ODŮVODNĚNÍ A. Obecná část ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Analýza dopadů Seznam použitých zkratek ČR ES EU ETS OSN CO 2 Česká republika Evropské společenství Evropský systém emisního obchodování Organizace spojených národů Oxid uhličitý LULUCF Land use, land use change and forestry - využití krajiny, změny ve využití krajiny a lesnictví ČHMÚ MŽP Český hydrometeorologický ústav Ministerstvo životního prostředí Rozsah a zaměření analýzy Předložení analýzy dopadů nově připravovaných předpisů nebo jejich novelizace vyplývá z čl. 14 Legislativních pravidel vlády, kde odst. a) ukládá vypracování závěrečné zprávy o hodnocení dopadů regulace. Při vlastním zpracování se vychází z metodiky schválené usnesením vlády č. 877/2007 Sb. o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment - RIA). Tyto Zásady jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení. Důvody zpracování Předkládaný návrh nové vyhlášky, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů (dále jen vyhláška ) vychází zejména z Rozhodnutí Komise 2007/589/ES ze dne 18. července 2007, kterým se stanoví pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (dále jen rozhodnutí ). Výše zmiňované rozhodnutí nahrazuje Rozhodnutí Evropské komise 2004/156/ES ze dne 29. ledna 2004, kterým se ustavují základní pravidla pro zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice 2003/87/ES Evropského Parlamentu a Rady. Upravuje přístup ke zjišťování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů. Vychází přitom ze zkušeností z prvních dvou let fungování Evropského systému emisního obchodování (dále jen EU ETS ).
- 2 - Vyhláška stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a dále formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů. Vyhláška je vydávána na základě zmocnění stanoveného v 24 písm. b) a c) a 4 odst. 2 a 7 odst. 1 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nová vyhláška nahrazuje vyhlášku č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a vyhlášku č. 150/2005 Sb., kterou se stanoví formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů. Na základě uvedených zmocnění byla dne 21.12.2004 vydána vyhláška č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů, která nabyla účinnosti dne 31.12.2004 a dne 26.4.2005 vyhláška č. 150/2005 Sb., kterou se stanoví formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů. Vzhledem k velkému množství změn vyvolaných zejména potřebou transponovat rozhodnutí a dále potřebou některých formálních a legislativně-technických úprav byla namísto novely připravena nová vyhláška, tak aby byla zachována přehlednost pro dotčené subjekty. Dalším důvodem předložení nové vyhlášky je potřeba spojit stávající dvě vyhlášky do jedné. Obsah obou dvou vyhlášek spolu úzce souvisí a není důvod pro jejich oddělenou existenci. V minulosti byly přijaty dvě vyhlášky pouze z časových důvodů, protože v době přijímání vyhlášky č. 696/2004 Sb. nebyl k dispozici formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů, který byl připravován na evropské úrovni. Hlavními změnami oproti stávající vyhlášce č. 696/2004 Sb. jsou zjednodušení podmínek zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů pro nejmenší subjekty (do 25 000 t emisí ročně) zahrnuté do EU ETS a naopak zpřísnění podmínek pro velké provozovatele. Cílem je nejen zpřesnit metodiku ověřování a vykazování emisí, ale také zlepšit nákladovou efektivitu, tak aby byly přínosy pro životní prostředí adekvátní vyloženým nákladům. Co se týče obsahu vyhlášky č. 150/2005 Sb., nedochází k žádným změnám. Vzhledem k tomu, že faktické změny se týkají pouze té části vyhlášky, která nahrazuje vyhlášku č. 696/2004 Sb., zaměřuje se hodnocení dopadu regulace na část vyhlášky upravující postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů. Současný stav ČR se stala smluvní stranou jak Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tak i Kjótského protokolu, v němž se zavázala k redukci agregovaných emisí skleníkových plynů v kontrolním období 2008-2012 o 8 % v porovnání s výchozím rokem 1990. V současnosti celkové emise včetně propadů skleníkových plynů v ČR, vyjádřené v ekvivalentu oxidu uhličitého (CO 2 ekv.), poklesly z hodnoty 194,5 mil. tun v roce 1990 na 141,0 mil. tun v roce 2005 (viz. tab. 1), což v roce 2005 představuje 13,8 t CO 2 ekv. na obyvatele. Samotné emise skleníkových plynů (bez započítání emisí a propadů ze sektoru LULUCF) poklesly z hodnoty 196,3 mil. tun v roce 1990 na hodnotu 145,7 mil. tun v roce 2005. Od roku 2000 mají emise skleníkových plynů převážně stagnující trend. Relativně vyjádřeno se jedná o pokles o 25,8 % ve srovnání s referenčním rokem 1990, závazky stanovené Kjótským protokolem jsou tedy zatím s rezervou plněny. Emise nejvýznamnějšího antropogenního skleníkového plynu, CO 2 poklesly z hodnoty 165,1 mil. tun v roce 1990 na 125,9 mil. tun v roce 2005, což v roce 2005 představovalo 12,3 t CO 2 na obyvatele. Podíl emisí CO 2 na celkových emisích byl v roce 2005 86,4 %, tento podíl se v posledních letech příliš nemění.
- 3 - Tab. 1. Celkové emise skleníkových plynů a emise CO 2 (mil. t CO 2 ) v ČR Rok CO 2 s LULUCF CO 2 bez LULUCF Emise celkem s LULUCF Emise celkem bez LULUCF Zákl. rok (1990) 163 297,97 165 059,54 194 493,43 196 255,00 1991 145 262,15 155 260,76 173 127,84 183 126,45 1992 130 599,73 140 160,24 156 105,62 165 666,13 1993 127 903,86 136 704,26 151 304,99 160 105,40 1994 122 996,26 131 241,89 145 336,20 153 581,83 1995 124 358,08 132 125,08 146 742,85 154 509,85 1996 128 976,90 139 602,54 150 775,62 161 401,26 1997 127 744,89 132 710,81 149 214,87 154 180,80 1998 125 691,68 129 187,80 146 760,32 150 256,43 1999 117 265,16 122 099,12 137 238,36 142 072,32 2000 122 179,50 129 016,80 142 244,34 149 081,64 2001 121 969,93 129 032,69 142 379,93 149 442,69 2002 117 896,09 124 040,05 137 910,65 144 054,61 2003 122 473,00 128 075,36 141 997,49 147 599,85 2004 122 466,84 127 297,23 142 370,06 147 200,46 2005 121 219,56 125 932,03 140 966,33 145 678,79 Zdroj: ČHMÚ Tab. 2. Emise CO 2 (mil. t) v letech 1990-2006 u jednotlivých kategoriích zdrojů Rok Energetika stac. zdroje Mobilní zdroje Průmysl a jiné Celkem bez LULUCF Zákl. rok (1990) 137,9 8,9 18,3 165,1 1991 133,0 8,1 14,2 155,3 1992 116,0 8,8 15,4 140,2 1993 115,5 8,7 12,5 136,7 1994 109,2 8,9 13,2 131,2 1995 108,2 10,5 13,5 132,1 1996 114,8 11,6 13,2 139,6 1997 106,7 12,3 13,8 123,7 1998 104,3 12,0 12,9 129,2 1999 97,6 13,4 11,2 122,1 2000 104,3 12,3 12,4 129,0 2001 104,3 13,2 11,5 129,0 2002 99,0 13,6 11,4 124,0 2003 101,0 14,7 12,4 128,1 2004 99,1 16,5 11,7 127,3 2005 97,2 17,5 11,3 125,9 2006* 98,1 19,0 11,8 128,8 * Za rok 2006 je uveden předběžný emisní odhad Zdroj: ČHMÚ
- 4 - Vývoj emisí CO 2 v jednotlivých sektorech od roku 1990 (bez zahrnutí sektoru LULUCF) jsou znázorněny v tab. 2. Na produkci skleníkových plynů se rozhodujícím způsobem podílejí spalovací procesy (více jak 80 % veškerých emisí), tzn. nejvýznamnější kategorií zdrojů emisí CO 2 je energetika stacionární spalovací procesy (výroba tepla a elektrické energie). Převážná část emisí z mobilních zdrojů je tvořena silniční dopravou. Zatímco u většiny sledovaných sektorů emise klesají či stagnují, nejvíce u stacionární energetiky (meziroční pokles téměř o 2 Mt CO 2 ekv.), emise z mobilních zdrojů rostou (nejvýrazněji v posledních 5 letech, kdy se zvýšily o více jak 5 Mt). Jejich podíl na celkových emisích se zvýšil ze 4,6 % v roce 1990 na 12,3 % v roce 2005. Doprava se tak stává rozhodujícím faktorem toho, že celkové emise skleníkových plynů od roku 2000 neklesají. Graf 1. Emise CO 2 bez LULUCF v ČR (mil. t CO 2 ) Zdroj: ČHMÚ V EU ETS je v současnosti v ČR zahrnuto 394 zařízení, z toho zhruba 300 zařízení pokrývá pouze cca 5 % emisí CO 2 (tab. 3). Tato zařízení emitují do 50 kt CO 2 ročně, což je i hraniční hodnota při rozdělování povolenek v Národním alokačním plánu České republiky na roky 2008 2012. V rozhodnutí je pro malá zařízení určena hranice 25 kt, která byla rovněž převzata do nové vyhlášky. Malá zařízení do 25 kt představují 66 % zařízení, avšak emitují pouze 2,5 % emisí. Tab. 3. Počet zařízení a jejich procentický podíl na emisích CO 2 Počet zařízení 1-15 1-30 1-45 1-100 1-200 1-300 1-399 % emisí 59,20 77,87 85,69 95,21 98,39 99,53 100,00 Zdroj: MŽP Návrh variant řešení V této analýze jsou posuzovány varianty:
- 5-1. nulová varianta 2. nová vyhláška Dotčené subjekty Podnikatelský sektor Provozovatelé zařízení produkující emise CO 2 (blíže uvedení v příloze č. 1 zákona č. 695/2004 Sb.) dále jen provozovatelé. Veřejný sektor Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Vyhodnocení nákladů a přínosů 1. Nulová varianta V současnosti jsou všichni provozovatelé nuceni dodržovat stejné metodické postupy při zjišťování a vykazování vypouštěných emisí, které vyplývají ze současné vyhlášky. Dosavadní požadavky na zjišťování a vykazování emisí však zatěžují nejmenší provozovatele neúměrně vysokými transakčními náklady, které navíc nepřináší očekávaný přínos pro životní prostředí. Podle MŽP je těchto provozovatelů převážná většina (zhruba 75 % zařízení v ČR vypouští dohromady pouze cca 5 % emisí CO 2 ). Tím dochází navíc ke zbytečně velké administrativní zátěži státního sektoru (MŽP). Nulová varianta, tedy zachování stávajícího stavu, by dále znamenala vystavení ČR riziku sankcí ze strany Evropské komise a porušení závazků vyplývajících z mezinárodních protokolů (tzv. infringement). Členský stát, který tuto povinnost poruší, je sankcionován až do doby nápravy závadného stavu. Hrozí pokuty ve výši milionů EUR v kombinaci se sankcemi za dobu neplnění legislativní povinnosti. To znamená, že v konečném důsledku se uvedená legislativa implementovat musí. Navíc použití nulové varianty by znamenalo ponechání některých legislativních nedostatků, které mají být vyhláškou odstraněny. Přijmutím nulové varianty by došlo rovněž k znevýhodnění malých provozovatelů, jelikož v ostatních zemích zapojených do EU ETS bude možnost užití zmírněných požadavků na malé provozovatele jistě využita. Na evropské úrovni se dokonce uvažuje o vyjmutí nejmenších provozovatelů ze systému EU ETS po roce 2012. 2. Nová vyhláška Vlivy na podnikatelské prostředí V nové vyhlášce dochází k přesnějšímu určení některých pojmů (např. vsázka), kdy původní definice byly poněkud vágní a mohly tak způsobovat problémy při praktickém využití. Upřesnění těchto pojmů bude mít pozitivní vliv na provozovatele, díky snadnější a jasnější aplikaci zpracovaného monitorovacího plánu. Vyhláška dále přesně definuje případy, které vyžadují změnu podmínek povolení k emisím skleníkových plynů. U původní vyhlášky mohlo docházet k případům, že MŽP nebylo informováno o podstatných změnách v metodice zjišťování emisí, které musí vzhledem k jejich závažnosti podléhat schválení nebo naopak provozovatelé často žádali o změnu podmínek povolení v případech, které byly pro stanovení přesného množství emisí CO 2
- 6 - nevýznamné. Celkový přínos přesné definice povinně hlášených změn je omezení zbytečné administrativní zátěže na straně podnikatelského i veřejného sektoru. Vyhláška bude mít pozitivní dopad na provozovatele, kteří budou využívat kontinuální měření emisí, neboť budou moci pro kontrolní výpočet použít nižší úrovně přesnosti, čímž dojde ke snížení nákladů. V současnosti všichni provozovatelé používají pro stanovení emisí výpočet, protože náklady na kontinuální měření jsou vysoké a při použití stejné úrovně přesnosti pro kontrolní výpočet se provozovatelům nevyplatí pořizovat si přístroje na kontinuální měření. Možnost využít nižší úroveň přesnosti by tedy měla zvýhodnit provozovatele, kteří si toto zařízení pořídí, neboť stanovení emisí měřením je v mnoha případech přesnější než stanovení výpočtem, a tím pádem i preferovanější s ohledem na životní prostředí. Vyhláška bude mít pozitivní dopad na provozovatele, kteří používají k čištění spalin polosuchou metodu, neboť je nově explicitně uvedena mezi přemístěným uhlíkem. Tzn. že CO 2 se při tomto procesu nevypouští do atmosféry, tudíž nepřispívá ke změně klimatu a provozovatel za něj nemusí vyřazovat povolenky. Pro provozovatele zařízení kategorie B a C, tedy významné znečišťovatele, dochází ke zpřísnění podmínek, kdy budou nuceni pro zjišťování vypouštěných emisí pomocí výpočtu použít nejvyšší úrovně přesnosti u všech proměnných. To se bude pravděpodobně týkat několika desítek provozovatelů, u kterých tak dojde k navýšení nákladů spojených se zjišťováním emisí, na druhou stranu však dojde i ke zpřesnění vykazovaného množství emisí. V konečném důsledku tak na tomto zpřesnění mohou i někteří provozovatelé vydělat (prodejem ušetřených povolenek). Ve vyhlášce dochází ke změně specifikace méně a nejméně významných zdrojů a méně a nejméně významných toků paliva, kde dochází ke zvýšení limitu vypouštěných emisí na dvojnásobek. U těchto zdrojů a toků paliva lze použít nižší úrovně přesnosti, čímž dojde ke snížení nákladů spojených se zjišťováním emisí z těchto zdrojů. U výpočtů, u nichž se používá oxidační faktor se snižuje požadavek na úroveň přesnosti. Díky tomu se zjednoduší postup při jeho stanovení, zejména v případech, kdy nelze vzorek pro laboratorní testy vůbec odebrat. Sníží se tím tedy i náklady na zjišťování emisí. Vyhláška bude mít pozitivní dopad na provozovatele, kteří mají k dispozici neakreditovanou laboratoř (často jde o vlastní laboratoř provozovatele nebo dodavatele paliva), neboť umožní za určitých podmínek využít ke stanovení hodnot tyto laboratoře. Provozovatelům se tedy sníží náklady na rozbory vzorků analyzované u akreditovaných laboratoří, avšak neakreditovaná laboratoř musí splňovat rovnocenné požadavky, které jsou kladeny na akreditované laboratoře. Nejvíce pozitivních dopadů bude mít nová vyhláška na provozovatele zařízení s nízkými emisemi (do 25 kt/rok), pro které budou platit některé výjimky z klasických postupů stanovování množství vypuštěných emisí. Těchto provozovatelů je 270, tedy bezmála 70 %. Tito provozovatelé budou moci využít informací o měřících přístrojích specifikovaných dodavatelem bez nutnosti dalšího zjišťování chybovosti a kalibrace. Tím se sníží náklady na zajištění požadavků na měřící zařízení specifikovaných přílohou č. 8 vyhlášky. Dalšími úlevami pro nejmenší provozovatele bude možnost požádat o zjednodušený postup zjišťování a vykazování emisí spolu s možností použití nižších úrovní přesnosti. Z toho vyplývá, že nejmenším provozovatelům se sníží náklady na pořizování přesných měřících zařízení, stejně jako administrativní zátěž. Provozovatelé zařízení s nízkými emisemi budou mít dále možnost využívat neakreditované laboratoře (za podmínek splnění určitých srovnávacích testů mezi laboratořemi) pro stanovení
- 7 - hodnot proměnných potřebných pro výpočet emisí. To se opět pozitivně promítne v nákladech těchto provozovatelů (např. nižší náklady na rozbor vzorků nebo na dopravu v případě využití laboratoří v blízkém okolí podniku). Další úlevou pro malé provozovatele je možnost stanovit množství použitých paliv a materiálů pouze na základě záznamů o nákupu a změně stavu zásob. Díky tomu se sníží administrativní zátěž těchto podniků. Všechny tyto výjimky navrhované novou vyhláškou směřují k odstranění nadbytečné administrativní zátěže pro provozovatele zařízení s nízkými emisemi stejně jako snížení dalších nákladů. Podle odhadů by se měla administrativní zátěž nejmenších provozovatelů snížit zhruba o 1/5, neboť bude zredukován rozsah současného formuláře zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů ze zhruba 25 na 20 stran. Na druhou stranu však lze očekávat jednorázové mírné zvýšení administrativní zátěže (a to pro všechny provozovatele) při přepracování monitorovacího plánu, v němž bude nutné zohlednit změny požadované novou vyhláškou. Vlivy na veřejný sektor Přijmutím nové vyhlášky dojde k jednorázovému zvýšení byrokratické zátěže, neboť bude nutné přepracovat většinu povolení, zpracovat nové formuláře, provést změnu postupů apod. Tato administrativa bude zpracována v rámci stávajících kapacit příslušného oddělení MŽP a podle odhadů bude činit zhruba 85-125 člověkodní. Na druhou stranu po zavedení nové vyhlášky bude mít nový systém pozitivní dopad na MŽP, kdy díky možným úlevám pro provozovatele zařízení s nízkými emisemi dojde ke snížení objemu zasílaných dat. MŽP tedy nebude zahlcováno nadbytečnými informacemi o malých zdrojích, které mají minimální podíl na celkově vypouštěných emisích. Vlivy na hlavní makroekonomické ukazatele Hospodářský růst, Inflace, Nezaměstnanost, Saldo platební bilance, Veřejný dluh Navrhovaná vyhláška nebude mít vliv na vyjmenované makroekonomické ukazatele. Vliv na hospodářskou soutěž Předkládaná vyhláška bude mít pozitivní dopad na hospodářskou soutěž, neboť dojde k odstranění nevýhody pro malé podniky, pro které je zapojení do EU ETS větší zátěží než pro velké provozovatele. Ve výsledku pak nejmenší provozovatelé mírně zvýší svoji konkurenceschopnost. Vliv na životní prostředí Vyhláška bude mít pozitivní dopad na životní prostředí, kdy provozovatelé zařízení s vysokými emisemi (největší znečišťovatelé) budou povinni dodržovat přísnější pravidla pro zjišťování emisí, čímž bude dosaženo přesnějších údajů o produkci skleníkových plynů. Seznam konzultovaných subjektů Samo rozhodnutí, ze kterého vychází i nová vyhláška, bylo při své přípravě konzultováno s dotčenými subjekty (průmyslovými svazy). Vyhláška pak byla připravena ve spolupráci s ČHMÚ. Problematika kontinuálního měření byla projednávána s provozovateli, kteří systém zavedli od roku 2008.
- 8 - Konzultované subjekty: ČHMÚ ČEZ, a.s. - patří do evropské desítky největších energetických koncernů a je největším výrobcem elektřiny a tepla v ČR Svaz výrobců cementu - sdružení právnických osob činných ve výrobě cementu na území ČR Návrh řešení Po analýze obou variant byl předkládaný návrh nové vyhlášky posouzen jako nejvhodnější řešení současné problematiky. Návrh vyhlášky je plně slučitelný s legislativou EU a zapracovává požadavky nově přijatého rozhodnutí. Zároveň upravuje nedostatky původní vyhlášky, které mohly způsobovat problémy při praktickém využití. Novou vyhláškou dojde ke snížení nákladů provozovatelů zařízení s nízkými emisemi díky nižším požadavkům na zjišťování a vykazování emisí. Nejmenším provozovatelům vyplývá z nové vyhlášky několik úlev, které budou mít pozitivní dopad jak na mzdové náklady, tak na omezení administrativy (zhruba o 1/5). Vyhláška bude mít pozitivní dopad na provozovatele využívající kontinuální měření emisí (které je přesnější než stanovení emisí výpočtem, a tím pádem i preferovanější s ohledem na životní prostředí). Tito provozovatelé budou moci použít nižší úrovně přesnosti, čímž dojde ke snížení nákladů. Pro provozovatele zařízení s vysokými emisemi dojde ke zpřísnění podmínek pro zjišťování vypouštěných emisí, a tím pádem i k navýšení nákladů s tím spojených. Výrazným přínosem však bude zpřesnění celkově vykazovaného množství emisí. Vyhláška bude mít z dlouhodobého hlediska pozitivní dopad také na MŽP, kdy dojde ke snížení množství informací zasílaných nejmenšími provozovateli, kteří jsou v celkovém pohledu téměř bezvýznamnými znečišťovateli. Spojení dvou dosavadních vyhlášek do jedné bude znamenat pozitivní přínos pro provozovatele zařízení, protože zjednoduší a zpřehlední právní úpravu v daných oblastech. Přezkum účinnosti Přezkum účinnosti vyhlášky by měl být proveden po dvou letech. Během této doby bude nový systém již plně funkční a bude možné vyhodnotit případné nedostatky vyplývající z nové vyhlášky. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s akty práva Evropské unie a odůvodnění případných odchylek Novelou se zajišťuje transpozice Rozhodnutí Komise 2007/589/ES ze dne 18. července 2007, kterým se stanoví pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES. Předkladatel považuje návrh vyhlášky za plně slučitelný s odpovídajícími právními předpisy ES a s mezinárodními úmluvami.
- 9 - Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Zvláštní část 1 specifikuje předmět úpravy této vyhlášky především stanoví, kterých typů emisí se vyhláška týká. 2 upravuje základní pojmy vyhlášky, které je pro účely navrhované právní úpravy nezbytné definovat. Oproti původní vyhlášce došlo k rozšíření o 14 pojmů, přičemž se vycházelo ze zkušeností z prvních dvou let fungování systému, kdy bylo zjištěno, že určité pojmy nemají jasný výklad a do systému zjišťování a vykazování je tak vnášena nejistota. 3 se zaměřuje na metodiku zjišťování emisí, přičemž přípustné je jak zjišťování emisí na základě výpočtu, tak i zjišťování na základě měření, případně kombinace obou metod. Je specifikováno, které náležitosti je třeba doložit jako součást popisu metodiky zjišťování emisí odstavec 2. Odstavec 3 specifikuje případy, kdy změna metodiky zjišťování a vykazování emisí vyžaduje změnu podmínek povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a taktéž situace, kdy je tato změna iniciována ministerstvem. 4 popisuje podmínky, za kterých je možno pro zjišťování emisí využít metodu kontinuálního měření, přičemž v rámci jednoho zařízení lze kombinovat metodu výpočtu a měření v případě, že je prokázáno, že tato kombinace nevede ani k vynechání, ani k započítání některých emisí dvakrát. Součástí je i výčet pravidel prověřování funkčnosti meřících zařízení. 5 popisuje obecný přístup k výpočtu emisí CO 2 založeném na emisním a oxidačním faktoru, přičemž blíže specifikuje jakým způsobem se nakládá s CO 2 neemitovaným ze zařízení, přemístěným jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl v tomto případě se toto množství CO 2 odečítá od vypočtené úrovně emisí a jak se nakládá s CO 2 zastoupeným jako část palivové směsi. CO 2 zachycený či uschovaný není součástí vykázaných emisí. 6 ošetřuje zjišťování emisí ze spalování, které je založeno na spotřebě paliv a založené na výpočtu podílu emisí CO 2 na energetickém obsahu paliva (emisní faktor) a podílu CO 2 který se uvolní během spalování (oxidační faktor), přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu či tvořit saze. 7 specifikuje výpočet emisí v případě emisí z procesů, které je založeno na obsahu uhlíku v dané surovině, aktivitních údajích a konverzním faktoru vyjadřujícím podíl přeměny uhlíku ze suroviny na CO 2. 8 specifikuje jakým způsobem má být stanovena úroveň přesnosti proměnných pro výpočet emisí (aktivitní údaje, oxidační faktory, konverzní faktory, emisní faktory), přičemž vyšší úroveň přesnosti metody představuje vyšší přesnost sledování daného parametru. Nově musí být na základě rozhodnutí u zařízení kategorií B a C použita nejvyšší úroveň přesnosti zjišťování. Nižší úrovně lze použít pouze tehdy, je-li prokázáno, že vyšší úroveň není technicky proveditelná či vyžaduje neúměrně vysoké náklady nebo pokud se jedná o méně významný zdroj. Nejnižší úrovně metody lze použít u nejméně významných zdrojů. Hranice
- 10 - pro stanovení méně a nejméně významných zdrojů byla oproti původní vyhlášce dvojnásobně zvýšena. Změny v úrovních metody je třeba dokumentovat, protože jsou důležitým údajem pro následné ověřování emisí. 9 specifikuje přístup v případě určování aktivitních údajů, což jsou informace o materiálových tocích, spotřebě paliva, vstupní surovině nebo výstupním produktu. Tam, kde aktivitní údaje nelze měřit před vstupem do procesu lze použít bilanční přístup založený na obratu materiálu v rámci zařízení. 10 definuje emisní faktory, které jsou založeny na obsahu uhlíku v palivech nebo vstupním materiálu, vztažených na jednotku energie u spalovacích emisí a na hmotnostní nebo objemové jednotky v případě procesních emisí. Dále jsou specifikovány emisní faktory pro některé konkrétní případy (biomasa, odpady, paliva s obsahem fosilního a nefosilního uhlíku). 11 definuje oxidační a konverzní faktory, které se používají v případě, že část uhlíku zůstane nezoxidována a neuvolní se tedy jako CO 2. 12 specifikuje stanovení výhřevnosti a emisních faktorů pro paliva, která jsou nejvýznamnějším zdrojem emisí CO 2 v systému obchodování. Jsou popsány procedury aplikované na určení výhřevnosti paliva a požadavky na akreditaci laboratoří využívaných pro stanovení emisních faktorů, obsahů uhlíku a výhřevnosti. Dále se zaměřuje na určení technologicky specifických oxidačních faktorů, přičemž jsou popsány analogické procedury jako v předchozím paragrafu. Rovněž specifikuje stanovení emisních faktorů pro procesy a údajů o složení materiálu, který se opět obdobně jako v předchozích případech odkazuje na příslušné normy a požadavky, především ve vazbě na reprezentativní vzorkování. V neposlední řadě se zaměřuje na stanovení podílu biomasy, která má z hlediska emisí CO 2 nulovou bilanci. Z hlediska metodiky je tak klíčové určení podílu biomasy v konkrétních palivech, důraz je kladen na metodiku stanovení podílu biomasy (akreditace laboratoří, reprezentativní vsázky materiálu). 13 upravuje podmínky pro zařízení, která emitují méně než 25 kt emisí ročně. Tato zařízení jsou oproti větším zařízením zatížena vyššími administrativními náklady na jednu vypuštěnou tunu. Cílem tedy je snížení těchto administrativních nákladů, aby došlo k odstranění tržních distorzí. 14 se věnuje ošetření vyhodnocení nejistoty jako jednoho z prvků prokazatelnosti vykázaných emisí. Maximální přípustná nejistota se vyjadřuje na základě intervalu spolehlivosti, odpovídajícího hladině pravděpodobnosti 95% okolo měřené hodnoty. 15 specifikuje ošetření nejistoty při výpočtu, kdy provozovatel je povinen ve výročním emisním hlášení uvést schválenou kombinaci úrovní metody zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení. Cílem ošetření nejistot je opět dosažení co nejvyšší přesnosti a spolehlivosti vykazovaných emisí z daného zařízení, přičemž provozovatel je metodou QA/QC nucen kontrolovat a redukovat úrovně nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení. 16 specifikuje ošetření nejistoty při měření, kdy analýza nejistot se zaměřuje na nejistoty mající původ v kontinuálním měření koncentrací, měření hmotnostního nebo objemového
- 11 - průtoku výstupního toku či při určení výhřevností, emisních a oxidačních faktorů nebo určení údajů o složení pro provedení ověřovacího výpočtu. 17 specifikuje podobu a formát emisního hlášení, ve kterém provozovatel zařízení specifikuje jak identifikaci daného zařízení, tak i metodiku použitou pro zjišťování emisí a údaje na základě kterých byly emise zjištěny. Vyžadována je doložitelnost a konzistence vykázaných údajů. Emisní hlášení je veřejným dokumentem a je předkládáno ministerstvu a zveřejňováno podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 18 specifikuje podmínky uchovávání informací, kdy je vyžadováno uchovávání informací alespoň po dobu 10 let od předložení emisního hlášení. Informace jsou uchovávány především z důvodu případného ověřování emisí, kdy je důležité mít k dispozici časové řady a sledovat vývoj metodiky a přístupu ke zjišťování emisí. Jsou specifikovány informace, které se uschovávají v případě zjišťování výpočtem a v případě zjišťování měřením včetně kontinuálního emisního měření. 19 stanovuje kontrolní postupy a zajišťování kvality dat QA/QC (Quality Assurance/Quality Control), kdy je vyžadováno,aby provozovatel zřídil, provozoval a udržoval efektivní systém zpracování a kontroly dat pro zjišťování a vykazování emisí. 20 specifikuje požadavky na kalibraci, adjustaci,ověření a testování měřícího zařízení na úrovni příslušných standardů, kdy hlavním požadavkem je spolehlivost, přesnost a konzistentnost takto zjišťovaných dat. 21 specifikuje požadavky na správu dat, aby bylo zabráněno jejich opominutí, deformacím nebo chybám, přičemž správa dat musí být navržena s ohledem na komplexnost datového souboru a kontrola je prováděna jak na základě vertikálních (porovnání emisních dat zjišťovaných v daném zařízení v různých letech), tak i horizontálních přístupů (porovnávání různých způsobů sběru relevantních dat). 22 specifikuje podmínky a způsob ověřování emisního hlášení. Toto ověřování provádí autorizovaná osoba a při posuzování se zaměřuje na kontrolu toho, jestli je aplikovaná metodika zjišťování emisí v souladu se schváleným popisem zjišťovací metodiky a následně učiní závěr o kvalitě emisního hlášení. Jsou specifikována oblasti, kterým je věnována pozornost (odst. 2). 23 stanoví se formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů 24 zrušuje se vyhláška č. 696/2004 Sb. a vyhlášky č. 150/2005 Sb., které nová vyhláška nahrazuje. 25 navrhuje nabytí účinnosti na 1. dubna 2009, tedy přibližně půl roku po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Tato doba má sloužit k zajištění změny povolení provozovatelů. Příloha 1 definuje základní zásady a principy zjišťování a vykazování emisí. Příloha 2 specifikuje metodické pokyny ke zjišťování emisí pro jednotlivé průmyslové procesy uvedené v příloze č. 1 zákona. Vychází přitom z rozhodnutí, čímž bude zajištěn stejný přístup napříč všemi státy Evropské unie. Druhá část přílohy se věnuje metodickým
- 12 - pokynům pro nepřetržité zjišťování emisí. Narozdíl od původní vyhlášky blíže specifikuje úroveň celkové nejistoty. Poslední část přílohy udává minimální frekvence analýz vzorkování. Příloha 3 obsahuje předepsané úrovně přesnosti pro zařízení jednotlivých kategorií (A, B a C), pro paliva a materiály. Data jsou opět převzata z rozhodnutí a jsou tedy platná pro všechna zařízení v EU ETS. Příloha 4 stanovuje referenční emisní faktory a výhřevnosti pro úroveň přesnosti 1, které jsou platné pro všechna zařízení v EU ETS. Hodnoty jsou převzaty z Pokynů IPCC 1 z roku 2006. Příloha 5 obsahuje formulář pro vykazování emisí skleníkových plynů, který musí každý provozovatel každoročně předložit ministerstvu do 15. března. Formulář je také dostupný elektronicky na stránkách ministerstva a je provozovatelům rozesílán i elektronicky. Příloha 6 specifikuje materiály, které jsou považovány za biomasu s nulovým vlivem na emise CO 2. Seznam je přejatý z rozhodnutí. Příloha 7 definuje tzv. nouzový přístup zjišťování emisí. Ten může provozovatel použít, pokud prokáže, že použití alespoň úrovně přesnosti 1 je technicky neproveditelné nebo by vedlo k neúměrně vysokým nákladům. V praxi neočekáváme, že nějaký provozovatel této možnosti využije (úroveň přesnosti 1 by měla být splnitelná pro všechny provozovatele), avšak tato možnost je obsažena v rozhodnutí. Příloha 8 upravuje formáty vykazování emisí, které jsou převzaty z rozhodnutí. Příloha 9 stanoví se formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů. 1 Mezivládní panel pro změnu klimatu.