde jim byla předávána buddhistická nauka se zaměřením na meditační praxi. Tito lidé se vraceli zpět na Západ a šířili dále buddhistické učení a meditační praxi, kterou přizpůsobovali západní veřejnosti, jako laičtí učitelé. Západními laiky, kteří se vrátili z Východu, kde praktikovali buddhismus, byla zakládána meditační centra, v nichţ si kdokoliv mohl vyzkoušet různé meditační techniky a seznámit se se základy buddhistické nauky. Do těchto center byli také zváni buddhističtí mniši z Východu, kteří propagovali svoji tradici. K významným centrům patří například Insight Meditation Society, které bylo zaloţeno v roce 1975, v Barre v Massachusetts, Sharon Salzbergovou, Josephem Goldsteinem 27 a Jackem Kornfieldem. 28 V roce 1976 vznikla sesterská organizace Insight Meditation Society pojmenovaná Dharma Foundation v Yucca Valley v Kalifornii. V roce 1987 se organizace přejmenovala na Spirit Rock Meditation Center. Tyto organizace propagovaly především théravádový buddhismus barmské tradice Mahásiho Sayada a thajské lesní tradice Adţána Čá se zaměřením na meditaci vhledu 29 (vipassaná). 30 V 80. a 90. letech vznikají théravádová meditační centra zaloţená laiky také v Evropě. Jde například o Saraniya Dhamma Meditation Centre (Anglie), Satipanya Buddhist Trust 25 Sarah Pike, New Age and Neopagans Religions in America, New York, Chichester: Columbia Univerzity Press 2004, str. 67-88. 26 V případě théravády se jednalo například o thajskou tradici Adţána Čá, u nějţ studoval například Američan Robert Jackman, který byl později ordinován na buddhistického mnicha a přijal jméno Adţán Sumedho. V případě barmské tradice Mahási Sayada šlo například o Čecha Tomáše Smrčku a Kanaďana Seana Pritcharda, kteří byli ordinováni na buddhistické mnichy a přijali jméno Ashim Ottama a U Vansa. 27 Sharon Shalzberg a Josef Goldstein, kteří odjeli v 70. letech do Barmy studovat théravádový buddhismus a praktikovat meditaci vhledu pod vedením Mahásiho Sayada a U Ba Khina. 28 Oficiální webové stránky buddhistického meditačního centra Insight Meditation Society, <http://www.dharma.org>, [6.7.2011]. 29 meditace vhledu (vipassaná) - meditační technika, která vede k pronikavému poznání (vhledu), ţe všechny tělesné a mentální jevy jsou pomíjivé, neuspokojivé a ne-já. Viz Nyanatiloka Thera, Buddhistický slovník, str. 183. 30 Oficiální webové stránky buddhistického meditačního centra Spirit Rock, <http://www.spiritrock.org/page.aspx?pid=421>, [6.7.2011]. 14
(Anglie), Dhammaramsi Buddhist Meditation Centre (Belgie), Bodhipala (Česká republika). Tato centra se zaměřují na meditaci vhledu (vipassaná), avšak nedodrţují striktně určitou linii théravádového buddhismu. Pravidlem bývá, ţe tato centra hostí mnichy a laické učitele z různých théravádových tradic, kteří vedou několikadenní meditační semináře. Hlavní posun v etablování buddhismu na Západě oproti Východu se objevuje ve způsobu šíření buddhismu. Na Západě se buddhismus nešířil shora dolů (od mnichů k laikům), jak tomu bylo v tradičně buddhistických zemích v Asii, kde byl buddhismus státním náboţenstvím, ale zespodu (od laiků k laikům). 31 Zásadním impulsem pro rozšíření buddhismu na Západ byl především zájem intelektuálů 32 o východní kulturu a později i nemalý zájem o Buddhovu nauku západní revoltující veřejnosti, která hledala ve východním ţivotním stylu, filozofii a náboţenství z materiálního, poţitkářského a často destruktivního 33 západního způsobu ţivota únik. 2.1. Západní obrazy buddhismu S tím jak se buddhismus na Západě rozšiřoval, souvisí i proměny vnímání buddhismu západními buddhisty. Jinak řečeno jde o zachycení představ o tom, čím buddhismus podle západních buddhistů je a co příslušníci západní kultury v buddhismu hledají. Je samozřejmé, ţe co západní přívrţenec buddhismu to individuální definice toho, co pro něj buddhismus je a co pro něj znamená. Mojí snahou je přiblíţit tři nejrozšířenější západní představy spojované s buddhismem, které budou blíţe rozpracované v následujících podkapitolách. Tyto představy jsou ve své podstatě ideálními typy 34, které bychom v konkrétní realitě hledali těţko. To, co je však spojuje, je zaprvé, čistě západní představa o buddhismu zaloţená na kulturních, sociálních a ekonomických změnách, které v průběhu 18. aţ 20. století proběhly na Západě. Zadruhé, tyto představy nalezneme u západních buddhistů hlásících se k různým buddhistickým tradicím, théravádu nevyjímaje. McMahan uvádí, ţe: V současné době se Západní svět dívá na buddhismus jako na náboţenství, filozofii nebo pouze jako na ţivotní styl, jehoţ nejdůleţitější prvky jsou meditace, filozofické analýzy a etika soucitu v kombinaci s vysoce empirickou 31 Z. Trávníček, Současný stav, str. 209. 32 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 214-218. 33 Jedná se zejména o destrukci ţivotního prostředí. Vznikají hnutí, která byla ekologicky zaměřená a usilovala o návrat člověka k přírodě. Objevuje se tzv. angaţovaný buddhismus, který rozvíjí v Buddhově učení myšlenky o harmonickém vztahu člověka a přírody a angaţuje se v ochraně ţivotního prostředí. Viz S. Pike, New Age and Neopagans, str. 80-83. 34 Jde o sociologický termín, který poprvé zavedl Max Weber. Jedná se o uměle vytvořený konstrukt, který se v reálném světě nenachází. Ideální typ slouţí především jako metodologická pomůcka při klasifikaci. 15
psychologickou vědou, která povzbuzuje spoléhání na individuální zkušenost. 35 Na tomto příkladu je patrný posun ve vnímání buddhismu na Východě a na Západě. Je důleţité si uvědomit, ţe buddhismus na Východě má více neţ dva a půl tisíce let starou tradici a je úzce spjat s východní historií a kulturou. V zemích jihovýchodní Asie (Srí Lanka, Barma, Thajsko, Kambodţa, Laos) má buddhismus také sociální, ekonomické a politické zázemí. Buddhismus na Východě funguje jako náboţenský systém 36, který má svoji organizaci, svoji mytologii, kosmologii, rituály, náboţenskou praxi (meditační techniky) či nauku o posmrtném ţivotě. Tradiční buddhismus 37 je neoddělitelnou součástí kaţdodenního ţivota a je hluboce zakotven ve společenském ţivotě tamního obyvatelstva. Zatím co pro západního buddhistu je buddhismus importován z cizího prostředí, bez hluboké historické, kulturní a sociální tradice a stává se osobní volbou kaţdého potencionálního buddhisty. Buddhismus je na Západě spojován především s meditací, která slouţí podle západních představ k osobní transformaci, duševnímu zdraví a překonání sociálního předurčení, které vede k vnitřní svobodě. Často se střetneme u západního buddhisty s myšlenkou, ţe buddhistická tradice, ke které se hlásí, není náboţenstvím, ale určitou ţivotní filozofií a ţivotním stylem, kde jde primárně o meditaci a z ní plynoucí sebekultivaci mysli. Náboţenská stránka buddhismu však stojí často v pozadí. Západní představy o buddhismu sice mají základ v tradičním buddhismu, ale jsou ovlivněny především procesy modernizace, reinterpretace a demitologizace, které mají základ v období osvícenství, pro něţ je charakteristické vymezování se vůči náboţenství. Vznik současných západních obrazů buddhismu je výsledkem jedinečného, vzájemného ovlivňování východních a západních kultur v období 18. aţ 20. století, kdy docházelo k rychlým a bezprecedentním změnám v západní společnosti. K utváření západních obrazů buddhismu přispívají také tradiční buddhistické školy, které působí na Západě a které své učení sami přizpůsobují západním potřebám 38 a představám. Vysvětlení tohoto přizpůsobování západním racionalistickým, romantickým či 35 D. L. McMahan, The Making, str. 5. 36 I přes to, ţe termín náboţenství je dosti problematický (zvláště pokud bereme v úvahu, ţe se jedná o ryze západní konstrukt, který je aplikován na jiné kultury, které sami pojem náboţenství nemají a nebo ho dokonce ani neznají) pouţívám termín náboţenství záměrně. Mým záměrem je poukázat na podobnost buddhismu spíše s náboţenstvím neţ například s filozofií či východní psychologií. 37 Myšleno buddhismus praktikovaný v jihovýchodní Asii. 38 Jde například o přízpůsobení denního meditačního programu v rámci západních meditačních kurzů podle fyzických moţností západních buddhistů. V lesní tradici Adţána Čá a barmské tradici Mahási Sayada je běţnou praxí konzumace jednoho jídla za den a to v ranních či dopoledních hodinách. Toto pravidlo je vyţadováno i od laiků účastnících se meditačních kurzů na Východě. V rámci západních meditačních kurzů příslušných tradic jsou povolena dvě jídla za den. Viz kapitola 5.1.2. Porovnání rozvrhu meditačních kurzů vybraných tradic na Východě a Západě, str. 68. 16
ezoterickým představám o buddhismu, můţeme nalézt například v ekonomické situaci východních buddhistických tradic (škol). Tyto školy se na Západě ocitají izolované od východní kultury, v níţ funguje například systém vzájemné mnišské a laické podpory v rámci sanghy. Jejich přeţití na Západě do značné míry závisí na darech západních buddhistů. Můţeme tedy říci, ţe buddhismus na Západě je určitým hybridem východního buddhismu, který je upraven podle západních poţadavků, jeţ mají kořeny v evropském osvícenství a romantismu. Právě tato dvě období se významně podílela na formování obrazu buddhismu na Západě a jejich vliv je v něm patrný i v současnosti. 39 2.1.1. Racionalistický obraz buddhismu Racionalistické vnímání buddhismu má původ především ve francouzském a německém osvícenství. Racionalistická konstrukce buddhismu se na začátku šíření buddhismu na Západě projevovala v tom, ţe buddhismus byl chápán jako intelektuální nauka, která byla oproštěna od všech mýtů, víry, dogmat, rituálů a magických praktik, které byly chápány jako lidový nános na původní Buddhovo učení. Pozornost byla zaměřena především na buddhistický kánon a texty raného buddhismu, z nichţ byly vybírány především ty texty a pasáţe, které buddhismus prezentovaly především jako nauku, která klade důraz na etiku, morálku, svobodnou volbu a osobní zkušenost kaţdého jedince, který praktikuje Buddhovo učení. Buddhismus nebyl spojován s náboţenstvím. Tato snaha posunout buddhismus mimo náboţenství a začlenit ho například mezi východní filozofii, má původ v západním negativním vymezování se vůči náboţenským dogmatům a k slepé víře v autoritu římskokatolické církve. Tyto dva principy odpovídaly západnímu pohledu na náboţenství, které bylo chápáno v období osvícenství jako překáţka v rozvoji společnosti, ale také vědy a techniky. Buddha často vystupuje v západních představách jako svobodomyslný empirik či sociální reformátor. 40 Argument pro odůvodnění zařazování buddhismu do východní filozofie spíše neţ do náboţenských systémů se nejčastěji opíral o pasáţ z Kaláma sutty, na kterou se odvolávají západní buddhisté dodnes. Buddha v ní hovoří s obyvateli Kalámu, kteří jsou zmateni z různých učení samánů 41 a brahmánů, kteří svoje nauky (často interpretované západními přívrţenci buddhismu jako dogmata) vyzdvihují a učení ostatních brahmánů a 39 D. L. McMahan, The Making, str. 3-27. 40 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 213-219. 41 samana - potulný kazatel. Viz V. Miltner, Malá encyklopedie, str. 172. 17
samánů zavrhují. Buddha v této suttě, podle západní interpretace, vybízí obyvatelé Kalámu, aby si ověřovali své představy o sobě a o realitě, která je obklopuje a nespoléhali na náboţenská dogmata a autority. Tato interpretace Kaláma sutty odpovídá západnímu empirickému poţadavku na zkoumání a přehodnocování vlastního sebeurčení jedince. Buddha v suttě říká: vskutku, Kalámové, máte proč pochybovat, být nejistí, nejistota ve vás vznikla ve věci, ve které je nutno pochybovat. Pohleďte Kalámové. Nespoléhejte na to, co jste získali opakovaným slyšením, ani na tradici, na legendy, na to, co je dáno v písmech, na teoretické spekulace, na samozřejmé pravdy, na uváţení zdánlivého stavu věcí, na to, ţe se nějaký názor shoduje s vašimi představami, na něčí přesvědčovací schopnosti, na úvahu, ţe tento samana je váš učitel 42 Při bliţším pohledu na Kaláma suttu, je však patrno, ţe Buddha nemluvil přímo k vlastním učedníkům a ani se nevymezoval vůči tradiční hinduistické víře zaloţené například na karmanovém a samsárovém systému. Na tyto systémy Buddha sám navázal ve svém učení. To, co Buddha v Kaláma suttě poţaduje, je spíše přehodnocování a ověřování nauk a praxí, které měly vést k vymanění se ze samsáry. Ty sutty, které byly v rozporu s racionalistickým a empirickým učením, byly západními buddhisty orientovanými racionalisticky opomíjeny. Především šlo o ty sutty, které měly náboţenský podtext. 43 Na utváření obrazu buddhismu na Západě měl a má také nemalý vliv vědecký racionalismus, jehoţ hlavní myšlenkou je, ţe poznání pochází ze systematického, empirického pozorování a zdůvodňování, přičemţ důleţitou roli ve zdůvodňování událostí hraje zákon kauzality. Buddhismus byl představován jako nauka, která je v mnoha bodech kompatibilní se západní vědou. Karmický systém byl vykládán jako proces kauzality, tradiční učení o šesti sférách znovuzrození bylo přirovnáváno k evoluční teorii. V současné době je populární přirovnávání tradiční buddhistické meditační praxe k západní psychologii. Na meditační techniky je pak pohlíţeno jako na východní obdobu západní psychoterapie. 44 To, co bylo z raného racionalistického vnímání buddhismu přeneseno do současnosti, je především chápání buddhismu jako východní filozofie či ţivotního stylu. Příčinou tohoto chápání buddhismu je velké mnoţství jak odborné, tak i populární buddhistické literatury, která vznikala v 19. a počátkem 20. století, kdy byl racionalistický přístup k buddhismu velmi silný. 45 42 Miroslav Rozehnal, Buddhovy rozpravy sv. 1, Praha: DharmaGaia 1994, str. 26. 43 D. L. McMahan, The Making, str. 63-64. 44 Ibid., str. 50-51. 45 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 215-216. 18
2.1.2. Romantický a ezoterický obraz buddhismu Na vytváření romantického obrazu buddhismu měl především vliv německý romantismus a americký transcendentalismus. Tyto dva myšlenkové proudy vznikly jako reakce na osvícenecký racionalismus a materialismus, vůči nimţ se negativně vymezovaly. Důraz byl kladen na návrat člověka k přírodě a k duchovní obnově jedince. Na konci 18. a v první polovině 19 století sílil zájem o východní způsob ţivota a náboţenství. V této době byl vytvářen západní idealizovaný obraz Východu (Orientu), k němuţ přispěly také četné překlady indické literatury (védy, upanišády ). Indie byla vnímána jako stará vlast, kolébka civilizace a kultury, místo nadčasové a ryzí moudrosti a naděje na duchovní obnovu dekadentního Západu. Na romantické vnímání Východu měly také nemalý podíl cestopisy a zprávy od misionářů, kteří působili v Asii. Na základě informací získaných zejména z těchto pramenů a z překladů indické literatury vznikal nový obraz buddhismu. Buddhismus byl vnímán jako propracovaná nauka, která je v souladu s přírodou, protoţe v jeho učení je obsaţena duchovní zkušenost, jak se identifikovat s přírodním světem nebo s univerzální transcendentální silou brahma. Toto zkreslení buddhismu zapříčinilo tehdejší nerozlišování mezi hinduismem a buddhismem. Lze to přičíst dobové úrovni poznatků o asijských kulturách. Důraz byl kladen na spontaneitu a tvořivost. Vyzdvihována byla také nová etika a morálka, která byla v buddhismu nalézána. Buddhisté se měli odpoutat od konveční západní morálky a měli nalézt novou morálku prostřednictvím intuitivního a vnitřního zdroje etiky, který byl v kaţdém člověku. 46 Jestliţe v počátcích romantického obrazu buddhismu hrály velkou roli cestopisy a zprávy misionářů, dnes tuto roli hrají cestovatelské a společenské časopisy, pořady o tradičních buddhistických zemích a západní filmy s buddhistickou tématikou (Kundun, Sedm let v Tibetu, Malý Buddha apod.). Buddhismus je vnímán jako mírumilovné náboţenství, které je v harmonii s přírodou a s člověkem. Meditace je pak chápána jako metoda kultivace lidské mysli, nalezení jeho pravého já a obnovení jeho přirozeného morálního a etického řádu, který je ukryt v kaţdém člověku. Romantická podoba buddhismu má velmi blízko k ezoterickému obrazu buddhismu, podle něhoţ existují skryté, tajemné zdroje náboţenské pravdy, které lze odhalit pouţitím nezvyklých praktik, mezi nimiţ hrají důleţitou roli změněné stavy vědomí, které mohou být 46 D. L. McMahan, The Making, str. 71-77. 19
navozovány při meditaci. Ezoterický přístup k buddhismu vychází z myšlenky, ţe během vývoje západní kultury došlo k zapomenutí zásadních pravd o světě, zatímco v jiných kulturách, například v buddhistické, se tyto nadčasové moudrosti uchovaly. Buddhismus je pak vnímán jako náboţenství, obsahující pravé poznání podstaty věcí, které můţe západní kultuře pomoci překonat krizi vyplývající z nevědomosti, zaslepenosti a ţádostivosti. 47 3. Vybrané směry théravádového buddhismu a jejich rozšíření na Západ Jednotlivé tradice v théravádovém buddhismu vznikají nejčastěji v důsledku rozdílných úrovní vnímání, interpretace a aplikace Buddhova učení do kaţdodenního ţivota vymezené skupiny mnichů (bhikkhu sangha). Zejména jde o míru dodrţování mnišských pravidel (vinaja) 48. Velmi významnou roli hraje také například úroveň vzájemných vztahů mezi učitelem (kaljána-mitta) 49 a ţákem (bhikkhu) 50. Role učitele nespočívá pouze v tom, ţe ţáka vede, je jeho rádcem, učí ho Dhammě 51 (parijatti) 52, pravidlům mnišské disciplíny a meditační praxi (patipatti) 53, ale učitel je také chápán jako autorita, kterou je dobré následovat a v případě potřeby se na ni odvolat. Proto můţeme v théravádovém buddhismu najít jednotlivé tradice, které jsou pojmenovány podle významných učitelů, jejichţ interpretace Dhammy a důraz na bezpodmínečné dodrţení úrovně mnišské disciplíny jsou jedinečné. Výklad Dhammy, Vinaji a techniky meditační praxe, které tito učitelé předávají svým ţákům, musí být v souladu s tradičním Buddhovým učením tak, jak je dochováno v pálijském kánonu (Tipitaka) 54. V rámci této kapitoly se zaměřím na přiblíţení tří tradic théravádových učitelů, které spojuje především výuka meditační praxe všímavosti a vhledu a rozšíření jejich učení v Evropě a Americe, kde jsou ve velké oblibě u západních théravádových buddhistů. První dva učitelé Mahási Sayadó a Adţán Čá, pochází z tradičního buddhistického prostředí 47 D. Luţný L. Bělka, Podoby buddhismu na Západě, str. 219-221. 48 vinaja - pravidla mnišské disciplíny. Viz V. Miltner, Malá encyklopedie, str. 227. 49 kaljána mitta - doslova ušlechtilý přítel. Je to označení staršího mnicha, který je rádcem a přítelem svému ţákovi, stará se o jeho rozvoj a vede ho v meditaci. Viz Nyanatiloka Thera, Buddhistický slovník, str. 88. 50 bhikkhu - plně ordinovaný Buddhův ţák (mnich). Viz Ibid., str. 46. 51 Dhamma - Buddhova nauka, která je shrnuta ve čtyřech ušlechtilých pravdách. Viz Ibid., str. 60. 52 parijatti - teoretické aspekty Buddhova učení. Viz Ibid., str.159. 53 patipatti - praktické aspekty Buddhova učení. Viz Ibid., str.159. 54 Tipitaka- doslova Tři koše. Je to název tří hlavních částí pálijského kánonu. Těmito částmi jsou Koš kázně (Vinajapitaka), Koš nauky (Suttapitaka) a Koš scholastiky (Abhidhammapitaka). Viz Ibid., str. 211. 20