Insolvence zaměstnance a povinnosti s ní spojené že daňovým nerezidentům lze přímo u plátce poskytnout pouze slevu na poplatníka ( 35ba odst. 1 písm. a) ZDP) a případně slevu na slevu studenta ( 35ba odst. 1 písm. f) ZDP). Ostatní daňové optimalizace (odpočty nezdanitelných částí základu daně, zbytek slev a daňové zvýhodnění) nelze u českého plátce poskytnout ani v rámci případného ročního zúčtování daňových záloh. V samotném provedení ročního zúčtování daňových záloh u pronajatých zaměstnanců v souladu s 38ch ZDP zaměstnavateli, který si zaměstnance pronajal, nic nebrání. Vratky z ročního zúčtování daňových záloh by pak bylo vhodné vrátit jednotlivým zaměstnancům, nikoliv prostřednictvím agentury práce. Úhrn sražené daně z příjmů ze závislé činnosti má český plátce povinnost odvést místně příslušnému správci daně podle 38h odst. 10 nejpozději do 20. dne po uplynutí kalendářního měsíce, v němž o dluhu (faktuře) účtuje. Správce daně může na žádost zaměstnavatele stanovit lhůtu pro odvod záloh daně jinak, lhůta však nesmí přesáhnout poslední den kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla. Pokud český plátce ve zdaňovacím období zúčtoval nebo vyplatil příjmy ze závislé činnosti daňovým nerezidentům, má povinnost podat po skončení zdaňovacího období do 20. března elektronicky Vyúčtování daně ze závislé činnosti podle 38j odst. 6 ZDP. Tuto povinnost nemá plátce, který je fyzickou osobou a u něhož počet těchto poplatníků v průběhu zdaňovacího období nepřesáhl v úhrnu 10 osob. Plátce je dále povinen vyplnit k Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti mimo jiné i Přílohu č. 2 Přehled souhrnných údajů zaznamenaných na mzdových listech uvedených v 2 odst. 3 ZDP. Na závěr je ještě pro úplnost nutné upozornit na nástrahy při poskytování cestovních náhrad. Aby poskytnuté cestovní náhrady u pronajatých zaměstnanců byly u zaměstnance příjmem, který není předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti ( 6 odst. 7 ZDP), musí být poskytovány v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě se bude jednat o pracovní cesty, na které budou vysláni plátcem, u něhož jsou v pronájmu. Těžko chápat jako pracovní cestu např. cestu z bydliště v zahraničí do místa sídla zaměstnavatele, kde pronajatý zaměstnanec práci koná. Pokud by se zaměstnavatel, který si zaměstnance pronajal, rozhodl poskytovat těmto pronajatým zaměstnancům další plnění, pak se bude jednat na straně zaměstnanců o příjmy plně podléhající dani z příjmů ze závislé činnosti. Věra Příhodová INSOLVENCE ZAMĚSTNANCE A POVINNOSTI S NÍ SPOJENÉ Od 1. ledna 2008 přinesl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon), do českého práva možnost fyzických osob v úpadku požádat o oddlužení, pro něž se vžil lidový termín osobní bankrot. Tato lákavá možnost zbavit se svých dluhů, aniž by musely být zcela uhrazeny, počala být pozvolna využívána a v současnosti již každý měsíc žádá o povolení oddlužení více než 2 000 lidí. 1) Co však podání insolvenčního návrhu znamená pro zaměstnavatele takové osoby? Jak se o podaném insolvenčním návrhu zaměstnavatel dozví a musí na tuto situaci nějak reagovat? 1) Viz přehled společnosti Creditreform, dostupný z http://www.creditreform.cz/fileadmin/user_upload/ CR-International/local_documents/cz/Presseartikel/Oddluzeni_2013_2014.xls. 17
MZDOVÁ ÚČETNÍ 5/2014 ÚVODEM Mohlo by se zdát, že zaměstnavateli je více či méně jedno, zda je proti jeho zaměstnanci vedeno insolvenční řízení, nebo v jaké je fázi. Zaměstnavatel by navíc mohl vycházet z přesvědčení, že pokud bude v rámci insolvenčního řízení potřebná nějaká součinnost z jeho strany, bude o tom vyrozuměn (ať již soudem, insolvenčním správcem, nebo samotným zaměstnancem). Bohužel, opak je pravdou a lze identifikovat hned několik situací, kdy je pro zaměstnavatele klíčové vědět o tom, že proti zaměstnanci je insolvenční řízení vedeno, a přitom se o insolvenci zaměstnance bez nahlédnutí do insolvenčního rejstříku vůbec nemusí dozvědět. INSOLVENČNÍ REJSTŘÍK A JEHO FUNGOVÁNÍ Insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy. Právní úpravu obsahuje insolvenční zákon. Spravuje jej Ministerstvo spravedlnosti a jsou v něm zveřejňovány klíčové písemnosti týkající se každého jednotlivého insolvenčního řízení, jako jsou: soudní rozhodnutí (například usnesení o zahájení insolvenčního řízení, předběžná opatření, usnesení o prohlášení úpadku, usnesení o schválení oddlužení), podání dlužníka a věřitelů (například insolvenční návrh, přihlášky pohledávek). Insolvenční rejstřík je dostupný každému prostřednictvím webového portálu Ministerstva spravedlnosti a hraje klíčovou roli z hlediska doručování písemností v insolvenčním řízení. Insolvenční zákon totiž v 71 odst. 1 stanoví, že soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon pro určité případy nebo pro určité osoby stanoví i zvláštní způsob doručení. Zaměstnavateli se přitom písemnosti týkající se insolvenčního řízení zaměstnance zvlášť nedoručují, až na níže uvedenou výjimku. I když tedy zaměstnavateli insolvenční zákon výslovně neukládá povinnost sledovat insolvenční rejstřík, je z výše uvedeného zjevné, že pokud je v insolvenčním rejstříku zveřejněna informace týkající se zaměstnavatele a zaměstnavatel tuto informaci při své činnosti nezohlední, nemůže se dovolávat toho, že o dané informaci nevěděl. Příslušný dokument je mu totiž doručen okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. PRŮBĚH INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ A URČENÍ OSOBY OPRÁVNĚNÉ K VÝPLATĚ MZDY Jako u každého soudního řízení i u insolvenčního řízení můžeme rozlišit několik fází 2) : od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku, od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (v případě zaměstnance přichází v úvahu oddlužení či konkurs), od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku do skončení insolvenčního řízení. Pro zaměstnavatele je v tomto ohledu důležité, komu má v jednotlivých fázích platit mzdu, která by jinak náležela zaměstnanci. Mzda je totiž, v rozsahu, v jakém může být postižena exekucí (pokud se dále hovoří o mzdě, rozumí se tím mzda v tomto postižitelném rozsahu), součástí majetkové podstaty a slouží tak primárně k uspokojení věřitelů zaměstnance. Insolvenční zákon jednak upravuje okamžik, kdy se mzda stává součástí majetkové podstaty, a jednak pro každou fázi insolvenčního řízení stanoví, kdo je oprávněn s majetkovou podstatou nakládat. To je pro zaměstnavatele klíčové pro posouzení, komu má mzdu vyplácet. Pokud podal insolvenční návrh sám zaměstnanec, stává se mzda součástí majetkové podstaty od okamžiku, kdy je v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška 2) Nedojde-li k odmítnutí či k zamítnutí insolvenčního návrhu, tj. počítá se s průběhem, kdy je zjištěn a řešen úpadek dlužníka. 18
Insolvence zaměstnance a povinnosti s ní spojené o zahájení insolvenčního řízení. Pokud byl insolvenční návrh podán některým z věřitelů zaměstnance, stává se mzda součástí majetkové podstaty od okamžiku, kdy je proti zaměstnanci nařízeno příslušné předběžné opatření, nebo kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku zaměstnance. Pro nakládání s majetkovou podstatou pak platí, že od podání insolvenčního návrhu až do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku je osobou oprávněnou nakládat s majetkovou podstatou zaměstnanec, ledaže by z předběžného opatření vyplývalo něco jiného. Pokud je způsobem řešení úpadku oddlužení, náleží oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou taktéž zaměstnanci. Pouze pokud by byl úpadek zaměstnance řešen konkursem, byl by s majetkovou podstatou oprávněn nakládat insolvenční správce. Výše uvedené je také rozhodující pro určení, komu má zaměstnavatel v průběhu insolvenčního řízení platit mzdu: v období od zahájení insolvenčního řízení až do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku platí zaměstnavatel mzdu zaměstnanci (ledaže by proti zaměstnanci byla paralelně nařízena exekuce srážkami ze mzdy, k tomu viz níže), pokud je však v tomto období nařízeno předběžné opatření, kterým soud ukládá, aby osoby, které mají závazky vůči zaměstnanci (tedy i zaměstnavatel), napříště plnění neposkytovaly zaměstnanci, ale předběžnému správci, musí zaměstnavatel takové předběžné opatření respektovat a platit mzdu předběžnému správci, pokud je úpadek zaměstnance řešen konkursem, vyplácí zaměstnavatel mzdu insolvenčnímu správci, pokud je úpadek zaměstnance řešen oddlužením, záleží na tom, zda se oddlužení provádí zpeněžením majetkové podstaty, nebo splátkovým kalendářem (což je v praxi výrazně převažující varianta): při provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se zpeněžuje majetková podstata ve stavu ke dni vydání rozhodnutí. Zaměstnavatel proto mzdu po dni vydání tohoto rozhodnutí nadále vyplácí zaměstnanci, při provedení oddlužení splátkovým kalendářem soud přikáže zaměstnavateli, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy zaměstnance stanovené srážky a nevyplácel je zaměstnanci. Toto rozhodnutí se zvlášť doručuje zaměstnavateli. Zaměstnavatel tedy od doručení tohoto rozhodnutí mzdu zaměstnance sráží a vyplácí insolvenčnímu správci. CO KDYŽ JE SOUBĚŽNĚ VEDENA EXEKUCE SRÁŽKAMI ZE MZDY? Výše uvedené je třeba upřesnit, pokud již před zahájením insolvenčního řízení probíhala vůči zaměstnanci exekuce vedená srážkami ze mzdy. Insolvenční zákon pro tyto případy v 109 odst. 1 písm. c) stanoví, že po zahájení insolvenčního řízení exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví zaměstnance, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze ji však provést. Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, účinná od 1. ledna 2014, vyjasnila otázku, jak má tedy zaměstnavatel v tomto případě postupovat. Jak vyplývá z důvodové zprávy k novele: Od okamžiku zahájení řízení do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka lze v takovém případě (coby součást úkonů spojených s nařízením výkonu rozhodnutí) nadále provádět srážky z dlužníkovy mzdy, tyto prostředky však nelze vyplatit oprávněnému (v tomto ohledu by již šlo o provedení výkonu rozhodnutí). 3) Zaměstnavatel tedy ve srážkách ze mzdy po zahájení insolvenčního řízení pokračuje a sražené částky deponuje u sebe až do rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení. Podle výsledku pak zaměstnavatel vyplatí takto deponované částky exekutorovi, insolvenčnímu 3) Důvodová zpráva k bodu 64 sněmovního tisku 929/0 Poslanecké sněmovny 2010 2013, s. 126. Dostupná z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=146730. 19
MZDOVÁ ÚČETNÍ 5/2014 správci, případně zaměstnanci. Pokud by si zaměstnavatel nebyl jist, komu deponované částky náleží, lze se obrátit na insolvenční soud s žádostí o vyjasnění této otázky. 4) Je nutno znovu zdůraznit, že deponovat srážky ze mzdy od zahájení insolvenčního řízení může zaměstnavatel, pouze pokud je paralelně vedena exekuce srážkami ze mzdy. V případě, že zaměstnanec sice má dluhy, ale není proti němu vedena exekuce srážkami ze mzdy, platí výše uvedená pravidla, podle nichž samotné zahájení insolvenčního řízení nemá vliv na povinnost zaměstnavatele platit zaměstnanci mzdu. CO SE STANE, POKUD ZAMĚSTNAVATEL MZDU VYPLATÍ CHYBNĚ? Zaměstnavatel je tedy v průběhu insolvenčního řízení vedeného vůči zaměstnanci povinen postupovat, jak bylo uvedeno výše. Následky porušení těchto povinností lze pak rozdělit následujícím způsobem: nejčastějším pochybením bude, že zaměstnavatel vyplatí mzdu zaměstnanci, ačkoliv ji měl vyplatit insolvenčnímu správci, a zaměstnanec takto vyplacenou mzdu insolvenčnímu správci nepoukáže. V takovém případě je zaměstnavatel povinen podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu uhradit mzdu (znovu) insolvenčnímu správci. 5) Vůči zaměstnanci se sice zaměstnavatel může domáhat vydání bezdůvodného obohacení, ale s ohledem na principy insolvenčního řízení patrně svou pohledávku zcela neuspokojí, nebo dokonce již ani nepřihlásí; 6) dále se může stát, že zaměstnavatel nevyplatí mzdu (nebo její část) nikomu, ačkoliv ji vyplatit měl. 7) Takové jednání zaměstnavatele je důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance; 8) konečně přichází v úvahu varianta, že zaměstnavatel vyplatí sražené částky exekutorovi, ačkoliv je již měl deponovat u sebe. V tomto případě stanoví 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, že exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci. Zaměstnavateli by tedy při tomto pochybení nové povinnosti buď vzniknout neměly, nebo podle okolností doplatí do majetkové podstaty rozdíl mezi tím, co odeslal exekutorovi, a tím, co exekutor po odpočtu nákladů do majetkové podstaty skutečně vydal. MÁ ZAMĚSTNANEC INFORMAČNÍ POVINNOST? Přestože tedy zaměstnavatel nemá povinnost insolvenční rejstřík sledovat, insolvence zaměstnance se jej výrazně týká. Měl by proto zaměstnanec zaměstnavatele o podání insolvenčního návrhu sám informovat? Ani v tomto případě insolvenční (ani jiný) zákon takovou povinnost výslovně neukládá, lze však vyjít z 301 písm. d) zákoníku práce, podle něhož je zaměst- 4) Blíže viz PROCHÁZKA, T., VRAJÍK, M. Okamžité zrušení pracovního poměru pro neprovádění srážek ze mzdy. Mzdová účetní. 2014, č. 3, s. 29. 5) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. února 2010, sp. zn. 21 Cdo 4794/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 726/2010. V trestněprávních souvislostech srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. 5 Tdo 1535/2011. Všechna rozhodnutí byla vydána podle dnes již zrušeného zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ale jsou použitelná rovněž za účinnosti insolvenčního zákona. K tomu srov. SVOBODOVÁ, E., ZAHRÁDKA, L. Měl by zaměstnavatel sledovat, zda bylo proti jeho zaměstnancům zahájeno insolvenční řízení? Práce a mzda. 2011, č. 6, s. 10 12. 6) Viz SVOBODOVÁ, E., ZAHRÁDKA, L. Měl by zaměstnavatel sledovat, zda bylo proti jeho zaměstnancům zahájeno insolvenční řízení? Práce a mzda. 2011, č. 6, s. 11. 7) Například zaměstnavatel mzdu deponuje, přestože by ji měl vyplatit insolvenčnímu správci. 8) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. 21 Cdo 298/2013, a dále viz PROCHÁZKA, T., VRAJÍK, M. Okamžité zrušení pracovního poměru pro neprovádění srážek ze mzdy. Mzdová účetní. 2014, č. 3, s. 27 29. 20
Kontrola inspektorátu práce u zaměstnavatele nanec povinen nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Je oprávněným zájmem zaměstnavatele vědět o insolvenčním řízení vedeném vůči jeho zaměstnanci, a proto lze též dovodit, že zaměstnanec je povinen zaměstnavatele o existenci insolvenčního řízení informovat. S ohledem na obecnou formulaci zákoníku práce lze doporučit, aby byla tato povinnost u zaměstnavatele ještě výslovně stanovena vnitřním předpisem. Pokud zaměstnanec zaměstnavatele o insolvenčním řízení neinformuje, dopouští se tím porušení povinností vyplývajících z předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, což může (s ohledem na okolnosti případu) ze strany zaměstnavatele odůvodnit výtku pro porušení povinností a v ojedinělých případech výpověď z pracovního poměru. Zaměstnavatel se může domáhat na zaměstnanci rovněž náhrady vzniklé škody, ale zde je třeba upozornit, že odpovědnost zaměstnance se podle zákoníku práce omezí, nakolik byla škoda způsobena také zaměstnavatelem. Pokud přitom zaměstnavatel ignoroval, že je v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí, kterým je mu uložena určitá povinnost, je to především jeho chyba. Náhrada škody se tak patrně v závislosti na konkrétním případu bude blížit nule. ZÁVĚR Insolvenční řízení vedené vůči zaměstnanci tedy pro zaměstnavatele přináší řadu povinností týkajících se výplaty mzdy zaměstnance. Ačkoliv insolvenční zákon výslovně nestanoví, že by zaměstnavatel byl povinen sledovat insolvenční rejstřík, lze takový postup zaměstnavatelům jen doporučit. Insolvenční zákon totiž na mnoha místech počítá s tím, že zaměstnavatel o insolvenčním řízení ví a rejstřík sleduje. Nesleduje-li zaměstnavatel insolvenční rejstřík, může si tím přivodit škodu zejména v podobě povinnosti vyplatit totéž plnění (mzdu) dvakrát. Mgr. Michal Vrajík KONTROLA INSPEKTORÁTU PRÁCE U ZAMĚSTNAVATELE Dokončení z minulého čísla Dne 25. března 2014 prezident republiky podepsal zákon, který byl následně ve Sbírce zákonů vydán jako zákon č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu (dále jen změnový zákon), s účinností od 1. května 2014. Jedná se o zákon, který nahradil speciální procesně právní ustanovení, která upravují kontrolní postupy ve zvláštních zákonech, a to použitím příslušných ustanovení zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen kontrolní řád). Většinou tedy jde o úpravy, které buď vypustily odkazy na použití kontrolního řádu (neboť nadále se kontrolní řád jako obecný procesní předpis použije i bez výslovného odkazu ve zvláštním právním předpise), nebo stanovovaly, že obsahují úpravu nad rámec kontrolního řádu, protože např. speciální kontrolní pravomoc, nebo specifické oprávnění kontrolora nad rámec kontrolního řádu neznamenají vyloučení obecné úpravy jako celku, a proto není třeba na to v zákoně zvlášť upozorňovat. 21