Jenom Grexit? CEBES, 14. 7. 2015 7. července uběhlo deset let od atentátů džihádistů v Londýně. Co se za těch deset stalo, aby se už nikdy podobné útoky neopakovaly? A co s tím, že představitelka EUROJUSTu, jedné z agentur EU, dva dny před tímto výročím a v zádech či na pozadí s probíhajícím grexitem negrexitem, oznámila, že existují důvodná podezření, že migrace přes Středozemní moře v sobě obsahuje přesun džihadistických teroristických jednotek z Afriky do Evropy? Co my na to? My Evropané i my, ti jako malí, téměř nesvéprávní Evropané, tedy Češi, Slováci či Poláci, příslušníci Pobaltských států, hodně svébytné Maďary ani nepočítaje. Kompromisů už bylo opravdu dost. 7. července uběhlo deset let od série koordinovaných atentátů džihádistů v londýnských dopravních prostředcích, a to den po rozhodnutí, že Londýn bude hostit letní olympijské hry v roce 2012. Premiér Cameron a starosta Londýna Johnson položili věnce k památníku 52 obětí islamistických vrahů - Cameron se svým vážným obličejem a s klasickým projevem, Johnson se svým úšklebkem a slovy o tom, že jsme jim neustoupili. Nevím, jak na tato alibisticky hloupá a realitě vzdálená slova budou reagovat pozůstalí. Kdybych byl v jejich pozici (ne)smíření se smrtí blízkých, asi bych Johnsona minimálně už nikdy nevolil. Ale to jen na okraj. Co se za těch deset stalo tak pozitivního, aby se už tato zvěrstva v Evropě nikdy neopakovala? V čem jsme neustoupili? A co s tím, že představitelka EUROJUSTu, jedné z agentur EU pro justiční spolupráci, dva dny před tímto výročím a v zádech či na pozadí s probíhajícím grexitem negrexitem, oznámila, že existují důvodná podezření, že migrace přes 1
Středozemní moře v sobě obsahuje přesun džihadistických teroristických jednotek z Afriky do Evropy? Co my na to? My Evropané i my, ti, jako malí, nesvéprávní Evropané - Češi, Slováci či Poláci, příslušníci Pobaltských států, hodně svébytné Maďary ani nepočítaje. Znovu a nahlas: EU selhává v základních funkcích, mezi které musíme počítat společenství hodnot, tedy včetně společenství dohodnutých závazků, společenství odpovědnosti a také solidarity. V migrační oblasti se jednalo o pověstné kvóty, poté o dobrovolný příspěvek k řešení kritické imigrační situace Itálie, ale také třeba Německa či Maďarska, o nebohém Rakousku ani nemluvě. Povšimli jste si, že mezi těmito státy chybí Řecko? Ono mezi ně nepatří. Nový nápor tzv. uprchlíků na řecké ostrovy není žádný nový nápor proto, že úplně nejde přes pozemní hranici mezi Řeckem a Tureckem, ale také proto, že televizní záběry vyloďujících se migrantů lépe rozhýbají rozcitlivělé evropské duše. Nový příliv tzv. uprchlíků do Řecka odpovídá starším řeckým statistikám, a to jak těm zfalšovaným, tak i těm méně zmanipulovaným, tedy pozdějším. Řecko nepatří do Eurozóny, nepatří ani do Schengenu a nepatří (a nikdy nepatřilo) ani do EU. Politická klišé o tom, že má zůstat tu či onde, protože je to politicky neúnosné, jsou lež. A Řecko toho využívá. Země, která je postavená na turistice a zemědělství, je bez dávno zmeškaných strukturálních změn (pod dozorem EU), odsouzena k chudobě zhruba tak, jako východoslovenští či transylvánští Romové. Podobně je to i v případě italské pohodlnosti a infiltrace organizovaným zločinem, které zůstanou nejspíše na věky věků. Evropští úředníci tyto dvě země spojili do pěkného (ale hloupého) balíčku pro relokace 40 tisíc migrantů z těchto zemí do ostatních členských států EU. To, že jen tyto státy vyzvedli mezi tzv. frontové státy a nedbali přitom na naprosto kritickou situaci Maďarska, nemá jinou logiku, než že se jedná pouze o naoko humanistické heslo o záchraně životů ve vlnách 2
krásného Středozemního moře a nikoli o řešení problematiky zběsilé imigrační invaze. Heslo, které má být cílem všech opatření, z nichž však většina ten základní cíl, tedy zpomalit a postupně zastavit zcela nebo zčásti masový příliv imigrantů, opomíjí. Ale dost o Řecku či Grexitu. Je to stejně zbytečné. Opět za nás rozhodnou jiní, kteří se opět za pár let ke svému rozhodnutí hlásit nebudou. Jako se nehlásí k letitému vědomému schvalování zfalšovaných řeckých statistik, podmiňujících vstup Řecka do EU i Eurozóny. Vraťme se k Itálii, to nám k blízkému evropskému dramatu (ne řeckému) docela postačí. Opatření, navržená Evropskou komisí před nějakým časem a s arogancí jí vlastní (při vysoké míře tolerance), měla být odlehčením italské (a řecké) imigrační situaci nastavením společných evropských mechanismů do Itálie (a Řecka). Ony mechanismy dostaly jméno hot spots a měly se týkat standardizace přijímání smíšených migračních proudů. Šlo o plné uplatnění snímání otisků, oddělování skutečných uprchlíků od ekonomických migrantů a také jakýsi dohled nad celkovou (i dílčí) italskou praxí. K tomu měly sloužit expertní týmy evropských agentur EASO a Frontex. Už se rozběhly nominace expertů národních států a ejhle, Italové je do země nevpustili. O Řecku nemluvě. Do tisku pronikla informace o snaze o přímou bilaterální pomoc České republiky přímo do Itálie. A ze stejného zdroje je i informace o tom, jak na nabídku české technické, personální a finanční pomoci italská strana reagovala. Ušetřili jsme, pomoc Italové nechtějí, protože ji nepotřebují! Ve stejné době však italský premiér vykřikuje do Evropy, že celkový počet relokovaných do ostatních členských států je malý a opět začal Evropu vydírat rozdáváním italských pobytových oprávnění imigrantům, která jim umožní vydat se dále z Itálie do Německa, Švýcarska, Rakouska či Švédska. Italská administrativa podobný postup už jednou zvolila, 3
v roce 2011. Tehdy si to 30 tisíc takto vybavených Tunisanů namířilo do Francie a vznikl z toho nejen italsko-francouzský konflikt, ale rovnou první krize Schengenu. A aby toho nebylo dost, ukázalo se, že celý sever Itálie vůbec nehodlá participovat na rovnoměrnějším rozmístění tzv. uprchlíků do těch italských regionů, které jsou pod vládou Ligy severu. A vrcholem bylo setkání italského premiéra s Putinem při jeho návštěvě ve Vatikánu. Co si ti dva doopravdy řekli, se nikdy nedozvíme. Jen při jednání Evropské rady tento rozený demokrat Renzi prý několikrát odcházel údajně proto, že někteří premiéři (mezi nimi i náš) chtěli opustit povinnost a trvalost kvót. Přesto prohrál, ale pozor, my, bohužel, také. To proto, že se nepodařilo vložit kondicionalitu mezi kontrolou italské praxe a samotnými relokacemi. To bychom toho asi chtěli opravdu moc, od Itálie, od Evropské komise a konečně i od současného lucemburského předsednictví. Všichni hledají za každou cenu kompromis, a to i tam, kde ho najít nelze, anebo kde se hledat nesmí. Takže všechno se zase začíná rozplizávat a konec, aneb řešení migrační krize ve Středomoří, je v nedohlednu (stejně jako jakékoliv ekonomicky realistické a pragmatické, nikoliv politicky populistické, řešení řeckého odchodu). Budeme solidárně distribuovat po celé Evropě, ale moc nevíme koho. Inu kompromis (ten evropský zejména) je kompromis. A každý víkend média hrdě hlásí, kolik migrantů zachránily lodě Frontexu na otevřeném moři a převezly je do pro ně bezpečných italských přístavů. A pak si vzpomeňme na varování EUROJUSTu a snad, abychom se nezpronevěřili mrtvým z Londýna, i na to, co nám hrozí. A hledejme odpověď, každý svou vlastní. A neměl by to být kompromis. Těch bylo dost, opravdu dost. A ty v bezpečnostní oblasti mívají fatální následky. -jp- 4
CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic tel.: +420 221 506 750 / email: cebes@vsci.cz/ www.cevroinstitut.cz 5