Bo Lozoff VŠICHNI MÁME SVÁ POUTA

Bo Lozoff VŠICHNI MÁME SVÁ POUTA průvodce k osvobození DÍL DRUHÝ: OSVOBOZOVÁNÍ Bo Lozoff 1985 16. vydání 2006, Human Kindness Foundation 325.000 výtisků

Motto: Život není tím, čím se zdá být díky Bože! Kopie knihy We re All Doing Time bude poskytnuta zdarma každému, kdo je ve vězení, a jiným hledajícím, kteří si nemohou dovolit její zakoupení. V takovém případě pište na adresu: Human Kindness Foundation PO Box 61619 Durham NC 27715 Všechny výnosy z prodeje této knihy jdou na podporu distribuce zdarma pro knihy, nahrávky a časopisy mnoha lidem z celého světa. Dobrovolné dary jsou rovněž žádoucí a vítané. Nadace lidské laskavosti (Human Kindness Foundation) je sponzorem projektu Vězení-Ášram a jiných aktivit, vztahujících se na laskavější, bezpečnější a rozumnější svět. Pokud chcete přispět, vyžádejte si více informací nebo si objednejte tuto knihu a další tituly. Pište na výše uvedenou adresu nebo navštivte naše WEBové stránky: www.humankindness.org Tato kniha byla rovněž publikována jako: Todos Estamos Encarcelados ve španělštině Nous sommes tous dans une prison ve francouzštině Spezza le tue catene v italštině UPOZORNĚNÍ PŘEKLADATELE : Toto je volně šiřitelný překlad druhého dílu z knihy We re All Doing Time, která má celkem tři díly na 317 stranách. Jedná se však o amatérský (a tudíž nedokonalý) překlad bez autorizace, který začal být prováděn od října 2006 pro studijní účely. Je k dispozici na privátních WEBových stránkách www.volny.cz/cdk.vp pro inspiraci těch, kteří nastoupili na svou cestu duchovního rozvoje a Poznání. Ke zveřejnění zdarma došlo se souhlasem Bo & Sity Lozoff, který laskavě udělili dne 1.12.2006. Autor překladu prosí, aby bylo zabráněno jakýmkoliv snahám o komerční využití tohoto textu. Jeho záměrem je zpřístupnit myšlenky z této knihy všem zájemcům a případně iniciovat vznik jejího českého vydání. (Vašek) 2

Bo Lozoff Je ředitelem Nadace lidské laskavosti (Human Kindness Foundation) a mezinárodně uznávaného projetu Vězení-Ášram. Jeho literární činnost, workshopy a nahrávky pomáhají velkému počtu lidí transformovat svůj život pomocí duchovního výcviku a to i v některých nejtěžších žalářích plných egoismu, strachu, hněvu a závislostí, stejně jako mříží a silných zdí. Tato kniha je určena každému na světě, protože každý potřebuje všechnu lásku a povzbuzení, které můžeme eventuálně dát. OBSAH: ÚVOD K DRUHÉMU DÍLU... 4 1. Meditace jen sedět v nehybnosti... 7 2. Hatha jóga... 26 3. Výživa... 33 4. Pránájáma... 41 5. Čakry... 52 6. (Lehce) pokročilá pránájáma... 62 7. Modlitba... 69 8. Náboženství jako technika... 85 9. Cesta služby... 93 10. Jak proměnit informaci v moudrost... 99 3

ÚVOD K DRUHÉMU DÍLU Skutečná proměna Většina změn, které děláme v našich životech nejsou ničím více, než pouhá gesta. Shodíme 5 kilogramů, když potřebujeme shodit 10, udržujeme se jen při zdraví, místo abychom byli ve skvělé kondici, vedeme celoživotní boje proti zlozvykům jako je kouření, pití, drogy atd. Není pro nás těžké ohlížet se po lepším životě, avšak z času na čas shledáme, že jsme vězni svých starých zvyků a omezení. Díl druhý nabízí některé nejzákladnější metody pro uskutečnění skutečné proměny, které byly předávány už celé věky. Jsou to velmi přímočaré a praktické techniky, které mohou postupně změnit to, co jsme - až do úrovně buněk, atomů a myšlenkových vln; je to ryzí transformace ne pouhé představy. Avšak bez ohledu na to, jak staré a mocné to možná je, jakákoliv metoda bude mít pro nás přínos hlavně podle toho, co chceme my sami. Jak řekl Hari Dass Baba: Když kapsář potká světce, vše co je schopen vnímat, jsou jeho kapsy. Tak se stane, že ze dvou lidí, kteří použijí stejnou meditační techniku, jeden stěží dosáhne lepšího prospěchu ve škole, zatímco život toho druhého může být transformován s přesvědčivostí, soucitem a s radostí. Co je tajemstvím skutečné proměny? Jak můžeme uniknout obecné pravdě zmiňované v písni Boxer od Paula Simona? ( Jedna změna za druhou, jsme ale více nebo méně pořád stejní. ) Pojďte si představit scénu, odehrávající se hluboko pod zemí na základně s nukleárními raketami: byl vydán rozkaz vystřelit velkou raketu. Společně přichází tři operátoři do řídící místnosti, každý z nich otevírá jeden malý trezor, obsahující jeden klíč. Klíčové dírky spínačů jsou rozmístěny tak, že jeden nebo dva lidé nemohou zasunout klíče současně. Operátoři přichází k řídícímu panelu a zasunují klíče současně do spínačů. K uvedení nesmírné energie do pohybu je zapotřebí všech tří společně. A my fungujeme podobným způsobem. Naše tři klíče, které aktivují duchovní transformaci jsou Milost, Duch a Úsilí v křesťanství známé jako svatá trojice: svatý Otec, Duch a Syn. Kombinace působení těchto tří sil je dostatečná k tomu, aby vyléčila nemoc a odolala smrti; je tedy určitě dostačující k tomu, aby dala váš nebo můj život do pořádku. O Boží Milosti je nejtěžší vyprávět. Je to klíč, který pochází z Věčnosti. Není potřeba si o něj dělat starosti a není žádná možnost zkusit ji uchopit ; jen potřebujeme udržovat volný prostor v naší představě, srdcích a duších, abychom ji přijali, když přijde. Druhý klíč, Svatý Duch je Silou, která je zmiňována například ve filmech Hvězdné Války. V Duchu je skryta všechna energie. Nic se nemůže odehrát bez ní, protože neexistuje jiná energie. Důležitým krokem, jak s ní spolupracovat, je být si jí vědom, není radno být proti ní nebo se od ní separovat. Duch je naše skutečná energie; je ve všem, co děláme. 4

Ale třetí klíč ouha, ten je komplikovaný. Vy i já jsme záhadný Syn ze svaté trojice. Ježíš se pokoušel nám to říci, ale bylo snadnější jej uctívat než přijmout naši vlastní odpovědnost a moc. Nazýval se jak Syn Boha, tak i Syn člověka, aby byl pochopen v celé šíři. Jsme třetím klíčem na kontrolním panelu; je to lidské úsilí, které tvoří krystaly z proudu Milosti a Energie. Můžeme zmařit naše životy bojováním proti pravdě nebo čekáním, až budeme zachráněni, ale nestaneme se takto volní. Opravdová transformace vyžaduje všechny tři klíče. Svatá Trojice nenáleží jen jednomu náboženství, které by bylo výše než jiná; je to důmyslný tajemný recept, jak mít jasno. Uvědomování si Milosti nám připomíná, že se nemáme naparovat; uvědomování Ducha nám připomíná, že naše síla je neomezená; a uvědomováním důležitého poslání našeho vlastního úsilí jsme povzbuzováni k očišťování od drobných slabostí, omezení, které jsme si sami vytvořili, od starých návyků a jiných rysů našich životů, které nám brání být úplně svobodní můžeme se stát opravdovými Bohy na Zemi, jako se jimi stali všichni Mistři. Spirituální cvičení popisovaná dále nám nemohou předpovědět nebo ovládnout Milost; ta vždy bude nepředvídatelná. Ale mohou nám skutečně pomoci vyzdvihnout na povrch to, co Buddha nazýval Pravé úsilí upřímné, trpělivé a dobře naladěné úsilí, abychom se vzdali svých slabostí a slepých míst, takže můžeme být v harmonii s Velkým Záměrem. Popisované metody působí na tělo, mysl a Duši na všechny současně, takže si zvolte a vyberte ty, které vás osloví nejvíce a aplikujte je na dostatečně dlouhou dobu, abyste mohli pozorovat jemné účinky. Opravdová změna potřebuje čas. Jsou stovky duchovních cvičení, které by mohly být v tomto dílu uvedeny, ale já jsem vybral ty, které měly nejsilnější účinek na můj vlastní život ne proto, že by byly lepší než jiné, ale protože vám je můžu předat s větší silou. To je to, co se nazývá přenos živoucí duše, pokud jste otevření, abyste ji mohli přijmout. Otevřete se také řídící síle miliónů lidí z celé historie, kteří používali stejné praktiky. Odehraje se množství podivných a nádherných věcí, jakmile proniknete za slova a obrazy a pohroužíte se hlouběji a hlouběji do těchto posvátných tradic. ------------------------------------------------- ŽÁDEJTE a bude vám dáno. KLEPEJTE a dveře se otevřou. HLEDEJTE a naleznete. 5

Drazí Bo a Sito, Ano, je to právě rok, co jsem se dostala do zkušebního období. Byla jsem odsouzena k doživotnímu vězení (což tady v Kanadě představuje 25 let); avšak jsem způsobilá k podmínečnému trestu po odpykání 10 let. Myslela jsem si, že čekání nikdy neskončí, ale už je to za mnou a mé srdce se raduje Mám pocit, jako bych se kamsi vydala. Navzdory všemu můj čas strávený v této malé budově sloužil velkému účelu: Viděla jsem mnoho tváří přijít a odejít, naučila jsem se mnoho o sobě i jiných. Nalezla jsem význam skrytý ve vašem slovním spojení Vevnitř-Venku. Moje duše se skutečně osvobodila od překážek, které jsem si v sobě vybudovala. Jsem skutečně ráda (i když na mě někteří pohlíží jako na pomatenou), že jsem tu mohla strávit celý ten čas. Společnost mi dala dar, který bych si nikdy sama nedopřála: šanci nalézt své skutečné já. A nejen to, dali mi čas; čas Společnost se na mě vždy dívala jako na šílence překypujícího napětím. A teď mám za sebou deset let, kdy jsem seděla a učila se, co je ve skutečnosti život. Každým dnem se moje duše stává silnější, jak dosahuje stále výše, aby se sjednocovala s Bohem Láskou Vesmírem. Moje cvičení hatha jógy mě plynule doprovází; mé tělo je pružné jako pás gumy. Dělalo mi potíže meditovat, ale já věřím že tento problém má v budoucnosti své řešení. Pomalu ale jistě opadá moje vnitřní vření. Pravda je taková, že utrpení je součástí velkého probuzení. Když se dostanu do ženské věznice, doufám, že naleznu jiné, kteří se zabývají těmito věcmi. Bylo by to skvělé být v takovém společenství; zatím jsem stoupala sama. Tato Země je jen jedna fyzická planeta z mnoha ve věčnosti, v životě po životě zas a zas. Bůh vám žehnej. S láskou a mírem Susie, Kanada. 6

1. Meditace jen sedět v nehybnosti Je tak snadné ocitnout se v takovém zajetí duchovního hledání, že ztratíme ze zřetele fakt, že se jedná o vnitřní cestu! Naše největší odhalení jsou dány jednoduše tím, že se naučíme, jak usednout v nehybnosti. A to je všechno - meditace nastane, když k ní sejdete dolů: sedíte dokonale nehybní v Tichu těla, v tichu řeči a v tichu mysli. Buddha to nazýval Ušlechtilé Ticho. Jde v podstatě o ZASTAVENÍ. Meditační cvičení bývala hlavním předmětem každého náboženství a duchovní tradice, ale protože potřebují ticho a samotu, odehrávala se v ústraní a sloužila sociálním nebo náboženským praktikám jako kázání nebo zpěvu. Pro mnohé z nás, s naší opičí povahou mysli, by bylo snazší krájet chleba kladivem než sedět tiše a vůbec nic nedělat. Když poprvé zkoušíme meditační techniku, myslíme si: Možná, že jiní lidé tohle zvládnou, ale já ne; mám dojem, že to prostě není moje přirozenost. Ale to je blbost. Meditace je těžká pro každého, protože všichni jsme po mnoho let dovolovali našim myslím divoce běžet. Chce to čas a námahu, abychom získali zpět naši plnou kontrolu, ale chce to disciplínu. Neovládaná mysl bez ohledu na to, kolik toho ví, jak bystrou se stane nebo jak velké potěšení prožívá nikdy nenalezne mír nebo uspokojení. Jakmile vyplníme byť jen jednu její část, udeří na nás s dalším požadavkem, další otázkou, další běžící myšlenkou. Nedivme se, že strávíme kolem třetiny našich životů spánkem! Mysl může být vynikajícím sluhou, ale krutým a vyčerpávajícím pánem. Protože je tak těžké napoprvé proniknout do meditačního cvičení, bylo nám po věky předáváno mnoho rozličných metod, abychom mohli najít tu jedinou, která se zdá být nejvhodnější pro naše individuální potřeby. Je důležité pochopit, že meditace sama je stavem mysli; není to metoda nebo cvičení. Meditace je skryta za slovy; je to náš nejhlubší přirozený stav, který se nám otevírá tehdy, když se naše mysli zastaví. Jiný způsob, jak se na ni dívat: meditační cvičení je učením se jak použít náš klíč ke Svaté Trojici; meditace sama nastane, když konečně použijeme náš klíč v souladu s Milostí a Duchem. Je také důležité si pamatovat, že prakticky jakákoliv meditační metoda je tak dobrá jako jakákoliv jiná; jen si musíme zvolit jednu a přidat k ní mnoho trpělivosti a sebe-disciplíny. Mnoho lidí ztratí nesmírné množství času a energie hledáním Guru nebo mistra, který by jim mohl odhalit ta nejhlubší tajemství Vesmíru. Takové bytosti skutečně existují a je skvělé se s nimi potkat, ale jejich zoufalé vyhledávání obvykle bývá jednou z dalších činností, která nám brání v tom, co skutečně potřebujeme dělat. Na této cestě neexistují žádné zkratky. Kromě toho to nejlepší co může taková vzácná bytost udělat, je inspirovat nás, abychom se podívali do tajemství svého nitra. Moudrost nemůže být vložena do slov; musí být prožita. V tom je hlavní rozdíl mezi moudrostí a znalostmi. 7

Tajemství Vesmíru jsou jen tajemstvími hlučné mysli. Meditační cvičení tedy jednoduše řečeno znamená vytvoření dostatečně velkého, tichého prostoru uvnitř, abychom dovolili veškeré moudrostí věků, všemu míru, které přesahují naše chápání, volně vplynout. Je to pomalý a nepřerušovaný proces otevírání a vyprazdňování. Odehrává se s vírou, že když se připravíme, naše vlastní kompletnost bude k dispozici a byla zde uvnitř nás po celý dosavadní život. Je jisté, že to není snadný proces. Mimo všechen ten šum v naší vědomé mysli sebou neseme celkem slušně těžkou podvědomou zátěž. Meditační cvičení je podobné jako postupné rozsvěcování světla vypínačem s regulací ve velké místnosti vyplněné nábytkem a nepořádkem. Napřed můžeme spatřit několik málo věcí kolem místa kde stojíme, ale jak světla přibývá, začínáme si všímat mnoha zastřených obrysů a stínů, které nás možná polekají. Nebo možná dostaneme depresi z toho, když zjistíme, co bude potřeba všechno udělat, než vyprázdníme tuto místnost před tím, než se mysl skutečně ztiší, byť jen na okamžik. Abychom se vždy mohli ztišit, musíme začít právě tam, kde jsme. Možná budeme muset prosedět období intenzivního zděšení, žádostivosti, perverze, fantazie, žalu, viny, nenasytnosti, pýchy, osamělosti je to nábytek uskladněný v nás, pokrytý pavučinami a ubírající náš klid. Abychom to mohli vyčistit, musíme se naučit delikátnímu umění, jak dovolovat myšlence nebo pocitu, aby byly jaké chtějí, ale aby nás nevtahovaly; nemůžeme je nechat, aby nás ovládaly. Potřebujeme být schopni sledovat pohyb naší mysli, aniž bychom se příliš ztráceli v tom, co se děje na scéně. Proto všechny nejrůznější meditační metody mají podobný přístup: pozornost se soustřeďuje na jediný bod, bez ohledu na to, co se odehrává v naší mysli můžeme to jen zaznamenat a pak se vrátit zpět k jedinému bodu. Pak přijde zas něco dalšího, my jen zaznamenáme, o co jde a vracíme se zpět k hlavnímu bodu. Pak zas něco dalšího, a zase A tak vypadá meditační cvičení. 8

Tento proces se někdy stává frustrujícím, ale i frustrace je zas jen jedna další myšlenka; jeden další šum, který můžeme zaznamenat a nechat odejít. Je jeden starý příběh o Milarepovi, jednom z velkých starověkých tibetských Mistrů. Předtím, než se stal osvíceným, vydal se jednou do odloučené jeskyně, aby zde prováděl intenzivní meditační cvičení. Ale dříve než se tam stačil usadit, zjistil, že jeskyně byla také domovem pro skupinku malých démonů drobných stvoření, které těšilo, že ho mohou vyrušovat v jeho meditacích. První věcí, kterou tedy zkoušel, bylo získat nad nimi vládu tím, že recitoval Dharmu (evangelium). Po recitacích prováděl všechny obvyklé zaříkávací obřady a pak usedl zpět k meditaci; ale démoni byli stále přítomni. Po několika dalších neúspěšných pokusech recitování a odhánění změnil svou strategii: mohl by zkusit je úplně ignorovat. To by mu možná dalo nad nimi moc. Zkusil to po několik dní; bez ohledu na to, jak hlasití nebo nesnesitelní se stávali, on seděl pevně a vytrvale, vzdoroval jim svým tichem. Ale to rovněž nezabralo. Nakonec, totálně zdeptaný a poražený, zařval : Tak dobře, vzdávám se! Nemohu vás odtud odehnat! Ale přesto neodcházím - jen budu muset sdílet tuto jeskyni společně s vámi! Pak usedl ještě jednou, jeho odpor úplně pominul. A s ním odešli i démoni. 9

Jak sedět Je dobré věnovat svůj čas na chvíli soustředění na fyzickou stránku sezení při meditaci. Nikdo nedostává pokyny od duchovních skřítků, které by jej vedly k tomu, aby vypadal jako velký jogín nebo vydržel nadbytečnou bolest v kolenou a zádech. Na druhé straně ani nezískáme velkou nadvládu nad svou myslí, když upadneme do polovičatého spánku pokaždé, když zkoušíme meditovat. Důležité je zaujmout takový sed, který udržuje záda, krk a hlavu v přímce a je tak vyvážený, že není potřeba žádného dalšího napětí abychom se udržovali v nehybnosti. Pro většinu z nás toto vyžaduje hodně cvičení. Zkoušejte sedět na polštáři nebo složené přikrývce a vyzkoušejte si, jak vysoko potřebujete podložit, abyste mohli sedět vzpřímeně a bez námahy. Kolena by měla být na podložce nezvednutá, když máte hýždě v optimální výšce. Když se opírají kolena do podložky, záda jsou v přirozeném napřímení. Další pozice sedu se nazývá seiza a je používaná v Japonsku. Sedíme lehce vyvýšení ale obkročmo na polštáři jako v sedle a s chodidly vzadu. To je velmi pohodlná pozice pro mnohé, kteří nemohou použít jiný způsob. Jen se ujistěte, že sedíte dostatečně vyvýšení, aby vám nemrtvěla chodidla a kolena nebolela. Posadit se na židli je také dobré, ovšem dostavuje se tendence opírat se zády o opěradlo a to obvykle není vzpřímená pozice. Když už tedy zvolíte tento způsob, neopírejte se; také se ujistěte, že vaše chodidla a nohy jsou symetrické: nohy mohou být zkřížené v kotnících nebo jsou obě chodidla na podlaze a kousek od sebe. Při všech sedech by měly být ruce umístěny buď na stehnech nebo v klíně, a to takovým způsobem, abyste necítili v ramenou tah dolů, způsobovaný vahou paží. Ruce mohou být uvolněně sepnuté nebo oddělené. Podle tradice bývají dlaně spíše uzavřené, protože otevřená dlaň je gestem otevírání ven zatímco meditace je cestou do nitra. 10

Jen sedět v tichu Není špatným nápadem použít jen pozici samu jako meditační metodu po několik dnů nebo dokonce i týdnů. Na 20 až 30 minut ve stejný čas, každý den, usedněte zpříma a vyváženě tak, jak je to jen možné a poté jednoduše udržujte pozornost u svého těla, sedícího perfektně vzpřímeně. Po první minutě nebo dvou se ještě lehce napřimte a případně poškrábejte a pak už držte tělo v jedné přímce bez jakéhokoliv pohybu. Věnujte pozornost jakýmkoliv pocitům nerovnováhy nebo napětí ve svalech, abyste se příště naučili sedět ještě lépe, ale po celý vymezený čas seďte bez pohybu navzdory nepohodlí. Toto je první krok, jak se naučit vydržet sedět i přes mentální a emoční potíže, které se možná dostavují. Když tedy použijete pozorování těla jako meditační metodu, nezaměřujte se příliš na to, co se odehrává v mysli. A to ani tehdy, když mysl obíhá dokola jako zblázněná uděláte to nejlepší, když udržujete sed perfektně klidný. Pro tuto chvíli pracujete na svém tichu v těle a tichu v mluvení. Ticho v mysli se dostaví později. Meditace dechu Jedna z nejuniverzálnějších meditačních metod je využívání vlastního dechu jako jediného koncentračního bodu. Poté, co ztišíte své tělo, přeneste svou pozornost na jeden z těchto dvou bodů: - na okraje nosních dírek, kudy vzduch vstupuje dovnitř a ven - na břicho, do kterého se opírá bránice s každým nádechem a s výdechem povoluje. Ať už si zvolíte nos nebo bránici, držte svou pozornost v tom místě a pozorujte celý pohyb při nádechu i výdechu; jen držte pozornost na jednom bodu, i když se to zdá jen letmé. Dýchání je velmi dobrý předmět pro koncentraci, protože je činné každou sekundu; pomáhá nám přivést mysl do přítomného okamžiku. A tentýž přítomný okamžik je jediným místem, kde se odehrává skutečná meditace (v podstatě je to jediné místo, kde se skutečně odehrává cokoliv). Stále a stále možná po stovky půlhodin opakování mysl bude bloudit a vy budete zapomínat na pozorování svého dechu. V ten okamžik je potřeba si uvědomit, že jste se zapomněli a prostě jen upustit řetězec proudících myšlenek a vrátit pozornost zpět na okraje nosu nebo na bránici. Jako v příběhu Milarepy, ani tady nemá smysl být frustrován vyrušeními, protože i frustrace je zase další vyrušení. Uvědomte si, že toto ještě není skutečná meditace; je to jen meditační cvičení. Kdybychom v tom byli dobří, nebylo by potřeba to nacvičovat. Když používáme dech jako meditační metodu, není potřeba dýchat nějakým speciálním způsobem, a vůbec už není potřeba svůj dech ovlivňovat. Podstata je v pozorování dechu, ať je jakýkoliv. 11

Někdy může být dlouhý a pomalý, jindy krátký a zrychlený; na tom nesejde. Někdy je zajímavé zaznamenat, že se dech možná změnil podobně jako se mění naše myšlenky. To patří k našemu procesu sebe-výuky. Není potřeba něco dělat jen pozorovat a učit se. Může být užitečné nasměrovat mysl do meditační metody tím, že vnímáme nadechování když cítíme nadechovaný vzduch a vydechování, když cítíme vydechovaný vzduch. Zkoušejte ale s jistotou cítit dech po celý čas; nezabývejte se myšlenkou. Když se mysl občas zdá být obzvláště divoká, může pomáhat provádění tohoto koncentračního cvičení, dokud není mysl zase pod kontrolou. Jak cítíte dech při nádechu, myslete nadechování a během výdechu počítejte cykly: Nadechování, jeden; nadechování.., dva; nadechování, tři; a tak pokračujte až do desíti, potom začněte znovu od jedné. Jediným pravidlem je, že když se ztratíte a nevíte, kterým číslem máte pokračovat (i když jste jen lehce nejistí) začněte od začátku. Je skutečně překvapující, jak je naše mysl občas zaneprázdněná, že se můžeme ztratit v počítání mezi první a druhou periodou! Mně se to stalo mnohokrát. Toto cvičení může být dobrým občasným indikátorem, jak dobře nebo čistě probíhá naše koncentrace. 12

Meditace s mantrou Slovo mantra pochází ze sanskrtu a znamená zvuk mysli nebo ochránce mysli. Používání mantry k meditaci jednoduše znamená, že se koncentrujeme ne na dech nebo vzpřímený sed, ale na určitý zvuk nebo slovo (jsme přitom tiší). Zvyk používání manter pochází z historie staré tisíce let. Také západní náboženské tradice mají své prastaré a mocné mantry, jako např. AMEN nebo ALLAH. Pravděpodobně nejvíce rozšířená mantra na celém světě je ÓM nebo AUM. Poté, co je tělo klidné a vzpřímené, měli byste jen myslet na ÓM, stále opakovat s každým dechem nebo nezávisle na dechu. Pokaždé, když budete vyrušeni, se jen prostě vrátíte zpět k ÓM a to hned, jak si uvědomíte své vyrušení. Mantra působí na různých úrovních. Jedna očividná je ta, že podobně jako dech, mantra poskytuje možnost vázat na sebe pozornost, takže můžeme rozvíjet mocnější koncentraci a nevázat se na náš ustavičný proud myšlenek. Mantra se stává podobnou kotvě, kterou vysune naše mysl při rozbouřené hladině. Ale na hlubší úrovni se přisuzuje každé mantře odlišný jemný účinek. ÓM nás vede k harmonii s vesmírem, zatímco jiné, jako např. ÓM ÁHH HÚMMM mohou přinést pocit osobní síly a odvahy. ŠRÍ RÁM, DŽEI RÁM, DŽEI DŽEI RÁM může zase přinést pocity oddanosti (znamená milovaný bože, blahoslavený bože, blahoslavený blahoslavený bože ). Pomocí vlastní zkušenosti můžeme odhalit spousty významů a energií manter, ale pro obecnější použití může každý použít metodou pokus-omyl s vírou, že jeho vnitřní pocity jej povedou dále. Když se rozhodnete některou vyzkoušet, zkoušejte ji každodenně nejméně po dobu jednoho či dvou měsíců, abyste byli schopni poznat, jak na vás účinkuje. 13

Mantra ÓM je také účinná jako Jantra, která je jejím vizuálním vyjádřením. Sanskrtský název bývá ve středu této jantary a tato může být používána spolu s vyslovováním mantry nebo jako samotná metoda upřeného pohledu. ÓM bylo na počátku jedné z mých nejmocnějších životních zkušeností, která se mi přihodila asi před 15 lety: viděl jsem celý vesmír vytvářený a rozpouštěný v každém okamžiku, bez zastavení nebo přerušení. Bylo to něco jako obrovská fontána, vše zahrnující systém, ve kterém je vše stvořeno ze stejné substance: planety, hvězdy, hory, stromy, těla, vítr, oheň vše stejné podstaty, objevující se a mizející rychlostí světla. Byl tam také zvuk provázející tento nikdy nekončící proces; vše zahrnující zvuk, který vibruje vším uvnitř a vně existence. Lehká vibrace to je vzduch; silnější vibrace tělo; ještě silnější kámen. Jen silnější nebo slabší hustota energie. O několik let později jsem se potkal s jógou, byl jsem pozván do skupiny, která se sešla, aby se zpívalo ÓM. Usedli jsme do kruhu a začalo znít AAAUUUHMMMN, zas a zase. Zpočátku jsem měl dojem, že ostatní mají hlubší tón, ale po chvíli mi začalo po páteři stoupat mrazení. Bylo to s těmi hlasy velmi podobné mému zážitku před lety. 14

Rozhlédl jsem se kolem a zase jsem mohl uvidět AAAUUUHMMMN, jak naplňuje naše těla a stěny a podlahu a vzduch mezi námi, vibrující vším dovnitř a zase ven. ÓM, AMEN, ALLAH a mnoho dalších podobných zvuků, které nám byly po věky předávány dolů, jsou pojítka k Duchu, který sám stvořil všechny formy světa, dal všemu smysl, poskytuje nám všechnu energii. Moje iniciace skrze mantru byla něco jako ocitnout se uvnitř Einsteinova vzorce E = mc² Na počátku bylo slovo, a slovo přišlo s Bohem a slovo bylo Bohem. Jiné meditační praktiky Protože účelem všech meditačních praktik je přivést mysl k jednobodovosti, každý by měl cítit volnost v hledání a rozhodování, která metoda je pro něj nejužitečnější. K dispozici máme i zbožné metody, jako používání slov ALLÁH nebo KRISTUS, nebo obraz Ježíše či panny Marie, které mají zklidnit naši mysl. Existují také nenáboženské metody, rovněž využívající vizualizaci, jako udržování představy čisté oblohy, s jejíž pomocí si myšlenky představujeme jako mráčky na obloze, které se nezastavují. Zenoví meditující praktikují metody s otevřenýma očima, soustředěnýma na bod na podlaze vzdálený jeden nebo dva kroky daleko. Mnozí lidé zase zkouší soustředit zrak na plamen svíčky. Ať už si zvolíte jakoukoliv metodu, je dobré u ní vydržet nejméně měsíc nebo déle, a praktikovat ji každý den ve stejnou dobu (jednou či dvakrát za den) a pak se teprve rozhodovat, zda zkusíte novou metodu. Meditační cvičení je pomalé a jemné; nějaký čas to trvá, než se ujistíte, zda zvolená metoda je pro vás vhodná. Neklidná mysl se přihlásí s mnoha záminkami, aby byla zvolená metoda odhozena a nahrazena jinou, ale to je jen její další šum. Každá metoda opravdu působí stejně. Jako první musíme zdokonalit koncentraci a sebeovládání a to vyžaduje nějaký čas. Je to samo o sobě těžké a nezávisí to na používané metodě. Klíčová není metoda, ale spíše naše důslednost, trpělivost a veselá mysl. 15

NACVIČOVÁNÍ SOUSTŘEDĚNÉHO POHLEDU K tomuto cvičení je potřeba mít partnera a trvá asi 20 minut. Existuje mnoho jeho variant, ale všechny mají za účel naučit se na sebe dívat jasněji, projít dále za obvyklou fasádu. Pravidla jsou následující: nemluvit, neusmívat se, nedotýkat, nepropadnout záchvatu smíchu nic kromě očí není zapojeno. Je v tom něco, co může přinášet pocit trapnosti, když to zkoušíte napoprvé, ale je skutečně velmi cenné projít takovým stádiem! Jednou z variant je posadit se prostě blízko jeden proti druhému. Oba partneři mají oči otevřené, dívají se přímo jeden druhému do očí, na jakkoliv dlouhou dobu. Obvykle je potřeba asi 5 minut, než jsme schopni se přestat bránit a ztišit mentální šum, takže je potřeba vydržet dostatečně dlouho. Další variantou je, když jeden z dvojice začíná s očima otevřenýma, zatímco druhý je drží zavřené. Využijte tuto vzácnou příležitost studovat tohoto člověka bez rozpaků. Sledujte jeho (nebo její) tvář, hledejte stopy, které odhalují více a jeho rozpoložení stopy smutku, neděje, strachu, ztráty; jako když milovali někoho kdo zemřel nebo je opustil. Všichni prožíváme takové stavy, takže je můžeme najít na tváři našeho partnera. Potom poznáme, že totéž máme na své tváři také a tak je to správné. Pokračujte dále hledáním stop nebo vibrací na vašem partnerovi, což vám pomůže poznat, jak podobný máte oba život. V detailech mohou být rozdíly, ale pocity a prožitek jsou velmi podobné! Jakmile je rozeznáváte na svém partnerovi, reflektujte je také u sebe; včetně velkých a neviditelných otazníků, které máme všichni zavěšeny nad našimi hlavami, jak se stále dohadujeme o naší cestě životem bez skutečného pochopení, co se vlastně děje. Dovolte, aby vaše srdce měklo a váš soucit vzrůstal, jak vyhledáváte tyto věci ve vašem partnerovi. Dovolte jim, aby zářily z vašich očí, takže jej obalujete láskou, jako byste byli svatým, který se dívá na osobu před vámi. Nemusíte zkoušet něco dělat; jen dejte své ego stranou z cesty a nechte Boží lásku svítit skrze své oči. Nyní jemně řekněte Hotovo, (nebo cokoliv, co by nahradilo původní OK pozn.překl.) a váš partner otevře oči a podívá se přímo do Božích očí (vašich očí), aby se mu dostalo veškerého vašeho soucitu, porozumění a odpuštění. Může se tak oprostit od bolesti, viny, hanby a tajemství prostřednictvím svých očí, tím že je nechá ožehnout očistným plamenem vašeho soucitu, bez jediného vysloveného slova. 16

Po dvou nebo třech minutách pak oba zavřete své oči, soustředíte se a jak se on ucítí připraven, otevře své oči a dělá stejné cvičení znovu s vámi, jako partnerem se zavřenýma očima. Až budete mít za sebou obě kola, zůstaňte sedět a dívejte se otevřeně na sebe zhruba minutu, pak se jemně ukloňte jako dík vašemu partnerovi za to, že vám pomohl lépe porozumět sobě samým. Toto je velmi účinné cvičení. Zakončení meditace Konec každé meditační lekce, bez ohledu jaká metoda se použila, je vhodnou příležitostí k prohloubení míru a moudrosti mnoha způsoby. To co prohloubí náš mír, je strávení alespoň několik okamžiků tím, že nabízíme a přijímáme požehnání boží vůle neboli toho, co Buddha nazval milující laskavostí. Jedním ze způsobů, jak nabízet požehnání, je zaměřit svou pozornost na prostor kolem srdce, uprostřed hrudi, a představovat si, jak dech přichází a odchází odtud, z tohoto místa lásky. Pak si vybavujte tváře lidí, které nejvíce milujete, pak lidí, které nenávidíte a kterých se obáváte. A jednomu vedle druhého, všem nabízejte boží požehnání na jejich těžkou cestu životem. I lidé, kteří nám ublížili, jsou stejně tak chybující a tápající v tomto světě, jako my; nepomůže nám, když v sobě budeme držet hořkost nebo hněv. Takže ve své představě vidíme jejich tváře, přejeme jim dobro a prohlubujeme svůj mír a moudrost. Způsob, jak obdržet požehnání, je přejít pozorností do téhož prostoru srdce a pociťovat lásku od těch, kteří nás milují, ať už jsou jakkoliv vzdáleni. Vaše děti, rodiče nebo milenci, přátelé, dokonce i velcí mistři a svatí, které nevidíte zkuste cítit jejich lásku. Pak nabídněte sami sobě pocity lásky, stejně porozumění a laskavost, kterou byste nabízeli jiným. Zapomeňte na své chyby, dokonce i ty, které jste provedli dneska, Zobrazujte si sebe, jak tu sedíte v tichosti jako upřímný duchovní hledající, tak jako miliony před vámi od začátku věků a zkuste být vděční za to, nakolik jste se už změnili, jen abyste mohli dělat právě toto. Zkuste si uvědomovat, že to, za co se modlíte, se pomalu uskutečňuje a tak to opravdu je. Přestože by člověk byl zamazán od hříchů svého života, nechte jej a milujte mne, buďte rozhodnutí, v absolutní oddanosti; já nevidím žádné hříchy. Ten člověk je svatý. (Bhagavad Gíta) 17

Toto jednoduché cvičení může být provedeno v několika minutách na konci každé meditace. To, co tím děláme, je konečné přijímání odpovědnosti za ovládnutí své mysli a otevření se soucitu pro jiné, pro sebe a nakonec i pro Boha. Po všech těchto technikách milující laskavosti je konec meditace také časem zralým ke čtení - pak lze nechat přečtené ponořit do hlubin a otevřenosti, které jsme připravili svým klidem. Například můžete otevřít Bibli, Korán, Rámajánu nebo Bhagavad Gítu, nebo třeba i moderní knihy o Dharmě jako např. Racek Jonathan Livingston, Buď tady a teď nebo tuto knihu. Otevřete knihu kdekoliv, kam sáhnou vaše prsty a nechte své oči spočinout na náhodném místě. Seďte minutu nebo dvě a zkoušejte porozumět tomu poselství a pak si tu myšlenku vezměte na tento den k sobě. Jeden z mých oblíbených citátů, se kterým jsem takto po léta pracoval, pochází od Ramajany: Díváme se na život člověka a nemůžeme rozmotat tuto píseň: prstence a klubka radosti a smutku, všechno propletené a zaseknuté. Jen se procházejte po věznici nebo tam, kde jste a dívejte se na všechny lidi na všechny radosti a strachy, naděje a zármutky, na všechny ty složité situace, které si sami vytváříme a dívejte se na ně jako na prstence a klubka radosti a smutku, všechno propletené a zaseknuté. Postupně začínáme vidět naše vlastní životy tímto způsobem také; a moudrost se prohlubuje Nekomplikovat to Meditační cvičení je tak jednoduché! Avšak naše mysli se nám budou znovu a znovu pokoušet věci komplikovat, jen aby nás rozptýlily. Ale on je to opravdu proces sezení a zaostření mysli na jeden bod. Nenechte se tedy všemi těmito popisy dovést k dalšímu zmatku. Každý z nás máme schopnost usednout v tichu a navázat kontakt s vnitřním já. Když se stane klid mysli dostatečně velkou prioritou, pak začneme věnovat nezbytný čas něčemu, jako je meditační cvičení. Jakmile už čas věnujeme, přichází neviditelná pomoc. 18

Svatý muž je velmi jednoduchý člověk: když kráčí, tak kráčí, když hovoří, tak hovoří a to je vše. On nepřemýšlí zatímco naslouchá, nesní, když jde, nesleduje, zatímco se dotýká. To je velmi těžké. Pro tohle je svatý. (Sujata) Meditace a sebeovládání Meditace je skutečně snadná a v této kapitole je popsáno vše, co potřebujete znát, abyste začali své vlastní každodenní provádění. Ale specifickou záležitostí sebekontroly bývá pro mnohé z nás, které jejich výbušnost a impulsívnost přivádí do potíží. Na konci jednoho meditačního workshopu, který jsem vedl před několika lety v Colins Bay Prison v Ontariu se ozývali někteří se silnými pochybnostmi o tom, jak ovlivní meditace sebeovládání a zda je sebeovládání stejné jako represe. Následně uvedená diskuse byla pořízena jako nahrávka z tohoto workshopu. Komentáře vězňů jsou uvedeny napřed a následují za nimi mé reakce. Mluvíš o ovládání, ale to mně připadá, že to nemusí správně fungovat. Mám na mysli situaci, kdy žiješ v ghetu a kamarádi tě vtahují do nepříjemností - jak se jim můžeš vytrhnout? Co chci říci je to, že když máš v sobě hněv a nepřátelství, není lepší je nechat vyjít ven? To je jedna z nástrah v psychologii: myslíme si, že když nevyjadřujeme pocit, že jej musíme potlačit. To ve skutečnosti není pravda. Pro duchovního bojovníka existuje třetí volba: nech to být, ať je to co chce, ale nenech to, aby tě to ovládlo. Nemá to nic společného s tím, zda se tím bráníš nebo ne. Já mluvím o stavu mysli, ne o konkrétním případu jednání. Můžeš odejít nebo se bránit bez hněvu nebo nenávisti. A to je podstatou bojových umění. Bojová umění jsou meditací v akci. Lidé se učí zaostřit svou mysl a nechat pominout strach, hněv a nepřátelství, potom mohou dělat to, co je potřeba, aniž by si vědomě přáli ublížit jiné lidské bytosti. Při aikidu například se považuje za špatný způsob boje, když zraníte svého protivníka dokonce i když se tento snažil vás zabít. Účelem je prostě zabránit útočníkovi, aby vás zranil a je potřeba to dělat tak jemně, jak dokážete, protože když vidíte, jak se věci ve skutečnosti mají, pak chápete, že když ublíží vám, stejně tak ublíží i sobě. Takže ty mu děláš službu tím, že jej zastavíš. A to by nebyla žádná služba, kdybys jej při této příležitosti zabil, že ano? Tato otázka ovládání versus represe je důležitá, to vím. Ale postavme se jí čelem: hodně z vás jsou tady proto, že jim sházelo sebeovládání. Mohlo by být dobré podívat se na celou věc více 19

zblízka, než jste to doteď zkusili. Není faktem, že takový hněv je špatný nebo hříšný; ale je to lež, je to kravina. Takže jak bychom měli vyjádřit nebo potlačit něco, co není takové, jak se jeví na první pohled? Říkáš, že všechny emoce jsou lež? Nerozumím tomu, co se nám to snažíš říct! Zní mi to jako úlet. Ano i ne platí obojí. Emoce jsou tak skutečné nebo neskutečné jako cokoliv jiného; ale účelem emocí je lež. Je přirozené zažít hněv, žádostivost, nenasytnost, radost, strach a další; všechno jsou to součásti, jak být plně člověkem. Všechny plují kolem ve vzduchu jako baktérie a já mohu být vnímavý na jeden druh, zatímco ty jsi vnímavý na jiný. Proniknou do nás v závislosti na naší přirozenosti a pak nějakým způsobem ovládnou naše systémy, podobně jako to probíhá u nachlazení nebo u nádherné vůně. Emoce jako štěstí se asi lépe vyjadřují lidem kolem nás. A zatím u mnoha mnichů a jogínů je štěstí prostě jen další jeden mráček běžící oblohou naší mysli; spíše, než aby se vyjadřovali navenek, usadí se a pozorují jej, jak se pohybuje. A co žádostivost? Jsme-li s tou pravou osobou a ve vhodnou chvíli, žádostivost může také svádět k tomu, aby byla vyjadřována směrem k objektu. Avšak žádostivost může skutečně podělat naše životy, když ji vyjadřujeme vždy, když ji cítíme. A pak je tu hněv: hrozně destruktivní, vyčerpávající pocit, který může vytvořit mnoho nové karmy a přinést další utrpení do tohoto světa. Hlavním důvodem, proč moderní psychologie říká Najdi si způsob, jak vyjádřit svůj hněv konstruktivně, je ten, že psychologové nevědí, co s tím dál dělat ani ve svých vlastních životech. Ale celé toto stanovisko předpokládá, že jsme buď nositelé nebo oběti hněvu, štěstí nebo jakékoli jiné emoce, které nás zaplavují. To ale nejsme. Možná, že dovolujeme emocím, aby nás ovládaly, ale je na nás, abychom jednoho dne převzali zodpovědnost za následky. Ovládání, kterého se nám dostává skrze meditaci, není určeno k tomu, aby potlačovalo naše pocity. Je to takový druh ovládání, který nám poskytuje svobodu, sebe-důstojnost, abychom si určili každý nejlepší cestu, jak žít naše životy v každém okamžiku. Moudrost, jak zvládnout emoci, spočívá v tom, abychom ji cítili v každém momentu; když tedy udržujeme čistou a jasnou mysl, můžeme projevit vhodné emoce a pozorovat vnitřně ty škodlivé a přitom je necháváme být. To není to samé jako popření nebo potlačení. Ano, to už se dá označit jako úlet. Je to ale způsob, jakým začíná mnoho skutečných proměn. Napřed hledáme ideje, které dávají smysl a pak je zkoušíme vzít k sobě hlouběji a hlouběji do našich srdcí a vnitřností. Když to ale zůstane jen v hlavě, pak ti dávám za pravdu nemá to příliš cenu. No jo, ale bez ohledu na to, jak moc se třeba chceš změnit už teď, všechno vypadá jinak, když jsi v sevření svého hněvu. Mám na mysli to, že dokonce ani nevnímám, co se v tu chvíli děje; je to jako když se něco seběhne a pak už někdo leží na podlaze ještě před tím, než zjistím, co se stalo. Věř mi, že vím, co myslíš; taky jsem se pral, dokonce jsem postřelil člověka a děkuji svým šťastným hvězdám, že to nedošlo tak daleko, abych někoho zabil předtím, než se mi ztišila moje poblázněná mysl. Určitě vím, co to znamená ztratit svou rozvahu. To proto připomínám, 20