Liliář - informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON Praha č. 4/2006.

Liliář - informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON Praha č. 4/2006. Jubilejní číslo k 40. ročníku zpravodaje Liliář vyšlo v prosinci r. 2006 Složení výboru SZO ČZS MARTAGON: Předseda: Ing. Stanislav Š e v č ík e-mail: stanislav.sevcik@martagon.cz Místopředseda: (zástupce MARTAGONU - člen výboru Územního sdružení ČZS) Ing. Jiří Svoboda e-mail: jiri.svo@vurv.cz Jednatel: Ing. Petr Š r ů tka Katedra ochrany lesů ČZU Kamýcká 129 165 21 Praha 6 e-mail: petr.srutka@martagon.cz Hospodář, pokladník, vedení matriky: Milan Michal Klubové výstavy: Jiří H l o u š e k, email: hlojir@centrum.cz Jiří Kovář Člen výboru: (zástupce MARTAGONU - člen komise specializovaných organizací a květinářské při Republikové radě ČZS) RNDr. Karel V e r e š e-mail: karel.veres@centrum.cz Redaktor Liliáře, distribuce zpravodaje Liliář: Jiří Kovář Na Vyhlídce 624 387 01 Volyně e-mail: jiri.kovar@martagon.cz

Blahopřání Vážení členové organizace MARTAGON, při příležitosti jubilejního 40. výročí vydávání odborného zpravodaje Liliář, dovolte, abych Vám jménem organizace LILIUM Brno i jménem svým, upřímně blahopřál. Do další práce Vám přejeme hodně úspěchů. S pozdravem Karel B r a u n, za výbor SZO ČZS LILIUM Brno Vážení a milí pěstitelé lilií, dovolte, abych Vám k čtyřicátému výročí specializované organizace ČZS MARTAGON co nejsrdečněji popřál. Přeji Vám mnoho dalších krásných lilií, ale i mečíků, jiřin a dalších květin, které zkrášlí vaše i naše zahrádky, potěší naše i vaše ženy a všechna srdce zahřejí svou krásou a vůní. Na další naši spolupráci při organizování výstavy KVĚTY - VOLYNĚ se těší Jiří H o u z i m, ředitel MěKS Volyně I já se připojuji k tomuto významnému jubileu a blahopřeji všem liliářům k tak pěknému časopisu a hlavně k jeho velmi kvalitní odborné úrovni, což jistě oceňují všichni členové. Velmi si vážím veškerých aktivit, které SZO Martagon dělá pro náš Svaz a pro propagaci pěstování lilií. Je mi ctí, že se mohu počítat mezi členy této organizace, kterou považuji za jednu z nejlepších v rámci ČZS a přeji jak časopisu, tak všem členům SZO Martagon hodně dalších úspěchů nejen v pěstování lilií, ale i v osobním životě. MUDr. Josef K ř í ž, předseda ČZS Ticho Miroslav Kapinus A někdy bývá ticho krásné jak květy bílých lilií Člověk se zastaví a žasne když nad hroby se rozvijí A jindy lilie jsou zlaté a něžně září do ticha Ta barva potěší a zmate a srdce ani nedýchá (otištěno s laskavým svolením autora ze sbírky Chvály ) Básník Miroslav K a p i n u s žije v Uherském Brodě. Celý život působil jako učitel. Publikuje několik desetiletí, jeho básnická a prozaická tvorba byla oceněna mnoha významnými cenami.

Úvodník Stanislav Š e v č ík Vážení přátelé, při čtení stránek tohoto jubilejního čísla našeho Liliáře si připomeňme dlouhou epochu, jíž nás časopis provází - od nejskromnějších začátků organizace, přes pozdější rozkvět a vrcholné období druhé poloviny osmdesátých let minulého století, kdy počet členů byl za celou dobu existence Martagonu nejvyšší, dále přes propad členské základny v první polovině devadesátých let po dnešní období mírného růstu počtu členů. Podobně jako se měnil počet členů, měnil se i náš zpravodaj - od původních ormigovaných dvojstránek, přes tištěné černobílé periodikum, až po zpravodaj, který občas dostává barevnou obálku s krásnými fotografiemi lilií. Prvním počinem na cestě za barevným zpravodajem bylo speciální jubilejní barevné číslo věnované totemovým liliím, tj. rodu Martagon a jeho hybridům. Speciální číslo, které připravil i technicky zabezpečil pilný přispěvatel a milovník martagonů přítel Ing. Petr Š r ů t k a, bylo velice reprezentativní, jak pokud šlo o barevné tabule, tak i o křídový papír a setkalo se s velice kladnou odezvou mezi všemi čtenáři. Samozřejmě i náklady na toto číslo byly vysoké, takže nebylo možné pomýšlet na pravidelné vydávání zpravodaje v barvě. Výbor se proto rozhodl, a členská schůze tento záměr schválila, aby Liliář podle finančních možností dostával alespoň občas barevné přebaly. S ohledem na náklady jsme si barevné přebaly mohli dopřát spíše sporadicky. Přesto však se nám daří alespoň občas náš zpravodaj takto vyšperkovat. Za dlouhé období vystřídala se v osobách redaktorů a přispěvatelů řada obětavých členů, jimž vzdáváme hold a dík, že svým neutuchajícím nadšením obstarávali odborné materiály, překlady a další informace, ale také sepisovali původní články a zachycovali momenty z dění Martagonu i dalších liliářských organizací a zahrádkářského hnutí ve světě. Náš zpravodaj byl po celou dobu pojítkem mezi členy, kteří jsou rozptýleni po celé republice a sousedním Slovensku; nalezl dokonce i čtenáře na druhém konci světa. Z obdivovaných a ctěných členů - redaktorů musím explicitně vyzdvihnout práci doc. RNDr. Karla V e r e š e, CSc., jehož činnost redaktora těžko bude kdy překonána; pan docent setrval v redaktorské funkci po celých třicet let. Vše, co pro zdar Martagonu včetně Liliáře udělal, bylo zhodnoceno a vyjádřeno udělením čestného členství. Přeji našemu zpravodaji, aby pod vedením nového redaktora dosahoval i nadále vysoké odborné úrovně a byl pojítkem mezi všemi, kdož se upsali květinám z nejkrásnějších.

Z pravěku Liliáře Jiří K o v á ř Zpracovat a zdokumentovat údaje z počátků Liliáře dle mých vlastních zkušeností nemohu, nebyl jsem u prvopočátků, a tak aspoň v elementární podobě bych se chtěl dotknout několika zajímavostí ze vzpomínek našich členů pamětníků, které jsem upravil podle jejich dopisů. Názory na začátky se různí. V minulosti bylo věnováno historické tématice dost článků od různých autorů zveřejňovaných ve zpravodaji Liliář i Liliářských ročenkách. Tentokrát vás nebudu unavovat a seznamovat s jejich výčtem a obsahem, bylo by to jen opakování už publikovaného. Zajisté už všichni členové vědí, že naše internetové stránky mají rubriku Historie. V úvodu mohu snad jen konstatovat, že první dochované číslo Liliáře pochází z dubna roku 1967. Redigoval ho jeden ze zakládajících členů organizace MARTAGON Blahoslav V a j g e n t a výtisk měl pouhopouhé 2 stránky velikosti A4. Všechna vydaná čísla od č. 1/1967 až do č. 2/1971 včetně byla tištěna lihovým tiskem ORMIG na zmíněném formátu, avšak tato dochovaná čísla dnes už nesplňují potřebnou kvalitu tisku. Od č. 3/1971 vychází Liliář v dnešní podobě ve formátu A5. Našim mladším členům připomínám, že vydávání textů a různých tiskovin v šedesátých letech minulého století i později, bylo komplikované a hlavně bylo pod kontrolou tehdejšího režimu. Čili něco namnožit, vydat a distribuovat nebylo jen tak Přítel Blahoslav V a j g e n t mi ve svých vzpomínkách napsal. Cituji: Pár let jsem já, i my, jako celá redakce, Liliáře zpočátku vydávali. Tajně a zdarma jsem zajišťoval i tisk. Blány se kradly, dříve to jinak nešlo. Protože letos liliařím jen 50 let, jsem schopen přes lilie napsat o čemkoliv, co by se nechalo využít v současném Liliáři. Nabízím zpracování seriálu Nebojte se pesticidů a v případě potřeby by šla využít i moje velká sbírka diapozitivů lilií (lepené ve skle), na nichž jsou mé starší odrůdy získané od Jana de G r a a f f a a některé další snímky s liliemi z Austrálie. Snad najdu dia z první výstavy lilií Martagonu v Benešově, většinou šlo o dar květů od Jana de G r a f f a, jenž řezané lodyhy lilií zaslal letecky extra pro tuto výstavu. Získání a doprava květů z USA jsou na článek! Novější odrůdy mám již na fotografiích 9 x 14 cm. Další dopis přišel od přítele Ivo Z m r h a l a, který mi vstřícně píše, že by chtěl podpořit mou snahu smysluplně vyplnit stránky našeho časopisu Liliář. Pro účel publicity by rád připravil snímky stažené z diapozitivů, které by stály za to, aby byly trvale zdokumentovány. Archivuje korespondenci ze svých začátků v čs. liliaření. Možná by se u něj našly i chybějící první publikace kolem vydávání Liliáře. Některá křížení jsou pozoruhodná a nezná, že by někdo tehdy podobným směrem lilie křížil. Také informace okolo mají svůj historický nádech. Konkrétně se zmiňuje, mimo jiné např. o křížení L. umbellatum var. 'Princ of Wales', kterou získal od pana R e k t o ř í k a, poštmistra z Milovic u Lysé nad Labem, mimochodem známého kaktusáře. Tato lilie však původně pocházela od paní H a l í k o v é, vdovy po řediteli Pražské botanické zahrady, od níž byla získána asi v roce 1942. Její použití z otcovské strany na matku L. wilsonii, jež byla pro změnu

zakoupena v roce 1966 u firmy Jana de G r a a f f a (poznámka redakce:? firma Hoch?) v Berlíně v ulici Karl Marx Strasse, dalo vzniknout celému porostu semenáčů, převážně se vzpřímenými oranžově a červeně zabarvenými květy s velmi pevnou substancí okvětí, kterou dokumentoval snímkem nejlepšího vybraného semenáče. Pro ilustraci položil do jeho květenství složený metr a rozvité květy bez problémů váhu metru unesly. Jelikož nezná, že by někdo podobným směrem mezidruhově tyto lilie křížil (alespoň žádnou zmínku nikde nenalezl), domnívá se, že by časopis Liliář tuto unikátní publicitu dobře unesl. Nebylo to nikde publikováno ani pojmenováno. Přítel Z m r h a l vedl vzniklý semenáč pod názvem Liberec XIV/369. Bohužel zanikl na fusariosu asi v roce 1970. Ostatní sesterské semenáče nebyly životné. Dále se ještě zmiňuje o své fotodokumentaci s atypickými semenáči z let 1963 1969 s pracovním názvem Malina, kde se snažil o probarvení bílých částí okvětí do unicolor malinového vybarvení. V současnosti přes zdravotní potíže se snaží dotáhnout horko těžko lilie do květu, ale varuje před hryzci, fusariem a hlavně virózami. Poslední dvě jmenované metly dokážou každý nový pokus nastartovat opět pěstování lilií znovu zlikvidovat. Jednotlivec sběratel odrůd a druhů se tomuto stavu jen těžko brání. S novými nákupy a z rozdaných rostlin po okolí si snadno zavlečete namnožené škůdce a všechny tyto potvory se na záhony opět vrací, říká zkušený liliář přítel Ivo Zmrhal. Krátký dopis jsem obdržel též od Vladimíra C h a l o u p e c k é h o s poděkováním za nabídku spolupráce na přípravě tohoto jubilejního čísla. Píše však, že už vzpomínky na začátky MARTAGONU uvedl v příspěvku o svém liliaření (pozn. red. viz. Galerie liliářů v Liliáři č. 3/2005 str.47) a nemyslí si, že by mohl sdělit něco navíc. Píše, že tenkrát po nevstoupení do MARTAGONU byl brán jako konkurent, zřejmě proto, že centrem jeho aktivity byl Odbor pro pěstování okrasných rostlin (OPOR). Po přednáškách pro klub v roce 1969 se však vše uklidnilo. O skutečné činnosti MARTAGONU toho ví málo a členem se stal teprve jako člen čestný. Pozn. red.: Já dodávám, že jsem měl to štěstí, být přítomen na jedné jeho dávné přednášce o botanických liliích, kterou pronesl pro naše členy v době, kdy jsme ještě schůzovali v Ústavu makromolekulární chemie ČAV na Petřinách. A nejsem sám, kdo si na ni i po letech rád vzpomene Další dopis přišel od Karla B r a u n a z Rousínova u Vyškova, který nám především poblahopřál k výročí a jenom připomenul, že o vlastním šlechtění a pěstování lilií už psal do Liliáře třikrát, a to v č. 2/2000 str. 31 Zkušenosti a strasti moravského liliáře, č. 2/2002 str. 25 Zamyšlení nad šlechtěním lilií, a č. 1/2006 str. 3 Galerie liliářů.

Přehled předsedů organizace MARTAGON 1967-1970 Blahoslav V a j g e n t, Lhota p. Dolní Břežany 1970-1971 Jaroslav Svoboda, Rokycany 1971-1973 Zdeněk K r a u s, Brandýs nad Labem 1974-1980 Vladimír C i k á n e k, Praha 1981-1987 Karel V e r e š, Praha 1988-1990 Jiří H l o u š e k, Rakovník 1990-1993 Soňa V a š í č ková, Praha 1993-1994 Albert Š o t o l a, Praha, Soňa V a š í č ková, Praha (v tomto období byli dva předsedové) 1994-1995 Albert Š o t o l a, Praha 1995-1996 Karel V e r e š, Praha 1996-dosud Stanislav Š e v č í k, Praha Přehled redaktorů Liliáře (číslo Liliáře/rok vydání) 1/1967-2/1967 Blahoslav V a j g e n t, Lhota p. Dolní Břežany 3/1967-2/1969 Josef F r a j m a n, Osek u Duchcova 3/1969-2/1971 Miroslav P í r o, Staré Město u Uherského Hradiště 3/1971-2/1973 Luboš N a j m a n, Kamenné Žehrovice 3/1973-1/1975 Josef K a š p a r, Praha 2/1975-1/2006 Karel V e r e š, Praha 1993-1994 Karel V e r e š, Praha, Milan Č erný, Praha (v tomto období byli dva redaktoři) 2/2006-dosud Jiří Kovář, Volyně Poznámka redakce - jubilejní výtisk Liliáře č. 4/2001 věnovaný monotematicky lilii martagon a jejím hybridům redakčně připravil Petr Š r ů tka. Lilie radosti i starosti Vratislav N o v á k Vážení přátelé, zkusím napsat svůj premiérový článek pro náš liliářský zpravodaj. V organizaci MARTAGON jsem členem od roku 2003 a od této doby se více zajímám o pěstování lilií. V naší rodině mělo spíše své kořeny pěstování jiřin, kterým se ani já nevyhýbám, ale lilie u mne nyní značně převládly. Letos mi vykvetly první semenáče ze semen zakoupených v naší klubové burze. Sklidil jsem také semena z vlastního křížení, která teď přebírám. Povedlo se mi křížení na zkrácenou čnělku 'Silk Road' x 'Bílá Růže', mám 10 semen, to mě potěšilo.

V době, kdy píši tyto řádky, zima ještě pořádně ani nezačala, ale já bych chtěl začít už o jaru, tak tedy Období jara má přece - ostatně jako každé jiné roční období - svou zvláštní krásu. Většina zahrádkářů i dalších milovníků přírody, a zejména obdivovatelů květin, očekávají to nezaměnitelné kouzlo, na něž se po dlouhé zimě tolik těšíme. Také my, liliáři, si v duchu přes zimu - třeba u fotek lilií - plánujeme jaká křížení budeme provádět v příštím roce a vůbec, co a jak celkově na zahradě provedeme. Během tohoto zimního čekání někteří zkontrolují vývoj a množení cibulek na založených šupinách, jiní zase důkladně pohlídají výsevy hypogeicky klíčících lilií (podzemní klíčení), jež mají v ledničce. Přes zimu se dá také stihnout burza semen, kterou nyní v našem klubu úspěšně vede přítel P. P e t r l í k, a kde je možnost získat určitě zajímavé lilie, ovšem až po několikaletém dopěstování. A pak přijde konečně jaro a s ním první poslové v podobě květů talovínů, sněženek, krokusů, bledulí, ladoněk a tak dále. Prostě je to ve vzduchu. Nás nejvíce zajímá, kdy se začnou objevovat první lilie, ta naše radost, která lodyha už vylézá nad povrch půdy a která má ještě čas. Stává se, že s obavou na ni dlouho čekáme, jak to, že ještě není venku, nestalo se jí snad něco? V brzkém jaru, kdy začínají rašit první botanické druhy například L. hansonii, L. martagon, L. pardalinum a některé trubky a aureliány spolu s dalšími odrůdami, se často stává, že hrozí mrazíky a máme o první starosti postaráno. Od této doby začíná ta pravá sezóna, která potom trvá až do odkvětu poslední lodyhy. Začíná střídání období, kdy se nám také střídají i radosti a starosti, jak se kolem toho všeho pořád točíme. Tato vpravdě příjemná práce s liliemi pokračuje přesazováním těch, co už to nutně potřebují a pokračuje ještě dále výsadbou nových odrůd. Můžeme tedy směle říci, že lilie nám vlastně přinášejí krásnou zábavu po celý rok. Je tu však jedno ALE spočívající v tom, že musíme při dobré péči zastat vše, co je potřebné hlídat. Ten kdo chce mít z lilií více radostí, musí přidat také trochu více starostí. Mně se v letošním roce stalo, že jsem přes veškerou péči neuhlídal některé lodyhy, vlastně poupata na lodyhách při jejich tvorbě. V této době i době nepatrně pozdější, kdy jsou poupata větší, napadá je moucha vrtalka a klade na ně, nebo i přímo do nich svá vajíčka. To se někdy projevuje jako znatelné napíchnutí. Vyvinutá larva poupě uvnitř ničí a dílo zkázy je dokonáno. Je víc než smutné, když potom chodíte po zahrádce a odlamujete napadená poupata, máte jich plné hrsti, některé jen při lehkém doteku opadávají Lehce se pak stane, že odrůdu či semenáč, na které s netrpělivostí čekáte, uvidíte kvést až zase za rok. Postižené lodyhy jsou vlastně znehodnocené, když je část poupat pryč. Včasným i pozdnějším postřikem, který je nutno po několika dnech opakovat, jsem zabránil nejhoršímu a aspoň zachránil, co se ještě dalo. Na trhu bývá dostatek prostředků s návody na použití, já jsem použil Decis a Fast. Nabízí se otázka, zda bude vrtalka řádit každý rok? Zřejmě ne - jsou však místa, kde vůbec není a asi dost záleží na příhodných podmínkách, obdobně jako se občas vyskytnou o hodně více mšice a jindy ne. To samé chřestovníček, někdy je ho plno a za dva roky jich bylo pár. Škůdce určitě přitahují místa, kde naleznou ve větším množství vše, co potřebují. Situaci nelze podcenit, ale je nutno ji zavčas řešit,

a tak předejít případným ztrátám a zklamáním. Ty malé mušky jsou vidět jak sedají na poupata, ošetřená postřikem je však odradí od toho, aby nám mohly škodit. Přikládám opsané návody proti vrtalce od zkušených liliářů. RNDr. Karel V e r e š při tvorbě poupat napadá lilie vrtalka liliová, která klade vajíčka na poupata, její housenky zničí vnitřek poupat. Proti ní se osvědčuje přípravek KARATE, postřik je nutno provést opakovaně asi v pětidenních intervalech. RNDr. I. J. Č ernohorský Vrtalka (Liriomyza urophoriana) poškozuje poupata a květy, uvnitř poupat žerou žlutobílé beznohé larvy až 4 mm velké. Doporučuje se v polovině května zapracovat mělce (1-2 cm hluboko) BASUDIN 10G granulát kolem rostlin v dávce 8g na metr čtvereční. Od začátku června je možno stříkat rostliny v intervalu 7-10 dnů přípravkem SUMITHION SUPER v koncentraci 0,1%. Ing. Břetislav M i č u l k a Vrtalka je malá muška, která klade vajíčka počátkem června do poupat ranějších lilií (hlavně asiatky a eurasiatky). Vylíhlá larva je až 4 mm velká, nažloutlá. Vyžírá vnitřek poupat. Je dosti rozšířena v Německu, ale v poslední době se objevuje častěji i u nás. Napadená poupata je nutno sebrat a zničit. Ochranou jsou 2 postřiky během června, dokud jsou poupata malá, přípravky SUMITHION 50 EC 0,2%, DECIS EW 50 v koncentraci 0,02% apod., popř. se aplikuje granulát BASUDIN 10G v množství 8g na metr čtvereční. Podobně škodí i larvy plodomorek rodu Contarinia. Galerie liliářů : Jiří Kovář I. Václav V i n č álek Jiřího Kovář e není potřeba dlouho představovat. Ani těm přátelům, kteří chodí na schůze naší organizace, ani těm, kteří navštěvují výstavy či pozorně čtou Liliáře. Jiří K o v á ř nechybí tam, kde je potřeba přiložit ruku k dílu. Před nedávnem vyhověl naléhání kolegů ve výboru a ujal se redaktorství Liliáře. V dnešní Galerii můžeme tedy představit Jiřího K o v á ř e nejenom jako dlouholetého liliáře, ale také jako novopečeného šéfredaktora. Na začátku jistě nebude škodit trochu životopisných dat narození, místo, školy apod. Začněme logicky a chronologicky. Narodil jsem se v Táboře r. 1952. Celé dětství jsem prožil ve vesnici Rataje na Táborsku, kudy protéká potok nebo vlastně říčka Smutná, k níž se váží mé vzpomínky na dětská léta prožitá s kamarády. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu keramickou a dále pedagogickou školu se specializací na výtvarnou výchovu s metodikou. Ve školním roce 1973/74

jsem nastoupil do resortu školství a prakticky bez přerušení setrvávám v tomto povolání až dosud, a to různě s kratšími či delšími pracovními úvazky. V devadesátých letech jsem sice v jednom období koketoval s podnikáním a přitom ještě učil, ale záhy jsem své podnikatelské aktivity zanechal, resp. přerušil. Nezmínil jste se o své rodině. S Vaší manželkou jsme se mohli seznámit v internetové fotogalerii anonymně jste ji zahrnul mezi snímky návštěvníků letošní volyňské výstavy. Máte však i děti. Nalézáte v rodině pochopení či dokonce podporu v zálibě k liliím? Fotografie z výstavy Květy Volyně 2006 umístěné na našem webu nafotil můj bratr. O pouti byl u nás se svou rodinou na návštěvě. Ze zmíněných Rataj s nimi také přijela naše dvaaosmdesátiletá maminka, která má velmi ráda květiny. Pěstování a šlechtění lilií je však výhradně mé hobby, nyní spojené s funkcionařením v MARTAGONU. Přestože mám i jiné zájmy, už po léta věnuji letní prázdninové měsíce liliím, což ovlivňuje chod naší domácnosti, na který si manželka i obě děti už dávno zvykly. Léto pro nás znamená rozkvetlé lilie venku na zahrádce, doma ve vázách nebo na výstavě. Často si vzpomenu na manželčina otce mého tchána jenž byl zapáleným zahrádkářem. Ve své době se ponejvíce věnoval ovocným stromům, dále vlastnil plantáže s keři rybízu, jež jsme pracně horko těžko sklízeli a pěstoval nějakou tu zeleninu pro rodinnou potřebu. Mnohokrát jsme spolu procházeli jeho zahradu, někdy i s nějakou návštěvou, tchán se vždy u každé jabloně zastavil a velmi vážně říkal: To je výborné, vynikající jabko. A takových sort měl snad čtyřicet, třebas také 2 nebo 3 naroubované na jednom stromě To se opakovalo po léta pořád dokola, až mi to teď připadá humorné, protože některé sorty byly skutečně na vykopání, ale on tím žil Dnes máme jeho zahradu my. Má manželka po otci ony zahrádkářské geny zcela nepodědila, i když byla nucena na zahradě pracovat od malička. Ale pečuje o domácnost, a jelikož bydlíme v rodinném domku, který jsme si spolu svépomocí postavili a máme u něj zahrádku, na níž nejraději pěstuje jahody a milujeme třešně. V mládí dělala při zaměstnání manekýnku, z čehož vyplývá, že má ráda módu. Jinak pracuje ve školství jako učitelka mateřské školy. Syn se zajímá o sport, pracuje v Praze ve známé sázkové kanceláři. Dcera ještě studuje ekologii na vysoké škole, také v Praze a liliaření se zatím nevěnují. Mnozí Vás znají jako propagátora květin ve Vašem současném působišti ve Volyni. Založil jste tradici tamních, již zmíněných, květinových výstav. Jak taková myšlenka vzniká a jak se prosazuje? V letošním roce uspořádal MARTAGON ve Volyni už pátou výstavu lilií a dalších květin. Uskutečňujeme je vždy začátkem srpna o místní pouti. Musím říci, že výstavy kytek zde mají dobře našlápnuto. V roce 2002 jsme ve výboru naší organizace i na členské schůzi rozhodli, že se do těchto pouťových výstav pustíme ve spolupráci s městským kulturním střediskem (MěKS) a ještě je obohatíme o výstavu obrazů. Domnívám se, že to byl tehdy náš předseda Ing. Stanislav Š e v č ík,

který na výborovce navrhl název Květy Volyně 2002, s obměňováním příslušného letopočtu v následujících letech. V průběhu asi dvou let před r. 2002 jsem o uspořádání výstavy příležitostně mluvil s p. Ji ř ím Houzimem, ředitelem zmíněného MěKS, vždy když jsme ve městě potkali. A přesto to trvalo poměrně dost dlouho, než jsme se odhodlali k uskutečnění premiéry. A jak myšlenka na takovou výstavu vzniká? Obvykle je to vždy momentální chvilkový nápad, který se rodí skoro vždy v hospodě (tady se leccos nejsnadněji domluví) nebo podobné příležitosti, v partě přátel, kteří jsou naladěni na stejnou strunu. A po letech se zjistí, že akce má tradici Určitě to byl tenkrát kolega liliář Pavel P e t r l í k, s nímž se znám velmi dlouho, od něhož přišel první pozitivní signál uspořádat novou klubovou výstavu lilií v pozdním termínu. Tak jsem se toho chytil a začal výstavy ve Volyni připravovat. Shrnu-li to opět do rčení: Nejlepší jsou nové věci a staří přátelé! Bez pomoci dalších liliářů z našeho klubu bych však sám výstavu nedal dohromady ani náhodou. Nalézáte podporu u místních oficiálních míst a jak na výstavy reagují lidé z okolí? Výstavu zaštiťuje Městské kulturní středisko Volyně, s nímž má MARTAGON uzavřenu smlouvu o spolupráci při organizování celé akce. Smlouva určuje, co kdo na výstavě zajistí. Kulturní středisko má nadále zájem na dalším pokračování výstav i v příštích letech, jelikož akce začala mít v místě tradici a k pouti už patří jako její významné kulturní obohacení. I já s potěšením konstatuji, že se lidé na květiny i obrazy těší, a tak se výstava dostává do povědomí široké veřejnosti v našem regionu. Co výrazně a silně zapůsobilo na návštěvníky, je intenzivní vůně lilií, až někteří v legraci poznamenávají, že bychom měli při vstupu rozdávat respirátory. Pro nás je nejdůležitější, že výstavní prostory nám byly doposud poskytovány zdarma, a tak doufejme že to vydrží i nadále MěKS to bere tak, že se tento prostor - nyní patřící Městu Volyně - aspoň využije, protože je jinak celoročně prázdný. Letos se tam však nastěhovalo informační centrum a prostory posloužily i jako volební místnosti. V posledních letech poněkud upadla kvalita aukcí liliových cibulí, které MARTAGON pořádá. Vy jste jeden z mála, kteří drží tradici a obohacují aukci mimořádně kvalitními cibulemi. Vloni jste, myslím, byl dokonce jediný. Jak je to možné? Hovořit o naší aukci by mohlo být téma na celý dlouhý článek Aukce vzácnějších lilií má skutečně v MARTAGONU už tradici. První se uskutečnila 4.listopadu 1989 v Praze a tehdy překonala všechna očekávání. Kdo máte tu možnost, nalistujte si v Liliáři č. 1/1990 stranu 18, kde je o této historické aukci podrobná zpráva. Konaly se prakticky každoročně, a tak si snadno spočítáte, že letos už to byla aukce osmnáctá. Také velmi dobře vím, že vznikly z Vašeho podnětu a iniciativy, pane inženýre V i n č á l k u, v době kdy jste zastával funkci jednatele v naší organizaci. Byl to dobrý nápad.

O sobě mohu prohlásit, že jsem prozatím měl vždy tu možnost být každoročně přítomen na všech doposud uskutečněných. Tomu by se mohlo říkat věrnost klubovým barvám, a tak bych mohl i porovnávat. Na tu loňskou (r. 2005) si skutečně naši členové pozapomněli připravit dražební materiál, dodavatelé jsme byli jen dva lilie poslal ing. V. J o š t a já. Po této aukci se rozvinula diskuze, kde nejdříve padla odsuzující slova, že takto proběhlá aukce ztrácí poněkud smysl, když jsou všechny nabízené cibule již komerčně dostupné. Většina diskutujících se však vyslovila pro další zachování a pořádání aukcí. Nabízí se otázka, jaká cibule je tedy vhodná do dražby při dnešním, tak rozsáhlém sortimentu lilií? Co považuje jeden liliář za hodnotnou odrůdu, druhému ta samá odrůda nic neříká. Pravdou je, že se vždy na každou lilii našel zájemce (odhaduji, že snad jen jedna dražená lilie ze sta se neprodává). To svědčí o tom, že se naši členové aukce rádi zúčastňují a mají zájem nakupovat. Ostatně co je zadarmo, toho si lidé neváží I výnos pro klubovou pokladnu je nezanedbatelným přínosem. Také dražební napětí přispívalo k dobré zábavě. O letošní aukci (2006) bude uveřejněna zpráva na jiném místě Liliáře. Tudíž i já si troufám říci, že by se mělo v organizování aukcí pokračovat i nadále v příštích letech, aby se nám tradiční zaběhnuté činnosti nevytrácely do nenávratna jedna po druhé! Ještě jsme nemluvili o tom, jak jste se dostal k liliaření? Mé liliaření dostalo konkrétní obrysy v roce 1982, kdy jsem vstoupil jako nový člen do ZO ČZS MARTAGON, tehdy Vlašim. Za krátký čas jsem se stal členem i LILIUM Brno a na Slovensku též členem Ľalia klubu, který už dnes neexistuje, ale dodnes mám uschován svůj slovenský členský průkaz. Za klíčový bod mého rozhodnutí věnovat se pěstování květin, považuji zhlédnutí zahrady s rozkvetlými liliemi u svého strýce ve Slabčicích na Písecku, což bylo někdy v letech 1979-1981. Obdržel jsem od něho i první pacibulky dnes už legendárních odrůd jako 'Nutmegger', 'Pink Champagne', 'Red Start' aj. včetně žlutého tečkovaného semenáče se vzpřímenými květy, který strýc nazýval 'Tečkovaný miska'. Když jsem se osamostatnil a zakotvil natrvalo ve Volyni, v místě spíše studeného klimatu Pošumaví, v pěstování lilií jsem pokračoval a dělám to zde dosud. Chladné až velmi studené noci zde kontrastují s vyššími denními teplotami na zahradě, kterou mám nyní orientovanou do otevřeného jižního směru. Kolikrát si říkám, že tyto velké výkyvy teplot mezi dnem a nocí jsou příčinou toho, že mi lilie nedorůstají do takové výšky jakou bych si rád představoval. Mohl byste uvést přehled Vašich výpěstků ať už registrovaných či neregistrovaných? Touto otázkou mne skoro nutíte, abych nechal skromnost stranou Vyjmenovávat mé odrůdy oficiálně uvedené v Mezinárodním registru lilií, je však víc než snadné, zase jich tolik není doposud je to 10 odrůd lilií:

'Admirál Nelson' typický henryi resp. aurelian hybrid s béžově meruňkovými turbanovitými květy, po okrajích blednoucí až do krémově bílé (registrován v roce 1998). 'Ohnivý Fénix' tetraploidní asijský hybrid s polovzpřímenými až vybočenými oranžově červenými květy s tečkami (1998). 'Naomi' subtilní trubka se sytým hnědočerveným (mahagonovým) nádechem na žlutém podkladě (2001). 'Bájný Fénix' asijský tetraploid s vybočenými červenými tečkovanými květy (2002). 'Claudius' (synonym. 'Císař Claudius', 'Caesar Claudius') tetraploidní bílá trubka typu 'Tetra White Trumpet' s delším meruňkově žlutým jícnem, vně sepaly jsou růžově protkávané (2002). 'Nemesis' (synonym. 'Bohyně Nemesis') krémově bílá široce otevřená trubka s lesklým meruňkovým jícnem, relativně raná (2004). 'Tallun' světlý pleťově meruňkový asijský turbánek, výrazněji tečkovaný (2004). 'Tábor' tetraploidní asijský hybrid s jasně oranžovými vzpřímenými a nápadně tečkovanými květy (2005). 'Truvér' světle meruňkový asijský hybrid bez teček s malým tmavě karmínovým brašmarkem a vzpřímenými květy (2005). 'Trylek' vzpřímený asijský hybrid světle bělající žlutokrémové barvy, v jícnu s tečkami i čárkami zajímavě rozloženými (2005). A mé neregistrované lilie? Za cíl si kladu hybridizaci aurelian (henryi) hybridů, kde mám rozpracováno šlechtění semenáčů zatím bez oficiální registrace. Považuji je za odolné zahradní lilie a navíc mají typické znaky, které mne zajímají asi víc než někoho jiného. Dokonce si dovolím tvrdit, že v sekci VId i VIc je místo, kde může mít relativně velký prostor pro šlechtění i amatér. Za léta liliaření jsem si však na výstavách otipl vkus většiny návštěvníků, tj. jaké květy lilií se jim líbí. Bohužel menší turbánkovité květy henryi hybridů to nejsou, ale já tento jejich názor nesdílím, i když ho zcela a bezvýhradně toleruji, každému se prostě líbí něco jiného. Možná, že se naši liliáři už mohli setkat s pracovními názvy mých neregistrovaných hybridů jako např. 'Brnkačka', 'Dálava', 'Minifór', 'Ortaj', 'Tallun Klasik', 'Triptych', 'Viklan', a jiné z asijských hybridů; nebo dále z čínských hybridů 'Boleslav', 'Citronelka', 'Enkaustika', 'Gelbergrína', 'Kudrlinka', 'Meta Selecta', 'Nezbednice', 'Piruete Splendor' (synon. 'Melone Splendor'), 'Turbulence' a další. Je jich však mnohem více, asi kolem třiceti. Které z nich ještě žijí a kterého šlechtění si ceníte Vy sám nejvíce? Tak já stále pěstuji a udržuji všechny své registrované sorty a to každou individuálně alespoň po několika kusech. Konec konců vždyť nejsou tak staré, aby v tak krátké době už vymizely beze stopy. Některé nemusí být typově ( klonově )

předurčeny k dlouhodobému udržení, ale na toto téma by se nechala napsat úvaha o několika stránkách Za všemi je kousek mé práce v minulosti a ke všem jednotlivě se váží příběhy (některé i humorné) a vzpomínky, což by bylo opět na článek, a tak si cením vlastně všech stejně. Možná, že přece jenom cennější budou tetraploidy z řady Fénixů pro svou gigantickou sílu, když se o ně dobře pečuje a dost se nakrmí. Ale to je nakonec stará známá pravda, že lilie vytvářejí ve vegetaci hodně hmoty, tudíž vyžadují dost velký přísun živin. Pokud jim ho zajistíme, pak se nám za naši péči rády odvděčí robustním spektakulárním květenstvím. Náš rozhovor s Jiřím K o v á ř em ještě pokračoval řadou dalších zajímavých témat. Hovořili jsme o jeho profesních zkušenostech jako pedagoga, o situacích, které ve své praxi musí řešit. Náš rozhovor se točil i kolem výprav za martagony, které podniká se svými přáteli, i kolem jeho nové role šéfredaktora Liliáře. Abychom však nepřekročili únosný rozsah galerijního rozhovoru, rozhodli jsme se věnovat těmto dalším tématům samostatný příspěvek v některém z dalších čísel Liliáře. Už dnes však popřejme Jiřímu K o v á ř o v i hodně sil do redaktorování a další úspěchy v liliářském snažení. Moje lilie Jiří Svoboda Již před mnoha lety mne ohromily svojí krásou lilie. Tenkrát jsem obdivoval pro mne zcela neznámé henryi hybridy na výstavě Flora Olomouc. V roce 1980 jsem navštívil výstavu lilií pořádanou Martagonem v Roudnici nad Labem a propadl jsem jejich kouzlu. Tak jsem se stal liliářem. Nejvíce mi učarovaly svojí nádherou a vůní orientální hybridy. Léta jsem je sháněl a pokoušel se je pěstovat na zahradě i v místnosti. Většinou jsem se však sotva dočkal květu a lilie hynuly. Až jednou jsem od přítele Mirka Š t v e r á k a dostal pár maličkých cibulek pocházejících ze šupinování botanické lilie L. auratum var. pictum, jednoho z rodičů orientálních hybridů. Tenkrát jsem ještě neznal vhodné podmínky pro jejich růst. Mořil jsem je slunečním úpalem a příliš bohatým, často přemokřeným rašelinovým substrátem. I přes tuto nepřízeň mi jedna z cibulek dorostla a vykvetla. Ta nádhera! Pyšně jsem se s ní fotil: Já a moje Lilie! Od přátel z Martagonu jsem získal cenné rady ohledně nároků orientálních hybridů na stanoviště a moje pictum se mi odměňovala rok od roku větším počtem úžasných velikých květů. Začal jsem ji také množit dceřinnými cibulkami. Žádná sláva však netrvá věčně, a tak i mne čekalo tvrdé zklamání: jednoho dne na podzim jsem zavítal na zahradu ke svým liliím a s hrůzou jsem zjistil, že vedle stonků jsou díry od myší. A jako na potvoru všechny byly pouze u L. auratum var. pictum! Sousedních orientálek se myš ani netkla. Vyhrabal jsem zbytky kořenů, ale z cibulí nezbylo vůbec nic - ani šupina! Bylo to k pláči.

Protože mi však orientální hybridy učarovaly, začal jsem shánět podobné hybridy, pokud možno příbuzné L. auratum var. pictum. Sehnat původní L. auratum již nebylo možné. Vybral jsem si z nabídky cibulí přítele Pavla N e j e d l a a vysadil je pokusně do velkých květníků na zahradu do polostínu. Některé lilie dokonce pocházely z křížení s L. auratum var. pictum. Provedl jsem několik opylení a s radostí sledoval vývoj semeníků. Před příchodem mrazů jsem přemístil květníky s ne úplně zralými semeníky lilií k oknu na chodbu do paneláku. Tam krásně dozrály. Semena byla klíčivá a po letech neúmyslného tvrdého negativního výběru mladých rostlinek v truhlících jsem je v roce 2004 přesadil na záhon, kde mi ještě v tomtéž roce prvních pár nádherně vykvetlo. Cibule jsem pečlivě chránil před myšma králikářským pletivem a v příštím roce již kvetl celý záhon. Výběr jejich fotografií předkládám a přeji i ostatním liliářům hodně trpělivosti a úspěchů ve vlastním křížení lilií, neboť jedině tak mohou získat krásné nové a zdravé lilie. Přes čtyřicet let mezi liliáři a liliemi. Karel V e r e š Tím trochu zavádějícím titulkem chci jenom naznačit, že s liliemi jsem začínal dřív, než byla SO ČZS Martagon založena, jejím členem jsem se stal až r. 1969. Na začátku šedesátých let, proboha, minulého století, se mi podařilo získat malou zahrádku v malé kolonii na okraji Prahy. Valnou část svého dětství jsem prožil na venkově, měli jsme dost velké hospodářství, na kterém jsem pracoval každé léto. Tím chci naznačit, že zemědělskou práci znám a že k půdě mám vztah venkovského člověka. Na zahrádce byla dobrá ornice, a tak už za dva, tři roky jsem zásoboval rodinu kvalitním ovocem, jahodami i zeleninou, které tehdy byly nedostatkové. Už druhý rok mi soused zahrádkář daroval cibuli lilie, která už příští rok nejen krásně vykvetla, ale dokonce se už i rozdělila. Byla to lilie šafránová, vynikající klon, která mívala až 20 (!) květů. Bohužel jsem o ni přišel v r. 1969, kdy jsem zahrádku musel přestěhovat na druhý okraj Prahy. Mezitím mi věnoval Dr. C h a l o u p e c k ý cibuli Lilium davidii, kterou jsem udržel asi dvacet let a několikrát vystavoval na tehdy začínajících výstavách v pražské Jílské ulici. To už jsem sháněl cibule lilií, kde se dalo, a tak se mi podařilo z jedné služební cesty do Drážďan přivést tři cibule L. tigrinum, se kterými jsem však zaplatil i první nováčkovskou daň. Po podzimní výsadbě jsem celou zahrádku povápnil vápencem, nejspíš velkou porci dostaly i tyto cibule a výsledek jste už asi uhodli. Na jaře vyrašily takové chudinky a příští rok už vůbec nic. Ke konci šedesátých let, zejména po proslulé návštěvě a přednášce klasika světového liliářství Jana de G r a a f f a se začínaly objevovat nějaké cibule lilií i v pražských obchodech (MID CENTURY HYBRIDS, ENCHANTMENT, PINK PERFECTION a pěkná řádka dalších) a my s kamarádem Dr. W o l f e m jsme kupovali bez výběru vše, co bylo k mání. Byly to snad výhradně asijské hybridy zejména dovoz z USA, jejich jména CITRONELLA, HORNBACK'S GOLD, JOAN

EWANS, PROSPERITY aj. dnes už většině z vás nic neříkají. Na berlínský katalog fy Hoch jsme pokoutně sháněli 5 DM, abychom aspoň viděli ty krásné obrázky, m.j. prvních orientálních lilií. Ale už i na podzimních schůzích Martagonu na začátku sedmdesátých let bylo možno sem tam něco koupit, na příklad odrůdy českého šlechtitele M a r k s e. V sedmé dekádě 20.st. se dali do práce i čeští šlechtitelé. Ing.V. J o š t se vrátil z delší stáže v USA, m.j. u Jana de G r a a f f a a své poznatky zúročoval ve šlechtitelské stanici SEMPRA v Heřmanově Městci. Věnoval se hlavně svým komerčně úspěšným asijským hybridům, jejichž výčet by byl dlouhý. Dalším profesionálem se stal Ing. B. M i č u l k a, který posléze registroval rovněž desítky asijských hybridů a k nim se přidali i další amatérští šlechtitelé, jejichž jména nechci vyjmenovávat, mohl bych někoho vynechat a mohlo by být zle. Já jsem s výsevy začínal r. 1976, ale při svém časově náročném zaměstnání nebylo toho mnoho. Semena byla především z křížení asijských hybridů, první aureliány jsem koupil z pozůstalosti našeho zemřelého hospodáře Doležala. Křížení asijských lilií jsem se věnoval mnoho let, ale s čím dál menší intenzitou. Důvodem byly virózy. Starší osada, kam jsem se přestěhoval, totiž byla doslova zamořena virózními tulipány. Zahrádkářům se líbily ty žíhané a strakaté květy, ale pro mne to znamenalo velkou brzdu a snad jen s jedním s odpuštěním i výhodu, že to byla nechtěná selekce na odolnost. Odrůdy americké dvojice šlechtitelů Stoneho a Payna, tzv. Connecticut hybridy, znamenaly výrazné oživení ve spektru zahradních lilií sedmdesátých let. Registrovali mnoho odrůd, z nichž se mi barvou nejvíce líbily CONNECTICUT RED, CONN.YANKEE a především výrazná kadmiově žlutá CONN. KING s dobře zvoleným jménem. Použil jsem její pyl na svůj již dříve registrovaný hybrid pod jménem IVANKA a odměnou mi byla výrazně tmavě červená CHARLOTTA, která na rozdíl od své matky vydržela mnoho let. Dalším hitem se staly lilie s velkou tmavou skvrnou na světlejším, většinou žlutém, později i bílém podkladu. Tato skvrna se anglicky nazývá b r u s h - m a r k (vyslov brašmark) - tah štětcem. U mne to byla odrůda HORTA. Na stránkách Liliáře i Liliářských zpráv jsme vedli intenzivní a dlouhou diskusi jak to přeložit, tah štětcem se mi zdál toporný a mezitím nás předběhla praxe a ujal se česky psaný brašmark. V téže době se ve větším počtu (konečně) začaly objevovat i kvalitní aureliány a já je začal křížit. Ovšem další dominantní skupinou se staly LA-hybridy, které až dosud jsou úspěšnější na trhu řezaných lilií než na zahrádkách. O virózách na mé zahradě jsem se už zmínil, proto se u mne dlouho neudržely, tu citlivost zdědily po Lilium longiflorum. To už se blížíme k dnešní době, ale nemohu vynechat orienpety, které se staly snad nejoblíbenějšími zahradními liliemi. Všechno to začalo s legendární BLACK BEAUTY, registrovanou Leslie W o o d r i f f e m už r. 1957. Mnoho šlechtitelů ztroskotalo s jejím opylením, ona je totiž infertilní v obou směrech, leč Dr. G r i e s b a c h z USA dokázal ji chemomutací převést na tetraploidní formu a opylit ji s rovněž tetraploidní formou WHITE HENRYI. Výsledkem byla famózní lilie, kterou Dr.G r i e s b a c h registroval r. 1987 z piety pod názvem LESLIE WOODRIFF.

Přestože mám už málo místa, buďte ještě chvíli trpěliví, protože k této lilii mám velmi osobní vztah. Zaváděcí cena L.W. v r. 1988 byla 80 USD, tedy částka i na americké poměry vysoká. Přesto mně američtí přátelé, manželé R o s s o v i, se kterými jsem se osobně nikdy nesetkal, už r. 1989 poslali v dopise jednu šupinu L.W., která mi dala tři cibulky a které jsem během tří let dopěstoval do květu. L.W je fertilní v obou směrech, dobře se kříží s tetra aureliány, bohužel načatý směr jsem už nestačil dokončit. Tento orienpet je také neobyčejně vitální, můj rekordní kousek v r. 2002 byl 260 cm vysoký, měl dokonce, a to jsem jinde nikdy neviděl, až kvarterní poupata, asi v počtu pětapadesáti kusů. Na výstavách vyhrávala, obrázek v katalogu firmy Lukonbulbs byl pořízen (bez mého svolení) na výstavě v Lysé nad Labem. To ještě není vše k L.W. Manželům R o s s o v ý m z Oregonu jsem na revanš poslal tři cibule od mých lilií KÁŤA, CHARLOTTA a RIA. Zanedlouho jsem dostal dopis potvrzující zásilku a na konci bylo dívčí rukou připsáno od jejich dcery poděkování, že jsem svou odrůdu nazval jejím jménem. Jmenuje se totiž Ria, což jsem nevěděl. Nechtěl jsem ji zklamat, a tak jsem jí už nenapsal, že RIA je ve skutečnosti odborná zkratka RadioImunoAnanalýzy, výzkumné oblasti, které jsem se věnoval zhruba patnáct let před odchodem do penze. Kdo nevěří, ať tam běží. Konečně aspoň několik slov také o liliářích. Získal jsem mezi nimi mnohé přátele, alespoň několik jmen bohužel už zesnulých: Boleslav K r á l, Anna V e s e l á, Ing. Jaroslav S i m a n d l, Josef K a š p a r, ze zahraničních R. T h o m a s z Kanady, který nám posílal tak nádherná semena, milý Broněk Kondrot z polského Rybniku, neobyčejně pracovitý a obětavý člověk a další a další, ty žijící nebudu vyjmenovávat. Zvlášť bych měl poděkovat našemu krajanovi Joe H o e l l o v i z daleké Tasmánie, který byl také dodavatelem naší burzy semen a který mi poslal cibulky SILK ROAD, VERN'S BEAUTY, TALLBOY v době, kdy tu nebyly známé. Joe poslední dobou nedává o sobě vědět, doufám, že je v pořádku. Nemám lepší závěr než napsat,že lilie mně obohatily a zkrášlily život a že mezi liliáři jsem získal mnohé přátele. Já a lilie Vladimír P e r n i c a Vážení, není jednoduché psát o sobě i o vlastním zájmu, kterému se tak rád věnuji. Ještě horší je, že nemohu vypustit sebe a čas tlačí v podobě termínu redakční uzávěrky. To přítel K o v á ř mě opakovaně požádal o napsání příspěvku na toto téma. Letos jsem oslavil nezanedbatelné výročí života, v němž skoro polovinu doby hrály květiny významnou roli. Občasné (a asi nutné) úlety mě vracely z tehdejšího ticha zahrady do hluku lidské společnosti. Je to také 30 let, co obdělávám oněch 420 metrů čtverečních zahrádky, kde by se snad nenašel drobeček země, jenž by neprošel mýma rukama.

Už je tomu 28 let, co jsem se ocitl náhle ve špitále a svět se mi točil jak jinak, chybí-li náhle celý labyrint vpravo. Byl to rok rozchodu, dvou operací a soudních sporů. V častých rozhovorech se mi tehdy přátelé snažili rozumově poradit, co dál? Prodej zahradu! Já opakovaně reagoval: Nemohu, co budu dělat? Nu, neprodal jsem, zato poměrně brzy propadl decentnosti až křiklavosti barev a tvarů všech možných kytek. Kytek přibývalo, již tehdy to byly desítky tulipánů a další. Nechyběly mezi nimi lilie. Zde i později vděčím za mnohé Ing. V. J o š t o v i. V té době pan P e ň a, který vedl školky v Litomyšli, zajistil dovoz cibulí z Holandska mezi nimiž byly ještě dnes atraktivní a dobré odrůdy. A já si z Flory nesl sáček s novou výsadbou za 2 500 korun Přitom mi však doma ležel šek na 2 000,- a byl neproplacený. Tehdy jsem si řekl: Koníček si musí na sebe vydělat! V roce 1978 jsem na výstavě lilií v Lednici, jako člen klubu LILIUM a proškolený hodnotitel, poprvé hodnotil lilie. Na zahradě jsem pochopitelně nějaké lilie měl, např. 'Nutmegger' i další, a tak jsem sbíral první zkušenosti. Snažil jsem se získávat literaturu, avšak tady jsem vnímal každé slovo Dr. K. V e r e š e či Dr. I. J. Č ernohorského, s nimiž jsem nejraději posuzoval a učil se Poznával kytky, setkával se s novinkami i lidmi a také poznával autority, jimž vždy budu vděčný. Tu se musím zmínit alespoň o třech: Ing. J o š t s ženou, Dr. V e r e š a Ing. F u r d í ková. Tak jako mnoho jiných liliářů, ani já nezapomenu na dobu, s níž je spojen starý pověstný kufr, v němž byly na členské schůze voženy ony poklady z rodiny lilií, kterými přítel J o š t vylepšoval náš sortiment. Ještě dnes se vracím třeba k cv. 'Hermes' (šlechtitel W i ndus) z tohoto kufru. Čas běžel dále, položek přibývalo, stal jsem se členem i mečíkářských organizací a v roce 1979 jsem začal jezdit na Slovensko. Vzpomenout musím jméno P. B e n č i č e. Zúčastňoval jsem se různých výstav nejvíce mečíků a lilií, pracoval jako posuzovatel lilií v hodnotitelských komisích. Na výstavě v Domu odborů v Bratislavě jsem vystavil tři lodyhy 'Black Beauty', při výstavě v bratislavském hradu jsem se dopustil i prvé pře s autoritou. Milou vzpomínku s chutí pelyňku mám z výstavy lilií v bratislavském Domu žen. Dovezl jsem a vystavil odrůdu lilie 'Eurydike' pěstovanou v ozdobném zasenkovaném květináči. Cestou vlakem se však uklepalo pět vrcholových poupat. Samozřejmě, že jsem o tom dobře věděl, jako člen komise jsem však využil práva nevyjadřovat se k vlastnímu exponátu. Komise přehlédla a byla cena nejvyšší. Ano, i bez těch pěti poupat si za zbylých třicet květů odrůda cenu zasloužila, včetně Ing. J o š t a, jako autora této vynikající lilie. A opět čas běží Poznávám pražské výstavy. Od Ing. J o š t a získávám starší katalogy a slzím třeba nad cv. 'Bedaucious', který jsem získal až za dvacet let. Tehdy to byly skutečné novinky. S nárůstem počtu lilií na zahradě však pomalu začínám preferovat skupinu Ic s převislými květy. Život běží a nastalo stěhování výstav, z jižní Moravy na sever a z Prahy do Rakovníka. V Rakovníku se znovu setkávám s Dr. V e r e š e m a poznávám další liliáře z MARTAGONU a jejich výpěstky. Dostává se mi do rukou katalog firmy The

Lily Nook z Kanady s větší nabídkou lilií Ic od šlechtitelů z poloviny minulého století. Časem jsem z Kanady získal liliářskou historii v podobě Ic cv. 'Black Butterfly' paní W r i g h t či další zajímavost 'Summer Night'. Obě se snažím udržet a trochu namnožit. Následně jsem se v tomto katalogu setkal s Ia tetra a byly tu nabízeny např. orienpety 'King Artur' či prvé série Northern. Brzy jsem získal adresu a katalog The Lily Garden paní Judith F r e i m a n. To ještě odrůda 'Anastasia' stála 60 dolarů. Tak jsem si objednal po cibuli 'Anastasie' a dále i odrůdu 'Peter the Great' a alespoň květem je presentoval na výstavě mečíků v Kravařích. Cením si především 'Anastasie' asi pro svou jemnou barevnost s přijatelnou vůní a ovšem i stavbou květenství. To o rok později získaný 'Silk Road' mě dráždil, avšak také velmi lákal. Měl jsem již 'Northern Carillon' a uvědomoval jsem si výraznou podobnost obou odrůd. Také jsem poznával problém zdravotního stavu dovezeného materiálu ze zámoří. To se již ke skupině Ic přidružila celá řada OT hybridů, mezi nimiž jsou mými miláčky 'Anastasia', 'Northern Star' a 'American Brandstand'. Zatím jsem znovu zvědav na 'Indian Summer' a 'Pizzaz' a také jak se ukáží novinky 'Dunyazade' a 'Scene Stealer'. Postupně mě začínají též zajímat i holandské OT. Letos mě přímo objal cv. 'Gluhwein', vloni nadchla lilie 'Satisfaction'. Letos to ještě byly odrůdy 'Robina' a 'Dallas'. Letos jsem také realizoval a snad ne naposledy svůj déle chystaný záměr, tj. uspořádat na dědině lokální výstavu mečíků a lilií s názvem Květy na zámku. Realizována byla v Brodku u Prostějova a ne bez úspěchu, možno ji zhodnotit i jako akci vhodnou vzhledem ke vzdálenosti Volyně. Současná doba je mezi liliemi v zajetí převážně OT a LA-hybridů, které se čím dál více zabydlují na našich zahradách. U LA byly polemiky o malém počtu květů (měl jsem u nich i 13 květů). Padla poznámka, že je nutné sledovat u nich podíl L. longiflorum. Letos padla jiná poznámka váženého liliáře, že 'American Spirit' není OT hybrid. Nu, jsou vyjádření vhodná a nevhodná. Ano, na zahrádce vegetuji 30 let mezi květinami Opakované potíže se sedacím nervem mne vedou k vážnému zamyšlení, jak dál? Zajisté, že je nutno omezovat a selektovat při zachování různosti pěstovaného sortimentu. Celých třicet let jsem se v každé sezóně pokoušel vždy aspoň párkrát chodit se štětečkem a opylovat. Zůstal mi kříženec vzniklý z Allium akaka. Avšak i dnes mám skříňku plnou šupin lilií K zachování odrůdy je nutné šupinování. Slyším slova známého šlechtitele: Odeberu-li z cibule několik šupin, nebudu mít nic. Ano, riziko existuje vždy. Já však obvykle i z jediné nové cibule odeberu několik šupin a střed cibule poctivě namořím a sázím. Ovšem, cibule nesmí mít ani stopy hniloby podpučí. Na zahradě chráním lilie proti hryzci králíkářským pletivem. Takže, já a lilie. Ano, krásné chvíle nejen s květinou, ať už je to asijský hybrid či vzácná botanická rarita.

O mém liliaření Jiří D u d e k Lilie pěstuji od roku 1985 a šlechtím od roku 1990. Je to již více než 25 let, co žiji s těmito nádhernými květinami, které mne okouzlily a budou neustále okouzlovat. Za tuto dobu jsem prošel všemi peripetiemi, co zažili všichni liliáři. Spousta peněz skončila v zemi při různých neúspěšných pokusech s pěstováním náročných botanických druhů a orientálek. Z důvodu nedostatku místa v zahrádce různé způsoby pěstování lilií na malém prostoru (např. po způsobu B. Kondrota pěstování lilií v PE sáčcích) atd., či neustálý boj z podzemními žrouty (hryzci) a čtyřletý boj s třásněnkou liliovou po roce 1993, kterou jsem si dovezl z Polska v liliích z Holandska. Moje první semenáče byly ze semen volného sprášení z trubek (L. regale a aurelián ) od jedné paní ze zahrady, kolem které jsem chodil do práce a pak z křížení s L. davidii. Mohu konstatovat, že spousta mých semenáčků z roku 1991 přežila veškeré pokusy i to, že jsem si svých semenáčků nevážil a více se věnoval liliím, které jsem koupil. Při třásněnce odešly veškeré holandské asiatky. Přežily moje semenáče a některé české odrůdy ('Helenka', 'Evina', 'Rusalka' a ještě několik dalších). Na trubky ty potvory nešly. V současné době mám na zahrádce větší množství semenáčů, které testuji již delší dobu. Velkým problémem je jejich větší namnožení (mnohé by si to zasloužily), neboť mimo lilie šlechtím ještě kosatce a denivky. Odrůdy mám v omezeném množství většinou jen ty, které potřebuji pro další křížení. LA-hybridy jsem již zcela vyloučil ze sortimentu. Mým cílem je hlavně vyšlechtit zahradní lilie, které by byly odolné. Semenáče nijak neošetřuji, ba naopak velmi tvrdě s nimi zacházím (postřiky vodou). Co má uhynout - uhyne a zůstanou jen ty nejodolnější. Z křížení odrůdy 'Sterling Star' mi vznikl nezničitelný semenáč, který má zdravý růst a neuvěřitelně se množí jak lodyžními cibulkami tak i pacibulkami (asi aneuploid). Má bohužel nepoužitelný zakrnělý květ bez prašníků. Za celou dobu se mi ho nepodařilo překřížit, abych z něho dostal tyto dobré vlastnosti. Poslal jsem cibuli Jirkovi K o v á ř o v i možná, že se mu to podaří. Letos jsem vyhodil do kompostu asi 50 cibulí, které se mi dostaly do výsadeb. Každý liliář má většinou svůj cíl a linii ve šlechtění.v době, kdy ještě nebyla rozšířena tolik mezidruhová křížení jako dnes, jsem si dal za cíl najít most mezi asiatkami a trubkami. K tomu jsem použil výbornou odrůdu 'Apricot Supreme' tetraploid (dostal jsem ho od p. V e r e š e po výstavě v Hlučíně asi v r. 1992) a 'Alexis'. Obě lilie jsou zakřížený jak v trubkách tak i v asiatkách. Příklad semenáč 'Apricot Supreme' vzhledu asiatky po zkřížení z trubkou dal semenáč podobný jako 'Thunderbolt', z něhož údajně 'Apricot Supreme' vyšel. Nyní přijde řada na jejich prokřížení mezi sebou a pak zkoušky jak budou reagovat na křížení asiatek a trubek, včetně převedení do tetraploidní formy.