PRAMEN Dokumentace k předání domu do správy, revize jeho zařízení a vybavení (autoři ing.helena Nováková, Václav Sosna vydalo nakladatelství Polygon) REVIZE TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ Revize některých technických zařízení v obytných domech jsou nařízeny zvláštními předpisy. O provedených revizích je třeba vyhotovit revizní zprávy, kde jsou uvedeny výsledky revize a v případě zjištění nedostatků se stanoví termíny pro odstranění zjištěných závad. Pokud se jedná o závažné závady může revizní zpráva obsahovat zákaz používání určitého zařízení do doby odstranění závady. Účelem revize je ověřit bezpečnost zařízení. To znamená zjistit veškeré závady, které ohrožují nebo by mohly ohrozit bezpečnost. Zhodnocení stavu revidovaného zařízení z hlediska bezpečnosti je základní úkol revizního technika. V současnosti se současnou úpravou závaznosti technických norem je třeba si připomenout, že podle zákona č.142/1991 Sb., o technických normách nebyly závazné. V současné době jsou normy, podmínky jejich tvorby a vydávání upraveny zákonem č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (zrušil k 1.9.1997 zákon č.142/1991 Sb.). Normami se tedy nemusíme řídit, pokud ovšem zaručíme, že splníme podmínky právních předpisů, které se ke konkrétním zařízením vztahují. Nejdůležitějším hlediskem právních předpisů je odpovědnost za bezpečnost technických zařízení. Nejdůležitější lhůty pro provádění revizí, kontrol a čištění technických zařízení a předmětů jsou stanoveny právními předpisy ( vyhláškami) případně normami. O provedených revizích musí být vedena dokumentace, která musí být k dispozici kontrolním orgánům. 1. ELEKTRO U některých technických zařízení nemovitostí (tedy i obytných domů) jsou zvláštními předpisy nařízeny revize. Patří mezi ně také elektroinstalace. Rozsah elektrotechnických zařízení v domech pro bydlení se neustále rozšiřuje. V technické praxi jsou zpravidla členěna do tří skupin: osvětlení, elektroinstalace (silové rozvody) a slaboproudé rozvody (sdělovací technika). V rámci elektroinstalací jsou řešeny veškeré vnitřní elektrické rozvody, nezbytné druhy ochran (např. před úrazem el. proudem, před účinky blesku, tj. hromosvod viz text dále). Slaboproudé rozvody zajišťují vedle tradičních sdělovacích zařízení (telefon, jednotný čas, televize) také různá zabezpečovací zařízení včetně požární signalizace, počítačové sítě. Základní normou pro provádění revizí elektrických zařízení ve smyslu ČSN 33 0010 a zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny je norma ČSN 33 1500. Norma platí pro všechna elektrická zařízení, která mohou ohrozit lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí za stanovených podmínek provozu elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny, pokud jiné čs. Státní normy nebo předpisy orgánů státních odborných dozorů nestanoví pro zvláštní případy odlišné požadavky. Norma ČSN 33 1500 definuje také některé pojmy:
Preventivní údržba je souhrn činností zaměřený na udržení provozuschopného a bezpečného stavu elektrického zařízení. Kontrola elektrického zařízení je činnost prováděná na elektrickém zařízení, při které se zjišťuje technický stav elektrického zařízení (např. zkouškou, měřením, prohlídkou apod.) Záznam o kontrole je písemný doklad o výsledku provedené kontroly, který obsahuje soupis provedených úkonů včetně výsledků případných měření a zkoušek, z něhož je patrný stav elektrického zařízení v rozsahu provedených úkonů. Revize elektrického zařízení je činnost prováděná na elektrickém zařízení, při které se prohlídkou, měřením a zkoušením zjišťuje stav elektrického zařízení z hlediska jeho bezpečnost. Součástí revize je vypracování zprávy o revizi. Výchozí revize je revize prováděná na novém nebo rekonstruovaném elektrickém zařízení před jeho uvedením do provozu. Pravidelná revize je revize provozovaných elektrických zařízení prováděná pravidelně ve stanovených lhůtách. Zpráva o revizi je písemný doklad o výsledku revize, z něhož je patrný stav elektrického zařízení z hlediska bezpečnosti v době vykonání revize. Rekonstrukce jsou zásahy do konstrukční a technologické části dosavadního elektrického zařízení, které mají za následek změnu technických parametrů, popř. změnu funkce a účelu elektrického zařízení. Oprava je úkon, kterým se odstraňuje částečné fyzické opotřebení nebo poškození za účelem uvedení elektrického zařízení do provozuschopného stavu, obnovují se jeho technické vlastnosti, odstraňují funkční, vzhledové a bezpečnostní nedostatky. Pověřený pracovník je pracovník s příslušnou kvalifikací podle předpisů orgánů státního odborného dozoru pro provádění nebo řízení prací prokazatelně pověřený organizací k provádění kontrol elektrických zařízení. Účel revize elektrických zařízení Účelem revize elektrických zařízení je ověřování jejich stavu z hlediska bezpečnosti. Požadavky jejich bezpečnosti se považují za splněné, pokud elektrické zařízení odpovídá z hlediska bezpečnosti příslušným ustanovením norem. Výchozí revize Nová elektrická zařízení je možno uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popř. ověřen a doložen dokladem v souladu s požadavky stanovenými zvláštními předpisy. Výchozí revize se provádí také po ukončení rekonstrukce na těch částech elektrického zařízení, na kterých byly práce provedeny. Elektrické zařízení nebo jeho části, na kterých byly v průběhu jejich užívání provedeny práce charakteru oprav, které mohou mít vliv na bezpečnost, je možno dále provozovat jen tehdy, pokud
byl jejich stav prověřen kontrolou a o kontrole byl vyhotoven záznam s podpisem pověřeného pracovníka. Pravidelné revize Provozovaná elektrická zařízení (kromě zařízení uvedených v čl. 3.2.) musí být pravidelně revidována nejpozději ve lhůtách stanovených v normě ČSN 33 1500 v tabulce 1 (viz následující strana). Lhůta pro provedení pravidelné revize se odvodí z tabulky 1 v závislosti na umístění elektrického zařízení v prostoru, ve kterým je zařízení umístěno (tab. 1a). Norma také stanoví jaké podklady jsou nutné k provádění revizí výchozích i pravidelných. Postup revize musí být stanoven tak, aby prohlídkou, měřením a zkoušením bylo zajištěno ověření stavu elektrických zařízení z hlediska bezpečnosti. Tabulka 1 Lhůty pravidelných revizí elektrického zařízení a) lhůty pravidelných revizí stanovené podle prostředí Poř. číslo Druh prostředí (podle ČSN 33 0300) Revizní lhůty v rocích 1. základní 5 2. normální 5 3. studené 3 4. horké 3 5. vlhké 3 6. mokré 1 7. se zvýšenou korozní agresivitou 3 8. s extrémní korozní agresivitou 1 9. prašné s prachem nehořlavým 3 10. s otřesy 2 11. s biologickými škůdci 3 12. pasivní s nebezpečím požáru 2 13. pasivní s nebezpečím výbuchu 2 14. Venkovní 4 15. Pod přístřeškem 4 b) lhůty pravidelných revizí stanovené podle druhu prostoru se zvýšeným rizikem ohrožení osob Poř. číslo Umístění elektrického zařízení Revizní lhůty v rocích 1. prostory určené ke shromažďování více než 250 osob (např. v kulturních a sportovních zařízeních, v obchodních domech a stanicích hromadné dopravy 2 apod.) 2. zděné obytné a kancelářské budovy 5 3. rekreační střediska, školy, mateřské školy, jesle, hotely a jiná ubytovací zařízení 3 4. objekty nebo části objektů provedené ze stavebních hmot stupně hořlavosti C2, C3 (podle ČSN 730823) 2 5. pojízdné a převozné prostředky 1 6. prozatímní zařízení staveniště 0,5
c) lhůty pravidelných revizí zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny 1. objekty s prostory s prostředím s nebezpečím výbuchu nebo požáru, objekty konstruované ze stavebních hmot stupňů hořlavosti C1, C2, C3 2 2. ostatní 5 Zpráva o revizi Zpráva o revizi elektrického zařízení musí obsahovat: určení druhu revize (výchozí, pravidelná), vymezení rozsahu revidovaného elektrického zařízení, soupis použitých přístrojů, soupis provedených úkonů (prohlídky, měření a zkoušky), soupis zjištěných závad, datum zahájení a ukončení revize, vypracování a předání revizní zprávy, jméno a podpis revizního technika s jeho evidenčním číslem, naměřené hodnoty, pokud nejsou obsaženy v dokladech použitých pro sestavení revizní zprávy. Revizní zpráva musí mít jako každý dokument o splnění nějakého úkolu čtyři části: zadání a vymezení úkolu (druh a ohraničení revize), podklady k jeho splnění (použitá dokumentace), způsob jeho provedení (prohlídka, měření, zkoušky), zhodnocení výsledků (zjištěné závady, zhodnocení). Nejdůležitější součástí revize je prohlídka. Musí zahrnovat celé revidované zařízení. Měření musí být provedeno s přesností přiměřenou bezpečnostním požadavkům. Zkoušky musí být průkazné. V závěru zprávy musí být uvedeno, zda elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu. V případě, že při revizi byly zjištěny závady, musí být v revizní zprávě uvedeno, s jakým ustanovením normy nebo jiného předpisu jsou v rozporu. Pokud elektrické zařízení nebo jeho část nelze do doby odstranění zjištěných závad provozovat, musí být v závěru revizní zprávy uvedeno zdůvodnění, proč nelze elektrické zařízení nebo jeho část uvést do provozu nebo dále provozovat. Revizní zpráva musí být uložena u provozovatele elektrického zařízení a přístupná orgánům státního odborného dozoru. Zpráva o výchozí revizi musí být uložena trvale až do zrušení elektrického zařízení. Zpráva o pravidelné revizi musí být uložena nejméně do vyhotovení následné zprávy o pravidelné revizi.
2. HROMOSVODY Hromosvody je třeba z řídit podle normy ČSN 34 1390 Předpisy pro ochranu před bleskem na všech obytných domech, protože citovaná norma stanoví povinnost jejich provedení všude tam, kde by mohl blesk ohrozit zdraví nebo život více lidí. Silové účinky blesku totiž mohou způsobit nezanedbatelné škody jak na objektech samotných, tak i na vnitřním zařízení budov. Hromosvod je ochrana, která vytváří vodivou cestu ke svedení blesku do země. Musí tedy být navržen a proveden tak, aby tuto úlohu ochrany objektu před škodlivými účinky blesku plnil. Hromosvod musí být udržován ve funkčním stavu, který splňuje požadavky obsažené v platných předpisech. Proto se musí vedle občasných kontrol jednotlivých částí hromosvodu, tj. jímacího zařízení (je určeno k zachycení blesku), uzemnění (zajišťuje přechod bleskového výboje do země) svodů (to je vertikálně uložené vodivé spojení jímacího zařízení a uzemnění) provádět také revize hromosvodu, spojené s příslušným měřením. Správná funkce celé ochrany závisí na hodnotě zemního odporu uzemnění, která je podstatnou částí hromosvodu. Tradičním materiálem pro stavbu hromosvodu je pozinkovaná ocel, výjimečně měď. Revize hromosvodů (stejně jako elektrického zařízení) stanoví ČSN 33 1500. Podle ní se provádí revize hromosvodu jednou za 5 let. Tyto revize může provádět pouze fyzická osoba, která splňuje podmínky stanovené vyhláškou ČÚBP č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v energetice v 9. 3. KOMÍNY Komíny, které jsou v pořádku a řádné plní svou funkci zvyšovaly už v minulosti a zvyšují i nyní úroveň bydlení. Naopak komíny, o které se vlastník objektu řádně nestará byly v řadě případů příčinou velkých požárů, při kterých vyhořela celá města a tím byly zničeny nenahraditelné kulturní památky. I dnes vzniká řada požárů od komínových závad či nesprávné instalace spotřebičů paliv či jejich nesprávného užívání. V současné době je, v souvislosti s technickým zdokonalováním spotřebičů paliv a s přechodem od tuhých a kapalných paliv na paliva plynná, třeba měnit také konstrukce komínů a kouřovodů. Tyto změny se pochopitelně promítly i v normách. Nové ČSN 73 4201 a ČSN 72 4210, které platí od 1.6.1989 umožňují, aby při projektování a výstavbě komínů i při modernizaci zastaralých a nevyhovujících bytů bylo možné použít nové druhy materiálů (vhodných pro výstavbu a rekonstrukci komínů). Nové konstrukce vícevrstvých komínů, vložkování stávajících komínových průduchů u jednovrstvých komínů a použití nových materiálů však vyžaduje přesnější a odbornější technologii při výstavbě komínů a kvalitně provedené stavební práce. S tím souvisí i důslednější a náročná kontrola a nové technologie čištění. U plynných paliv je nutný komplexní servis (od hořáku plynového spotřebiče v místnosti až po ústí komínové vložky nad hlavou komína). V případě používání plynových spotřebičů je třeba věnovat zvýšenou pozornost také patřičnému prostoru místnosti, neboť plynové spotřebiče mají při svém provozu značné požadavky na spotřebu vzduchu (spaliny všech plynů obsahují totiž oxid
uhelnatý). A právě ten je velmi nebezpečný již při nízké koncentraci. Jeho vdechování způsobuje rozklad hemoglobinu v krvi a tím vznikají velmi vážná ochrnutí a smrt. Příčinou problémů může být zapojení spotře biče do nevyvložkovaného komína, nesprávná funkce ventilace či nedostatečný prostor místnosti. Příčinou požárů od komínů především technické závady (viz dále text v kapitole 6. Požární bezpečnost). V souvislosti s komíny a bezpečností jejich provozu je třeba připomenout některé pojmy. Komín je zpravidla svislá konstrukce s průduchem, jehož část od sopouchu po ústí komínu je určena pro odvod spalin a část od spodního sopouchu po půdici (nejnižší místo průduchu nebo společného sběrače v komíně nebo otvoru v komínovém plášti a komínové vložce) je určena pro jímání kondenzátů nebo tuhých částí spalin. Komín jednovrstvý je komín, jehož průduch je tvořen komínovým pláštěm. Jeho součástí může být i ochranné pouzdro. Jednovrstvé komíny se navrhují zejména pro spotřebiče na tuhá paliva. Komín vícevrstvý je komín, jehož konstrukce se skládá z komínového pláště, vnitřní izolační vrstvy a komínové vložky vytvářející komínový průduch. Vícevrstvé komíny se navrhují zejména pro spotřebiče na plynná a kapalná paliva. Kouřovod je konstrukce s průduchem, určeným pro odvod spalin od kouřového hrdla do sopouchu, popř. do volného ovzduší. Společný kouřovod je kouřovod, do kterého je připojeno více spotřebičů paliv. Kouřová cesta je souhrnné označení pro vedení spalin od kouřového hrdla spotřebiče paliv do volného ovzduší. Kouřová cesta je zpravidla tvořena průduchem kouřovodu, sopouchem komínu, popř. komínovým nástavcem. Průduch je dutina v konstrukci kouřovodu, komína a komínové vložky (též komínový průduch), určená k odvodu spalin do volného ovzduší nebo dutina v jiné konstrukci určená k větrání (větrací průduch). Společný komínový průduch je průduch, do kterého je připojeno více spotřebičů zpravidla v jednom podlaží. Komínový plášť je část konstrukce komínu s funkcí nosnou, ochrannou i estetickou. Jeho částí může být i ochranné pouzdro (konstrukční prvek určený k ochraně vnitřního povrchu komínového pláště jednovrstvého komína, konstrukčně spojený s komínovým pláštěm pevně zazděná roura), popř. komínová přepážka (svislá část konstrukce uvnitř komína s více průduchy, oddělující jednotlivé průduchy mezi sebou). Komínová vložka je tenkostěnný konstrukční prvek určený pro vytvoření průduchu ve vícevrstvém komíně, tepelně a dilatačně oddělený od komínového pláště. Sopouch je otvor v komínovém plášti a komínové vložce, sloužící k propojení průduchu kouřovodu od spotřebiče paliv do průduchu komína. Čistící otvor je otvor v komínovém plášti nebo plášti kouřovodu a v komínové vložce sloužící k čištění nebo vypalování komínů nebo kouřovodu.
Vymetací otvor je otvor v komínovém plášti, popř. v komínové vložce, sloužící k vymetání, čištění a kontrole komínového průduchu z půdního prostoru, popř. ze střechy. Vybírací otvor je otvor v komínovém plášti, popř. i v komínové vložce, určený k vybírání tuhých částí spalin (sazí, popílku, sutě) z půdice komínového průduchu. Spotřebič paliv je zařízení, ve kterém se spalováním přeměňuje energie tuhého, kapalného nebo plynného paliva na teplo. Připojení spotřebičů paliv do komínů a kouřovodů, se navrhuje podle ČSN 73 4210. Komíny kotelen v bytových domech mají být navrženy tak, aby bylo možno při poruše komínu provádět opravu bez zasahování do provozu bytů (mají vést mimo bytové prostory). Komíny mají být vyústěny tak vysoko nad nejbližší okolí, aby nenarušovaly životní prostředí nebo neznečišťovaly okolí spalinami. Pokud je třeba v důsledku nové zástavby upravovat výšku komínů stávajících sousedních objektů, nařizuje nezbytné stavební úpravy stavební úřad (podle 87 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů). Komíny mohou obsahovat komínové průduchy pro odvádění spalin od spotřebičů na různé druhy paliva. Komíny a kouřovody se navrhují z materiálů nehořlavých, popř. nesnadno hořlavých, odolných proti mrazu a proti účinkům spalin, s nasákavostí maximálně 20% měrné hmotnosti. S účinností od 1.6.1989 platí ČSN 73 4210 pro provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv (navržených podle ČSN 73 4201) a provádění rekonstrukce a modernizace stávajících komínů a kouřovodů navržených podle dříve platných norem, pro provoz a zkoušení, komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv k nim. Na komíny a jejich příslušenství není dovoleno připevňovat jakákoliv zařízení, které nepatří k příslušenství komína kromě jímacího zařízení hromosvodu (viz kapitola Hromosvod) a kromě anténního zařízení podle ČSN 34 2820 (viz kapitola o Společných televizních anténách). Ty lze umístit na zděný komín po konzultaci s příslušným kominickým podnikem. Pokud je komínový plášť kovový, musí být uzemněn podle ČSN 34 1390 (viz také kapitola Hromosvod). Uzemnění může být připojeno na stávající svod nebo musí být provedení samostatně, na což je nutno pamatovat již v projektu. Komíny potřebují pravidelnou kontrolu a čištění. Povinnost vlastníků, správců a uživatelů budov a dalších objektů i uživatelů spotřebičů paliv ve vztahu k čištění komínů jsou vymezeny zvláštním předpisem, kterým je vyhláška Ministerstva vnitra č. 111/1981 Sb., o čištění komínů (viz příloha č. 8) a ČSN 73 4205 Komíny. Citovaná vyhláška stanoví lhůty pro čištění komínů, případně kontrolu jejich stavu a sice za rok nejméně: a) jsou-li do komínů zapojeny spotřebiče na paliva tuhá a kapalná 1. do výkonu 50 kw šestkrát, 2. s výkonem nad 50 kw čtyřikrát; b) jsou-li do komínů zapojeny spotřebiče na paliva plynná 1. do výkonu 50 kw, pokud jsou opatřeny komínovou vložkou, dvakrát, 2. do výkonu 50 kw, pokud nejsou opatřeny komínovou vložkou, šestkrát, 3. s výkonem nad 50 kw čtyřikrát; c) jsou-li do komínů zapojeny spotřebiče paliv do výkonu 50 kw v rekreačních domcích a chatách, pokud nejsou užívány celoročně, nejméně jednou.
Při čištění komínů se provádí současně také kontrola jejich stavu. U komínů, do nichž jsou zapojeny spotřebiče na plynná paliva se kontroluje pouze jejich stav. V souladu s vyhláškou MF č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů (její úplné znění je zařazeno ve 3. dílu publikace Abeceda bydlení) se cena za kontrolu a čištění komínů rozúčtuje mezi jednotlivé nájemce bytů, pokud se nedohodne pronajímatel se všemi nájemci jinak, podle počtu využívaných vyústění do komína. Není přitom rozhodující pro jaký účel je vyústění do komína využíváno. Může tedy jít jak o klasické využívání vyústění do komína pro zapojení kamen na tuhá paliva, ale také o vyústění využívané pro odkouření u odsávače par nad kuchyňským sporákem nebo odkouření z koupelen. Správce objektu, ve kterém jsou zapojeny spotřebiče paliv do komínových průduchů je, podle výše citované vyhlášky, povinen zejména umožnit kominickému podniku řádné čištění a kontrolu komínů, zejména volný a bezpečný přístup ke komínům a spotřebičům paliv, odstranit závady komínů a spotřebičů paliv, které byly zjištěny při čištění, kontrole nebo zkoušení komínů, zajistit, aby se neužívalo komínů a spotřebičů paliv, u nichž byla zjištěna závada bránící bezpečnému užívání, a to až do jejího odstranění. Za bezpečný provoz spotřebiče paliv odpovídá jeho uživatel, který je povinen ohlásit správci objektu nové připojení spotřebiče paliv ke komínu a plnit vyhláškou vyjmenované povinnosti správce, pokud se týkají spotřebičů paliv umístěných v bytech a nebytových prostorech, které užívá. Vyhláška o čištění komínů vymezuje mimo jiné i povinnosti kominického podniku (viz 4). Podle ní je kominík povinen řádně provádět čištění komínů a při každém čištění provádět i kontrolu stavu komínů. U komínů, do kterých jsou zapojeny spotřebiče na plynná paliva, kontroluje jen jejich stav. V objektech, které jsou ve vlastnictví občanů se provádí čištění komínů bez objednávky; jinak čištění komínů a jejich zkoušení se provádí vždy na základě smlouvy. K povinnostem kominíků patří např. čistit komíny ve stanovených lhůtách, zkoušet komíny, čistit kouřovody včetně spotřebičů paliv s výkonem větším než 50 kw, kouřovody tahy kotlů na paliva pevná, kapalná a plynná, vybírat saze z komínových svěračů či upozorňovat uživatele spotřebičů paliv na příčiny nehospodárnosti spalovacích procesů. Při čištění komínů je povinnost kontrolovat také zda stavebním provedením komínů a umístěním dřevěných součástí stavby není ohrožena požární bezpečnost objektu, zvláště při prostupech komínů půdními prostory a střechou, zda je zajištěn bezvadný průchod pro vymetací nástroje, zda byly odstraněny závady zjištěné při předchozím čištění atd. O výsledku zkoušení komínů a připojených spotřebičů vydává kominický podnik správci či uživateli spotřebiče paliv potvrzení. Potvrzení se vydává i o zjištěné závadě. V případě zjištění havarijního stavu komínového zdiva je povinnost upozornit správce objektu a příslušný stavební úřad na tento stav s návrhem na opatření. V případě, že nelze některý spotřebič připojit ke komínovému průduchu přímo, má být kouřovod v daných možnostech co nejkratší a směrem ke komínu má stoupat. Kouřovod musí být utěsněn proti pronikání spalin a také má být zajištěna jeho čistitelnost. Spotřebiče na plynná paliva se přednostně připojují na samostatný komín samostatným kouřovodem.
4. KOTELNY Kotelny jsou jedním ze zařízení bytového fondu, která vyžadují s ohledem na bezpečnost práce pravidelné provádění revizí a kontrol. Řada povinností pro vlastníky a správce bytového fondu plyne ze zvláštních předpisů, kterými jsou především: vyhláška ČÚBP č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 97/1982 Sb. a vyhlášky č. 551/1990 Sb. (viz příloha č. 4), vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění vyhlášek ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990 Sb. a č. 207/1991 Sb., vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách. Otázky projektové dokumentace kotelny, dokumentace kotlů, zřizování kotelen, podmínek provozu, povinností provozovatele, vedení provozního deníku, zkoušek topičů, povinností topičů a odborných prohlídek nízkotlakých kotelen kvalifikovaným pracovníkem upravuje vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 91/1993 Sb. Ta také definuje některé pojmy s touto problematikou související. Kotelna je objekt nebo část objektu, ve kterém je umístěn alespoň jeden kotel 1. parní s konstrukčním přetlakem do 0,05 Mpa, 2. kapalinový s nejvyšší pracovní teplotou kapaliny, nepřevyšující bod varu při přetlaku 0,05 Mpa, popřípadě další zařízení provozně související, přičemž nerozhoduje, zda v jedné kotelně jsou kotle stejného typu. Vyhláška rozlišuje kotelny I., II. A III. kategorie. Kotelní zařízení je technické zařízení k výrobě páry nebo teplé vody, sestávající z kotle nebo několika kotlů a zařízení potřebných pro provoz kotle nebo s provozem souvisejících. Kotle definuje vyhláška parní, kapalinové a teplovodní. Jmenovitý tepelný výkon kotle je množství tepla za jednotku času, které musí kotel trvale předávat teplonosné látce při předepsaných podmínkách v ustáleném stavu, při použití paliva předepsaného výrobcem. Rekonstrukce kotle je zásah do celku vyrobeného kotle, při kterém se mění parametry kotle proti původnímu stavu. Občasná obsluha kotle je pravidelná kontrola kotle topičem ve lhůtách stanovených v provozním řádu kotelny. Trvalá obsluha kotle je obsluha, při které se může topič jen krátkodobě vzdálit od kotle na dobu a za podmínek stanovených v provozním řádu kotelny. Vyhláškou je (v 4) stanovena povinnost dodavatele ke každému kotli dodat následující dokumentaci kotle návod k jeho montáži, obsluze, provozu a údržbě, osvědčení o jakosti a kompletnosti. Provozovatel musí zajistit odborné prohlídky kotelen v následujícím rozsahu a obsahu.
Obsah prohlídky (revize) nízkotlaké teplovodní kotelny Odborné prohlídky kotelen jsou stanoveny v 16 vyhlášky č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách. Provozovatel musí zajistit odborné prohlídky kotelen a) před uvedením kotelen do provozu, b) po každé generální opravě a rekonstrukci kotlů, c) při změně druhů paliva, d) vždy po jednom roce provozu kotelen, e) u sezónního provozu před zahájením každé sezóny. Obsah odborné prohlídky 1. Identifikační údaje umístění kotelny počet a typy kotlů + výkony kotlů rok výstavby (respektive generální opravy) poslední prohlídka datum + protokol odstranění závad z předchozí prohlídky 2. Úplnost technické dokumentace osvědčení topičů jmenovitě + platnost + zápis o zácviku (přezkoušení) místní provozní řád kontrola jeho existence + správnost + úplnost originální předpisy výrobce zařízení revize plynového zařízení * revize a kontroly tlakového zařízení deník kotelny způsob vedení + kniha poruch se záznamy o kontrolách revizní kniha plynovodu + spotřebičů (kotlů příp. boilerů) * schéma měření a regulace schéma rozvodu plynu * schéma topenářského systému a boilerů TUV lékařské prohlídky topičů (obsluh) požární řád požární ochrana prohlídky 3. Stavební provedení větrání přirozené počty otvorů a rozměry větrání nucené + blokáda chodu hořáků * přístupové cesta + únikové cesty dveře nehořlavé otevírání ven označení tabulkami plošiny zábradlí lávky žebříky schody průchodky střecha vyústění komínů nad střechou 4. Kotle vybavenost (tlakoměr, teploměr, výškoměr, armatura napouštěcí, vypouštěč, expanze, manometrické kohouty) hořák typ, zabezpečení, druh pojistky, rozsah zabezpečovacího zařízení, typ automatiky, výrobce, výrobní číslo, rok výroby * odtah spalin od hořáku atmosférického tlak. monobloku *
centrální panel * explozní klapky na kotlích * plynová garnitura: * a) sestava + popis prvků b) výsledky zkoušek při prohlídce c) zjištěné závady u parních nízkotlakých kotlů napájecí zařízení + blokáda hladiny + smyčka (přetlak) jištění průtoku vody kotlem měřící a registrační přístroje stav funkce cejchování protokol o posledním servisu kotlů + hořáků * zápis o provedených opravách na kotlích a zařízení kotelny před topnou sezónou signalizace poruch zařízení kontrola termostatů (monostatů) pojišťovací ventily expanze otevřená zavřená měření hladiny zapojení do systému regulace výkonu topení systém * zápisy o kontrolách komínů protokoly o dílčích zkouškách a servisu kotlů + hořáků * korozní stav zařízení (kotel potrubí úložní zařízení) 5. Náležitosti kotelny nouzové osvětlení zásuvka 24 V + přenosná lampa bateriová svítilna detektor na CO detektor na únik plynu + vazba na signální zařízení hlavní uzávěr plynu pro kotelnu (ruční dálkově ovládaný) * STOP tlačítko rychloodstavovací * lékárnička pěnotvorný roztok ke kontrole těsnosti * ochranné pomůcky + nářadí hasicí přístroj pěnový blokáda pro případy * a) zaplavení kotelny b) zvýšení teploty v kotelně c) úniku plynu dostupnost klíčů pro případ havárie náležitosti kotelen v suterénu regulační a měřící zařízení uvnitř kotelny výstražné tabulky + první pomoc požární řád kotelny 6. Příprava teplé užitkové vody boilery, počet, typy, objem, rok výroby vybavenost garnitury na vstupní vodě pojistný ventil regulace teploty TUV systém, funkce, termostatování zda je elektrické ohřívání TUV v mimotopném období provedení tepelné izolace boilerů
vybavenost měřící technikou 7. Oběhová čerpadla + topný systém charakteristika chodu čerpadel funkce směšovacího zařízení DUOMIX KOMEX THERM přip. Jiné označení armatur na rozdělovači a sběrači topné vody odvzdušňovací zařízení tepelná izolace potrubí vody topné a užitkové namátkově pohyblivost armatur označení příslušnosti armatur tabulkami 8. Vyhodnocení zápis o odborné prohlídce Výsledky odborné prohlídky se uvedou v zápise, kde se uvedou skutečnosti o kontrolovaném zařízení včetně zjištěných vad s konkrétním návrhem termínu odstranění a upozorněním na závažnost zjištěných závad ohrožujících bezpečnost a spolehlivost zařízení nízkotlaké kotelny. Poznámka: * Údaje označené hvězdičkou se vztahují na plynové nízkotlaké kotelny 5. PLYN Jedním z technických zařízení obytných domů jsou tak plynoinstalace. Podmínky, respektive požadavky na řešení staveb obsahuje vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, (která zrušila vyhlášku č. 83/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (jeho vybrané části jsou zařazeny do 3. Dílu publikace Abeceda bydlení). Při provozu domovních plynoinstalací (plynovodů) je třeba respektovat některé podmínky stanovené zvláštními předpisy. Jedná se především o zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (vybrané části viz příloha č. 1), vyhlášku Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 554/1990 Sb. (viz příloha č. 7), vyhlášku č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení (viz příloha č. 3), vyhlášku č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění vyhlášky č. 324/1990 Sb. a vyhlášky č. 207/1991 Sb. a vyhlášku ČÚBP č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách. V některých záležitostech je třeba se také řídit normami. Ve vztahu k domovním plynovodům se jedná zejména o ČSN 38 6413 Nízkotlaké plynovody a přípojky, ČSN 386441 Odběrní plynová zařízení na svítiplyn a zemní plyn v budovách ČSN 386460 Předpisy pro instalaci a rozvod propanbutanu v obytných budovách. Zákonem č. 142/1991 Sb. bylo stanoveno ukončení závaznosti státních technických norem k termínu 1. ledna 1994, ale jeho novelou, která byla provedená zákonem č. 632/1992 Sb. se tento termín prodloužil k 1. lednu 1995. Od tohoto data jsou ze zákona závazné pouze technické normy schválené a vydané po 15. květnu 1991 (po účinnosti zákona č. 142/1991 Sb.), u kterých je tak výslovně rozhodnuto, a to pouze ve stanoveném rozsahu. Ostatní normy, které byly vydány za platnosti dřívějších právních předpisů o technické normalizaci svoji závaznost ztratily a mohou být
nahrazeny smluvním ujednání. Pro úplnost dodávám, že zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů zrušil k 1.9.1997 výše citovaný zákon č. 142/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dnem 1. září 1997 nabylo také účinnosti nařízení vlády č. 177/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv. Za spotřebiče plynných paliv se pro účely uvedeného nařízení považují a) spotřebiče, které spalují plynná paliva a jsou určeny pro přípravu pokrmů, vytápění, ohřev vody, chlazení nebo praní, a pokud se v nich užívá voda s teplotou nepřevyšující 105 C, nebo určené pro svícení, dále hořáky s ventilátorem a zdroje tepla vybavené těmito hořáky, b) zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční skupiny, které jsou samostatně uváděny na trh a jsou určeny k zabudování do spotřebičů jako jejich součást nebo pro připojení ke spotřebičům. Technické požadavky na spotřebiče a vybavení jsou uvedeny v příloze 1 citovaného nařízení vlády. U sériově vyráběných nebo dovážených spotřebičů a vybavení zajistí jejich výrobce nebo dovozce před uvedením na trh posouzení shody vzorku spotřebiče nebo vybavení autorizovanou osobou podle přílohy č. 2 nařízení. Obsah technické dokumentace, kterou výrobce nebo dovozce předkládá autorizované osobě, je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády. Také v případě plynových spotřebičů je třeba při zajišťování provozu respektovat některé zvláštní předpisy a některé normy jako např. ČSN 06 1401 Lokální spotřebiče na plynná paliva, ČSN 73 0769 Požární předpisy pro instalaci a užívání topidel. Zajištění bezpečnosti, kontrol, revizí a zkoušek plynových zařízení Zajištění bezpečnosti, kontrol, revizí a zkoušek plynových zařízení je stanoveno vyhláškou č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení (viz příloha č. 3), vyhláškou č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti (viz příloha č. 7) a dalšími předpisy souvisejícími včetně ČSN. Na základě citované vyhlášky č. 21/1979 Sb. ve znění pozdějších předpisů je provozovatel plynového zařízení povinen: zajistit, aby kontroly a provozní revize byly vykonávány podle zvláštních předpisů, popřípadě návodů a pokynů výrobce a dodavatele, zajistit, aby montáž a opravy zařízení vykonávala jen oprávněná organizace a obsluhu jen odborně způsobilí pracovníci, vypracovat do jednoho měsíce od zahájení provozu místní provozní řád podle podkladů projektové dokumentace, návodů výrobce a na základě zkušeností z provozu, * vést předepsanou technickou dokumentaci, evidenci zařízení a uschovat doklady stanovené právními předpisy nebo technickými normami. Pro zařízení pro spotřebu plynů spalováním, jehož jmenovitý tepelný výkon jednotlivého zařízení je nižší než 50 kw tvoří (navrhuje) místní provozní řád dokumentace, dodávaná výrobcem podle příslušných předmětových norem. Kontrola zařízení se provádí nejméně 1 x za rok. Revize zařízení se provádí nejméně 1 x za 3 roky Vyhláška ČÚBP č. 85/1978 Sb. a č. 21/1979 Sb.
Vyhláška FMD č. 61/1982 Sb. ČSN 38 6405 Obsah prohlídky revize plynových zařízení 1. Identifikační údaje datum provedení revize umístění plynového zařízení jméno a příjmení revizního technika a číslo osvědčení označení zařízení a druh zařízení, uvádí se rozsah a stručný popis rozsahu u revidovaného zařízení (např. nízkotlaký rozvod zemního plynu s provozním přetlakem 2,1 kpa od hlavního uzávěru až po jednotlivé plynové spotřebiče specifikované v technické zprávě příp. změny plynových spotřebičů) druh revize (výchozí, periodická) druh zařízení rozumí se uvedení písmene podle 1 odst. 2 vyhlášky ČÚBP č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení (např. u zařízení pro rozvod a spotřebu plynu spalováním se uvedou písmena F, G) účast za provozovatele jméno pracovníka zúčastněného při revizi (může být revizní technik) celkové zhodnocení zařízení uvede se zhodnocení z hlediska bezpečného provozu (např. závady pod body 3, 5 brání bezpečnému provozu návrh odstavení z provozu do doby odstranění) rozdělovník 2. Technická zpráva (rozdělení částí A, B, C, D, E) V části A Technické hodnoty revidovaného zařízení Uvedou se základní technické hodnoty zařízení, tj. např. druh rozvodu druh plynu provozní přetlak plynu popis měření plynu regulace názvy spotřebičů jejich výkon v členění dle odběrných míst Ve výchozí revizi se dále uvádí: seznam dokumentace podle předpisů pro příslušné zařízení zda zařízení montovala oprávněná organizace a zda její pracovníci měli odbornou způsobilost k činnosti V části B Údaje o měřeních a zkouškách Uvádí se výpočet provedených měření a zkoušek: zkouška těsnosti rozebíratelných spojů pomocí pěnotvorného roztoku zkouška pojistek plamene zkouška funkce usměrňovače tahu zkouška sporopoloh hořáků zkouška ovladatelnosti uzavíracích a ovládacích prvků zařízení V části C Zjištěné závady a nedostatky Uvádí se jednoduchý popis závady s návrhem termínu odstranění. U složitějších závad se
uvádí návrh opatření (+ termín). Dále se uvedou závady zjištěné při kontrole dokumentace. Současně se vypisují všechny neodstraněné závady z předchozí revize. V části D Údaje o odstranění závad z předchozí revize Uvádí se datum předchozí revize a přehled závad, které byly odstraněny. V části E Záznam o ostatních revizích provedených na zařízení Uvádí se zda byly předloženy doklady o provedení revizí dalších, přímo souvisejících zařízení např. tlakového, revize elektro, revize komína odtahu spalin. Podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení ( 1 odst. 2 viz příloha č. 3) se za zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce považují zařízení pro výrobu a úpravu plynu, skladování a přepravu plynu, plnění nádob plyny včetně tlakových stanic, zkapalňování a odpařování plynů, zvyšování a snižování tlaku plynů, rozvod plynů, spotřebu plynů spalováním. Za takové zařízení se nepovažují zařízení, která jsou v osobním užívání nájemců bytů a nebytových prostor. Kontrolou zařízení je posouzení, zda stav provozovaného zařízení odpovídá požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení a požadavkům požární ochrany. Revize zařízení jsou výchozí ( 6) a provozní ( 8). Rozumí se jimi celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, popřípadě i měřením zjišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Odborná způsobilost revizního technika organizace je povinna pracovníka, kterého chce pověřit prováděním revizí nebo zkoušek zařízení, přihlásit k prověření odborné způsobilost. Reviznímu technikovi, který provádí revize nebo zkoušky zařízení v rozporu s vyhláškou č. 85/1978 Sb. nebo s předpisy k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, může inspektorát osvědčení o odborné způsobilosti odebrat, popř. omezit jeho rozsah. Povinnosti revizního technika stanoví 13 vyhlášky. 6. POŽÁRNÍ BEZPEČNOST Požární bezpečnost staveb není dána pouze jedním parametrem, ale je určena schopností objektu zajišťovat ochranu života a zdraví osob a bránit ztrátám na majetku. Na to navazují protipožární opatření, jejichž cílem je zajistit bezpečný únik osob z požárem ohroženého objektu, zamezit šíření požáru (rozdělení objektů na menší celky požární úseky), zabránit přenesení požáru z hořícího objektu na sousední, umožnit zasahujícím jednotkám hasičských záchranných sborů účinný protipožární zásah.
Příčinou požárů od komínů jsou technické závady jako jsou spáry v komínech, špatně omítnuté komínové zdivo v půdních prostorech, zazděné trámy v komínech, promáčení a rozpad komínového zdiva nevyvložkovaného komína (rozsah a doba, za kterou je taková škoda způsobena závisí na technické úrovni hořáku u plynového spotřebiče čím je dokonalejší spotřebič, tím je kratší doba rozpadu komína). Opravy a rekonstrukce zničených komínů jsou finančně nákladné a pracné. K nezbytnému vybavení každého obytného domu patří také hasicí přístroje. Mají-li však být tyto přístroje kdykoliv funkční, je třeba provádět pravidelně prohlídky těchto předmětů požární ochrany, tak, jak je ukládají následující zvláštní právní předpisy: zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů úplné znění v částce 91/1995 Sb., vyhláška Ministerstva vnitra č. 21/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o požární ochraně. Podle 3 citované vyhlášky mohou kontrolu, opravy a plnění hasicích přístrojů provádět právnické osoby a podnikající fyzické osoby jen podle postupů stanovených výrobcem a jen prostřednictvím oprávněných osob, které se zúčastňují jednou za tři roky školení prováděného výrobcem hasicího přístroje, podrobí se přezkoušení a vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se provádí nejméně jednou za rok. Prohlídka vnitřku nádoby práškových hasicích přístrojů pod tlakem se provádí jednou za čtyři roky. Periodické zkoušky, při kterých se provádí povrchová prohlídka, kontrola značení, prohlídka vnitřku nádoby, zkouška pevnosti a těsnosti nádoby a zkouška těsnosti spouštěcí armatury nebo ventilu, se vykonávají u hasicích přístrojů vodních a pěnových schválených po 1. lednu 1996 jednou za čtyři roky, vodních, pěnových a vzduchopěnových schválených do 31. prosince 1995 jednou za dva roky do doby než bude provedeno nové schválení, práškových pod stálým tlakem jednou za osm let, ostatních každých pět let. O provedené kontrole hasicích přístrojů vystaví oprávněná osoba (podle 3 odst. 2 vyhlášky) záznam, ve kterém uvede základní údaje o kontrole, a to svůj název, číslo dokladu a jméno osoby provádějící kontrolu, typové označení a výrobní čísla nádob hasicích přístrojů a výsledek kontroly. Hasicí přístroje, u kterých nebyly zjištěny závady, opatří osoba provádějící kontrolu kontrolním štítkem a plombou. Kontrolním štítkem a plombou se opatří hasicí přístroje i po plnění a opravě. Na hasicí přístroje lze mimo typového štítku umístit pouze kontrolní štítek, tak, aby byl viditelný při pohledu na instalovaný hasicí přístroj. Na kontrolním štítku se vyznačují termíny provedených periodických zkoušek, prohlídek vnitřku nádoby, termín příští kontroly a údaje, podle nichž lze identifikovat právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, která kontrolu prováděla, a to název firmy, jméno oprávněné osoby, číslo dokladu nebo osobní číslo uváděné na plombě. Problematika požární ochrany je upravena zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb. a zákona č. 163/1998Sb. Prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu je vyhláška Ministerstva vnitra č. 21/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o požární ochraně. Pro praxi ve vztahu k bytovému fondu je důležitá především její druhá část, která upravuje otázky státního požárního dozoru, preventivní požární kontroly a dokumentace okresních úřadů a obcí na úseku požární ochrany.
Při posuzování dokumentace staveb (podle 31 zákona) se zjišťuje např. možnost bezpečné evakuace osob z hořící nebo požárem ohrožené stavby, zachování stability a nosnosti konstrukcí po určenou dobu, zabránění možnosti šíření požáru a jeho zplodin, požární odolnost konstrukcí, vymezení zásahových cest či vybavení objektů věcnými prostředky a zařízeními požární ochrany a zajištění zdrojů vody pro hašení. Jedním z technických zařízení v obytném domě, u kterého je vlastník povinen podle zvláštních předpisů zajišťovat pravidelné revize respektive tlakové zkoušky je vodovod pro požární účely. Ve vztahu k vodovodům pro požární účely je třeba respektovat ustanovení zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), vyhlášky ČÚBP č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů a ČSN 73 P873. Tlaková zkouška vodovodu pro požární účely by se měla provádět dvakrát do roka, a to před začátkem a po skončení zimního období. Ve vztahu k bydlení je třeba připomenout tlakové zkoušky u zařízení ústředního vytápění. V těchto případech je třeba se řídit zvláštními předpisy. Povinnost vlastníků domů ve vztahu k požární ochraně jsou následující provádět pravidelnou kontrolu přenosných hasicích přístrojů jednou za rok oprávněnou osobou, která je každé tři roky proškolena výrobcem přenosných hasicích přístrojů a vlastní doklad opravňující ji ke kontrole těchto přístrojů, trvale kontrolovat informační tabulky hlavní uzávěry a vypínače el. energie, zabezpečit provedení revize el. instalace společných prostorů a hromosvodů ve stanovených termínech, zabezpečit odborným pracovníkem provedení revize vnitřního hydrantového systému jednou za rok, udržovat trvale volné únikové cesty a nástupní plochy a volný přístup k rozvodným zařízením el. energie a k uzávěrům vody a plynu, oznamovat bez odkladu hasičskému sboru okresu (okresnímu operačnímu středisku) každý požár vzniklý v objektech, které vlastní nebo užívají, umožňovat orgánům vykonávajícím státní požární dozor nebo preventivní kontroly zajištění požární ochrany a poskytovat jim požadované podklady a informace, plnit ve stanovených lhůtách opatření uložená orgány státního požárního dozoru, označovat pracoviště, kde se vykonávají činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, příkazy, zákazy a pokyny k ochraně před požáry a pravidelně kontrolovat dodržování předpisů a požární ochranně a odstraňovat zjištěné závady, zajišťovat pravidelné čištění a kontrolu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv v rozsahu a ve lhůtách stanovených právním předpisem a odstraňovat zjištěné závady, mít k dispozici požárně technické charakteristiky vyráběných, používaných nebo skladovaných látek a materiálů, nutných ke stanovení preventivních opatření, k ochraně života, zdraví a majetku, dodržovat návody a technické podmínky výrobce nebo obchodní organizace vztahující se k požární bezpečnosti, informovat jednotky požární ochrany, určené k prvnímu zásahu, o rizikových činnostech a požárně nebezpečných látkách a materiálech nacházejících se v objektech, které vlastní. Povinnosti při používání tepelných spotřebičů Majitel objektu je při používání tepelných spotřebičů povinen zejména udržovat v dobrém technickém stavu topná tělesa, krby, kouřovody a komínová tělesa, instalovat a používat tepelné spotřebiče způsobem určeným výrobcem, pokud bezpečné vzdálenosti nejsou uvedeny v návodu k používání a nebo tento není k dispozici, je nutno dodržet bezpečnou vzdálenost od hořlavých hmot u topidel na tuhá paliva 800 mm, na
kapalná paliva 400 mm a na plynná paliva 200 mm. U akumulačních kamen ve směru sálání (výdechu) 500 mm a v ostatních směrech 50 mm. Skladovat a ukládat palivo a jiné hořlavé látky v bezpečné vzdálenosti od tepelných spotřebičů určené zpravidla v návodu na používání, popel ukládat do nehořlavých, uzavíratelných nádob, popřípadě jiným bezpečným způsobem, dbát na to, aby nebyly ponechány bez dozoru v provozu tepelné spotřebiče, jejichž technické provedení dozor vyžaduje (např. tepelné spotřebiče bez automatické regulace), nepoužívat tepelný spotřebič při zjištění závady v jeho přívodu paliva nebo energie (např. plynu, topné nafty) až do doby odborného odstranění závady, zajistit řádné čištění a kontrolu komínů, zejména volný a bezpečný přístup ke komínům, k jejich čistícím zařízením a spotřebičům paliv. Skladování a používání hořlavých kapalin 1. Majitel objektu při skladování a používání hořlavých kapalin může v bytě nebo jiném objektu v jeho vlastnictví nebo užívání skladovat nejvýše 10 l hořlavých kapalin kromě topné nafty používané k lokálnímu vytápění bytu, kterou lze skladovat v množství do 50 l a jen v přenosných obalech označených nesmazatelným nápisem Topná nafta, může v garáži skladovat v přenosných obalech nejvýše 40 l pohonných hmot pro osobní motorové vozidlo a 80 l pohonných hmot pro nákladní nebo speciální motorové vozidlo, může ve sklepích nebo suterénních místnostech skladovat nejvýše 50l hořlavých kapalin, a to jen v předepsaných obalech pro každý byt nebo jiný objekt v jeho vlastnictví, kromě topné nafty používané k lokálnímu vytápění, kterou lze skladovat do 100 l jen v přenosných obalech, přičemž v jednom obalu lze skladovat nejvýše 50 l. Ve sklepích nebo suterénních místnostech, kde se skladuje topná nafta pro lokální vtápění, nelze skladovat jiné hořlavé kapaliny, dbá, aby byly bezpečným způsobem odstraněny hořlavé kapaliny, které uniknou z obalu při jakékoliv manipulaci, může dolévat nádrž topidla jen z přenosného obalu až po jeho odstavení z činnosti a vychladnutí; to neplatí, jestliže v návodu na obsluhu je stanoveno jinak. 2. Majitel objektu při skladování a používání kovových tlakových nádob na propanbutan používá-li v bytě nebo v jiném objektu v jeho vlastnictví plynový spotřebič na propadn-butan, může zde umístit jen jednu provozní kovovou tlakovou nádobu s celkovou hmotností do 15 kg propan-butanu. Nestanoví-li návod k používání spotřebiče jinak, musí být tato provozní nádoba umístěna na lehko přístupném a dostatečně větratelném místě, kde se nevyskytuje zdroj otevřeného ohně, může zásobní kovové tlakové nádoby na propan-butan o celkové hmotnosti 5 kg skladovat v místnostech a prostorách pod úrovní okolního terénu nebo ve vzdálenosti menší než 2,5 m od otvorů do těchto míst, ve světlících, na půdách, v garážích, v kotelnách, v místnostech určených ke spaní, v místnostech tvořících bytové příslušenství, v šatnách bytových jader, na schodištích, chodbách a v jiných společných prostorách, může skladovat zásobní kovovou tlakovou nádobu na propan-butan jen ve zděných nebo plechových větratelných přístavcích přístupných z volného prostoru nebo na otevřených balkónech. Nádobu nutno chránit proti slunečnímu záření, povětrnostním a jiným vlivům, které mohou nepříznivě působit na její technický stav,
může mít zásoby propan-butanu pro přenosné spotřebiče v bytě nebo v jiném objektu ve vlastnictví nebo užívání fyzické osoby nejvýše o celkové hmotnosti obsahu do 5 kg, musí prostory, v nichž jsou uloženy kovové tlakové nádoby na propan-butan, vně zřetelně označit bezpečnostní značkou nebo tabulkou. Opatření zde uvedená o skladování propan-butanu se přiměřeně vztahují i na skladování jiných kovových tlakových nádob k dopravě plynu, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. 3. Majitel objektu při skladování tuhých paliv a jiných materiálu skladuje tuhé palivo oddělené od ostatních druhů paliv a sleduje zda se nevyskytují příznaky samovznícení, skladuje tuhé palivo nebo jiný hořlavý materiál ve skladovacích prostorách, kde je umístěn tepelný lokální spotřebič, ve vzdálenosti nejméně 1 m od tohoto spotřebiče, jestliže zjistí příznaky samovznícení (vytváření vodní páry, dýmu apod.), je povinen provést potřebná opatření k odstranění nebezpečí vzniku požáru, skladuje materiál tak, aby v případě požáru neznemožnil přístup k rozvodným zařízením elektrické energie, plynu a vody nebo neztížil záchranné práce, zabezpečuje při sklizni a skladování úrody, zejména v místech výmlatu a skladování, zásobu požární vody v množství alespoň 200 litrů a jiné věcné prostředky, které je možné používat ke zdolávání vznikajícího požáru. Komíny (podrobně viz kapitola 3.) Každý je povinen udržovat v dobrém technickém stavu komínová tělesa. K tomu je nutno zabezpečit a dodržovat: vnější povrch komínového tělesa musí být omítnut, vyspárován nebo opatřen obkladem z nehořlavých hmot, komínová hlava má být opatřena krycí deskou, v půdním prostoru musí být komín vždy omítnut a obílen, hořlavé konstrukce musí být vzdáleny od komínového tělesa minimálně 5 cm a nebo alespoň 1 cm, při čemž tato mezera musí být vyplněna nehořlavým materiálem, vymetací a vybírací otvor musí být uzavřen těsnými dvojitými betonovými nebo plechovými dvířky, podlaha kolem těchto otvorů musí být nehořlavá nejméně do vzdálenosti 60 cm, sopouch má být opatřen vložkou nebo komínovou zděří; pokud k němu není připojen spotřebič paliv, je nutno uzavřít nehořlavou ucpávkou. 7. VÝTAHY Výtahy jsou jedním z technických zařízení obytných domů, u kterých jsou zvláštními předpisy vlastníků uloženy povinnosti. Patří mezi zdvihací zařízení, která podléhají režimu upraveném vyhláškou ČÚBP č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 552/1990 Sb. Vyhláškou č. 48/1982 Sb., se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění vyhlášek ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990 Sb. a č. 207/1991 Sb. Z norem ve vztahu k výtahům je třeba připomenout ČSN 27 4002 Bezpečnostní předpisy pro výtahy Provoz a servis výtahů únor 1996. ČSN 27 4007 Bezpečnostní předpisy pro výtahy Zkoušení výtahů únor 1996 ČSN EN 81-1 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž osobních, nákladních a malých nákladních výtahů.
Část 1: Elektrické výtahy ČSN EN 81-2 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž osobních, nákladních a malých nákladních výtahů. Část 2: Hydraulické výtahy Bezpečnostní předpisy pro výtahy (ČSN 27 4002 a ČSN 27 4007), které nahradily předchozí normy obsahují termíny a definice, se kterými se při provozu výtahů pracuje. Některé z nich proto připomeneme. Servis je činnost servisní firmy ( v rozsahu uvedeném v následujících definicích pravidelný servis a komplexní servis) k zabezpečení řádného a bezpečného technického stavu výtahů. Pravidelný servis jsou provozní prohlídky, pravidelná preventivní údržba, mazání, čištění, seřizování, opravy, odborné prohlídky; tyto činnosti jsou prováděny odbornými pracovníky podle předem stanoveného plánu. Komplexní servis je pravidelný servis rozšířený o provádění odborných zkoušek a revizí elektrických zařízení výtahu (v rozsahu uvedeném v příloze A normy v bodě 2.3) a o vyprošťování osob z klece; komplexní servis může provádět pouze servisní firma splňující jak odbornou způsobilost, tak rozsah, sled a časové intervaly příslušných činnost podle přílohy C normy (ČSN 27 4002). Servisní firma je právnická nebo fyzická osoba vlastnící oprávnění k výkonu servisu vydané buď podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, nebo zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, která je certifikována podle ČSN ISO 9000. Opravy jsou úkony prováděné na výtazích nebo jejich částech za účelem obnovení správné funkce, odstranění opotřebení nebo poškození, zajištění bezpečnosti a provozuschopnosti výtahů. Vlastník je právnická nebo fyzická osoba, která je majitelem výtahu. Vlastník je odpovědný za stav výtahu a vztahují se na něj povinnosti provozovatele výtahu, které mohou být smluvně přeneseny na jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Provozovatel je právnická nebo fyzická osoba provozující výtah vlastní nebo pronajatý, který je odpovědná za bezpečný provoz výtahu podle bodu 5.1 normy (podrobněji viz dále v textu této kapitoly), případně podle smlouvy s vlastníkem výtahu i za jeho technický stav. Dozorce výtahu je osoba odborně a zdravotně způsobilá a pověřená kontrolovat provozování svěřeného výtahu a vykonávat provozní prohlídky a plnit povinnosti na svěřeném výtahu podle bodu 5.5 normy (podrobněji viz dále v textu této kapitoly). Čištění a mazání je souhrn úkonů předepsaných výrobcem výtahu k zajištění bezporuchového chodu výtahu. Provozní prohlídka je souhrn úkonů uvedených v bodě 5.6 normy (podrobněji viz dále v textu této kapitoly). Pravidelná preventivní údržba je souhrn úkonů prováděných k zajištění bezporuchového provozu a bezpečnosti výtahů tak, aby se předcházelo poruchám a závadám na výtazích a zpomaloval se proces opotřebení (mazáním, čištěním, seřizováním atp.)