PROJEKCE HORNÍ KONČETINY V TRAUMATOLOGII, ORTOPEDII, REVMATOLOGII A JEJICH TECHNICKÉ ROZLIŠENÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lékařská fakulta Katedra Radiologických metod PROJEKCE HORNÍ KONČETINY V TRAUMATOLOGII, ORTOPEDII, REVMATOLOGII A JEJICH TECHNICKÉ ROZLIŠENÍ Bakalářská práce v oboru radiologický asistent Vedoucí práce: MUDr. Jana Sedláková Vypracovala: Ivana Solařová Brno, březen 2013

Anotace Ve své bakalářské práci Projekce horní končetiny v traumatologii, ortopedii, revmatologii a jejich technické rozlišení se zabývám projekcemi na horní končetinu a jejich četností pro jednotlivá oddělení. Úvodní část teoretická, popisuje anatomii kostí horní končetiny, základní projekce a patologie kostí. V druhé části této práce praktické, najdeme vyhodnocení četností na projekce pro jednotlivá oddělení, dále vyhodnocení jaké projekce se nejčastěji používají a patologie, které na snímkách vidíme. Bakalářská práce bude sloužit u obhajoby státní zkoušky. Klíčová slova: horní končetina, rentgenové projekce, traumatologie, ortopedie, revmatologie a hematologie, zlomeniny, patologie. Anotation In my thesis Projections of the upper limb for traumatology, ortopedics, rheumatology, and their technical differences, I m concerned with projections to the upper limb and their fequencies for each part. The introductory part theoretical, describes the anatomy of the upper limb bones, basic screenings and the pathology of the bones. In the second part of this thesis practical, we can find the evaluation of frequencies to the projections for each parts, as well as the evaluation of the most used projections and pathology, which we can see in the pictures. Thesis will serve as my defence for state exam. Keywords: upper limb, X ray projection, traumatology, ortopedics, rheumatology and hematology, fractures, pathology.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Projekce horní končetiny v traumatologii, ortopedii, revmatologii a jejich technické rozlišení vypracovala samostatně pod vedením MUDr. Jany Sedlákové. Dále prohlašuji, že všechny zdroje literatury, z kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v citacích. Souhlasím s tím, aby moje práce byla půjčována ke studijním účelům. V Brně dne 24. března 2012 Solařová Ivana

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem doktorům a laborantům z Radiologické kliniky ve FN Brně Bohunicích, kteří mi pomohli k uskutečnění mé bakalářské práce. Největší dík bych ráda věnovala mé vedoucí MUDr. Janě Sedlákové. Paní doktorce Janě Sedlákové děkuji za pomoc, cenné rady, ochotnou spolupráci, vstřícný přístup a trpělivost, kterou se mnou měla. Tímto bych chtěla poděkovat i rodině a přátelům za podporu, kterou mi poskytli.

OBSAH ÚVOD...- 7-1 TEORETICKÁ ČÁST...- 8-1.1 Obecná anatomie kostí horní končetiny...- 8-1.1.1 Klíční kost (clavicula)...- 8-1.1.2 Lopatka (scapula)...- 9-1.1.3 Kost pažní (humerus)...- 10-1.1.4 Kosti předloktí (ossa antebrachii)...- 12-1.1.4.1 Kost vřetenní (radius)...- 13-1.1.4.2 Kost loketní (ulna)...- 14-1.1.5 Kosti ruky (ossa manus)...- 15-1.1.5.1 Kosti zápěstí (ossa carpi)...- 16-1.1.5.2 Kosti záprstní (ossa metacarpi)...- 16-1.1.5.3 Články prstů (phalanges digitorum manus)...- 17-1.2 Obecná anatomie kloubů horní končetiny...- 17-1.2.1 Ramenní kloub (articulatio humeri)...- 17-1.2.2 Kloub loketní (articulatio cubiti)...- 18-1.2.3 Klouby ruky (articulationes manus)...- 20-1.3 PATOLOGIE KOSTÍ A KLOUBŮ...- 21-1.3.1 Metabolická onemocnění kostí...- 21-1.3.2 Záněty kostí a kloubů...- 22-1.3.3 Zlomeniny...- 24-1.3.4 Nádory kostí a kloubů...- 27-2 SKIAGRAFICKÉ ZOBRAZENÍ HORNÍ KONČETINY...- 28-2.1 Obecné zásady snímkování...- 28 -

2.2 Základní projekce horní končetiny...- 29-2.2.1 Ruka zadopřední, dorzovolární projekce...- 29-2.2.2 Ruka šikmá, radioulnarní projekce...- 29-2.2.3 Ruka bočná, radioulnarní projekce...- 30-2.2.4 Prsty rukou zadopřední, dorzovolární projekce...- 31-2.2.5 Prsty rukou bočná, radioulnární projekce...- 32-2.2.6 Záprstí zadopřední, dorzovolární projekce...- 33-2.2.7 Záprstí šikmá, radioulnární projekce...- 34-2.2.8 Zápěstí - zadopřední, dorzovolární projekce...- 34-2.2.9 Zápěstí bočná, radioulnární projekce...- 35-2.2.10 Zápěstí šikmá, dorzovolární projekce...- 35-2.2.11 Zápěstí šikmá, volodorzální projekce...- 36-2.2.12 Zápěstí axiální, distoproximální projekce...- 36-2.2.13 Předloktí předozadní, ventrodorzální projekce...- 37-2.2.14 Předloktí bočná, radioulnární projekce...- 38-2.2.15 Loketní kloub - předozadní, vetrodorzální projekce...- 38-2.2.16 Loketní kloub - bočná, radioulnarní projekce...- 39-2.2.17 Loketní kloub - šikmá, mediolaterální projekce na hlavičku radia...- 40-2.2.18 Loketní kloub šikmá, lateromediální projekce...- 40-2.2.19 Loketní kloub axiální, proximodistální projekce s naléhajícím předloktím- 40-2.2.20 Loketní kloub axiální, distoproximální projekce s naléhající paží...- 41-2.2.21 Humerus předozadní, ventrodorzální projekce...- 42-2.2.22 Humerus bočná, lateromediální projekce...- 42-2.2.23 Humerus bočná, mediolaterální projekce...- 43-2.2.24 Ramenní kloub předozadní, vetrodorzální projekce...- 44-2.2.25 Ramenní kloub - bočná, mediolaterální, transtorakální projekce...- 44 -

2.2.26 Scapula předozadní, ventrodorzální projekce...- 45-2.2.27 Scapula bočná, mediolaterální projekce...- 46-2.2.28 Clavicula zadopřední, dorzoventrální projekce...- 46-2.2.29 Clavicula šikmá zadopřední, dorzoventrální, kraniokaudální projekce...- 47-3 PRAKTICKÁ ČÁST...- 48-3.1 Metodika a cíle práce...- 48-3.2 Výsledky práce...- 49-3.3 Doplňující výsledky...- 67-3.4 Diskuze...- 69 - ZÁVĚR...- 70 - CITACE...- 71 - SEZNAM GRAFŮ...- 74 -

ÚVOD V dnešní době, i přes nejmodernější přístroje využívané v radiodiagnostice, mezi které můžeme zařadit CT a MR, má stále rentgenové vyšetření zásadní postavení, a proto patří k nejzákladnějším a stále častým vyšetřením kostí, které pomáhá lékařům určit diagnózu. Pro mě, jako pro budoucího radiologického asistenta je samozřejmostí, abych uměla ovládat skiagrafické projekce celého těla. Z tohoto důvodu jsem si vybrala i téma své bakalářské práce, která vyčleňuje jen zlomek projekcí, které musíme umět a zní Projekce horní končetiny v traumatologii, ortopedii, revmatologii a jejich technické rozlišení. V mé bakalářské práci se tedy hlavně zabývám základními projekcemi na horní končetinu. V teoretické části se nejdříve zaměřuji na anatomii kostí horní končetiny, dále na to navazující patologií kostí a na konci teoretické části popisuji základní projekce horní končetiny. V praktické části poukazuji na četnost vyšetření pro traumatologii, ortopedii a revmatologii, na nejčastější projekce horní končetiny pro tyto oddělení a na patologie vyšetřovaných kostí, které na snímcích můžeme nalézt. - 7 -

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Obecná anatomie kostí horní končetiny Horní končetina je tvořena pažním pletencem a volnou končetinou. Kosti pažního pletence jsou lopatka (scapula) a klíční kost (clavicula). Pažní pletenec svými kostmi připojuje horní končetinu k osovému skeletu (trup). Klíční kost je s osovým skeletem spojena hrudním skloubením (sternoklavikulárním) a lopatka je s trupem spojena pouze svalstvem. Klíční kost a lopatka jsou k sobě spojeny akromioklavikulárním kloubem. K pletenci horní končetiny je připojena volná končetina (extremitas libera). Extremitas libera má tři části. Stylopoidum (kost pažní), zeugopoidum (kost loketní a vřetení) a autopoidum (kostra ruky). Kloub, který spojuje kost pažní s kostí loketní a vřetení se nazývá kloub loketní. (1 5) 1.1.1 Klíční kost (clavicula) Kost, která transverzálně spojuje akromion lopatky s hrudní kostí, je dlouhá 12 16 cm a je esovitě prohnutá. Klíční kost můžeme nahmatat zepředu v celé její délce. Je složena z těla (corpus) a dvou konců (extremitas sternalis a acromialis). Extremitas sternalis má kloubní plochu, pro spojení s hrudníkem facies articularis sternalis a na extremitas acromialis je také kloubní plocha facies articularis acromialis. Horní strana kosti klíční je hladká, na spodní straně najdeme sulcus musculi subclavii a tuberositas coracoidea. (1 5) A pohled zvrchu 1 extremitas acromialis 2 tuberculum conoideum 3 extremitas sternalis 4 facies articularis sternalis 5 facies articularis acromialis Obr. 1.: Klíční kost - 8 - B pohled zdola 1 linea trapezoidea 2 tuberculum conoideum 3 tuberositas coracoidea 4 sulcus musculi subclavii 5 impressio ligamenti costoclavicularis (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.)

1.1.2 Lopatka (scapula) Kost plochého trojúhelníkového tvaru se třemi okraji (margo lateralis, medalis a superior), třemi úhly a dvěma plochami (facies costalis a dorzalis). Scapula je umístěna ve svalech zad, ve výši 2. - 7. žebra. Na lopatce můžeme nahmatat hřeben, acromion, processus coracoideus, margo lateralis a dolní úhel lopatky mezi margo lateralis a medialis. Facies posterior - je rozdělena vyvýšeným hřeben spina scapulae, který začíná na mediálním okraji a táhne se nad laterální úhel - zvyšuje se a vyčnívá nad zevním úhlem laterálně a dopředu jako acromion, na kterém najdeme plošku pro skloubení s klíční kostí (facies articularis acromii). Spina scapulae rozděluje facies dorzalis na fossa supraspinata (nadhřebenová jáma) a na fossa infraspinata (podhřebenová jáma). Na horním okraji lopatky najdeme dopředu vyčnívající processus coracoideus, na tento výběžek se připojují svaly a vazy. Facies costalis mírně vyhloubena na povrchu najdeme fossa subscapularis a tři až čtyři lineae musculares vyvýšené drsné čáry, na které se připojují svaly. Cavitas glenoidalis najdeme na laterálním úhlu lopatky. Cavitas glenoidalis je kloubní jamka ramenního kloubu. Kolem jamky najdeme tuberculum Pod cavitas glenoidalis najdeme tuberculum infraglenoidale (místo, kde je začátek úponu m. triceps brachii) a collum scapulae a nad cavitas glenoidalis najdeme tuberculum supraglenoidale (místo, kde je začátek úponu m. biceps brachii). (1 5) 1 fossa supraspinata 2 margo superior 3 spina scapulae 4 processus coracoideus 5 facies articularis acromii 6 acromion 7 okraj cavitas glenoidalis 8 collum scapulae 9 tuberculum infraglenoidale 10 margo lateralis 11 tuberculum deltoideum 12 fossa infraspinata 13 margo medialis Obr. 2.: Lopatka facies posterior (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 9 -

1 facies articularis acromii 2 tuberculum supraglenoidale 3 processus coracoideus 4 incisura scapulae 5 margo superior 6 margo medialis 7 lineae musculares na facies costalis 8 acromion 9 cavitas glenoidalis 10 collum scapulae 11 tuberculum infraglenoidale 12 margo lateralis Obr. 3.: Lopatka facies costalis (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) 1.1.3 Kost pažní (humerus) Tato dlouhá kost dělena na 3 části: caput humeri, corpus humeri a condylus humeri. Konce pažní kosti dělíme na proximální a distální. Průřez na proximálním konci má okrouhlý tvar a na distálním trojúhelníkovitý tvar. Caput humeri (hlavice) na proximálním konci má polokulovitý tvar. Hlavice distálně přechází v poněkud zúžený krček collum anatomicum. Pokud budeme pokračovat distálním směrem po této kosti, narazíme na dva hrbolky. Na laterální straně tuberculum majus a na ventrální straně tuberculum minus. Od těchto hrbolků opět distálním směrem pokračují dvě hrany crista tuberculi majoris a crista tuberculi minoris, které vytváří žlábek (sulcus intertubercularis), ve kterém je uložena šlacha hlavy m. biceps brachii. Na tuto kost se také upíná m. deltoideus, místem úponu je drsnatina tuberositas deltoidea. Dále (distálně) pod těmito hrbolky se nachází zúžení, ve kterém nejčastěji dochází k frakturám této kosti collum chirurgicum humeri. Distální konec pažní kosti condylus humeri má dva výběžky: epicondylus medialis a epicondylus lateralis. Dále má dvě kloubní plochy trochea humeri a capitulum humeri. Na těchto epincodylech jsou začátky svalů předloktí. Nad oběma kloubními plochami najdeme jamku- fovea radialis a coronoidea. Na zadní ploše tohoto konce je hluboká jáma fossa olecrani, kam zapadá olecranon ulnae. (1 5) - 10 -

Obr. 4.: Humerus pohled zpředu a z laterální strany Popis obr. 4.: 1 caput humeri, 2 corpus humeri, 3 condylus humeri, 4 tuberculum minus, 5 collum anatomicum, 6 crista tuberculi minoris, 7 collum chirurgicum, 8 fossa coronoidea, 9 epicondylus medialis, 10 sulcus nervi ulnaris, 11 trochlea humeri, 12 tuberculum majus, 13 sulcus intertubercularis, 14 crista tuberculi majoris, 15 tuberositas deltoidea, 16 fossa radialis, 17 epicondylus lateralis, 18 capitulum humeri (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 11 -

Obr. 5.: Humerus pohled zezadu z mediální strany Popis obr. 5.: 1 caput humeri, 2 corpus humeri, 3 condylus humeri, 4 collum anatomicum, 5 collum chirurgicum, 6 sulcus nervi radialis, 7 fossa olecrani, 8 epicondylus lateralis, 9 trochlea humeri, 10 foramen nutricium, 11 epicondylus medialis, 12 sulcus nervi ulnaris (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) 1.1.4 Kosti předloktí (ossa antebrachii) Mezi kosti předloktí řadíme kost loketní (ulna) a kost vřetenní (radius). Obě tyto kosti patří do skupiny dlouhých kostí. Radius leží na palcové straně, poněkud dopředu od ulny, která leží na malíkové straně. Ulna a radius leží paralelně vedle sebe. Radius je distálně masivnější, zatímco ulna je masivnější proximálně. Průřez kostmi předloktí má trojúhelníkovitý tvar, tzn. má tři hrany a tři plochy. Hrany margo anterior, margo posterior a margo interosseus. Plochy facies anterior, facies posterior, facies lateralis. (1 5) - 12 -

1.1.4.1 Kost vřetenní (radius) Rozdělujeme ji na tělo a dva konce (distální a proximální). Na proximálním konci radia najdeme hlavici caput radii, plocha této hlavice je vyhloubena ve fovea articularis a na svém obvodu má kloubní plošku circumferentia articularis, pod caput radii je radius zúžen a nachází se zde krček collum radii, ten je dlouhý až 2cm. Distálně od collum radii, na hranici s tělem kosti vřetení, je mohutný hrbol tuberositas radii. Distální konec kosti vřetenní je zesílený a radioulnárně rozšířený. Na radiální straně distálního konce najdeme processus styloideus lateralis, na který se upíná sval. Tento výběžek je dobře hmatatelný. Na ulnární straně je incisura ulnaris. Přední plocha tohoto konce radia je hladká a na dorzální ploše jsou otisky šlach. (1 5) Obr. 6.: Kost vřetenní 1 circumferentia articularis na caput radii 2 collum radii 3 tuberositas radii 4 foramen nutricium 5 margo interosseus 6 corpus radii 7 incisura ulnaris 8 facies articularis carpalis 9 processus styloideus (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 13 -

1.1.4.2 Kost loketní (ulna) Stejně jako kost vřetenní se i kost loketní skládá z těla a dvou konců proximálního a distálního. U této kosti je margo anterior zaoblený a margo interosseus ostrý a je obrácen ke kosti vřetenní. Na proximální části kosti najdeme olecranon výběžek, který má na přední straně hlubokou incisuru trochealis, jež vpředu zakončuje processus coronoideus. Na loketní kosti najdeme i incisuru radialis, do které zapadá hlavice vřetenní kosti. Distální konec je zakončen hlavicí. Hlavice ulnárně a dorzálně vybíhá v processus styloideus medialis. Tento výběžek je hmatatelný. (1 5) Obr. 7.: Ulna pohled zepředu Obr. 8.: Ulna pohled z radiální z radiální strany strany 1 olecranon 1 - olecranon 2 incisura trochlearis 2 incisura trochlearis 3 processus coronoideus 3 processus coronoideus 4 tubercolositas ulnae 4 incisura radialis 5 margo interosseus 5 tuberositas ulnae 6 caput ulnae s circumferentia articularis 6 corpus ulnae s margo interosseus 7 processus styloideus 7 caput ulnae 8 incisura radialis s circumferentia articularis 9 foramen nutricium 8 foramen nutricium 9 margo anterior 10 processus styloideus (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 14 -

1.1.5 Kosti ruky (ossa manus) Kostra ruky se skládá ze zápěstních kostí (ossa carpi), záprstních kostí (ossa metacarpi) a článků prstů (phalanges digitorum manus). (1 5) Obr. 9.: Kosti ruky ossa manus C carpus M metacarpus Ph phalanges 1 radius 2 ulna 3 os lunatum 4 os scaphoideum 5 os trapezoideum 6 os trapezium 7 os triquetrum 8 os pisiforme 9 os hamatum 10 hamulus ossis hamati 11 os capitatum 12 basis ossis metacarpi 13 corpus ossis metacarpi 14 caput ossis metacarpi 15 phalanx proximalis 16 phalanx media 17 phalanxdistalis 18 os metacarpi primum 19 phalanx proximalis pollicis 20 phalanx distalis pollicis 21 basis phalangis 22 corpus phalangis 23 caput phalangis 24 tuberositas phalangis distalis (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 15 -

1.1.5.1 Kosti zápěstí (ossa carpi) Zápěstí je tvořeno z 8 kostí. Tyto kosti jsou uspořádány do dvou řad po 4 kostech. Tyto řady vytváří dorzálně konvexní oblouk. V proximální řadě najdeme os scaphoideum, os lunatum, os triquetrum a os pisiforme. Distální řada je tvořena: os trapezium, os trapezoideum, os capitatum, os hamatum. (1 5) Proximální řada carpálních kůstek: Os scaphoideum neboli kost loďkovitá je z proximální řady zápěstních kostí největší a leží na palcové straně. Na mediální straně kosti loďkovité je menší os lunatum neboli kost poloměsíčitá. Svojí proximální kloubní ploškou je spojena s facies carpalis radii. Os triquetrum kost trojhranná leží mediálně od os lunatum. Podobá se trojbokému hranolu. Os pisiforme neboli kost hráškovitá patří do kostí sezamských a na dlaňové straně ji můžeme nahmatat. (1 5) Distální řada carpálních kůstek: Nejlaterálnější kostí distální řady je os trapezium neboli mnohohranná kost větší. S palcovým metacarpem je skloubena pomocí sedlovitě prohloubené kloubní plochy. Mezi touto kostí a os capitatum leží drobná kost os trapezoideum mnohohranná kost menší. Největší kosti zápěstních kostí je os capitatum neboli kost hlavová. Distálně od os capitatum leží os hamatum kost hákovitá. Tato kost je na rozdíl od os trapezium nejmediálněji uloženou kosti řady distální. Po os capitatum je druhou největší kostí z carpálních kůstek. (1 5) 1.1.5.2 Kosti záprstní (ossa metacarpi) Záprstí tvoří 5 záprstních kostí. Číslovány jsou od palcové strany (os metacarpi I, II, II, IV, V). Skládají se z báze, těla a hlavice. Báze je širší proximální úsek kosti, tělo (corpus) je střední úsek - štíhlé tělo a hlavice (caput) je na distálním konci kosti. Báze kostí mají proximální plošku, která je skloubena s příslušnou kostí distální řady zápěstí. Os metacarpi I je nejkratší a nejsilnější, za to os metacarpi II je nejdelší. (1 5) - 16 -

1.1.5.3 Články prstů (phalanges digitorum manus) Na každé ruce je 14 článku prstů. Na palci dva a na ostatních prstech 3. Články se dělí na proximální, mediální a distální. Na palci je pouze proximální a distální. Každý článek má bázi, corpus a caput. Proximální články jsou nejdelší, mediální články jsou o trochu kratší než články proximální a distální články jsou nejkratší. (1 5) 1.2 Obecná anatomie kloubů horní končetiny Horní končetina je tvořena třemi klouby: ramenním kloubem, loketním kloubem a klouby zápěstí. (1 5) 1.2.1 Ramenní kloub (articulatio humeri) Tento kulový kloub je volný, spojuje lopatku s pažní kostí a umožňuje nevíce pohybů v lidském těle. Pohyby jsou umožněny jeho anatomickou stavbou a funkčností ostatních kloubů pažního pletence akromioklavikulárního a sternoklavikulárního kloubu. Ramenní kloub se může pohybovat ve všech směrech: abdukce (upažení, pouze do horizontály), flexe (předpažení), addukce (připažení), extenze (dorzální flexe) a také umožňuje rotaci. Kloubní plochy ramenního kloubu tvoří caput humeri, cavitas glenoidalis a labrumglenoidale. Kloubní pouzdro ramene se upíná při zevním obvodu labrum glenoidale a na hlavici humeru se upíná na collum anatomicum. Pouzdro má dorzální část vnitřní plochy hladkou a ventrální je členěna průběhem glenohumerálních vazů a šlachou m. subscapularis. Pouzdro je samo o sobě slabé, ale zesilují ho kloubní vazy (ligamentum coracohumerale, ligamentum glenohumeria a ligamentum coracoacromiale) a úpony svalů. Díky nepoměru kloubních ploch a volnému kloubnímu pouzdru dochází k luxaci ramenního kloubu. (1 5) 1 pouzdro akromuoklavikulárního kloubu 2 ligamentum coracoacromiale 3 ligamentum coracohumerale 4 ligamenta glenohumeralia 5 šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii Obr. 10.: Vazy ramenního kloubu (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 17 -

1 caput humeri 2 processus coracoideus 3 acromion 4 kloubní jamka na lopatce 5 akromioklavikulární kloub Obr. 11.: Ramenní kloub (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) 1.2.2 Kloub loketní (articulatio cubiti) Loketní kloub je kloub složený. Artikulujícími kostmi v tomto kloubu jsou humerus, ulna a radius. Tyto kosti jsou spojeny a tak vytváří tři klouby: articulatio humeroulnaris, articulatio humeroradialis a articulatio radioulnaris proximalis. Articulatio humeroulnaris kloub kladkový. Articulatio humeroradialis kloub kulový. Articulatio radioulnaris proximalis kloub válcový. Kloubní pouzdro začíná pod epikondyly humeru a na ulně se upíná při okrajích kloubních plošek, na radiu sestupuje distálně do oblasti collum radii. Po stranách kloubní pouzdro zesiluje ligamentum collaterale radiale a ligamentum collaterale mediale. Tyto kolaterální vazy se vějířkovitě rozbíhají od epikondylů humeru. Od krčku radia se prstencovitě obkružuje ligamentum anulare radii, které se upíná na ulnu. Kolem loketního kloubu probíhá šestnáct svalů, které dělíme na svaly paže a předloktí. Mezi svaly paže můžeme zařadit např.: musculus biceps brachii, musculus brachialis, musculus triceps brachii, atd. Do svalů předloktí můžeme zařadit např.: m. flexor carpi radialis, m. flexor carpi ulnaris, m.flexor digitorum superficialis, atd. Pohybové vlastnosti loketního kloubu jsou omezeny díky articulatio humeroulnaris, jelikož je to kloub kladkový, tudíž jednoosý. Kloub tedy umožňuje jen flexi, extenzi a rotační - 18 -

pohyb. Radium a ulnu navíc spojuje membrána interossea antebrachii a articulatio radioulnaris distalis. Articulatio radioulnaris distalis je spojení hlavice ulny a kloubní jamkou radia. (1 5) 1 pouzdro loketního kloubu 2 ligamentum collaterale 3 membrana interossea antebrachii 4 pouzdro distálního radioulnárního skloubení 5 discus articularis mezi hlavicí ulny a proximální řadou karpálních kostí 6 ligamentum collaterale radiale 7 ligamentum anulare radii 8 recessus sacciformis 9 chorba obliqua Obr. 12.: Loketní kloub (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) 1 humerus 2 ulna 3 radius Obr. 13.: Kosti loketního kloubu při AP (zleva) a bočné (zprava) RTG projekci (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 19 -

1.2.3 Klouby ruky (articulationes manus) Mezi klouby ruky patří 7 kloubů: articulatio radiocarpalis, articulatio mediocarpalis, articulatio ossis pisiformis, articulatio carpometacarpalis pollis, articulationes carpometacarpales II.-V., articulationes metacarpophalangeales, articulationes interphalangeales manus. (1 5) 1 štěrbina radiokarpálního skloubení 2 štěrbina mediokarpálního skloubení 3 - štěrbina karpometakarpálních skloubení 4 - articulatio carpometacarpalis pollicis 5 articulaciones metacarpophalangeae 6 articulationes interphalangeae 7 discus součást kloubní jamky 8 kloubní pouzdra 9 ligamentum intercarpalia interossea 10 ligamenta metacarpalia interossea Obr. 14.: Klouby ruky (Zdroj: ČÍHÁK, Radomír. Anatomie 1: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.) - 20 -

1.3 PATOLOGIE KOSTÍ A KLOUBŮ Kosti mohou postihovat onemocnění metabolická (osteoporóza, osteopetróza, Pagetova nemoc, hyperparathyreoidizmus, osteomalacie a rachitida), záněty kostí a kloubů, zlomeniny a nádory kostí a kloubů. (6 14) 1.3.1 Metabolická onemocnění kostí Je to skupina onemocnění, která jsou způsobena narušením rovnováhy mezi kostní novotvorbou a poruchami v mineralizaci kostí a resorpci. Patří sem onemocnění, která mohou hodně ovlivnit kvalitu kostní tkáně, což způsobí sníženou kvalitu života, případně zlomeniny. Tyto nemoci jsou: osteoporóza, osteopetróza, osteomalacie a rachitida, Pagetova nemoc, hyperparathyreoidizmus. (6 14) Osteoporóza: Je nejčastějším metabolickým onemocněním kostí, projevuje se postupným úbytkem objemu kostní hmoty, narušením mikroarchitektury a zvýšenou křehkostí kostí. U tohoto onemocnění je zvýšené riziko zlomenin zejména u proximálního humeru a proximální tibie. Rozděluje se na primární a sekundární. Primární je spojena s vyšším věkem a menopauzou a sekundární je spojována s endokrinopatií, nádorovými nemocemi a s nutričními poruchami. (6 14) Obr. 15.: Normální kostní trámec Obr. 16.: Osteoporotická kost (Zdroj:JANÍČEK, Pavel, Pavel DUFEK, Richard CHALOUPKA, Václav KŮRA, Martin KRBEC, Milan NOVOTNÝ, Jan POUL a Zbyněk ROZKYDAL. Ortopedie. Brno: Masarykova univerzita, tiskárna Didot, 2012. 112 s. ISBN 978-80-210-5971-9.) - 21 -

Osteopetróza: Velmi vzácné, metabolické kostní onemocnění, u kterého dochází ke zvýšení objemu kostní hmoty. U osteopetrózy je zvýšena křehkost a riziko zlomenin. Možnost léčby je transplantace kostní dřeně. (6 14) Pagetova nemoc: Chronické onemocnění kostní remodelace. V počáteční fázi dojde ke zvýšené kostní resorpci a pak nastupuje kompenzační fáze kostní novotvorby. Tyto fáze se střídají. Tím dochází k obrazu dezorganizované struktury. Na RTG snímku dlouhých kostí, pak vidíme tyto kosti ztlouštělé a deformované. Kosti postižené Pagetovou nemocí mají sníženou mechanickou odolnost. (6 14) Hyperparathyreoidizmus: Vzniká v důsledku nadprodukce parathormonu. Bývá důsledkem solitárního nebo mnohočetného adenomu, primární hyperplázie nebo karcinomu příštítných tělísek. Na RTG snímku vidíme cysty, které připomínají obrovskobuněčné hnědé kostní tumory. (6 14) Osteomalácie a rachitida: Toto onemocnění je způsobeno nedostatečnou mineralizací kostní tkáně při nedostatku vitamínu D. Dochází k deformitám kostí. U dětí se toto onemocnění nazývá rachitida a u dospělých osteomalacie. Na RTG snímku u tohoto onemocnění vidíme jako by kostní struktura byla setřena gumou. (6 14) 1.3.2 Záněty kostí a kloubů Záněty kostí: Neboli osteomyelitida. Postihuje kostní dřeň a kompaktní kost. Zánět nejčastěji způsobují pyogenní bakterie a Mycobacterium tuberculosis a může být akutní nebo chronický. Přenáší se hematogenně z pyogenního ložiska v těle se krevní cestou infekce přenese do kosti. U akutní osteomyelitidy zezačátku vidíme otok měkkých tkání a na RTG snímku nenalezneme žádný nález. Po 3. týdnu infekce na RTG snímku vidíme rarefakci skeletu, lokální osteolýzu v metafýze nebo zesílení elevovaného periostu. - 22 -

Z akutní osteomyelitidy po určité době vzniká chronický zánět kostí. Důvodem tohoto přechodu je nedostatečná léčba akutního zánětu nebo snížená imunita nebo značná virulence bakterií. V chronickém stádiu na RTG snímku vidíme místní prořídnutí se sklerózou skeletu a periastální novotvorbou. (6 14) Obr. 17.: Akutní zánět kostí Obr. 18.: Chronický zánět kostí (Zdroj:JANÍČEK, Pavel, Pavel DUFEK, Richard CHALOUPKA, Václav KŮRA, Martin KRBEC, Milan NOVOTNÝ, Jan POUL a Zbyněk ROZKYDAL. Ortopedie. Brno: Masarykova univerzita, tiskárna Didot, 2012. 112 s. ISBN 978-80-210-5971-9.) Záněty kloubů: Neboli artritidy. Jsou to nemoci synoviálního kloubu se zánětlivou složkou. Projevuje se to silnými bolestmi, omezenou hybností postiženého kloubu a následnými kloubními deformitami. Artritidy jsou nejčastější onemocnění pohybového aparátu. Záněty jsou bakteriálního původu, do kloubů se dostávají krevní cestou, z okolní kosti nebo přímým přestupem z okolí do kloubu. Artritidy mohou být hnisavé přítomnost hnisavého nebo fibrózně hnisavého exsudátu v kloubní dutině a zánětlivé změny na synoviální membráně. Dále jsou artritidy revmatické pozdní následek streptokokové angíny nebo revmatoidní artritidy častý zánět malých kloubů končetin (zápěstí, hlezenní kloub). Tento zánět poznáme podle zvětšující se synoviální membrány, v které je zánětlivý infiltrát. U zánětů kloubů na RTG snímku vidíme po dvou týdnech rarefakci skeletu kloubních konců, uzuraci kloubní štěrbiny a její postupné zužování až kompletní destrukci. (6 14) Tuberkulóza kostí a kloubů: Jedná se o chronický granulomatózní zánět, u kterého je původce onemocnění Mycobacterium tuberculosis. Do kostí se dostává hematogenní cestou z tkání, nejčastěji z plic a do kloubů buď také hematogenně, nebo přechodem zánětu z epifýzy kostí do kloubu. - 23 -

Tuberkulóza nejčastěji postihuje páteř (tbc spondylitis), dlouhé kosti (tbc osteomyelitis) nebo klouby (tbc artritis) nejčastěji kloub, zánětem je postupně rozrušena kloubní chrupavka. Také se mohou vytvořit podkožní abscesy a píštěle. Tuberkolózu kostí a kloubů léčíme antituberkulotiky. Na RTG snímcích vidíme skvrnité prořídnutí napadené kosti, následně dochází k osteolytické destrukci v epifýze a u kloubu vidíme postupné zužování kloubní štěrbiny postupná nekróza kloubní chrupavky. (6 14) 1.3.3 Zlomeniny Zlomenina je porucha spojitosti kosti, která může vzniknout buď přímým, nebo nepřímým násilím. Přímý mechanismus, je takový mechanismus, který přímo působí na kost. Zatímco nepřímý mechanismus, je takový mechanismus, který nepůsobí přímo na kost, ale je přenášeno v ose kosti. (6 14) Zlomeniny dělíme podle: etiologie: podle etiologie dělíme na úrazové, únavové a patologické. Úrazové zlomeniny jsou nejčastější a vznikají jednorázovým úrazovým násilím. Únavové zlomeniny také nazývané stressfraktury a vznikají, pokud je skelet opakovaně přetěžován. Patologické zlomeniny vznikají, pokud je kost postižena nějakým kostním onemocněním (zánět, nádor, atd.) (6 14) linie zlomu: podle linie zlomu dělíme na příčnou, šikmou, dlouze šikmou, spirální, tříštivou, kompresivní, zaklíněnou, avulzní a jejich kombinace. (6 14) - 24 -

Obr. 19.: Rozdělení zlomenin podle linie lomu (Zdroj: KŘIVÁNEK, František a Emil EIS. Ortopedie, traumatologie, ortopedická protetika. Praha: Avicenum, 1972. 382 s.) dislokace: podle dislokace jsou zlomeniny do strany, do úhlu, s rotací a do délky. (6 14) Obr. 20.: Zlomeniny podle dislokace (Zdroj: KŘIVÁNEK, František a Emil EIS. Ortopedie, traumatologie, ortopedická protetika. Praha: Avicenum, 1972. 382 s.) otevřené nebo uzavřené: pokud se jedná o zlomeniny zavřené, tak kost nekomunikuje s okolním prostředím a kůže není poraněna ránou. U otevřené zlomeniny rána poškodila kůži a kost komunikuje s vnějším prostředím. Otevřené zlomeniny se dělí nejčastěji podle klasifikace německého traumatologa TSCHERNEHO, tato klasifikace má 3 stupně. (6 14) - 25 -

1. stupeň kůže je poraněna zevnitř úlomkem kostí. Obr. 21.: Otevřená zlomenina stupně 1. (Zdroj: KŘIVÁNEK, František a Emil EIS. Ortopedie, traumatologie, ortopedická protetika. Praha: Avicenum, 1972. 382 s.) 2. stupeň kůže je poraněna většinou zevním násilím. Obr. 22.: Otevřená zlomenina stupně 2. (Zdroj: KŘIVÁNEK, František a Emil EIS. Ortopedie, traumatologie, ortopedická protetika. Praha: Avicenum, 1972. 382 s.) 3. stupeň u tohoto stupně je poranění nervově cévních struktur. Zlomenina je defektní. Obr. 23.: Otevřená zlomenina stupně 3. (Zdroj: KŘIVÁNEK, František a Emil EIS. Ortopedie, traumatologie, ortopedická protetika. Praha: Avicenum, 1972. 382 s.) - 26 -

1.3.4 Nádory kostí a kloubů Nádory kostí: Názvy nádorů kostí se odvozují podle toho, jakého jsou původu. Z kostní tkáně (osteom, osteosarkomy, osteoblastom), z chrupavky (osteochondrom, chondroblastom, chondromyxoidní fobrom), z cév (hemagion, glomus tumor), z kostní dřeně (leukémie, plasmocytom). Mezi nejčastější kostní nádor patří obrovskobuněčný nádor, který svými buňkami kost destruuje. Tento nádor bývá benigní, ale po operacích jsou časté recidivy. Symptomy kostních nádorů jsou necharakteristické (bolest, otok a patologické fraktury). Pomocí rentgenového obrazu nejlépe určíme přesnou lokalizaci. Dále na rentgenových snímcích u benigních nádorů vidíme silný okraj nádoru a naopak u maligních nádorů je okraj špatně ohraničen. Sekundární nádory kostní metastázy: adenokarcinomy (nejčastěji karcinomy prsu, prostaty a plic) z jedné třetiny metastazují do kostí. Komplikací nádorového procesu mohou být patologické zlomeniny. Nádory kloubů: Jsou vzácné a maligní nádory kloubů jsou raritou. K nenádorovým lézím řadíme pigmentovou vilonodulární synovitidu a synoviální chondromatózu. Pigmentová vilonudární synovitida je proliferační onemocnění synovie kloubů, šlach a vazů. RTG obraz je necharakteristický. Jde o recidivující onemocnění, které je zcela benigní. S mírnou převahou tímto onemocněním trpí ženy. Nejčastěji bývají postiženy kolenní klouby. Synoviální chondromatóza: benigní metaplastický proces synovie, která bývá pokryta chrupavčitými výrůstky. Mezi pacienty nejčastěji patří mladí muži. (6 14) - 27 -

2 SKIAGRAFICKÉ ZOBRAZENÍ HORNÍ KONČETINY 2.1 Obecné zásady snímkování Rentgenové pracoviště musí být vybaveno rentgenovým přístrojem, ovladačem, dvouohniskovou rentgenkou, krytem rentgenky, závěsem rentgenky (stropní nebo stativ), kabely vysokého napětí, snímkovacím stolem a vertigrafem. Vzdálenost ohniska a filmu u projekcí horní končetiny má být v rozmezí 70 100 cm. Aby rentgenový snímek byl co nejpřínosnější, musí si pacient sundat z vyšetřované oblasti všechny kovové předměty (prstýnky, náramky, hodinky, řetízky, umělý chrup a piercingy), pokud okolnosti dovolí, sundá si pacient i obvazy, dlahy a vše co by mohlo snížit výpovědní hodnotu snímku. Pacienta před skiagrafickým snímkováním radiologický asistent informuje, jak přesně bude vyšetření probíhat. Při snímkování pacientovi dáme takové pokyny, aby ostrost snímku byla co největší (nehýbat, nadechnout, vydechnout, nedýchat, nepolykat). Clony radiologický asistent vycloní tak, aby byla ozářena jen nutná část vyšetřované oblasti a zbytečně se neozařovala tkáň mimo oblast zájmu. Pacient zaujme polohu, aby mu byla pohodlná - tím zamezíme pohybové neostrosti. Skiagrafické vyšetření horní končetiny můžeme provést v sedě u vyšetřovacího stolu nebo vestoje/vsedě u vertigrafu. Pokud pacientovi vyhovuje více poloha v sedě, musí se posadit tak, aby dolní končetiny nezasahovaly do prostoru pod desku vyšetřovacího stolu, aby zbytečně nedošlo k radiační zátěži dolních končetin pacienta. Hned po dokončení snímkování musíme snímek označit. Značíme písmenem L (levá část těla) nebo R (pravá část těla). Rentgenový snímek popisujeme tak, jako kdybychom se dívali na vyšetřovanou oblast v základním anatomickém postavení. Písmeno vždy značíme v rohu snímku mimo oblast zájmu. (15 18) - 28 -

2.2 Základní projekce horní končetiny 2.2.1 Ruka zadopřední, dorzovolární projekce Pacient položí ruku tak, aby předloktí bylo volární stranou na stole a dlaň a ruka byla přitištěna na snímkovacím stole. Prsty jsou od sebe mírně odtaženy, aby nedošlo k překrytí měkkých tkání. Rentgenový paprsek centrujeme na střed dorzální částí dlaně (na hlavičku třetího metakarpu). Na snímku musí být zachycena celá ruka i s hroty prstů a také zápěstí s radiokarpálním kloubem. U této projekce se napětí nastaví na 50 60kV a proud na 30 50mAs. (15, 16) Obr. 24.: Vlevo nákres, vpravo snímek zadopřední projekce ruky (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a snímek z radiologického informačního systému) 2.2.2 Ruka šikmá, radioulnarní projekce Pacient položí horní končetinu na snímkovací stůl tak, aby předloktí leželo na stole a ruka ležela na stole šikmo ulnárním okrajem. Aby vznikla šikmá projekce, musí být ruka ve špetce. Špetku uděláme tak, že mírně ohneme volárně prsty v mezičlánkových a metakarpofalangeálních kloubech. Prsty jsou od sebe oddáleny a roztaženy do vějíře tak, aby se jejich části nepřekrývaly. Palec svým hrotem směřuje k hrotu druhého prstu. Paprsek centrujeme radioulnárně na hlavici 3. metakarpu. Na snímku musíme vidět celou ruku i s hroty prstů, kůstkami zápěstí a distální část předloktí. (15, 16) - 29 -

Obr. 25.:Vlevo nákres, vpravo snímek šikmé radioulnární projekce ruky (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a snímek z radiologického informačního systému) 2.2.3 Ruka bočná, radioulnarní projekce Pacient položí ruku a předloktí ulnární stranou na snímkovací sůl, tak aby roviny dlaně byla kolmá ke stolu. Tato projekce se indikuje při lokalizaci cizího tělesa. Paprsek centrujeme radioulnárně na hlavici 2. metakarpu. Na snímku musíme vidět celou ruku, hroty prstů, kůstky zápěstí a distální část zápěstí. Expoziční hodnoty jsou 50-60kV a 40 60mAs. (15, 16) - 30 -

Obr. 26.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné radioulnarní projekce ruky (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.4 Prsty rukou zadopřední, dorzovolární projekce Pacient položí ruku dlaní na snímkovací stůl tak, aby vyšetřovaný prst těsně přiléhal na stůl v plným rozsahu. Prsty ruky jsou od sebe odtaženy, aby se nepřekrývaly měkké části prstů. Centrální paprsek centrujeme kolmo, dorzovolárně na hlavičku I. článku snímkovaného prstu. Na správné projekci musíme vidět všechny články prstů i s hlavicí příslušného metakarpu a s hrotem snímkovaného prstu. Expoziční hodnoty jsou 40 50kV a 25 35mAs. (15, 16) - 31 -

Obr. 27.: Vlevo nákres, vpravo snímek zadopřední projekce prstů (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.5 Prsty rukou bočná, radioulnární projekce Pacient položí předloktí a ruku ulnární stranou na snímkovací stůl. Vyšetřovaný prst je natažen ulnárním okrajem ke snímkovacímu stolu. Prst může být podložen poduškou. Zbylé prsty jsou maximálně ohnuty do dlaně, palec je přidržuje v dlani. Centrální paprsek centrujeme na hlavičku I. článku snímkovaného prstu. Na správné projekci musíme vidět všechny články prstů s příslušnou hlavicí metakarpu. Tímto způsoben snímkujeme všechny prsty ruky, ukazovák můžeme snímkovat i ulnoradiálně. Expoziční hodnoty jsou 40 50kV a 25 35mAs. (15, 16) - 32 -

Obr. 28.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné radioulnarní projekce prstů (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.6 Záprstí zadopřední, dorzovolární projekce Pacient položí ruku na snímkovací stůl tak, aby předloktí a dlaň plně ležely na snímkovacím stole. Aby se nepřekrývaly měkké části prstů, musí být prsty od sebe mírně odtaženy. Centrální paprsek centrujeme dorzovolárně na střed 3. metakarpu. Na snímku musí být zachyceno celé záprstí a báze prvních článků prstů a kosti karpální. Expoziční hodnoty jsou 50-60kV a 30 50mAs. (15, 16) Obr. 29.: Zadopřední projekce záprstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s.) - 33 -

2.2.7 Záprstí šikmá, radioulnární projekce Pacient položí ruku ve špetce ulnární stranou na snímkovací sůl. Dlaň musí být ulnovolárním okrajem přitištěna na sníkovacím stole. Předloktí musí též ležet na snímkovacím stole. Centrální paprsek centrujeme šikmo radioulnárně na střed 3. metakarpu. Na snímku musí být zachyceno celé záprstí a metakarpy se nesmí překrývat. Expoziční hodnoty u této projekce jsou 50 60kV a 35-55mAs. (15, 16) Obr. 30.: Šikmá radioulnarní projekce záprstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s.) 2.2.8 Zápěstí - zadopřední, dorzovolární projekce Pacient položí volární stranou předloktí plně na snímkovací stůl tak, aby zápěstí přiléhalo těsně na snímkovací stůl. 2. 5. prst jsou mírně volárně ohnuty v mezičlánkových kloubech. Ruka je abduktována ulnárně a palec je na snímkovacím stole radiálním okrajem. Centrální paprsek centrujeme kolmo, dorzovolárně na střed zápěstí. Na správně provedené projekci vidíme všechny kosti zápěstí, proximální poloviny metacarpu a distální epifýzy radia a ulny. Kost loďkovitá nesmí být překryta. Expoziční hodnoty u této projekce jsou 50 60kV a 30 50mAs. (15, 16) Obr. 31: Zadopřední snímek zápěstí dorzovolární projekce (Zdroj: FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) - 34 -

2.2.9 Zápěstí bočná, radioulnární projekce Pacient položí horní končetinu tak, aby předloktí a zápěstí ležely ulnární stranou na snímkovacím stole a rovina dlaně byla kolmá ke stolu. Centrální paprsek centrujeme radioulnárně na střed zápěstí. Správnou projekci poznáme tak, že na snímku se radius a ulna překrývají a vidíme celé zápěstí. Expoziční hodnoty jsou 50 60kV a 40 60mAs. (15, 16) Obr. 32.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné radioulnární projekce zápěstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.10 Zápěstí šikmá, dorzovolární projekce Obě předloktí leží na stole a jsou přiloženy k sobě. Ruky položíme na klín tak, aby ležely symetricky volární stranou zápěstí u sebe. Oba palce leží u sebe na hraně klínu. Centrální paprsek centrujeme mezi středy obou zápěstí. Správnou projekci poznáme podle toho, že obě kosti loďkovité se promítají bez superpozice, zkrácení a v plné délce. Expoziční hodnoty jsou 55 65kV a 40 60mAs. (15, 16) Obr. 33.: Šikmá, dorzovolární projekce obou zápěstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s.) - 35 -

2.2.11 Zápěstí šikmá, volodorzální projekce Pacient položí ulnárním okrajem předloktí na stůl, ruka otočí dlaní dopředu a hřbet ruky dozadu, tzn. malíkem k tělu - ruka je v supinaci, dlaň je vytočená k rentgence. Úhel ruky a zápěstí je ke snímkovacímu stolu 75. Centrální paprsek centrujeme na os pisiforme na střed zápěstí. Správná projekce se pozná podle toho, že kost loďkovitá se promítá bez superpozice, zkrácení a v plné délce. Expoziční hodnoty jsou 55 65kV a 40 60mAs. (15, 16) Obr. 34.: Vlevo nákres, vpravo snímek šikmé, volodorzální projekce zápěstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.12 Zápěstí axiální, distoproximální projekce Předloktí pacient leží volární stranou na snímkovacím stole, ruku co nejvíce ohneme dorzálně (pacient si pomůže druhou nevyšetřovanou rukou nebo mu pomůžeme pomocí popruhu). Paprsek centrujeme na střed zápěstí - šikmo volárně a proximálně v úhlu 45 70 ke snímkovacímu stolu. Na správně provedené projekci vidíme izolované karpální kosti bez superpozice. Expoziční hodnoty této projekce jsou 55 65kV a 45 65mAs. (15, 16) - 36 -

Obr. 35.:Vlevo nákres, vpravo snímek axiální projekce zápěstí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.13 Předloktí předozadní, ventrodorzální projekce Pacient položí celé předloktí dorzální stranou na snímkovací stůl. Paprsek centrujeme kolmo na střed předloktí. Na správné projekci musí být zachyceny oba konce předloktí a nesmí se superponovat. Expoziční hodnoty jsou 60 65kV a 50 60mAs. (15, 16) Obr. 36.: Vlevo nákres, vpravo snímek předozadní projekce předloktí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) - 37 -

2.2.14 Předloktí bočná, radioulnární projekce Pacient položí předloktí ulnárním okrajem na snímkovací stůl a přitom vyšetřovaná končetina svírá v loketním pravý úhel. Palec směřuje vzhůru. Paprsek centrujeme kolmo, radioulnárně na střed předloktí. Na správné projekci vidíme, jak se konec radia a ulny symetricky překrývají. Expoziční hodnoty jsou 65 70kV a 50 65mAs. (15, 16) Obr. 37.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné radioulnární projekce předloktí (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) 2.2.15 Loketní kloub - předozadní, vetrodorzální projekce Pacient přiloží loketní kloub na snímkovací stůl tak, aby svíral 180 a dlaň je vytočená směrem k rentgence. Paprsek centrujeme kolmo, ventrodorzálně do středu loketní jamky. Na správné projekci vidíme symetrii kloubní štěrbiny, celý loketní kloub a dobře vidíme štěrbiny kloubu radioulnárního, humeroulnárního a humeroradiálního. Expoziční hodnoty jsou 55 60kV a 45 55mAs. (15, 16) - 38 -

Obr. 38.:Vlevo nákres, vpravo snímek předozadní projekce loketního kloubu (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) 2.2.16 Loketní kloub - bočná, radioulnarní projekce Pacient položí vyšetřovanou horní končetinu tak, aby loketní kloub svíral pravý úhel (90 ), předloktí leželo na snímkovacím stole ulnární stranou a palec směřoval k rentgence. Centrální paprsek centrujeme kolmo na střed kloubu loketního na radiální epikondyl humeru. Na správné projekci vidíme incisurae semilunaris a odhalenou hlavičku radia. Expoziční hodnoty u této projekce jsou 55 60kV a 45 55mAs. (15, 16) Obr. 39.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné, radioulnární projekce loketního kloubu (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) - 39 -

2.2.17 Loketní kloub - šikmá, mediolaterální projekce na hlavičku radia Pacient položí paži a dorzo lokte tak, aby plně ležely na snímkovacím stole. Předloktí musí být v supinaci a společně s dlaní směřují volární stranou k rentgence. Loketní kloub je ve flexi a svírá 90-100. Centrální paprsek centrujeme kolmo na střed loketní jamky. Na správně provedeném snímku musíme vidět hlavičku radia v celém rozsahu odprojikovanou od okolí. Expoziční hodnoty jsou 55 65kV a 50 55mAs. (15, 16) Obr. 40.: Šikmá, mediolaterální projekce loketního kloubu (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s) 2.2.18 Loketní kloub šikmá, lateromediální projekce Pacient položí dorzum lokte na snímkovací sůl mírně podložíme paži a předloktí. Předloktí je v supinaci a společně s dlaní jsou volární stranou natočeny k rentgence. Paprsek centrujeme kolmo na střed loketní jamky. Na správné projekci vidíme, jak se processus coronoideus ulnae v celém rozsahu zobrazen izolovaně a bez superpozice. Expoziční hodnoty používané při této projekci jsou 55 65kV a 50 55mAs. (15, 16) Obr. 41.: Šikmá lateromediální projekce loketního kloubu (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s) 2.2.19 Loketní kloub axiální, proximodistální projekce s naléhajícím předloktím Pacient položí předloktí a ruku na snímkovací stůl dlaní směrem k rentgence a loketním kloubu udělá maximální flexi. Centrální paprsek centrujeme kolmo na olecranon. Na správně provedené projekci vidíme volné zobrazení olecranu bez superpozice a distální konec humeru. Expoziční hodnoty pro tuto projekci jsou 50 55kV a 50 55mAs. (15, 16) - 40 -

Obr. 42.: Vlevo nákres, vpravo snímek axiální, proximodistální projekce loketního kloubu s nalehajícím předloktím (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.20 Loketní kloub axiální, distoproximální projekce s naléhající paží Pacient položí paží a dorzum lokte na snímkovací stůl a předloktí maximálně zohne v loketním kloubu. Centrální paprsek centrujeme kolmo 3 cm nad olecranon. Na správné projekci vidíme olecranon bez superpozice a zobrazení distálního konce humeru. U této projekce se používají expoziční hodnoty v rozmezí 50 55kV a 50 55mAs. (15, 16) Obr. 43.: Vlevo nákres, vpravo snímek axiální distoproximální projekce loketního kloubu s naléhající paží (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) - 41 -

2.2.21 Humerus předozadní, ventrodorzální projekce Pacient bude mít vyšetřovanou končetinu podél těla, mírně odtaženou od trupu. Ruka a paže jsou natočeny volární stranou k rentgence. Centrální paprsek centrujeme kolmo ventrodorzálně na střed humeru. Na správné projekci musí být zachycena jamka a hlavice kloubu ramenního a v kloubu loketním musí být zachycen distální konec paže a tuberculum majus musí vystupovat zřetelně laterálně. Tato projekce se může snímkovat v leže i ve stoje, podle stavu pacienta. Expoziční hodnoty jsou 55 60kV a 55 65mAs. (15, 16) Obr. 44.: Vlevo nákres, vpravo snímek předozadní projekce paže (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.22 Humerus bočná, lateromediální projekce Vyšetřovanou horní končetinu bude mít pacient podél těla, mírně odtaženou od trupu. Horní končetinu vytočíme tak, aby hřbet ruky směřoval dopředu a dlaň ruky dozadu palcem k tělu. Centrální paprsek centrujeme kolmo na střed paže. Na správné projekci vidíme oba epikondyly, superponují (překrývají) se a máme zachyceny oba konce humeru. Expoziční hodnoty jsou 55 60kV a 55 65mAs. (15, 16) - 42 -

Obr. 45.: Vlevo nákres, vpravo snímek bočné, lateromediální projekce paže (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.23 Humerus bočná, mediolaterální projekce Pacient se postaví zády k vertigrafu, vyšetřovanou paži horizontálně upaží, tak aby byla kolmá k trupu a dorzem k vertigrafu. Dlaň má vytočenou k rentgence. Centrální paprsek centrujeme kolmo, mediolaterálně na střed paže. Na správně provedené projekce musíme vidět oba konce humeru - distální konec v bočné projekci a proximálním konci vidíme vystupující tuberculum minus. Pokud snímkujeme vleže, podložíme pacientovi předloktí klínkem. Expoziční hodnoty jsou 55 60kV a 55 65mAs. (15, 16) Obr. 46.: Bočná, mediolaterální projekce humeru (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s.) - 43 -

2.2.24 Ramenní kloub předozadní, vetrodorzální projekce Pacient má vyšetřovanou horní končetinu podél těla, v dolní části je mírně odtažena od trupu, dlaň má vytočenou k rentgence. Rameno musí přiléhat na snímkovací stůl nebo na vertigraf. Paprsek centrujeme na processus coracoideus. Na správné projekci vidíme hlavici a jamku v celém rozsahu a acromion nepřekrývá hlavici humeru. Expoziční hodnoty jsou 55 65kV a 55 65mAs. (15, 16) Obr. 47.: Vlevo nákres, vpravo snímek předozadní projekce ramenního kloubu (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) 2.2.25 Ramenní kloub - bočná, mediolaterální, transtorakální projekce Pacient si stoupne bokem k vertigrafu a vyšetřované rameno přiloží těsně k vertigrafu, druhou (nevyšetřovanou) končetinu vzpaží, ohne kolem hlavy a předloktím se opírá o hlavu. Pacient se musí nevyšetřovaným ramenem naklonit směrem k vertigrafu, aby nedošlo k sumaci obou ramenních kloubů. U této projekce je snímek méně kvalitní, protože dochází k sumaci se vzduchem v plicích a s žeberními oblouky. Centrální paprsek centrujeme kolmo, mediolaterálně na axilu nevyšetřované končetiny na hlavici vyšetřovaného ramene. Na správné projekci musíme vidět celý proximální humerus a glenohumerální kloub. Expoziční hodnoty jsou 65 75kV a 60 80mAs. (15, 16) - 44 -

Obr. 48.:Vlevo nákres, vpravo snímek bočné mediolaterální, transtorakální projekce ramene (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s. a radiologický informační systém) 2.2.26 Scapula předozadní, ventrodorzální projekce Pacient se postaví zády k vertigrafu, snímkovanou horní končetinu ohne v loketním kloubu do pravého úhlu. Rameno musí doléhat plně naplocho na vertigraf, proto se pacient musí naklonit 15 20 na vyšetřovanou stranu. Centrální paprsek centrujeme 3cm mediálně od axily. Na správné projekci vidíme lopatku v celém rozsahu, nikde není zkrácena. Dále musíme vidět jamku a hlavici ramenního kloubu. Expoziční hodnoty jsou v rozmezí 60 70kV a 50 60mAs. (15, 16) Obr. 49.: Vlevo nákres, vpravo snímek předozadní projekce lopatky (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) - 45 -

2.2.27 Scapula bočná, mediolaterální projekce Pacient se položí na snímkovací stůl nebo postaví k vertigrafu tím bokem, na kterém je vyšetřovaná lopatka a horní končetiny předpaží a nevyšetřovanou stranou se skloní ke snímkovacímu stolu, tak aby rovinu lopatky měl kolmou ke stolu. Centrální paprsek centrujeme mediolaterálně na lopatku. Na správně provedené projekci musíme vidět celou lopatku, konec klíční kosti a processus coracoideus. Vnitřní poloha lopatky musí být odprojikována od žeber. U této projekce musí radiologický asistent dát povel pacientovi: nadechnout, zadržet dech a nedýchat. Snímkovat můžeme i vestoje u vertigrafu, podle stavu pacienta. Expoziční hodnoty jsou 70 80kV a 20 30mAs. (15, 16) Obr. 50.:Vlevo nákres, vpravo snímek bočné mediolaterální projekce lopatky (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.28 Clavicula zadopřední, dorzoventrální projekce Pacient se postaví hrudí k vertigrafu, tak aby klíční kost pořádně dolehla na vertigraf. Centrální paprsek centrujeme na střed klíční kost. Na správně provedeném snímku vidíme celou klíční kost a její skloubení. Pacient u tohoto snímkovaní nesmí dýchat. Expoziční hodnoty jsou 55 65kV a 30 50mAs. (15, 16) - 46 -

Obr. 51.:Vlevo nákres, vpravo snímek zadopřední projekce klíční kosti (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s., FRANEK, Martin a Daniela TŘETINOVÁ. Praktická skiagrafie I.: Skiagrafické zobrazení skeletu horní a horní končetiny. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2009. 239 s. ISBN 978-80-7368-667-3.) 2.2.29 Clavicula šikmá zadopřední, dorzoventrální, kraniokaudální projekce Pacient se postaví k vertigrafu, horní končetiny má svisle podél těla a klíční kost co nejvíce přitlačí na vertigraf. Rentgenku skloníme kraniokaudálně v úhlu 45 a centrální paprsek centrujeme na střed klíční kosti. Pacient u snímkování nesmí dýchat. Na správně provedeném snímku vidíme celou klíční kost i její oba konce. Expoziční hodnoty jsou 60 70kV a 30 50mAs. (15, 16) Obr. 52.: Šikmá, zadopřední projekce klíční kosti (Zdroj: SVOBODA, Milan. Základy techniky vyšetřování rentgenem. Praha: Avicenum, 1976. 605 s.) - 47 -

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika a cíle práce Druhá část mé bakalářské práce, tedy praktická část je vytvořena na základě údajů, které jsem získala z radiologického informačního systému (RIS) ve fakultní nemocnici v Brně Bohunicích na Radiologické klinice. Systém, v kterém jsem data vyhledávala, se nazývá - emed. Jak už jsem dříve psala, tato práce se zaměřuje na základní projekce horní končetiny, a proto mým cílem bylo zjistit, které oddělení z traumatologie, ortopedie a revmatologie si nejvíce žádá vyšetření rentgenem na horní končetinu, jaké projekce se nejčastěji využívají a jaké nálezy jsou na snímkách popisovány. Podle toho jsem vybírala i údaje z emedu, tedy údaje, které se týkají horní končetiny. Ve FN Brno Bohunicích je skiagraficky vyšetřováno nespočet pacientů, z toho důvodu se moje praktická část týká jen pacientů, kteří zde byli vyšetřeni v období 1. 6. 2012 30. 6. 2012. V tomto období bylo na horní končetinu snímkováno 787 pacientů a popsáno 888 snímků. Dále jsem postupovala vyhodnocením údajů a zaznamenáním výsledků z radiologického informačního systému emed do grafu. Cíl č. 1 Zjistit četnost snímkování pro traumatologii, ortopedii, revmatologii a hematoonkologii Cíl č. 2 Zjistit jaké projekce jsou nejčastější pro tato oddělení Cíl č. 3 Zjistit nálezy, které na snímcích byly popsány - 48 -

3.2 Výsledky práce Jak už jsem uváděla, ve FN Brně Bohunicích bylo v období 1. 6. 2012 30. 6. 2012 skiagraficky vyšetřeno 787 pacientů. Mým prvním cílem bylo zjistit kolik pacientů je snímkováno pro traumatologii, ortopedii, revmatologii a hematoonkologii. Výsledek najdeme v následujícím grafu. Cíl č.1: zjistit četnost snímkování pro traumatologii, ortopedii, revmatologii a hematoonkologii Graf č. 1.: Četnost snímkování pro jednotlivá oddělení Závěr: Z grafu nám je tedy jasné, že pro traumatologii je snímkováno nejvíc pacientů, tzn. 89 %, což je 697 pacientů. Revmatologie a hematoonkologie, je druhé oddělení, pro které je nejvíce snímkováno 6%, což je 48 pacientů. A z ortopedie, bylo zasláno 5% pacientů což je 42 pacientů. - 49 -

Cíl č. 2: zjistit jaké projekce jsou nejčastější pro tato oddělení TRAUMATOLOGIE Graf č. 2.: Projekce HK využívané v traumatologii Závěr: Pro traumatologii bylo zhotoveno 795 snímků. Nejčastěji bylo snímkováno zápěstí (23% - 184snímků), poté ramenní kloub (17% - 136 snímků), dále ruka (14% - 113 snímků), následuje loketní kloub (12% - 90 snímků), poté prsty (10% - 78 snímků), pak klíční kost (9% - 71 snímků), dále předloktí (7% - 57 snímků), následuje humerus (6% - 49 snímků), druhou nejméně častou snímkovanou projekcí byl scaphoideus (1% - 9 snímků) a poslední projekcí, která byla snímkována nejméně byla projekce na lopatku (1% - 8 snímků). - 50 -

REVMATOLOGIE A HEMATOONKOLOGIE Graf č. 3.: Projekce HK využívané v revmatologii a hematoonkologii Závěr: Pro revmatologii bylo zhotoveno 48 snímků. Nejčastěji byl snímkován humerus (63% - 30 snímků), dále ruka (23% - 11 snímků), poté ramenní kloub (8 % - 4 snímky), po 1 snímku byl loketní kloub, lopatka a prsty, což na každý připadá 2%. ORTOPEDIE Graf č. 4.: Projekce HK využívané v ortopedii - 51 -

Závěr: Pro ortopedii bylo zhotoveno 45 snímků. Nejčastěji byl snímkován ramenní kloub (56% - 25 snímků), dále loketní kloub (16% - 7 snímků), dále zápěstí (13% - 6 snímků), následují prsty (7% - 3 snímky), poté ruka (4% - 2 snímky) a po 2% byla snímkována lopatka a klíční kost, což lopatka a klíční kost byla snímkovaná pro ortopedii jen jednou. Cíl č. 3: zjistit nálezy, které na snímcích byly popsány Nálezy zjištěné v revmatologii a hematoonkologii Projekce na rameno Graf č. 5.: Snímkování ramenního kloubu - nálezy Závěr: Při snímkování pro revmatologii a hematoonkologii na rameno bylo 50% snímků (2 snímky) bez patologií, na 25% snímků (1 snímek) bylo vyhodnoceno periatritis a zbylých 25% (1snímek) bylo vyhodnoceno jako postižení při myelomu. - 52 -

Projekce na loket Graf č. 6.: Snímkování loketního kloubu - nálezy Závěr: Projekce na loket v revmatologii, byla jen jedna a patologie na snímku byla vyhodnocena jako arthróza. Projekce na ruku Graf č. 7.: Snímkování ruky - nálezy Závěr: Při projekcích na ruku byla zjištěna z 37% (4 snímky) osteoartróza, z 18% (2snímky) bylo vyhodnoceno jako normální nález, z dalších 18% (2 snímky) byla zjištěna artritida, z 9% 1 (snímek) byla zjištěna polyatróza, degenerativní změny a sklerotizace. - 53 -

Projekce na prsty Graf č. 8.: Snímkování prstů nálezy Závěr: Projekce na prsty byla pro revmatologii snímkována jen jednou, patologie byla vyhodnocena na degenerativní změny. Projekce na lopatku Graf č. 9.: Snímkování lopatky - nálezy Závěr: Lopatka byla snímkovaná jen jednou, patologie na snímkách byla vyhodnocena jako postižení při myelomu. - 54 -

Projekce na humerus Graf č. 10.: Snímkování humeru - nálezy Závěr: Humerus byl snímkován 30x a ve všech případech byla patologie vyhodnocena jako postižení při myelomu. Nálezy zjištěné v ortopedii Projekce na ramenní kloub 8% 4% 16% 4% Ortopedie - projekce na ramenní kloub 4% 4% 60% Bez patologií Omatróza Artróza Luxace AC skloubení Fraktura proximálního humeru Fraktura AC skloubení Fraktura claviculy Graf č. 11.: Snímkování ramenního kloubu pro ortopedii - nálezy - 55 -

Závěr: Při snímkování pro ortopedii na ramenní kloub bylo 60% (15 snímků) vyhodnoceno s normálním nálezem, 16% (4 snímky) bylo vyhodnoceno na omatrózu, z 8% (2 snímky) byla vyhodnocena atróza a 4% (1 snímek) bylo s nálezem traumatu skeletu. Projekce na loket Ortopedie - projekce na loketní kloub 14% Bez patologií Artrotické změny Fraktura olecranu 29% 57% Graf č. 12.: Snímkování loketního kloubu pro ortopedii - nálezy Závěr: 57% (4 snímky) snímků na loketní kloub bylo bez patologií. Na 29% (2 snímky) snímků byly artrotické změny a na 14% (1 snímek) snímků jsme viděli frakturu olecranu. Projekce na zápěstí Graf č. 13.: Snímkování zápěstí pro ortopedii - nálezy - 56 -

Závěr: 67% (4 snímky) bylo bez patologií, na 33% (2 snímky) snímků byly popsány artritické změny. Projekce na prsty 28% Ortopedie - projekce na prsty Bez patologií Fraktura III. prstu 72% Graf č. 14.: Snímkování prstů pro ortopedii - nálezy Závěr: 72% (2 snímky) snímků bylo popsáno bez patologií, 28% (1 snímek) snímků byly popsány s frakturou III. prstu. Projekce na lopatku, ruku a klíční kost Graf č. 15.: Snímkování ruky pro ortopedii - nálezy - 57 -

Graf č. 16.: Snímkování lopatky pro ortopedii - nálezy Graf č. 17.: Snímkování klíční kosti pro ortopedii - nálezy Závěr: Všechny snímky na tyto projekce byly popsány bez patologií. Na lopatku a klíční kost se snímkovalo jen jednou a na ruce byly vyhotoveny 2 snímky. - 58 -

Nálezy zjištěné v traumatologii Projekce na zápěstí 4% 4% 63% Traumatologie - projekce na zápěstí 4% 2% 0% 0% 23% Bez patologií Fraktura distálního radia Fraktura distální ulny Skiaskopická kontrola na sále Fraktura ossis scaphoideum Fraktura ossis lunatum Bartonova fraktura Graf č. 18.: Snímkování zápěstí pro traumatologii - nálezy Závěr: Na 63% (117 snímků) snímků byl nález popsán jako fraktura distálního radia, 23% (44 snímků) snímků bylo popsáno bez patologií, po 4% (7 snímků) byly nálezy popsány jako fraktura distální ulny, fraktura ossis scaphoideum, a další 4 % snímků byly vyhotoveny na sále, na 2% (3snímky) snímků byl nález popsán jako fraktura ossis lunatum, na zbylých dvou snímcích byl nález popsán jako Bartonova fraktura a fraktura IV. MTC. - 59 -

Projekce na ramenní kloub 18% 2% Traumatologie - projekce na ramenní kloub 2% 2% 1% 44% Bez patologií Fraktura proximálního humeru Luxace AC skloubení Fraktura klíční kosti Skiaskopická kontrola na sále 31% Ruptura akromioclaviculárního ligamenta Graf č. 19.: Snímkování ramenního kloubu pro traumatologii - nálezy Závěr: 45% (61 snímků) snímků bylo bez patologií, na 32% (43 snímků) snímků byl nález popsán jako fraktura proximálního humeru, na 18% (25 snímků) snímků bylo s nálezem luxace AC skloubení, 2% snímků byly vyhotoveny v rámci skiaskopické kontroly na sále, na dalších 2% (3 snímky) snímků byl nález popsán jako fraktura claviculy a na 1% (2snímky) snímků byl nález popsán jako ruptura akromioclaviculárního ligamenta. - 60 -

Projekce na ruku Traumatologie - projekce na ruku Bez patologií 22% 2% 1% 2% 3% 3% 40% Fraktura I. MTC Fraktura II. MTC Fraktura III. MTC Fraktura IV. MTC Fraktura V. MTC Fraktura ossis navicularis 16% 4% 5% 2% Cizí těleso Fraktura distálního radia Fraktura IV. prstu Fraktura V. prstu Graf č. 20.: Snímkování ruky pro traumatologii - nálezy Závěr: 40% (45 snímků) snímků bylo popsáno bez patologií, na 22% (25 snímků) snímků byl nález popsán jako fraktura V. MTC, na 16% (16snímků) snímcích byl nález popsán jako fraktura IV. MTC, na 5% (6 snímků) snímcích byl nález popsán jako fraktura II. MTC, na 4% (5 snímků) snímcích byl nález popsán jako fraktura III. MTC, na 3% (3 snímky) snímcích byly nálezy popsány jako IV. a V. prstu, na 2% (2 snímky) snímcích byl nález popsán jako fraktura I. MTC a fraktura ossis navicularis, na další 2% snímků jsme viděli cizí těleso. A zbylé 1% (1 snímek) snímků bylo popsáno s nálezem fraktury distálního radia. - 61 -

Projekce na loketní kloub 20% 10% 5% Traumatologie - projekce na loketní kloub 4% 2% 22% 37% Bez patologií Fraktura olecranonu Fraktura proximální ulny Fraktura caput radii Fraktura distálního humeru Skiaskopická kontrola na sále Luxace Graf č. 21.: Snímkování loketního kloubu pro traumatologii - nálezy Závěr: 37% (33 snímků) snímků bylo popsáno bez patologií, na 22% (20 snímků) snímcích byl nález popsán jako fraktura olecranu, na 20% (18 snímků) snímcích byl nález fraktura caput radii, na 10% (9 snímků) byl nález popsán jako fraktura proximální ulny, na 5% snímcích byl nález popsán jako fraktura distálního humeru, 4% (4 snímky) snímků bylo vyhotoveno v rámci skiaskopické kontroly na sále a na zbylých 2% snících (2snímky) byl nález popsán jako luxace. - 62 -

Projekce na klíční kost 9% Traumatologie - projekce na klíční kost 1% 18% Bez patologií Fraktura claviculy Luxace AC skloubení Skiaskopická kontrola na sále 72% Graf č. 22.: Snímkování klíční kosti pro traumatologii - nálezy Závěr: Na 72% snímcích (49 snímků) byl nález popsán jako fraktura claviculy, 18% snímků (12 snímků) bylo bez patologií, na 9% snímcích (6 snímků) byl nález popsán jako luxace AC skloubení) a zbylé 1% snímků bylo vyhotoveno v rámci skiaskopické kontroly na sále. Projekce na humerus Traumatologie - projekce na humerus 12% 28% 29% Bez patologií Fraktura distálního humeru Fraktura proximálního humeru Skiaskopická kontrola na sále 31% Graf č. 23.: Snímkování humeru pro traumatologii - nálezy Závěr: Na 31% snímcích (15 snímků) byl nález popsán jako fraktura distálního humeru, na 29% snímcích byl nález popsán jako fraktura proximálního humeru, 28% snímků (14-63 -

snímků) bylo popsáno bez patologií a zbylé 12% snímků (6 snímků) bylo vyhotoveno v rámci skiaskopické kontroly na sále. Projekce na předloktí 10% Traumatologie - projekce na předloktí 7% 2% 34% Bez patologií Fraktura distální ulny Fraktura distálního radia Skiaskopická kontrola na sále 22% 25% Fraktura proximální ulny Luxace proximální hlavice rádia Graf č. 24.: Snímkování předloktí pro traumatologii - nálezy Závěr: 34% snímků (20 snímků) předloktí bylo popsáno bez patologií, na 25% snímcích (15 snímků) byl nález popsán jako fraktura distální ulny, na 22% snímcích (13 snímků) byl nález popsán jako fraktura distálního radia, 10% snímků (6 snímků) bylo vyhotoveno v rámci skiaskopické kontroly na sále, na 7% snímcích (4 snímky) byl nález popsán jako fraktura proximální ulny a zbylých 2% snímcích (1 snímek) byl nález popsán jako luxace proximální ulny. - 64 -

Projekce na lopatku Traumatologie - projekce na lopatku 22% 22% Bez patologií Fraktura scapulae Fraktura costae 56% Graf č. 25.: Snímkování lopatky pro traumatologii - nálezy Závěr: Na 56% snímcích (5 snímků) byl nález popsán jako fraktura lopatky, 22% snímků (2 snímky) bylo popsáno bez patologií a na dalších 22% snímcích byl nález popsán jako fraktury žeber. Projekce na scaphoideus Traumatologie - projekce na scaphoideus 11% 22% 67% Bez patologií Fraktura ossis navicularis Fraktura distálního radia Graf č. 26.: Snímkování scaphoidea pro traumatologii - nálezy Závěr: Na 67% snímcích (6 snímků) byl nález popsán jako zlomenina kosti loďkovité, 22% snímků (2 snímky) bylo popsáno bez patologií a na zbylých 11% snímcích (1 snímek) byl nález popsán jako zlomenina distálního radia. - 65 -

Projekce na prsty Traumatologie - projekce na prsty Bez patologií Fraktura I. prstu 24% 3% 4% 1% 1% Fraktura II. prstu Fraktura III. Prstu Fraktura IV. prstu Fraktura V. prstu 3% Cizí těleso 3% 4% 1% 56% Amputace nehtové drsnatiny Degenerativní změny Aneuryzmatická cysta v distálním článku V. prstu Graf č. 27.: Snímkování prstů pro traumatologii - nálezy Závěr: 56% snímků (44 snímků) bylo popsáno bez patologií, na 24% snímcích (19 snímků) byl nález popsán jako fraktura V. prstu, na 4% snímcích (3 snímky) byl nález popsán jako fraktura II. prstu, na dalších 2% snímcích je nález popsán jako amputace nehtové drstnatiny, po 3% snímcích byly nálezy popsány jako fraktura III. a IV. prstu, na dalších 3% snímcích (2 snímky) bylo popsáno jako cizí těleso. Po 1% snímcích (1 snímek) byly nálezy popsány jako degenerativní změny, aneuryzmatická cysta v distálním článku V. prstu a fraktura V. prstu. - 66 -

3.3 Doplňující výsledky Při zapisování údajů k praktické části z radiologického informačního systému mě zaujaly další dvě statistiky, které bych mohla použít k bakalářské práci. Zajímalo mě, v jakých hodinách se nejvíce snímkuje a zda snímky, které jsou vyhotoveny, jsou snímky první nebo snímky kontrolní. Tyto další dvě statistiky jsem také zpracovala do grafů. Graf č. 28.: Snímkování horní končetiny v čase Závěr: Ve všední dny se nejvíce snímkuje 7h 16h 73%. Z je 11% se snímkuje ve všední den 16h 24h. A nejméně se snímkuje ve všední den mezi 24h 7h 2%. O víkendu se snímkuje více mezi 7h a 19h (9%) než mezi 19h a 7h (5%). 46% První - kontrolní snímkování První snímkování Kontrolní snímkování 54% Graf č. 29.: První snímkování kontrolní snímkování - 67 -

Závěr: V období 1. 6. 2012 30. 6. 2012 bylo zhotoveno více prvních snímků (54% - 424 snímků) než snímků kontrolních (46% - 363 snímků) Snímkování přes víkend 15% 85% Kontrolní snímky o víkendu První snímkování o víkendu Graf č. 30.: První x kontrolní snímkování přes víkend Závěr: Prvních snímků bylo během sledovaného období vytvořeno o víkendu 93 snímků (85%). Kontrolních snímků bylo o víkendu vytvořeno 16 snímků (15%). Kontrolní snímkování o víkendu mě překvapilo, jelikož jsem si myslela, že v době pohotovosti bude jen první snímkování. Snímkování přes všední den 49% Kontrolní snímkování První snímkování 51% Graf č. 31.: První kontrolní snímkování přes všední den Závěr: Přes den během sledovaného období, bylo prvních snímků vytvořeno 49% (331 snímků) a kontrolní snímků 51% (347 snímků). - 68 -