Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci PRACOVNÍ DOKUMENT 2

Transkript

1 EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci PRACOVNÍ DOKUMENT 2 o ostraze vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Zpravodaj: Carlos Coelho DT\ doc PE v01-00 Jednotná v rozmanitosti

2 Stávající návrh - Odlišný právní nástroj a rozhodovací postup Stávající návrh nařízení je založen na čl. 77 odst. 2 písm. d) SFEU, který stanovuje, že Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem přijímají veškerá opatření nezbytná pro postupné zavedení integrovaného systému řízení vnějších hranic. - Jediný právní nástroj Sleduje stejný cíl jako zrušené rozhodnutí: zahrnout do jediného právního nástroje stávající ustanovení EU a mezinárodního práva, jejichž cílem je překonat rozdílné výklady mezinárodního práva přijaté členskými státy a jejich odlišné postupy k zajištění efektivnosti operací na moři koordinovaných agenturou Frontex. - Rozsah a obsah Rozsah a obsah tohoto návrhu jsou podobné těm v rozhodnutí, konkrétně operace na moři související sostrahou hranic prováděné členskými státy koordinované agenturou Frontex. Návrh nicméně dále: upřesňuje pojmy zjištění, zajištění a záchrana, explicitně postihuje širší koncept ostrahy hranic. Dále zahrnuje odhalování pokusů o nedovolené překročení hranic a další opatření, jako je zajištění lodí, a ujednání zaměřená na řešení situací, jako jsou pátrací a záchranné situace, které mohou nastat v průběhu operace na moři, a ujednání, jež jsou určena k dovedení takové operace k úspěšnému zakončení. Jeho cílem není přeměnit agenturu Frontex na pátrací a záchranný orgán ani jí udělit funkce záchranného koordinačního centra, ale pouze to, aby agentura během operací na moři napomáhala členským státům při plnění jejich závazků podle mezinárodního námořního práva poskytnout pomoc osobám v tísni. - Právně závazný nástroj Nezávazné pokyny (příloha zrušeného rozhodnutí, část II) nyní budou právně závazné a přímo použitelné v členských státech a budou stanovovat pravidla, jak jednat v situacích, k nimž dochází při veškerých námořních operacích koordinovaných agenturou Frontex. - Právní a soudní vývoj v oblasti ochrany základních práv Zohledňuje i právní asoudní vývoj (jako jsou pozměňovací návrhy k nařízení (ES) č. 2007/2004 a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hirsi Jamaa a ostatní v. Itálie) týkající se ochrany základních práv a zásady nenavracení při operacích na moři. V případě vylodění ve třetí zemi musejí být zajištěné či zachráněné osoby ještě před vyloděním identifikovány a jejich osobní situace musí být co nejpodrobněji posouzena, zejména pokud je možné, že by mohla být porušena zásada nenavracení, a rovněž je třeba zajistit, aby migranti byli informováni ohledně své situace a místa vylodění, čímž je jim dána možnost vyjádřit své obavy či případné námitky. - Dodržování zásady subsidiarity Prováděním tohoto nařízení není dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy ani závazky členských států podle Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři, Mezinárodní úmluvy o pátrání azáchraně na moři, Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejího protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, Úmluvy o právním postavení uprchlíků, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dalších příslušných mezinárodních nástrojů. PE v /5 DT\ doc

3 Zajištění Opatření přijímaná v pobřežních mořích Plavidlo s nelegálními migranty na palubě musí na cestě ke svému cíli projet různými námořními zónami. Podle stávajících práv a povinností států stanovených v mezinárodním právu závisí činnost státu na místě, kde se plavidlo v daném okamžiku nachází. Pobřežní moře je rozšířením pobřežního území státu, které může dosahovat až 12 námořních mil. Spadá do svrchovanosti pobřežního státu, a ten je tudíž v námořní oblasti přiléhající k pobřeží daného státu oprávněn vykonávat soudní pravomoc, která mu místně přísluší. Lodě však mají právo na pokojné proplutí pobřežními vodami. Za pokojné proplutí se považuje takové proplutí, jež neohrožuje mír, pořádek či bezpečnost pobřežního státu. Zajištění na moři se zakládá na klasickém pojetí, kdy stát má nad určitým územím svrchovanou pravomoc a řídí se primární povinností dodržovat lidská práva a humanitární zásady má tedy pravomoc podniknout nezbytné kroky ktomu, aby zabránil proplutí, jež není považováno za pokojné. Například v případě, kdy plavidlo převáží nelegální migranty nebo se jedná o případ pašování migrantů, mohou povolané orgány zastupující stát plavidlu zabránit v dalším pohybu a buď cestující a posádku naložit na své vlastní plavidlo, doprovodit plavidlo do přístavu či ho donutit ke změně trasy. Základní zásada, kterou se řídí výkon soudní pravomoci, je skutečnost, že tato příslušnost je obecně omezena na území státu vykonávajícího soudní pravomoc a nemůže být vykonávána na území jiného státu, pokud k tomu tento stát nedá souhlas, neboť jinak by byla porušena územní svrchovanost daného státu. Opatření přijímaná na volném moři Na volném moři kromě výjimečných případů platí volnost plavby, při které je třeba, aby stát vlajky dodržoval povinnost jednat v souladu se svými mezinárodními závazky. V zásadě může nad plavidlem na volném moři vykonávat soudní pravomoc pouze stát vlajky. Na palubu plavidla však lze vstoupit v souladu s právem na sebeobranu nebo s povolením Rady bezpečnosti OSN. Nicméně až na několik výjimečných případů, jako je pirátství a obchod s otroky, neoprávněné vysílání či výkon soudní pravomoci nad plavidly bez státní příslušnosti, může k zajištění na moři dojít pouze se souhlasem státu vlajky. V souladu s protokolem proti pašování přistěhovalců je zásah na volném moři možný v případě, existuje-li důvodné podezření, že se plavidlo podílí na pašování přistěhovalců. Na základě povolení státu vlajky může stát, který provádí zajištění, vstoupit na palubu plavidla nebo plavidlo prohledat, a pokud najde důkazy, že dochází k pašování přistěhovalců, může s ohledem na plavidlo, na osoby a náklad na palubě učinit náležité kroky. Opatření přijímaná v přilehlých zónách Přilehlá zóna je oblast přiléhající k pobřežnímu moři, která není součástí pobřežního moře. DT\ doc 3/5 PE v01-00

4 Nesmí sahat dále než 24 mil od základní linie, od níž se měří šířka pobřežního moře. Je buď součástí evropské ekonomické zóny, či spadá do oblasti volného moře, a tudíž zde platí volnost plavby. I když není součástí pobřežního moře, pobřežní stát může vykonávat nezbytnou kontrolu k zamezení a postihování porušování jeho celních, fiskálních, imigračních nebo sanitárních právních a správních předpisů v rámci svého území nebo pobřežního moře. Pátrací a záchranné situace Právo na život je jedním ze základních lidských práv. Podle mezinárodních pravidel existuje v námořní oblasti povinnost poskytnout pomoc osobám na moři, jež se ocitnou v tísni, a tato povinnost se vztahuje na všechna plavidla. Záchranné operace jsou nesmírně složité a rizikové, a to v důsledku faktorů, jako je velký počet osob, které mají být zachráněny a jež mohly zažít trauma, nepříznivá povětrnostní situace a podmínky na moři a také technické problémy, které se vyskytují při přesunech cestujících z jednoho plavidla na druhé. Zvláštní pozornost musí být věnována také základním právům migrantů. Migrantům, kteří byli zachráněni a vstoupili na palubu vládních plavidel, by měly být poskytnuty opravdu základní, avšak jasné informace v jazyce, jemuž rozumí, ohledně místa, kam budou převezeni, a dalšího postupu. I přesto, že soukromá plavidla do působnosti tohoto nařízení nespadají, je důležité zmínit, že při záchraně životů na moři mohou rovněž hrát důležitou úlohu. Z tohoto důvodu je nezbytné najít řešení, jak soukromým plavidlům, především rybářským lodím, poskytnout potřebnou podporu, zejména když jim zapojení do záchranných operací způsobí ekonomické ztráty. Členské státy zřizují evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR), který bude sloužit jako platforma pro výměnu informací ohledně správy hranic mezi jednotlivými státy a agenturou Frontex. Vzhledem k úzké souvislosti mezi záchranou na moři a námořní ostrahou systém EUROSUR skýtá potenciál pro záchranu životů, který by měl být plně využit, neboť s největší pravděpodobností bude moci poskytovat informace o plavidlech či osobách ve vážném či bezprostředním nebezpečí, jež potřebují okamžitou pomoc. Pro snížení počtu úmrtí na moři je účinný a fungující záchranný systém ve Středozemním moři klíčový. Vylodění Opatření v oblasti ochrany hranic jasně spadají do působnosti právních předpisů EU (článek 79 SFEU) a pátrací a záchranné operace se řídí mezinárodním námořním právem. Jsou však vnitřně propojeny s imigrační kontrolou, zejména pokud jde o otázky, kde vylodit migranty PE v /5 DT\ doc

5 nacházející se na palubě plavidel. Absence jasných pravidel či různý výklad mezinárodních pravidel týkajících se vylodění zachráněných či zajištěných migrantů na volném moři, především pokud jde o nejbližší bezpečné místo, vytváří mezi členskými státy problémy, a navíc je tím zvýšeno riziko, že migranti budou vyloděni v přístavech, kde je jejich život a svoboda v ohrožení. Z tohoto důvodu je v souvislosti s námořní ostrahou a vyloděním osob zajištěných či zachráněných na moři, včetně úplného dodržování zásady nenavracení, naprosto nutné zajistit větší právní srozumitelnost, pokud jde o dodržování základních práv. Podle této zásady je zakázáno navracet jednotlivce do země jejich původu nebo do zemí, kde jim hrozí perzekuce, mučení a jiné vážné nebezpečí. Tuto zásadu musí členské státy EU dodržovat nejen při ochraně hranic, ale i v průběhu záchranných operací (Hirsi Jamaa a ostatní v. Itálie, dne 23. února 2012). Dále je podstatné zajistit, aby zařízení, kam jsou migranti neprodleně po příjezdu umístěni, byla vybavena pro poskytnutí dostatečné péče a ochrany, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost dětem odloučeným od rodiny, rodinám a jednotlivcům se zvláštními potřebami, jako jsou například osoby, které přežily mučení, či osoby, jež které se pravděpodobně staly oběťmi obchodu s lidmi. Členské státy by rovněž měly vynakládat veškeré přiměřené úsilí na to, aby v případě, že zařízení, kam byli migranti po příjezdu umístěni, nevyhovují podmínkám nezbytným pro dlouhodobé pobyty, nebyl pobyt migrantů v těchto zařízeních prodlužován. Umožnit jednotlivcům, aby podali žádost o udělení azylu, nelze bez účinných mechanismů zjišťování potřeb mezinárodní ochrany na hranicích, stejně jako je nutné zajistit, že každý úředník, který by se mohl dostat do kontaktu s migranty, je řádně poučen o tom, jak nasměrovat žadatele o azyl k příslušnému vnitrostátnímu azylovému orgánu. DT\ doc 5/5 PE v01-00