EVROPSKÝ PARLAMENT 2004 ««««««««««««Dokument ze zasedání 2009 KONEČNÉ ZNĚNÍ A6-0070/2004 12. 9. 2004 ZPRÁVA o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Výbor pro ústavní záležitosti Zpravodajové: Richard Corbett a Íñigo Méndez de Vigo RR\550131.doc PE 347.119v04-00
PR_INI PE 347.119v04-00 2/129 RR\550131.doc
OBSAH Strana NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU...6 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ...13 PŘÍLOHA 1: Pravomoci Unie...44 PŘÍLOHA 2: Seznam nových případů rozhodování kvalifikovanou většinou...45 PŘÍLOHA 3: Legislativní akty řádný legislativní postup...49 PŘÍLOHA 4: Legislativní akty zvláštní legislativní postupy...56 MENŠINOVÉ STANOVISKO...59 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI...63 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZVOJ...67 STANOVISKO VÝBORU PRO MEZINÁRODNÍ OBCHOD...72 STANOVISKO ROZPOČTOVÉHO VÝBORU...75 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU...77 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNÍ VĚCI...79 STANOVISKO VÝBORU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, VEŘEJNÉ ZDRAVÍ A BEZPEČNOST POTRAVIN...82 STANOVISKO VÝBORU PRO PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKU...84 STANOVISKO VÝBORU PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ...87 STANOVISKO VÝBORU PRO ZEMĚDĚLSTVÍ...90 STANOVISKO VÝBORU PRO RYBOLOV...95 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI...98 STANOVISKO VÝBORU PRO OBČANSKÉ SVOBODY, SPRAVEDLNOST A VNITŘNÍ VĚCI...102 STANOVISKO PETIČNÍHO VÝBORU...106 RR\550131.doc 3/129 PE 347.119v04-00
STANOVISKO EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO VÝBORU...110 STANOVISKO VÝBORU REGIONŮ...120 POSTUP...129 PE 347.119v04-00 4/129 RR\550131.doc
RR\550131.doc 5/129 PE 347.119v04-00
o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Evropský parlament, NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu (dále jen Ústava ), s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství pozměněné Jednotným evropským aktem a Amsterodamskou smlouvou, Maastrichtskou smlouvou a Niceskou smlouvou, s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie 1, s ohledem na prohlášení Evropské rady z Laeken 2, s ohledem na usnesení Parlamentu 3, která položila základy pro Ústavu pro Evropu, s ohledem na usnesení Parlamentu 4, která stanovila přípravné opatření pro předešlé 1 Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. 2 Zasedání Evropské rady v Laekenu, Laekenské prohlášení o budoucnosti Unie, SN 273/01, 15.12.2001. 3 Usnesení ze dne 14. 2. 1984 o návrhu Smlouvy o založení Evropské unie Úř. věst. C 77, 19.3.1984, s. 53., zpravodaj: Altiero Spinelli; 1-1200/1983); Usnesení ze dne 11. července 1990 o směrech Evropského parlamentu týkajících se návrhu Ústavy pro Evropskou unii (Úř. věst C 231, 17.9.1990, s. 91, zpravodaj: Emilio Colombo; dok. A3-165/90); Usnesení ze dne 12. 12. 1990 o ústavních základech Evropské unie Úř. věst C 19, 28.1.1991, s. 65, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0301/1990); Usnesení ze dne 10. 2. 1994 o Ústavě Evropské unie Úř. věst C 61, 28.2.1994, s. 155, zpravodaj: Fernand Herman; A3-0064/1994); Usnesení ze dne 25. 10. 2000 o začlenění smluv do Ústavy Úř. věst. C 197, 12.7.2001, s. 186, zpravodaj: Olivier Duhamel; A5-0289/2000). 4 Usnesení ze dne 14. 3. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii Úř. věst. C 96, 17.4.1990, s. 114., zpravodaj: David Martin; A3-0047/1990); Usnesení ze dne 11. 7. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 97., zpravodaj: David Martin; A3-166/1990); Usnesení ze dne 22. 11. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 219., zpravodaj: David Martin; A3-270/1990); Usnesení ze dne 22. 11. 1990 obsahující stanovisko EP ke svolání Mezivládní konference o HMU a politické unii Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 238., zpravodaj: David Martin, A3-281/1990); Usnesení ze dne 17. 5. 1995 o účinnosti Smlouvy o EU ve spojitosti s Mezivládní konferencí v r. 1996 - Založení a vývoj Unie Úř. věst. C 151, 19.6.1995, s. 56, zpravodajové: Jean-Louis Bourlanges a David Martin; A4-102/1995); Usnesení ze dne 13. 3. 1996 obsahující (i) stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference, (ii) hodnocení práce skupiny expertů a upřesnění politických priorit Evropského parlamentu s ohledem na Mezivládní konferenci Úř. věst C 96, 1.4.1996, s. 77, zpravodajové : Raymonde Dury a Hanja Maij-Weggen; A4-0068/1996); Usnesení ze dne 18. 11. 1999 o přípravě reformy smluv a o následující Mezivládní konferenci Úř. věst. C 189, 7.7.2000, s. 222., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0058/1999); Usnesení ze dne 3. 2. 2000 o svolání MK Úř. věst. C 309, 27.10.2000, s. 85., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0018/2000); Usnesení ze dne 16. 3. 2000 o vypracování Charty základních práv Evropské unie Úř. věst. C 377, 29.12.2000, s.329., zpravodajové: Andrew Duff a Johannes Voggenhuber), A5-0064/2000. PE 347.119v04-00 6/129 RR\550131.doc
Mezivládní konference a usnesení Parlamentu 5, která obsahovala hodnocení těchto konferencí, s ohledem na návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou vzájemnou dohodou přijal ve dnech 13. června a 10. července 2003 Evropský konvent spolu s usneseními EP 6, která stanovila přípravné opatření a hodnocení práce Konventu, s ohledem na stanoviska k Ústavě, která na žádost Evropského parlamentu 9 zaujal Výbor regionů 7 dne 17. listopadu 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor 8 dne 28. října 2004, s ohledem na názory, které vyjádřili zástupci regionálních sdružení, sociálních partnerů a platforem občanské společnosti na veřejném slyšení, které se konalo dne 25. listopadu 2004, s ohledem na článek 45 jednacího řádu, s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství, Výboru pro rybolov, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, a Petičního výboru (A6-0070/2004), vzhledem k těmto důvodům: Usnesení ze dne 13. 4. 2000 o návrzích EP pro MK Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 409, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0086/2000); 5 Usnesení ze dne 16. 1. 1986 o postoji Evropského parlamentu k Jednotnému aktu, který schválila ve dnech 16. a 17. prosince 1985 MK Úř. věst. C 36, 17.2.1986, s. 144, zpravodaj: Altiero Spinelli, A2-0199/1985); Usnesení ze dne 11. 12. 1986 o Jednotném evropském aktu Úř. věst. C 07, 12.1.1987, s. 105, zpravodaj: Luis Planas Puchades; A2-0169/1986); Usnesení ze dne 7. 4. 1992 o výsledcích MK (Maastricht) Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 81., zpravodajové: David Martin, Fernand Herman; A3-0123/1992); Usnesení ze dne 19. 11. 1997 o Amsterdamské smlouvě Úř. věst. C 371, 8.12.1997, s. 99., zpravodajové: Inigo Méndez de Vigo a Dimitris Tsatsos; A4-0347/1997); Usnesení ze dne 31. 5. 2001 o Niceské smlouvě a o budoucnosti Evropské unii Úř. věst. C 47 E, 21.2.2002, s. 108., zpravodajové: Inigo Méndez de Vigo a António José Seguro; A5-0168/2001); 4 Usnesení ze dne 29. 11. 2001 o zasedání Evropské rady v Laekenu a budoucnosti Evropy Úř. věst. C 153, 27.6.2002, s.310., zpravodajové: Jo Leinene, Iñigo Méndez de Vigo; A5-0368/2001); Usnesení ze dne 24. 9. 2003 o návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference Úř. věst. C 77E, 26.3.2004, s.255., zpravodajové: José María Gil-Robles Gil-Delgado, Dimitris Tsatsos; A5-0299/2003). 6 Usnesení ze dne 29. 11. 2001 o procesu vytváření Ústavy a budoucnosti Unie - Úř. věst. C 153, 27.6.2002, s. 310, zpravodajové: Jo Leinen a Iñigo Méndez de Vigo, A5-0368/2001. Usnesení ze dne 24. 9. 2003 o návrhu Smlouvy základající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference - Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 255 zpravodajové: José María Gil- Robles Gil-Delgado a Dimitris Tsatsos, A5-0299/2003. 9 P6_PV(2004)09-14 7 CdR 354/2003 v konečném znění, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. 8 CESE 1416/2004, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. RR\550131.doc 7/129 PE 347.119v04-00
A. Evropská unie hrála v průběhu svého vývoje významnou úlohu při vytváření stále se zvětšujícího prostoru míru a prosperity, demokracie a svobody, spravedlnosti a bezpečnosti, B. Ústava konsoliduje dosažené pokroky a přináší významná zlepšení, která jsou nezbytná k udržení a rozšiřování schopnosti Unie o dvaceti pěti a případně více členech jednat účinně doma i v zahraničí, C. úsilí, které na vznik Ústavy vynakládal Evropský parlament už od prvních přímých voleb, bylo korunováno úspěchem Konventu, který vypracoval návrh na základě demokratického, reprezentativního a průhledného postupu, jenž zcela prokázal svou účinnost, přihlížeje k příspěvkům evropských občanů, což vedlo ke konsenzu, který Mezivládní konference ponechala v podstatě beze změny, D. Ústava, která měla být kompromisem přijatelným pro všechny členské státy, nevyhnutelně nezahrnula některé návrhy, zejména návrhy Evropského parlamentu nebo Konventu, které by podle názoru jejich autorů Unii dále vylepšily a z nichž mnohé stále mohou být v budoucnu přijaty, E. schválení návrhu Ústavy všemi vládami států Evropské unie dokazuje, že všechny zvolené vlády členských států považují tento kompromis za základ, na kterém si přejí v budoucnu společně pracovat, a bude nutné, aby každá z těchto vlád prokázala maximální politické odhodlání pro dosažení ratifikace do 1. listopadu 2006, F. Ústava byla předmětem občasné kritiky, která zazněla při veřejných diskusích a která neodpovídá skutečnému obsahu a právním dopadům jejích ustanovení, neboť Ústava nepovede k vytvoření centralizovaného superstátu, neoslabí sociální rozměr Unie, nýbrž jej bude posilovat, a neopomíjí historické a duchovní kořeny Evropy, neboť se odvolává na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví, 1. dospívá k závěru, že z obecného hlediska představuje Ústava uspokojivý kompromis a obrovské zlepšení existujících smluv a bude znamenat, až bude uplatněna, viditelný přínos pro občany (a Evropský parlament a národní parlamenty jako jejich demokratické zástupce), pro členské státy (a jejich regionální a místní orgány) a pro účinné fungování institucí EU, a tedy pro Evropskou unii jako celek; Vyjasnění povahy a cílů Unie 2. je potěšen skutečností, že Ústava lépe objasňuje občanům povahu a cíle Unie a vztahy mezi Unií a členskými státy, zejména z těchto důvodů : a) složitý soubor evropských smluv je nahrazen jediným a jasnějším dokumentem, který stanoví cíle, pravomoci a možnosti, nástroje politik a orgány Unie ; b) je potvrzena dvojí legitimita Unie a je jasně stanoveno, že se jedná o unii států a občanů ; c) souhrn společných hodnot všech členských států, z nichž Evropská unie vychází a PE 347.119v04-00 8/129 RR\550131.doc
které vytvářejí pevné pouto mezi občany Unie, byl výslovně stanoven a rozšířen ; d) cíle Unie a zásady, kterými se řídí její činnost a vztahy Unie s členskými státy, jsou jasnější a lépe definované ; e) hospodářská, sociální a územní soudržnost se znovu potvrzuje jako cíl Unie; f) jsou stanovena nová ustanovení s obecnou platností, která se týkají vysoké míry zaměstnanosti, prosazování rovnosti mužů a žen, odstranění všech druhů diskriminace, boje proti sociálnímu vyloučení a prosazování sociální spravedlnosti, sociální ochrany, vysoké úrovně vzdělávání, odborné přípravy a zdravotní péče, ochrany spotřebitele, prosazování udržitelného rozvoje a respektování služeb obecného zájmu; g) přestane docházet k záměně mezi pojmy Evropské společenství a Evropská unie, neboť Evropská unie se stane jedinou právnickou osobou a bude mít jednotnou strukturu ; h) zjednoduší a vyjasní se evropské legislativní akty a s nimi související terminologie a budou se používat srozumitelnější pojmenování: evropské zákony a evropské rámcové zákony nahradí současný systém více typů aktů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí atd.) ; i) poskytuje záruky, že se Unie nikdy nestane centralizovaným a všemocným superstátem : silný důraz na decentralizaci obsažený v hesle jednotná v rozmanitosti, závazek ctít národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně regionální a místní samosprávy, zásady svěřených pravomocí (na základě této zásady má Unie pouze ty pravomoci, které ji svěřily členské státy), subsidiarity a proporcionality, účast samotných členských států na systému rozhodování Unie a na schvalování všech jeho změn, j) začlenění symbolů Unie do Ústavy zvýší povědomí občanů o orgánech Unie a jejich činnosti; k) doložka o solidaritě mezi členskými státy zajistí, že se občané budou moci spolehnout na pomoc všech členských států Unie v případě teroristického útoku, přírodní katastrofy nebo pohromy zapříčiněné lidskou činností; Větší účinnost a posílení role EU ve světě 3. je potěšen skutečností, že vstupem Ústavy v platnost budou moci orgány Unie plnit své úkoly efektivněji, a to zejména z těchto důvodů: a) rozsah oblastí, v nichž budou vlády, které se scházejí v Radě, rozhodovat RR\550131.doc 9/129 PE 347.119v04-00
kvalifikovanou většinou, a ne jednomyslným hlasováním, je výrazně rozšířen; tento faktor má zásadní význam, má-li Unie s dvaceti pěti členskými státy fungovat, aniž by byla její činnost blokována používáním práva veta ; b) předsednictví Evropské rady se prodlouží na dva a půl roku namísto rotačního systému půlročního předsednictví; c) po roce 2014 se sníží počet členů Komise a tyto funkce budou členské státy obsazovat na základě spravedlivého systému rotace; d) výrazně se zvýší viditelnost Unie a posílí se úloha Unie jako celosvětového činitele; funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční politiku a funkce komisaře pro vnější vztahy dvě funkce, které se překrývají a působí zmatek budou sloučeny do jediné funkce evropského ministra zahraničních věcí, který bude místopředsedou Komise, bude předsedat Radě pro zahraniční věci a bude moci hovořit jménem Unie v záležitostech, které jsou předmětem společného postoje Unie, bude existovat jednotná zahraniční služba pod vedením ministra zahraničních věcí, přidělení statutu právnické osoby Unii, jako tomu bylo v případě Evropského společenství, posílí postavení Unie v mezinárodních vztazích a umožní Unii podílet se na mezinárodních dohodách, možnost Unie rozvíjet společné struktury v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky bude posílena, přičemž bude zajištěna potřebná pružnost pro sladění rozdílných přístupů členských států k těmto otázkám, e) bude snížen počet legislativních nástrojů Unie a počet postupů pro jejich přijímání, vyjasní se rozdíl mezi nástroji zákonodárné a výkonné moci ; f) činnost v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se bude řídit účinnějšími postupy s cílem dosáhnout konkrétního pokroku, pokud jde o otázky spravedlnosti, bezpečnosti a přistěhovalectví; g) v několika dalších oblastech se usnadní používání úspěšné metody Společenství, jakmile k tomu bude politická vůle ; h) vznikne větší prostor pro pružné řešení otázek v případě, kdy nejsou všechny členské státy ochotny nebo schopny uplatňovat ve stejnou dobu určité politiky; Více demokratické odpovědnosti 4. je potěšen skutečností, že občané budou mít lepší kontrolu nad činností Evropské unie prostřednictvím zvýšené demokratické odpovědnosti, a to zejména na základě níže uvedených opatření: a) přijetí všech právních předpisů Evropské unie bude podléhat předchozímu PE 347.119v04-00 10/129 RR\550131.doc
přezkoumání v národních parlamentech a až na několik výjimek také dvojímu schválení národními vládami (v Radě ) a přímo voleným Evropským parlamentem; tak vysoká úroveň parlamentní kontroly neexistuje v žádné jiné podobné nadnárodní nebo mezinárodní struktuře; b) všechny návrhy Evropské unie budou včas, předtím než Rada přijme postoj, předány národním parlamentům k přezkoumání a projednání s ministry a parlamenty budou mít také právo vystoupit proti návrhům, pokud se domnívají, že návrhy přesahují kompetence Unie; c) Evropský parlament bude mít zpravidla rovnocenné postavení jako Rada při rozhodování o právních předpisech Unie; d) předsedu Komise bude volit Evropský parlament, čímž vznikne propojení s výsledky voleb do EP; e) ministr zahraničních věcí, kterého jmenuje Evropská rada po dohodě s předsedou Komise, se bude zodpovídat Evropskému parlamentu a Evropské radě; f) nový rozpočtový proces bude vyžadovat schválení všech výdajů Evropské unie Radou i Parlamentem bez jakýchkoli výjimek, čímž se dostanou všechny výdaje pod plnou demokratickou kontrolu ; g) uplatňování legislativních pravomocí Komise bude podléhat novému systému společné kontroly Evropského parlamentu a Rady, který umožní těmto orgánům zamítnout rozhodnutí Komise, se kterými nesouhlasí; h) agentury, zejména Europol, budou pod větší parlamentní kontrolou; i) při projednávání a přijímání právních předpisů Unie budou schůze Rady veřejné ; j) je posílena role Výboru regionů; k) pokud jde o budoucí revize Ústavy, bude mít také Evropské parlament pravomoc předkládat návrhy a Konvent bude projednávat všechny návrhy na revizi, pokud Parlament nerozhodne, že tento krok není nutný; Více práv občanům 5. je potěšen skutečností, že práva občanů budou posílena v důsledku níže uvedených opatření: a) začlenění Charty základních práv do části II Ústavy, jež znamená, že všechna ustanovení právních předpisů EU a veškerá opatření orgánů EU nebo opatření založená na právních předpisech EU musí být v souladu s těmito normami; b) Evropská unie má přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, díky čemuž bude Unie podléhat stejné vnější kontrole jako členské státy; RR\550131.doc 11/129 PE 347.119v04-00
Závěry c) nová ustanovení zjednoduší účast občanů, sociálních partnerů, reprezentativních sdružení a občanské společnosti na projednávání záležitostí týkajících se Unie; d) zavedením evropské občanské iniciativy budou mít občané možnost předkládat návrhy k některým otázkám, pokud se domnívají, že uplatňování Ústavy vyžaduje právní akt Unie ; e) jednotlivci budou mít lepší přístup ke spravedlnosti, pokud jde o právo Evropské unie; 6. schvaluje Ústavní smlouvu a bezvýhradně podporuje její ratifikaci; 7. je přesvědčen o tom, že Ústava poskytne stabilní a trvalý rámec pro budoucí rozvoj Evropské unie, který umožní její další rozšiřování a současně zajistí mechanismy pro její revizi, bude-li to nutné ; 8. doufá, že se všem členským státům Unie podaří úspěšně dokončit ratifikaci do poloviny roku 2006; 9. opětovně žádá, aby bylo vyvinuto veškeré úsilí, aby byli evropští občané jasně a objektivně informováni o obsahu Ústavy; vyzývá v této souvislosti evropské instituce a členské státy, aby při seznamování občanů s textem Ústavy (ať již s plným zněním nebo se shrnutím jejích ustanovení) jednoznačně rozlišovaly prvky, které již platí podle stávajících Smluv, a nová ustanovení, která přináší Ústava, a to jak v zájmu poučení občanů, tak v zájmu vyjasnění obsahu diskusí; 10. pověřuje předsedu Parlamentu, aby předal toto usnesení spolu se zprávou Výboru pro ústavní záležitosti národním parlamentům členských států, Radě, Evropské komisi a bývalým členům Konventu o budoucnosti Evropy a aby zajistil, že oddělení Parlamentu, a zejména jeho externí kanceláře, budou podávat podrobné informace o Ústavě a o postoji Parlamentu k Ústavě. PE 347.119v04-00 12/129 RR\550131.doc
I. Úvod VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ Nejsem zastáncem častých změn zákonů a ústav, ale zákony a instituce musejí jít ruku v ruce s vývojem lidského ducha. Ten se stává vyvinutějším a osvícenějším, dochází k novým objevům, jsou odhalovány nové pravdy, mění se chování a názory, a proto se se změnou okolností musejí vyvíjet také instituce, aby držely krok s dobou. Chtít, aby civilizovaná společnost zachovala systém vlády svých předků, je totéž, jako požadovat, aby muž nosil kabát, který mu seděl jako chlapci. Thomas Jefferson 1. Před více než půl stoletím Schumanova deklarace uvedla do pohybu ambiciózní podnik, jehož cílem bylo sjednotit na základě společného projektu Evropany, kteří byli po staletí rozděleni bratrovražednými konflikty. Úspěch tohoto projektu závisel na vyřešení třech základních problémů, kterým Evropa po skončení druhé světové války čelila: jak překonat vnitřní zlo, které bylo základní příčinou nejvážnějších neštěstí, která náš kontinent postihla, jak znovu získat při řešení světových záležitostí místo v popředí a jak vytvořit hospodářské podmínky, které by byly zárukou udržení stabilního demokratického systému. Historie posledních pěti desetiletí je kronikou úspěchu. Evropě se podařilo upevnit politický systém založený na principu svobody, plurality a tolerance; dosáhnout usmíření zemí, které byly ještě donedávna nepřáteli, a tím zahájit nejdelší období míru v moderních dějinách; zajistit Evropanům vysokou úroveň materiálního blahobytu a sociálního pokroku; přispět k odstranění železné opony, která oddělovala Evropu svobodných od Evropy utiskovaných. Všechny tyto úspěchy procesu evropské integrace nás nesmějí vést k zapomenutí skutečných cílů: zabránit existenci nacionalistických krutostí, skutečné rakoviny moderní Evropy, v současnosti; bránit demokracii jako systém, který může usměrňovat rozdílné názory v pluralitní společnosti; a dát Evropě mocný a vlivný hlas na obranu jejích myšlenek, hodnot a zájmů. Evropa však nesmí usnout na vavřínech: musí se zabývat novými úkoly, které před ní na počátku 21. století stojí, tj. úlohou Unie v mezinárodní politice, globalizací, rozšířením Unie, eurem, vnitřní a vnější bezpečností na našem kontinentu, terorizmem, migračními vlnami, vzděláváním, technickým pokrokem, rasizmem, xenofobií nebo sociálním vyloučením. Od založení prvního Evropského společenství (Uhlí a ocel: Pařížská smlouva ze dne 18. dubna 1951 1 ), které sdružilo šest západoevropských zemí 2 se proces evropské integrace rozšířil na 25 evropských států 3 a jeho působnost se rozšířila na nové oblasti prostřednictvím 1 Vstoupila v platnost dne 23. července 1952. 2 Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. 3 K původní šestce se přidaly tyto země: Dánsko, Irsko a Spojené království v roce 1973, Řecko v roce 1981, Španělsko a Portugalsko v roce 1986, Rakousko, Finsko a Švédsko v roce 1995 a Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko v roce 2004. RR\550131.doc 13/129 PE 347.119v04-00
založení Hospodářského společenství a Společenství o atomové energii (Euratom) (Římské smlouvy ze dne 25. března 1957 4 ) a následně Evropské unie (Maastrichtská smlouva ze dne 7. února 1992). 2. Od té doby, co v roce 1979 proběhly všeobecné volby do Evropského parlamentu, Parlament vytrvale usiloval o demokratizaci a větší efektivitu a transparentnost činnosti budoucí Evropské unie. Přijetím prvního návrhu Smlouvy o Evropské unii (známého podle zpravodaje jako Spinelliho návrh) dne 14. února 1984 Parlament zahájil reformní proces, který pokračoval následujících 20 let a vedl k návrhu Jednotného evropského aktu 5, Maastrichtské smlouvy 6, Amsterodamské smlouvy 7, Niceské smlouvy 8 a nyní Smlouvy o Ústavě pro Evropu 9. Ve všech fázích byl Parlament spolu s Výborem pro institucionální záležitosti, který se v roce 1999 stal Výborem pro ústavní záležitosti, hnací silou a aktivně se účastnil přípravných rozhovorů a posuzoval výsledky různých mezivládních konferencí (IGC) 10. Již od začátku tohoto procesu Parlament hájil vyjasnění a posílení ústavního základu Evropské unie, potřebu, která se stávala stále akutnější pod tlakem postupného rozšiřování, které mohlo ohrozit politickou dimenzi integračního procesu. 4 Vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958. 5 Lucemburská smlouva ze dne 17. února 1986, která vstoupila v platnost 1. července 1987. 6 Podepsána dne 7. února 1992, vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. 7 Podepsána dne 2. října 1997, vstoupila v platnost 1. května 1999. 8 Podepsána dne 26. února 2001, vstoupila v platnost 1. února 2003. 9 Podepsána v Římě dne 29. října 2004, měla by vstoupit v platnost dne 1. listopadu 2006 (viz článek IV-447), pokud budou do tohoto data uloženy všechny ratifikační listiny. 10 Usnesení k přípravě mezivládních konferencí a posuzování jejich výsledků: - Jednotný evropský akt. usnesení ze dne 14. února 1984: Spinelliho zpráva a návrh Smlouvy (Úř. věst. C 77, 19. 3. 1984, s. 33). usnesení ze dne 16. ledna 1986: Planasova zpráva (Úř. věst. C 36, 17. 2. 1986, s. 144) a ze dne 17. dubna 1986 (Úř. věst. C 120, 20. 5. 1986, s. 96) - Maastrichtská smlouva. usnesení ke zprávě D. Martina ze dne 14. března 1990 (Úř. věst. C 96, 17. 4. 1990, s. 114), 11. července 1990 (Úř. věst. C 231, 17. 9. 1990, s. 97) a 22. listopadu 1990 (Úř. věst. C 324, 24. 12. 1990, s. 219). usnesení ze dne 7. dubna 1992: zpráva D. Martina (Úř. věst. C 125, 18. 5. 1992, s. 81) - Amsterodamská smlouva. usnesení ze dne 17. května 1995: D. Martinova/Bourlangesova zpráva (Úř. věst. C 151, 19. 6. 1995, s. 56) a ze dne 13. března 1996: Duryova/Maij-Weggenova zpráva (Úř. věst. C 96, 1. 4. 1996, s. 77). usnesení ze dne 19. listopadu 1997: Méndez de Vigova/Tsatsosova zpráva (Úř. věst. C 371, 8. 12. 1997, s. 99) - Niceská smlouva. usnesení ke zprávě Dimitrakopoulosova/Leinenova ze dne 18. listopadu 1999 (Úř. věst. C 189, 7. 7. 2000, s. 222), 3. února 2000 (Úř. věst. C 309, 27. 10. 2000, s. 85) a 13. dubna 2000 (Úř. věst. C 40, 7. 2. 2001, s. 409). usnesení ze dne 31. května 2001: Méndez de Vigova/Segurova zpráva (Úř. věst. C 47E, 21. 2. 2002, s. 108) PE 347.119v04-00 14/129 RR\550131.doc
V této souvislosti sledoval Evropský parlament tři samostatné, ale související cíle: Za prvé se snažil vyjasnit a pokud to bylo nutné posílit pravomoci a odpovědnost samotné Evropské unie. Vytrvale prosazoval, že pravomoci má Unie získat a vykonávat na základě zásady subsidiarity, tj. měla by jednat tehdy ale pouze tehdy když lze účinněji působit na úrovni společné politiky než zásahy jednotlivých členských států. Za druhé Parlament prosazoval, aby pravomoci na úrovni EU byly vykonávány účinněji. Kritizoval především postup jednomyslnosti v Radě a argumentoval tím, že pokud bylo schváleno společné provádění politiky, nedává smysl udělovat kterémukoli ze členů Unie pravomoc zablokovat rozhodnutí. Hájil také posílení role Komise při provádění politik, pokud byly jednou schváleny a jsou předmětem řádného dohledu a kontroly. Za třetí obhajoval lepší demokratickou kontrolu a odpovědnost na úrovni EU. Ty pravomoci, které národní parlamenty ratifikací Smluv přenechaly Unii, by neměly být uskutečňovány pouze Radou samotnou (tj. ministry jednotlivých zemí). Úbytek pravomocí parlamentů na národní úrovni by měl být kompenzován nárůstem pravomocí Evropského parlamentu. Vzhledem ke smíšeným a jasně neadekvátním výsledkům dosaženým Amsterodamskou smlouvou a Niceskou smlouvou, které byly postaveny proti úkolům způsobeným zdvojnásobením počtu členských států, ale také dalším prohlubováním Unie, bylo čím dál tím víc zřejmé, že stávající způsob revize Smluv již nebyl schopen poskytnout skutečnou odpověď na otázky vyplývající z dalšího vývoje Evropy. Parlament již dospěl k závěru a jasně ho představil ve svém usnesení ze dne 19. listopadu 1997 (založeném na zprávě Ínigo Méndeze de Viga a Dimitrise Tsatsose, viz poznámku 10 výše), které znamenalo skutečný začátek procesu politické revize, který na podnět německého předsednictví v Radě vyvrcholil v roce 1999 vytvořením vzoru ústavy, poprvé použitém v souvislosti s návrhem Charty základních práv Evropské unie. Signatáři Niceské smlouvy, vědomi si do nedokonalostí této smlouvy, připojili ještě prohlášení č. 23 o budoucnosti Unie 11, které otevírá cestu k nové reformě Smluv, která byla původně plánována na rok 2004. Tato reforma měla být připravena na základě široké diskuse všech zúčastněných stran: zástupců národních parlamentů a celé veřejnosti (...) zástupců občanské společnosti atd., která měla probíhat v roce 2001 a měla vést k přijetí prohlášení obsahujícího vhodné podněty k pokračování tohoto procesu na zasedání Evropské rady v Laeken. 3. Poté co během přípravy následných mezivládních konferencí 12 usiloval o spolupráci s národními parlamenty, Parlament sám jako první navrhl 13 na základě předchozího 11 Úř. věst. C 80, 10.3.2001, s. 85 a 86. 12 Je třeba zde zmínit pouze římskou konferenci ( Assises ) zahrnující národní parlamenty (Konference parlamentů Evropského společenství, která se konala od 27. do 30. listopadu 1990), interinstitucionální konference konané paralelně s mezivládními konferencemi o hospodářské a měnové unii a politické unii, které vyvrcholily návrhem Maastrichtské smlouvy, účastí parlamentních zástupců na práci Reflection Group před amsterodamskou mezivládní konferencí a jejich následné zapojení jako pozorovatelů do skupiny ustanovené na přípravu mezivládní konference v Nice. RR\550131.doc 15/129 PE 347.119v04-00
shromáždění, kdy byla navržena Charta základních práv Evropské unie 14, svolat Konvent skládající se ze zástupců hlav států a vlád členských států, národních parlamentů, Evropského parlamentu a Komise, v němž by se jako řádní členové angažovali zástupci vlád a parlamentů přistupujících zemí. Úkolem tohoto Konventu (předseda: Valéry Giscard d Estaing; místopředsedové: Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene) bylo vypracovat předběžný návrh Ústavy, který bude základem pro práci následující mezivládní konference. Konvent o Chartě základních práv totiž prokázal, že takový orgán je schopen vypracovat návrh, který může získat podporů hlav států a předsedů vlád. Jeho otevřený a transparentní charakter a vysoká úroveň výměny názorů také přispěly k dosažení konsenzu, na jehož počátku byla skutečnost, že každý měl možnost vyjádřit svůj názor a podrobně se seznámit s názory ostatních. Evropská rada na svém zasedání v Laeken ve dnech 14. a 15. prosince 2001 přijala Laekenské prohlášení o budoucnosti Evropské unie 15 a navázala na výše uvedený podnět tím, že vymezila způsoby organizace a činnosti Konventu a zejména určila podmínky jeho mandátu a otázky, které na něm budou předloženy k diskusi. Tak byl Konvent o budoucnosti Evropy, jemuž předsedal Valéry Giscard d'estaing a jehož místopředsedy byli Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene, pověřen úkolem vypracovat předběžný návrh Ústavy jako základ pro práci následné mezivládní konference. Výsledek, kterého Konvent dosáhl, potvrdil, že výběr tohoto způsobu byl moudrý, vzhledem k tomu, že po 16 měsících práce se Konventu podařilo předložit text vzniklý na základě dohody a formovaný intenzivními diskusemi, které čerpaly také z bezprostředního dialogu s občanskou společností. Parlament měl skrze práci Výboru pro ústavní záležitosti významný vliv na vytváření návrhu Ústavní smlouvy 16, z něhož bylo mezivládní konferencí pozměněno jen velmi málo 13 Usnesení ze dne 25. října 2000 (zpráva Oliviera Duhamela o konstitucionalizaci Smluv) potvrdilo usnesení ze dne 31. května 2001 (zpráva Méndeze de Viga/Segura o Smlouvě z Nice [a jejím hodnocení] a budoucnosti Evropské unie). 14 Myšlenka přijmout podobnou Chartu, jaká dnes tvoří část II návrhu Ústavy, byla poprvé představena německým předsednictvím v Radě, které zajistilo její přijetí na zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem ve dnech 3. a 4. června 1999. Způsob navržení nové charty byl také stanoven na tomto zasedání Evropské rady a poté upřesněn na následujícím zasedání, které se konalo v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999. Bylo rozhodnuto ustanovit orgán, dodatečně označený jako Konvent, který sdruží čtyři strany Konventu o budoucnosti Evropy, přičemž přistupující státy zapojeny nebudou. 15 Dokument SN 300/1/01 REV 1, příloha 1, s. 19. 16 Usnesení ze dne 16. března 2000: Duffova/Voggenhuberova zpráva o návrhu Charty základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 377, 29. 12. 2000, s. 329) Rozhodnutí ze dne 14. listopadu 2000: Duffova/Voggenhuberova zpráva o schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 223, 8. 8. 2001, s. 74) Usnesení ze dne 23. října 2002: Duffova zpráva o dopadu návrhu Charty základních práv Evropské unie a jejím udoucím statutu (Úř. věst. C 300E, 11. 12. 2003, s. 432) Usnesení ze dne 29. listopadu 2001: Leinenova/Méndez de Vigova zpráva o zasedání Evropské rady v Laekenu a o budoucnosti Unie (Úř. věst. C 153, 27. 6. 2002, s. 310(E)) Usnesení ze dne 25. října 2001: Poosova zpráva o reformě Rady (Úř. věst. C 112, 9. 5. 2002, s. 317(E)) Usnesení ze dne 14. března 2002: Carnero Gonzálezova zpráva o právní subjektivitě Evropské unie (Úř. věst. C 47, 27. 2. 2003, s. 594(E)) PE 347.119v04-00 16/129 RR\550131.doc
ustanovení. Na této mezivládní konferenci byl Parlament poprvé plně zapojen do samotného jednání, a to prostřednictvím svého předsedy Pata Coxe a jeho dvou zástupců Ínigo Méndeze de Viga, kterého později nahradil Elmar Brok, a Klause Hänsche. II. Co přináší Ústava ve vztahu k platným Smlouvám a stávajícímu acquis? Nová ústava navržená pro Evropskou unii obsahuje velké množství zásadních reforem a zlepšení stávající ústavy (tj. sady překrývajících se Smluv, které v současné době de facto plní funkci ústavy). Je samozřejmě kompromisem, který je v mnoha směrech opatrný. Ale je to kompromis, který Evropu posouvá vpřed, který byl vypracován na základě dlouhých veřejných a pluralitních diskusí v Evropském konventu a který byl finalizován a schválen zvolenými vládami všech 25 členských států každý z nich chce, aby byl v budoucnu základem jejich vzájemné spolupráce v Evropě. 1. Ústavní smlouva pro Unii 1.1. Bývá někdy pokládána otázka, zda je nový dokument ústavou nebo smlouvou. Je třeba se vyhnout izolované diskusi na téma, které je zavádějící: není pochyb, že z formálního hlediska je dokument smlouvou, která bude přijata a ratifikována podle platných pravidel pro revizi smluv. Neexistuje jiný možný postup. Nicméně na základě svého charakteru a podstaty představuje tato smlouva pravou Ústavu. 1.2. Ústavní smlouva definuje charakter činností, které může Evropská unie (EU) vykonávat, a hodnoty a zásady, které jsou pro tyto činnosti směrodatné; popisuje pravomoci Unie; stanovuje, jaké orgány a instituce bude EU mít, popisuje jejich rozhodovací postupy a specifikuje, jakou formu budou mít její právní akty; definuje práva občanů vůči EU; stanovuje pravidla pro svou vlastní revizi atd. To je úlohou ústavy: stanovit podmínky a hranice vykonávání pravomocí v kontextu politické jednotky a chránit práva obyvatel. 1.3. Skutečnost je taková, že totéž je v zásadě obsaženo ve stávajících Smlouvách: Unie již má svou ústavu odvozenou ze Smluv, které ji vytvořily jako jakoukoli jinou politickou jednotku. Zjednodušením těchto Smluv, zlepšením srozumitelnosti jejich struktury a udělením jim zvláště formálního statutu byl učiněn důležitý krok k vyjasnění systému s cílem učinit ho transparentnějším a srozumitelnějším pro občany. 1.4. Proto, navzdory obavám vyjádřeným v některých kruzích, vytvoření Ústavy Unie v žádném případě neznamená, že byl učiněl první krok k vytvoření centralizovaného superstátu, který by nevyhnutelně odzvonil umíráček národním státům Usnesení ze dne 7. února 2002: Napolitanova zpráva o vztazích mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty v rámci evropské integrace (Úř. věst. C 284, 21. 11. 2002, s. 322 (E)) Usnesení ze dne 16. května 2002: Lamassoureova zpráva o rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy (Úř. věst. C 180, 31. 7. 2003, s. 493(E)) Usnesení ze dne 17. prosince 2002: Bourlangesova zpráva o typologii aktů a hierarchii právních předpisů v Evropské unii (Úř. věst. C 31, 5. 2. 2004, s. 126) Usnesení ze dne 14 ledna 2003: Napolitanova zpráva o úloze regionálních a místních orgánů v Evropské integraci (Úř. věst. C 38E, 12. 2. 2004, s. 167) Usnesení ze dne 24. září 2003 o návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu a o stanovisku Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference (IGC) (Úř. věst. C 77E, 26. 3. 2004, s. 255). RR\550131.doc 17/129 PE 347.119v04-00
a neodvolatelně změnil charakter Evropské unie (existuje mnoho příkladů mezinárodních organizací, jejichž ústavní akt je správně označován za ústavu, včetně Mezinárodní organizace práce (ILO), Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo jedné, která je uváděna méně často, a to Světové poštovní unie (UPU)). Ovšem opak je pravdou, neboť Ústava může takto dokonce poskytnout členským státům a občanům formální ochranu proti činnosti Společenství, pokud by zacházela příliš daleko. 1.5. Oprávněně lze namítat, že část III Ústavní smlouvy měla být zásadně přepracována a že řada jejích ustanovení není svou podstatou ústavní, je příliš podrobná a složitá a v opravdové ústavě by se neměla objevovat. Pravomoc udělená Konventu však nezahrnovala takový úkol. Nicméně úroveň zjednodušení je ihned zřejmá všechna ustanovení byla shrnuta do jednoho, souvislého a strukturovaného dokumentu a čtení pouze části I a II, které se zaměřují na specifičtější ústavní hlediska, poskytuje veřejnosti dostatečný jasný a jednoduchý přehled o politické realitě Unie a o jejich právech. 1.6. Rozsah části III vyvolal kritiku, že Ústava je příliš podrobná a složitá ve srovnání např. s ústavou USA. Je to způsobeno tím, že část III, stejně jako tomu je u předcházejících Smluv, detailně popisuje cíle činnosti EU pro každou oblast politik a tím ji omezuje. Neexistuje žádný bianko šek, který by orgánům EU umožňoval jednat v jakékoli oblasti politik bez omezení. 2. Jediný celek: Evropská unie 2.1. Klíčový krok vpřed z hlediska transparentnosti a porozumění charakteru evropského projektu ze strany občanů byl učiněn sloučením jednotlivých Smluv do jediného dokumentu a přeměnou velice komplikovaného stavu s několika překrývajícími se subjekty (Evropskou unií, Evropským společenstvím) v jeden celek, Evropskou unii, vybavený na mezinárodní úrovni (jednou) právní subjektivitou, která zvýší účinnost a zviditelní činnosti Unie na této úrovni. Současně byla odstraněna struktura postavená na třech pilířích [společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a Evropské společenství]; všechny tři byly začleněny do jednotného celku Unie, s jednotným institucionálním rámcem a jednotným uplatňováním metod Společenství, a to s jedinou výjimkou, kterou tvoří společná zahraniční a bezpečnostní politika (včetně obrany), v jejímž rámci jsou nadále uplatňovány specifické rozhodovací procesy, což je dáno specifickým charakterem této oblasti politik. Ústava nám tedy poskytuje jednu Smlouvu a jeden celek: Evropskou unii 17. 17 Ústava se netýká Smlouvy o Euratomu která tedy bude i nadále v platnosti souběžně s Ústavou, přestože některá její ustanovení byla pozměněna protokolem upravujícím Smlouvu o Euratomu, tak aby byla kompatibilní s textem Ústavy. Nicméně Německo, Irsko a Rakousko již vyslovily přání v prohlášení 44 připojeném k závěrečnému aktu Mezivládní konference, aby co nejdříve byla svolána mezivládní konference s cílem revidovat Smlouvu o Euratomu. Kromě toho nelze nepoznamenat, že Ústavní smlouva je doplněna nadměrným množstvím protokolů, příloh a prohlášení. Obsahuje totiž 36 protokolů (většinou převzatých z příloh platných Smluv, pouze s úpravami odpovídajícími znění Ústavy), z nichž lze uvést protokoly týkající se schengenského acquis, úlohy národních parlamentů, zásady subsidiarity a proporcionality, přechodných opatření týkajících se orgánů, strukturované stálé spolupráce ve věcech obrany atd., dvě přílohy (již existující, jedná se o seznam zemědělských produktů a seznam PE 347.119v04-00 18/129 RR\550131.doc
2.2. Ústava určuje na předním místě (článek I-8) symboly Unie, tj. vlajku (kruh 12 zlatých hvězd na modrém pozadí), hymnu (Óda na radost z Beethovenovy Deváté symfonie), heslo (jednotní v rozmanitosti), měnu (euro) a den Evropy (9. května). Tyto symboly jsou navrženy tak, aby se občané mohly blíže identifikovat se Společenstvím, které má společný osud a aby byl posílen jejich pocit sounáležitosti s ním. 3. Jasná formulace hodnot, zásad a cílů Unie Je důležité, aby Ústava začínala články formulujícími charakter Unie a hodnoty a zásady, na nichž je založena, a cíle, které má v rámci své činnosti sledovat. 3.1. Již v prvním článku (I-1) Ústavy je zakotvena dvojí legitimita Unie odrážející vůli obyvatel a evropských států. Ústava klade důraz na jedince, muže a ženy, s jejich právy a povinnostmi, kteří jsou coby občané členského státu i občany Unie a kteří díky této skutečnosti požívají dalšího souboru práv, která vyplývají z evropského občanství. Tento článek stanoví základní principy evropského integračního procesu: členské státy svěřují Unii pravomoci k dosažení společných cílů. Na úrovni EU Unie koordinuje politiky, kterými členské státy sledují dosažení těchto cílů, a pravomoci svěřené Unii provádějí orgány Unie. Současně se Unie zavazuje respektovat národní identitu členských států, která je takříkajíc nezbytnou součástí jejich vnitřní politické struktury. Tímto způsobem Unie vyjadřuje svůj respekt k rozhodnutím jednotlivých členských států, která se týkají geografického rozdělení moci od upevňování svých hranic po regionální nebo místní autonomii udržování veřejného pořádku a ochrany národní bezpečnosti. Ústava nakonec stanovuje zásady právní spolupráce mezi Unií a jejími členskými státy s cílem dosáhnout sdílených cílů. 3.2. Je důležité, aby byl ústavní základ Evropské unie musí být pevně zakotven v hodnotách, na nichž Unie spočívá a kterými musí být vedena jakákoli činnost orgánů Unie. Podle článku 2 Ústavy jsou hodnotami, na kterých je založen celý evropský integrační proces, úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty navíc představují referenční kritéria řídící budoucí rozšíření a mohou sloužit jako základ pro uvalení sankcí na členské státy, které je vážně a opakovaně porušují. Tentýž článek vymezuje rovněž zásady, kterými se řídí činnost Unie: pluralismus, nepřípustnost diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mužů a žen. Nakonec Unie sleduje politické cíle, cíle, které odůvodňují její existenci a které mohou být shrnuty následovně: podpora míru, hodnoty Unie a blaho jejích občanů. zemí a zámořských území) a 46 prohlášení. Tyto protokoly, které mají stejnou právní moc jako Ústavní smlouva, musí být také formálně ratifikovány všemi členskými státy. jinak je tomu v případě prohlášení, která nejsou právně závazná. RR\550131.doc 19/129 PE 347.119v04-00
Praktickou podobu získávají v článku 3 Ústavy ve formě politických, ekonomických a sociálních cílů, které jsou v Unii a v oblasti vnějších vztahů prosazovány. Unie tedy na vnitřní úrovni poskytuje občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva a vnitřní trh založený na volné a spravedlivé hospodářské soutěži. Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecko-technický pokrok. Bojuje také proti sociálnímu vyloučení a všem formám diskriminace a podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mužů a žen, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte. Podporuje hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy. Respektuje bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a zajišťuje, aby bylo evropské kulturní dědictví chráněno a obohacováno. Na mezinárodní úrovni Unie přispívá k míru a bezpečnosti, udržitelnému rozvoji Země, solidaritě, vzájemné úctě mezi lidmi, volnému a spravedlivému obchodu, odstranění bídy a ochraně lidských práv, především práv dítěte a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména Charty Organizace spojených národů. Tyto cíle tedy představují základní politický program, který byl zdrojem pro založení Unie. Je na Unii, aby sledovala tyto cíle, a to přiměřenými prostředky a za využití pravomocí, které jí Ústava svěřuje. Hodnoty a zásady tedy představují etický základ Unie, základ, který získává praktickou podobu v Chartě základních práv začleněné do části II Ústavy. Stanovené cíle zdůvodňují existenci Unie a byly důvodem pro rozhodnutí členských států založit Unii. Řídí její činnost ve všech oblastech. Přestože hodnoty, zásady a cíle stanovené v těchto článcích nejsou zcela nové, některé z nich nebyly nikdy v minulosti jasně vyjádřeny ani kodifikovány či systematizovány. Kodifikace tohoto druhu je charakteristickým znakem Ústavy a představuje důležitý krok vpřed, který občanům umožní jasně a velmi symbolicky porozumět tomu, co přesně Unie znamená. 3.3. V této souvislosti by mělo být zdůrazněno, že se mezivládní konference (IGC) v zásadě řídila textem schváleným Konventem a že provedla pouze drobné změny, které může Parlament beze všeho schválit: doplnění seznamu hodnot o práva příslušníků menšin, zakotvení rovnosti mužů a žen jako zásady, zahrnutí stability cen mezi cíle Unie vedle cílů o dosažení vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství směřujícího k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku. 4. Občané v srdci evropského integračního procesu: začlenění Charty základních práv do Ústavy 4.1. Začlenění Charty základních práv do části II Ústavy znamená úplné uznání skutečnosti, že občané stojí v srdci evropského integračního procesu. V důsledku tohoto začlenění Charta nabyla závazné právní moci: je závazná jak pro orgány EU, které jednají v rámci svých příslušných pravomocí, tak pro členské státy, ale to pouze PE 347.119v04-00 20/129 RR\550131.doc