č. j. -133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci dříve nezletilé: Gabriela TXXXXX, narozená XXXXX zastoupená advokátkou JUDr. Ivou Kremplovou sídlem Botanická 785/9, 602 00 Brno dítěte rodičů: matka Marta TXXXXX, narozená XXXXX zastoupená advokátkou JUDr. Ivou Kremplovou sídlem Botanická 785/9, 602 00 Brno otec Miroslav TXXXXX, narozený XXXXX o zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi z 5.10.2017, č.j. 83 P 112/2016-104 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že rozsudek Městského soudu v Brně z 19.6.2012 č.j. 83 Nc 113/2011-49, jímž byla otci stanovena vyživovací povinnost k tehdy nezletilé Gabriele ve výši 3.800 Kč měsíčně, se mění tak, že tato vyživovací povinnost otce se zvyšuje od 1.1.2017 do budoucna na částku 5.000 Kč měsíčně splatnou do 15.dne každého měsíce předem za dobu do 27.6.2017 k rukám matky a za dobu od 28.6.2017 do budoucna k rukám již zletilé Gabriely a nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1.1.2017 do 31.3.2018 se otci nestanoví. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
2 Odůvodnění: 1. Soud I. stupně rozsudkem zvýšil otcovu vyživovací povinnost stanovenou rozsudkem Městského soudu v Brně z 19.6.2012 z 3.800 Kč měsíčně na 5.000 Kč měsíčně od 1.1.2017, dlužné zvýšené výživné v celkové výši 10.800 Kč zavázal otce doplatit k rukám již zletilé Gabriely do tří měsíců (výroky I a II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Proti rozsudku podal odvolání otec, který navrhl (dle obsahu) jeho změnu tak, že návrhy matky a zletilé Gabriely na zvýšení výživného budou zamítnuty. Uvedl, že pokud matka vydělává 9.640 Kč měsíčně, je třeba jí doporučit, aby si přivydělávala brigádně jako otec a nečerpala vše jen z výživného, dále upozornil na to, že matka s dcerou bydlí v jeho domě, kde neplatí žádný nájem, přičemž otec dceři přispíval i nad rámec stanoveného výživného, neboť dcera jezdila s otcem a jeho přítelkyní na zahraniční dovolené, platil jí brýle i ostatní věci a matka si zvykla na to, že se nemusí o nic starat. Podle otce se náklady na dceru, která ještě nestuduje vysokou školu, nikterak nezvýšily a nemohou převyšovat 10.000 Kč měsíčně. 3. Matka ani již zletilá Gabriela se k odvolání otce písemně nevyjádřily, u jednání odvolacího soudu pak prostřednictvím zástupkyně navrhly, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou ( 202, 204 odst. 1 a 201 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř. ), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející ( 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu ( 213 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné pouze ohledně dlužného zvýšeného výživného za minulé období, a to z jiných důvodů než otcem v odvolání uvedených. 5. Nejprve nutno uvést, že v řízení péče o nezletilé děti, které lze zahájit i bez návrhu, není soud vázán návrhy účastníků ( 26 zákona o zvláštních řízeních soudních - dále z.ř.s. ), odvolací soud není vázán mezemi odvolání ( 28 odst. 2 z.ř.s.) a je povinen přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu bez ohledu na to, jaké jeho změny se odvolatel domáhá, což v řízení zahájeném za nezletilosti dítěte platí i poté, co nabylo zletilosti ( 477 z.ř.s.). 6. Soud I. stupně odůvodnil rozhodnutí o zvýšení otcovy vyživovací povinnosti především 923 a 913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen o.z. ), dle nichž je v případě změny poměrů nutno změnit soudní rozhodnutí pro nezletilé děti, a to na výši přiměřenou odůvodněným potřebám oprávněného dítěte a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinných rodičů. Tato zákonná ustanovení aplikoval soud I. stupně na základě zjištění, že o projednávané vyživovací povinnosti otce pro dobu po rozvodu manželství rodičů bylo rozhodnuto rozsudkem téhož soudu z 19.6.2012, č.j. 83 Nc 113/2011-49, v částce 3.800 Kč měsíčně, se zohledněním potřeb tehdy nezletilé Gabriely jako žákyně základní školy ve věku 13 let, otcových poměrů na základě jím tvrzeného příjmu 12.000 Kč měsíčně a matčiných poměrů daných mzdou 7.120 Kč měsíčně čistého. Změnu rozhodných poměrů, z nichž vyplývá přiměřená výše otcovy vyživovací povinnosti, soud I. stupně dovodil ze zjištění otcových aktuálních poměrů daných příjmem z podnikání a výdělkem u společnosti XXXXX, s.r.o., změnou matčiných poměrů daných málo významným zvýšením její mzdy a významnou změnou odůvodněných potřeb dříve nezletilé Gabriely daných zvýšením jejího věku a nástupem na střední stupeň školního vzdělávání. Tyto závěry soudu I. stupně jsou správné a odvolací námitky otce proti nim důvodné nejsou. 7. Odvolací soud doplnil dokazování o aktuálních rozhodných poměrech za dobu po rozhodnutí soudu I. stupně, respektive za dobu, ve vztahu, za níž nemohl soud I. stupně vzhledem k datu svého rozhodnutí příslušná zjištění učinit. Z aktuální výdělkové zprávy od zaměstnavatele otce XXXXX, s.r.o. odvolací soud zjistil, že za dobu od srpna 2017 až do ledna 2018 otec pro něj vykonával práce na základě dohody o pracovní činnosti již pouze v srpnu 2017 se základní hrubou mzdou 7.540 Kč a čistou mzdou 5.179 Kč, poté už nikoli. Z aktuální výdělkové zprávy zaměstnavatele matky od XXXXX s.r.o. odvolací soud zjistil, že v období od července do srpna
3 2017 činila čistá mzda matky v průměru 9.678 Kč měsíčně a za první dva měsíce roku 2018 vždy 10.468 Kč měsíčně. Z daňového přiznání otce za rok 2017 podaného 28.3.2018 u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště v Tišnově, odvolací soud zjistil, že otec vykázal za daňové období roku 2017 příjmy ze závislé činnosti 88.400 Kč a z podnikání 60.539 Kč, z čehož mu byla vyměřena daňová povinnost 2.010 Kč. Příjmy od zaměstnavatele jsou v daňovém přiznání uplatněna samozřejmě v hrubé výši, pro čisté příjmy otce je nutno vyjít ze zjištění soudu I. stupně doplněného zjištěním odvolacího soudu od XXXXX s.r.o., že za celý rok 2017 činí tyto jeho příjmy celkem 55.800 Kč. 8. Z těchto údajů je zřejmé, že stejně jako pro roky 2015 a 2016, za něž měl podklady pro zjištění příjmů otce k dispozici soud I. stupně, není daňové přiznání otce relevantní pro zjištění jeho skutečných příjmů. Pokud si otec pracovní činnosti u zaměstnavatele vydělal v roce 2017 pouze 55.800 Kč a k tomu z podnikání 60.539 Kč, za což byla vyměřena nepatrná daň ve výši 2.010 Kč, znamenalo by to příjem otce na úrovni nižší než 10.000 Kč měsíčně, což je v rozporu s tvrzeními otce o jeho skutečném příjmu a o hrazených nákladech nejen svých, ale i dcery a matky. Navíc tvrzení otce u soudu I. stupně, které soud I. stupně zohlednil, vyplývá, že otcův příjem nyní činí asi 15.000 Kč měsíčně. Obdobně uvedl otec v předchozím řízení u soudu I. stupně v roce 2012, že jeho příjem činil 12.000 Kč měsíčně, ač ani tehdy žádné podklady pro ověření takového příjmu předloženy nebyly. V této situaci nelze při absenci dalších možných zjištění o otcových reálných příjmech vyjít z ničeho jiného než z toho, že otcovy poměry se zlepšily účinností od 1.1.2017, neboť v tomto roce odhadl své skutečné příjmy na cca 15.000 Kč měsíčně na rozdíl od předtím tvrzených cca 12.000 Kč měsíčně. S tím koresponduje i to, že výdělek otce u jeho zaměstnavatele, který také tvoří otcem odhadované celkové příjmy, byť jen nadále jen příležitostný a nepravidelný podle potřeb zaměstnavatele, byl v roce 2017 vyšší (55.800 Kč) než v předchozích letech 2016 (29.000 Kč) a 2015 (13.800 Kč). Poměry otce se tedy oproti roku 2012, v němž bylo naposledy rozhodnuto o jeho vyživovací povinnosti k tehdy nezletilé Gabriele ve výši 3.800 Kč měsíčně, v roce 2017 zlepšily, aniž lze takovou změnu dovodit pro rok 2016 či předchozí rok 2015, v nichž jakékoli podklady pro závěr o změně otcových poměrů dány nejsou. 9. Pokud se týká odůvodněných potřeb dříve nezletilé Gabriely, tak ty jsou v roce 2017 jednoznačně výrazně vyšší než v roce 2012, kdy byla ještě žákyní základní školy ve věku 13 let. Byť její potřeby byly zřejmě vyšší i před 1.1.2017 a soud není vázán návrhem matky o zvýšení výživného právě od 1.1.2017, je předmětem tohoto rozhodování výživné pro dobu po rozvodu manželství rodičů, tedy od 19.10.2016, kdy nabyl právní moci rozvodový rozsudek rodičů z 12.9.2016, č.j. 33 C 271/2014-53, jímž založené období je pouze o cca 2,5 měsíce delší než od 1.1.2017. Vzhledem k nemožnosti zjištění reálných příjmů otce v tomto období, se odvolací soud přiklonil (stejně jako soud I. stupně) k tomu, že na základě učiněných zjištění lze shora uvedený závěr o zásadní změně poměrů odůvodňující zvýšení otcovy vyživovací povinnosti na dříve nezletilou Gabrielu učinit až s účinností od 1.1.2017, jak se toho matka i zletilá Gabriela svými návrhy také domáhají. 10. Pokud se týká poměrů matky, která je také k dceři Gabriele vázána vyživovací povinností, došlo k jejich změně zvýšením matčiny měsíční mzdy od jejího zaměstnavatele, která oproti roku 2012, kdy činila 7.120 Kč měsíčně, činí v roce 2017 částku 9.640 Kč měsíčně a v roce 2018 pak částku 10.500 Kč měsíčně (po zaokrouhlení). 11. Námitky otce, že matka má zvýšeným úsilím dosahovat takových příjmů jakých dosahuje otec (aniž je ovšem zřejmé, jakých příjmů otec skutečně dosahuje), by mohla být teoreticky důvodná v řízení o stanovení vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost otce k dříve nezletilé Gabriele však již stanovena byla na základě již zjištěných poměrů a z pravomocného rozhodnutí soudu jsou povinny všechny osoby a orgány, včetně soudů, vycházet. Pokud se nyní zkoumá důvodnost změny tohoto pravomocného a závazného rozhodnutí, je významné pouze to, zda a k jaké změně poměrů, z nichž tehdy soud vycházel, došlo.
4 12. Shora uvedené změny poměrů dané na straně obou rodičů mírným zvýšením jejich příjmů a na straně dříve nezletilé Gabriely výrazným zvýšením jejích odůvodněných potřeb daných zvýšením věku a nástupem na střední stupeň školního vzdělávání, odpovídá přiměřené zvýšení otcovy zde projednávané vyživovací povinnosti z částky 3.800 Kč měsíčně na částku 5.000 Kč měsíčně, a to od 1.1.2017, jak to učinil i soud I. stupně. Proto je rozhodnutí soud I. stupně o zvýšení vyživovací povinnosti v zásadě správné a odvolací soud je změnil pouze formulačně seřazením obou jeho výroků tak, aby bylo zcela přehledné, že dosavadní rozsudek z roku 2012 se zvýšením výživného mění, ale obsahově jde o potvrzení rozhodnutí jako věcně správného ( 219 o.s.ř.) 13. Pokud se týká rozhodnutí o dlužném zvýšeném výživném za minulé období, vyšel soud I. stupně jen z částky zvýšeného výživného a nezohlednil otci žádná plnění nad rámec placení výživného 3.800 Kč měsíčně, jimiž by na potřeby Gabriely přispíval. Otcova odvolací námitka, že dcera i s matkou bydlí v jeho domě, aniž za to hradí náklady, je v této souvislosti důvodná, nikoli však ve vztahu k rozhodnutí o zvýšení otcovy vyživovací povinnosti, ale právě ve vztahu k rozhodnutí o dlužném zvýšeném výživném za minulé období. Hrazením nákladů na bydlení dcery otec nepochybně přispívá na její výživu v přiměřené části, která by odpovídala její osobě, což by tedy bylo důvodné v rámci povinnosti k zaplacení dluhu za minulé období zohlednit. Stanovení této přiměřené částky však bylo nakonec nadbytečné vzhledem k další okolnosti, že otec (jak správně zjistil již soud I. stupně ale pro své rozhodnutí to nezohlednil) založil ve prospěch tehdy nezletilé Gabriely stavební spoření u Raiffeisen stavební spořitelny, a.s., jehož zůstatek činil k 31.12.2016 částku 32.363 Kč. Oba rodiče i zletilá Gabriela u jednání odvolacího soudu shodně uvedli, že na tomto zůstatku se ani v roce 2017 nic zásadního nezměnilo, vyjma připsání zákonných úroků a odepsání daně z úroku, neboť k žádným dalším vkladům ani výběrům tohoto zůstatku nedošlo. Z dokazování soudu I. stupně přitom jednoznačně vyplývá, že účastníkem tohoto stavebního spoření vedeného u Raiffeisen stavební spořitelny, a.s. pod č. účtu XXXXX je dříve nezletilá a nyní zletilá Gabriela TXXXXX. To vzhledem k zákonné úpravě takového právního postavení ( 4 odst. 1 a 5 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření) z ní činí jedinou oprávněnou osobu k této pohledávce a po nabytí zletilosti již ani otec, který za ni (jako zástupce) toto její spoření založil a vložil na ně finanční prostředky, ani nikdo jiný není oprávněn s touto pohledávkou vůči stavební spořitelně ( vkladem ) nakládat a tuto částku je nutné hodnotit jako majetek účastníka stavebního spoření, který v tomto případě poskytl dříve nezletilé a dnes zletilé Gabriele na její potřeby otec. Pro tento závěr není významné, že realizace takového majetku při výpovědi smlouvy o stavebním spoření je odložena o zákonnou výpovědní lhůtu, neboť takový odklad nemůže popřít závěr, že tyto finanční prostředky otec své dceři tímto způsobem poskytl a ona je oprávněna je kdykoli (byť s určitým zpožděním) pro své potřeby využít. 14. Zvýšením otcovy vyživovací povinnosti o 1.200 Kč měsíčně za dobu 15 měsíců od 1.1.2017 do 31.3.2018 (do rozhodnutí odvolacího soudu) by otci vznikl dluh na zvýšeném výživném v celkové výši 18.000 Kč. Proto není významné, zda otec nad rámec dosavadní vyživovací povinnosti 3.800 Kč měsíčně činil ještě další plnění na potřeby Gabriely, neboť již poskytnutím zůstatku přes 32.000 Kč na stavebním spoření svou vyživovací povinnost k ní nad rámec zvýšeného výživného jednoznačně splnil. Proto není významné ani další zjištění odvolacího soudu z vyrozumění soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D. o zahájení exekuce výživného ve prospěch oprávněné Gabriely TXXXXX proti otci jako povinnému, neboť to by mělo význam pouze pro případné stanovení dluhu na zvýšeném výživném, který však z výše uvedených důvodů otci nevznikl. 15. Z těchto důvodů odvolací soud změnil ( 220 o.s.ř.) rozsudek soudu I. stupně tak, že zvýšil otcovu vyživovací povinnost k dříve nezletilé Gabriele stejně, jak to učinil i soud I. stupně, ale žádný nedoplatek na zvýšeném výživném za minulé období otci nestanovil. 16. Výrok II tohoto rozsudku o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn 23 z.ř.s., dle něhož v řízení péče o nezletilé děti, které lze zahájit i bez návrhu, nemá v zásadě žádný
5 z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, na čemž nic nemění ani skutečnost, že dříve nezletilá Gabriela nabyla v průběhu tohoto řízení zletilosti. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Poučení: Brno 12.4.2018 JUDr. Libor Daňhel, v.r. předseda senátu