NETRADIÇNï ENCYKLOPEDIE 15+3 S V ë T O V C H A KYTARISTª K Y T A R I S T E K Vítêzslav tefl
15+ 3 Obs ah Martin Barre 15 Michael Bloomfield 35 Tommy B olin 45 Mick Box 55 Rory Gallagher 69 Scott Gorham 81 Alb ert King 93 Paul Kossoff 101 Alvin Lee 115 Yngwie Malmsteen 1 2 5 Steve Morse 143 Mick Ralphs 157 Kenny Wayne Shepherd 169 John Sykes 179 Zakk Wylde 189 Jennifer Batten 203 Debbie Davies 213 Bonnie Raitt 221 9
15+ 3 M ICHAEL B LOOMFIELD Michael byl opravdovou osobností vÿrazného charakteru. Co se tÿçe povahy, takjeho vtip, lechetnost a urçitá odu evnêlost vystupování to se nedalo p ehlédnout. V echno tohle bezprost ednê pûsobilo na lidi kolem nêho, a takjeho muziku p ijímali zároveñjako souçástjeho samého, a ne pouzejako umêleckou vÿpovêâ... Nick Gravenites Michael Bloomfield ùvodní slova dlouholetého Michaelova spolupracovníka vystihují zcela p esnê ono osobní a muzikantské kouzlo, které z Bloomfielda v dobách jeho slávy vyza ovalo. Mike byl vlastnê díky svému pronikavému talentu uznáván jako kytarovÿ virtuós v podstatê je tê p ed tím, neæ se sólová kytara dostala do v eobecného povêdomí a to i z hlediska komerçního. P es adu tehdej ích kytarovÿch osobností, jakÿmi nespornê byli nap. Paul Burlison, B. B. King a Clarence Gatemouth Brown, to byli v polovinê edesátÿch let p edev ím Mike Bloomfield v USA a Eric Clapton v Anglii, kte í dalijednoznaçnê najevo, æe sólová kytara se stává nástrojem doby. Coæ poté nep ehlédnutelnê potvrdil nap. Jimi Hendrix. KdototedybylMikeBloomfield,jakvlastnêprobêhlajehoneuvê itelnê bohatá, p esto çasto velice nenápadná, ale v mnohém i dramatická umêlecká a æivotní pouƒ? Michael Bernard Bloomfield se narodil 28. çervence 1943 v Chicagu. Uæ od ranÿch teenagerskÿch let se zajímal o hudební nástroje a vedle kytary, která mu uçarovala, si rád zahrál na klavír, pozdêji na klávesové nástroje, na bicí, baskytaru a rûzné percussion. Jako student byl velmi nevÿraznÿ, ve kole s ním byly dost problémy; koneckoncû, p i pozdêj ích interview, která p ímo bytostnê nesná el, sám sebe líçil jako spoleçenského vyvræence. Nebyl to ale typ drzého floutka, ani ne zvlad atelnéh o, zkratovê j e d - najícího vÿtræníka. Mike prostê sám sebe deklasoval, vylouçil se z kolektivu svÿch vrstevníkû a pono il se do zcela ojedinêlého i- rokého spektra hudby, které existovalo v Chicagu padesátÿch let. První kytaru dostal ve svÿch t inácti letech. Zpoçátku byl p itahován dusajícím rock and rollem Elvise Presleyho, kde obdivoval a snaæil se i napodobovat hru Scottyho Moora. Brzy ale objevil v kolotajícím drsném mêstê plném zakou enÿch klubû a náleven nêco zcela jiného. Bylo to elektrické blues, hudba, které se pozdêji také zaçalo íkat velkomêstské blues. A to ho p ímo omráçilo svou moæností vÿpovêdi, syrovostí a opravdovostí vÿrazu. A tak jiæ ve svÿch çtrnácti letech (!) zaçal bÿt pravidelnÿm náv têvníkem mnoha vyhlá enÿch bluesovÿch klubû na ji- 35
S TEVE M ORSE 15+ 3 Steve Morse: ukázky stylu jeho hry try rocku to byli právê Dixie Dregs, kte í zaujali svÿmi instrumentálními vÿkony a mnohdy pro tento æánr ne aæ tak zcela typickou stavbou svÿch skladeb. Roku 1980 se skupina rozhodla zmênit znaçku (Arista) a klávesistu (nastoupil T Lavitz) a zkrátit si název (na pouhé Dregs). Vÿsledkem byla vynikající alba Dregs Of The Earth a Unsung Heroes, která si velmi dob e vedla v æeb íçcích a zaslouæila si dal í nominace na Grammy v kategorii Nejlep í instrumentální vÿkon. Do tohoto období také spadají Steveova první absolutní vítêzství v rûznÿch anketách, vçetnê Guitar Playeru. Dostal se také ke svému prvnímu hostování, které vy lo na desce zahrál si p i nêm se Stevem Walshem. TLavitzsejakoklávesistaosvêdçil,alepo vydání Unsung Heroes od nich ode el houslista Allen Sloan a byl nahrazen virtuózním 146
KENNY WAYNE S HEPHERD 15+ 3 náct let, ocitlo vedle Lightin' Hopkinse, Lowella Fulsona, Otise Rushe, Buddyho Guye, Johna Lee Hookera a dal ích, tak to rozhodnê svêdçí o neobvyklém talentu. Vêci pak ov em dostaly daleko rychlej í, tolik vytouæenÿ spád. Roku 1995 se Kenny uvedl p ed vyprodanÿmi stadióny j ako support Eagles na j ejich americkém turné. Dluæno uznat, æe velice dob e. Sám manaæer Eagles se o nêm vyjad- oval krátce, ale vÿstiænê: Jednodu e a krátce eçeno, je to fenomén. Byla to také doba horeçné realizace debutového alba Ledbetter Heights. Kennyho skupina pûsobila tehdy v obsazení Corey Sterling (voc), Will Ainsworth (bg), Jimmy Wallace (key) a Joe Nadeau (rg). Na desce se jako vÿznamnÿ host podílel legendární bubeník Stevieho Raye Vaughana z Double Trouble Chris Layton avneposlední adê ikennyho uçitelbryan Lee. A kdyæ v kvêtnu vystoupil Kenny se svou kapelou v Austinu p ed Eagles a zahrál çty i skladby, editel firmy Revolution Records, která hodlala desku vydat, jenom udivenê pot ásal hlavou: Je to neuvê itelné, ale on hraje tak, jako kdyby æil dvakrát déle. To se snad ani nemohl nauçit, to musíbÿt v nêm. A na desce by to mêlo bÿt znát. Abylo. Vÿsledné album vy lo v prûb êhu roku 1995 a zpûsobilo obrovskÿ rozruch. Vÿsledkem byly nejen vÿznamné ceny v prestiæních anketách, o kterÿch jsme v malém vÿbêru hovo ili v úvodu, ale otev ené dve e v podstatê k jakÿmkoli projektûm a dûleæitÿm hostováním. Na desce je dvanáct vêcí. Vêt ina pochází z Kennyho pera, dal ími autoryjsou Angel Michael, Chester Burnett, Kevin Bowe a Shepherdem velice dob e zpracovanÿ Bukka White. Dvê skladby jsou instrumentální (p ímo titulní vêc) a jedna, Wh i le We Cry, byla nahrána bêhem live vystoupení a Kenny ji i sám zpívá. Pravdêpodobnê nejhranêj í a nejznámêj í skladbou z LP se stala Deja Voodoo: Byljsem hotovej z toho, æe moje album se v bluesovÿch æeb íçcích udræelo nêkolik mêsícû a æe se na úplném vrcholu st ídalo s takovÿmi jmény, jako jsou Eric Clapton, Jim i Hendrix a h la vn ê Ste v ie Ray Va ugh an. P i poslechu alba získáte dojem, æe opravdu nejvêt ím Kennyho idolem je Vaughan. Myslím si, æeje nejlep í. Mnohokrátjsme se setkali, mluvil jsem s ním dokonce mêsíc p ed jeho smrtí. B. B. King je dobrej, Jimi Hendrix byl dobrej. A le Stevie dovedl blues nejdále ze 172
Z AKK WYLDE 15+ 3 sice jednou, ale po ádnou, chutnou. Pochytil jsem i zásady tvorby tónu, vibrata a h lavnê ohÿbání. DiPietrûv vliv Zakka vlastnê nikdy neopustil. Sám se dal naznaçenÿm smêrem, coæ si v podstatê nejlépe mûæeme ovê it poslechem alb jak s Ozzym, tak i jeho vlastních desek. V tomto období jeho hra vyzrála a získala osobitÿ rozmêr. Zakk se nyní nepot eboval zabÿvat obouruçním tappingem, extrémní vibrapákou. Nemusel uæ stále dokola omílat zajetá heavy metalová kli é a po ilhávat po tricích ostatních kytaristû: Ne na základêsóla udêlat skladbu, ale skladbu vy perkovat sólem. A je tê jedním zlatÿm pravidlem se Zakk zaçal na zaçátku své kariéry ídit: Tóny, kterénezahraje,jsoustejnêdûleæitéjako ty, které zahraje. Coæ bylo vzhledem kjeho vêku opravdu nezvyklé. První skupinou, ve které Zakk hrál, byla Stone Henge. Vznikla roku 1984 a tvo ili ji jeho kamarádi ze t ídy: Vystupovali jsme vêt inou po kolních klubech a v ude tam, kde jsme dostali zadarmo pivo. Samoz ejmê, æe kapela nemêla dlouhého trvání. Zakk bêhem dvou dal ích let pro el mnoha skupinami, se kterÿmi sjezdil zapadlé hospodské sály v Jersey a v okolí. Jeho çlenství v jednotlivÿch kapelách bylo vædy krátké. P íçina tkvêla nejen v neuvê itelném tempu nárûstu jeho technickÿch kvalit, ale i v tom, æe se Zakk snaæil do repertoáru, kde vêt inou p evládaly p evzaté vêci od Led Zeppelin a Black Sabbath, stále více prosazovat své vlastní skladby a realizovat je podle svÿch p edstav. Vêhlas jeho kytarového umêní se pomalu í il po celém vÿchodním pob eæí New Jersey. Díky tomu si Zakk mohl dovolit uvaæovat o vlastní skupinê, kterou by tvo ili takoví muzikanti, kte í by mu zcela vyhovovali. Roku 198 5 se mu to poda ilo a vznikla kapela Zyris, která si bêhem dvouletého pûsobení získala urçitÿ vêhlas. Existuje dokonce videozáznam jejich vystoupení v roce 1986 na jacksonvillské st ední kole. Jiæ tam je Zakkova kytara nejvÿraznêj ím nástrojem. Jedné noci roku 1987 hrála kapela Zyris vjisté nálevnê, kam se na doporuçení Zakkova kamaráda Dava Feltona p i el podívat rockovÿ fotograf Mark Weiss, jenæ právê dlel ve mêstê spolu s tÿmem Ozzyho Osbournea. We i s s p o vystoup ení p i el z a Z akke m d o at - ny a sdêlil mu, æe Osbourne hledá kytaristu, kterÿbyp evzalpostpojakeue. Lee: íkal jsem si, æe ten chlapje asi blázen, my lenka to v ak byla skvêlá. Je tê ten den jsem se za Osbournem vypravil, ve studiu mi ale ekli, æe Ozzy el ch lastat s Andre The Giant. P esto tedy p ipravil na druhÿ den pásek se svÿmi nahrávkami a fotografii. To v echno poslal Osbournovi a çekal. Pozdêji se dozvêdêl, æe Ozzy si po shlédnutí fotografie nejd ív myslel, æe jde o dal í klon Randyho Rhoadse. Kdyæ si ale poslechl pásku, vzalo ho to natolik, æe ekl své manaæerce (a zároveñ manæelce) Sharon, aby Zakkovi zavolala a zeptala se ho, jestli by s ním nechtêl hrát. A události dostaly najednou prudkÿ spád: P i eljsem do sálu, kde mêl konkurs probíhat, vylezljsem na pódium, zapojil kytaru a ohlédl se. Tam stál opravdovÿ Ozzy ajá byl tím pádem úp lnê v prdeli! Jediná zkou ka staçila Ozzyho p esvêdçit o Zakkovê vhodnosti. Teprve od této chvíle zaçal Wylde pouæívat jméno Zakk k p ejmenování do lo právê na Osbourneûv popud. Zakk u Ozzyho vydræel skoro deset let. Bêhem tohoto pûsobení s ním natoçil vynikající desky, jako jsou multiplatinová alba No Rest Fo r Th e Wicked (je tê p ed tímto albem spolu nahráli pár skladeb, jeæ ale nebyly realizovány), mini live LP Just Say Ozzy, kolosální No More Tears, dále zlaté LiveAndLoud (ocenêné cenou Grammy za Nejlep í live desku ) a platinové Ozzmosis. Vypracoval se také na velice respektovaného kytaristu, jednu z nejvêt ích nadêjí dal í generace kytarovÿch ve- 192