Oddlužení jako sociální, ekonomický a politický problém Ing. Miroslav Zámečník, ekonomický analytik ČBA Praha, 14.5.2018
Když je půl milionu lidí v dluhové pasti, tak to je problém 1. sociální, protože existuje velmi početná skupina lidí, kteří mají extrémně komplikovanou participaci na normálním životě (ztráta perspektivy, motivace, problémy v rodině - přenos do další generace, atd.) 2. ekonomický, protože jejich produktivita je nižší, než by mohla a měla být, což v důsledku vede nejen k jejich nižšímu výdělkovému potenciálu, ale i národohospodářským ztrátám (o tom dále) 3. politický, protože pro demokracii platí: misery is never good ; navíc stát prokazatelně vytvořil systém, který ponechal prostor predátorům a dopustil, aby přerostl všechny tolerovatelné proporce- na druhou stranu, i lidé v dnešní dluhové pasti mnohdy osvědčili pozoruhodnou míru svého vlastního selhání Podstatné je ovšem tento existující problém vyřešit tady a teď, a vyřešit jej ekonomicky gramotně, abychom omezili možnost jeho opakování Nadále platí, že kontrakt uzavřený v dobré víře na základě informovanosti obou stran by měl být dodržován a dluhy takto vzniklé se mají platit; v opačném případě nás čekají velmi špatné ekonomické, politické i sociální konce
Ekonomický smysl oddlužení Z ekonomického hlediska velmi podobný reorganizaci, jakožto způsobu řešení úpadku u firem Uspořádání poměru dlužníka, které mu umožní vypořádat se se starými dluhy Parciální uspokojení starých dluhů, které reflektuje schopnost dlužníka splácet, a motivuje jej ke splácení Reflektuje postavení věřitelů a okolnosti vzniku dluhu (velká odpovědnost insolvenčního správce a soudu) Motivuje nastavením pravidel všechny účastníky stejným směrem, který je ekonomicky racionální (umožňuje dosáhnout ekonomice potenciálu, který nesnižuje) Co znamená nový začátek? Reset vztahů dlužníka a věřitele Zastavení úročení u nezajištěného dluhu Nutnost posoudit existenci a validitu závazků co do jeho výše, oprávněnosti vzniku jistiny a příslušenství či chronologie (klíčová fáze možnost popření vyloženého nemravu ) Návrh nového uspořádání (kolik, komu, jak dlouho) Kdy nastává moment oddlužení ( discharge )?
Na co v českém prostředí pamatovat a čemu se vyhnout? Je vcelku nesporné, že zde existuje problém s přechodem od exekuce do insolvence (mnohočetné exekuce vůči jedné osobě většinou nedávají ekonomický smysl takový dlužník je jasným kandidátem insolvenčního řízení oddlužení) -> ekonomické motivace dlužníka v exekučním řízení je třeba řešit se stejnou vážností, jako rozhraní exekuce insolvence Jak zvedneme procesní kapacitu systému tak, aby zvládnul zpracovat v relativně krátké době cca půlmilionovou zásobu zralých případů, když ne snížením bariéry na vstupu do insolvenčního řízení? pozn. bariéra na vstupu je ekonomická kapacita nevládek zcela nedostatečná, odměna pro právníky nezajímavá, pro dlužníky v jejich postavení však stejně prohibitivní Jinak řečeno kdo zaplatí vstup a kdo kolik bude platit za dobře zpracovaný návrh? potřebujeme pre-pack, předem připravený návrh, kde soud není již zatěžován a posoudí meritum věci)
Ještě jednou ke kapacitě Bez zvýšení procesní kapacity, a to o řád (místo 17 až 20 000 případů ročně), jsou všechny ostatní úvahy jen prázdnou moralitou. Tento úkol vyžaduje kreativní řešení. Zájem o zpracování případu, když klient nemá peníze na odměnu zpracovatele je možné řešit různými způsoby Trh je schopen nabídnout řešení, ale neměli bychom do beztak složité situace vnášet další špatné motivace > hledáme inteligentní řešení V reorganizaci známe superseniorní postavení nových peněz (jsou uspokojovány jako první), anebo odměnu za zpracování návrhu platí stát, který se následně stává superseniorním věřitelem sui generis Předpokládejme, že najdeme řešení pro kapacitu -> věnujme se sladění motivací, které je druhým klíčem k úspěchu
Pár návrhů ke sladění motivací Odměna za pre-pack je přiznaná za akceptovaný návrh oddlužení, pak vzniká nárok na její úhradu (regulovaná cena, v případě neschopnosti úhrady dlužníkem s rozumným vnitřním úrokem), která je uspokojována jako první v pořadí Insolvenční správce by mohl být (podle mého soudu) zpracovatelem návrhu za předpokladu, že následný hotovostní tok (odměna za monitoring dlužníka) by byla motivační, tedy významný podíl by připadal jako podíl z výsledku distribuce mezi věřitele (nesl by značné riziko). Motivace dlužníka: ponechání významné části výdělku nad rámec nezabavitelného minima včetně rozumně stanovené ochrany bydlení, za předpokladu, že plní podmínky plánu, tedy projevuje účinnou snahu Lhůta: pět let nebo dříve při dosažení minimálního procenta (to nemůže být při této motivační konstrukci nula; o výjimečných případech nechť rozhodne soud) Opakování je nežádoucí, ale ekonomicky cyklus nás nemine; potřebujeme zvážit registr dlužníků s chronologickým pořadím uspokojování věřitelů kdo dřív přijde, ten dřív mele a poslední nedostane nic. Jistěže s ochranou dlužníka, pokud jde o jeho informovanost, možnost odstoupení (cool-off), atd.