Jiøí Horák Krásní dnové koloèavští

Jiøí Horák Krásní dnové koloèavští /1/

Jiøí Horák ilmové literární scénáøe Jaroslava Jiskrová Máj, 2012 /2/

/3/ Krásní dnové koloèavští

otografie na titulním listì: autor v létì 1971 v Krkonoších pøi natáèení filmu O Snìhurce odpoèívá po noèním psaní svého scénáøe. Jiøí Horák heiress, 2007, 2012 Photography Miloš Jirsa, Richard Polák a archiv autora, 2007, 2012 Typography Miloš Jirsa, 2007, 2012 ISBN 978-80-86643-56-4 /4/

OBSAH Západ slunce (na motivy Isaaka Babela)... 7 Liška Bystrouška (na motivy Rudolfa Tìsnohlídka)... 49 Marie a zahradník (na motivy Vladimíra Neffa)... 119 Krásní dnové koloèavští (pùvodní scénáø)... 191 Nahoøe a dole (na motivy rantiška Stavinohy)... 265 Edièní poznámka... 347 Krásní dnové koloèavští (filmová synopse)... 349 /5/

/6/

Západ slunce Na motivy povídek Isaaka Babela Nad vraty visí rozpadlá firma POVOZNICTVÍ MENDEL KRIK A SYNO- VÉ, kdysi modrá, s vìncem zlatých podkov a dvìma bílými høebci proti sobì s pøedníma nohama ve vzduchu, na které se už nedá pøeèíst jediné slovo. Domovník Anisim otvírá vrata, do dvora vjíždí s rachotícím vozem starý koèí Manas. V kuchyni u Krikù madame Gorobèiková pøelévá donesené mléko a dává ho svaøit na kamna. Ètyøicetiletá metráková dcera Baska Kriková s ohromnými boky, vyvalenýma oèima a voletem pod bradou od Basedowovy nemoci máchá v èisté vodì právì vyprané zelené šaty. Vyždímá je a odnáší ze svìtnice. Veliký dvùr je zaplnìn vozy a vypøaženými koòmi. Hospodáø Mendel Krik odvádí do stáje Loupežníka a Milou manželku. Nejmladší z Krikù, Ljovka, odvádí druhý pár, koèí Manas vypøahá rejlinu a Šalamouna Moudrého. Starší syn, pìtadvacetiletý Beòa Krik, pumpuje vodu do vìder, táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena. Baska vyjde ze stavení, pøejde dvùr a povìsí si zelené šaty na šòùru. Ze stáje vyjde hospodáø Mendel Krik a Baska k nìmu zamíøí. Tatínku, slíbil jste mi jako vìno pár koní a vùz, øekne Baska. Oè jde? Jeden starší vdovec s dospìlými dcerami by si mì s tím vìnem vzal, øekne Baska. Zajdu dnes za ním a na všechno se ho vyptám. /7/

O žádném vdovci nechci slyšet! oboøí se Mendel Krik na Basku. Tatínku, nikdo jiný mì nechce, protestuje bezmocnì Baska. On taky ne! Chce pár koní a pùldruhatunový vùz! øekne Mendel Krik, obrátí se a zmizí ve dveøích stáje. Baska vykroèí zpátky ke stavení. Ve dveøích stáje se znovu objeví hospodáø Krik, rozhlédne se a zamíøí rázným krokem pøes dvùr. Strhne mokré zelené šaty ze šòùry a vrací se s nimi do stáje. Mendel Krik zmuchlá šaty do mokrého žvance, dívá se kolem, kam by je dal, a pak je schová pod hromadu øezanky. Hospodáø Mendel Krik vyjde ze stáje a zaostøí pohled do jednoho místa. Jako hypnotizován jde k Šalamounovi Moudrému a zvedne koni zadní kopyto. Co to je? Guma, hospodáøi, øekne po pravdì starý koèí Manas. Všichni teï takhle kovají. Ale já nejsem všichni! zaøve Mendel Krik, vrhne se na koèího Manase, popadne ho za límec a vleèe ho do stáje. Guma! Copak jsem Rothschild? Já ti dám gumu! V kuchyni je ticho, v kamnech blýská žírný oheò, madame Gorobèiková kraluje nad hrnci. Ve velkém se vaøí voda a oblévá pìnou snìhobílé taštièky. V nazlátlé polévce se houpá tuèná slepice. V troubì se peèe koláè s tvarohem a rozinkami. Voda se vaøí a v nazlátlých vlnách se houpá slepice. Pot, rùžový jako krev, øine se po tváøích madame Gorobèikové. Baska se vrátí do kuchynì, dá si na plotnu mezi hrnce ohøát žehlièku a vynáší ven oválný škopek s vodou, ve kterém máchala zelené šaty. Baska vychrstne vodu ze škopku na dvùr a uslyší øev starého koèího Manase. Beòa pumpuje vodu do vìdra, táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena. Baska odloží oválný škopek, jde pøes dvùr k natažené šòùøe, ale nedojde k ní. Obrátí bìlmo svých oèí ke dveøím stáje, padne na zem a zmítá se v záchvatu. Její bratøi, Ljovka a Beòa, pøibìhnou ke kvílející Basce a táhnou ji pod pumpu. Ze stáje vybìhne tatínek Mendel Krik a bìží k pumpì. Beòa zaène pumpovat, Ljovka popadne plné vìdro a obrátí ho /8/

na Basku. Pod mokrými kartounovými šaty, pøilepenými k tìlu, se mocnì dmou obrovské prsy. Ljovka odchází s druhým vìdrem do stáje, tatínek Krik stojí nad Baskou. Snad mì pánbùh potrestal, øekne mrtvì, abych trpìl za všechny Baska se vzpamatuje, zamžiká oèima a pohne se. Honem si stáhne mokré šaty pøes kolena. Hospodáø Mendel Krik se obrátí a vrací se do stáje. Zmáèený koèí Manas heká na hromadì slámy vedle pohozeného vìdra a tøe si zápìstí. Na cihlové podlaze leží kus provazu. Mendel Krik popadne oba konce pøeøíznutého provazu, podívá se na železný hák ve zdi a znovu na pøeøízlé konce provazu. Kdo to udìlal? zaøve divoce. Taková škoda! Zapadající slunce vøe na nebi, západ je hustý jako zavaøenina. Slunce zachází a na blízkém kostele naøíkají zvony. TITULKY Parádní ložnice u Krikù. Na zdi jsou v jednom rámu podobizny Lva Tolstého a generála Skobeleva. Dvojportrét je ozdoben papírovými rùžemi. Vìtšinu místnosti zaplòuje giganticky široká postel. Kolébka rodiny je zastlána peøinami, nahoøe leží množství vyšívaných podušek, pohozená mandolína. Beòa si obléká novou košili a vystrèí z límce hlavu ještì s vlhkými vlasy. S pohvizdováním pøejde bez kalhot k židli, rozvazuje stuhu na krabici a z hedvábného papíru vytahuje švihácké lakovky. Pøivoní k nim a položí je vedle sebe na postel. Lakýrky záøí novotou. Beòa rozbalí druhý balíèek a rozloží na postel velký pestrý šátek s kvìtinami a tøásnìmi kolem dokola. Z odstupu si jej prohlíží, za stálého pohvizdování jej zase složí, zabalí do hedvábného papíru od bot a pøeváže stuhou. V zahradì u Krikù je prostøený stùl. Mendel Krik veèeøí. Madame Gorobèiková sedí vedle muže a rozhlíží se jako vrah. Odejdi, hanebný synu, øekne Mendel Krik, když dojde Ljovka ke stolu. /9/

Tatínku, odpoví Ljovka, vemte si ladièku a narychtujte si uši. Oè jde? Je jedno dìvèe, øekne Ljovka. Má blond vlasy. Jmenuje se Tabl. Tabl rusky znamená holubièka. Zakoukal jsem se do toho dìvèete. Ljubèina dcera, vysvìtlí muži madame Gorobèiková. Nejstarší. Zakoukal ses do krmièky prasat, øekne tatínek Krik, a její matka drží s banditama. Necitelný otèe, vysouká si Ljovka rukávy a vztáhne na otce rouhaèskou ruku, jak jste mohl øíci, co jste øekl? Mohl jsem! rozkøikne se Mendel a vyškubne se mu. Madame Gorobèiková vyskoèí ze svého místa a stoupne si mezi nì. Mendele, zajeèí, rozbij Ljovkovi ciferník! Snìdl mi jedenáct kotlet! Snìdl jsi matce jedenáct kotlet! rozkøikne se Mendel Krik a pøistoupí k synovi. Vèera, zajeèí madame Gorobèiková. Jedenáct! Vèera! Jedenáct! uchopí tatínek Krik Ljovku, ale ten mu vyklouzne a vybìhne ze dvora. Beòa to vidí a slyší otevøeným oknem z parádní ložnice. Vtáhne hlavu dovnitø, už je obleèen, a s pohvizdováním maèká gumový balonek barevného flakonu voòavky. Pøejde k zrcadlu, odloží flakon, prohlédne se z odstupu zleva i zprava v zrcadle a ještì si pøihladí vlasy. Teï je se svým zevnìjškem spokojen. Do záòadøí si vloží balíèek ovázaný stuhou a odchází. Beòa vyjde na zápraží a zamíøí v lakovaných šviháckých støevících pøes dvùr k vratùm. Pøed domem sedí na lavièce Ljovka. Spatøí Beòu a vykroèí mu vstøíc. Benèiku, øekne Ljovka a Beòa se pøed ním zastaví, vezmem to na sebe a lidi nám pøijdou líbat nohy. Zabijeme tatínka, kterému už lidi neøíkají Mendel Krik. Lidi mu øíkají Mendel Pogrom. Zabijeme tatínka, ponìvadž copak mùžeme ještì èekat? Ještì není èas, øekne Beòa, ale èas se blíží. Poslouchej jeho kroky a nestùj mu v cestì. Uhni stranou, Ljovko! /10/

Ljovka ustoupí stranou, aby nestál èasu v cestì, a Beòa vykroèí. Ljovka bratra doprovází dlouhým pohledem. Pak se pohne a loudá se po cestì od vrat za Beòou. Kuchynì u Krikù. Na oknì s pelargoniemi se páøí mouchy, od cigarety na okraji stolu se vine modrý proužek dýmu. Mendel Krik si krájí na stole tabák. Polonahá Baska se sklání nad škopkem na židli a madame Gorobèiková jí myje hlavu. Náhle se ozve vrzání na housle. Mendel Krik vzhlédne, za oknem stojí starý Golubèik v zprohýbaném cylindru, zavrže na malé houslièky a udìlá pár smìšných grimas svými promodralými ústy. Mendel Krik pøejde ke dveøím a otevøe je. Do kuchynì vpochoduje vyhrávající Golubèik v šosaté chlamidì, z níž vylézá vatýrovaná podšívka, a ve starých køápech na nohou. Má poklona, madam Gorobèiková, ruèinku líbám madmazel, uklání se Golubèik za Baskou, která s ruèníkem pøitisknutým na mohutná prsa mizí ve dveøích pokoje. Dobrý den, hospodáøi, uklání se Golubèik s cylindrem v ruce Mendelovi. Bùh vede moje kroky a dnes mì pøivedl sem, abyste vyslechl, co si lidé povídají, zašklebí se Golubèik a znovu si posadí cylindr na hlavu. Mluvte a posaïte se k tomu, øekne Mendel Krik a zavøe dveøe. Kdepak máte syny? rozhlédne se Golubèik. Zeptejte se ho na nìco jiného, zabruèí madame Gorobèiková a utírá si mokré ruce. Zeptejte se mì na nìco jiného, øekne Mendel Krik hned po madame Gorobèikové a vrátí se ke stolu s tabákem. Golubèik usedne ke stolu a našpulí ústa. Mendel Krik si potáhne z odložené cigarety a krájí tabák. Beòa je váš syn, øekne Golubèik, a Marusja je v jiném stavu. Mendel Krik vzhlédne, oèi mu vylezou z dùlkù, brada spadne. Zírá na Golubèika, který se zavrtí, ošije a udìlá smìšnou grimasu svými promodralými ústy. V jiném stavu? øekne Mendel Krik a rozchechtá se. Marusja je v jiném stavu! Kdo je ta Marusja? zeptá se madame Gorobèiková, strnulá u škopku jako myš pøed hadem. Marusja Jevtušenková, zakroutí Golubèik oèima a našpulí ústa. /11/

Marusja je v jiném stavu, smìje se Mendel Krik jak dítì, bìda celému Izraeli! Bìda, Mendele, pøikývne Golubèik, naši se bojí pogromu. Nevykládejte mi tady hlouposti, oboøí se na nìho pøísnì Mendel Krik a otírá si uslzené oèi. Ta Marusja je Ruska. Aj, vyrazí madame Gorobèiková k manželovi, pøevrhne židli i škopek s vodou, rezavì ohnivý kocour vyskoèí od kamen a madame Gorobèiková zaène muži drásat hruï. Mendele, jaké máš syny? Jaké jsi mi dal syny, šupáku prokletý?! Nestùj, Mendele! Dìlej nìco! Aj, Mendele! Mendel Krik odstrèí madame Gorobèikovou, až se staøena svalí na zem, kde bije hlavou o podlahu; trhne šupletem, rozevøe ohmataný sešit a popadne všechny bankovky, které vykøiknou uvnitø, až vezmou Golubèikovi dech. Kde ta Marusja bydlí? vyrazí Mendel ke dveøím a Golubèik s houslièkama za ním. Náhle se Mendel ve dveøích obrátí, vrátí se ke stolu a znovu vytáhne šuple a z nìho sešit. Golubèik se chytí za krk, aby nevykøikl. Mendel Krik všechny velké bankovky vrátí do sešitu, zavøe sešit i šuple a otoèí klíèkem. Tøetí domek za kováøem, øekne Golubèik. Mendel Krik znovu odemkne šuple, vytáhne sešit, vrátí do nìho ještì polovinu drobných bankovek a staèí plácnout Golubèika pøes dlouhé køivé prsty, které se objevily mezi penìzi. Zamkne šuplík a s klíèkem v kapse vykroèí ke dveøím. Já žádnej potrat nechci! Ani doma, ani u doktora! rozkøikne se uprostøed prázdného dvora na Beòu Krika pøíští den v pravé poledne Marusja Jevtušenková. Já jsem tì milovala, Benèiku, a seš prokletej! A vmete mu do oblièeje ètyøi pìtirublovky. Beòa se dívá, jak jeho láska odchází. Poledne leží na prázdném dvoøe, ètyøi špinavé pìtirublovky se válejí v horkém prachu. Miluji ženy, a na té zemi, v tom prachu je moje srdce, øekne Beòa Krik a obrátí se na svého mladšího bratra Ljovku: Zabijeme tatínka. Semjonek, sedmiletý syn domovníka Anisima, vyrazí na bosých /12/

nohách pøes dvùr, otevøenými vraty vyletí na ulici a rozerve polední ticho: Ženské, køièí na všechny strany, ženské a lidi, Mendel Pogrom bude nebožtík! Slunce zrudne, západ je podpálený ohnivým sluncem, které se øine do mrakù jako krev z rozpáraného kance, a na blízkém kostele naøíkají zvony. Èas se blíží, øekne Beòa na dvoøe Ljovkovi, nestùj mu v cestì. Uhni stranou, Ljovko. Ljovka ustoupí stranou, aby nestál èasu v cestì. Ze smìru, kde stál, pøichází Baska, která vyšla z døevìné budky záchodu. Dnes veèer, øekne jí Beòa, až uvidíš, že nás dìdek zabil, rozbìhni se a rozraž mu hlavu cedníkem. A je konec s firmou Mendel Krik a synové. Amen a mnoho štìstí, øekne Baska a vyjde pøed vrata. Baska vyjde pøed vrata a vidí, že k nim jde celá Moldavanka na návštìvu. Lidé jdou v houfech, jako se chodí z kostela na jarmareèní rynk. Kováø Pjatirubel s tìhotnou snachou a s vnouèaty, Chaim Drong se svým koèím, starý Bucis s neteøí, Golubèik s houslièkami a kozou, Arje-Lejb, šišlavý Mojsejka, pramáti pøedmìstských banditù Maòka, na šedohnìdém høebci jede Ljubka Kozák, Tabl jde s Rusem, jednooký roim Graè sám v plátìné kavkazské pláštìnce, jdou i žebráci, belhají se mrzáci a s nimi všichni ostatní. Tìch ostatních je sto nebo dvì stì nebo dva tisíce. Lidé si posedají v zahradì a vytahují si jídlo. Øemeslníci se vyzují, pošlou si dìti pro pivo a položí hlavy na bøicha svých žen. Mendel Pogrom je náš otec, øekne na dvoøe Ljovka Beòovi, a madam Gorobèiková je naše matka, ale lidi jsou psi, Benèiku. Pracujeme pro psy. To si musím rozmyslet, øekne Beòa a vtom udeøí hrom. Povoz Mendela Krika se øítí s rachotem ulicí. Mendel stojí pevnì rozkroèený na voze, malinový pot se mu øine po tváøích a opilým hlasem si prozpìvuje. Bièem víøí nad zpìnìnými koòmi, kteøí letí zbìsilým cvalem. /13/

Vtom se Semjonek prosmýkne jako had kolem nìèích nohou, vybìhne na ulici a rozkøikne se z plných plic: Obra te, strejèku! Synové vás chtìjí vraždit! A uskoèí. Mendel Krik se vøítí se zpìnìnými koòmi do dvora. Železná ruka sevøe opratì a konì z nejprudšího bìhu stojí na místì. Mendel zvedne biè, otevøe ústa a zmlkne. Lidé, usazení kolem dokola, na nìho tøeští oèi. Beòa je pøipraven vlevo, Ljovka vpravo. Lidé, hospodáøi, øekne Mendel sotva slyšitelnì a nechá klesnout ruku. S rukou klesne i biè. Tady vidíte mou krev, jak na mì vztahuje ruku. Mendel seskoèí z vozu, vrhne se k Beòovi a pìstí mu zasáhne koøen nosu. Oba se do sebe zuøivì zaklesnou. Vtom zasáhne Ljovka. Zvrátí otci hlavu, pìstmi mu vyráží zuby a rozbíjí nos. Otec zkroutí Ljovkovi ruce a srazí ho na zem vedle bratra. Sedne Ljovkovi na prsa a ženské zavøou oèi, aby nevidìly jeho rozbitou tváø zalitou krví. V té chvíli se s køikem vyøítí z domu Baska. Za Ljovku, žene se od zápraží k místu rvaèky, za Beòu, za mne, za Basku, a za všechny lidi, a rozrazí tatínkovi hlavu cedníkem. Lidé vyskoèí, mávají rukama a rozbìhnou se k nim. Dav sevøe všechny Kriky a stejnì prudce se rozprchne na všechny strany. Uprostøed velkého kruhu zùstane ležet bradou vzhùru jen tatínek Mendel Krik. Skrz kruh se prodere madame Gorobèiková a bokem, vrabèími poskoky se k nìmu pøiblíží. Nemlè, Mendele, øekne šeptem, vstaò, køiè nìco, Mendele Když ale uslyší ticho na dvoøe, vyøítí se od nìho a zaène bìhat po dvoøe jako tøínohý pes. Z kruhu vystoupí jednooký Graè a pøistoupí k ležícímu Mendelovi. Je po òom, øekne a odvrátí se. Beòa a Ljovka se navracejí od kádì u pumpy, kde se opláchli a dali trochu do poøádku. Odtáhnou Mendela pod pumpu a proudem vody ho omývají jako pøedtím Basku. Táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena, krev teèe žlábkem jako voda a voda teèe jako krev. Chaim Drong pøistoupí blíže. Kaput, øekne, ale kováøský mistr Ivan Pjatirubel mu zamává ukazováèkem tìsnì pøed nosem. /14/