Literatura pro 4. ročník gymnázia (Od starověku do preromantismu) Gymnázium Velké Meziříčí 2015
Doporučená četba (platí pro všechny, první dva tituly zadány již v 1. ročníku): Bible. Části ze Starého zákona: stvoření světa a člověka, vyhnání z ráje, Kain a Ábel, babylonská věž, potopa, Noe, Abraham - Sodoma a Gomora, obětování Izáka, příběh Josefův, Mojžíš vyvádí Židy z Egypta, Desatero, David a Goliáš, Šalamoun, část Píseň písní. Části z Nového zákona: Lukášovo evangelium, 1. Pavlův list Korintským. Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti. Sofokles: Král Oidipús (in Řecká dramata) Aisopos (Ezop): Bajky. Stačí 10 bajek. Alois Jirásek: Staré pověsti české. Část: Pověsti nejstarších dob. Život sv. Václava William Shakespeare: 1 tragédie a 1 komedie Molière: Tartuffe Tipy na četbu (tituly označené hvězdičkou nejsou ve školní knihovně): 1. Epos o Gilgamešovi převyprávění Vojtěcha Zamarovského 2. (Homérova Ilias - převyprávění Jana Pilaře) 3. Homérova Odyssea - převyprávění Jaroslava Huláka 4. Sofokles: Antigona (in Řecká dramata) 5. Euripides: Medeia (in Řecká dramata) 6. Jiří Žáček: Ptákoviny podle Aristofana* 7. Titus Maccius Plautus: Komedie o hrnci (in Amfitryon a jiné komedie) 8. Gaius Valerius Catullus: lyrika 9. Rudolf Mertlík: Příběhy lásky nebo Věra Adlová: Proměny lásky 10. Publius Ovidius Naso: Umění milovat 11. Publius Vergilius Maro: Aeneis - převyprávění Vojtěcha Zamarovského 12. Lucius Apuleius: Proměny (Zlatý osel) 13. Jarmila Loukotková: Není římského lidu nebo Pod maskou smích 14. Ferdinand Stočes: Písně a verše staré Číny nebo František Hrubín: Nefritová flétna 15. Verše psané na vodu výbor japonské poezie 16. Václav Cibula: Cid a jeho věrní nebo Vladimír Hulpach: Příběhy kruhového stolu nebo Píseň o Rolandovi (přeložil Jiří Pelán) 17. (Život sv. Konstantina (in Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské)) 18. Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národu českého část Kosmas 19. František Kožík: Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského* 20. Jacobus de Voragine: Legenda aurea (jen část věnovaná sv. Kateřině, sv. Prokopovi, sv. Vojtěchovi) 21. Satiry Hradeckého rukopisu část Satiry o řemeslnících a konšelích (in Staročeské satiry) nebo Podkoní a žák 22. Giovanni Boccacccio: Dekameron 23. (Navštívení krásy - italská renesanční poezie nebo Zpěvy sladké Francie) 24. Francois Villon: Balady 25. Jarmila Loukotková: Navzdory básník zpívá nebo John Erskine: Nezbedný mistr balad 26. Příběhy Dona Quijota podle Cervantesa vypráví Jaromír John 27. William Shakespeare: Othello nebo Hamlet 28. William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojánské 29. Emanuel Frynta: Moudří blázni 30. Barokní poezie nebo České lidové balady nebo Měl tatíček, měl tři dcery (České a slovenské balady) 31. Miloš Václav Kratochvíl: Život Jana Amose 32. Pierre Corneille: Cid 2
33. Molière: Lakomec 34. Jean de La Fontaine: Bajky a Ivan Andrejevič Krylov: Bajky* 35. Voltaire: Candide neboli Optimismus 36. Jonathan Swift: Gulliverovy cesty 37. Johann Wolfgang Goethe: Faust 1. část 38. Friedrich Schiller: Loupežníci nebo Úklady a láska* Pro nastudování českých historických reálií zájemcům doporučuji: Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 1, 2 VZNIK LITERATURY 1. Připomeňte si, proč a jak se vyvinula u lidí schopnost řeči. 2. K čemu řeč sloužila a slouží? Jak souvisí řeč s myšlením? 3. Co znamená, že řeč má magickou funkci? Jak se to projevovalo v životě lidí? 4. Jaké zkušenosti si lidé začali předávat z generace na generaci? 5. Co je to ústní lidová slovesnost, jaké jsou její znaky a dokdy trvá její historie? 6. Jaké byly nejstarší žánry orální tradice? 7. Kde bylo vynalezeno písmo, jaké jeho druhy znáte a na jaké materiály se psalo? 8. Co znamená pojem literatura, jak ji dělíme? 9. Jak asi vznikly nejstarší literární památky světa? 3
STAROVĚK 1. Mimoevropské (orientální) literatury - mýtus - předhistorický výklad světa a jeho původu - bohové, polobozi - ústní tradování - hymnus - píseň či báseň na oslavu bohů - didaktické (= naučné) texty 1. 1. Mezopotámie (Sumer, Akkad, Asýrie, Babylon) - klínové písmo Epos o Gilgamešovi (asi 2000 l. př. n. l.) - epos = žánr velké epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními, s božskými a polobožskými hrdiny - vznik na území mezi řekami Eufratem a Tigridem; jádro dnešního Iráku, Sumerové, Akkaďané, Asyřané, Babyloňané - obrazové doklady orální tradice z 1. třetiny 3. tis. př. n. l., jednotlivé epizody nevznikaly současně a existovaly původně samostatně, později došlo k jejich propojení, písemná kanonická podoba eposu z 2. tis. př. n. l., nejstarší známý epos světa - nejstarší tabulky klínovým písmem ze Sumeru z 2. tis. př. př. n. l., další nálezy z 18. 12. a 7. st. př. n. l. - největší část zlomků a nejucelenější verze pochází z Aššurbanipalovy knihovny z Ninive ze 7. st. př. n. l., město r. 612 př. n. l. dobyto vojsky Babylóňanů, Médejců a Peršanů - objev tabulek r. 1846 britským archeologem Austenem M. Layardem, r. 1872 promluvil poprvé o existenci tohoto eposu G. Smith v přednášce pro Britskou společnost biblické archeologie - po rozluštění klínopisu se mohlo přikročit k překladu textů; do Ninive se jezdilo pro další zlomky - žádné souvislé a úplné zpracování jako Ílias a Odyssea - původně 3600 3800 veršů, dnes jich máme objeveno a rozluštěno 2000 - ve verších, určen k přednesu za doprovodu lyry a bubnů - postavy: o Gilgameš = polomytický král města Uruku (pravděpodobně skutečně existoval) v jižní Mezopotámii, nutí své poddané stavět obrovskou hradbu kolem města, ze 2/3 bůh, z 1/3 člověk, je tedy smrtelný, má velkou sílu, je vytrvalý, důvtipný, ale i tvrdý, neústupný, milovník žen, vykoná mnoho hrdinských skutků a cest; hledá nesmrtelnost o Enkidu = polodivoký člověk stvořený bohy, má ohrozit Gilgameše, ale Gilgameš v něm najde přítele, jenž se mu vyrovná schopnostmi a silou, vykonají spolu mnoho hrdinských skutků, a když zemře, uvědomí si Gilgameš svou smrtelnost a začne se jí bát o Šamchat = krásná nevěstka, která zkrotí Enkidua o Chuvava = obr, který pustoší zemi a ohrožuje lidi o bůh Šamaš = jeden z nejvýznamnějších mezopotamských bohů o bohyně Ištar = bohyně krásy a lásky, zamiluje se do Gilgameše, ale když ji ten odmítne a Enkidu urazí, sešle na Enkidua kletbu a nechá onemocnět a zemřít o Utanapišti = polobožský člověk, který přežil potopu světa a získal nesmrtelnost, Gilgameš u něj hledá radu a pomoc - kompozičně se dílo dělí na krátký prolog a 4 části (nejmladší, ninivská verze) - Gilgameš tvrdě vládne obyvatelům města Uruku, které nutí pracovat na hradbách; obyvatelé prosí bohy o pomoc a ti stvoří polodivokého člověka Enkudua; lovci přivedou Enkiduovi nevěstku Šamchatu, která jej promění v člověka; Enkidu přichází do Uruku, v zápase přemůže Gilgameše a spřátelí se s ním; společně se vypraví do libanonských hor přemoci obra Chuvavu; po návratu se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar, ale je Gilgamešem odmítnuta; za trest na zemi přichází nebeský býk, avšak Gilgameš s Enkiduem jej zabijí; Enkidu bohyni urazí a ta na něj sešle kletbu, Enkidu
onemocní a zemře; Gilgameš hluboce truchlí a uvědomí si vlastní smrtelnost; touží po věčném životě a vydá se jej najít; cestou zažívá spoustu dobrodružství; nakonec se setkává s Utanapištimem, který přežil potopu a získal nesmrtelnost; Gilgameš však neobstojí ve zkoušce, která mu má přinést nesmrtelnost, a ani neuhlídá kouzelný květ dlouhého života; při setkání s duší Enkidu a se dozvídá o chmurném záhrobním životě; při cestě domů však vidí hradby města Uruku a uvědomuje si, že nesmrtelným se stane svým dílem - jednotlivé epizody jsou spjaty v poměrně pevný celek tématem tragicky přervaného přátelství a hledání věčného života - epizoda o potopě světa pochází už ze 4. tis. př. n. l. a dochovala se např. i v bibli - člověk nemůže dosáhnout nesmrtelnosti svým životem, ale svými činy - ukázky: 1) Překlad z originálu (tabulky) Kam běžíš, Gilgameši? Život, jejž hledáš, nenalezneš! Když bozi lidstvo stvořili, lidstvu v úděl smrt dali, život však v rukou svých si ponechali. Naplň si žaludek, Gilgameši, ve dne i v noci se raduj! Denně pořádej slavnosti, tancuj a vesel se ve dne i v noci! Nechť čisté jsou tvé šaty, hlavu svou umyj, ve vodě se koupej! Starej se o dítko, jež tě za ruku chytá! Ať manželka se raduje na tvém klíně. Neb toto je údělem lidstva. Ze strachu před smrtí utíkám na step, neb událost s přítelem těžce dolehla na mne. Teď utíkám daleko na step. Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše? Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil. Enkidu, přítel můj, jehož jsem miloval, změnil se v hlínu. Mám snad i já jako on ulehnout a nevstat na věky věkův? Což na věky dům stavíme? Což na věky pečetíme? Což na věky bratři o podíl se dělí? Což na věky hněv trvá v zemi? Což na věky řeka se zvedá a přináší záplavu? Kuklu svou opouští vážka, aby líce její zřely tvář slunce. Od pradávna nic stálého není. Spící i mrtví jak sobě se podobají! Což obojí obraz smrti nevytvářejí? 2) Převyprávění Vojtěcha Zamarovského Pohlédni, příteli, na velké město Uruk na březích svatého Eufratu! Projdi se po jeho širokých třídách a náměstích, prohlédni si jeho výstavné chrámy! Zastav se před Eannou, svatyní bohyně lásky Ištary, 5
a doktni se jejího prahu! To všechno z dávných pochází dob a nic podobného nevytvořil jinde žádný člověk. To řekl Gilgameš Urašanabimu, když byl na dohled cíl jejich cesty.. Velké jsi dokázal dílo, Gilgameši! odvětil Uršanabi. Nesmírnou hradbou jsi zabezpečil svůj lid před vojákem z jiného města a před lupičem z pouště. Budeš žít v paměti všech pokolení příštích, dokud bude stát tato urucká hradba, kterou nepřítel nedobude, ani čas nezničí! Život, který jsem hledal, jsem nenašel, řekl na tato slova Gilgameš. Marně jsem vykonal víc než jiní lidé, marně jsem také víc vytrpěl. Nemůže najít věčný život, kdo je z lidského plemene! Nemůže najít věčný život člověk, ukončil tuto řeč Uršanabi, může si však zachovat věčné jméno. Svým dílem ses stal nsemrtelným, hrdino Gilgameši. - doporučuji přečíst v prozaickém převyprávění V. Zamarovského 1. 2. Egypt - hieroglyfy, démotické písmo Kniha mrtvých (3. - 2. tis. př. n. l.) - důležité náboženské texty psané na papyrus - vkládáno do sarkofágu s mumií, jakýsi průvodce podsvětím Vlastní životopis Sinuhetův (2000 l. př. n. l.) - autobiografická povídka Mika Waltari: Egypťan Sinuhet Hymnus na Slunce (14. st. př. n. l.) - lyrický text - > egyptský faraon-reformátor Amenhotep IV. - Achnaton Philipp Vandenberg: Nefertiti 1. 3. Indie védy (1500-800 př. n. l.) - soubor posvátných náboženských textů Rámájana Mahabharáta rozsáhlé eposy (4. stol. př. n. l. - 4. stol. n. l.) 1. 4. Čína Kniha písní (11. - 6. st. př. n. l.) - sbírka nejstarší poezie - s náměty zemědělské práce a milostnými motivy 1. 5. Palestina Bible zdroj evropské kultury, jako literární památku by měl znát každý Evropan - bible (τα βιβλία = knihy), Písmo svaté, Písmo, kniha knih (SZ 1200-200 př. n. l., NZ 50-120 n. l.) = soubor historických, právnických, liturgických a literárních textů, které považuje za posvátné křesťanství (a judaismus), původně psáno na papyrových svitcích - nejčtenější, nejpřekládanější a nejinterpretovanější dílo světa, dodnes má obrovský vliv na duchovní a literární vývoj - obrovské množství loci communes, tedy motivů, frazeologismů, témat, metafor ovlivnilo světovou i českou literaturu, ale i umění obecně, proto je třeba se s biblí seznámit - ovlivnila hagiografii, legendistiku, alegorické putování, duchovní epos, biblické drama, mystérium, karnevalová literatura, barokní literatura, romantismus, symbolismus, katolicky orientovaná literatura, adaptace, filosofické romány, eseje, - kompozice 1) Starý zákon (12. 2. st. př. n. l.) - napsán hebrejsky (a aramejsky) - Pentateuch = 5 knih Mojžíšových = tóra (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium) - historické knihy, královské knihy (David, Goliáš, Šalomoun) 6
- Žalmy, Přísloví, Píseň písní, Proroci - stvoření světa a člověka, vyhnání z Edenu, Kain a Ábel, Noe a archa, Abrahám, Lot, Izák, Jákob, Ezau, příběh o Josefovi, Mojžíš, 10 ran egyptských, 40 let na poušti, Desatero, pád Jericha - Ivan Olbracht: Biblické příběhy, Roark Bradford: Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, film Stvoření světa, muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, píseň Řek jednou Mojžíš lidu svému, Stará archa, píseň David a Goliáš ze hry Těžká Barbora V+W, spirituály, 2) Nový zákon (50 120 n. l.) - napsáno řecky - 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) pojednávají o životě, učení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista - Skutky apoštolů vznik prvotní křesťanské církve, Listy (Epištoly) 21, nejstarší část NZ, základy křesťanské věrouky, Apokalypsa (Zjevení sv. Jana) poslední dny světa - K. Čapek: Apokryfy, M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka, muzikál Jesus Christ Superstar, gospel - dějiny Izraele podány jako události řízené Bohem (Hospodinem, Jahvem, Jehovou), nejde o pouhou historickou zprávu, ale i její etický a náboženskovýchovný výklad - text umožňuje množství nejrůznějších interpretací a pohledů - množství nejrůznějších žánrových postupů - myšlenkový a kulturní vliv okolních kultur mezopotamské, babylonské, egyptské aj. - jednotlivé části se též odlišují individuálním autorským stylem - 3. st. Septuaginta (překlad do řečtiny) - 4. st. sv. Hieronymus (Jeroným) Vulgáta (překlad do latiny) - apokryfy - biblický kánon, křesťanský kánon = kánon alexandrijský, katolický 1546 na tridentském koncilu (řešil mj. katolictví a protestantismus) - nejstarším překlad některých částí bible pořídili do staroslověnštiny Cyril a Metoděj (9. stol.), nejdůležitější pak je Bible kralická (1576 1594) členové zakázané jednoty bratrské, kompletní překlad bible z originálních jazyků s komentářem, 6 knih (Šestidílka, Jednodílka ), vysoký typografická úroveň, vytříbený jazyk, základ pro novodobou normu českého jazyka vzniklou za obrození (konec 18. stol., J. Dobrovský) - český ekumenický překlad (1961 1979) - dělení na knihy, kapitoly + verše (od 13. 16. stol.) - ukázky: viz samostatný papír 1. Jak se to má s pravopisem slova? 2. Co znamená slovo bible? 3. V čem tkví její význam obzvlášť pro Evropany? Bible - opakování 4. Z kterých základních částí se bible skládá, kdy tyto části vznikly a jakým jazykem byly napsány? 5. Jak dále vnitřně tyto celky dělíme? 6. Co znamená, že text bible byl kanonizován, a kdy se tak stalo? 7. Která část bible je zároveň nejposvátnějším textem judaismu? 8. Jaké žánry v bibli najdeme? 9. Kde byla ve starověku oblast Judska a kde (Severního) Izraele? 10. Slovník pojmů: 7
Starý zákon - stvoření světa a člověka, začít od Adama, ráj/eden, strom poznání, prvotní hřích, vyhnání z ráje, Kain a Ábel, Kainovo znamení, potopa světa, archa Noemova, babylonská věž a zmatení jazyků, Abraham a Sára, Sodoma a Gomora, sodoma a gomora, Lot a jeho rodina, zůstat jako solný sloup/lotova žena, Izák a Rebeka, Jákob a Ráchel, Josef a jeho bratři, putifarka, Mojžíš a Áron, deset ran egyptských, přechod přes Rudé moře, mana nebeská, archa úmluvy, Desatero božích přikázání, země zaslíbená, David a Goliáš, goliáš, Šalamoun, šalamounské rozhodnutí, stavba chrámu v Jeruzalémě, Jób, trpět jako Job, babylonské zajetí Židů, žalmy, přísloví, Píseň písní, prorok Nový zákon - evangelium, evangelista, Alžběta, Jan Křtitel, Betlém, Josef a Marie, Ježíš, Anna a Jáchym, Herodes a vraždění neviňátek, Salome, útěk do Egypta, počet učedníků, apoštol, podobenství, návrat ztraceného syna, kázání, ležet jako lazar, farizej, samaritán, poslední večeře Páně, modlitba Páně, Jidáš, jidáš, Petr, Pilát, dostat s někam jako Pilát do Kréda, mýt si nad někým ruce, ukřižování, vzkříšení, letnice (naplnění Duchem svatým), jak se ze Šavla stal Pavel, epištoly, Apokalypsa (Zjevení Janovo), apokalypsa, Armaggedon, armagedon, sedmá pečeť 11. Jak se nazývá překlad bible do řečtiny a latiny? Kdo přeložil bibli do latiny? 12. Kdo a kdy pořídil první překlad bible do slovanského jazyka? 13. Který český překlad bible měl kulturně a společensky největší význam? Proč, čím? 14. Co je to apokryf? 15. Co znamená slovo ekumenický? 16. Koho a jak inspirovala bible ve světové literatuře? V české? A v dalších druzích umění? 2. Antická literatura - literatura starého Řecka a Říma - základ evropské kultury a vzdělanosti (myšlenkové a etické principy, společenské instituce, vědní a umělecké obory) 2. 1. Řecká literatura (9. st. př. n. n. - 529 n. l.) - různé dialekty - jónské (attičtina- koiné = obecný jazyk), dórské, aiolské - písmo - lineární písmo B v mykénském období - od 9. - 8. stol. př. n. l. - písmo od Foiničanů, po úpravě > řecká alfabeta - 4 období: archaické (9.- 6. st. př. n. l.) attické (5. 4. st. př. n. l.) helénistické (4. st. př. n. l. - 1. př. n. l.) římské (1. st. př. n. l. - 529 n. l.) - ~ rozvinutým náboženstvím a mytologií, je nutno se s ní obeznámit - Robert Graves: Řecké mýty I a II - Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti - Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí - (Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti) - Slovník antické kultury Vysvětlete tato spojení pocházející z antické historie a mytologie: roh hojnosti, olympijské hry, Tantalova muka, sisyfovská práce, odysea, Achillova pata, jablko sváru, Paridův soud, pythijská/pythická odpověď, danajský dar, trojský kůň, osedlat Pegasa, Damoklův meč, 8
panický strach, Ikarův pád, Ariadnina nit, Pandořina skříňka, oidipovský komplex, herojský/heroický výkon, deus ex machina, Augiášův chlév, Thespidova kára, Pyrrhovo vítězství, hérostratovský syndrom, drakonické zákony, platonická láska, lesbická láska, gordický uzel, překročit Rubikon, Elektřin komplex, lukulské hody, lakonická odpověď, maraton, slavit triumf, ovace, nektar, ambrózie, herkules, hektor Přehled základních řeckých a římských bohů a hrdinů řecky latinsky (atribut), resort Afrodite Venus bohyně krásy a lásky Apollon Apollo (slunce), bůh umění, věštectví, lékařství, vůdce Múz Ares Mars bůh války a válečného vraždění Artemis Diana (měsíc), panenská bohyně lovu, ochranitelka lesů a zvěře Athéna Minerva panenská bohyně moudrosti, řemesel, umění, rozvážně vedeného boje, ochránkyně práva, statečnosti a spravedlnosti Bakchos, Dionýsos Bakchus, Liber (thyrsos + břečťan), bůh vína a nevázaného veselí Demeter Ceres bohyně plodnosti země, úrody Persefone Proserpina manželka Hádova, vládkyně podsvětí Erinye Furiae 3 bohyně pomsty a kletby (špatného svědomí) Eros Amor, Cupido (luk a šípy), okřídlený bůh lásky Hades Pluto vládce podsvětní říše mrtvých, bratr Diův Helios Sol (zlatý vůz), bůh životodárného slunce Hera Iuno manželka a sestra Diova, bohyně manželství Hermes Mercurius okřídlený posel bohů, patron obchodníků, pocestných, zlodějů a podvodníků, průvodce zemřelých do podsvětí Múzy Musae 9 bohyň umění Poseidon Neptunus vládce všeho vodstva Zeus, gen. Dia Iuppiter, gen. nejvyšší bůh, vládce bohů a lidí, dárce života a lidských osudů, vládce hromu Iova a blesku, ochránce pohostinství, státu a rodiny Aineias Aeneas Trójan, který po mnoha peripetiích doplul do Latia a stal se praotcem Římanů Agamemnon řecký vojevůdce, který stál v čele vojsk x Tróji, manžel Klytaimnestry bratr Menelaa, švagr Heleny, otec Ifigenie, Elektry a Oresta Achilleus Achilles největší řecký hrdina u Tróje, zranitelný na patě Antigone dcera Oidipova, tragická hrdinka, která se vzepřela svému strýci Kreontovi a proti jeho zákazu vedena morálkou pohřbila bratra, potrestána zemřela Argonauté skupina řeckých hrdinů vedená Iasonem plavící se na lodi Argo za zlatým rounem do Kolchidy Ariadne věnovala Theseovi klubko s nití, které mu pomohlo najít cestu z labyrintu, opuštěna Theseem na ostrově Naxu Daidalos athénský řemeslník, vynálezce, který se pokusil uprchnou z Kréty pomocí křídel, otec nešťastného Ikara Elektra dcera Agamemnonova a Klytaimnestry, sestra Orestova, která jej přiměla zavraždit matku Eurydike partnerka Orfeova, uštknutá hadem, Orfeus se ji neúspěšně snažil vyvést z podsvětí Gorgony 3, ošklivé obludy, nejznámější Gorgona Medúza, pohled na ni měnil v kámen Hektor nejslavnější trojský hrdina v trojské válce, syn Priamův Helena manželka Menelaova, švagrová Agamemnona, sestra Klytaimnestry, unesena Paridem, příčina trojské války Herakles Hercules nejslavnější řecký hrdina, musel splnit 12 úkolů Iason vůdce Argonautů, řecký hrdina s osudem jednou dole, jednou nahoře Ifigeneia Ifigenia dcera Agamemnona a Klytaimnestry, obětovaná před vyplutím řeckých lodí do Tróje Iokaste matka a manželka Oidipova Ikaros syn Daidalův, zřítil se do moře, protože se mu rozpustil vosk na křídlech, na nichž se pokoušeli prchnout z Kréty Klytaimnestra manželka Agamemnona Kreon bratr Iokasty, tyran v Thébách Laios manžel Iokasty, otec Oidipův Medeia Médea zhrzená manželka Iasonova Minos krétský král Minotaurus syn Pasifae (manželky Minoa) a býka, netvor v labyrintu Odysseus Ulixes lstivý bojovník u Tróje, složitý návrat domů Oidipus tragický hrdina marně prchající před strašným osudem 9
Orestes Orfeus Paris Patroklos Penelope Perseus Priamos Prométheus Romulus Remus Teiresias Telemachos Theseus bratr Elektry, syn Agamemnona a Klytaimnestry, pronásledován Erinyemi geniální hráč na lyru, partner Eurydiky únosce Heleny, trojský princ, původce války, Paridův soud věrný druh Achillův, padl v trojské válce věrná Odysseova manželka Zeus + Danae, výrazně kladný hrdina, měl donést hlavu Medusy, + Andromeda starý trojský král, otec Parida, Hektora, Titán, který měl rád lidi, donesl jim oheň, a proto byl potrestán zakladatel Říma zakladatel Říma slepý věštec v Thébách syn Odysseův athénský hrdina (porazil Minotaura, zradil Ariadnu, několik manželek, vláda v Athénách) 2. 1. 1. Archaické období (9. - 6. st. př. n. l.) - > městských států (poleis), velká řecká kolonizace - ústní lidová slovesnost - epika - > tzv. homérské eposy (nejstarší v Evropě) podávají přehled řecké mytologie hlavními hrdiny - héroové, tj. lidé obdaření mimořádnými schopnostmi veršované, pomalý spád děje, epická šíře, epizody, popisy, užívání ustálených přívlastků (epiteta constantia), vypravěčský odstup daktylský hexametr vznikly zapsáním a zpracováním ústní lidové tradice jejich autorem pravděpodobně není jediný člověk (tzv. homérská otázka) Ilias (8. st. př. n. l.) - líčí posledních 51 dní z 10 let trvající trojské války - jádrem spor mezi vůdcem Řeků Agamemnonem a nejudatnějším řeckým hrdinou Achillem - boje u Tróje, představováni přední řečtí i trojští bojovníci, líčeny také předchozí válečné události i různé mytologické příběhy - Trójané získávají v bojích převahu, protože uražený Achilles odmítá bojovat, na řecké straně umírá Achillův přítel Patroklos => Achilles vyzve na souboj hlavního hrdinu Trójanů Hektora a zabíjí jej - trojský král Priamos jde do řeckého tábora pro Hektorovu mrtvolu a důstojně ji pohřbí - vyvrácení Tróje díky lsti (trojský kůň) - převyprávění Jana Pilaře Odyssea (7. st. př. n. l.) - líčí obtížnou cestu hrdiny Odyssea z trojské války domů - na ostrově Faiáků Odysseus vypráví o útrapách svého 10letého bloudění po skončení trojské války (mořská bouře, boj s Kyklopem Polyfémem, čarodějka Kirké, sestup do podsvětí, nástrahy Sirén, ) - po návratu na rodnou Ithaku pobije nápadníky své ženy Pénelopé, pomáhá mu syn Telémachos - ukázka: Bohyně jiskrooká, ctná Pallas tu mluvila první: Zchytralý Odyssee, ty Láertův vznešený synu, uvažuj, kterak vztáhneš pak na chlípné ženichy ruce, kteří tři roky v tvém domě si vedou jak páni a dary snaží se za ženu získat tvou manželku bohyním rovnou; ona však napořád v srdci jen po tvém návratu teskní, všem tam naději dává a slibuje každému muži; posílá vzkazy, však srdce se užírá po něčem jiném. Odysseus, důvtipný muž, jí na to zas v odpověď pravil: 10
Běda, já opravdu tedy měl žalostným osudem zhynout. tak jako Agamemnón, syn Áreův, ve vlastním domě, kdybys mi, bohyně, ty vše patřičně nevylíčila! Nuže, teď zosnuj i plán, jak měl bych ty ženichy ztrestat; sama však při mně stůj a odvážnou sílu mi vdechni, jako když skvostný vínek jsme snímali z dobyté Tróje. Kéž bys mi přispěla teď tak horlivě, Jiskrooká! Pak bych i s třemi sty muži šel zápasit, budeš-li při mně, mocná bohyně, stát, a chceš-li mi ochotně přispět. Bohyně jiskrooká, ctná Pallas, mu odpovídala. Zajisté budu ti já stát po boku, na očích mít tě, až pak tenhleten boj nás zaměstná. Leckterý, myslím, z oněch ženichů všech, co zpupně tvůj majetek tráví, bude pak prostornou zem svou krví a mozkem tu třísnit. teď ale pro všechny lidi tě učiním nepoznatelným. Tuto tvou krásnou pleť ti svraštím na hbitých údech, z hlavy ti rusé pak vlasy odejmu, obléknu v hadry, aby se štítil, kdo uvidí člověka v takových cárech; také ti zakalím oči, jež dřív byly nesmírně krásné, aby ses ohyzdným tvorem všem ženichům jevil a rovněž manželce své i svému synu, jejž tady jsi zanechal v domě. Překlad R. Mertlík - doporučuji přečíst převyprávění Jaroslava Huláka - > bajky Aisopos (Ezop) (6. st. př. n. l.) prozaické, inspirovaly pozdější evropské bajkáře - Svět ezopských bajek, Ezopovy bajky - ukázka: Liška a hrozny Když uviděla hladová liška, jak z révy pnoucí se po stromě visí hrozny, chtěla se k nim dostat, ale nebylo to možné. Šla od nich pryč a pro sebe si povídala: Jsou nezralé. Tak i mezi lidmi někteří, když nejsou schopni dosáhnout úspěchu, protože jim chybí síla, svádějí vinu na okolnosti. Žena a slepice Jedna vdova měla slepici a ta jí každý den snášela vajíčko. Žena se domnívala, že bude-li jí dávat víc žrát, slepice bude snášet dvakrát denně. A tak to udělala, ale slepice ztloustla a nesnášela pak už ani jednou denně. Bajka ukazuje, že mnozí lidé toužící po přílišném zisku ztrácejí i to, co měli. Úkoly: 1. Vyhledejte na internetu, odkud se do Evropy žánr bajky dostal. 2. Jaké znaky má bajka? 3. Jaká další témata a ponaučení z Ezopových bajek znáte? 4. Kteří světoví i čeští autoři se inspirovali Ezopovými i dalšími starověkými bajkami a přepracovali je po svém? Kdo psal osobité bajky v rámci české literatury 20. století? 5. Pokuste se za domácí úkol napsat vlastní bajku na vybrané mravní ponaučení. - > lyrika - zpívaná - sólová - Sapfo (7.- 6. st. př. n. l.) - milostná a svatební poezie Anakreon (6. st. př. n. l.) > anakreontskou poezii oslavující víno, lásku, přátelství 11
Václav Kubín v úvodu ke knize Sapfo: Písně z Lesbu: Někdy slavíkem, někdy desátou Múzou bývala zvána Sapfo, rozená na Lesbu, největší básnířka starověku. Jistě nikoli neprávem. Prudký tep jejího srdce, neustále hledajícího, ale nenalézajícího skutečnou lásku, srdce kojícího se touhou, všechny básnířčiny trýznivé vášně a strasti dýchají na nás doposud horce ze zlomků jejích veršů. Afrodíto na zdobném trůně, věčná, dcero Dia předoucí lsti, ó prosím, nepokořuj trudy a útrapami, paní, mé srdce! Sem přijď, jakos jindy už vyslyšela hlas mé prosby znějící k tobě z dálky, vystrojila zlatý svůj vůz a přišla z otcova domu. Krásní rychlí vezli tě opeřenci, z nebe středem ovzduší zářivého, svými křídly víříce hbitě v letu nad černou zemí. Mžikem byli u cíle. Ty, ó božská, mělas úsměv na tváři nesmrtelné, a ty ses mne tázala, co mě bolí, cože tě volám, po čem opět vášnivým srdcem toužím, co bych ráda. Koho má Peithó zase přivést tvému přátelství? Kdo ti, Sapfó, působí bolest? Prchá-li ti, brzy tě stíhat bude, nechce-li tvých darů, však dávat bude, a když nemiluje, však rychlost vzplane, třeba i nechtíc! Překlad F. Stiebitz Přijď i nyní ke mně a vysvoboď mě z těžkých dům a vše, co si přeje míti splněno mé srdce, mi splň: ty sama pomoz mi v boji! Víno Přines číši, chlapče, hola! Jedním douškem vyprázdním ji, naliv vína jenom zpola, tolik, kolik vína vliji. Nechť jak jindy, bez hlučnosti s Bakchem krásně rozprávím si. Hrubých pijatik už dosti, v nichž se řvaní s křikem mísí jak u barbarských kmenů. My jen lehce upíjejme, hovořme a krásně pějme, jak je zvykem u Helénů. Překlad V. Jestřáb - sborová - Pindaros (6.- 5. st. př. n. l.) - texty k poctě aristokratů a samovládců - > filosofie: Anaximenos, Pythagoras, Thales, Herakleitos - hledali pralátku, z níž vznikl svět a jeho řád 2. 1. 2. Attické období (5. - 4. st. př. n. l.) - centrum - Athény, zvl. za Perikla (500-429 př. n. l.) 12
- > klasické attické drama - tragédie, komedie - tragédie spojuje vystoupení sboru (chóru), mluvené slovo, zpěv, tanec původní spjata s náboženstvím, kultem boha Apollona a Dionýsa zpracovává všeobecně známý námět, základem je konflikt hlavního hrdiny se silou, která jej přesahuje - osud, moc, mravní norma, příběhy z mytologie, částečně z historie vznešený styl řeči, ve verších, aiólština i ženské role hráli muži, velkolepá výpravy, kostýmy, speciální boty, masky přírodní amfiteátry, účast povinná (pocta bohu) účelem katarze (očista) = vnitřní účastí s osudy hrdinů se v divácích měly uvolnit kladné psychické síly vývoj: k sboru se jako protipól oddělil 1. herec (Thespis) => možnost dialogu, základ dramatična, později přibyl 2. a 3. herec (dialogy, jinak na jevišti byly i tzv. němé postavy), jeden herec mohl hrát víc rolí, pokud se na jevišti nepotkaly stavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa odehrává se často v takřka reálném čase, často trojdílné cykly + satyrské drama o smrti hrdinů se referuje, smrt není nikdy předváděna na jevišti možnost využít principu deus ex machina Aristoteles: Poetika, F. Nietzsche Aischylos (6. - 5. stol. př. n. l.) - skládal trilogie dle schématu vina, trest, smír Oresteia (458 př. n. l.) - 1. část: Agamemnon - Agamemnon se vrací po 10 letech jako vítěz z trojské války, je však zabit svou ženou Klytaimnestrou mstící smrt dcery Ifigenie, vlády se zmocňuje Klytaimnestřin milenec Aigisthos - 2. část: Oběť na hrobě - do Argu přichází Agamemnonův a Klytaimnestřin syn Orestes, aby pomstil otcovu smrt, v myšlence ho podporuje i jeho sestra Elektra - svůj záměr Orestes uskuteční, zabije Klytaimnestru i Aigistha, prchá šílený pronásledován bohyněmi pomsty Erinyemi (Líticemi) - 3. část: Usmířené Lítice - štvaný Orestes hledá pomoc v Apollonově delfské věštírně - Pallas Athéna zakládá pro rozhodnutí o míře Orestovy viny novou soudní instituci - areopag - Orestes je při soudu osvobozen, Erinye jsou usmířeny - in Řecká dramata Sofokles (5. st. př. n. l.) - člověk x osudu, morální konflikty Král Oidipus (asi 430-425 př. n. l.) - jedno z nejvýznamnějších antických dramat, dodnes inscenováno - mýtus o Oidipovi, veršovaná forma, jak bylo zvykem, vznešenost námětu i formy - tragédie osudu, nemožnost člověka uniknout svému předurčení, věštba musí být naplněna, jeho zápas je marný, ale to nezmenšuje jeho hrdinství - postavy: Oidipus, Iokasté, Kreon, Teiresias, Korinťan - Iokasté + Laios = Oidipus - zatížen strašnou věštbou, pohozen, nalezen vychováván u sousedního královského manželského páru, dozvídá se o věštbě, odchází, nevěda zabíjí Laia, Sfinga a její hádanka, manželem Iokasté = děti Antigona, Isména, Eteokles, Polyneikes 13
- monology, dialogy, archaismy, poetismy, metafory, přirovnání, symbolika, inverzní slovosled - dramatičnost netkví v akci, ale v postupném odkrývání skutečností - maximálně 3 jednající postavy + němé postavy, jeden herec mohl hrát víc rolí - chór = obyvatelé Théb - expozice: thébský lid přichází k Oidipovi bědovat nad morem, z věštírny dojde zpráva, že nemoc bude hubit lidi i zvířata tak dlouho, dokud nebude potrestán vrah krále Laia - kolize: střet Oidipa se slepým věštcem Teiresiou - krize: střet Oidipa se švagrem Kreontem - peripetie: rozhovor Oidipův s královnou Iokastou a Korinťanem - katastrofa: po rozhovoru s pastýřem shledává Oidipus pravdu, oslepí se, Iokaste se oběsí, Oidipus svěřuje vládu a své děti Kreontovi a odchází do vyhnanství - Oidipus = mužský princip, aktivita, racionalita, statečnost x Iokasté = ženský princip, pasivita, únik před nepřízní osudu v sebevraždě - retrospektiva, vlastně detektivní odkrývání minulosti, indicií - první a poslední scéna jsou v protikladu: Oidipus mocný vladař x Oidipus ubohý slepec a vyhnanec - in Řecká dramata - ukázka: Výstup 5 Teiresias Oidipus Teiresias Tys vládce, mám však stejné právo slovem ti stejně splatit: v tom jsem pán i já. Vždyť Foibův sluha sluha jsem, tvůj nikoli; nač Kreontovy záštity mi třeba? Žes nadal mi slepců, tedy slyš: Jsi vidomý, a přec nevidíš své hanby, ani kde se usadil, s kým obcuješ či víš snad, čí jsi syn? Nuž tup si Kreonta i ústa má: vždyť není smrtelníka na světě, jenž bude zničen bídněji než ty! Toť příliš, to už nelze poslouchat! Hleď pryč z mých očí! Obrať kroky své a kliď se rychle odtud do paláce! Chci jít; však řeknu dřív, proč přišel jsem. Tvé tváře nedbám: ty mne nezničíš. Nuž poslyš: Onen člověk, kterého tak dlouho hledáš, Láiovu smrt zde hlásaje a hroze, ten je zde! Host cizí, zdá se, čas však ukáže, že thébský rodák jest, a štěstí to ho nepotěší. Z vidomého slepcem se stane, z bohatého žebrákem, v zem cizí o holi bude se brát. A ukáže se, že je spolu s otcem 14
i bratrem dětí svých, že matky své jest manželem i synem, otcovým že vrahem jest i v loži nástupcem Oidipus odchází Jdi, dumej o tom! Chytíš-li mne ve lži, pak říkej si, že věštit neumím! Překlad F. Stiebitz Jan Skácel Teiresias čte zprávu o králi Oidipovi napsanou Braillovým slepeckým písmem Jsme vydluženi půjčil si nás čas komu nás jednou vrátí nevíme tak jako nikdo neví kdo splatí úrok z našich životů A nikdy není záhy ani přespříliš zato však často pozdě Oidipus chtěl poznat pravdu ano po celý život o ni usilujeme nechtějme ji však mít dokonce vlastnit jako sandály a dům Nepatří nikomu a všichni oslepli kterým se podařilo prohlédnout Takový byl i případ Oidipův a bozi pokud o ně jde nejenom oni nám i my máme co bohům odpouštět A promiňte že tak přerývaně čtu úryvky ze slepecké knihy života Mám poraněný prst a písmena mne bolí (Kdo pije potmě víno 1988) Antigona (asi 442-441 př. n. l.) - střet morálky s mocí - Kreon odmítá nechat pohřbít Oidipova syna Polyneika, protože se postavil x Thébám, Eteokla, bojujícího v thébských hradbách, však pohřbít dal - Antigona vedená mravním cítěním bratra pohřbí, ráno je však na Kreontův příkaz Polyneikova mrtvola znesvěcena - přes varování sestry Ismeny Antigona bratra znovu pohřbívá, je přistižena a předvedena před Kreonta - Kreon je rozezlený, že nebylo uposlechnuto jeho, byť bezbožného příkazu, nechá Antigonu zazdít, ta se oběsí, u ní se usmrtí Kreontův syn Haimon, její snoubenec, poté Kreontova manželka, která neunese smrt svého syna, Kreon zůstává sám, což je jeho trest 15
- in Řecká dramata - ukázka: Prolog Ismena: Já ctím své bohy, jenže nemám tolik sil, Antigona: Dějství II Kreon: Antigona: Kreon: abych se postavila vůli občanů. Máš plno výmluv. Ale já jdu za bratrem a vlastní rukou mohylu mu nasypu. Byl ti znám zákaz, který jsem dal vyhlásit? Byl, zajisté byl, tak dobře jako všem. A ty ses opovážila ho překročit? Antigona: A nepřipouštím, že by zákon, ten či onen, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc než nepsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mne platné zákony, a ty se nezrodily včera nebo dnes jsou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří. Ty nikdy nepřestoupím pro strach z člověka. Kreon: Ta už se jednou proti králi vzbouřila, když překročila zákaz, jejž jsem dal; a druhá vzpoura, když spáchala už ten čin: že se svým činem vychloubá, mně na posměch. To učinila žena! Já bych nebyl muž, kdybych ji nechal, aby prosadila svou. Překlad V. Renč Euripides (5. st. př. n. l.) - propracovává psychologii postav, zvláště ženských hrdinek - s mýtem pracuje volněji, používá méně obvyklé verze mýtu Médeia (431 př. n. l.) - družka hrdiny Iasona (ten se plavil s Argonauty do Kolchidy pro zlaté rouno a Médea mu k němu svými kouzly pomohla, on si ji za to odvezl s sebou jako manželku), s nímž má dvě děti, sleduje, jak ji Iason opouští a chystá se oženit s Glaukou - v nitru hrdinky se sváří uražená pyšná žena toužící pomstít se Iasonovi za zradu a nevděk a milující matka, rozhodne se totiž zranit Iasona tím, že zabije jeho děti - svůj záměr nakonec uskuteční a odletí na slunečním voze svého božského děda - in Řecká dramata Výstup 4 Médeia: Ach, děti, děti, proč se na mě díváte a usmíváte něžně, proč ach, naposled?! (Odvrací se od nich.) Ó hrůza! Co mám činit? Prchla odvaha, jak v jasné oči dětí svých jsem pohlédla. Ó ne, já nemohu! Pryč, vy hrozné myšlenky! 16
Já odvedu své děti s sebou ze země. Což musím sama sebe potrestat dvojnásob, bych zkázou dětí jejich otce ranila? Oh nikdy, nikdy! Pryč, vy hrozné myšlenky! Však co to dělám! Chci tak výsměch utržit svých nepřátel, jež nechám trestu ujít? Ne, musím jednat! Hanba, jak jsem zbabělá, že v slabosti jsem klesla k slovům změkčilým! Mé dítky, jděte! Pevná bude ruka má! Óh, óh! Ó ne, ach ne, mé srdce, nečiň toho, ne! Ó nech je, nešťastnice, šetři synů svých! Ač budeš v dáli, přec ti budou útěchou! Však při bozích pomsty, v říši smrti sídlících, to nestane se nikdy, abych vydala své drahé děti potupě svých nepřátel! je rozhodnuto, nelze, nelze ustoupit! teď již jistě zdobí vínkem mladá nevěsta svou hlavu, spíná řízu aby zhynula. Nuž musím se už vydat na svou krutou pouť a tyto poslat na pouť ještě krutější. Nuž řeknu jim své sbohem. (Obrací se opět k dětem.) Děti, podejte své matce ručky, ať se s vámi polaská! Ty milá ruko, ty milá hlavinko, ty sličné dětské líčko, krásné tělíčko ach, buďte šťastny tam kdes v dáli: o vše zde vás oloupil váš otec. Sladký polibku, ty teplý dechu dětský, měkká tvářinko ach, jděte, jděte! (Odstrčí je, děti odcházejí do domu.) Nemohu již hleděti zde na vás, klesám přemožena tíhou zla! A chápu, chápu, jaký zločin spáchat chci; však silnější je vášeň než hlas rozumu, ach, vášeň, kořen hříchu, bídy na světě. Překlad F. Stiebitz - komedie (stará řecká (attická) komedie) náboženský původ, zesměšňuje a kritizuje společnost i konkrétní osobnosti veřejného života, spjata se svou dobou => pro dnešního recipienta neprůhledná komický účinek, smírný konec hrály i ženy, kratší než tragédie, masky, výprava Aristofanes (5. - 4. stol. př. n. l.) 17
Ptáci (414 př. n. l.) - komedie upozorňuje na úpadek athénské demokracie - fantastický příběh athénských občanů uskutečňujících svou vidinu lepšího života v ptačím státě - Jiří Žáček: Ptákoviny podle Aristofana - ukázka: Literatura I (Výbor textů, Scientia, Praha 2002): Žáčkovy Ptákoviny jsou parafrází Aristofanovy komedie. Z originálu zůstalo zachováno např. téma ptačího města, některé postavy a motivy, změnila se však základní idea: v původním textu šlo o nalezení klidu a míru v lepší zemi. Sup Celý svět bude náš! Jih, sever, východ, západ Dudek Tak vidíš, příteli lid je třeba chápat! Sup omluvně Mám štábní náturu byl jsi král, tak to znáš. A zvlášť si potrpím na kontrašpionáž! Dudek s výčitkou Ty vidíš spiknutí i tam, kde žádné není Sup Tak už se nehněvej za mé podezření! Dudek Vždyť já se nezlobím Máš těžkou profesi: výslechy, mučení, popravy, procesy Sup Sbor Sup Sbor Rovnost je hlavní z našich zásad. Ať žije demokracie! A ten, kdo nechce vroucně jásat, ten si to za trest vypije! Vzhůru, ptáci, psanci celé Země! Budoucnost náš národ povznese! Ktož jsú ptačí bojovníci, ke mně! Pernatci všech zemí, spojte se! Poručíme větru, dešti! Sláva! Hurá! Čelem vpřed a zadkem vzad! Uhájíme naše svatá práva! Sláva! Vivat Mrakoptakohrad! Lysistrata (411 př. n. l.) - ženy se rozhodnou odmítat styk s muži, dokud ti budou vést válku Žáby ( 405 př. n. l.) - hrdiny Sofokles a Euripides - autor straní Sofoklovi, vyřizuje si účty s Euripidem - > dějepisectví - nemělo vědecký ráz, sloužilo nejen k poučení, ale i k pobavení a poučení Herodotos (5. st. př. n. l.) - otec dějepisu Thukydides (5. - 4. st. př. n. l.) - kriticky zkoumá prameny, příčiny událostí - > řečnictví Sokrates (5. - 4. st. př. n. l.) Demosthenes (4. st. př. n. l.) - útočné řeči x makedonskému vládci Filipovi ( > filipiky) - > filosofie Sokrates - problematika morálky, státu, Platon - listy, dialogy Aristoteles - filosofická škola, shrnul vědění starověku 2. 1. 3. Helénistické období (4. - 1. st. př. n. l.) - období od vlády Alexandra Makedonského do ovládnutí Egypta Římany - řecká kultura se rozšiřuje do východního Středomoří na Blízký východ, sama přijímá orientální vlivy - odvozená od řecké literatury > synkretismus (prolínání kultur) 18
- kosmopolitismus - centry kultury velká města - > nová komedie nereaguje na aktuální politická témata jako stará attická komedie, ale zabývá se nadčasovými náměty (lidskou povahou, vztahy mezi lidmi, motivy z běžného života) rafinované zápletky, vykreslení povah, vtipná konverzace Menandros (4. - 3. st. př. n. l.) - > idyla - krátká báseň s náměty převážně z pastýřského prostředí, > bukolická poezie Theokritos (3. stol. př. n. l.) - > filosofie Epikuros - epikureismus Zenon z Kytia - stoicismus 2. 1. 4. Římské období (1. st. př. n. l. - 529 n. l.) 2. 2. Římská literatura (3. st. př. n. l. - 5. st. n. l.) - odvozená od řecké literatury - psaná latinkou - v literatuře klasická latina x mluvené vulgární latině - 3 období: staré (3. - 2. st. př. n. l.) klasické (1. st. př. n. l. - 14. n. l.) postklasické (14 n. l. - 5. st. n. l.) 2. 2. 1. Staré období (3. - 2. st. př. n. l.) - období římské republiky - před vznikem písemných památek existovala ústní lidová slovesnost - mezníkem r. 240 př. n. l. - překlad řecké Odyssey do latiny Liviem Andronikem - > komedie - ovlivněna novou řeckou komedií, Menandrem Titus Maccius Plautus (3.- 2. st. př. n. l.) - velmi úspěšný - řecké vzory přizpůsoboval římskému prostředí - tvůrce ustálených lidských typů (chlubivý mluvka, chytrý otrok, hloupý, lakomý pán, zamilovaný mladík, ) - rodinné historky, milostné příběhy, intriky, zvraty, literární triky - jadrný, hovorový jazyk, nevyhýbá se vulgarismům Komedie o hrnci (přelom 3. a 2. stol. př. n. l.) - postava lakomce, který našel poklad a bojí se o něj - milostnou zápletky dodává jeho dcera, její svůdce a jeho strýc - nedochoval se konec - ukázka: Dějství III, výstup I Strobilus Chceš vědět, co to znamená? Ten chlap má srdce tvrdší nežli diamant. Anthrax Co říkáš? Kongrio Strobilus Je to tak? No na to vezmi jed! Křičí a stále bere všechny za svědky 19
Anthrax Strobilus Anthrax Strobilus Anthrax Strobilus Strobilus bohy i lidi, že je zničen, na dně, když mu kamna jenom trochu zakouří. A když jde chrápat, uvazuje si vždy k ústům měch. A pročpak? Aby mu přec neunikal dech, když spí. A nezacpává si snad proto i ten dolní otvor, aby mu nic neušlo? Musíš mi věřit tak, jak já zas naopak bych musel věřit tobě. věřím Mimoto ti povím ještě něco. Když se umývá, tak lituje, že plýtvá vodou. Požádej ho, aby ti dal hlad, a uvidíš, že hlad ti odepře. Tak lakomý je tenhle chlap. Vždyť když mu holič stříhal nehty na rukou, posbíral všechny odřezky a odnes je. Dějství IV, výstup 6 Euklio Jsem ztracen a zničen! Kam mám teď jít, kam nejít? Držte ho! Koho a kdo? Nic nevím a vůbec nic nevidím, jsem jako slepý a bloudím sem a tam a nemohu se dopátrat, kam vlastně jdu, kde jsem a kdo vůbec jsem. Tak pomozte mi, lidé, beru vás za svědky, slyšte, slyšte můj hlas a ukažte mi toho, kdo ukrad můj hrnec. Povězte to, prosím tě, ty! Jsi přece dobrý. Poznávám to podle tváře. Věřím ti, mluv! Tak co je? Proč se mi smějete všichni? Ovšem, znám vás. Vím, že je zde i veliká spousta zlodějů. Ti všichni mají parádní šat. Tím chtějí zakrýt všechnu svou hanebnost a klamou ubohý lid, vždy sedí mezi počestnými lidmi. Řekněte mi, kdo to má, kdo? Z vás nikdo? Tak ty tam? Přiznej se mi, sic je to tvůj poslední den. Tak řekni, kdo má ten poklad? Co? Že nevíš? Ach běda, já nešťastný muž, je konec, jsem úplně zničen, ouvej! Co bídy mi přinesl tenhleten den, co nářku a smutku a jaký hlad a jakou chudobu! Všecko je pryč! Jsem ze všech nejnešťastnější. Nač ještě žít, když nemám už nic, když nemám ani zlato, které jsem tak pečlivě hlídal. Já ubožák, žel, jsem sám sebe okrad a oklamal a teď se radují všichni z mých běd, z mých pohrom a ztrát. To nemohu snést. Překlad Jan Šprincl Pseudolus (191 př. n. l.) - postava chytrého otroka, který pomůže svému pánovi k milence Publius Terentius Afer (2. st. př. n. l.) - zachovával řecké prostředí jako v předlohách - více prokresluje psychologii postav - uhlazenější vyjadřování, intelektuálnost => nebyl tak úspěšný jako Plautus 20
Dívka z Andru (166 př. n. l.) - Jarmila Loukotová: Pod maskou smích - > satira - jediný původní literární žánr Římanů Lucilius (2. st. př. n. l.) - zakladatel římské satiry - satira = text zesměšňující se záměrem kritiky nezdravé rysy života jednotlivců a společnosti 2. 2. 2. Klasické období (1. st. př. n. l. - 14 n. l.) - > důležité pro středověk, renesanci i novou dobu - období pozdní republiky a vzniku císařství - > řečnictví Marcus Tullius Cicero (1. st. př. n. l.) - řečník, politik, filosof, epistolograf - vytříbený sloh, vrchol klasické latiny, politické a soudní řeči (např. Proti Catilinovi) - > historická díla Gaius Iulius Caesar (1. st. př. n. l.) - politik, vojevůdce, spisovatel Zápisky o válce galské (52-51 př. n. l.) - v er-formě podané, propagandisticky propracované vzpomínky na boje v Galii, popis zvyků keltských kmenů, vojenské strategie Titus Livius (přelom letopočtu.) Dějiny od založení Města (= Říma) (přelom letopočtu) - starověký Jirásek, ve službách Augustových - srovnává soudobé upadlé mravy se zidealizovanými mravy prvních Římanů - velmi čtivé dílo - > poezie Gaius Valerius Catullus (1. st. př. n. l.) - verše věnované milence, již nazývá Lesbie, přátelům a nepřátelům - básně vyjadřují autorovy subjektivní pocity, přestože jsou psané podle řeckých vzorů, autor milostných veršů (Odi et amo), ironických textů, hříček, žertů - upřímná vášeň, zápal i sžíravý sarkasmus - básně dodnes čtivé - ukázka: Nenávidím a miluji. Proč? tak možná se tážeš. Nevím, leč, že je to tak, cítím a mučím se tím. Překlad Josef Stáhlík Carmen XLIII Vítám tě, dívko s nosem ne zvlášť malým nožku nemáš ladnou ni oči černé, ani protáhlé prsty, rty ne suché, ani jazyk ne příliš uhlazený, bankrotáře z Formií milostnice a to tebe zve provincie krásnou? S tebou že mou Lesbii srovnávají?! Ó, ten nejapný věk a vkusem zvrhlý! Překlad Otakar Smrčka Ahojtě, holka s nosánkem jak hrom, s kukadly šejdrem, s nožkou jako tlapa, s prsty jak suky, s uslintaným rtem, s výmluvností kruci hodnou chlapa, ty štětko honimíra z Formií! Balíkov má tvé krásy plnou pusu? S mou Lesbií chtějí tě srovnávat? Ta dnešní doba nemá špetku vkusu! Překlad Jiří Žáček Publius Vergilius Maro (1. st. př. n. l.) - své nadání dal do služeb Octaviana Augusta a jeho politických cílů Bucolica (Zpěvy pastýřské) (39 př. n. l.) - 12 eklog (= útvar bukolické poezie) 21
- alegorie na aktuální politická témata, oslava Augusta Georgica (Zpěvy rolnické) (29 př. n. l.) - didaktická poezie, rady rolníkům Aeneis (19 př. n. l.) - latinský epos inspirovaný homérskými eposy, 12 knih - epos měl být vyvořen jako lat. protějšek Homérových eposů, zároveň měl oslavit císaře Augusta a jeho rod (julskou dynastii) a také římskou minulost vůbec - předmětem eposu jsou počátky římského národa v Itálii: Trojský hrdina Aeneas, syn Anchísův a Venušin, po pádu Tróje prchá do bezpečí se svým synkem Iulem. Na podnět bohů má Aeneas založit nový národ. Čeká ho dobrodružná plavba po Středomoří, setkání s různými národy a lidmi, prožije lásku ke kartaginské královně Dido a nakonec se usazuje u ústí řeky Tibery v Latiu v Itálii, kde se potomci Trójanů spojují s Latiny a zakládají Albu Longu. - epos se dělí na 2 části, první (zpěv I. VI.) vypráví o Aeneově cestě do Itálie odkazuje k Odysseji, Trójan Aeneas se vydává na pokyn bohů na obtížnou cestu, aby nalezl novou vlast, prožívá různá dobrodružství (bouře, vztah ke královně Dido, sestup do podsvětí, ), druhá část (zpěv VII. XII.) pak líčí boje v Latiu odkazuje k Iliadě, Aeneas přistane v Latiu, bojuje s rutulským králem o Lavinii, vyhraje, usazuje se v Latiu, zakládá město Alba Longa - Vergilius začal pracovat na eposu r. 29 př. n. l. po pilných přípravných studiích různých materiálů s historickou tematikou; námět nejprve zpracoval prózou, teprve pak jej začal zbásňovat - autor pracoval velmi pomalu a pečlivě, doslova vybrušoval každý verš - verše piloval, zdokonaloval, promyšlená kompozice - retrospektivy brzdící děj střídají dramatické epizody, postavy zachyceny v momentech velkého citového napětí, ideologický podtext - skladba má promyšlenou kompozici, autor se vyhýbal odbočkám, zhušťoval děj, vedený v jednotné linii a pevně učleněný, protože však dílo nemohl dokončit, najdeme v něm i stopy neucelenosti - Vergilius zemřel nečekaně r. 19 při návratu z cesty do Řecka, kterou podnikl spolu s Augustem, a před smrtí projevil přání, aby dílo, jež nebylo úplně hotovo, bylo zničeno, Augustus však vůle umírajícího neposlechl - převyprávění Vojtěcha Zamarovského - ukázka: Aeneas a Dídó Avšak Dídó tu lest kdo muhl by milenku klamat? pozná, záhy zví, jak brzký nastává odjezd, věcí, i jistých, se bojí. A opět jí bezcitná Pověst, vzrušené, donese zprávu, že loďstvo se k odplutí chystá. Zuří jak rozumu prostá a městem, vznícena vášní, běží, jak bakchantka činí, když ozve se nářadí svaté, kdykoli po dvou letech ji opět volání Bakcha vzbudí a nočním křikem ji blízký Kithairón volá. Konečně Dídó začne a praví k Aeneu takto: Tak tys, nevěrný muži, měl naději ještě mi ztajit čin svůj zlý, když ze země mé chtěls tajně se vykrást, aniž tě zdržuje láska a pravice kdysi mi daná, ani tě nepoutá Dídó, jež zahyne krutou smrtí! Dokonce v zimní čas chceš s úsilím vypravit loďstvo, spěcháš po moři plout, když doba je bouřlivých větrů! Kdybys měl, ukrutný muži, se vydat nikoli v cizí zemi a neznámý domov, a dosud stála ti Trója 22
do Tróje s loďmi bys plul, když bouří hladina mořská? Ode mne utéci chceš? Skrz tyto mé slzy, tvou ruku když jsem se jiného všeho, já ubohá, zbavila sama při našem spojení lásky a počatém manželském štěstí, jestliže zásluhu jakou mám o tebe, jestli jsem tobě bývala nějak milá ó slituj se nad pádem domu, odlož ten úmysl svůj ač je-li teď ještě čas k prosbám! Rek však Iovových slov byl poslušen, nehnul ni brvou, ze všech možných sil svou bolest ve hrudi dusil. Konečně pravil stručně: Tvých velkých nezapřu zásluh, které jen vyčíst můžeš a jež máš, královno, o mne. Vzpomínat na Dídónu já nerad nebudu nikdy, dokud jsem vědom sebe a duše má hýbe mi údy. O sobě jen málo jen slov: já nechtěl zakrývat odjezd pokradmu nevěř tomu! a nikdy jsem nepředstíral, že si tě za choť vezmu, a nepřišel jsem za touto smlouvou. Když tebe tu, Foiničanku, Karthágó v Africe poutá a pohled na vlastní hradby, copak nepřeješ nám, když chceme si v italské zemi vyhledat sídlo též já smím jinde si hledati říši. Překlad Otmar Vaňorný Publius Ovidius Naso (přelom letopočtu) - svůj vlastní životopis psaný formou básně zanechal v díle Žalozpěvy IV, 10-3 témata: a) milostná lyrika - hravé verše o tom, jak si naklonit druhé pohlaví, jak postupovat ve věcech lásky Umění milovat (2 př. n. l.) - populární kniha, zajímavý překlad Jiřího Žáčka 1) Čistotou má vzbuzovat libost sportem osmahlá postava, toga ať skvrnám dá výhost a s elegancí povlává. Noha ať neplave bezprizorně ve vyčvachtané obuvi, jazyk ať netrčí vzdorně a rzí ať háčky nemluví. Nedopusť špatný zástřih vlasů, budící dojem houštiny: účes i vous a jejich krásu svěř pouze mistru rutiny. Nehty nesmíš mít dlouhé, se závějemi nečistot, a z nosní dírky i pouhé chmýří se musí vytrhnout. 23