- 1 - Lidé a svět šedesátých let Josef Král
- 2 -
- 3 -
- 4 -
- 5 -
- 6 - Celá fotopublikace bude na těchto webových stránkách přístupněna postupně.
- 7 - Jak jsem fotografoval Vracet se k zápisníkům s letopočty 1964-1968 je pošetilé. Kdybych tušil, že za čtyřicet let budu luštit slabé tužkové písmo, psal bych pečlivěji. Přesto mi záznamy usnadňují nostalgické putování po stopách fotografování, jež mělo náruživost posedlosti lovem. V červnu 1964 jsem koupil na inzerát fotoaparát Leicu. Dva tisíce korun přesáhly o třetinu můj měsíční novinářský plat. Ale nelitoval jsem: aparát byl skvělý. Vybaven vyměnitelnými objektivy, Josef Král 1964 měl rychloposuv, takže stačil pohyb ukazovákem a další políčko filmu bylo připraveno k expozici. Mohl jsem pálit od boku: objektiv ELMAR 3,5 snímal ostře od jednoho metru do nekonečna. A to plně vyhovovalo mým záměrům fotografovat skrytě. S kapsami plnými exponovaných filmů jsem se nedočkavě vracel do své garsonky. Vyvolávání negativů a práce v temné komoře nad snímky pohltily stovky hodin. Kromě radosti přinášely i rozčarování z nezdařených záběrů. Aparát za to nemohl: jen věrně zachytil setinou vteřiny časoprostor v němž jsem se
- 8 - právě nacházel. Byla to skvělá škola vytrvalosti. Znovu jsem se vydával s nadějemi na nové výpravy. Kamarádi nad tím povážlivě kroutili hlavami. Než si zvykli, marně mi dokazovali, že takhle fotografovat nelze. Jenomže já jsem jinak fotografovat nechtěl. A tak jsem neúnavně chodil ulicemi Ústí nad Labem a dalších severočeských měst, ale i ulicemi Prahy, Dráždan, Splitu, Athén, kyperské Nicosie, Bejrútu a Damašku. Teprve časem jsem získal správný odhad ke stisknutí spouště ve správný okamžik. Ubíhající léta dokázala smysluplnost mého fotografování a přesvědčila pochybující. Jestliže se naplnila zákonitost náhodnosti, v temné komoře se z vývojky vynořovaly fotografie se záznamem psychoenergie zobrazených událostí. A to byla posila pro moji umdlévající duši. S ubíhajícími lety narůstal archív negativů do obludnosti. Musel jsem třídit, ukládat podle témat a samozřejmě i vyřazovat. Sovětská okupace v roce 1968 pro mne znamenala konec práce v novinách. Nastaly tíživé existenční starosti, které nepřály fotografování. Archív s více než 5 000 negativy jsem uložil a krabice otevřel až po čtyřiceti letech. Josef Král Josef Král ( * 1933) pracoval do roku 1968 jako novinář a historik. Výsledky archívního výzkumu o protinacistickém odboji za II. světové války shrnul v knize historických reportáží Parašutisté (1967), kterou přispěl k boření legend o odboji. V období komunistické normalizace, kdy mu byla znemožněna publikační činnost, psal v ústraní: Hranaté míčky s hřebíčky I. - II. (samizdat 1984) a Střemhlavý let v kleci, básnické prózy se záznamy rozhovorů s Bohumilem Hrabalem (samizdat 1988). Knihy ilustroval vlastními obrázky. V roce 2003 obě knihy vydalo nakladatelství KING v edici Demokratický samizdat. Ukázka introspektívních textů byla otištěna v knize Čítanka samizdatové a
- 9 - exilové literatury II. (SPN 1991). Ve stejném roce založil soukromé nakladatelství KING a později antikvariát KING. Kromě psaní se již více než dvacet let intenzívně věnuje výtvarné tvorbě netradičními metodami, jež v posledních letech vyústila v laserové obrazy realizované pomocí počítače. Introspektívní texty i grafiku publikoval v časopisech a sbornících: TVAR (Praha), KALMANACH (Liberec), HOST (Brno), ALUZE (Palackého universita v Olomouci) a jiných. SAMOSTATNÉ VÝSTAVY: 1989 - Naivní divadlo v Liberci (monotypy) 1993 - Malá výstavní síň v Liberci (laserové obrazy) 1997 - Malá výstavní síň v Liberci (laserové obrazy) 2003 - Malá výstavní síň v Liberci (laserové obrazy) 2008 - Galerie U rytíře v Liberci (výstava fotografií Lidé a svět šedesátých let).