Vzdělávání podporuje začleňování komunit Ausbildung unterstützt die Integration von Minderheiten

Vzdělávání podporuje začleňování komunit Ausbildung unterstützt die Integration von Minderheiten Soubor příspěvků projektu Vzdělávání podporuje začleňování komunit s registračním číslem CZ 0327 realizovaném v rámci programu Evropské územní spolupráce Rakousko Česká republika 2007 2013. Das Gesamtprojekt Ausbildung unterstützt die Integration von Minderheiten mit Registriernummer CZ 0327 wird in Rahmen des Programms der Europäischen territorialen Zusammenarbeit Österreich Tschechische Republik 2007 2013 realisiert. Kolektiv autorů Brno srpen 2014 Autorenkollektiv Brno August 2014

Složení autorského kolektivu: Autoren: Mgr. Veronika Kollárová Hofrat Mag. Gerhard Antl RNDr. Josef Pitner RNDr. Eva Toušková RNDr. Jana Marková PhDr. Jiřina Kolčavová Bc. Radan Mach Mgr. Radana Stýblová Mgr. Michal Kiesel Mgr. Radoslav Klepáč Mgr. Petr Kostík

Publikace je výstupem v rámci projektu Vzdělávání podporuje začleňování komunit s registračním číslem CZ 0327, realizovaném v rámci programu Evropské územní spolupráce Rakousko Česká republika 2007-2013 financovaném z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje. Projekt realizovala Krajská hospodářská komora jižní Moravy ve spolupráci s Bundeshandelsakademie und Bundeshandelsschule Gänserndorf v roce 2014. Die Publikation ist das Ergebnis des Projekts Ausbildung unterstützt die Integration von Minderheiten mit der Registrierungsnummer CZ 0327, die im Rahmen der Europäischen Territorialen Zusammenarbeit Österreich - Česká Republika 2007-2013 realisiert und durch den Europäischen Fonds für regionale Entwicklung finanziert wurde. Das Projekt hat die Wirtschaftskammer von Südmähren in Zusammenarbeit mit Bundeshandelsakademie und Bundeshandelsschule Gänserndorf im Jahr 2014 verwirklicht.

Obsah Inhalt Azylová a integrační politika České republiky...5 Mgr. Veronika Kollárová Vzdělání podporuje integraci menšin...7 Hofrat Mag. Gerhard Antl Situace cizinců a příslušníků komunit na trhu práce v ČR...9 RNDr. Josef Pitner Změny v kvalifikační skladbě cizinců na trhu práce v ČR a Jihomoravském kraji...11 RNDr. Eva Toušková Celoživotní vzdělávání a jeho možnosti i pro cizince...14 RNDr. Jana Marková Vzdělávání příslušníků komunit na střední škole situace v ČR, specifické problémy...18 PhDr. Jiřina Kolčavová Živnostenské podnikání cizinců v ČR...20 Bc. Radan Mach Jednotná kontaktní místa (JKM)...22 Mgr. Radana Stýblová Podpůrné informační služby Evropské unie se zaměřením na cizince...24 Mgr. Michal Kiesel Vzdělání jako předpoklad sociální integrace...26 Mgr. Radoslav Klepáč Vzdělávání cizinců v oblasti podnikatelských aktivit...28 Mgr. Petr Kostík Asyl und Integrationspolitik in der Tschechischen Republik...31 Mgr. Veronika Kollárová Bildung unterstützt die Integration von Minderheiten...33 Hofrat Mag. Gerhard Antl Die Situation der Ausländer und Angehörigen der Minderheitenam Arbeitsmarkt in der Tschechischen Republik...35 RNDr. Josef Pitner Veränderungen in der Qualifikationsstruktur der Ausländer auf dem Arbeitsmarkt in der Tschechischen Republik und in Südmähren...37 RNDr. Eva Toušková Lebenlanges Lernen und seine Möglichkeiten auch für Ausländer...40 RNDr. Jana Marková Bildung der Minderheiten Mitglieder an der Fachschule die Situationin der Tschechischen Republik, spezifische Probleme...44 PhDr. Jiřina Kolčavová Geschäftsaktivitäten von Ausländern in der Tschechischen Republik...46 Bc. Radan Mach Einheitliche Kontaktplätze (JKM)...48 Mgr. Radana Stýblová Hintergrundinformative Dienst der Europäischen Unionmit Schwerpunkt auf Ausländer...50 Mgr. Michal Kiesel Ausbildung als Grundvoraussetzung für soziale Integration...53 Mgr. Radoslav Klepáč Bildung der Ausländer in Geschäftsaktivitäten...55 Mgr. Petr Kostík

Azylová a integrační politika České republiky Mgr. Veronika Kollárová Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců Přestože procentuelní zastoupení cizinců není v naší zemi nijak závratné (v roce 2012 to bylo 4,17 %), tvoří cizinci od konce 90. let narůstající skupinu obyvatel. Vzhledem k této skutečnosti přijala v roce 2000 usnesením vláda České republiky Koncepci integrace cizinců, jejímž cílem bylo přijmout účinná opatření, která budou podporovat řízenou legální migraci a zároveň minimalizovat migraci nelegální. Gestorem migrační politiky se stalo Ministerstvo vnitra České republiky, které společně s dalšími resorty (MV, MPSV, MŠMT, MOP, MZD, MMR a MK) a partnery (NNO, regionální a lokální správa, organizace cizinců apod.) naplňuje úkoly vyplývající z Koncepce. Velký vliv na současnou podobu migrační politiky České republiky má mimo jiné také její členství v Evropské unii a účast v schengenském prostoru. Ačkoliv si ČR zachovává významný díl suverénního vlivu, slaďuje svou politiku s požadavky EU tak, aby byla schopna flexibilně reagovat na změny v migrační realitě Evropské unie. Migrační politika ČR se tak zaměřuje na dvě oblasti: mezinárodní ochranu (azyl a doplňková ochrana) a integraci cizinců ze třetích zemí (země mimo EU). Právě na tyto kategorie cizinců jsou zaměřena opatření azylové a integrační politiky. Cizinci občané členských států EU jsou z integrace vyňati, neboť dle obecně přijatého úzusu podporu při integraci nepotřebují. Azylová politika Ačkoliv se Česká republika jako člen Evropské unie zavázala ke spolupráci v oblasti azylu, pravidla pro přiznání národního statusu azylanta si stejně jako ostatní státy určuje sama. Základním právním předpisem který se jimi zabývá, je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Tento zákon stanoví pravidla pro podání žádosti o přidělení mezinárodní ochrany formou azylu a také práva azylantů (cizinců s již přiznaným azylem) na pomoc při začlenění do společnosti. Nástrojem k začleňování se stal Státní integrační program, který deklaruje pomoc azylantům od státu v oblasti zajištění bydlení, výuky českého jazyka a uplatnění na trhu práce. V případě přidělení azylu získá cizinec obdobná práva jako držitel trvalého pobytu: má právo pracovat bez pracovního povolení (zaměstnavatel pouze nahlásí jeho nástup na příslušný úřad práce), je zařazen do veřejného zdravotního pojištění, má nárok na sociální zabezpečení obdobně jako občané České republiky. V případě, že při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu nebudou shledány důvody pro udělení azylu, přezkoumají se ještě důvody, pro něž lze udělit alespoň ochranu doplňkovou, jakožto nižší formu ochrany (např. z důvodu špatného zacházení, sloučení rodiny apod.). Díky stávajícímu nastavení azylové politiky zájemců o udělení mezinárodní ochrany v České republice meziročně ubývá. Podle údajů z roku 2012 o ni podalo žádost celkem 753 osob, azyl byl udělen ve 49 případech a doplňkovou ochranu získalo 149 žadatelů. Výrazně větší skupinou cizinců jsou cizinci ze třetích zemí, kteří nejsou žadateli ani držiteli mezinárodní ochrany. Těch bylo ke konci roku 2012 více než 438 tisíc. A právě jim jsou určena opatření integrační politiky. Integrační politika Integrace cizinců má zásadní význam pro sociální soudržnost a hospodářský rozvoj společnosti. Z tohoto důvodu je podpora začleňování legálně pobývajících cizinců do společnosti, zejména podpora prevence případných problémů, vnímána jako nedílná součást legální migrační politiky a z této perspektivy je k ní také přistupováno. Specifická opatření, která mají sloužit jako klíčové předpoklady úspěšné integrace, byla formulována jako cizincova znalost českého jazyka, ekonomická soběstačnost, orientace ve společnosti a na vzájemné vtahy cizinců a majoritní společnosti. 5

Jelikož se integrace odehrává v místech, kde cizinci žijí nebo pracují, hraje významnou roli zejména lokální politika integrace. Z tohoto předpokladu vycházelo Ministerstvo vnitra, když od roku 2009 podporuje zřizování regionálních Center na podporu integrace cizinců. Tato centra mají cizincům sloužit jako informační střediska, která poskytují např. kurzy českého jazyka, sociální a právní poradenství, nebo sociokulturní kurzy. Cílem center je také průběžný monitoring situace cizinců a podpora rozvoje občanské společnosti prostřednictvím vytváření příležitostí pro setkávání cizinců s majoritou. Jako první se k zodpovědnosti za lokální integrační politiku přihlásil Jihomoravský kraj, když od roku 2009 provozuje Integrační centrum v Jihomoravském kraji. 1 V následujícím roce přistoupil k vypracování lokální integrační strategie prostřednictvím přijetí střednědobého dokumentu Program cílené a dlouhodobé podpory integrace cizinců ze třetích zemí na území Jihomoravského kraje 2011 2015. Tento dokument mapuje situaci cizinců v kraji a cílí integrační snahy na základě zjištěných potřeb. Doposud je však iniciativa Jihomoravského kraje mezi kraji ojedinělou a lokální integrační politika tak v České republice zůstává pouze vágním pojmem. 1 Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců vzniklo v roce 2009 za podpory Evropského integračního fondu. 6

Vzdělání podporuje integraci menšin Hofrat Mag. Gerhard Antl ředitel BHAK & BHAS Gänserndorf V Rakousku má migrace dlouhou tradici. Zejména v roce 2014 si tato země připomíná cílený nábor převážně tureckých dělníků, který proběhl přesně před 50 lety. V této první vlně přišli původně jako dočasní pracovníci v době ekonomické konjunktury, z nichž mnoho pracovníků z bývalé Jugoslávie. V průběhu desetiletí došlo ke sloučení rodin a původní přechodný pobyt se stal trvalým. Později přišly další velké migrační vlny, které byly způsobeny politickými konflikty v jihovýchodní Evropě, a až po přistoupení Rakouska k Evropské unii v roce 1995 to byly hlavně německé národnosti, které v Rakousku hledaly práci. V číslech vyjádřeno žilo v Rakousku v roce 1961 asi 100 000 cizích státních příslušníků, v roce 2010 již 1,4 milionů lidí s migračním pozadím. Největší skupiny migrantů (k 01.01.2010) 213.000 z Německa 207.000 ze Srbska, Černé Hory, Kosova, 183.000 z Turecka 130.000 z Bosny 70.000 z Chorvatska Původně byli dělníci určeni především jako nekvalifikovaní dělníci na jednoduché činnosti a pro pomocné práce, znalost německého jazyka nehrála zvláštní roli. To vedlo v posledních desetiletích, a to zejména u lidí s tureckými kořeny k problému, který postihuje i děti zde narozené, a tím představuje výzvu pro rakouský vzdělávací systém. Politika řeší tento problém a chce v budoucnosti zajistit, aby všechny děti při vstupu do základní školy (ve věku 6 let) měly dostatečné znalosti němčiny. Proto byl zavedený rok povinné školky (2009), a je plánováno rozšíření tohoto závazku na dva roky u velkých jazykových deficitů. To má velký význam zejména pro Vídeň, protože počet obyvatel s migračním pozadím je zde mimořádně vysoký. Po mateřské školce je pak úkolem rakouské školy zajistit pomocí nabídky široké škály dlouhodobě dobré vyhlídky na trhu práce. Co se týče trhu práce samého, je zde uvedeno několik čísel z okresu Gänserndorf. V současné době je v této oblasti 41 200 zaměstnanců, z nichž 5 535 cizinců. Je zde i 3 367 nezaměstnaných, z nichž 1 486 lidí nemají jiné vzdělání než povinnou školní docházku. Z těchto 1 486 lidí bez práce a odborné přípravy je 648 cizinců. Z těchto údajů lze jasně vyčíst důležitost dobrého vzdělání pro budoucnost. Proto jsou k dispozici v Rakouské republice nabídky se širokým spektrem, ve kterých by mělo být zejména odborné vzdělání zdůrazněno. Jedná se o největší školní systém pro střední školy, ve kterém je asi 80% 15 19letých studentů vyučováno. Speciální recept na úspěch je také systém tzv. výuka, kde probíhá vzdělání v kombinaci s praktickou přípravou v podnicích s povinnou odbornou školní docházkou. Kromě toho je zde střední odborný a vyšší vzdělávací systém, který lze v podstatě rozdělit do technických, odborných a obchodních humanitních škol. Šíře sortimentu je v tomto případě zvláště podtrhnuta skutečností, že existuje nabídka o necelých 700 různých vzdělávacích programů. Dále budou představeny především obchodní školy. Je možné toto pojmout jako centrum kompetencí v případě, že se jedná o výuku řízení podniků a národních ekonomických znalostí. Navíc je kladena velká hodnota na týmovou práci, sociální dovednosti, podnikání a odpovědnost. To má také velmi dobrý vliv na problémové oblasti, jako jsou jazykové deficity, kulturní rozmanitost a náboženské rozdíly, které mohou vzniknout u žáků s migračním pozadím. Praktická obchodní škola nabízí tříletou školní formu, která umožňuje odbornou přípravu a po ukončení povinné školní docházky je nejrychlejší cestou k dokončení odborného vzdělávání. Je ukončena závěrečnou zkouškou a umožňuje pokračovat v širokém spektru obchodních činností. 7

Kromě toho je dobrým základem pro pozdější samostatné výdělečné činnosti, jelikož tento stupeň zkoušky nahrazuje podnikatelskou zkoušku. Obchodní akademie je školící pětiletý program a nabízí vedle odborné přípravy také možnost ke studiu na vysoké škole. Je ukončená maturitní zkouškou a diplomovou zkouškou, kdy diplomová zkouška je v rámci Evropské unie totožná s nejméně jedením rokem, anebo s méně než třemi lety terciárního vzdělávání. Tím vzdělávání poskytuje vícenásobnou kvalifikaci s ukončením odborného vzdělání, právo na studium na vysokých školách a možnost následného osamostatnění. 8

Situace cizinců a příslušníků komunit na trhu práce v ČR RNDr. Josef Pitner Úřad práce ČR krajská pobočka v Brně Demografická prognóza pro ČR není příznivá. Bez zahraniční migrace stát přijde do konce roku 2050 o nejméně 2,1 mil. osob, tedy o 20 % současné populace. To by se nutně výrazně projevilo ve snížení objemu disponibilní pracovní síly s negativním dopadem v národním hospodářství a následně v poklesu životní úrovně obyvatelstva. Předpokládá se, že zahraničním stěhováním může stát zpět získat cca 1,5 mil. osob, což představuje zhruba 0,8 mil. pracovních sil. Tím by se hrozící ztráty obyvatelstva podařilo snížit o zhruba tři čtvrtiny. Prakticky v žádné vyspělé evropské zemi nebude nastolována otázka, zda emigranty přijímat, ale jak je možno zapojovat je co nejefektivněji do společnosti a na trh práce. Nepříznivou bilanci v demografické skladbě vykazuje nyní většina evropských zemí. Dle poslední demografické projekce OSN větší populační ztráty než ČR zaznamená do roku 2050 (bez započtení migrace) například Estonsko (pokles populace o 46 %), Bulharsko (pokles o 43 %), Ukrajina (o 40 %), Rusko (28 %) či Itálie (25 %), obdobná situace bude v například Rakousku (pokles o 20 %). Podstatně nižší úbytek obyvatelstva pravděpodobně zaznamená Německo (pokles o 14 %), ale především například Dánsko (o 5 %) či Velká Británie (pokles obyvatelstva o pouhé 1%). Cizinci na trhu práce v ČR a občané ČR pracující v zahraničí V průběhu výrazných změn v systému organizačního uspořádání veřejných služeb zaměstnanosti a v systému práce úřadu práce, ke kterým došlo na jaře 2011, přestaly být postupně sledovány téměř všechny statistiky o zaměstnanosti cizinců. Proto většina národních dat o jejich zaměstnanosti je vztažena k 31.12.2011, výjimečně pak k 31.12.2012. V řadě případů je proto vhodné čerpat aktuálnější údaje tohoto druhu z databází Eurostatu. Podle posledních dostupných statistických dat (Eurostat, stav k 31.12.2012) žije v ČR celkem 438,1 tis. cizinců, z čehož 160,9 tis. (tj. 37 %) je občanů jiného státu Evropské unie a 277,2 tis. osob (tj. 63 %) pochází z nečlenských zemí Unie. Na celkovém obyvatelstvu ČR se cizinci podílejí 4,15 %. Podle posledních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (za rok 2011) vyvíjí na trhu práce činnost celkem 310,9 tis. zahraničních pracovníků, což představuje jejich podíl na pracovní síle ve výši 5,6 %. Intenzita nárůstu počtu zaměstnaných cizinců v ČR je značná. Za posledních 10 let se jejich počet dvojnásobil. Tak například koncem roku 2001 bylo u nás zaměstnáno 167 652 cizinců, v roce 2005 již 218 982 a v roce 2008 dokonce už 361 709. Za sedm let se tedy jejich počet zvýšil o skoro 120 %. Nástup hospodářské recese trend v zaměstnanosti cizinců změnil. V průběhu roku 2009 se jejich počet snížil o více než 40 tis. a během roku 2010 o dalších více než 10 tis. Poté ovšem počet zaměstnaných cizinců u nás začal opět narůstat. Nejvíce cizinců zaměstnaných v ČR pochází ze Slovenska. Podle posledních údajů jich je cca 120 tis. Na druhém místě následují občané Ukrajiny (70 tis.) a na třetí pozici jsou občané Vietnamu (skoro 60 tis.). Na dalších místech s velkým odstupem následuje Polsko (20 tis.), Bulharsko (8 tis.), Rumunsko (7 tis.), Německo (5 tis.), dále Rusko, Mongolsko a Velká Británie. Česká republika je výrazně imigrační zemí. Občanů ČR pracujících v zahraničí je zhruba čtyřikrát méně, než cizinců pracujících v ČR. V Evropské Unii je nyní zaměstnáno pouze cca 75,0 tis. občanů ČR, tj. zhruba jen 1,4 % z celkového počtu pracovníků v národním hospodářství. Cizinci v Evropské unii Koncem roku 2012 žilo v zemích EU celkem 34,3 mil. občanů jiné národnosti. Z nich 13,6 mil. (tj. 40 %) bylo občany jiného státu EU a 20,7 mil. osob (60%) pocházelo ze zemí mimo EU. V pěti nejlidnatějších zemích Unie (Německo, Velká Británie, Itálie, Francie a Španělsko) žijí více než tři čtvrtiny z celkového počtu těchto cizinců. Z hlediska absolutních počtů nejvyšší počty cizinců vykazuje Německo, v němž v prosinci 2012 jich žilo 7 409,8 tis., dále Španělsko (s 5 562,1 tis. cizinci), Itálie (4 825,6 tis. cizinců) a Velká Bri- 9

tánie (4 802,3 tis. cizinců). Z největších evropských států nejméně cizinců vykazuje Francie, v níž jich žije 3 858,3 tis., s velkým odstupem pak následuje Belgie (1 224,9 tis. cizinců), Řecko (975,4 tis.) a desátou pozici uzavírá Rakousko (947,7 tis.). Naopak nejméně cizinců (v absolutním vyjádření) žije na Maltě (20,5 tis.), v Lotyšsku (20,6 tis.), Chorvatsku (23,3 tis.), Rumunsku (36,5 tis.) a v Bulharsku (42,4 tis.). Velmi málo cizinců vykazují i tři středoevropské země Polsko (57,5 tis.), Slovensko (70,7 tis.) a Slovinsko (85,6 tis. cizinců). Vzato relativně nejvyšší podíl cizinců na celkové populaci v zemích EU má Lucembursko, v němž se na celkovém stavu obyvatelstva cizinci podílejí 43,8 %. Na dalších místech následuje Kypr (20,0 %), Lotyšsko (16,3 %), Estonsko (15,7 %), Španělsko (12,0 %) a Rakousko (11,2 %). Naopak relativně nejméně cizinců v populaci vykazují mezi státy Unie nové země z východní a střední Evropy. Na prvním místě v tomto ohledu je Polsko, v němž se cizinci na celkových stavech populace podílejí pouze 0,1 %. Dále následuje Rumunsko (0,2 %), Chorvatsko (0,5 %), Bulharsko (0,6 %), Litva (0,7 %) a také Slovensko (1,3 %). 10

Změny v kvalifikační skladbě cizinců na trhu práce v ČR a Jihomoravském kraji RNDr. Eva Toušková Úřad práce ČR krajská pobočka v Brně Počet cizinců dlouhodobě pobývajících na území České republiky vzrostl za posledních 20 let více než pětinásobně. Ke 31.12.2012 zde legálně žilo celkem 438,1 tisíc cizinců, z toho téměř polovina (48,4%) měla v ČR trvalý pobyt. Cizinci přicházejí do ČR především za prací, na trhu práce jich podle posledních dostupných údajů (r.2011) působilo 310,9 tis., tedy 71,3%. Na celkovém počtu obyvatel se cizinci podílejí 4,15%, na pracovní síle pak 5,6%. Na počátku ekonomické transformace rychle rostl počet cizinců přicházejících do ČR za prací a pobývajících v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu (nad 90 dní); v letech 1993 1996 jejich počet narostl o více než 100 tis. osob a v roce 1996 cizinci s dlouhodobým pobytem představovali téměř 77% cizinců žijících v ČR. V dalších letech počet těchto cizinců víceméně kopíroval ekonomický vývoj. K prvnímu poklesu došlo po ekonomických problémech po roce 1998, od roku 2000 však již jejich počet opět postupně rostl, nejrychleji v letech 2006 2008, kdy přibylo dalších téměř 100 tis. osob. Po nástupu ekonomické krize v roce 2008 počet cizinců s dlouhodobým pobytem výrazně poklesl z 267 tis. (2008) na cca 212 tis. (2012), a to zejména díky zpřísnění podmínek pro vydávání pracovních povolení. Naproti tomu počet cizinců s trvalým pobytem roste od roku 1993 setrvale a dynamika tohoto nárůstu se po vstupu ČR do EU výrazně zvýšila. Zatímco v první dekádě (1993 2003) přibylo v ČR pouze 50 tis. cizinců s trvalým pobytem, v letech 2003 2012 jich přibylo již 131 tisíc, tedy více než 2,5 krát více. Vedle členství v EU zde sehrává roli také skutečnost, že řada cizinců z třetích zemí, působících zde původně na pracovní povolení (+povolení k dlouhodobému pobytu), v současné době již splňuje podmínky pro udělení trvalého pobytu, a po zpřísnění podmínek pro vydávání pracovních povolení (v roce 2009) řeší situaci touto cestou. Dostupnost informací Informace o cizincích sledují jednotlivá ministerstva podle svého oboru působnosti. Český statistický úřad tyto informace shromažďuje a zpracovává. Od roku 2001 vydává publikaci Cizinci v České republice, která zahrnuje informace o cizincích, kteří v ČR mají trvalý nebo dlouhodobý 11

pobyt, kteří zde pracují nebo podnikají, nebo požádali o azyl. Sledovány jsou různé aspekty života cizinců (demografické, ekonomická aktivita, vzdělávání, kriminalita, zdravotní péče, nelegální migrace). viz stránky ČSÚ: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/cizinci_uvod. Zaměstnanost cizinců je sledována ve dvou oddělených evidencích: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí sleduje prostřednictvím Úřadů práce údaje o cizincích v postavení zaměstnanců (a od roku 2004 také společníků obchodních společností a členů družstev). Data byla sledována od roku 1993, za období 2001 2011 jsou k dispozici velmi podrobné statistiky (profesní, odvětvové, kvalifikační atd.). Od r. 2012 oficiální statistiky neexistují v důsledku změny programového vybavení Úřadu práce za éry ministra Drábka. * Pozn.: Dne 24.6.2014 nabyla platnosti novela zákona o pobytu cizinců, na základě které část agendy pracovních povolení (nově tzv. Zaměstnanecké karty) přechází pod Ministerstvo vnitra. Jakým způsobem budou data o cizincích nadále sledována, není v současné době jasné. 2) Ministerstvo průmyslu a obchodu sleduje data za cizince s platným živnostenským oprávněním (počty a typy živností dle regionů, celostátně počty dle občanství podnikatelů). Data jsou sledována od roku 1993. Do roku 2007 byl sledován i obor činnosti, od r. 2008 již bohužel nikoli. Změny v kvalifikační struktuře cizinců V období 1996 2004 byla struktura cizinců na trhu práce relativně stabilní. S výjimkou pracovníků ze Slovenska, kteří působili především v dělnických profesích ve stavebnictví a strojírenství, byl vstup cizinců z ostatních zemí účinně regulován vydáváním pracovních povolení. Ze zemí bývalého východního bloku přicházely do ČR legálně především kvalifikované dělnické profese, které byly na zdejším trhu práce nedostatkové (strojírenští dělníci, svářeči, kvalifikovaní stavební dělníci). Podíl zcela nekvalifikované nebo málo kvalifikované pracovní síly byl poměrně malý. Ze západní Evropy a USA pak přicházeli téměř výlučně vysoce kvalifikovaní pracovníci (učitelé jazyků, manažeři, obchodní zástupci). Zlomovým rokem byl rok 2004, kdy ČR jednak vstoupila do EU a otevřela svůj trh práce pro občany EU, a jednak vstoupil v platnost nový Zákon o zaměstnanosti ( 435/2004 Sb.). Tento zákon upravil vydávání pracovních povolení pro společníky a členy družstev, čímž sice na jedné straně podchytil již zde působící cizince v tomto postavení, na straně druhé zároveň otevřel dveře pro příliv nekvalifikované pracovní síly, a to jak ze zemí bývalého východního bloku, tak později některých asijských zemí, které tuto formu vstupu na trh práce začaly také využívat. V letech 2007 2008 vrcholí příliv cizinců zejména do nekvalifikovaných a málo kvalifikovaných profesí (pomocní dělníci ve stavebnictví a průmyslu, montážní dělníci, baliči, pracovníci úklidových služeb). V důsledku hospodářské krize dochází v letech 2009 2011 jednak k částečnému poklesu poptávky po této pracovní síle (úbytek pracovních míst zejména v průmyslu), jednak ke zpřísnění podmínek pro vydávání pracovních povolení. Zároveň roste počet pracujících cizinců ze zemí EU, ve kterých je situace na trhu práce ještě horší než v ČR (zejména roste počet Slováků, ale také např. občanů Španělska). Ze západní Evropy však přichází především kvalifikovaná pracovní síla, která nachází uplatnění v zahraničních firmách lokalizujících v ČR svá mezinárodní vývojová a servisní centra. V důsledku tohoto vývoje se kvalifikační struktura cizinců na trhu práce v ČR výrazně zlepšuje. V Jihomoravském kraji je trend ve změně kvalifikační struktury ještě výraznější než v ČR jako celku. Je to dáno tím, že v letech 2004 2010 byl v kraji extrémně vysoký podíl nekvalifikované pracovní síly díky vysokému počtu pracovních povolení pro tzv. družstevníky. (Na konci roku 2010 působilo v kraji 54,6% cizinců družstevníků z celé ČR.) Vedle legislativních změn a ekonomických faktorů má vliv na situaci v kraji zejména geografická blízkost Slovenska a přítomnost významných zahraničních zaměstnavatelů v oblasti IT v Brně, kteří přitahují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu nejen z EU ale i z mimoevropských zemí. Aktuálně působí na trhu práce v kraji cca 36,2 tis. cizinců (cizinci registrovaní úřadem práce a cizinci podnikající na živnostenská oprávnění), přes 70% z nich je koncentrováno do města Brna. Většinu cizinců v současné době představují cizinci ze zemí EU (50 60%), a to zejména Slováci (80%). Na pracovní povolení nyní působí na trhu práce v kraji pouze 4 5% cizinců. 12

Cizinci jsou obsazována jednak kvalifikovaná pracovní místa, na která není dostatek vhodných uchazečů (odborníci v IT, učitelé jazyků, kvalifikované dělnické profese, zejména ve strojírenství, lékaři), jednak nekvalifikované profese, o které čeští uchazeči při současném nastavení systému sociálních dávek nemají zájem, neboť se jedná o málo placenou a často fyzicky namáhavou práci (dělníci na stavbách, sezónní pracovníci v zemědělství a lesnictví, montážní a pomocní dělníci v průmyslu, uklízeči). 13

Celoživotní vzdělávání a jeho možnosti i pro cizince RNDr. Jana Marková ředitelka Střední školy potravinářské, obchodu a služeb Brno Vzdělávací systém v ČR Počáteční vzdělávání Vzdělávací systém poskytující tzv. formální vzdělávání, v případě úspěšného ukončení posledního ročníku příslušného druhu a typu školy je výsledkem vzdělávání dosažení stupně vzdělání. Dosažené stupně vzdělání: 14 Primární stupeň Základy vzdělání ZŠ speciální Základní vzdělání ZŠ Sekundární stupeň Střední vzdělání OU Střední vzdělání s výučním listem SOU Střední vzdělání s maturitní zkouškou gymnázia, SOŠ Terciální stupeň Vyšší odborné vzdělání VOŠ DiS. Vysokoškolské vzdělání VŠ Bc., Mgr.; doktorský studijní program PhD. Celoživotní učení a další vzdělávání Další vzdělávání navazuje na počáteční vzdělávání ve školách a školských zařízeních. Umožňuje se, aby každý, kdo dosáhl alespoň základního vzdělání, mohl konat jednotlivou zkoušku závěrečnou, maturitní zkoušky důležité z hlediska požadavků trhu práce. Motivem konání jednotlivé zkoušky může být: Snaha uchazeče prokázat vůči zaměstnavateli znalosti a dovednosti v rozsahu zkoušky (výhoda při hledání zaměstnání) Srovnatelnost dřívějších absolventů s čerstvými absolventy (zejména nové pojetí ZZ, maturitní zkoušky, ) Úspěšným vykonáním jednotlivé zkoušky se však nezíská stupeň vzdělání. Získání stupně vzdělání se váže na: absolvování vzdělávacího programu v plném rozsahu tj. úspěšným vykonáním zkoušek ze všech předmětů nebo jiných ucelených částí učiva stanovených RVP i ŠVP za všechny ročníky studia a úspěšným vykonáním zkoušky, jíž se studium řádně ukončuje. Stále častěji

bývají v současné době nabízeny středními školami rovněž možnosti zkráceného studia pro ty, kteří již získali střední stupeň vzdělání s výučním listem nebo maturitní zkouškou. V tomto případě je studium zaměřeno na odborné předměty a získávání praktických dovedností a odborných kompetencí ve zkrácené formě studia (získání středního vzdělání s výučním listem 1 rok denní formy studia pro absolventy s výučním listem nebo maturitní zkouškou, získání středního vzdělání s maturitní zkouškou 2 roky denní formy studia pro absolventy s maturitní zkouškou) v případě získání středního vzdělání s výučním listem (s platností od 1. 8. 2007) rovněž úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky po získání stanovených profesních kvalifikací, v souladu se zákonem o uznávání výsledků vzdělávání. Do části týkající se dalšího vzdělávání jsou zařazeny také odborné kurzy, kurzy jednotlivých předmětů, specializační kurzy a předpokládají se nově rovněž kurzy za účelem přípravy k získání profesních kvalifikací, příp. úplných kvalifikací (např. formou modulárního způsobu výuky). Kurzy neposkytují stupeň vzdělávání, slouží zejména k doplňování a prohlubování kvalifikací v rámci celoživotního vzdělávání, jako příprava na složení zkoušek profesních kvalifikací nebo jako kurzy rekvalifikační. V souladu se zákonem o č. 179/2006 Sb., se rozumí dalším vzděláváním vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním. Možnosti CŽV v návaznosti na uplatnění na trhu práce a možnosti dosažení středního stupně vzdělání s výučním listem: Příklad pro získání úplné profesní kvalifikace povolání Pekař 1. 2. Úspěšné vykonání nezbytných zkoušek profesních kvalifikací a) Výroba chleba a běžného pečiva b) Výroba jemného pečiva Vykonání závěrečné zkoušky na SŠ obor vzdělání Pekař. Uchazeči přihlášeni ke zkoušce po předložení osvědčení o úspěšném vykonání předepsaných zkoušek profesních kvalifikací mají stejné podmínky a požadavky jako žáci SŠ, zkouška je konána v termínu stanoveném školou. V případě úspěšného vykonání závěrečné zkoušky (písemná část, praktická část a ústní část) obdrží uchazeči výuční list a získávají střední vzdělání s výučním listem na vysvědčení je uvedena poznámka, že zkouška byla konána v souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, v platném znění. Požadavky pro konání zkoušek profesních kvalifikací 15

Možnosti pro cizince Systém počátečního vzdělávání i celoživotního vzdělávání je přístupný i všem cizincům, pro konání zkoušek je nutnou podmínkou vždy nostrifikovaný doklad o dosaženém stupni vzdělání. Dle vlastních zkušeností se jedná často o největší problém. Cizinci nemají doklad doklady, které by bylo možno nostrifikovat a tudíž nemohou zkoušky konat. Druhý problém vidíme často v jazykové bariéře. Kurzy CŽV a DV Kurzy organizované naší školou pro získání profesních kvalifikací nejsou povinnou součástí přípravy na zkoušku PK. Jak se zájemce o PK připraví, je jeho věc. Ke zkoušce se může přihlásit každý, plní-li základní předpoklady a požadavky pro umožnění konání zkoušek profesní kvalifikace. Kurzy však doporučujeme z důvodu seznámení s požadavky, prostředím, přístroji a zařízením, apod. Záleží však na každém uchazeči, zda a jak nabídek školy využije každý si je hradí v případě zájmu sám. Kurzy jako placená služba, kterou hradí: 1. Úřad práce 2. Z projektů (např. s podporou EU) 3. Zájemci si platí sami (Ad 1, ad 2 je nutno dodržet pravidla pro tzv. rekvalifikace (min. rozsah hodinových dotací, apod.) Cena kurzů je smluvní a vychází vždy z nezbytných nákladů souvisejících s vlastní výukou pod vedením lektora jak v teoretickém vyučování, tak praktickém procvičování dovedností. Problémy související s celoživotním vzděláváním a realizací kurzů CŽV z vlastních zkušeností: 16 Zaměstnavatelé nevyžadují ověřování odborných dovedností a kompetencí pro jednotlivá povolání, pracovní činnosti formou profesních kvalifikací, často se setkáváme s názory: My si je zaškolíme sami, nepotřebujeme žádné doklady, je to ztráta času a zaměstnanci musí pracovat nevidí v tom motivační systém pro vlastní zaměstnance. Minimální hodinové dotace pro rekvalifikační kurzy jednotlivých profesních kvalifikací ne vždy odpovídají požadavkům na získávání odborných kompetencí v rámci rekvalifikačních kurzů (na jedné straně u některých profesních kvalifikací příliš vysoké hodinové dotace, na druhé straně nízké) bylo by vhodné za účasti poskytovatelů vzdělávání a požadavků zaměstnavatelů tyto hodinové dotace upravit dle potřeby. U některých povolání chybí úzká spolupráce potenciálních zaměstnavatelů a škol poskytujících vzdělávání, ať již počáteční, tak celoživotní domnívám se, že většina škol se spolupráci v žádném případě nebrání, ba naopak ji vítají. Pro toho, kdo vypisuje výběrové řízení na dodávku rekvalifikačních kurzů pro úřady práce, nerozhoduje kvalita poskytovaného vzdělávání, ale prozatím vždy pouze cena. Jsou zadávány veřejné zakázky v souladu s právními předpisy, ale zadávací dokumentace je zpracovávána tak, že nejčastěji jediným kritériem pro výběr dodavatele je pouze cena. Zakázky tak realizují vzdělávací organizace s minimálními náklady a ve většině zakázek pak dochází k tomu, že jsou účastníci rekvalifikačních kurzů rozdělováni v rámci praxe do provozů, kde se jim nevěnuje lektor, ale pracují pouze v provozu, bez jakékoliv praktické výuky. U zkoušek profesních kvalifikací si pak stěžují, že se jim nikdo nevěnoval, nikdo jim nic nevysvětlil, neukázal, často bývají pouze levnou pracovní silou na rozdíl od realizace praktické výuky ve školách, kde se snažíme realizovat kurzy tak, aby praktická výuka zahrnovala alespoň částečně (minimální hodinové dotace pro praktickou výuku) přímou výuku pod vedením lektora a teprve následně po získání základních praktických dovedností jsou účastníci začleňováni do výroby nebo běžné činnosti jako ostatní žáci. I v tomto případě však na jejich činnost dohlíží lektor učitel odborného výcviku. Z těchto důvodů jsou pak ceny, které nastavují školy jako účastníci veřejných zakázek pro úřady práce z hlediska výše cen pro vypisovatele výběrových řízení neakceptovatelné a tudíž se nemohou na realizaci rekvalifikačních kurzů jako dodavatelé podílet. Školy v tomto ohledu nabízí spolupráci ÚP v nastavení alespoň minimálních parametrů pro vypisované veřejné zakázky na dodávky rekvalifikačních kurzů.

Právní předpisy související s nutností nostrifikace dokladů o dosaženém stupni vzdělání pro cizince cizinci nemají prvotní doklady a nejsou schopni je před konáním zkoušky předložit nemožnost konání zkoušek profesních kvalifikací Jazyková bariéra cizinců. Co nabízí SS POS? Poskytování počátečního vzdělávání v různých formách, zkrácená forma studia pro absolventy se středním vzděláním s výučním listem a maturitní zkouškou Poskytování celoživotního vzdělávání kurzy, zkoušky profesních kvalifikací, rekvalifikační kurzy Poskytování služeb gastronomických, kadeřnických, kosmetických, fotografických Spolupráce se sociálními partnery, možnosti rozšiřování spolupráce Spolupráce s úřady práce Trh práce, uplatnitelnost absolventů Zkušenosti z konání zkoušek profesních a úplných kvalifikací Co na závěr? SŠ potravinářská, obchodu a služeb Brno se vždy ráda zúčastní všech jednání, příprav a realizace spolupráce se zúčastněnými stranami firmami, zaměstnavateli, sociálními partnery, hospodářskou komorou, úřady práce apod. tak, abychom si mohli stanovit a následně i naplnit společné cíle v oblasti poskytování kvalitního jak počátečního vzdělávání, tak také dalšího celoživotního vzdělávání všem zájemcům, zejména evidovaných na úřadech práce a současně tak i zkvalitnit přípravu našich absolventů v rámci počátečního vzdělávání a zvýšit tak jejich uplatnitelnost na trhu práce dle požadavků zaměstnavatelů. Bližší informace naleznete na www.ssposbrno.cz. 17

Vzdělávání příslušníků komunit na střední škole situace v ČR, specifické problémy PhDr. Jiřina Kolčavová Střední škola potravinářská, obchodu a služeb Brno Střední škola potravinářská, obchodu a služeb v Brně je jednou z největších středních škol v České republice. V současnosti ji navštěvuje přibližně 2 500 žáků, kteří se vzdělávají v tříletých učebních oborech, zakončených závěrečnou učňovskou zkouškou a v oborech čtyřletých s maturitní zkouškou. Studium je organizováno formou denní a jako studium při zaměstnání. Škola má dlouholetou tradici, vznikla již po druhé světové válce a s různými obměnami existuje stále. Od roku 1967 sídlí v Brně - Černovicích, Charbulova 106. Každým rokem opouští zdi školy mnoho úspěšných absolventů, kteří se v různých oborech služeb uplatňují doma i v zahraničí, mnozí z nich vystudovali vysoké školy a následně někteří z nich pracují v řídících funkcích různých podniků. Cizinci ve škole V současné době navštěvuje školu přibližně 40 cizinců a pro školu je velmi důležité, aby se tito žáci cítili dobře. Škola klade důraz na budování otevřených přátelských a bezpečných vztahů mezi žáky ve třídách i v celém společenství školy. Chce tak předcházet případným nepříjemným zkušenostem a psychickým traumatům, která by mohla mít dlouhodobé následky pro kolektiv ve třídě, ve škole, pro zdravé fungování člověka ve společnosti a pro jeho efektivní integraci v novém prostředí. Žák má mít ve škole pocit bezpečí, aby se mohl harmonicky rozvíjet a úspěšně učit. Školní řád v souladu se školským zákonem určuje žákům jak se chovat ke spolužákům a pracovníkům školy. Morální kodex určuje pravidla chování zaměstnanců k žákům a jejich rodinám. Škola bere v potaz zvyklosti vázané na národnost a víru žáka, na druhou stranu trvá na pracovitosti, odpovědnosti a perfektním chování žáka. Škola spolupracuje s rodinami žáků, s jejich tlumočníky, lidmi, kteří se o žáky starají, ale nejsou členy jejich rodiny. V péči o cizince jedná a spolupracuje s mnoha institucemi, např. s pedagogicko psychologickými poradnami, odbory sociální péče o rodinu a děti, s orgány sociální prevence, policií České republiky a dalšími. Zásadním problémem, se kterým se škola u některých žáků potýká, je malá, pro vzdělávání na střední škole nedostačující, znalost českého jazyka. Žáci mají mezery především ve slovní zásobě. Zvláště v odborných předmětech musejí pracovat s mnoha odbornými názvy a specifickými znalostmi např. technologických postupů. Tehdy narážejí na svůj hendikep v řeči. Proto ihned na začátku studia se žákům nabízí kurz českého jazyka jako nepovinný předmět, ve kterém mohou s pedagogem procházet jazykové jevy, kterým nerozumějí. Na počátku studia jsou informace o žácích s jiným mateřským jazykem než češtinou sděleny všem pedagogům, aby mohli ve vyučování se žáky dobře pracovat. Věnují se potom výkladu významů slov a odborných termínů, rozšířeně pečují o rozvoj komunikačních dovedností žáků zvláště v odborných předmětech. Někteří cizinci se v České republice již narodili, absolvovali mateřskou a základní školu a naučili se výborně česky, jiní tu jsou kratší dobu a češtinu dobře neovládají. Někdy je to i tím, že mimo školu žijí v uzavřené komunitě a jejich rodiče česky mluvit neumějí. Škola tedy musí se svými žáky pracovat individuálně podle jejich osobitých potřeb a také zohlednit situaci žáka při klasifikaci. Tam, kde žák nemusí zcela porozumět zadání, je mu zadání úkolu podrobně vysvětleno, jindy dostává více času na zpracování úkolu, aby se zohlednilo to, že musí psát latinkou. Bere se ohled na jeho menší slovní zásobu, u maturitní zkoušky mívá prodloužen čas na přípravu odpovědí na základě pedagogicko psychologického posudku jeho specifických vzdělávacích potřeb. Ve škole funguje školní poradenské pracoviště, ve kterém pracuje školní psycholožka, tři výchovné poradkyně a tři metodici prevence sociálně patologických jevů. Tito pracovníci jsou připraveni žákům školy pomoci v jakýchkoliv nesnázích, pomáhají ve výchovném působení rodinám žáků, rádi s nimi spolupracují. 18

Žáci cizinci nemají se spolužáky problémy, které by byly podmíněny národností. Pracovníci školy jsou v tomto ohledu velmi ostražití a jakékoliv projevy případné nesnášenlivosti jsou schopni okamžitě řešit. Na možné situace jsou připravování v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Výchovné problémy se u žáků cizinců objevují pouze výjimečně a jde jen o drobné přestupky, které se podobají přestupkům majoritních žáků. Rodiny cizinců jsou vesměs velmi zaměřeny na kvalitní vzdělání svých dětí a snažíme se v tomto směru odvádět dobrou práci. O tom svědčí výborné uplatnění absolventů školy v praktickém životě. Víc informací o škole naleznete na stránce www.ssposbrno.cz. 19

Živnostenské podnikání cizinců v ČR Bc. Radan Mach Živnostenský úřad města Brna Živnostenské podnikání je upraveno zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Živnostenské podnikání představuje nejrozšířenější formu podnikání v České republice a je definováno jako soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Živnostenské podnikání tak zahrnuje široké spektrum činností od volné živnosti, jejíž součástí je například velkoobchod a maloobchod, realitní činnost, stavba a výroba plavidel, přes živnosti řemeslné (hostinská činnost, zednictví, holičství, kadeřnictví), živnosti vázané (geologické práce, oční optika), až po živnosti koncesované (služby soukromých detektivů, provozování cestovní kanceláře). Naopak živností není např. pracovněprávní vztah, provozování činnosti vyhrazené státu, využívání duševní tvůrčí činnosti, činnost lékařů, znalců, bank, výroba elektřiny a zprostředkování zaměstnání. Živnostenský zákon rozděluje subjekty na zahraniční osoby a osoby české, přičemž zahraniční osobou se myslí fyzická osoba, která nemá bydliště na území České republiky, nebo právnická osoba, která nemá na území České republiky sídlo. Podle 5 odst. 2 živnostenského zákona mohou zahraniční osoby na území České republiky provozovat živnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako osoby české, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného (Živnostenský zákon například jinak stanovuje vznik živnostenského oprávnění některých zahraničních fyzických osob). Zahraniční fyzické osoby, které mají povinnost mít pro pobyt na území České republiky povolení, musí k ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi doložit doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů, nebo povolení k dlouhodobému pobytu. Fyzická osoba, jíž byl udělen azyl nebo doplňková ochrana, a její rodinní příslušníci mohou provozovat živnost za stejných podmínek jako občan České republiky. Živnosti může zahraniční osoba ohlásit nebo zažádat o koncesi na jednom z 227 obecních živnostenských úřadů v České republice. Při předkládání dokladů potvrzujících určité skutečnosti živnostenskému úřadu při ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi, musí být tyto doklady předloženy v originále, opatřeny překladem do českého jazyka provedeným tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. Pravost podpisu a otisku razítka na originálech předkládaných dokladů vydaných v zahraničí musí být ověřena tzv. superlegalizací. Tato povinnost se nevztahuje na doklady předložené občany Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarské konfederace, stejně tak na právnické osoby se sídlem v členském státu Evropské unie, kteří mohou předložit doklad včetně neformálního překladu do českého jazyka. Superlegalizace se nevyžaduje tam, kde tak stanoví bilaterální mezinárodní smlouva, nebo od osob ze zemí, které přistoupily k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (Haagská úmluva). Ohlášení nebo žádost o koncesi musí být předloženo na tiskopise vydaném Ministerstvem průmyslu a obchodu. Do formulářů je třeba vyplnit zákonem požadované údaje, přičemž v současné době není nezbytně nutné formulář vyplňovat vlastnoručně, formulář za ohlašovatele může elektronicky na přepážce vyplnit registrační pracovník živnostenského úřadu. K ohlášení nebo k žádosti o koncesi musí podatel zahraniční fyzická osoba doložit doklad o bezúhonnosti, tj. výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehož je fyzická osoba občanem, u fyzických osob, které jsou občany Evropské unie výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehož je fyzická osoba občanem, nebo členského státu posledního pobytu nebo výpis z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů členského státu, jehož je osoba občanem nebo členského státu posledního pobytu. Ohlašovatel dále musí doložit doklady prokazující odbornou způsobilost, pokud ji zákon vyžaduje, doklad o pobytu, má-li fyzická osoba povinnost mít k pobytu na území České republiky povolení (tato povinnost se nevztahuje na občany členského státu Evropské unie), doklady prokazující právní důvod pro užívání prostor do nichž umístil sídlo (liší-li se od bydliště nebo má-li bydliště na adrese ohlašovny pobytu), doklad o zaplacení správního poplatku za ohlášení živnosti, který je při vstupu do živnostenského podnikání 1000,- Kč, posléze 500,- Kč, prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce, pokud je odpovědný zástupce ustanovován, s tím, že 20