Co by měly děti vědět o drogách v určitém věku? Předškolní věk (do 6 let) Pozor na jedovaté a nebezpečné přírodní látky Zodpovědný přístup k užívání léků Informace o alkoholu, cigaretách, drogách podávat jen na základě srovnání (zdravé-nezdravé) První až šestá třída (6 až 12 let) Informace o návykových látkách (stručně, jasně) Rizika spojená s braním drog Základní dovednosti, jak čelit tlaku vrstevníků Rozvíjet schopnosti vypořádat se s neúspěchem, zklamáním, odmítnutím Sedmá až devátá třída (12 až 15 let) Širší informace o drogách Umět posoudit krátkodobý i dlouhodobý vliv drog na život Dopad zneužívání drog na společnost Pokročilé dovednosti odmítnout tlak vrstevníků Posilovat zodpovědnost dětí při aktuálním rozhodnutí Jak poznáme, že dítě bere drogy? Změna osobnosti dítěte Časté výkyvy nálad Straní se vás Je zlostné a depresivní Ve svém pokoji tráví sám hodně času Ztratil zájem o školu, o vyučování Ztratil zájem o své předchozí záliby Přestal trávit čas se starými kamarády Přátelí se s dětmi, které se vám nelíbí Nesvěřuje se Nemluví o tom, kam chodí a co dělá Doma se ztrácejí peníze, věci
Proč a jak odmítat drogy? Kdo neumí odmítat, není svobodný. Kdo si váží sám sebe, snaží se chemii vyhnout. Proč jsou drogy mladým lidem nabízeny? Důvody: ten, kdo nabízí drogu, vždy sleduje svůj zisk. Je dobré položit si otázky: Proč mi nabízí drogu? Je to v mém zájmu? Jak odmítat? 1. Odmítnout vyhnutím mít svoje záliby, koníčky, přátele, kteří se alkoholu a drogám vyhýbají 2. Nevidím, neslyším nabídku prostě ignorovat, situaci ukončit, nediskutovat, odejít 3. Řeč beze slov zavrtět hlavou, odmítavý výraz 4. Prostě říci NE! energická odpověď NE! Bez jakéhokoliv vysvětlování 5. Odmítnutí s vysvětlením jasně rozlišit, že neodmítám toho, kdo nabízí, ale to, co nabízí 6. Porouchaná gramofonová deska nic se nevysvětluje, nevede se dialog, pouze se stále opakuje např. NECHCI! 7. Odmítnutí protiútokem nabízející se někdy snaží snižovat sebevědomí toho, komu nabízí drogu. Např. Napij se a nedělej ze sebe kdovíco! Místo omlouvání se lze přejít do protiútoku. 8. Nabídnutí lepší možnosti Záleží-li nám na druhém, nabídneme mu lepší možnost než on nám a uvidíme, o co mu vlastně jde. Např. se mohu vyhnout oslavě, na které se bude pravděpodobně fetovat, a místo ní pozvu přítele/přítelkyni třeba do kina. Strategie pro vyšetřování šikany 1. Doporučená strategie pro vyšetřování šikany 1, rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozorňovali 2, nalezení vhodných svědků 3, individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikdy NE! konfrontace oběti a agresora) 4, zajištění ochrany obětem 5, rozhovor s agresorem, je-li agresorů více, pak provést konfrontaci mezi nimi Doporučená strategie při výbuchu brutálního skupinového násilí, tzv.školního lynčování 1, překonání šoku pedagoga a bezprostřední záchrana oběti
2, domluva pedagogů na spolupráci a postupu vyšetřování 3, zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi 4, pokračující pomoc a podpora oběti 5, nahlášení policii 6, vlastní vyšetřování Nepřímé a přímé znaky šikanování Nepřímé (varovné) znaky šikanování Doporučení učitelům Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními O přestávkách se zdržuje v blízkosti učitelů Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený Působí smutně, nejistě, stísněně, nešťastně,mívá blízko k pláči Stává se uzavřeným Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje Jeho věci jsou poškozené a znečištěné Jeho věci jsou rozházené po lavici, po třídě, v koši Zašpiněný nebo poškozený oděv Stále postrádá nějaké věci Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit Vážení kolegové, naslouchejte dětem i rodičům. Jestliže s vámi o šikaně mluví, nikdy nezlehčujte a nepodceňujte, co slyšíte. Vyšetřujete-li šikanu, mějte na mysli, že bývá skrytá a rafinovaná, těžko se dokazuje. Vždy spolupracujte s rodiči a se školním metodikem prevence. Pamatujte, že se šikanované dítě bojí, v těžších případech hledá vinu v sobě a ztotožňuje se s útočníkem. Mějte na mysli, že dlouhodobá šikana může oběť poškodit na celé roky, někdy na celý život. Je pravděpodobné, že se šikana podílí i na sebevražedných pokusech dětí. Dospělí lidé, kteří byli v dětství obětí šikany, bývají náchylní k úzkostným stavům, depresi a mívají obtíže ve vztahu s životním partnerem.
Doporučení rodičům Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci, kamarádi Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem Nechuť jít ráno do školy, dítě odkládá odchod z domova, ztráta chuti k jídlu, ustrašenost Dítě nechodí do školy a ze školy stejnou cestou, případně střídá trasu Prosí o dovoz a odvoz autem Dítě chodí domů ze školy hladové Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze spaní Ztráta zájmu o učení a schopnosti soustředit se na ně Dítě bývá doma smutné, apatické, objevují se výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě Odmítá svěřit se s tím, co ho trápí Dítě žádá o peníze, při čemž dává nevěrohodné důvody, případně doma krade peníze Nápadně často hlásí ztrátu svých věcí Dítě je nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem Dítě projevuje zlobu vůči rodičům Dítě si často stěžuje na bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma Dítě se vyhýbá docházce do školy Dítě se zdržuje doma víc než předtím Vážení rodiče, neříkejte svým dětem, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami. Spojte se s ředitelstvím školy, s třídním učitelem a se školním metodikem prevence. Přímé znaky šikanování Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka Nadávky, ponižování, hrubé žerty Kritika žáka, výtky na jeho adresu, pronášené nepřátelským, nenávistným, pohrdavým tónem Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil Žák dostává od jiných spolužáků příkazy panovačným tónem a podřizuje se jim Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či ke spoluúčasti na nich
Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout M. Horynová, metodik prevence