ENERGIE A DOPRAVA V EU-25 VÝHLED DO ROKU 2030

ENERGIE A DOPRAVA V EU-25 VÝHLED DO ROKU 2030 ČÁST IV Evropská energetika a doprava - Trendy do roku 2030

4.1. Demografický a ekonomický výhled Zasedání Evropské rady v Kodani v prosinci 2002 uzavřelo přístupová jednání s deseti kandidátskými zeměmi na členství v EU od roku 2004 (Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko; tyto země budou v dalším textu pro stručnost uváděny jen jako přistupující země nebo ACC země). Tato část uvádí výhled rozšířené EU tvořené 25 členskými státy (dále uváděné jako EU-25) v oblasti energetiky a dopravy. Předpoklady použití pro sestavení základního scénáře pro členské státy EU (uváděné v souvislosti s tímto materiálem jako aktuální EU nebo EU-15) a pro přistupující země byly podrobně projednány v předchozích částech. V následujícím textu jsou shrnuty některé z klíčových demografických a ekonomických faktorů, které silně ovlivňují vývoj energetického systému EU- 25 do roku 2030. Pro přistupující země byl proveden model s využitím modelovací metody ACE, která je méně sofistikovaná než metoda PRIMES, která byla použita pro členské státy EU-15. Z tohoto důvodu je tato část věnovaná EU-25 do určité míry méně podrobná v porovnání s částí II věnovanou EU- 15. V současné době je vynakládáno značné úsilí na vytvoření metody PRIMES rovněž pro přistupující země. 4.1.1. Demografický výhled Předpokládá se, že počet obyvatel v rámci EU-25 zůstane v podstatě stabilní, přičemž špičkového stavu bude dosaženo v roce 2020 při počtu obyvatel 462 milionů, ale poté dojde k mírnému poklesu až na 458 milionů do roku 2030 (viz tabulka 4-1). Počet obyvatel v přistupujících zemích by podle předpokladů měl do roku 2030 zaznamenat pokles o zhruba 5,6 milionů lidí neboli o 7,5 % vzhledem k počtu obyvatel, který tyto země měly v roce 2000. V roce 2030 by mělo obyvatelstvo přistupujících zemí představovat 15 % populace EU-25 v porovnání s podílem 16,5 %, který byl zaznamenán v roce 2000. Tabulka 4-1: Trendy ve vývoji počtu obyvatel v EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 v milionech obyvatel roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 EU-15 366,01 378,69 387,83 390,45 389,02 0,34 0,24 0,07-0,04 0,09 ACC 75,12 74,73 73,40 71,67 69,14-0,05-0,18-0,24-0,36-0,26 EU-25 441,13 453,41 461,23 462,11 458,16 0,28 0,17 0,02-0,09 0,03 ACC přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Jednotka OSN pro sledování vývoje světových měst a statistiku. HABITAT. PRIMES. ACE. 71 Rostoucí průměrná délka života ve spojení s klesající porodností a změnami společenskoekonomických podmínek jsou hlavními faktory, jež stojí za významným poklesem průměrné velikosti domácností (tj. počtu osob na domácnost), a to jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích. Očekává se, že průměrná velikost domácnosti v EU poklesne z 2,4 osob v roce 2000 na 1,97 osob v roce 2030 (tj. roční pokles o 0,65 % v rozmezí let 2000 až 2030). Odpovídající pokles v přistupujících zemích je méně výrazný (jedná se o roční pokles o 0,52 % 71 Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 6 a 54. 2

z 2,66 osob na domácnost v roce 2000 až 2,27 osob v roce 2030). Průměrná velikost domácnosti v zemích EU-25 bude v roce 2030 představovat 2,0 osob na domácnost oproti 2,44 osob v roce 2000, přičemž předpokládaný pokles povede k významnému nárůstu, pokud jde o počet domácností (o 0,7 % ročně v rozmezí let 2000 až 2030), a to i přes spíše stabilní vývoj v počtu obyvatel (viz tabulka 4-2). Růst počtu domácností je jedním z klíčových růstových faktorů energetické poptávky v bytovém sektoru. Tabulka 4-2: Počet domácností v EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 v milionech domácností roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 EU-15 141,25 157,67 174,21 187,33 197,12 1,11 1,00 0,73 0,51 0,75 ACC 25,72 28,11 30,03 30,53 30,46 0,89 0,66 0,17-0,02 0,27 EU-25 166,97 185,78 204,24 217,86 227,58 1,07 0,95 0,65 0,44 0,68 ACC přistupující země Zdroj: Jednotka OSN pro sledování vývoje světových měst a statistiku. HABITAT. PRIMES. ACE. Povětrnostní podmínky, které jsou důležitým parametrem při určování intenzity i celkového modelu spotřeby energií, by podle předpokladů měly po dobu, která je předmětem tohoto výhledu, zůstat nezměněny, to znamená, že parametr vztažený k počtu dnů s nějakou danou teplotou je uvažován jako konstantní veličina v hodnotách z roku 2000. 4.1.2. Makroekonomický výhled Ekonomickému výhledu u zemí EU-25 dominuje vývoj současné ekonomiky EU. Je tomu tak z toho důvodu, že příspěvek přistupujících zemí zůstává relativně omezený z hlediska celkového hrubého domácího produktu zemí EU-25 (viz tabulka 4-3), a to navzdory jejich mnohem rychlejšímu tempu růstu ve zkoumaném období (+3,5 % p.a. v letech 2000-2030 oproti +2,3 % p.a. v EU-15). Do roku 2030 dosáhne HDP přistupujících zemí 6,1 % hospodářské činnosti EU-25 oproti 4,4 % v roce 2000 72, a v důsledku toho bude celkový hospodářský růst zemí EU-25 (+2,4 % p.a.) víceméně kopírovat vývoj v zemích EU-15. Tabulka 4-3: Vývoj hrubého domácího produktu v zemích EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 mld. EUR roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 EU-15 6 982 8 545 10 859 13 641 16 920 2,04 2,43 2,31 2,18 2,30 ACC 333 394 574 821 1 100 1,70 3,82 3,64 2,97 3,48 EU-25 7 315 8 939 11 433 14 462 18 020 2,03 2,49 2,38 2,22 2,36 ACC přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE. 73 72 Platnost odhadů HDP založená na tržních směnných kursech pro středoevropské a východoevropské země je v současné době předmětem debat, neboť tyto odhady obecně podhodnocují úroveň HDP. Pokud by se používal HDP vyjádřený ve standardech kupní síly, dosáhl by příspěvek přistupujících zemí na HDP v EU-25 podílu 8,1 % hospodářské činnosti EU-25 v roce 2000. 73 Při začlenění výsledků získaných ze studie WEFA a z modelových scénářů GEM-E3 (to se vztahuje na všechny makroekonomické předpoklady). 3

Zpomalení hospodářského růstu pro přistupující země v rozmezí let 1990 až 2000 (+1,7 % p.a. oproti +2,0 % pro země EU-15) v převážné míře odráží rozsáhlé reformy politických a hospodářských struktur, jimiž země střední a východní Evropy (CEEC) prošly od začátku 90. let. Tyto reformy zahrnovaly restrukturalizaci průmyslu a privatizaci průmyslových provozů; vytvoření životaschopných právních struktur a regulačních systémů; reformu kapitálových trhů a obchodní politiky, atd.; což následně vedlo k hlubokému poklesu v rozmezí let 1990 až 1993 ve všech zemích s výjimkou Polska. Výhledy v oblasti HDP pro členské státy EU-25 jsou založeny na prognózách Generálního ředitelství pro hospodářství a finance z dubna 2002 74 pro krátkodobé období (2001-2003) a na makroekonomických prognózách od WEFA (nyní DRI-WEFA) 75, s úpravou pro časové období do roku 2030 tak, aby odrážely nedávné vývojové tendence. Navíc platí, že výsledky modelu GEM-E3 76 byly použity pro aktuální členské státy EU-15, ale tento model není dosud k dispozici pro přistupující země. Ekonomický růst není rozložen mezi jednotlivými zeměmi jednotným způsobem, ale předpokládá se, že sbližování ekonomik členských států (včetně přistupujících zemí) bude v průběhu výhledového období dále pokračovat. Navíc se předpokládá, že integrace přistupujících zemí do Evropské unie bude vytvářet zrychlený růst pro jejich ekonomiky. Přibližování ekonomik přistupujících zemí k úrovni ekonomik zemí EU-15 však zdaleka ještě nebude do roku 2030 dokončeno (viz tabulka 4-4). I přes mnohem rychlejší růst příjmů na jednoho obyvatele, který se předpokládá v přistupujících zemích v porovnání se zeměmi EU-15 (+3,7 % p.a. v letech 2000-2030 oproti +2,2 % p.a.), bude HDP na jednoho obyvatele v přistupujících zemích (vyjádřený ve standardech kupní síly) představovat 69,3 % odpovídajícího ukazatele v zemích EU-15 v roce 2030 (nicméně v roce 2000 to bylo pouhých 44,5 %). Tabulka 4-4: Vývoj HDP na jednoho obyvatele v zemích EU-25 77 v EUR na jednoho obyvatele roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 EU-15 19 076 22 565 28 000 34 937 43 494 1,69 2,18 2,24 2,21 2,21 ACC 8 663 10 048 14 912 21 787 30 144 1,49 4,03 3,86 3,30 3,73 EU-25 17 303 20 502 25 917 32 898 41 479 1,71 2,37 2,41 2,34 2,38 ACC přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE. Výchozí předpoklady pro hospodářský růst členských států EU-15 a přistupujících zemí rovněž odrážejí dlouhodobý přetrvávající trend strukturálních změn v rozvinutých ekonomikách směřující od primárního a sekundárního sektoru k rozvoji služeb. Předpokládaný vývoj sektorové přidané hodnoty v zemích EU-25 je uveden v tabulce 4-5. 74 75 76 77 Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 12 a 55. Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 9. Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 10. Vyjádřeno ve standardech kupní síly pro přistupující země. 4

Tabulka 4-5: Vývoj přidané hodnoty podle sektorů v zemích EU-25 v mld. EUR roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Hrubá přidaná 6 833 8 351 10 793 13 730 17 165 2,03 2,60 2,44 2,26 2,43 hodnota Průmysl 1 486 1 698 2 168 2 758 3 436 1,34 2,47 2,44 2,22 2,38 Stavebnictví 431 439 532 653 783 0,18 1,93 2,08 1,83 1,94 Služby 4 482 5 709 7 525 9 667 12 210 2,45 2,80 2,54 2,36 2,57 Zemědělství 198 222 247 275 298 1,12 1,09 1,06 0,84 1,00 Energetika 236 283 322 377 437 1,84 1,29 1,62 1,47 1,46 Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE. Přidaná hodnota v sektoru služeb bude v období uvažovaného výhledu růst při tempech nad celkovým průměrem, což povede k pokračujícímu nárůstu jejich podílu na celkové hospodářské činnosti (71,1 % v roce 2030 oproti 68,3 % v roce 2000). Toto navýšení tržního podílu služeb se odehrává na úkor všech ostatních sektorů ekonomiky. Tržní podíl průmyslové činnosti, který roste tempem, jež se nachází mírně pod celkovým průměrem, zaznamená pokles o 1,7 procentních bodů v období tohoto výhledu (konkrétně z 21,7 % v roce 2000 na 20 % v roce 2030). Nejnižší hospodářský růst se předpokládá pro zemědělství (+1,0 % p.a. v letech 2000-2030), přičemž sektor energetiky a stavební sektor by rovněž měly vykázat významný pokles z hlediska tržních podílů, neboť budou do roku 2030 růst pouze o 1,5 % p.a., respektive 1,9 % p.a. Obrázek 4-1: Struktura ekonomiky zemí EU-25, podíl na hrubé přidané hodnotě pro roky 2000 a 2030 Legenda: průmysl služby zemědělství ostatní Jak je znázorněno na obrázku 4-1, tak i přes významně rychlejší růst služeb se předpokládá, že přistupující země budou do roku 2030 v rámci svých ekonomik i nadále spoléhat na průmysl a zemědělství ve větší míře než země EU-15. Tato skutečnost zřetelně odráží stávající strukturální rozdíly ekonomik těchto zemí, tedy rozdíly, jež existovaly již v roce 2000, a jedná se přitom o rozdíly, které by podle předpokladů neměly být v plném rozsahu do roku 2030 smazány. Klíčové charakteristiky makroekonomického výhledu jednotlivých zemí jsou stejně jako sektorové prognózy uvedeny v příloze 1. 5

4.2. Výsledky podle základního scénáře 78 4.2.1. Hlavní zjištění Vývoj energetického systému zemí EU-25 do roku 2030 podle základních předpokladů zřetelně odráží rozbourání vazby mezi energetickou poptávkou a hospodářským růstem. Tyto trendy se budou naplňovat jak v přistupujících zemích, tak v EU-15. Energetický systém přistupujících zemí je charakterizován modernizací a hospodářskou restrukturalizací znamenající ústup od energeticky náročných činností, zlepšení v oblasti energetické účinnosti a racionálnější využití energie a postupnou realizaci politik zemí EU-15. Obdobně platí, že změny struktury průmyslu, nasycenost poptávky po určitých významných energetických potřebách a politiky, jež budou realizovány podle výchozích předpokladů v zemích EU-15, přispějí k přetrhání vazby mezi spotřebou energií a hospodářským růstem v rozšířené unii 25 zemí. Primární energetické potřeby v zemích EU-25 by podle předpokladů měly v rozmezí let 2000 až 2030 růst o 0,6 % p.a. v porovnání s ročním růstem HDP ve výši 2,4 % p.a. Energetická náročnost (požadavky primární energie na jednotku HDP při tržních směnných kursech) se v rámci energetického systému EU-25 bude zlepšovat tempem 1,7 % p.a. v rozmezí let 2000-2030, což je stejné tempo jako bylo to, které bylo zaznamenáno pro minulé desetiletí (rovněž 1,7 % p.a.). Energetická náročnost dosáhne 109 toe (tuna energetického ekvivalentu ve formě primární energie) na milion EUR v roce 2030 oproti 213 toe potřebných v roce 1990. Jak je však znázorněno na obrázku 4-2, je tempo tohoto zlepšování výrazně rozdílné mezi EU-15 a přistupujícími zeměmi. V návaznosti na výrazné zlepšení energetické náročnosti, k němuž v průběhu uplynulých deseti let docházelo tempem 3,5 % p.a. a jež bylo taženo hospodářskou restrukturalizací zemí střední a východní Evropy, se předpokládá, že v přistupujících zemích dojde k dalšímu zlepšování tohoto tempa, jež značně předčí obdobný průměrný ukazatel v zemích EU- 25 během předmětného období (+2,6 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) a dosáhne hodnoty 226 toe na milion EUR v roce 2030 oproti hodnotě 713,8 toe na milion EUR v roce 1990. Zlepšování energetické náročnosti v zemích EU-15 nebude probíhat tak výrazným způsobem a příslušný pokles bude představovat 102 toe na milion EUR v roce 2030 ze 170 toe v roce 2000 (tj. pokles o 1,7 % p.a. v letech 2000 až 2030). Nicméně energetická náročnost pro přistupující země zůstane i v roce 2030 na více než dvojnásobné úrovni oproti zemím EU-15 (zatímco byla 3,8krát vyšší v roce 1990 a 2,9 vyšší v roce 2000) 79. Obrázek 4-2: Vývoj energetické náročnosti v EU-25 (v toe na milion EUR) Legenda: ACC - přistupující země 78 Souhrnné výsledky pro země EU-25 a podle jednotlivých zemí je možno nalézt v příloze 2. 79 Pokud by se použily ukazatele HDP vyjádřené ve standardech kupní síly, tak by energetická náročnost pro přistupující země byla zhruba 1,55krát vyšší, než je průměr EU v roce 2000, a v roce 2030 by dosáhla 1,17násobku průměrné hodnoty EU. 6

Restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy vedla k poklesu emisí CO 2 o skvělých 23 % pro oblast přistupujících zemí v rozmezí let 1990-2000, zatímco pokles v oblasti potřeb primárních energií byl v témže období 17 %. Dále platí, že změny v rozdělení paliv, jež probíhaly v uvedeném desetiletí v zemích EU-15, omezily navyšování emisí na 1 % v rozmezí let 1990 až 2000 oproti 10% růstu potřeb primárních energií. Oba tyto vývojové trendy přispěly k poklesu emisí CO 2 na úrovni zemí EU-25 o 3,5 % v rozmezí let 1990 až 2000 oproti nárůstu potřeb primárních energií o 6 %. Pokud jde o vývoj po roce 2000, očekává se, že emise CO 2 na úrovni zemí EU-25 porostou a jejich navýšení do roku 2030 dosáhne 14 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990. Ale růst emisí (o 0,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) zůstane pomalejší než růst potřeb primárních energií (0,6 % p.a.), což s sebou přináší další zlepšení ukazatelů v oblasti uhlíkové náročnosti do roku 2030. Nicméně, jak je zřejmé z obrázku 4-3, vykazuje uhlíková náročnost kontinuální zlepšování pouze do roku 2015, kdežto za touto časovou hranicí dochází opět k jejímu zhoršování. Obrázek 4-3: Indikátory primárních energií v zemích EU-25 (index 1990=100 %), v rozmezí let 1990 až 2030 Legenda: HDP Poptávka po primárních energiích Emise CO 2 Zelená křivka: Energetická náročnost Modrá křivka: Uhlíková náročnost Tento trend je dosti obdobný pro země EU-15 i pro přistupující země (viz obrázek 4-4). Zatímco příležitosti ke snížení emisí CO 2 prostřednictvím přeorientování ze spalování fosilních paliv jsou v tuto chvíli v převážné míře vyčerpány, existuje několik faktorů, jež budou přispívat ke zhoršování ukazatelů uhlíkové náročnosti po roce 2015. Mezi tyto faktory patří: nahrazování jaderných paliv fosilními palivy a zejména uhlím v průběhu odstavování jaderných zdrojů, jež bude vyvoláno postupným ukončováním provozu jaderných elektráren v některých členských státech; relativně pomalým nástupem obnovitelných zdrojů; a významným nárůstem poptávky po dopravě v přistupujících zemích (s velmi omezenými možnostmi pro orientaci na jiné druhy paliva). 7

Obrázek 4-4: Vývoj uhlíkové náročnosti v zemích EU-25 (v tunách CO 2 na toe) Legenda: ACC - přistupující země Rozdíly mezi energetickým systémem EU-15 a energetickým systémem přistupujících zemí zůstávají významné, jak je možno vidět z porovnání úrovní klíčových indikátorů energetického systému vztažených na jednoho obyvatele, zejména HDP, hrubé domácí spotřeby a emisí CO 2 (viz obrázek 4-5). Do roku 2030 zůstane HDP na jednoho obyvatele v zemích EU-15 přibližně o 45 % vyšší než v přistupujících zemích 80 oproti situaci v roce 2000, kdy tento rozdíl činil 125 %. Z toho plyne, že i přes významná zlepšení, k nimž dojde v ekonomikách přistupujících zemí, nebude do roku 2030 dosaženo plného přiblížení k úrovni zemí EU-15. Obrázek 4-5: Přibližování v EU- 25 (uvedeny jsou poměry zemí v EU-15 k přistupujícím zemím) Legenda: Hrubá domácí spotřeba na obyvatele CO 2 na obyvatele HDP na obyvatele Na druhé straně je přibližování z hlediska energie spotřebované na jednoho obyvatele zřetelnější a z grafu je zřejmé, že občané EU-15 budou v roce 2030 spotřebovávat zhruba o 23 % více energie než občané v přistupujících zemích (zatímco v roce 2000 činil tento rozdíl 45 %). Vyšší uhlíková náročnost energetických systémů přistupujících zemí oproti zemím EU-15 se projevuje v emisích CO 2 vztažených na jednoho obyvatele. Předpokládá se, že do roku 2030 dojde k tomu, že tyto emise vztažené na jednoho obyvatele budou v EU o 1 % nižší než v přistupujících zemích, přestože mají země EU-15 mnohem vyšší spotřebu energie na jednoho obyvatele. V roce 2000 byly emise CO 2 na jednoho obyvatele v zemích EU-15 stále ještě o 11 % vyšší v porovnání s přistupujícími zeměmi. 80 HDP na hlavu pro přistupující země je vyjádřen z hlediska standardů kupní síly. 8

4.2.2. Potřeby primárních energií Předpokládá se, že celková domácí výroba primární energie v zemích EU-25 bude v průběhu zkoumaného období kontinuálně klesat (o 1 % p.a. v letech 2000 až 2030). Jak je znázorněno v tabulce 4-6, je tento pokles výraznější v oblasti produkce fosilních paliv, zatímco podle předpokladů dochází k růstu obnovitelných forem energie v průběhu zkoumaného období. Domácí produkce pevných paliv zaznamená v rozmezí let 2000 až 2030 pokles o zhruba 50 % (54 % v případě černého uhlí a 43 % v případě hnědého uhlí), na jehož pozadí bude stát rostoucí konkurenceschopnost dováženého uhlí a zemního plynu. Produkce surové ropy a zemního plynu rovněž projde významným poklesem (do roku 2030 se bude jednat o pokles ve výši 47 % v případě ropy a 40 % v případě plynu v porovnání s výsledky roku 2000) kvůli vyčerpání zásob, jež se těží v současné době, a omezeným možnostem těžby nových finančně náročnějších zásob ve světě s relativně nižší úrovní cen energií. Tabulka 4-6: Primární produkce paliv v zemích EU-25 v milionech toe roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Pevná paliva 350,9 203,1 152,3 124,1 101,6-5,3-2,8-2,0-2,0-2,3 Černé uhlí 212,7 120,2 81,4 64,4 54,7-5,5-3,8-2,3-1,6-2,6 Hnědé uhlí 138,3 82,9 70,9 59,7 46,9-5,0-1,5-1,7-2,4-1,9 Kapalná paliva 120,4 164,1 131,5 102,0 86,4 3,1-2,2-2,5-1,6-2,1 Zemní plyn 139,6 196,7 196,9 147,6 117,1 3,5 0,0-2,8-2,3-1,7 Jaderná 197,1 237,8 245,4 213,7 185,2 1,9 0,3-1,4-1,4-0,8 energetika Obnovitelné en. 70,5 97,2 132,9 151,5 169,6 3,3 3,2 1,3 1,1 1,9 zdroje Celkem 878 899 859 739 660 0,2-0,5-1,5-1,1-1,0 současná EU 708 761 743 635 573 0,7-0,2-1,6-1,0-0,9 přistupující 170 138 116 103 87-2,1-1,7-1,1-1,7-1,5 země Předpokládá se, že v oblasti jaderné energetiky dojde k omezenému růstu do roku 2010. Poté je pravděpodobné, že bude odstartován silný pokles (v roce 2030 by se mělo jednat o 22 % nižší výkon než v roce 2000), jakožto důsledek uzavření nebezpečných jaderných elektráren v některých přistupujících zemích a postupného ukončení jaderné energetické politiky, o kterém bylo rozhodnuto v některých členských státech EU-15. V jiných zemích nebude vyřazování jaderných elektráren na konci jejich životnosti vždy kompenzováno novými investičními projekty do jaderné energetiky. Pokud jde o využití obnovitelných forem energie v energetickém systému zemí EU-25, jsou klíčovými ukazateli opatření v oblasti příslušné politiky a technický pokrok v souvislosti s předpokládaným výrazným nástupem (zvýšení o 74 % v rozmezí let 2000 až 2030). Po roce 2020 budou obnovitelné formy energie druhým nejvýznamnějším domácím energetickým zdrojem (po jaderné energii) v energetickém systému zemí EU-25. Je zajímavé poznamenat, že domácí produkce bude klesat mnohem rychleji v přistupujících zemích (ročním tempem o 1,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) oproti zemím EU-15 (kde tento 9

pokles dosahuje 0,9 % p.a.), což je výsledek, který je pevně svázán s dominantním postavením tuhých paliv jako domácího energetického zdroje v energetických systémech přistupujících zemí v minulosti. V roce 2030 budou přistupující země představovat zhruba 13,2 % domácí produkce primárních energií v EU-25 oproti podílu 15,3 % dosaženému v roce 2000. Poptávka po primárních energiích v zemích EU-25 vzrostla v rozmezí let 1990 až 2000 o přibližně 6 %, přičemž příslušné tendence v zemích EU-15 (nárůst o 10 %) a přistupujících zemích (pokles o 17 %) byly zcela rozdílné. V přistupujících zemích vedly takové faktory jako pokles hospodářské činnosti v zemích střední a východní Evropy, masivní uzavírání starých energeticky neefektivních továren a rostoucí ceny energií, které se rychlým tempem přibližovaly světovým úrovním cen na trhu s energiemi, k rychlému poklesu potřeb primárních energií, k němuž došlo v 90. letech. Je důležité poznamenat, že před rokem 1990 byly země střední a východní Evropy charakterizovány nejvyšší energetickou náročností na světě hned za bývalým Sovětským svazem. Tato situace vyplývala z průmyslové struktury založené na energeticky náročných průmyslových provozech (ocelářství, výroba cementu, chemický průmysl), jež využívaly energii neefektivním způsobem), a velmi nízkých cen energií, jelikož energetická spotřeba byla v převážné míře zajišťována z bývalého Sovětského svazu za ceny obvykle značně pod úrovní světových tržních cen. Tabulka 4-7: Poptávka po primárních energiích v zemích EU-25. v milionech toe roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Pevná paliva 431 303 243 252 296-3,5-2,2 0,4 1,6-0,1 Kapalná paliva 599 634 655 678 685 0,6 0,3 0,3 0,1 0,3 Zemní plyn 259 376 510 598 630 3,8 3,1 1,6 0,5 1,7 Jaderná energetika 197 238 245 214 185 1,9 0,3-1,4-1,4-0,8 Obnovitelné en. zdroje 70 97 133 152 170 3,3 3,2 1,3 1,1 1,9 Celkem 1 558 1 650 1 788 1 895 1 968 0,6 0,8 0,6 0,4 0,6 současná EU 1 321 1 453 1 576 1 657 1 719 1,0 0,8 0,5 0,4 0,6 přistupující země 238 198 213 238 249-1,8 0,7 1,1 0,5 0,8 Přistupující země v roce 2000 představovaly zhruba 12 % potřeb primárních energií v EU-25 (oproti 15% podílu v roce 1990), což je zajímavý ukazatel, vezmeme-li v úvahu, že podíl obyvatelstva byl 16,5 % a podíl HDP 4,4 %, a tento ukazatel zřetelně odráží velkou neefektivitu, která stále ještě přetrvávala v energetickém systému přistupujících zemí. V rámci základního scénáře se předpokládá, že poptávka po primárních energiích zaznamená nárůst o 19,3 % v rozmezí let 2000 až 2030 (viz tabulka 4-7), přičemž energetické potřeby budou růst o něco rychleji v přistupujících zemích (o 26 %) oproti růstu v zemích EU-15 (o 18,4 %). Do roku 2030 se předpokládá, že poptávka po primárních energiích v přistupujících zemích dosáhne 12,6 % celkových energetických potřeb v zemích EU-25. Vývoji potřeb v oblasti primárních energií i nadále dominují převažující trendy v energetickém systému EU-15 ve zkoumaném období. Zemní plyn a obnovitelné zdroje energií by podle předpokladů měly zůstat nejrychleji rostoucími kategoriemi paliv v energetickém systému EU-25 (jako tomu bylo i v předchozím desetiletí) a jejich růst bude třikrát rychlejší než růst celkových energetických potřeb v průběhu předmětného 10

období (+1,7 % p.a. v případě zemního plynu; +1,9 % p.a. v případě obnovitelných zdrojů). Poptávka po primárních energiích v oblasti kapalných paliv vykazuje mírný růst v předmětném období (tempem +0,3 % p.a.), který však je značně podprůměrnou hodnotou růstu. Předpokládá se, že u pevných paliv po silném poklesu, k němuž dojde do roku 2010, nastane opět určité zotavení jejich tržního podílu v rámci energetického systému EU-25 po roce 2015 jakožto určitý důsledek zvyšující se konkurenceschopnosti dováženého uhlí a též kvůli trvalému odstavování jaderných elektráren. Předpokládá se, že kolem roku 2030 bude poptávka po primárních energiích v oblasti pevných paliv na úrovni blízké té, která platila v roce 2000. Pokud jde o nové energetické zdroje, jako např. vodík a methanol, předpokládá se, že by v horizontu do roku 2030 představovaly významnou část v energetickém systému zemí EU-25. Podle výchozích předpokladů by energetický systém zemí EU-25 měl ve stále větší míře záviset na pevných palivech, přestože v průběhu let dojde k významným změnám ve směsi palivového koše (viz obrázek 4-6). Po podstatném poklesu, k němuž došlo v průběhu posledního desetiletí (z 27,6 % potřeb primárních energií v roce 1990 na 18,3 % v roce 2000), se u podílu pevných paliv předpokládá další pokles do roku 2015 (kdy bude jejich podíl představovat 12,3 % potřeb primárních energií) a po této fázi dojde opět k zotavení jejich tržního podílu (15 % v roce 2030). Rovněž v souvislosti s kapalnými palivy se předpokládá, že u nich dojde k mírnému poklesu, přičemž jejich tržní podíl dosáhne v roce 2030 hodnoty 34,8 % oproti hodnotě 38,4 % zaznamenané v roce 2000. Na druhé straně bude zemní plyn charakterizovaný svým rychlým nástupem jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, v roce 2030 představovat 32 % potřeb primárních energií (což je nárůst o 9,2 procentuálních bodů v porovnání s úrovněmi roku 2000). Celkově se v tomto základním výchozím případě předpokládá, že podíl pevných paliv dosáhne 81,8 % poptávky po primárních energiích v energetickém systému zemí EU-25 v roce 2030 oproti podílu 79,6 % v roce 2000. Obrázek 4-6: Struktura poptávky po primárních energiích v zemích EU-25. Legenda: Jaderná energetika Pevná paliva Kapalná paliva Zemní plyn Obnovitelné zdroje energie Pokud jde o jiná než pevná paliva, tak jaderná energie představuje 9,4 % poptávky po primárních energiích v roce 2030 (oproti hodnotě 14,4 % v roce 2000). Podíl obnovitelných zdrojů se zvýší jen mírně z 5,9 % poptávky po primárních energiích v roce 2000, aby dosáhl 8,6 % v roce 2030, a 11

to přes značný nárůst zdrojů obnovitelných energií (včetně využití odpadu) vyjádřený v procentuálním podílu (+74 % v letech 2000 až 2030). Vliv rostoucí poptávky po primárních energiích v oblasti pevných paliv ve spojení s klesající primární produkcí vedou k významnému nárůstu dovozní závislosti pro energetický systém EU- 25 z 47,1 % v roce 2000 až na 67,5 % v roce 2030 (viz tabulka 4-8), což je zvýšení o více než 20 procentuálních bodů. V roce 2030 bude více než 88 % potřeb primárních energií v oblasti ropy bez započtení požadavků na mořské zásobníky zajišťováno dovozy, zatímco v roce 2000 to bylo 76,5 %. Předpokládá se, že dovozy ropy budou dále pokračovat a budou tvořeny v převážné míře surovou ropou, jelikož čisté dovozy ropných produktů zůstanou okrajovou záležitostí. Dále se předpokládá, že dojde k prudkému zvýšení vnější závislosti EU-25 z hlediska zemního plynu, přičemž podíl dovozů v této oblasti dosáhne v roce 2030 hodnoty 81,4 % oproti podílu 49,5 % v roce 2000. Pokud jde o pevná paliva, tak i přes předpokládaný významný nárůst dovozní závislosti, se kterým se rovněž počítá ve výchozích předpokladech, zůstane tato závislost na nižších úrovních v porovnání s ropou a plynem a v roce 2030 bude představovat 65,7 % oproti hodnotě 30,1 % v roce 2000. Předpokládá se, že energetické systémy zemí EU-15 i přistupujících zemí dosáhnou v dlouhodobém horizontu obdobných úrovní dovozní závislosti (67,8 %, respektive 65,2 % v roce 2030). Tomu tak bude i navzdory mnohem lepší současné pozici v případě přistupujících zemí, kdy v roce 2000 jejich dovozní závislost dosahovala 30 % oproti hodnotě 49 % v zemích EU-15. Rychleji rostoucí energetické potřeby v přistupujících zemích spolu s prudkým poklesem domácí produkce pevných paliv jsou hlavními důvody tohoto vývoje. Rostoucí závislost energetického systému zemí EU-25 na dovozech energií (více než dvě třetiny potřeb primárních energií v roce 2030) vede k významným obavám ohledně zabezpečení dodávek z dlouhodobého hlediska. To platí zejména v případě zemního plynu vzhledem k rostoucí závislosti na dovozech plynu od omezeného počtu dodavatelů a potřebě dálkové dopravní infrastruktury, jakož i vzhledem k rostoucí poptávce po zemním plynu v jiných regionech světa, jako např. v Asii. Pokud jde o ropný trh, jsou dodávky ve stále větší míře soustředěny ze zemí Středního Východu, zatímco těžba ropy ze Severního moře klesá. Na druhé straně zůstává světový trh s uhlím poměrně diverzifikovaný a zásob je relativně velké množství (viz též část I). Tabulka 4-8: Dovozní závislost v zemích EU-25. % 1990 2000 2010 2020 2030 Pevná paliva 17,4 30,1 37,4 50,8 65,7 Kapalná paliva 80,9 76,5 81,4 86,1 88,5 Zemní plyn 47,6 49,5 61,4 75,3 81,4 Celkem 44,8 47,1 53,3 62,1 67,5 současná EU 47,6 49,4 54,3 62,9 67,8 přistupující země 28,6 29,9 45,7 56,7 65,2 12

4.2.3. Výhledy poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby Sektory představující konečnou poptávku prošly výraznými změnami, jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích v průběhu posledního desetiletí. V zemích EU-15 se změny v 90. letech minulého století týkaly převážně přesunů k méně energeticky náročným výrobním průmyslovým činnostem a službám, vyšší životní úrovně související s běžným vlastnictvím osobních automobilů a domácích spotřebičů, zvyšování úrovní komfortu v oblasti prostorového vytápění a chlazení, což vedlo ke změně struktury palivového koše od pevných a kapalných paliv k využití plynu a elektřiny. Pokud jde o přistupující země, tak restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy v rozmezí let 1990 až 2000, včetně hromadného uzavírání starých energeticky neefektivních výrobních provozů a prudce rostoucích cen energií spolu s přizpůsobením cen energií světovým tržním úrovním, představují vysvětlení změn na straně poptávky. V rozmezí let 1990 až 2000 došlo u poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 k nárůstu o 6 %, přičemž nárůst v zemích EU-15 dosáhl 11 % a poptávka po energiích v přistupujících zemích poklesla o 21,5 %. Podle výchozích předpokladů by faktory, jež převažovaly v průběhu uplynulých deseti let v zemích EU-15, měly i nadále přetrvávat do budoucna, zatímco je rovněž pravděpodobné, že jejich význam pro přistupující země dále vzroste s tím, jak bude restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy pokračovat a jak bude docházet ke zlepšení hospodářských podmínek, což bude dále posilováno procesem přibližování hospodářské výkonnosti. Předpokládá se, že v rozmezí let 2000 až 2030 dojde u poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 k nárůstu o 29,3 %, což je značně nad předpokládaným nárůstem potřeb primárních energií (19,3 %). Tento rozdíl odráží významné zlepšení účinnosti, k němuž dojde v oblasti výroby elektřiny podle výchozích předpokladů. Celkový růst poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby je v zemích EU-15 a v přistupujících zemích poměrně obdobný (28,5 %, respektive 34 % v rozmezí let 2000 až 2030), ačkoliv zde existují významné rozdíly z hlediska modelů růstu (viz tabulka 4-9). Z tohoto důvodu platí, že i když se předpokládá nárůst poptávky v zemích EU-15 se špičkou v příštím desetiletí a následným zpomalením, měla by poptávka po energiích v přistupujících zemích vykazovat ještě silnější nárůst v rozmezí let 2010 až 2020, a poté by mělo dojít v dlouhodobém horizontu k jejímu zpomalení. Mezi hlavními faktory, jež stojí na pozadí těchto rozdílných modelů růstu, je třeba zmínit: otázky související s rozdílným hospodářským vývojem mezi zeměmi EU-15 a přistupujícími zeměmi; další zvyšování účinnosti energetických systémů v zemích střední a východní Evropy a pravděpodobný rychlejší vývoj saturačních efektů pro řadu energetických využití po roce 2010 v zemích EU-15. Tabulka 4-9: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle sektorů. v milionech toe roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Průmysl 328,4 310,2 338,1 364,8 385,5-0,6 0,9 0,8 0,6 0,7 Domácí spotřeba 412,2 433,3 482,3 522,7 556,4 0,5 1,1 0,8 0,6 0,8 Terciární sféra 144,8 154,3 173,7 193,9 217,8 0,6 1,2 1,1 1,2 1,2 Domácnosti 267,4 279,1 308,6 328,9 338,6 0,4 1,0 0,6 0,3 0,6 Doprava 273,6 333,1 388,6 428,5 449,8 2,0 1,6 1,0 0,5 1,0 Celkem 1 014 1 077 1 209 1 316 1 392 0,6 1,2 0,9 0,6 0,9 současná EU 859 955 1 077 1 165 1 229 1,1 1,2 0,8 0,5 0,8 přistupující země 155 121 132 151 163-2,4 0,9 1,3 0,7 1,0 13

4.2.3.1. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle sektorů Vývoj energetické poptávky po jednotlivých sektorech pro energetický systém zemí EU-25 je znázorněn v tabulce 4-9. V rozmezí let 1990 až 2000 vedly strukturální změny v průmyslových sektorech zemí EU-15 spolu s dopady průmyslové restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy k poklesu energetické poptávky v průmyslu o 6 %. Ve stejném období došlo ke zvýšení přidané hodnoty v průmyslu o 14 %, což s sebou přineslo zlepšování energetické náročnosti v tomto sektoru tempem 1,9 % p.a. Předpokládá se, že v období let 2000-2030 energetická poptávka v průmyslu zemí EU-25 vzroste o 24,3 % a bude tažená vyšším hospodářským růstem (v rozmezí let 2000 až 2030 dojde k více než zdvojnásobení sektorové přidané hodnoty). Nicméně zlepšování energetické náročnosti zůstane stále významným faktorem v tomto uvažovaném období (s ročním tempem 1,6 % p.a.) a bude motivováno strukturálními změnami spočívajícími v přechodu k energeticky méně náročným výrobním procesům a též využitím možností pro úsporu energií; k tomuto vývoji budou rovněž přispívat změny v rozdělení paliv ve prospěch těch paliv, jež umožňují vyšší energetickou účinnost při použití. Energetická poptávka v terciárním sektoru vykázala v minulém desetiletí určitý omezený růst (ve výši 0,6 % p.a.). Nicméně energetická poptávka v tomto sektoru rostla mnohem pomaleji, než bylo tempo hospodářského růstu, jež dosahovalo výše 2,4 % p.a. v letech 1990 až 2000 a bylo motivováno především strukturálními přesuny v zemích EU-15 a v určité menší míře též hospodářskou restrukturalizací v přistupujících zemích. V základním scénáři se předpokládá, že poptávka po energiích v terciárním sektoru bude pokračovat v růstu poměrně rovnoměrným tempem po celou dobu zkoumaného období (tj. +1,2 % p.a. v letech 2000 až 2030), zatímco očekávané pokračování restrukturalizace ekonomiky zemí EU-25 směrem ke službám vede k hospodářskému růstu tempem 2,5 % p.a. Zlepšení 81 energetické náročnosti v tomto sektoru (spotřeba energií na jednotku přidané hodnoty) by podle předpokladů mělo dosáhnout v rozmezí let 2000 až 2030 tempa 1,3 % p.a. (oproti 1,7 % p.a. v letech 1990 až 2000), ale při zpomalujícím se tempu v průběhu zkoumaného období. Bytový sektor zemí EU-25 rovněž vykázal omezený růst z hlediska energetické poptávky (+0,4 % p.a.) v rozmezí let 1990 až 2000. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy (jež obnáší racionálnější využití energie v souvislosti s rostoucími cenami energií), technologická zlepšení (jak v oblasti budov, tak pokud jde o zařízení), změny v rozdělení paliv a saturační efekty v mnoha oblastech konečného využití pro země EU-15 představují některé z důvodů omezeného růstu energetických potřeb domácností. Předpokládá se, že v období do roku 2010 energetická poptávka v domácnostech poroste tempem 1 % p.a., ale poté dojde k poklesu ve výši 0,6 % p.a. v rozmezí let 2010-2020 a 0,3 % p.a. v letech 2020 až 2030. Následné zlepšení energetické náročnosti (viz text poznámky pod čarou 81) v bytovém sektoru dosáhne v rozmezí let 2000 až 2030 tempa -1,6 % p.a. oproti hodnotě -1,5 % p.a. zaznamenané v posledním desetiletí. Dopravní sektor vykazoval nejvyšší růst poptávky v rozmezí let 1990 až 2000 (+2.0 % p.a.) a představoval zhruba 95 % celkového nárůstu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby v zemích EU-25. Po silném poklesu energetických potřeb v průmyslu ve stejném desetiletí se dopravní sektor (bez započtení mořských zásobníků) stal do roku 2000 největším sektorem na straně poptávky kde jeho podíl představoval 31 % poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby oproti hodnotě 27 % dosažené v roce 1990. Předpokládá se, že dominantní role dopravního sektoru v růstu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby bude i nadále 81 Energetická náročnost v domácnostech se počítá za použití příjmu na jednoho obyvatele jakožto jmenovatele. 14

pokračovat za výchozích předpokladů základního scénáře. Až v dlouhodobém horizontu povede společný efekt rozlomení vazby dopravních činností a hospodářského růstu (zejména v souvislosti s osobní dopravou v EU-15) a technického pokroku ke zpomalení růstu poptávky po dopravních službách. Dopravní sektor však zůstává druhým sektorem s nejrychleji rostoucí poptávkou ve zkoumaném období (kdy se předpokládá nárůst 35 % v období let 2000 až 2030 ve srovnání s růstem 24,3 % v průmyslu, 41,2 % v terciárním sektoru a 21,3 % v bytovém sektoru). Očekává se, že doprava v zemích EU-25 bude představovat téměř jednu třetinu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby v roce 2030. 4.2.3.2. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle paliv Struktura poptávky v energetickém systému zemí EU-25 prošla v průběhu uplynulých deseti let významnými změnami z hlediska rozdělení paliv v důsledku přesunů směrem k využití účinnějších forem energie. Poptávka po pevných palivech zaznamenala v rozmezí let 1990 až 2000 pokles o více než 50 %, zatímco po kapalných palivech byl růst poptávky (tempem 0,8 % p.a.) výrazně nižší, než tomu bylo v případě růstu u dopravního sektoru (2,0 % p.a.), z čehož plyne, že došlo k poklesu ve spotřebě ropy ve všech ostatních sektorech na straně poptávky. Zemní plyn (rostoucí tempem 2,4 % p.a. což je čtyřnásobek průměrné hodnoty) a elektřina (růst tempem 1,8 % p.a.) zaznamenaly výrazné navýšení na straně poptávky v průběhu uplynulých deseti let a přispěly k dalšímu nahrazování pevných a kapalných paliv. Poptávka po biomase a odpadu jakožto palivech rovněž zaznamenala nárůst při nadprůměrných tempech, i když stále představovala dosti malou část konečných energetických potřeb v roce 2000; u poptávky po dálkovém teple a tepelné energii z parních rozvodů došlo k významnému poklesu v uplynulém desetiletí, což je silně ovlivněno restrukturalizací probíhající v zemích střední a východní Evropy. Podle základních předpokladů by tyto trendy měly v souladu s očekáváním přetrvávat i v budoucím vývoji poptávky po energii v oblasti konečné spotřeby v zemích EU-25 (viz tabulka 4-10). Předpokládá se, že kapalná paliva zůstanou hlavním energetickým nosičem v sektorech s největší poptávkou po energiích v zemích EU-25 po zkoumané období, budou však růst tempem, jež bude značně pod průměrnou hodnotou růstu, a tudíž u nich bude docházet ke konstantnímu ztrácení tržního podílu. Předpokládá se, že do roku 2030 bude zhruba 80 % poptávky po kapalných palivech pocházet z dopravního sektoru oproti 70 % v roce 2000. U pevných paliv dojde v průběhu zkoumaného období k poklesu poptávky a do roku 2030 se tato paliva stanou zastaralou formou energie v oblasti konečného využití; zatímco poptávka po biomase i přes nárůst do roku 2010 pak začne klesat především z důvodu poklesu počtu venkovských domácností. Naproti tomu poptávka po odpadu jakožto zdroji energie v průběhu zkoumaného období vzroste prostřednictvím jeho zrychlujícího se využívání v aplikacích přímého vytápění a ohřevu v průmyslu. Poptávka po elektřině by podle předpokladů měla vykazovat v průběhu zkoumaného období nejvyšší nárůst (tempem 1,6 % p.a. v letech 2000 až 2030), zatímco růst poptávky po zemním plynu (1,1 % p.a. v letech 2000 až 2030) bude klesat v dlouhodobém horizontu kvůli omezením v oblasti infrastruktury, ale též kvůli technologickým faktorům. Využívání kogeneračních možností vede k významnému růstu poptávky po tepelné energii z parních rozvodů (+1,4 % p.a.) v průběhu výhledového období. Inovační zdroje konečné energie, jako jsou např. vodík a ethanol, nebudou podle základních předpokladů tolik růst především z důvodu vysokých nákladů. V neposlední řadě je třeba zmínit, že další obnovitelné energetické zdroje, jako je například sluneční energie používaná v ohřívačích vody, budou růst poměrně rychlým tempem (5,7 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale ve vyjádření jejich podílu na celkové konečné spotřebě zůstanou stále relativně nevýznamné. 15

Tabulka 4-10: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle paliv. v milionech toe roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Pevná paliva 120,7 56,7 41,7 33,6 29,0-7,3-3,0-2,1-1,5-2,2 Kapalná paliva 427,5 465,0 503,7 538,7 554,9 0,8 0,8 0,7 0,3 0,6 Plynná paliva 195,1 246,2 299,2 324,7 341,3 2,4 2,0 0,8 0,5 1,1 Pára 60,5 55,6 64,6 74,3 83,5-0,8 1,5 1,4 1,2 1,4 Elektřina 176,6 211,3 253,6 297,7 337,1 1,8 1,8 1,6 1,3 1,6 Nová paliva 0,0 0,0 0,3 1,0 1,4 - - 13,5 3,3 - (vodík, atd.) Biomasa 27,3 33,7 35,4 33,7 31,2 2,1 0,5-0,5-0,8-0,3 Odpad 6,0 7,5 8,7 9,2 9,4 2,2 1,5 0,6 0,2 0,8 Jiné obnovitelné 0,5 0,8 2,0 3,2 4,0 4,6 10,0 4,9 2,4 5,7 zdroje Celkem 1 014 1 077 1 209 1 316 1 392 0,6 1,2 0,9 0,6 0,9 Změny, jimiž prochází rozdělení paliv v sektorech s konečnou poptávkou podle výchozích předpokladů, jsou znázorněny na obrázku 4-7. Do roku 2030 budou pevná paliva představovat 2,1 % energetických potřeb na straně poptávky oproti podílu 5,3 % v roce 2000 a 11,9 % v roce 1990. U ropy se rovněž předpokládá, že dojde k poklesu tržního podílu mírně pod úroveň 40 % v roce 2030 z hodnoty 43,2 % v roce 2000. Podíl plynu vzroste na 24,5 % do roku 2030, zatímco podíl energie získávané z parních rozvodů dosáhne po silném poklesu v uplynulém desetiletí v roce 2030 zhruba 6 % díky rostoucímu využití páry z kogeneračních jednotek. Nejdůležitější změnou je nárůst podílu elektřiny o 4,6 procentních bodů, i když bude i v roce 2030 představovat méně než čtvrtinu konečné energetické poptávky. Předpokládaný růst poptávky po elektřině (o 1,6 % p.a.) je možno považovat za poněkud skromný vzhledem k tomu, že z historického hlediska rostlo využití elektřiny vždy tempem vyšším, než byl růst HDP. Saturační efekty, technický pokrok a využití možností energetických úspor jsou však hlavními důvody, jež omezují růst poptávky po elektřině v rámci základního scénáře. Obrázek 4-7: Struktura poptávky po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle paliv Legenda: Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Pára Elektřina Jiná paliva 16

Tabulka 4-11: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle paliv v průmyslu pro země EU-25. v milionech toe roční tempo růstu (%) 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 Pevná paliva 70,5 44,3 36,8 31,6 28,0-4,5-1,8-1,5-1,2-1,5 Kapalná paliva 50,2 40,3 37,6 35,5 34,3-2,2-0,7-0,6-0,3-0,5 Plynná paliva 82,4 92,6 108,1 117,4 125,8 1,2 1,6 0,8 0,7 1,0 Biomasa-odpad 10,1 12,1 14,9 16,3 16,4 1,9 2,1 0,9 0,1 1,0 Pára 34,1 29,5 36,3 43,6 48,2-1,4 2,1 1,9 1,0 1,7 Elektřina 78,1 88,5 104,5 120,5 132,8 1,3 1,7 1,4 1,0 1,4 Celkem 328,4 310,2 338,1 364,8 385,5-0,6 0,9 0,8 0,6 0,7 současná EU 262,2 268,7 299,4 325,3 344,6 0,2 1,1 0,8 0,6 0,8 přistupující země 66,1 41,5 38,7 39,6 40,9-4,5-0,7 0,2 0,3-0,1 4.2.3.3. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v průmyslu Uplynulé desetiletí bylo charakterizováno velkými změnami v průmyslovém sektoru, jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích. Rostoucí globalizace světové ekonomiky v průběhu 90. let a pokročilá úroveň hospodářské integrace uvnitř EU-15 byly velmi důležitými faktory, jež měly vliv na vývoj průmyslového sektoru v uplynulém desetiletí. Tyto změny zahrnovaly strukturální přesuny z energeticky náročných výrobních procesů směrem k činnostem s vysokou přidanou hodnotou, jakož i rozsáhlou obnovu zařízení, jež rovněž obnášela změny v rozdělení paliv ve prospěch účinnějších druhů paliva. Co se týče přistupujících zemí, je třeba zmínit, že restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy v uplynulém desetiletí byla hlavním motorem pro změny zaznamenané v jejich průmyslových sektorech. Hospodářská restrukturalizace v sobě obsahovala modernizaci průmyslových procesů a přesun k činnostem s vyšší přidanou hodnotou, přičemž tento vývoj byl podporován privatizací státem vlastněných podniků a rozsáhlými zahraničními investicemi, jakož i významnými zlepšeními z hlediska efektivity průmyslových provozů. Je důležité poznamenat, že před restrukturalizací zemí střední a východní Evropy hrál v jejich energetickém systému převažující roli těžký průmysl a díky tomu byl tento systém energeticky extrémně náročný. Poptávka po energii v průmyslových sektorech v průběhu uplynulého desetiletí poklesla o 6 % na úrovni EU-25, přičemž zlepšení ukazatelů energetické náročnosti (energie spotřebovaná na jednotku přidané hodnoty) dosahovalo tempa 1,9 % p.a. Průmyslová poptávka po energii v zemích EU-15 vykázala určitý omezený růst v rozmezí let 1990 až 2000 (o 2,5 %), přičemž energetická náročnost se zlepšovala tempem 1,1 % p.a. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy však vedla k výraznému poklesu energetických potřeb v průmyslu přistupujících zemí (o více než 37 % v rozmezí let 1990-2000), což zřetelně odráží výrazně nízkou účinnost využití energií, jež převažovala v minulosti. I když zlepšení energetické náročnosti v průmyslu přistupujících zemí dosáhlo úctyhodného tempa 5,7 % p.a., byl tento sektor v roce 2000 stále ještě 2,85krát energeticky náročnější než průmysl zemí EU- 15 (nicméně v roce 1990 byl dokonce 4,6krát energeticky náročnější). Rozdělení paliv v oblasti průmyslové poptávky bylo též silně ovlivněno změnami, jež se odehrály v 90. letech. Poptávka po pevných palivech v roce 2000 byla omezena na zhruba 63 % poptávky zaznamenané v roce 1990, přičemž značně silný pokles byl rovněž zpozorován ve využití kapalných paliv a rozváděné páry 17

(o 20 %, respektive o 13 %, v rozmezí let 1990-2000). Na druhé straně vedl přesun od energeticky náročných sektorů a ve prospěch efektivnějších paliv k tomu, že došlo k navýšení poptávky po elektřině a plynu (o 13 %, respektive o 12 %, vzhledem k úrovním roku 1990). Rovněž je třeba uvést, že v rozmezí let 1990 až 2000 došlo k významnému nárůstu poptávky po biomase a odpadu pro účely spalování (o 20 %), a to především díky rozšířenému využití těchto materiálů v přistupujících zemích pro účely přímého vytápění a ohřevu (kdy tyto materiály nahrazují pevná paliva). V základním scénáři se předpokládá, že trendy, které převažovaly ve většině průmyslových odvětví v zemích EU-15 v průběhu 90. let, budou pokračovat i během zkoumaného období. Po určitém období radikální průmyslové restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy bude velmi pravděpodobné, že přistupující země budou též vykazovat obdobné trendy z hlediska jejich integrace do hospodářských struktur, jež nyní existují v EU-15. Tabulka 4-11 znázorňuje vývoj poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v průmyslových sektorech podle jednotlivých paliv do roku 2030. Předpokládá se, že v oblasti využití pevných paliv dojde k dalšímu poklesu (tempem o 1,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030), neboť se budou ve stále větší míře stávat energetickým zdrojem používaným výlučně ve specifických průmyslových procesech, jako jsou například komplexní vysoké pece používané při výrobě železa a oceli nebo systémy pro výrobu cementu. Rovněž se předpokládá, že do roku 2030 dojde k poklesu spotřeby kapalných paliv (tempem o 0,5 % p.a.). To je zvláště typické pro těžké ropné produkty. Přesun v průmyslovém využití ve prospěch zemního plynu by podle předpokladů měl dosáhnout vrcholu v době do roku 2010 a poté by tento trend měl pokračovat až do roku 2030, i když poněkud pomalejším tempem. Obdobné tendence se předpokládají pro poptávku po elektřině. Poptávka po páře z kogeneračních jednotek rovněž vykazuje silné navýšení v průběhu předmětného období, zatímco růst poptávky po biomase a odpadech pro spalování je méně markantní, ale stále ještě významný. Předpokládá se, že celková energetická poptávka v průmyslu poroste v rozmezí let 2000 a 2030 tempem 0,7 % p.a. Poptávka po energii pro průmyslové účely zaznamená významný nárůst v zemích EU-15 (o 0,8 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale poněkud poklesne v přistupujících zemích (průměrným tempem o 0,1 % p.a. v letech 2000 až 2030). Nízká efektivita, která v roce 2000 stále převažovala v průmyslových provozech přistupujících zemí, umožní ještě další pokles energetických požadavků v daném sektoru do roku 2010, který bude následován určitým omezeným růstem bez ohledu na rychlý růst průmyslových činností. Průmyslový sektor projde v rozmezí let 2000 až 2030 určitou expanzí probíhající průměrným tempem 3,8 % p.a. v přistupujících zemích oproti 2,4 % p.a. v zemích EU-15. V roce 2030 bude poptávka po energiích v zemích EU-15 představovat 89,5 % celkových energetických potřeb v průmyslových sektorech zemí EU-25 oproti 86,5 % v roce 2000. 18

Obrázek 4-8: Vývoj energetické náročnosti v průmyslu zemí EU-25 (v toe na 1 milion EUR) Legenda: ACC přistupující země Celková zlepšení energetické náročnosti v průmyslu na úrovni EU-25 dosáhnou tempa 1,6 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030 (oproti tempu 1,9 % p.a. v letech 1990 až 2000). Předpokládá se, že průmyslový sektor v přistupujících zemích zaznamená významný nárůst zlepšení ukazatelů energetické náročnosti v průběhu zkoumaného období (v tempu 3,2 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030). Jak je však znázorněno na obrázku 4-8, zůstane průmysl zemí EU-15 (pro který se zlepšení energetické náročnosti omezuje na tempo 1,4 % p.a. podle výchozích předpokladů základního scénáře) o 65 % efektivnější v roce 2030, a to částečně díky efektivnějšímu využití energie, ale též díky rozdílné struktuře průmyslového sektoru. 4.2.3.4. Služby a zemědělství Terciární sektor byl nejrychleji rostoucím segmentem ekonomiky v 90. letech v zemích EU-15 i v přistupujících zemích. Sektor služeb byl hlavním motorem tohoto růstu (+2.4 % p.a. v letech 1990 až 2000 na úrovni EU-25), zatímco zemědělství zaznamenalo méně výrazné tempo růstu (+1,1 % p.a.). V roce 2000 dosahoval podíl služeb na ekonomice zemí EU-25 hodnoty 68,4 % (oproti 65,6 % v roce 1990), kdežto podíl zemědělství zaznamenal pokles z hodnoty 2,9 % v roce 1990 na 2,7 % v roce 2000. Nicméně mezi zeměmi EU-15 a přistupujícími zeměmi existují velké rozdíly. Sektor služeb v přistupujících zemích je v poměrně raném stadiu rozvoje a v roce 2000 dosahoval podílu 57,4 % hrubé přidané hodnoty oproti podílu 68,8 %, jehož bylo dosaženo v zemích EU-15. Navíc platí, že jednou z nejvýznamnějších charakteristik terciárního sektoru v přistupujících zemích je skutečnost, že tento terciární sektor je zde charakterizován nízkou spotřebou energie na obyvatele a vysokou energetickou náročností. Po restrukturalizaci v zemích střední a východní Evropy zůstala energetická poptávka v sektoru služeb v přistupujících zemích v rozmezí let 1990 až 2000 na stabilní úrovni, přičemž zlepšování ukazatelů energetické náročnosti probíhalo průměrným tempem přes 2,6 % p.a. V 90. letech dosahovala energetická poptávka v zemědělství silného poklesu tempem 6,9 % p.a. se značným zlepšením v oblasti energetické náročnosti (tempem 7,4 % p.a.). Ve stejném období docházelo ke zvýšení poptávky po energiích v sektoru služeb v zemích EU-15 tempem 1,4 % p.a. (při zlepšování ukazatelů energetické náročnosti o 0,9 % p.a.) a v zemědělství o 1 % p.a. (při zlepšování ukazatelů energetické náročnosti o 0,1 % p.a.). 19

I přes tento významný pokrok, jehož bylo dosaženo za uplynulé desetiletí v přistupujících zemích ve srovnání se zeměmi EU-15, zůstala spotřeba energie na jednotku přidané hodnoty (tj. energetická náročnost) zhruba 3,5krát vyšší v přistupujících zemích než v případě zemí EU-15, a to jak ve službách, tak v zemědělství. Tento proces dokresluje neefektivní využití energií v přistupujících zemích, ale též potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti. Na druhé straně zůstala spotřeba energie ve službách vztažená na jednoho obyvatele v přistupujících zemích na výrazně nižší úrovni, než je tomu v zemích EU-15 (188 kgoe na obyvatele oproti 293 kgoe v zemích EU-15). Podle výchozích předpokladů základního scénáře se předpokládá, že sektor služeb zůstane nejrychleji rostoucím segmentem ekonomiky zemí EU-25 v průběhu zkoumaného období (s tempem 2,6 % p.a.). Tento růst bude markantnější v přistupujících zemích (4,0 % p.a.) než v zemích EU-15 (2,5 % p.a.). Předpokládá se, že do roku 2030 budou služby představovat více než 71 % ekonomiky zemí EU-25 (71,5 % v EU-15 a 65,2 % v přistupujících zemích). Hospodářský růst v zemědělství je poměrně omezený (+1,0 % p.a.) a v důsledku toho klesne podíl tohoto sektoru na hrubé přidané hodnotě do roku 2030 na hodnotu 1,7 %. Vývoj poptávky po energiích v terciárním sektoru je shrnut v tabulce 4-12. Předpokládá se, že poptávka v terciárním sektoru v zemích EU-25 poroste tempem 1,2 % p.a. v letech 2000-2030 a bude mít v podstatě obdobný vývoj pro země EU-15 (+1,1 % p.a.) a přistupující země (+1,2 % p.a.). Růst energetických potřeb v terciárním sektoru je tažen vývojem služeb, kde poptávka po energiích roste tempem 1,3 % p.a., kdežto růst poptávky v zemědělství se omezuje na hodnotu 0,5 % p.a. V rozmezí let 2000 až 2030 bude více než 93 % nových požadavků na energie z terciárního sektoru pocházet právě ze služeb. Při přetrvání trendů zaznamenaných v uplynulém desetiletí se předpokládá, že rozdělení paliva v terciárním sektoru projde dalšími změnami ve prospěch využívání účinnějších a čistších forem energie. Z tohoto důvodu se předpokládá, že u spotřeby pevných paliv dojde po výrazném poklesu na úrovni blízké 80 % v rozmezí let 1990 až 2000 k dalšímu snižování do roku 2030. Spotřeba ropy by podle předpokladů rovněž měla projít dalším poklesem v rozmezí let 2000-2010, a to tempem 0,7 % p.a. (oproti poklesu rychlostí 1,8 % p.a. v letech 1990 až 2000), ale poté bude vykazovat určitý omezený růst. Předpokládá se, že do roku 2010 poroste energetická poptávka po biomase a odpadu ke spalování, ale poté dojde opět k určitému poklesu v důsledku omezeného růstu v zemědělském využití. Poptávka po zemním plynu v terciárním sektoru poroste tempem 1,0 % p.a. Výraznější růst se předpokládá v případě rozvodů tepla (tempem o 1,5 % p.a.) po nahrazení starých okrskových tepláren pro dálkové vytápění zdokonalenými kogeneračními jednotkami a zlepšení stavu sítí sloužících pro rozvod páry. Poptávka po elektřině by podle předpokladů díky silnému nárůstu elektrických aplikací v oblasti služeb měla růst vysoce nadprůměrnými tempy (+2,0 % p.a.). Do roku 2030 by elektřina měla pokrývat více než 47 % energetických potřeb terciárního sektoru oproti 36 % v roce 2000. Rovněž je třeba zmínit, že v průběhu zkoumaného období dojde k silnému nárůstu poptávky po sluneční energii (tempem 2,9 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale z hlediska absolutních ukazatelů zůstane stále ještě relativně nevýznamná. 20