Kokcidiózy sokolnicky využívaných sokolovitých dravců v podmínkách České republiky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Kokcidiózy sokolnicky využívaných sokolovitých dravců v podmínkách České republiky Bakalářská práce 2007/2008 Vladimír Steinbauer

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Kokcidiózy sokolnicky využívaných sokolovitých dravců v podmínkách České republiky zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne: 28. 4. 2008 Vladimír Steinbauer

Autor bakalářské práce práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: 28. 4. 2008 Vladimír Steinbauer

Poděkování V prvé řadě bych chtěl poděkovat své vedoucí práce paní Ing. Marii Borkovcové PhD, konzultantům Doc. MVDr. Davidu Modrému PhD z Ústavu parazitologie při VFU v Brně, MVDr. Františku Kostkovi z Veterinárního ústavu v Jihlavě, konzultantce slečně Pavle Ptáčkové, absolventce VFU v Brně za cenné rady a čas, který mi věnovali. V neposlední řadě také všem ostatním, kteří jakkoli umožnili vznik této práce.

Abstract Od ledna 2003 až do února 2004 a od 2004 do dubna 2008 bylo celkem koprologickými metodami zaměřenými na sokolovité dravce, kteří jsou využíváni v sokolnictví, vyšetřeno 228 sokolovitých dravců (Falconiformes), z toho 187 sokolů pocházejících z umělého odchovu a zbylých 41 jedinců z přírody, kdy se jednalo převážně o poštolku obecnou (Falco tinunculus). Vyšetřeno bylo 12 druhů sokolů: sokol stěhovavý (Falco peregrinus) 65 jedinců, raroh velký (Falco cherrug) 47 jedinců, poštolka obecná (Falco tinunnuculus) 42 jedinců, raroh lovecký (Falco rusticulus) 13 jedinců, raroha jižní (Falco biarmicus) 2 jedinci, ostříž lesní (Falco subbuteo) 1 jedinec, poštolka vrabčí (Falco sparverius) 1 jedinec, dřemlík tundrový (Falco columbarius) 2 jedinci, hybridi sokola stěhovavého a raroha velkého 8 jedinců, hybrid raroha loveckého a raroha velkého 30 jedinců, hybrid sokola stěhovavého a raroha loveckého 5 jedinců a hybrid raroha velkého, sokola stěhovavého a raroha loveckého v počtu 11 jedinců. Opakovaně bylo vyšetřeno 61 (26,87%) dravců. Celkem bylo provedeno 288 vyšetření. Vzorky trusu byly sbírány převážně z oblasti Moravy, Českomoravské vysočiny a částečně i z Čech. Jak výzkum dosvědčuje, nejsou pozitivní nálezy žádnou výjimkou. U sokolovitých dravců byly nalezeny jednohostitelské kokcidie rodu Caryospora v 10% rozborů velkých sokolů odchovaných v zajetí a v 40% jedinců pocházejících převážně z přírody, hlavně druh poštolka obecná (F. tinnunculus). Jednalo se převážně o druh Caryospora kutzeri nalezený v 63% pozitivních nálezů, Caryospora megafalconis 22% pozitivních nálezů a Caryospora neofalconis v 15% pozitivních případů. Ve třech pozitivních vzorcích byly nalezeny dva druhy Caryospor současně, jednalo se o druh C. kutzeri a C. megafalconis. Byla také zkoumána závislost mezi praktickým využitím dravců a kokcidiózou. V případě sokolů, u kterých probíhal sokolnický výcvik, nebo bylo s nimi loveno, byla kokcidióza objevena u 4% z 50 jedinců. U sokolů určených k odchovu byla kokcidióza objevena u 16% ze 153 jedinců. Dále byl také porovnáván vztah mezi věkem dravce a nákazou kokcidiemi. Do výsledků byly započítány i terénní odběry z hnízd poštolky obecné (Falco tinnunculus). U mláďat mladších jednoho roku byla až 70% pozitivních nálezů, na rozdíl od dravců starých pět a více let, kde nebyl žádný pozitivní nález.

Klíčová slova: Caryospora, Caryospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora falconis, Caryospora megafalconis, Falconiformes, Falconidae, koprologické rozbory, kokcidióza, výskyt kokcidií v České republice

Abstract From January 2003 to February 2004 and from 2004 to April 2008 228 birds of pray (Falconiformes) were analyzed by using special methods. 187 birds came from an artificial breeding and 41 individuals from a wild nature, mainly kestrel (Falco tinunculus). 12 species of falcons were analyzed: 65 individuals of Falco peregrinus, 47 individuals of Falco cherrug, 42 individuals of Falco tinunnuculus, 13 individuals of Falco rusticulus, 2 individuals of Falco biarmicus, 1 individual of Falco subbuteo, 1 individual of Falco sparverius, 2 individuals od Falco columbarius, 8 individuals of hybrid of Falco peregrinus and Falco cherrug, 30 individuals of hybrid of Falco rusticulus and Falco cherrug, 5 individuals of hybrid of Falco peregrinus and Falco rusticulus, 11 individuals of hybrid of Falco cherrug, Falco peregrinus and Falco rusticulus. 61 birds of pray (26, 87%) was analyzed repeatedly. 288 analyses were done in sum. Excrement samples of birds of prey came mainly from the Moravian region, region of the Bohemian Moravian Highlands and in part from the Bohemian region. The research documents that positive results of analyses are not exceptions. The host coccidia, genus Caryospora, was found at 10% of analyse of birds of prey coming from an artificial breeding and at 40 % individuals coming from a wild nature, mainly Falco tinunculus. Caryospora kutzeri species was found at 63% of positive results of analyses, Caryospora megafalconis species was found at 22% of positive results of analyses and Caryospora neofalconis species was found at 15% of positive results of analyse. C. kutzeri a C. megafalconis were found together in 3 positive samples. The relation between practical use of birds of pray and the coccidia was also researched. The coccidia was found at 4% of 50 of birds of pray with training of falconry or used for hunting. The coccidia was found in 16 % of birds of pray for breeding. The relation between age of birds of pray and the coccidia was also researched. Results include field taking from the nests of kestrel (Falco tinunculus). Young birds under 1 year had as many as 70 % of positive results of analyses contrary of the 5-year-old and older birds who haven t a positive result.

Key words: Caryospora, Caryospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora falconis, Caryospora megafalconis, Falconiformes, Falconidae, koprologické rozbory, kokcidióza, výskyt kokcidií v České republice

Obsah Obsah... 5 1. Úvod... 6 2. Přehled literatury... 9 2.1 Parazitární infekce dravců... 9 2.2 Přehled jednohostitelských kokcidií parazitujících u sokolovitých dravců... 10 2.2.1 Taxonomická klasifikace rod Caryospora... 10 2.2.2 Vývojový cyklus rod Caryospora... 11 2.2.3 Klinická manifestace... 12 2.2.4 Patogenita... 13 2.2.5 Terapie infekcí způsobených kokcidiemi rodu Caryospora a prevence... 14 3. Cíle práce... 16 4. Materiál a metody... 17 4.1 Vyšetření... 17 4.1.1 Odběr vzorků trusu... 17 4.1.2 Metody vyšetření vzorků trusu... 18 4.1.3 Sporulace a uchovávání vysporulovaných oocyst... 18 4.1.4 Zkoumání morfologie a fotodokumentace... 19 5. Výsledky... 20 5.1 Prevalence jednotlivých druhů kokcidií ve vyšetřených chovech... 20 5.2 Závislosti infekce kokcidiózou na psychické a fyzické zátěži dravce... 22 5. 3 Porovnání vztahu mezi nákazou kokcidiemi a věkem dravce... 23 6. Diskuse... 24 7. Závěr... 28 Použitá literatura... 29 Poděkování Souhrn Přílohy 5

1. Úvod Snad každý z nás si všiml poštolky obratně se třepotající nad polem, jejího mistrného střemhlavého útoku na myš, nebo káněte stoupajícího do závratných výšek, kam snad ani lidské oko nedohlédne I při letmém pohledu do lidské historie snadno zjistíme, že draví ptáci hráli významnou roli. Byli součástí mnoha mýtů, pověr a legend. Dodnes jsou dochované zmínky o ptačích přízracích ptačí duch v mytologii amazonských indiánů v podobě harpie odnášející malé děti, hromoví ptáci u severoamerických divochů, vikinské legendy o souboji orla a sokola o nadvládu nad nebem, či snad všem známý mýtus o Prométheovi, kde orel seslaný Diem užíral odsouzenci játra. Staří Římané pokládali kroužící luňáky nad bitevním polem za předzvěst prohry. Nejvýznamnějším staroegyptským bohem byl Re bůh slunce zobrazován se sokolí hlavou, Hor s tělem sokola za boha úrody. Středověká heraldika je plná symbolů dravých ptáků německá, ruská orlice: orel mořský, skalní orel Nejsou to dozajista všechny příklady legend a mytologických bájí, kde se objevují dravci, ale může nám to posloužit jako důkaz k tomu, že v celém lidském bytí od počátku věků hráli a hrají dravci významnou roli. Jako první začaly k lovu zvěře využívat dravé ptáky asijské kočovné národy. S postupem doby se užití dravců postupně rozšiřovalo a svého vrcholu dosáhlo ve středověku, kde se z nutnosti přežití stala kratochvíle, při níž už nešlo jen o úlovek, ale o vyzdvižení krásy letu a útoku sokola na volavku, či orla na lišku. Píší o tom mnohé literární památky rozsáhlý spis od císaře Fridricha II. De arte cum avibus de novum, car Michael sepsal Správce sokolnického puti, nebo spisy nejváženějšího sokolníka arabského světa Tajmura Mirzi. S rozvojem střelných zbraní dochází k úpadku výcviku dravců k obživě a k postupnému zániku tohoto nádherného umění. Pouze v Asii a hlavně v arabském světě přetrvává tento způsob lovu. V posledním století dochází k rozvoji sokolnictví, k zakládání klubů sokolníků, organizací sdružujících jednotlivé kluby a spolky. V dnešní době již není podstatné lovit pro kořist, ale lovíme pro to krásné z lovu. Stáváme se diváky nádherné přírodní partie, kde do posledních okamžiků není rozhodnuto o vítězi 6

Nic není dokonalé, na jedné straně znovuobnovení tradic sokolnictví a na druhé straně nutná ochrana skvostů přírody, které svým postavením na vrcholu potravního řetězce jsou nejvíce ohrožené lidskou činností. Používání umělých hnojiv, pesticidů, herbicidů, insekticidů, zvyšování škodlivin v ovzduší, ničení hnízdních lokalit, vedlo téměř k vyhubení některých významných druhů dravců. V posledních letech byly vynaloženy mnohé prostředky na obnovu vhodných hnízdních ekosystémů, byly vypracovány programy a metody na opětovné zvýšení populací dravců nebo dokonce k opětovnému navrácení původních druhů vyhubených lidskou činností zpět do přírody. Jsou zakládány stanice pro dravce a sovy, útulky, kam mohou lidé donést poraněné ptáky, zařízení, která se podílejí na odchovu co nejvíce mláďat určených pro vypuštění do přírody nebo pro sokolnické účely. V prostředí těchto zařízení, ve kterých je velká hustota jedinců se mohou vyskytovat i různé druhy chorob či parazitů. Může docházet ke stresu, který vede k snížení imunity jedince nebo dokonce úhynům na běžné choroby, parazity, s kterými se dravec v přírodě může vypořádat bez vážnějších následků. O dravce se zajímám již od dětství. Na konci základní školy jsem se seznámil s lidmi, sokolníky, pro něž se dravci stali povoláním. Pravidelné návštěvy v záchranných stanicích, ukázky lovu, to vše prohlubovalo můj zájem o problematiku chovu dravců a sokolnictví. Dravcům jsem se začal věnovat ještě aktivněji. Letní brigáda v záchranné stanici na místo dovolené u moře se stala pravidelností, která přetrvává. Dravci a sokolnictví zaplnili téměř můj veškerý volný čas. Poprvé jsem se s problematikou kokcidií seznámil u svého dravce, který mi byl deponován ze záchranné stanice v Pavlově. Jednalo se o trvale handicapovaného samce káně lesní (Buteo buteo). U ní se začaly projevovat příznaky kokcidiózy. Po veterinárním rozboru byla stanovena diagnóza. Káně byla napadena kokcidiemi rodu Frenkelia. To byl můj první kontakt s těmito intracelulárními parazity. Práce je rozdělena na sedm částí. První část je Úvod, ve kterém čtenáře práce seznamuji s historickým a současným významem dravců, o problematice umělých odchovů a vlastní motivací, která mě vedla k napsání této práce. Druhou částí je Přehled literatury, kde jsou podchyceny poznatky o kokcidióze u dravců, zvlášť o kokcidióze dravců sokolovitých. V třetí části stanovuji hlavní cíle mého výzkumu. 7

Cílem této studie není odsuzování umělých chovů, v tomto případě sokolovitých dravců, ani podpora myšlenek na zákaz sokolnictví a postavení používání dravých ptáků mimo zákon, jak navrhují mnohé ochranářské organizace. Ve čtvrté části je popis odběru materiálu a postup při jeho dalším zpracovávání, včetně metod fotodokumentace. Pátou částí shrnuji mnou získané výsledky. V předposlední části nazvané Diskuse porovnávám má pozorování převážně s výsledky získané Pavlíkem a Volfem během jejich výzkumu. V Závěru bodově shrnuji mnou získané výsledky. Kokcidie dravců obecně nejsou natolik podstatné, jako u hospodářských zvířat, aby jim byla věnována pozornost, jako byla a je zaměřena na zvířata hospodářsky významná, ale za posledních několik let se výzkum parazitujících prvoků zaměřil i tímto směrem. Výzkum těchto parazitů, objasnění jejich způsobu života a zjištění patologických vlivů na jedince může přispět k zlepšení chovu sokolů v zajetí a k zvýšení produkce odchovaných mláďat. 8

2. Přehled literatury 2.1 Parazitární infekce dravců Parazitární infekce nejen sokolovitých dravců, ale i jiných druhů chovaných v zajetí včetně dravců žijících ve volné přírodě jsou poměrně časté, mnohé jsou i případy klinické, které mohou v konečném důsledku končit až smrtí jedince (VOLF, 2000). Z jednobuněčných parazitů jsou u dravců popisováni krevní parazité rodu Leucocytozoon, Haemoproteus a Plasmodium (Apicomplexa: Plasmodiidae). Čeleď Plasmodium zahrnuje kokcidie vytvářející v buňkách hostitele hemoizín. Ve většině případů jsou přenášeny krevsajícím hmyzem, převážně komáry. Rody Plasmodium, Haemoproteus, Leucocytozoon vyvolávají malárii, zimnici (JURÁŠEK, DUBÍNSKÝ et. al., 1993). Další významnou skupinou jednobuněčných parazitů jsou kokcidie (Apicomplexa: Eucoccidiida). Jedním z nejvýznamnějších rodů parazitujících u dravých ptáků je rod Caryospora. Kokcidie tohoto rodu se zcela běžně vyskytují na území České republiky a v mnoha případech způsobují i klinická onemocnění včetně úhynu ptáků (Pavlík 1998). Podobná situace je vlastní i kokcidiím rodu Eimeria (VOLF, 2000). Výskyt kokcidií a popřípadě i klinický význam rodu Cryptosporidium (TYZZER, 1907) nebyl blíže u dravců zkoumán. V důsledku jejich nízké hostitelské specifitě se možnost přenosu na dravce jeví jako reálnou (VOLF, 2000). U mnohobuněčných parazitů je situace daleko lépe zmapována. Problematika helmintóz a jejich vliv na zdraví dravců byla mnohem lépe prostudována v našich i zahraničních podmínkách (SMITH, 1993; SITKO, 1994; VOLF, 2000). Situace ve výskytu jednotlivých parazitů u dravců chovaných v zajetí a populací dravců žijících v přírodě se výrazně od sebe odlišují. V důsledku chovu většího množství dravců v zajetí na relativně malém prostoru jsou poskytnuty vhodné podmínky pro parazity s jednoduchým vývojovým cyklem, na rozdíl od parazitů, kteří potřebují ke svému vývoji další mezihostitele. Výskyt parazitů se složitějším vývojovým cyklem je možné omezovat účelnými zootechnickými opatřeními, se kterými by se měl každý chovatel seznámit. 9

2.2 Přehled jednohostitelských kokcidií parazitujících u sokolovitých dravců Kokcidie jsou početnou skupinou obligátně intracelulárních (= uvnitř buňky) jednobuněčných parazitů obratlovců, s několika druhy parazitujícími u bezobratlých živočichů. Nejpočetnější čeleď Eimeriidae se svými 18 rody zahrnuje druhy s obligátně jednohostitelským - monoxennín typem vývojového cyklu spolu s několika druhy se schopností vytvářet klidová stádia v rezervoárech zvířatech. Vícehostitelský - heteroxenní vývojový cyklus některých zástupců rodu Caryospora je v rámci čeledi výjimkou a zřejmě bude v budoucnu příčinou některých systematických změn (CHROUST, 1998). V současné době je popsáno kolem 2300 druhů kokcidií (LEVINE, 1998), systematicky seřazených do kmene Apicomplexa, třídy Sporozoae, podřádu Coccidia, řádu Eucoccidiida, čeleď Eimeriidae (UPTON, 1990). U kokcidií, které jsou alespoň část svého životního cyklu vnitrobuněčnými parazity, došlo k vytvoření tzv. apikálního komplexu v přední části parazita, který je tvořen souborem sekrečních organel. Pomocí sekrečních organel (rhoptriií, mikronem, denzních tělísek) jsou schopna infekční stadia proniknout přes cytoplazmatickou membránu do nitra buňky hostitele. U sokolovitých dravců (Falconidiae) se vyskytují převážně kokcidie rodu Caryrospora (LÉGER, 1911). Rod Caryospora je v současné době třetím nejpočetnějším rodem čeledi Eimeriidae. Kokcidie tohoto rodu jsou u dravců (Accipitriformes) méně početnou skupinou čítající 15 druhů (KLÜH, 1994). U sokolovitých dravců (Falconiformes) se vyskytuje pouze 6 druhů těchto Caryospor: Caryospora falconis, Caryospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora boeri, Caryospora megafalconis, Caryospora henryae (HEIDENREICH, 1997). 2.2.1 Taxonomická klasifikace rod Caryospora Oocysty jsou typické jedinou sporocystou, každá s osmi sporozoity, monoxenní nebo fakultativně heteroxenní. Velikost oocyst se je 37 42 až 30 35µm, měřeno ve vysporulovaném stadiu (LÁSZLÓ, PELLÉRDY, 1974). 10

2.2.2 Vývojový cyklus rod Caryospora Do počátku 80. let byly všechny druhy rodu Caryospora považovány za monoxenní s vývojovým cyklem probíhajícím pouze v enterocytech tenkého střeva hostitele. V roce 1982 experimentální výsledky pokusů s Caryosporií bubonis (CAWTHORN, STOCKDALE, 1982) naznačily možnost nepřímého přenosu kokcidií rodu Caryospora (VOLF, 2000). Vývoj v primárním hostiteli probíhá v enterocytech a je završen tvorbou nevysporulovaných oocyst vylučovaných do vnějšího prostředí. Oocysty po sporulaci slouží jako zdroj infekce jak pro primárního, tak i pro sekundárního hostitele. V sekundárním hostiteli je vývoj vázán především na pojivové tkáně podkoží. V buňkách těchto tkání probíhá prvně merogonie (schizogonie) a následně gametogonie, která končí tvorbou stádií podobným cystám. Ty se následně rozpadají na jednotlivé zoity a ty pronikají do dalších sousedních buněk a vytvářejí klidová stádia označovaná jako karyocysty. Karyocysty mohou být podobně jako oocysty zdrojem infekce pro primárního hostitele na základě predace, či kanibalismu (VOLF, 2000). Tento model vývojového cyklu se nepodařilo prokázat. Pokusy snažícími se objasnit, dokázat takovýto vývoj se zabývali blíže Böer, Volf společně s Modrým a Koudelou. Jak již bylo popsáno výše, jsou oocysty vylučovány společně s trusem dravce. Po vyloučení oocyst dochází ke sporulaci, která může trvat od dvou do čtyř dnů v závislosti na teplotě a vlhkosti. Po úspěšné sporulaci mohou oocysty zůstat až několik měsíců infekčními (HEIDENREICH, 1997). K nejvýznamnějším nákazám dochází v odchovnách sokolů, kde je velké množství jedinců soustředěných na malém prostoru. Oocysty se mohou roznášet infikovanou vodou, potravou nebo dokonce i používáním vybavení, které přišlo do styku s trusem infikovaného jedince (příkladem může být sokolnická rukavice, posed). Mohou se tak infikovat ostatní prozatím nenapadení dravci. V některých publikacích se můžeme také dočíst o případném přenosu oocyst kroužkovci (Annelida), zvláště pak opaskovci (Clitellata), především se jedná o žížalu obecnou (Lumbricus terrestris), které představují nebezpečí pro dravce upoutané k posedům připoutaných k zemi. Žížaly zde působí jako mechanický vektor. Pro sokoly uvázané k sokolímu špalku je velice snadné ulovit případného kroužkovce (HEIDENREICH, 1997). Osm až třináct dnů po 11

inonkulaci dochází k vylučování oocyst Caryospor, někdy až 500 000 oocyst na gram trusu (KLUEH, 1994). To má za následek velice rychlou kontaminaci okolí dravce včetně možné autoinfekce oocystami již postiženého dravce. Kokcidie rodu Caryospora jsou primárním problémem především mladých sokolů, kteří jsou daleko vnímavější k případným infekcím, narozdíl od svých rodičů, kteří mají již určitý stupeň imunity. Rezistence ke kokcidiové infekci je většinou zajištěna T buněčnou imunitou, která je převážně namířena proti nepohlavním stádiím vývojového cyklu kokcidií (HALOUZKA, 1999). U dospělých sokolů se klinická nákaza projevuje především v období zvýšené zátěže, nevhodným krmením a především zootechnickou a zoohygienickou péčí (HEIDENREICH, 1997). 2.2.3 Klinická manifestace Většina, obzvlášť přirozených infekcí probíhá bez zjevné klinické manifestace (BÖER, 1983). Pokud dojde k projevení infekce, probíhá s klinickými příznaky nechutenství, tím zapříčiněné hubnutí až anorexie, s lehkou až těžkou diarrhoeou, průjmy, apatií, únavou, načepýřeným peřím, tupým výrazem. Kokcidie odebírají dravci B-vitamín, tento jev má za následek zpomalení reakcí, při lovu postrádaní agresivity a výběr snadnější kořisti (HEIDENREICH, 1997). V některých případech může dojít až k úhynu dravce v důsledku ztráty hmotnosti, dehydratace a vyčerpání (PAVLÍK, 1998), případně se může uplatnit jiný patogenní agens, především bakterie (VOLF, 2000). Průběh infekce je dobře rozpoznatelný v trusu. Vylučovaný trus může být normální až pastovitý, pevná složka trusu je nezřetelná, často nazelenalá nebo nažloutlá, v pokročilejším stadiu se může objevit v trusu krev (WETZEL, ENGIK, 1939; PAVLÍK, 1998). Tento klinický projev je způsoben různě rozsáhlou destrukcí enterocytů tenkého střeva vývojovými stádii rodu Caryospora. Krev se objevuje v trusu důsledkem praskání cytoplasmatické membrány enterocytů (VOLF, 2000). Z patologického pohledu můžeme hovořit o tzv. akutní enteritidě (anteritis catarrhalis acuta), kterou nákaza kokcidiemi a sekundárními agens vyvolává. Při pitvě je makroskopicky nevýrazná. Příslušné mezenteriální cévy jsou dilatovány a hyperemické. Sliznice bývá difúzně nebo segmentálně hyperemická s ojedinělými krevními výrony, v některých případech s drobnými erozemi, edematózně zduřelá, mnohdy pokryta 12

množstvím hlenu. Při delším působení zánětu může být nápadná hypertrofie lymfatické tkáně. Mikroskopicky je obraz charakterizován různým stupněm regresních změn (deskvamace) enterocytů většinou na vrcholcích popřípadě laterálních plochách postižených klků (HALOUZKA, 1999). V ojedinělých případech se můžeme setkat s akutní formou enteritidy, při které se již objevuje krev v trusu. Hovoříme o enteritis haemorrhagica acuta. Ta obvykle navazuje na předchozí enteritidu. Je charakterizována fokálním postižením střeva a převahou exsudace krve do postižené sliznice a lumina střeva. Sliznice bývá nápadně zduřelá, silně hyperemická s výrazným edémem submukózy. Zabarvení obsahu střeva odpovídá množství hemoragického exsudátu (HALOUZKA, 1999). 2.2.4 Patogenita Patogenita kokcidií rodu Caryospora závisí na mnoha faktorech, které byly omezeně studovány v experimentálních podmínkách (VOLF, 2000). V experimentálních podmínkách bývají sokoli stěhovaví (Falco peregrinus) výrazně náchylnější k infekci kokcidiemi Caryospora kutzeri než poštolky obecné (Falco tinnunculus) a klinický projev je u nich mnohem závažnější (BÖER, 1982; VOLF, 2000). Následným faktorem může být tzv. primoinfekce, nebo zda má již určitou imunity vůči parazitovi. Podstatná je i velikost infekční dávky. Patogenní účinky jsou daleko více pozorované u mladých sokolů, než u dospělců, i přesto že se nejedná o klasickou věkovou rezistenci (BÖER, 1982; PAVLÍK, 1998; VOLF, 2000). Patogenní potenciál caryospor spočívá především v neustálých destrukcích enterocytů tenkého střeva hostitele svými vývojovými stádii, to vede k uvolňování krve, která je vylučována společně s trusem. Narušení celistvosti povrchu střeva může vyvolat druhotné infekce dalšími negativními agens - především střevními bakteriemi. V případě, že se v trusu dravce objeví krev, je nezbytné přikročit k vhodné léčbě. 13

2.2.5 Terapie infekcí způsobených kokcidiemi rodu Caryospora a prevence Je mnohem lepší a levnější infekci předcházet, než ji léčit. Na druhou stranu je nesnadné se vyvarovat ve velkých chovech nákazou kokcidiemi, popřípadě jinými druhy parazitů vzhledem k větší koncentraci sokolů na jednom místě, než je tomu v přírodě. Cílem by mělo být však minimalizování možnosti jakékoliv infekce. To zaručíme maximálním hygienickým přístupem k chovanému jedinci. Základem je znalost zootechnických a zoohygienických podmínek chovu sokolovitých dravců. Jak jsem již napsal, jsou schopny oocysty kokcidií přežívat i značnou dobu za vhodných podmínek a uchovávat si svoji infekčnost. Oocysty se mohou přenášet infikovanou vodou, používáním kontaminovaného vybavení u zdravých sokolů, nedostatečnou čistotou v okolí posedu, nebo voliéry. Ke kontaktu s oocystami může docházet i během krmení, kdy dravec žere na zemi, popřípadě na jiném místě, které je kontaminované oocystami. V mnoha případech u dravců, kteří byli již napadeni kokcidiemi a úspěšně léčeni, se může kokcidióza projevit opětovně. To je způsobeno nedostatečnou sanací místa, kde byl nemocný jedinec umístěn. Mezi primární preventivní opatření by mělo náležet denní čištění okolí posedu dravce, výměna vody v koupačkách a jejich dezinfekce. Z dezinfekčních prostředků je především vhodný Chloramin B, který je velmi účinný díky působení aktivního chlóru. Vhodné ředění na správnou koncentraci dle návodu výrobce. Šíření nákazy můžeme zabránit také vhodným substrátem v místě chovu dravce, například vrstvou hrubého písku, či jemných oblázků, pod kterými bude umístěna netkaná textilie zabraňující půdním helmintům kontaktu s možným infikovaným trusem a jeho dalšího rozšiřování. Materiál, z kterého je folie vyrobena by neměla zadržovat vodu a tím vytvářet vhodné podmínky pro další patogeny, nebo vhodně terén vyspárovat a tím zajistit účelný odtok. Pokud se v chovu přes všechnu péči objeví infekce kokcidiemi, je nutné včas zasáhnout účinnou léčbou. Terapie se zásadně neliší od pravidel léčby kokcidióz u drůbeže. Rozdíl však spočívá v nutnosti individuálního dávkování a aplikace. Nejčastěji se v minulosti používaly sulfonamidy dávkované v množství 25 55 mg.kg -1 živé hmotnosti po dobu 5 až 7 dnů, ale vzhledem k častým vedlejším účinkům se od jejich používání odstupuje. Dalším často používaným přípravkem je amprolium, který se podává po dobu 5 dnů v dávkách 30 14

mg.kg -1 živé hmotnosti. Nevýhoda tohoto přípravku je v jeho hořké chuti a opakovaném dávkování, při kterém musí být se zvířetem manipulováno, jelikož je jím lék přijímán velice neochotně. Jedním z nejmodernějších a účinných antikokcidik je toltrazuril prodávaný ve výrobku s názvem Baycox. Na trhu je k dostání ve dvou formách, buď jako roztok nebo suspenze. Doporučené dávkování je jednou denně po dobu dvou dnů v dávce 25 mg.kg -1 živé hmotnosti. Nejvhodnějším preparátem na infekční kokcidiózu caryosporami je clazuril, původně vyvinutý lék pro poštovní holuby. Jeho přednostmi je snadné podávání v podobě tablet, jež je možno zabalit do masa. Dravec takto podaný lék velice ochotně přijímá. Dávkování je doporučené 5 10 mg.kg -1 živé hmotnosti sokola. Na trhu se prodává pod značkou Appertex. Všechna zde uvedená dávkování používaných přípravků na léčbu kokcidióz jsou stanovena z příbalových letáků jednotlivých léčiv. V lidovém léčení kokcidióz u drůbeže často připomínáno okyselování napájecí vody kuchyňským octem. Za jistých podmínek to může být vhodná prevence šíření kokcidiózy, ale v chovu dravců bych tuto metodu boje proti kokcidiím nedoporučoval. 15

3. Cíle práce Určení druhů kokcidií parazitujících na našem území u sokolovitých dravců (Falconiformes) chovaných v zajetí Určení prevalence a druhů kokcidií rodu Caryospora parazitujících u divoké populace poštolky obecné (F. tinnunculus). Určení prevalence kokcidií u sokolovitých dravců se zaměřením na velké sokoly Posouzení závislosti infekce kokcidiozou na psychické a fyzické zátěži dravce Porovnání vztahu mezi nákazou kokcidiemi a věkem dravce 16

4. Materiál a metody 4.1 Vyšetření 4.1.1 Odběr vzorků trusu Od ledna 2003 až do února 2004 a od 2004 do dubna 2008 bylo celkem koprologickými metodami zaměřenými na sokolovité dravce, kteří jsou využíváni v sokolnictví, vyšetřeno 228 sokolovitých dravců (Falconiformes), z toho 187 sokolů pocházejících z umělého odchovu a zbylých 41 jedinců z přírody, kdy se jednalo převážně o poštolku obecnou (Falco tinunculus). Vyšetřeno bylo 12 druhů sokolů: sokol stěhovavý (Falco peregrinus) 65 jedinců, raroh velký (Falco cherrug) 47 jedinců, poštolka obecná (Falco tinunnuculus) 42 jedinců, raroh lovecký (Falco rusticulus) 13 jedinců, raroha jižní (Falco biarmicus) 2 jedinci, ostříž lesní (Falco subbuteo) 1 jedinec, poštolka vrabčí (Falco sparverius) 1 jedinec, dřemlík tundrový (Falco columbarius) 2 jedinci, hybridi sokola stěhovavého a raroha velkého 8 jedinců, hybrid raroha loveckého a raroha velkého 30 jedinců, hybrid sokola stěhovavého a raroha loveckého 5 jedinců a hybrid raroha velkého, sokola stěhovavého a raroha loveckého v počtu 11 jedinců (příloha; graf 1). Opakovaně bylo vyšetřeno 61 (26,87 %) dravců. Celkem bylo provedeno 288 vyšetření. Vzorky trusu byly sbírány převážně z oblasti Moravy, Českomoravské vysočiny a částečně i z Čech. Trus byl odebírán od každého mláděte jednotlivě, aby nedošlo k případné kontaminaci trusem zbývajících mláďat. Ostatní vzorky jsme sbírali z voliér nebo z okolí posedů v podobě směsi, která obsahovala převážně čerstvý trus. Všechen materiál byl transportován ihned po odebrání do laboratoře, kde byl fixován v 2,5 % vodném roztoku dichromanu draselného, aby bylo zajištěno přežití a následná sporulace případných oocyst kokcidií. Tímto způsobem zkonzervované vzorky byly vyšetřeny v průběhu následujících několika dní po odběru. Většina sokolovitých dravců byla držena v zajetí za účelem odchovu, k sokolnickému výcviku nebo byla evidována v záchranných stanicích. 17

4.1.2 Metody vyšetření vzorků trusu Ve všech případech jsme používali Shaeterovu flotační metodu. Tato metoda je založena na resuspendování vzorku trusu v roztoku z 500 g cukru; 6,5g fenolu a 320 ml destilované vody a centrifugaci při 1500 otáčkách. Používal jsem pouze Shaeterův flotační roztok (specifická hmotnost 1,3), jelikož je na rozdíl od Brezova roztoku, či pouze vodného roztoku sacharózy šetrnější a nedochází k tak rychlé destrukci oocyst a tím i k znemožnění správného určení druhu prvoka. Před samotným závěrečným odstředěním předcházelo čištění trusu přefiltrováním roztoku dichromanu draselného přes dvojitě přeloženou gázu, tím jsem se zbavil hrubých nečistot. Dalším krokem byla čtyřdenní sporulace přefiltrovaného trusu a v něm případných oocyst v 2,5 % roztoku dichroman draselného (1000 ml destilované vody, 25 g dichromanu draselného) při pokojové teplotě. Po uplynutí nutné doby ke sporulaci byl vzorek odstředěn, tím jsme docílili oddělení dichromanu draselného od zbývající části vzorku trusu supernatant jsem slil. Následně jsme přilili Shaeterův roztok. Díky vysoké hustotě Shaeterova roztoku došlo k flotaci oocyst během závěrečného odstřeďování. Většina ostatních součástí trusu sedimentovala na dno zkumavky. Poté vyflotované oocysty jsme sbírali z hladiny pomocí kličky, nebo přiložil krycí sklíčko na hladinu roztoku, kde bylo ponecháno po dobu 15 minut. Následovalo mikroskopické pozorování. 4.1.3 Sporulace a uchovávání vysporulovaných oocyst Všechny vzorky jsme rozmíchali v 2,5 % vodném roztoku dichromanu draselného. Po mikroskopickém prozkoumání vzorků byly ponechány pouze vzorky, kde byly nalezeny nevysporulované nebo vysporulované oocysty kokcidií. Vzorky s nevysporulovanými či nedostatečně vysporulovanými oocystami jsme opět vrátili zpět do roztoku dichromanu draselného. Sporulace probíhala při pokojové teplotě (20 C) na Petriho miskách v tenké vrstvě, tak aby byl zajištěn dostatečný přístup vzdušného kyslíku k oocystám. Vysporulované oocysty jsme uchovávali až do dalších zpracování v uzavřených skleněných zkumavkách v chladničce při teplotě 4 C až 5 C. 18

4.1.4 Zkoumání morfologie a fotodokumentace Morfologická data byla získávána pouze pomocí světelné mikroskopie. K přesnému určení druhu kokcidie jsme použili okulárového měřítka při 100 krát zvětšujícím objektivu. Prováděli jsme 20 až 25 měření vysporulovaných oocyst. Zaznamenávali jsme pouze druhy vysporulované. Neúplně vyvinuté nebo nevysporulované oocysty jsme ponechali k další sporulaci ve 2,5 % vodném roztoku dichromanu draselného. Nalezené druhy kokcidií byly dokumentovány pomocí fotografie mikroskopem Olympus BX 60 vybaveného Nomarského interferenčním kontrastem (NIC) v laboratoři Veterinární fakulty v Brně a mikroskopem Olympus XZ 2500 v laboratoři Veterinárního ústavu v Jihlavě. Všechny uvedené rozměry jsou uvedeny v mikrometrech, není-li tomu jinak, a to jako aritmetický průměr následovaný rozmezím hodnot uvedených v závorkách. 19

5. Výsledky 5.1 Prevalence jednotlivých druhů kokcidií ve vyšetřených chovech Během vyšetřování jednotlivých chovů jsme nalezli u sokolovitých dravců pouze jednohostitelské kokcidie rodu Caryopora. Z 288 vyšetření 228 sokolovitých dravců (Falconiformes) bylo na infekci kokcidiózou pozitivních 19 % všech vyšetření (příloha; graf 10). Na nákazu kokcidiemi bylo pozitivních 10 % velkých sokolů (F. peregrinus, F. cherrug, F. rusticulus, F. biarmicus, F. cherrug F. peregrinus, F. rusticulus F. cherrug, F. rusticulus F. peregrinus, F. rusticulus F. cherrug F. peregrinus) (příloha; graf a, graf 12) a 40 % vyšetřených poštolek obecných (F. tinnuculus) (příloha; graf 13). U sokolovitých dravců chovaných za účelem chovu, či pro sokolnické využití byly nalezeny pouze druhy Caryospora kutrzeri v 63 %, Caryospora megafalconis v 22 % a Caryospora neofalconis v 15 % pozitivních nálezů (příloha; graf 14). Výsledky vyšetření jsou shrnuty v tabulce 1. 20

Tabulka 1 diagnostikované druhy Caryospor Do tabulky jsou započítány i hodnoty sesbírané v terénu od poštolky obecné (F. tinunnculus). Druh: n* Caryospo Caryospor Caryospora Caryospo Caryospor C. kutezri + ra a megafalconi ra a C. kutzeri neofalconi s falconis Boeri megafalconis s n* % n* % n* % n* % n* % n* % Falco biarmicus 2 - - - - - - - - - - - - Falco cherrug 47 3 6,38 - - - - - - - - - - Falco peregrinus 65 3 4,62 1 1,54 - - - - - - - - Falco rusticolus 13 2 15,4 - - 4 30,7 7 - - - - 1 7,69 Falco sparverisu 1 - - - - - - - - - - - - Falco subbuteo 1 - - - - - - - - - - - - Falco tinnunculus 42 16 38,1 5 11,9 6 14,2 9 - - - - 2 4,76 Falco columbarius 2 - - 1 50,0 - - F. cherrug F. peregrinus F. cherrug F. rusticulus F. peregrinus F. rusticulus 8 - - - - - - - - - - - - 31 5 16,1 - - - - - - - - - - 5 - - - - - - - - - - - - F. cherrug F. peregrinus F. 11 - - - - - - - - - - - - rusticulos Celkem: 228 29 12,7 7 3,07 10 4,39 - - - - 3 1,32 n* = počet jedinců 21

5.2 Závislosti infekce kokcidiózou na psychické a fyzické zátěži dravce Na dravce chovaného v zajetí působí mnoho faktorů, které ho ovlivňují buď v pozitivní taxi či negativní. Především negativní vlivy mohou vést k oslabení organismu. Oslabený organismus se poté stává snadným cílem pro různé parazity a choroby, neboť se nedokáže účinně bránit. Příčinami stresu dravce mohou být například nevhodné umístění posedu nebo voliéry, nevhodná výstroj, nekvalitní strava a v neposlední řadě změna prostředí, či chovatele, neodborná inseminace, neprofesionální přístup tzn. nevhodný zootechnický a zoohygienický přístup. Fyzické zatížení dravce v přírodě je mnohonásobně větší než u jedince v péči člověka. V přírodě je dravec odkázán pouze na sebe a je přinucen přírodou udržovat se v neustále dobré kondici. Jestliže je dravec v přírodě oslaben a není schopen se o sebe postarat, tak umírá. Dravec chovaný v zajetí si ve většině případů vystačí s menším fyzickým rozsahem oproti dravci ve volnosti. Rozdílná situace je mezi jedinci určenými k lovu a k chovu, kde chovatel sokolník loveckého dravce pravidelně trénuje pomocí sokolnických metod, které vedou ke zlepšování fyzické kondice a tím zvyšují dravcovu úspěšnost při sokolnickém lovu. Naproti dravcům chovaným ve voliéře nebo sokolnické komoře, kde je největší tlak na dravce kladen v období hnízdění. Vzájemná závislost mezi kokcidiózou a negativními faktory je uvedena v tabulce 2. Tabulka 2 vzájemné závislosti kokcidózy na stresujících faktorech Do tabulky jsou uvedeny pouze hodnoty velkých sokolů. Využití Počet sokolů Pozitivní nález Negativní nález n* % n* % n* % odchov 153 75 25 16 128 84 lov a výcvik 50 25 2 4 48 96 Celkem: 203 100 10 4,93 176 86,7 n* = počet jedinců 22

5. 3 Porovnání vztahu mezi nákazou kokcidiemi a věkem dravce Při odběru vzorků byly také zaznamenávány roky narození jednotlivých sokolů. Ze vzájemných posouzení jednotlivých pozitivních vyšetření vyplývá, že věk dravce má vliv na možnost infekce kokcidiózou (příloha; graf 8). Napadáni jsou především mladí jedinci v prvém roku života, během kterého se musí vyrovnávat s mnohými stresovými situacemi, včetně samotného růstu, který může oslabovat jejich organismus (příloha; graf 9). Častější nákazu kokcidiózou pozoroval u mladých jedinců také (Böer, 1982; Pavlík, 1998). Tabulka 3 obsahuje sesbíraná data vypovídající o procentuálně větší infektčnosti u mláďat sokolovitých dravců (Falconiformes) než u dospělců. Tabulka 3 porovnání vztahu mezi nákazou kokcidiemi a věkem dravce Do tabulky jsou započítány i hodnoty sesbírané v terénu od poštolky obecné (Falco tinnunculus). Věk dravce n* Pozitivní nález Negativní nález n* % n* % méně než 1 rok 67 30 70 37 55,22 1 rok 30 4 9 26 86,67 2 roky 31 - - 31 100 3 roky 20 1 2 18 90 4 roky 7 - - 7 100 5 a více roků 15 - - 15 100 bez udání věku 58 8 19 50 86,21 Celkem: 228 43 19 185 81 n* = počet jedinců 23

6. Diskuse Problematika kokcidióz u dravých ptáků (Accipitriformes) není natolik podstatná jako u hospodářsky významných živočichů. Na území České republiky se tématikou prevalence kokcidií zabýval ve svých studiích hlavně Pavlík v letech 1991 až 1992 a Volf 1997 až 2000. V průběhu studia jsme se zaměřili převážně na problematiku prevalence jednohostitelských kokcidií parazitujících v umělých chovech sokolů v České republice a v přírodě u poštolky obecné (Falco tinnunculus). Hodnotili jsme možný vliv různých faktorů na výskyt kokcidiózy. Výsledky námi získané se dají porovnat právě s pracemi Pavlíka a Volfa. Pavlík i Volf ve svých pracích zmiňují pouze druhy Caryospora kutzeri a Caryospora neofalconis. V rozborech, které jsme provedli, se ale objevují kromě zmíněných i Caryospora megafalconis. Pavlík udává prevalenci kokcidií rodu Caryospora 45,9 % sledovaného chovu, kterým je Odchovna sokolovitých dravců v Miloticích. Volf pro stejný odchov uvádí téměř poloviční hodnoty, kdy prevalence rodu Caryospora je 24,5 %. Celkově se Volfova prevalence rodu Caryospor pohybuje kolem 20,4 %. Pavlík uvádí také 35,7% klinicky nemocných jedinců z celkového počtu infikovaných. Volf se však během své studie s klinickou karyosporózou nesetkal. Rozdíly ve výsledcích, jak poznamenává Volf, mohou být způsobeny odlišnými možnostmi terapie a dostupností účinných preparátů v letech 1991 92 a v letech 1998 99 a 2000. Pavlík studoval rod Caryospory pouze u dravců chovaných v Milotické odchovně, na rozdíl od Volfa, který se snažil prověřit několik chovů po celé republice, včetně zoologických zahrad. Během výzkumu jsem se ani já, stejně jako Volf, nesetkal s klinickými příznaky karyosporózy. Námi zjištěná prevalence byla u rodu Caryospora 43 % (příloha; graf 10), u velkých sokolů byla pouze 10% (příloha; graf 12) a u poštolek obecných F. tinnunculus 40 % (příloha; graf 13). Vzájemné porovnání a vývoj všech prevalencí rodu Caryospora u Pavlíka, Volfa a u této práce jsou patrné z grafu 1. Porovnání prevalencí druhu Caryospora kutzeri je patrné v grafu 2, druhu Caryospora neofalconis v grafu 3. Druh Caryospora megafalconis Pavlík ani Volf ve svých pracích neuvádí. V našich vyšetřeních byl druh Caryospora megafalconis zastoupen 22 % z pozitivních rozborů. 24

Prevalence Caryospor v letech 1991-1992, 1997-2000, 2003-2004, 2004-2008. 50 45 45,9 % 40 35 30 Procenta % 25 20 15 10 5 0 Období 20,4 % 19 % 1991-1992 1997-2000 2003-2004, 2004-2008 Graf 1 Prevalence druhu Caryospora kutzeri v letech 1991-1992, 1997-2000, 2003-2004, 2004-2008. 35 30 29 % 25 20 15 12,1 % 14 % Procenta % 10 5 0 Období 1991-1992 1997-2000 2003-2004, 2004-2008 Graf 2 Hodnoty prevalencí jednotlivých caryospor požité v grafech (1, 2, 3) z období 1991 1992 vychází z práce Pavlíka, hodnoty z 1997 2000 z práce Volfa, hodnoty 2003 2004, 2004 2008 z mého výzkumu. 25

Prevalence druhu Caryospora neofalconis v letech 1991-1991, 1997-2000, 2003-2004, 2004-2008. 35 30 33 % 25 Procenta % 20 15 10 5 0 Období 6,4 % 15 % 1991-1992 1997-2000 2003-2004, 2004-2008 Graf 3 Hodnoty prevalencí jednotlivých caryospor požité v grafech (1, 2, 3) z období 1991 1992 vychází z práce Pavlíka, hodnoty z 1997 2000 z práce Volfa, hodnoty 2003 2004, 2004 2008 z mého výzkumu. Ze zahraničních prací je srovnatelná nejvíce disertační práce Böera z roku 1982, ve které udává prevalenci rodu Caryospora 9 %. Tato hodnota je srovnatelná s hodnotami z práce Volfa a naší. K porovnání výskytu karyosporózy mezi sokoly chovanými v zajetí a volné přírodě jsme použili model poštolky obecné (Falco tinnuculus). Poštolka obecná je na rozdíl od ostatních sokolovitých dravců běžným obyvatelem měst, remízků a pro svůj velký areál rozšíření je snadné odebírat jednotlivé vzorky trusu z různých hnízd. Zajímavé bylo zjištění prevalence v divoké populaci poštolky obecné, kde bylo pozitivních 37% rozboru. Nejčastějším druhem rodu Caryospora byl druh Caryospora kutzeri 44,2%, Caryospora neofalconis 6,9 %, Caryospora megafalconis 6,9%. V 4,65 % se vyskytovaly u poštolky obecné současně C. kutzeri a C. megafalconis. Parazitování dvou druhů Caryospor současně uvádí pouze Pavlík (1998) v trusu u 5,5% nakažených dravců. U Pavlíka se jedná o druhy C. kutzeri a C. neofalconis. 26

Úloha stresových situací ve zvyšování pravděpodobnosti nákazy kokcidiemi nebyla v našich chovech potvrzena. U dravců zatížených sokolnickým výcvikem, nebo lovem je pravděpodobnost výskytu kokcidiózy 4% a u dravců držených k odchovu je pravděpodobnost 16%. Tento rozdíl může být způsoben skutečností, že při každodenní manipulaci s dravcem má chovatel sokolník lepší přehled o fyzickém stavu svého dravce, ať již pravidelným zjišťováním hmotnosti, popřípadě vizuální kontrolou dravce na ruce. Při chovu ve voliéře, komoře je kontakt dravce a chovatele omezen na minimum, proto k zjištění špatného výživného stavu, popřípadě jiného agens dochází až kritickém okamžiku, kdy dravec již nepřijímá potravu v běžném objemu, či je jeho chování není etologické. Dalším faktorem, který mohl hodnotu ovlivnit je i rozdílný počet jedinců v těchto skupinách. Při zkoumání věkové dispozici k možnosti infekce kokcidiózou je z výsledků patrné, že mláďata během prvního roku života jsou nejnáchylnější. Z 30 mláďat, včetně mláďat poštolky obecné (F. tinnunculus), mladších než jeden rok bylo 70,0 % pozitivních. U jedinců starších jak 4 roky se kokcidióza nevyskytovala. Mezi výsledky práce Volfa a této nejsou značné rozdíly. Zdá se z toho usuzovat, že prevalence caryospor v chovech na našem území se příliš od roku 2000 nezměnila, ale můžeme pozorovat mírný ústup druhů Caryospora kutzeri a Caryospora neofalconis. Caryospora falconis nebyl vůbec diagnostikována. V pracích Pavlíka ani Volfa není popsaná prevalence druhu Caryospora megafalconis, která v mých pozorováních byla nalezena u 22 % dravců. Jednalo se především o dravce F. rusticulus ve 30,77 %, F. tinnunculus v 14,29 % vyšetřených jedinců. Dá se předpokládat větší vnímavost F. rusticolus a jeho určitých hybridů k nákaze Caryosporou megafalconis oproti jiným druhům sokolů. 27

7. Závěr V průběhu roku 2003 až 2008 byla studována a určena prevalence jednohostitelských kokcidií rodu Caryospora parazitujících v chovech sokolovitých dravců na území České republiky, převážně z oblasti Moravy, Českomoravské vysočiny a částečně i z Čech. Během studie byly diagnostikovány druhy Caryospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora megafalconis. Během studie byla zkoumána divoká populace poštolky obecné (F. tinnunculus) na výskyt rodu Caryospora v době hnízdění. Vliv negativního působení v podobě loveckého popřípadě sokolnického výcviku na možnou vnímavost k nákaze kokcidiemi oproti dravcům chovaným ve voliéře, komoře nebyl prokázán. Při porovnávání pozitivních výsledků rozborů a stáří jedince byla prokázána větší vnímavost jedinců mladších jednoho roku oproti jedincům starším čtyři a více roků. 28

Použitá literatura BÖER, B. Untersuchungen über das Vorkommen von Kokzidien bei Greifvogeln über die Entwicklung von zwei Caryospora Arten der Falken. Hannover, 1982. 200 s. Institute für Parasitologie der Tierarzlichen Hochschule. Dizertační práce. FORBES, N. A., FOX, M. T. Control of endemic Caryospora species Infestation of Captive Raptors. IN VETERINARY. London: Royal /Veterinary College, 2001. s. 15. FORBES, N. A., FOX, M. T. Field trial of a Caryospora species vaccine for controlling clinical coccidiosis in falcons. VETERINARY RECORD. 2005, vol. 156, no. 5, s. 134. FORBES, N. A., SIMPSON, G. N. Caryospora neofalconis: An emerging threat to captive-bred raptors in the United Kingdom. JOURNAL OF AVIAN MEDICINE AND SURGERY. 1997, vol. 11, no. 2, s. 110-114. HEIDENREICH, M. Birds Of Prey, medicine and management. Oxford : Blackwell Science Ltd., 1997. 280 s. HALOUZKA, R., KRINKE, J. Systémová veterinární patologie. Díl 2. : Trávicí systém, játra a žlučové cesty, pankreas, peritoneum. 1. vyd. Veterinární a farmaceutická univerzita. Brno : [s.n.], 1999. ISBN 80-85114-57-7. s. 1-112. CHROUST, K. Veterinární protozoologie. Brno: VFU Brno, 1998. s. 80. DUBINSKY, P, JURÁŠKO, V. Veterinárna parazitológia. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1993. 290 s. KLÜH, B. Untersuchungung zur Therapie und Prophylaxe der Caryospora Infektionender Falken mit Toltrazuril sowie die Beschreibung von zwei neuen Caryospora Arten (C. megafalconis n. sp.. Hannover, 1994. 360 s. Institute für parasitologie der Tierarzlichen Hochschule. Dizertační práce. 29

KLÜH, P. N., ROMMEL, M. The Caryospora - coccidiosis of falcons and its treatment of toltrazulil. KLEINTIERPRAXIS. 1995, Jahrg. 40, N. 9, s. 637. KORPIMÄKI, E, TOLONEN, P, BENNETT, G.F. Parasites, sexual selection and reproductvive succes of European kestrels. In ÉCOSCIENCE 2. 1st edition. [s.l.] : [s.n.], 1992. s. 11. LIERZ, M, REMPLE, J. D. Endoparasites in falcons in Dubai. KLEINTIERPRAXIS. 1997, Jahrg. 42, N. 9, s. 757. PAVLÍK, I, ČERNÍK, J, BÁRTA, J. Occurence of coccidia (Caryospora neofalconis and Caryospora Kutzeri) in birds of prey in falcon breeding facility in Milotice in the Czech Republik. In VETERINÁRNÍ MEDICÍNA 43. 1st edition. [s.l.] : Veterinární medicína, 1998. s. 301-306. PECKA, Z. Kokcidie a střevní bičíkovci kachen a husí v podmínkách velkochovů. České Budějovice, 1988. 250 s. Dizertační práce. PELLERRDY, P, LASZLO, P. Coccidia and Coccidiosis. 2nd rev. edition. Budapest : Akademiai Kiado, 1974. 959 s. ISBN 3489733177. STEINBAUER, V. Kokcidie sokolovitých dravců: Středoškolská odborná činnost. Jihlava, 2004. 28 s., 20. Státní gymnázium Jihlava. Oborová práce. VOLF, J. Kokcidie dravců a sov. Brno, 2000. 170 s. Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. Diplomová práce. WETZEL, R, ENIGK, K. Caryospora falconis n. sp. (Eimeriidae) aus dem Wanderfalken. In SITZUNGBERICHTE GESELLSCHAFT NATURFORSCHENDER FREUNDE ZU BERLIN. 1. Auflage. Berlin : [s.n.], 1939. s. 6-9. 30

Souhrn: Od ledna roku 2003 do roku 2008 jsme studovali prevalenci jednohostitelských kokcidií (Apicomplexa: Eimeriidae) rodu Caryospora parazitujících v chovech na území České republiky převážně z oblastí Moravy, Českomoravské vysočiny a částečně i z Čech společně s divokou populací Falco tinnunculus na území Jihlavska. Koprologickými metodami jsme rozebrali vzorky trusu od sokolovitých dravců (Falconiformes) z umělých odchovů a volné přírody. V úvodu je uveden historický a současný význam dravců, včetně problematiky umělých odchovů. V přehledu literatury jsou podchyceny poznatky o kokcidióze dravců zvláště sokolovitých. V průběhu výzkumu jsme diagnostikoval druhy Carospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora megafalconis. Ve výzkumu jsme se také zabývali vlivem fyzické a psychické zátěži a věkové dispozice k možné infekci kokcidiemi rodu Caryospora. Vliv fyzické ani psychické zátěže na možnou nákazu kokcidiemi rodu Caryospora se nám nepodařilo prokázat. Při porovnání pozitivních výsledků rozborů a stáří jedince jsme dokázali větší vnímavost k nákaze u jedinců mladší jednoho roku. 31

Summary: From January 2003 to 2008 we studied prevalence of the host coccidia (Apicomplexa: Eimeriidae), genus Caryospora, paraziting on breeds in the Czech republic mainly in the Moravian region, region of the Bohemian Moravian Highlands and in part the Bohemian region along with a wild population of Falco tinnunculus in the area of Jihlava. By using special coprological methods we analysed excrement samples of birds of prey (Falconiformes) coming from an artificial breeding and from a wild nature. There is a historical and present significance of birds of prey including artificial breeding in the introduction. There are knowledges mentioned about coccidia of birds of pray especially Falconiformes. in the literary review. We diagnosed species Carospora kutzeri, Caryospora neofalconis, Caryospora megafalconis in the research. Our research was connected also with an influence of physical, psychic stress and the age on Caryospora infection. The influence of physical and psychic stress on Caryospora infection was not demonstrated. We have demonstrated sensibility to infection of individuals under one year of age by comparison of positive results of analyses and age. 32