MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici Mechanizační prostředky a technologické postupy při pěstování jahodníku Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Vladimír Veverka Vypracovala Adriana Sijková Lednice 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Mechanizační prostředky a technologické postupy při pěstování jahodníku vypracovala samostatně a pouţila pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Miloticích nad Opavou dne:. Podpis:..

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Vladimíru Veverkovi za jeho odborné vedení, cenné rady a pomoci při vypracování bakalářské práce.

Obsah 1. Úvod...5 2. Cíl práce...6 3. Význam a pěstování jahodníku...7 3.1 Historie pěstování jahodníku...7 4. Rozšíření jahodníku...8 4.1 Morfologie a biologie jahodníku...9 5. Význam pěstování jahodníku... 12 5.1 Frigo sadba... 13 5.2 Odrůdy jahodníku a jejich popis... 14 5.2.1 Odrůdy jednouplodící... 14 5.2.2 Remontantní odrůdy... 16 5.2.3 Jahodník měsíční... 17 6. Pěstitelské způsoby... 17 6.1 Osevní postupy... 17 6.1.1 Vzory osevních postupů... 18 7. Nároky jahodníku na klimatické a půdní podmínky... 19 7.1 Příprava půdy před zaloţením plantáţe... 19 7.1.1 Likvidace plevelů... 19 7.1.2 Hnojení organickými a minerálními hnojivy... 20 7.2 Technika výsadby jahodníku... 20 7.2.1 Způsoby pěstování jahodníku... 20 8. Mechanizační prostředky pro pěstování jahodníku... 25 8.1 Orba... 25 8.2 Výsadba... 26 8.3 Hnojení a ošetřování porostu... 29 8.3.1 Hnojení... 29 8.4 Závlaha... 34 8.4.1 Optimální vlhkostní podmínky jahodníku pěstovaného bez fólie... 34 8.4.2 Optimální vlhkostní podmínky jahodníku pěstovaného s pouţitím fólie.. 34 8.5 Hrobkování půdy... 36 8.6 Sklizeň... 37 8.6.1 Ruční sklizeň... 37 8.6.2 Mechanizovaná sklizeň... 38 8.6.3 Kombinovaná sklizeň... 39 8.7 Ošetření porostu po sklizni... 39 8.8 Skladování a zpracování jahod... 40 8.8.1 Třídění jahod... 42 9. Návrh na technologii pěstování jahodníku v podmínkách České republiky s přihlédnutím na mechanizační prostředky... 44 10. Závěr... 48 11. Souhrn... 49 12. Abstract... 50 13. Seznam pouţité literatury a ostatních zdrojů:... 51 14. Seznam obrázků a tabulek:...0

1. Úvod Pěstování jahod je velice populární nejen ve světě, ale i u nás v České republice. Plody jahodníku jsou vyhledávanou pochoutkou, hlavně pro svou lahodnou chuť a vůni. U nás je to typické letní ovoce a kaţdý se na něj těší. Patří k nejpěstovanějším plodinám na našich zahrádkách.[3] Značná přizpůsobivost jahodníku půdním i klimatickým podmínkám umoţňuje, aby se pěstoval v níţinách, středních polohách i v podmínkách podhorských oblastí. [3] Ačkoliv se můţe zdát, ţe pěstování drobného ovoce a některých měně známých druhů ovoce je v porovnání s péčí o ostatní ovocné druhy jednodušší, nesmíme zapomínat, ţe chceme-li se kaţdoročně radovat z bohaté úrody, musíme sáhnout po kvalitním biologickém materiálu, po novějších úrodných odrůdách a uplatnit nejnovější pěstitelské poznatky a zkušenosti. [8] Základní zásady pěstování jahodníku zůstávají v podstatě nezměněny, výrazně se však obohatil zahraniční i náš sortiment o zajímavé odrůdy, velmi se rozšířilo pěstování zdravé a výkonné sadby a také výsadba tzv. frigo sazenic. Nesmíme opomenout vyrobení nových chemických přípravků proti chorobám a škůdcům a nová listová hnojiva. [7] 5

2. Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo vypracování přehledu technologických postupů při pěstování jahodníku, přehledu mechanizačních prostředků a návrhu modelového technologického postupu pěstování jahodníku v podmínkách České republiky, včetně mechanizačních prostředků. 6

3. Význam a pěstování jahodníku 3.1 Historie pěstování jahodníku Z celosvětového hlediska je areál rozšíření jahodníku představován mírným klimatickým pásmem Evropy, Asie a Ameriky. Pro získání stále výkonnějších a kvalitnějších odrůd se jahodník kříţí více jako 200 let. Francie byla první zemí, kde se různé druhy jahodníku cílevědomě kříţily, aby se vyšlechtili kvalitní velkoplodé odrůdy. Z Francie se šlechtění jahodníku přeneslo do dalších zemí, zejména do Holandska, Dánska, Belgie, Německa, Anglie, USA a dokonce i do Japonska. [13] Jahodník se pěstoval hlavně v klášterních zahradách Anglie, Belgie a Francie. Kromě přírodní plané formy jahodníku obecného (Fragaria vesca L.) se zde však pěstovaly i další druhy jahodníků, jako u nás později známy jahodník stále kvetoucí (F.semperflorens Heye, syn. F. vesca L. var. alpina, Koron, 1997), jahodník trávnice a truskavec (Fragariaviridis Duch., syn. F. collina Ehrh. a F. pratensis). Účelné a cílevědomé šlechtění jahod však nastalo aţ v 17. Století, kdy pěstitel Erhardt roku 1629 začal mnoţit v anglických zahradách druh Fragaria virginiana. [6] V 18. století byly do Evropy dováţeny do té doby na evropském kontinentě neznámé druhy jahodníku. Jahodník chilský (chiloeský) F. chiloensis (L.) Ehrh. byl dovezen v roce 1714 do Francie námořním důstojníkem Frézier a rozšířil se v okolí Brestu (Bretagne) a pak dále do Holandska a Anglie. Jeho jahodníky byly pouze samičí rostliny, proto musely být oplodňovány pylem jiných druhů jahodníku, především jahodníku virginského (FragariaVirginiana Duch.) [10] Ke konci minulého století vznikl nový dekaploidní druh jahodníku Fragariavescana a to kříţením Fragaria x anananssa Duch. x Fragariavesca L. var. semperflorens. K významnému rozvoji pěstování jahod na našem území přispěl pěstitel Rudolf Strimpl na Benešovsku u Prahy. Dělo se tak koncem 19. a začátkem 20. Století. [12] O novodobé šlechtění se u nás nejvíce zaslouţila ing. Miluše Hůlková na Šlechtitelské stanici v Turnově. Její velice populární stáleplodící odrůda Lidka vznikla kříţením odrůd Hummigento a Ostara. [6] 7

4. Rozšíření jahodníku Planě rostoucí odrůdy jahodníku byly součástí potravy člověka uţ v době kamenné, coţ je známo z archeologických nálezů. Jahody se do literatury starověku dostaly díky písemným záznamům Hippokrata, Plinia, Ovidia a Vergilia. Pěstování jahodníku se provádělo hlavně v klášterních zahradách v Anglii, Belgii a Francii, kde se však kromě plané formy jahodníku obecného Fragaria vesca L. pěstoval u nás později známý jako jahodník trávnice a truskavec. V 17. století nastalo účelné a cílevědomé šlechtění jahod, kdy pěstitel Erhardt v roce 1629 začal s mnoţením druhu Fragaria virginiana, dělo se tak v anglických zahradách. [6] Roku 1712 byla loď francouzského námořního důstojníka Fréziera nucena přistát u ostrova Chiloe na jihu Chile, kde ho zaujala rostlina s krásnými plody, jednalo se o jahodník Fragaria chiloensis. Jiná rostlina, neţ ty, které si dováţel z různých koutů světa do Evropy. Zde Frézier získal několik mladých sazenic, které na palubě lodi starostlivě ošetřoval. Tyto sazeničky se pak staly základem pro vypěstování dalších pestrých odrůd. [6] Kulturní odrůda Fragaria anannassa s velkými plody jahod byla pravděpodobně vyšlechtěna Antoniem Duchesnem, zahradníkem francouzského krále Ludvíka XV. Získáním rostlin jahodníku obecného a vyššího jahodníku virginského se mu podařilo vyšlechtit jahody, které plodily znatelně větší plody, ale bariéru danou jejich genetickým kódem, v němţ zřejmě není pamatováno na rozvoj plodů k větší velikosti, překonat nemohl. Po mnohaleté šlechtitelské práci se mu podařilo získat zajímavé kříţence, vynikající vzrůstem, zdravým listem a krásnými plody, které nazval ananasové. Duchesneho pokusy přerušila francouzská revoluce. Ještě předtím poslal králův zahradník své sazenice do Anglie, kde se dostaly do zahrady zaníceného pěstitele Michalea Keena. Keen pokračoval v kříţení jahodníku virginského s chilským. Díky vysazení tisíce hybridů si vybíral jen ty nenadějnější a poté je znovu kříţil a selektoval. Úspěch sklidil v roce 1821, kdy trhu nabídnul velkoplodé jahody, nazvané Keen s seedling (Keenův semenáč). Odrůda měla šťavnaté a pěkné plody. [6] Značným úsilím pokračovali v tvorbě nových odrůd i další šlechtitelé. Jahodník se tak rychle rozšířil po celé Evropě. V Německu se vysazoval v okolí Hamburku, odtud se dostal také k nám. [4] 8

Také stojí za zmínku, ţe zásluhu na tom, ţe se jahody dostaly i k nám, měl Rudolf Striml, který v Americe získal pár sazenic, tajně je dopravil do Čech ve svém klobouku, ukrytém v batohu, ty posléze vysadil v Chlístově u Netvořic, kde se ujalo polní pěstování. [6] Koncem 19. Století bylo šlechtění metodou kříţení rozvinuto v Anglii, Německu, Belgii, Francii a Americe. Mezi velmi úspěšné šlechtitele byl řazen Thomas Laxon, autor odrůd Laxon s Nobile a Royal Sovereing. K nejzajímavějším odrůdám, vzniklých ve Francii řadíme hlavně Madame Moutot, která se pěstovala aţ do 60. let 20. století. Do rodu Fragaria patří 45 druhů, které zařazujeme do čtyř geografických skupin: evropská, asijská, západoamerická a východoamerická. Uvedené druhy jsou rozšířeny na severní polokouli. [12] 4.1 Morfologie a biologie jahodníku Jahodník Fragaria L. patří do čeledi růţovitých Rosaceae, řádu růţokvětých Rosales. Typickým nebo charakteristickým znakem rodu Fragaria je přeměna květního lůţka ve zduţnatělé lůţko, které spolu s naţkami tvoří nepravý plod. [12] Literatura uvádí 45 druhů vyskytujících se ve volné přírodě u rodu jahodníku Fragaria, ale jen asi pouze sedm z nich se podílelo na vzniku kulturních odrůd. Jen tři z nich jsou evropského původu, jsou to: Fragaria vesce L. (jahodník obecný) a jeho stáleplodící forma F. semperflorens Duch. (jahodník měsíční), F. pratensis L. (jahodník chlumní, syn.: trávnice) a F. elatior L. (jahodník vyšší, syn.: truskavec). Většina odrůd je odvozena od hybridního druhu Fragaria x anannasa Duch. (jahodník velkoplodý). V poslední době náleţí k pěstovaným odrůdám jahodníku taky mezidruhový hybrid Fragaria L. x Potentilla (mochna) s růţovými květy i plody, které se svou podobou blíţí plodům jahodníku měsíčního. (Pěstujeme jahodník, maliník a ostruţiník, Jana Dlouhá a kol.) Podle původu zeměpisného rozšíření můţeme třídit botanické druhy jahodníku do různých skupin. Do evropské skupiny řadíme jahodník obecný (F. vesca), jahodník alpský (F. vesca var. semperflorens), jahodník truskavec (F. moschata) a jahodník zelený (F. viridis). K východo-americké skupině patří jahodník virţinský (F. virginiana), dále jen F. canensis, americana, grayana. Další skupina je západoamerická, kam patří jahodník čilský (F. chiloensis) a dále jen F. californica. Čtvrtou skupinou je skupina asijská, do které řadíme jahodník východní (F. orintalis), dále jen F. buckerica, F. nubicola, F. daltoniana. Jako poslední hybridní skupinu tvoří jahodník 9

velkoplodý-fragaria anannasa (Fragaria virginiana x Fragaria chiloensis) a Fragaria x vescana (Fragaria anannassa (Fragaria anannassa x Fragaria vesca) V přírodě se vyskytují druhy diploidní(2n=14, F. vesca, F. viridis), tetraploidní (2n=28, F. orientalis), hexaploidní (2n=42, F. moschata) a oktoploidní (2n=56, F. virginiana, F. chiloënsis). [12] Jahodníky jsou vytrvalé rostliny (trvalka, perena) a zpravidla tvoří přechod mezi bylinami a keři. Rostlina je tvořena listy, které nesou důleţité rozlišovací znaky odrůd. Odnoţemi (šlahouny, plazivé výhony, výběţky), které se tvoří ve spodní části nového přírůstku vegetativního stonku z pupenů, jenţ byly diferenciovány v minulém roce. Proto poškození stonků odtrháváním odnoţí nesníţí jejich tvoření, ale sníţí nebo omezí plodnost rostlin. Vzniklé jizvy zabrání tvoření listových pupenů i jejich přetvoření na pupeny květní a usnadní tak proniknutí parasitických hub z půdy. Na tvorbu odnoţí má vliv stáří rostliny, zdravotní stav, její ranost nebo pozdnost, ale i délka dne (fotoperiodismus). Květními osami (stvoly), které nesou květy a plody nacházející se nad povrchem země. Pod povrchem země najdeme kořenovou soustavu tvořenou hlavním kořenem (I. řádu), kořenem vedlejším (II. řádu), postranním kořeny (III. řádu) a kořenovým vlášením (IV. řádu). [9] Kořenový krček nám pak tvoří rozhraní mezi nadzemní a podzemní částí rostliny. Vyrůstají z něj plazivé odnoţe, z jeho prodlouţené části (srdéčka) vyrůstají listy a v jejich úţlabí květní stvoly. Z uzlin odnoţí se vytvářejí nové listové růţice, ty po dotyku s půdou zakořeňují. Vzniká nová rostlina. [4] 10

obr. 1: Mateřská a dceřinná rostlina jahodníku:1-srdéčko, 2-stonek, 3-kořenový krček, 4-oddenek, 5-hlavní a vedlejší kořeny, 6-nové kořeny, 7-květní stvol, 8-šlahouny (stolon, plagiotropická osa), 9-uzlina (nodus) [12] Všechny druhy jahodníku v průběhu zimy částečně vegetují. Období vegetačního klidu nelze přesně ohraničit a listy na podzim neopadávají, i přesto zůstávají pod sněhovou pokrývkou svěţí aţ do jara. Pokud se v zimě dostaví holomrazy je jahodník vystaven nebezpečí špatného přezimování a vymrznutí. Protoţe během zimy trvá částečná vegetace a spotřebovávají se zásobní látky, je posklizňová komplexní výţiva rostlin nezbytná. Během roku prochází jahodník důleţitými fenofázemi (období růstu), kvetení, plodnosti a vytváření pupenů. Tyto fenofáze je důleţité mít na zřeteli při komplexní péči hlavně z hlediska přihnojování, doplňkové závlahy a odstraňování odnoţí. Plodnost můţeme výrazně ovlivnit přidáním výţivy draslíkem a fosforem v období vytváření květních pupenů. Jednouplodící jahodník vytváří květní pupeny přibliţně od druhé dekády srpna do konce září. Po zimním klidu se pupeny v srdéčku na jaře probudí, rozkvetou a za tři aţ čtyři týdny plodí. [3] U jahodníků, které remontují, v průběhu jednoho roku se sklizeň opakuje, probíhá první diferenciace květních pupenů uţ v červnu, pak podruhé v našich podmínkách kvete a plodí od konce června do října. Remontantní rostliny prochází odlišným vývojem, to znamená, ţe první sklizeň je brzy na jaře, pak opět kvetou a plodí, proto vyţadují kvalitnější ošetřování. Remontantní jahodník je moţné úspěšně pěstovat v polních podmínkách v teplejších oblastech nebo ve fóliovníku či skleníku. Velmi úspěšné je pěstování v oblasti západního pobřeţí Tichého oceánu v Kalifornii, kde bylo vyšlechtěno nejvíce remontantních odrůd. Teploty zde neklesají v zimním období pod 11

10 C a plody se tady tak mohou sklízet téměř celých deset měsíců v roce. Rostliny v této oblasti kvetou a plodí bez letní přestávky a dosahují vysokých výnosů pohybujících se okolo 6 kg z jednoho m 2. [3] Jahodníky jsou vytrvalé samosprašné rostliny s obojakými (oboupohlavnými) květy. Obojaké květy obsahují v květu jak pestíky, tak i prašníky. Pro dobré opylení je důleţitá přítomnost čmeláků a včel, hlavně při horších povětrnostních podmínkách. Mezi remontantními odrůdami se však mohou ojediněle vyskytovat i odrůdy, které mají sterilní pyl nebo pouze samičí květy. [4] 5. Význam pěstování jahodníku Jahodník se pěstuje prakticky ve všech státech mírného pásma, je rozšířen i v subtropech a tropech. Důvodem pěstování je vynikající chuť a aroma plodů s velkou rozmanitostí zpracování. [8] Plody mají vysoký obsah látek důleţitých pro lidský organismus, zejména se jedná o tyto látky: Voda 87-90% Sušina 8,50-12,30% Veškeré cukry 5,3-9,6% (glukóza, fruktóza, sacharóza, škrob, celulóza, pektiny) Veškeré kyseliny 0,71-1,02% (fosforečná, vinná, jablečná, citronová, askorbová) Vitamíny (B2-laktoflavin, niacin, karoten, vitamin K, vitamin B, vitamin C) [4] Nejvýznamnější je obsah vitaminu C, který můţe kolísat podle stanoviště a odrůdy. Jeho obsah se pohybuje okolo 60-100 mg %. Má blahodárný účinek na lidský organismus, proto nás s první sklizní jahod a po jejich konzumaci opouští jarní únava. Mimo vitamínů obsahují jahody další látky jako je kyselina fosforečná, vápník, draslík, jód, sodík a ţelezo. Díky obsahu těchto látek mají jahody příznivý vliv na činnost ledvin, kladně působí i proti chudokrevnosti, dně, ovlivňují krevní oběh. Vysoký obsah jódu je cenný pro osoby léčících se s rakovinou nebo onemocněním dýchacích orgánů. 12

Jahody mohou mít i své záporné stránky, u citlivých osob se po poţití plodů můţe vyskytnout vyráţka-kopřivka. Doporučuje se v tomto případě při konzumaci jahod přidávat med, smetana, šlehačka nebo jogurt, kde se nejspíš vlivem vápníku váţí některé kyseliny, které jsou právě původem nepříjemného svědění pokoţky. Plody a listy jahodníku se také pouţívají v lidovém léčitelství. Listy se pouţívají jako droga pro přípravu čajů, k tomuto účelu se však musejí sbírat uţ v dubnu a květnu, kdy dosahují nejvyššího obsahu organických kyselin, sodných solí a manganu, jehoţ obsah je dokonce vyšší neţ v čínském čaji. Nesmíme opomenout význam jahod ve zpracování. Připravujeme z nich kompoty, dţemy, marmelády, šťávy, dřeně, oblíbené je taky mrazení. Jahody se zpracovávají také tzv. lyofilací (konzervování vymrazováním za podtlaku), jsou v podobě koloidního prášku a vyuţívají jej i kosmonauti ve vesmíru. [6] 5.1 Frigo sadba Je zajímavým způsobem získávání kvalitní sadby, je zejména v zahraničí (USA, Kanada, SRN), ale i u nás. Výsadba chlazených sazenic se pouţívá pro časné letní pěstování, nejčastěji pro jednoletou výsadbu. Frigo sadba se získává z rostlin sklizených v době vegetačního klidu (nejlépe konec října, začátek listopadu). Rostlinám se odstraňují listy tak, ţe zůstane pouze listové srdéčko s kořenovým krčkem a kořínky. Uloţí se do polyetylenových sáčků a uskladní se v chladírenských boxech při teplotě -1 aţ -2 C. Je důleţité, aby teploty nekolísaly, v tomto klidovém stavu, kdy rostliny minimálně dýchají, přečkají velmi dobře 7-8 měsíců do výsadby. Teplota se před výsadbou postupně zvyšuje, aby přechod do jiného prostředí nebyl tak drastický. Sazenice velice dobře a rychle koření brzy po výsadbě, protoţe mají mohutný kořenový systém. Vytvářejí velké mnoţství květních základů pro sklizeň v příštím roce. [6] Obr 2. Frigo sadba http://www.jahodarna-vranany.cz/frigo-chlazene 13

5.2 Odrůdy jahodníku a jejich popis 5.2.1 Odrůdy jednouplodící Elsanta Odrůda holandského původu, u nás je registrována od roku 1994. Vznikla kříţením Gorella x Holiday. Vlastnosti rostliny: rostlina je svým tvarem vzrůstná, habitus je kulovitý, středně hustý. Méně odnoţuje-počet odnoţí je střední. Středně raná, velmi úrodná odrůda s velkými plody, pravidelného kuţelovitého tvaru. Díky plnosti plodů je její hmotnost vyšší ve srovnání s jinými odrůdami, plody ostatních odrůd bývají zploštělé. Barva plodů je světle červená, silně lesklá. Plody jsou kyselejší chuti, ale šťavnaté. Kalich větší, přisedlý, snadno oddělitelný. Duţnina bez dutiny, světle růţová, tuhá. Listy jsou svěţí, světle zelené, méně citlivé na listovou skvrnitost, ale náchylnější k padlí. Kvete ve stejné úrovni s listy. Celkové zhodnocení: Patří do poloraných odrůd. Dobře plodí v niţších a středních polohách teplejších oblastí. Je odolná vůči plísni šedé, ale vysoce náchylná k fytoftoře P. fragarieae a P. cactorum. Špatně snáší těţší půdy a má sklon k vymrzání. Ošetřená sadba a výsadba na pozemky nezamořené fytoftorou je zásadní podmínkou vysokých a stálých výnosů. V zahraničí se pouţívá k přirychlování na stolech nebo fóliových rukávcích. [3][28] Induka Odrůda holandského původu, u nás je registrována od roku 1986. Vznikla kříţením Puget beauty x Senga sengana. Vlastnosti rostliny: Středně vzrůstná s ploše kulovitým habitem. Velmi úrodná, poloraná aţ polopozdní odrůda s atraktivními kuţelovitými plody tmavě červené barvy s velice dobrou, středně sladkou chutí s tuţší duţninou bez dutiny. Snadná oddělitelnost plodu od kalicha (přisedlý kalich na nízkém krčku). Celkové zhodnocení: středě odnoţuje. Má slabší plodové stvoly, tím je snadnější sklizeň, jednodušeji se uštipují. Odrůda není náchylná k fytoftorové hnilobě plodů ani k napadení kořenového krčku. Hustě prorůstá, a proto nesnáší vyšší vlhkost a při častých deštích hnije a trpí na plísně. Kvete na úrovni listů. Je vhodná do velkovýroby, pěstuje se ve spoustě jahodových plantáţí. Sklizeň začíná v první polovině června. [3][8] 14

Honeoye Odrůda z USA, vznikla kříţením odrůd Vibrand x Holiday. Vlastnosti rostliny: Rostlina silného vzrůstu, velmi raná odrůda, která má první plody velké. Většina plodů je střední velikosti, tvar je pravidelně kulovitý. Pevnost a trvanlivost plodů je střední. Barva plodů je tmavě červená. Za špatného počasí, nebo za špatných výţivových podmínek jsou plody kyselejší, ale stále příjemné k jídlu. Celkové zhodnocení: Chuťově je velmi dobrá a plody jsou pouţívány také na marmeládu. Výnos je vysoký. Rostliny jsou odolné proti listovím chorobám. Po výsadbě můţe v těţších přemokřených půdách dojít k výpadku aţ několika desítek procent rostlin. Vyţaduje lehčí půdu, kde výborně prozpívá a tvoří silné zdravé porosty. Jedná se o nejrozšířenější ranou odrůdu v Evropě, je povaţována za standard raných odrůd. Odrůdy se vyznačují velkou imunitou vůči listovým chorobám a botrytidám. Odrůda je citlivá na plísně Verticilium dahiiae, první květy mohou být poškozeny prvními přízemními mrazíky. Plody dobře snášejí transport. [14] Darselect Novější francouzská odrůda, která vznikla kříţením odrůd Parker x Elsanta. Vlastnosti rostliny: Plody jsou velké, kuţelovitého tvaru, oranţově červené barvy. Kalich se dobře odděluje, chuť je středně sladká, nadprůměrně aromatická. Odnoţovací schopnost je vysoká. Má robustní vzrůst s velkými listy, kterých je méně v porovnání s jinými odrůdami. Jedno květenství nese 5-6 plodů, coţ umoţňuje růstu velkých plodů. Celkové zhodnocení: Darselect je podstatně odolnější proti kořenovým chorobám neţ Elsanta a hodí se do středně těţké nebo těţké půdy. Vyţaduje ochranu proti pomrznutí květů při jarních nočních mrazících, kvete v úrovni horních listů a snadno pomrzne. Výnosy jsou zaloţeny na tom, ţe má sice málo plodů, ale velkých. Proto je škoda kaţdého květu. Z těchto důvodů je nutná ochrana proti květopasu. Netrpí plísní šedou ani není náchylný na další choroby. [14] Florance Odrůda anglického původu, která vznikla kříţením Tioga x Red gauntlet x Wiltguard x Gorela x Providence x Self. Vlastnosti rostliny: Plody jsou velké, tmavě červené, pevnost plodů je střední. Kalich se dobře odděluje, chuť je středně sladká, středně aromatická. Během zrání se plody mění z hnědočervené barvy do tmavě červené. Plody musí správně dozrát a je třeba vystihnout ten pravý okamţik sběru. Celkové zhodnocení: Florence je vhodná na přímý konzum, není vhodná do obchodu. Odrůda roste zdravě a má dobrou chuť, je rezistentní proti verticiliu, proti fytoftoře kořenového 15

krčku a proti padlí. Hodí se do kaţdé půdy těţké i lehké. Výnos je vysoký. Ze sortimentu pozdních odrůd se hodně pěstuje nejen v ČR, ale i v cizích zemích. Je náročnější na teplotní podmínky, velmi ji vyhovuje černá fólie, která se rychle zahřívá. V zimě nevymrzá. [14] 5.2.2 Remontantní odrůdy Vhodné pro pěstování v teplejších oblastech nebo chráněných polohách. Jedná se o odrůdy stáleplodící, u nás pěstované odrůdy dozrávají v niţších teplejších oblastech uţ koncem května. Oproti jednou plodícím odrůdám mají průměrnou chuť. Lidka Odrůda českého původu, u nás registrována od roku 1986. Vznikla kříţením Ostara x Gento. Vlastnosti rostliny: Patří do středně vysokých, středně hustých odrůd s ploše kulovitým habitem. Odnoţuje méně jak Ostara, Everest a Evita. Sazenice jsou středně silné. Plody z první a druhé sklizně letní, jsou velké, kulovitého a ledvinovitého tvaru. Vnější barva plodu je tmavě červená, duţnina je však světle bělavě růţová, tuhá se střední dutinou. U velkých plodů je kalich zapuštěný, u středně velkých plodů přisedlý. Obtíţná oddělitelnost kalichu od plodu. Plody jsou měkčí se sladkou navinulou chutí. Celkové zhodnocení: Kvůli slabému odnoţování, tvoří v běţných polních podmínkách málo sazenic. Ostara Odrůda holandského původu, u nás registrována od roku 1986. Vznikla kříţením Red gauntlet x Macherauchs dauerernte. Vlastnosti rostliny: Vyšší, středně hustá rostlina s ploše kulovitým habitem. Listy jsou tmavě zelené, lesklé. Patří do skupiny středně odnoţovacích odrůd. Sazenice jsou slabší aţ středně silné. Kvete na úrovni trsu. Plodnost je dobrá, při první a druhé letní sklizni jsou plody větší, v dalších sklizních uţ jen středně velké. Plody kuţelovitého tvaru, středně červené barvy. Duţnina je měkčí, růţová se středně velkou dutinou. Má převáţně přisedlý kalich a oddělitelnost bývá z pravidla střední. Sladce navinulá chuť. Celkové zhodnocení: V našich polních podmínkách tvoří vyšší počet sazenic. Výnosy jsou uspokojivé i v sušších podmínkách, kromě extrémních stanovišť. Náchylná k napadení listů červenou skvrnitostí, houbou Mycosphaerella fragariae.[4][11] 16

Everest Odrůda anglického původu, u nás registrována od roku 2002. Vlastnosti rostliny: Vyšší, středně hustá rostlina s plochým kulovitým habitem. Středně silné sazenice. Méně odnoţuje neţ nová odrůda Calypso. Po celé letní období jsou plody tuhé, větší, při první sklizni velké, kuţelovitého tvaru se světle červenou barvou. Světle červená duţnina s nepatrnou dutinou, tuhá. Větší přisedlý kalich způsobuje špatnou oddělitelnost plodu, jako ve většině remontantních odrůd. Celkové zhodnocení: Pokud srovnáme odrůdu Everest s Lidkou a Ostarou, je Everest výrazně ranější. Nedostatkem je nízká odnoţovací schopnost a tvorba sazenic. [4] 5.2.3 Jahodník měsíční Jedná se o varietu jahodníku obecného F. vesca L. var. semperflorens. Plodí a kvete od června aţ do zámrazu. Jako jediný se mnoţí semenem. [4] Rujana Odrůda německého původu, u nás registrována od roku 1953. Vlastnosti rostliny: Průměrná výška je 15 cm, středně hustá s polokulovitým habitem. Listy jsou světle zelené, středně velké. Kvete nad úrovní listů. Odrůda s malými plody, různých tvarů, na povrchu rýhované. Vůně je silně aromatická. Duţnina bílá aţ světle růţová, bez dutiny. Celkové zhodnocení: Není náročná na půdu ani klima. Vyhovují ji hlubší písčitohlinité půdy s dobrým obsahem humusu. Ideální je ji pěstovat jako dvouletou. Vhodná pro netradiční způsob pěstování. Má vysokou plodnost s menšími plody. Slouţí především pro stolní účely. [4] 6. Pěstitelské způsoby 6.1 Osevní postupy Jahodník zpravidla dobře plodí do 5 let. Pak rostliny zestárnou, půda se značně vyčerpá a je zaplevelena. V plantáţi se vyvíjejí zárodky nemocí a škůdců, takţe úroda jahod rychle klesá. Proto po 5 letech jahodníkovou plantáţ zaořeme. Na témţ místě můţeme novou jahodovnu zaloţit aţ po několika letech. Proto musíme jahodník začlenit do osevního postupu. Volba plodin do osevního postupu má být pevně spjata s 17

plánovanými úkoly hospodářství a s půdními a klimatickými podmínkami stanoviště. [15] 6.1.1 Vzory osevních postupů 1. Zaloţení jahodovny. 2. Druhý rok trvání jahodovny: první sklizňový rok. 3. Třetí rok trvání jahodovny; druhý sklizňový rok. 4. Čtvrtý rok trvání jahodovny; třetí sklizňový rok. 5. Pátý rok trvání jahodovny; čtvrtý sklizňový rok. 6. Výsev ovsa s podsevem jetele. 7. Jetel prvního sklizňového roku. 8. Jetel druhého sklizňového roku. 1. Oves nebo pšenice s podsevem jetel (po pohnojení fosforitem a sylvanitem nebo mletým vápencem). 2. Jetel prvního sklizňového roku (hnojení na list draselným a fosforečným hnojivem, nebyl-li jím pohnojen oves). 3. Jetel druhého sklizňového roku. 4. Jahodník (pohnojení chlévskou mrvou: 40 50 tun na ha) 5. Jahodník. 6. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem) 7. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem) 8. Jahodník (přihnojení dusíkatým, fosforečným a draselným hnojivem). 9. Brambory (po pohnojení popelem nebo jiným draselným hnojivem) nebo čistý úhor, bude-li následnou plodinou pšenice. 1. Motýlokvěté pícniny: vikev, hrách, bob (po pohnojení chlévskou mrvou a popelem nebo fosforečným a draselným hnojivem). 2. Zelené hnojení: vikev, lupina (po pohnojení fosforečným a draselným hnojivem). 3. Jahodník (hnojíme napovrch chlévskou mrvou). 4. Jahodník (fosforečná a draselná hnojiva). 5. Jahodník (dusíkatá, fosforečná a draselná hnojiva). 6. jahodník. [15] 18

7. Nároky jahodníku na klimatické a půdní podmínky Výhodou jahodníku je jeho značná přizpůsobivost k různým půdním a klimatickým podmínkám. Proto je moţné jeho pěstování v níţinách, středních polohách i v podmínkách podhorských. Lze jej pěstovat do nadmořské výšky 500-600 m n. m., na vybraných stanovištích však i do vyšší nadmořské výšky s průměrnou roční teplotou 7 C. Tam je jahodník přes zimu chráněn proti vymrznutí sněhovou pokrývkou a snese teploty v zimě aţ -18 C. Ovšem v těchto vyšších nadmořských podmínkách musíme počítat se zpoţděním sklizně aţ o tři týdny. [4] Mírné jihozápadní svahy jsou vhodné pro dostatek slunečního světla, teplotních a vlhkostních podmínek a tím i pro časnou sklizeň. Naopak se nedoporučují východní a jiţní svahy, kde je půda příliš suchá. Naprosto nevhodné jsou mrazové kotliny. Jahodníkům svědčí lehčí aţ středně těţké půdy, hlinitopísčité aţ písčitohlinité s vysokým obsahem humusu. Není příliš náročný na půdu s výjimkou chudých štěrků a těţkých zamokřených jílů. Agrotechnické zpracování půdy do hloubky minimálně 0,25 m, kořeny pronikají do hloubky okolo 0,20 m, hlouběji ojediněle. Je důleţité, aby jahody netrpěly suchem, výška podzemní vody nejméně 0,6 m při nedostatku vlhka musíme zavlaţovat, jinak jahody trpí přísuškem, ph 5,3-6,5. (Dlouhá J. a kol. Nečas multimediální učební text) 7.1 Příprava půdy před založením plantáže 7.1.1 Likvidace plevelů U jahod je nejdůleţitější zbavit se vytrvalých plevelů, zákeřným plevelem je pýr. Likvidace vytrvalých plevelů ve výsadbě je později obtíţné, pokud dojde k prorůstání pýru je jeho likvidace ve výsadbě téměř nemoţná. Proto by se měla likvidace vytrvalých plevelů provádět rok dopředu před výsadbou. Pýru se zbavujeme postřikem Roundup-klasik, forte nebo bioaktiv, aplikací na 0,15 m výšku porostu. Na rostliny pýru se 3-5 listy můţeme aplikovat Fusilade super nebo Galant super. Hnízda víceletých dvouděloţných plevelů ničíme ve výsevu obilnin postřikem Aminex. Na pcháč, kopřivy, heřmánkovec přímořský, rmen nebo lopuch je vhodné pouţít Lontrel 300. 19

K likvidaci jednoletých plevelů se nejčastěji pouţívají chemické postřiky následně zapravené do půdy. [12] 7.1.2 Hnojení organickými a minerálními hnojivy Jako organické hnojivo se nejčastěji pouţívá kompost nebo chlévský hnůj. Hnůj se zapravuje nejlépe rok předem k předplodině, samozřejmě s přihlédnutím k povaze předplodiny. Jahodník špatně snáší zapravení hnoje těsně před výsadbou. Pouţití kompostu se provádí v předchozím roce na podzim, rostliny obsahují více dusíku a draslíku, ostatní prvky jako hořčík, ţelezo, molybden a zinek nebyly zjištěny ve větším mnoţství. Kompost pozitivně ovlivňuje rozšiřování mykorhyzních hub, ţijících v symbióze s kořenovou soustavou. Výskyt mykorhyzních hub je ovlivněn zejména agrotechnikou-fumigace. [12] Hnojení minerálními hnojivy se hnojí plantáţe s krátkým trváním, lze je vyhnojit draslíkem fosforem, vápníkem a hořčíkem na celý hospodářský cyklus. Tyto hnojiva lze však zapravit i současně s organickými hnojivy nebo se zpoţděným zeleným hnojením. Vápenatá hnojiva se zapravují samostatně a odděleně. [12] 7.2 Technika výsadby jahodníku Před výsadbou je důleţité zpracovat výsadbový plán, který obvykle vychází z projektové dokumentace. Tato dokumentace by měla obsahovat veškeré informace, podle kterých bude výsadba prováděna. Výsadbový plán obsahuje celkovou plochu s vyznačením plánovaných cest, manipulační plochy, hlavní cesty v návaznosti na konci komunikace, budovy a další objekty. Odrůdy jsou označeny vlastními symboly, blokovými značkami se označují úseky stejné půdy. [4] 7.2.1 Způsoby pěstování jahodníku Výsadeb je několik druhů a vţdy záleţí na různých ukazatelích, jakými jsou například klimatické podmínky, dostatečné mnoţství kvalitní sadby, doba výsadby, účel výsadby, na ošetření a mnoha dalších. Spony jsou odrůdově různé a záleţí na zvoleném způsobu výsadby. [4] Rozlišujeme hlavně dva základní typy výsadeb, výsadbu do řádku a pásovou. Ostatní způsoby jsou jen variantami těchto dvou typů. Při výsadbě nesmíme opomenout délku trvání porostu, ponechání jahod na stejném místě nejvýše 2-3 roky. Hlavní důvodem je 20

fyzické zestárnutí rostliny, které se projevuje sníţením výnosů, velikostí a jakostí plodů. Dochází také k jednostrannému odčerpání ţivin z půdy a u starých porostů ke vzniku chorob a výskytu škůdců, hůře se odplevelují. [4] Výhody jednoletých výsadeb jsou v tom, ţe trpí velmi málo chorobami, mají velké a kvalitní plody a uvolňují pozemek ihned po sklizni pro další plodinu, blíţí se tak charakterem pěstování zeleniny. V našich podmínkách se tento způsob pouţívá jen ojediněle. Jahody se vysazují v hustším sponu a tím je potřeba i větší sadby. [4] Obr 3. Ukázka správné a špatné výsadby, 1-příliš vysoko zasazená sazenice, 2- ideálně zasazená, 3- příliš hluboko zasazená [4] Jednořádková výsadba Patří k jedněm z nejstarších typů řádkové výsadby. Jejím principem je zachování původní rostliny. Po sklizni se odstraňují šlahouny s odnoţemi a nechává se růst původní rostlina. Sazenice se mohou sázet hustěji, zásadně v létě. S ohledem na zvolenou odrůdu volíme spony mezi 60-80 cm, vzdálenost v řádku 20-40 cm. Tím vzniká pracovní ulička o šířce asi 40-50 cm. Výhodou jednořádkové výsadby je jednoznačně větší plocha a rostliny si vzájemně nekonkurují, trsy dorůstají větších rozměrů a v prvním roce po výsadbě bývají ve srovnání s jinými typy výsadby i větší plody. Díky větší vzdálenosti rostlin můţe mezi nimi lépe proudit vzduch, po dešti rychleji osychají a nedochází k velkému výskytu hniloby. Lepší je i sběr a okopávání mezi jednotlivými rostlinami. Udrţování jednotlivých trsů je lepší ve vyšších polohách nebo při pěstování jahod jako podkultury. Nevýhodou tohoto typu pěstování je větší nárok rostlin na zálivku, kvůli velkým mezerám trpí na sluneční úpal, neboť se voda v parných měsících rychle vypařuje. Velká plocha je také hnízdištěm náletů plevelů, je potřebná častější okopávka. Pro snadnější ošetřování a udrţování vláhy je pouţití černých netkaných fólií. [6] 21

Pásová výsadba Pásovou výsadbu zakládáme na stejném principu, jako jednořádkovou výsadbu. Rozdíl je v tom, ţe šlahouny a odnoţe během růstu směřujeme do pásu o šířce 60-80 cm. Při výsadbě sadíme rostliny 90 cm od sebe a při šířce pásu např. 60 cm nám vznikne pracovní ulička o šířce 30 cm. Počet mladých rostlin při pásové výrobě je velmi vysoký, proto při tomto způsoby výsadby dosáhneme vysoké plodnosti a také vyrovnanosti velikosti plodů. Sazenice vysazujeme na jaře z toho důvodu, aby během vegetace dobře odnoţovaly. Odrůdy s velkými a početnými listy v tomto případě trpí na botrytidy a houbové choroby, spíše ve vlhkých letech. Pokud dojde k přehuštění porostu, odrazí se to na plodnosti a výnosu v dalších sklizňových letech. K výhodám patří hlavně ochrana květů před namrzáním a zaplevelení porostu. Plody se při prudkých deštích tolik neznečišťují a díky husté výsadbě se nemusí podkládat. Nálety a růst plevelů je v tomto typu výsadby minimální a odplevelování se provádí ručně. [6] Výsadba se zahuštěnými řádky Tento způsob je spíše přechodem mezi jednořádkovou výsadbou a výsadbou pásovou. Důleţitým znakem této výsadby je ponechávání dceřiných rostlin v řádku, aby částečně zakořenily a vytvořily souvislý pás. Řádky se vysazují 60-80 cm od sebe a rostliny do řádku umístíme 30-40 cm od sebe. Rostliny, které nám přebývají v porostu, odstraníme, a zanecháváme pouze zakořeněné odnoţe ve vzdálenosti asi 12 cm. Oproti řádkové výsadbě dává větší počet rostlin na stejnou plochu a vyšší sklizeň. Pásy se v následujících letech zmlazují, odstraňují se nejstarší rostliny a díky tomu se uvolní prostor pro růst mladých sazenic a tím docílíme vyrovnaných výnosů, protoţe mladé rostliny nám dávají větší mnoţství plodů s vyšší jakostí. Kultivace se provádí v tomto případě pouze mezi řádky. [4] Pro zaloţení jednoletých výsadeb se pouţívají zelené sazenice nebo i chlazená sadba. Tímto způsobem se vysazují trţní plantáţe. Předností je raná sklizeň, velké, výběrové plody a minimální riziko napadení plísní šedou. Po sklizni je jednoletá výsadba určena k likvidaci. [6] Výsadba do dvouřádků Výsadba do dvouřádku je určitou variantou klasické pásové výsadby, kde dva řádky jsou od sebe vzdáleny přibliţně 70-90 cm a mezi sebou pouze 30-40 cm. Během prvního roku se v prostoru mezi dvouřádky vytvoří nové mladé rostliny a vznikne tak pás o šířce 70 cm. Poměrně široké meziřadí umoţňuje strojové obdělávání. Vysazování 22

probíhá ke konci léta, potřebuje se vyšší počet rostlin a sklizeň v dalším roce po výsadbě je vyšší, neţ by tomu bylo při jarní výsadbě. Vhodné jsou rostliny se střením nebo slabým růstem, odolnější vůči plísni šedé. Je vhodné pouţití tohoto způsobu výsadby také při pěstování jednotlivých trsů, kdy sazenice vysazujeme do dvouřádků tak, ţe dvojice řádků jsou od sebe vzdáleny 60-70 cm, řádky ve dvojici 20-30 cm a rostliny v řádcích taktéţ 20-30 cm. Vyrostlé odnoţe odstraňujeme. V tomto případě je vhodné vysazovat rostliny do trojsponu, docílíme tak výborného vyuţití prostoru. Vyšším počtem vysazených rostlin zvýšíme sklizeň v prvním roce. Výsadba je náročnější na odplevelování a spotřebuje se i vyšší počet sazenic. [6] Záhonová (kobercová) výsadba Jedná se o méně pouţívaný způsob výsadby, který uplatňují především zahrádkáři na menších plochách. Je hned několik způsobů vysazování sadby, jedním z nich je: Dva řádky asi 60 cm od sebe a rostliny v řádku 20 cm. Vzniklé šlahouny se nechávají zakořenit ve vzniklém meziřadí asi 30 cm vedle řádku. Druhým způsob je: Řádky vysadíme v šířce kolem 80-100 cm a šlahouny pouze usměrníme do meziřadí. Třetí způsob: Pro vzrůstnější odrůdy vysadíme 4 řádky ve sponu 30x30 cm, nebo 6 řádků ve sponu 20x20 cm pro slaběji rostoucí odrůdy. Odstraňování plevelů v takto porostlé plantáţi je velmi obtíţné, proto by měl být pozemek před vysazením dokonale vyčištěn od vytrvalých plevelů. [6] Hrůbkový způsob výsadby pro zamokřené pozemky Ne příliš pouţívaný způsob výsadby, provádí se v oblastech s vyšší spodní vodou. Abychom částečně omezili vliv spodní vody, vysazujeme jahody do hrůbků, jedním z jiţ popsaných způsobů výsadby. Hrůbky jsou zvýšeny nad terénem asi o 20 cm. Díky lepšímu proudění vzduchu zde jahody méně trpí na hniloby a lepším osluněním dříve dozrávají. Ošetřování porostu je velmi náročné. [3] [6] Jednoletá výsadba Jedná se o způsob u nás málo rozšířený, vyuţívá se spíš v zahraničí, jako Frigo sadba. Sadba se v tomto případě hustě vysazuje jiţ koncem června a začátkem července, rostliny do zimy výborně zakoření, ale nestihnou vytvořit odnoţe. V následujícím roce dosahují výnosy perfektních hodnot a kvalita plodů je exkluzivní. Výhodou je minimální napadení plísní šedou. Rostliny jsou v řádku od sebe vzdáleny 15-20 cm a vzdálenost řádků se pohybuje okolo 30 cm. Odplevelování během vegetace není 23

potřeba, pokud byl pozemek řádně očištěn před výsadbou a také proto, ţe se výsadba po sklizni ruší. [6] Zahuštěná výsadba Sazenice se vysazují do řádku ve vzdálenosti 40x40 cm. V dalším roce po sklizni se odstraňuje kaţdý druhý řádek a tím nám vznikne mezera mezi řádky 80 cm. Tento způsob výsadby nám zaručuje lepší vyuţití prostoru a vyšší sklizeň v prvním roce. [3] Výsadba do fólií Nejčastějším materiálem pro tento způsob pěstování je černá netkaná textilie. Je lehká, snadno propustná pro vodu, tím nedochází ke vzniku kaluţí na povrchu textilie, jako například jiţ u méně pouţívané černé fólie z PVC. Při intenzivních sráţkách nedochází k zašpinění plodů, protoţe netkaná textilie slouţí jako podkladový materiál. Plody díky černé barvě textilie rychleji dozrávají, protoţe dochází k lepšímu prohřátí půdy a absorpci slunečních paprsků, jsou vysoké kvality a rostlina méně trpí na choroby. Kořenový systém je rozprostřen těsně pod povrchem půdy, kořeny díky překrytí neusychají a netrpí nedostatkem vody. Nejsou poškozovány okopávkami. Textilie zabraňuje prorůstání plevelů a odpadá tak náročná práce odplevelování a okopávky. Nově vznikající šlahouny nemohou na textilii zakořenit, proto je jejich odstraňování zjednodušeno pouhým nadzvednutím a ustřiţením. Náročná je příprava půdy před tímto způsobem pěstování. Musíme pouţít výţivnou zeminu, pozemek dokonale odplevelit a musíme myslet na to, ţe na tomto pozemku nepůjdou jahody v dalším roce zase po jahodách. Technika výsadby spočívá v tom, ţe po poloţení textilie ji musíme nejdříve uchytit, provedeme tak buď na krajích pozemku přihrnutím zeminou, nebo připevněním speciálními kolíky. Po té si vyznačíme řádek pomocí šňůrky a ostrým noţem nebo lopatkou vyřeţeme otvory pro rostliny, nejčastěji ve vzdálenosti 30 cm od sebe. A vzdálenost řádků okolo 70-80 cm. [4] [6] Jedním ze způsobů je taky pěstování jahodníku na slámě, sláma se rozprostírá na fólii. Nejdůleţitější je pouţití zdravé, dobře vysušené obilné slámy. Velkou výhodou je čistota plodů během sběru a růstu, rostliny netrpí na houbové choroby a je lehčí sklizeň. 24

8. Mechanizační prostředky pro pěstování jahodníku Pěstování jahodníku můţeme spíše přirovnat k pěstování zeleniny. Mechanizační postupy můţeme rozdělit do více skupin: Orba Hrůbkování Výsadba Hnojení Ošetřování Závlaha Sklizeň Třídění Uskladnění a zpracování Zmíněným kategoriím se budeme věnovat níţe. 8.1 Orba Správnou agrotechnikou dosáhneme téměř ideálních podmínek pro pěstování jahodníku u nás i v zahraničí. Docílením správných postupů obděláváním půdy, poskytneme podmínky pro správný růst rostlin, jejich plodnost a vysoký výnos. Čím větší pozornost a čas věnujeme přípravě půdy před výsadbou, tím máme následně menší práci během další kultivace. [10] K orbě pouţíváme traktor a k němu připojený pluh. Slouţí nám k prokypření půdy, zapravení hnojiv. Správně provedená orba by měla být v souladu s hloubkou budoucího zakořenění jahodníku, tj. středně hluboká orba 0,18-0,24 m nebo i hluboká orba 0,24-0,30 m. Jejím úkolem je zabezpečení dobrého fyzikálního, chemického a biologického stavu půdy. Jahodník nejlépe snáší lehčí aţ středně těţké půdy s vyšším obsahem humusu. [21] S přípravou půdy bychom měli začít nejpozději 16 dní před plánovaným termínem výsadby. Je důleţité, aby bylo stanoviště několik let bez plevelů, proto plochu odplevelíme totálním herbicidem. Po zhruba 10 dnech po chemickém odplevelení provedeme zapravení humusu rozhozením kompostu, nebo zahradnického substrátu a 25

půdu přeryjeme do hloubky 0,25 m. Také můţeme provést zapravení hnojiv do půdy nejdříve do hloubky 0,15-0,20 m a potom do hloubky 0,3-0,4 m rok předem na podzim. Doporučuje se půdu plytce zrotavárovat do hloubky 80-100 mm před vlastní výsadbou. [12] Výhodné jsou také řádky navýšené 5 cm nad chodníčkem (meziřádkem). Řádky vedené nevhodným směrem V-Z vykazují niţší úrodu aţ o 30% oproti řádkům správně vedených S-J vlivem mnoţství dopadu sluneční energie. [29] Vhodně zvolené orební ústrojí - orební tělesa, předradličky a krojidla zaručuje ve všech půdách splnění všech poţadovaných agrotechnických poţadavků - dobré drobení skývy a kvalitní zaklopení organických zbytků. Seřizovacím systémem pro nastavení pluhu lze docílit poţadovaného záběru první radlice, přičemţ následnou korekcí tahové linie se nastavený záběr jiţ nemění. Otočné, hydraulicky ovládané provedení pluhu umoţňuje kvalitně zorat pozemek z libovolné strany bez rozorů a skladů. K pluhu lze agregovat půdní pěch, jehoţ pouţití uspoří při následné předseťové přípravě nejméně jednu pracovní operací. Pluh se skládá z otočné hlavy, spojovacího táhla, rámu, kola, drţáků a orebních těles (univerzálních, páskových, polo šroubových) [16] obr. 4: Nesený čtyř radličkový pluh Jupiter II http://www.hzt.cz/zpracovani-pudy/stroje-opall-agri/216-nesene-otocne-pluhy-jupiterii.html?tmpl=component&print=1&page= 8.2 Výsadba Pro mechanizovanou výsadbu se pouţívají sazeče. Mohou být se zařízením k pokládání fólie nebo i bez něj. Stroj se skládá z dvojitého rámu, přičemţ na vnějším rámu jsou upevněna 4 kola a vnitřní rám nese radlice. Na něm je také připevněno 26

vertikální zařízení nesoucí plata s rostlinami. Sázecí stroj můţe být buď taţen traktorem, nebo můţe být s vlastním pohonem plně řízen autopilotem a motorem o výkonu zhruba 24 kw. [30] (obr 5:. Sázecí stroje DUE MANUAL-DUE MANUAL MATIC 19.4. 2012 a DUE AUTOMATIC DUE AUTO - MATIC) http://www.hortech.it/portal/default.asp?id=993&idcategoria=1163&lang=eng&sez=pro dotti Pro výsadbu pouţíváme svěţí rostliny, proto se umisťují před sázením do chladu. Kdyţ sazenice mírně zavadnou, vůbec nic se neděje, stačí je namočit a vzpamatují se. Pokud ovšem dojde k zapaření rostliny, potom po vysázení na poli většinou odumírají. Sazenice se vysazují podle šňůry z jedné strany, nebo do vyznačených rýh. Do vzdálenosti dřevěný míry nebo podle odhadu. Bedýnku se sazenicemi překryjeme vlhkým hadrem, aby rostliny neosychaly a zůstaly mírně vlhké. Kořenům nejvíce škodí přímé sluneční záření. Vykryté jamky pro sázení musí být dostatečně hluboké, aby se mohly kořeny dobře rozprostřít, nesmí být po zahrnutí zahnuté nebo obrácené vzhůru. Po zasypání sazenic půdu důkladně přitlačíme k rostlině. Správně zasazenou rostlinu poznáme, pokud ji uchopíme za listy a nejde vytáhnout. Hloubka sázení jahod by měla být tak hluboká, jak rostla dceřinná rostlina u mateřské rostliny. Krček má být asi 1 cm pod povrchem, jelikoţ půda po zalití slehne. Při mělkém vysazení rostliny krní, protoţe nemohou vytvářet další hlavní kořeny. Při hlubokém vysazení mladé listy rostlin špatně narůstají a ţivoří do té doby, neţ krček proroste k povrchu půdy. Sazenice vysazujeme 27

k večeru, nebo pokud je zataţeno, lze vysazovat i před nebo po dešti. Zalité sazenice je vhodné zahrnout suchou zeminou. [6] Citlivost jahodníku na přesazovací šok v období vyšších teplot, které mohou být například i v druhé polovině srpna, vyţaduje vysazovat sazenice za podmračeného počasí, případě po dešti ihned o oschnutí povrchu půdy. Při ranější letní výsadbě nechlazených sazenic je v hodné vysazovat rostliny zbavené listové čepele s ponechanými řapíky. Na menších plochách je moţné vyuţít přistínění netkanou textilií. Protoţe se pro usnadnění a zkvalitnění výsadby doporučuje půdu před vlastní výsadbou plytce zkypřit a pečlivě urovnat povrch, je vhodná ještě před vlastní výsadbou závlaha 15 mm vody. Hned po výsadbě by měla dojít tzv. startovací závlaha 25 mm, aby sazenice nezavadly a dobře se ujaly. [12] Jahodník v zásadě můţeme sázet ve třech termínech: 1) Na jaře klasickým způsobem teda sazenice odebíráme z loňských porostů. Nevýhodou tohoto způsobu je, ţe období vhodné pro tuto výsadbu je velice krátké. Výnos v prvním roce po vysazení je nízký, S nárůstem teploty na jaře probíhá u jahodníku rychlejší vývin květů, coţ způsobuje hroší ujmutí sazenic. 2) Na jaře sázení frigo sadby (chlazená sadba). Sazenice jsou odebírány z porostu v období pozdního podzimu, v době, kdy rostlina je jiţ ve vegetačním klidu. V tomto stavu jsou sazenice skladovány do doby výsadby v chladírně. Frigo sadba se můţe sázet v období od časného jara aţ do začátku června. Další výhodou tohoto postupu jsou vyšší výnosy neţ u výsadby klasickým způsobem. 3) V létě tento termín je pro praxi méně vhodný. Jedná se období od konce července do třetí dekády srpna. V této době jsou v našich klimatických podmínkách k dispozici první mladé sazenice, je však velký problém s jejich dobrým zakořeněním v důsledku vysokých teplot a nízkých sráţek. Výhodou sázení v tomto období je fakt, ţe rostliny zakoření ještě před nástupem diferenciace květních orgánů, která začíná zhruba začátkem září, a tím je zajištěn i jejich vyšší výnos v následujícím roce. 4) Na podzim v termínu od začátku září do poloviny října. V této době je jiţ dostatek kvalitních sazeni, avšak jejich další vývin je jiţ opoţděn. Proto jsou výnosy v příštím roce nízké. [1] 28

obr 6: Výsadba jahod: 1 - orební těleso pro vytvoření hrůbku, 2 - sázecí mechanismus, 3 - válec s folií, 4 - zamačkávací kotouč, 5 - zahrnovací těleso, 6 - sazenice. http://www.scribd.com/doc/6853991/pr5opt 8.3 Hnojení a ošetřování porostu 8.3.1 Hnojení Hnojení můţeme rozdělit na hnojení před zaloţením plantáţe a hnojení během vegetace. Na hnojení před zaloţením plantáţe nejčastěji pouţívám chlévskou mrvu, kterou pomocí rozmetadla statkových hnojiv aplikujeme na pozemek rok předem na podzim. Rozmetadlo je taţeno traktorem a je vybaveno hřídelí se střiţnou pojistkou proti přetíţení, silným rámem ve tvaru V se stabilními bočnicemi, rozmetací ústrojí je snadno demontovatelné, pohon přes převodovku s volnoběţkou, podlahový dopravník má hydraulický pohon s obousměrným pohybem, podvozek o rochodu buď 1,6 m nebo 1,7 m, dalším vybavením je výškově nastavitelné opěrné kolo, mříţka na přední stěně a bočnice o výšce 40 cm. [17] Obr 7: Rozmetadlo statkových hnojiv http://www.zeas.cz/zemedelske-stroje/dalsi-stroje/rozmetadla-statkovychhnojiv/rozmetadlo-statkovych-hnojiv-pottinger/ 29

Hnojení v průběhu vegetace je mimořádně důleţité pro růst a plodnost, ale i pro přípravu rostlin na zimní období. Je nutné obecně upřednostňovat lehce rozpustná hnojiva. Pro hnojení prostřednictvím půdy jde hlavně o dodávání dusíku např. ledek vápenatý, vhodný je síran amonný. Brzy z jara se přihnojuje startovací dávkou 50 kg dusíku na hektar. Dostatečné mnoţství dusíkatého hnojiva je 70-80 kg N na hektar pro dosaţení vysoké úrody jahod a jejich dobré kvality. [12] Tab. 1. Dávky dusíku podle plánované úrody jahod (Vachůn Z.) Plánovaná úroda v t.ha -1 Dávka N v kg.ha -1 5 60 10 90 15 120 20 150 25 175 30 200 Hnojivo aplikujeme přímo na listy spolu s přípravky na ochranu rostlin. Mikroprvky je účelné dodávat pomocí hnojiv aplikovaných na list. Tato hnojiva pomáhají rostlinám překonávat akutní nedostatek ţivin, i při dostatku těchto ţivin pomáhají zlepšovat kondici rostlin. Proto se doporučuje v 7-10 denních intervalech pravidelná aplikace listových hnojiv spojenou s aplikací přípravků na ochranu rostlin. Pouţívají se 100% vodorozpustná krystalická hnojiva FertiCare a dusičnan draselný s kapalným hnojivem. Phosfik se můţe pouţít pro aplikaci na jahody během zrání. [1] Pro aplikaci hnojiv i ochranných prostředků můţeme pouţít nesený postřikovač Goliat. 30

obr 8: Postřikovač Goliat, http://www.agrotechnika.cz/postrikovace/postrikovac-goliat.html Ošetřování porostu Jahodník patří mezi druhy náročné na pravidelné průběţné ošetřování půdy (kultivaci). U jahodníku však nejde jen o klasická agrotechnická opatření týkající se kypření a provzdušňování půdy, ale i bezplevelnost a s tím souvisejícím preventivním vlivem na zdravotní stav porostu. [12] o Mulčování jahod Mulčování neboli nastýlání jahod můţeme provádět pilinami, hoblinami, kůrou a nejdůleţitější a nejpouţívanější je sláma. Nastýláme kvalitní obilnou slámou do vrstvy aţ několik centimetrů tak, aby vůbec nebyla vidět hlína. Vyvíjející se plody by se neměly dostat do styku s půdou. Nesmí se jednat o plesnivějící a zatuchající slámu, ta je pro rostliny zdrojem choroboplodných zárodků plísní a hub. Sláma udrţuje půdní vlhkost, omezuje růst plevelů a plody, které na ní leţí, nezahnívají ani po dešti. Sláma rychle osychá, takţe jahody leţí v suchu, oproti tomu půdy vysychá pomaleji. Po dodání dusíku a provlhčení se sláma rychle rozkládá, přitom vzniká teplo a oxid uhličitý. Spotřeba slámy činí přibliţně 0,5 kg/m 2. [2] 31

obr 9: Nastýlání slámou http://www.jahodarnabratcice.cz/images/foto2.jpg Rozdruţovač je stroj určen k rozdruţování sena nebo slámy slisovaných do balíků, jakoţ i její současnému řezání na hrubou řezanku. Je vhodný pro pouţívání v ovocnářství, zelinářství a květinářství zastýlání meziřádkových ploch. Je vybaven zadním ochranným krytem, náhonovým kloubovým hřídelem a dolní levou a střední pravou výfukovou koncovkou L, která můţe být prodlouţena o Ţirafí krk. Rozdruţená hmota můţe být dopravovaná současně i z několika výfukových koncovek. Její koncovky jsou vybaveny manuálně, nebo dálkově (hydraulicky), případně mechanicky (flexi-lankem) ovládanými regulovatelnými klapkami. Tento model je nesený, s upínáním do 3- bodového závěsu traktoru a můţe být vybaven i s rychloupínáním do A-rámu. Náhon na 540 ot./min. vývodovým hřídelem traktoru. Buben můţe být prodlouţen o 30 a 60 cm. [18] Obr. 10: Rozdruţovač Tomahawk 505 http://www.teagle.cz/fotogalerie- 32

o Pokládání fólií a netkaných textilií Pokládání se provádí spolu s výsadbou. Fólie je pokládána strojově zpravidla při přípravě vyvýšeného záhonu, na který se pak do prořezaných otvorů vysazuje jahodník. Prohnutí fólie v pásu umoţňuje stékaní sráţkové vody směrem k rostlinám. Po fólii by se nemělo příliš šlapat, aby nedocházelo k udusání půdy, vzniku neţádoucích prohlubní, případně k protrţení fólie. Výhodou fólie, ţe půda zůstává neutuţená, kořeny jsou rozmístěny plytčeji, není potřeba okopávek, je zabezpečena bezplevelnost a sníţí se tak ruční práce na minimum. Černé fólii se dává přednost u raných výsadeb, půda je výhřevnější, dochází k rychlejšímu zrání plodů a sniţuje se riziko výskytu plísní a houbových chorob. Zvyšuje bezplevelnost oproti průsvitným fóliím (bílá). Bílé fólie se pouţívají při pozdnějších výsadbách. Pouţívají se spíše v teplejších oblastech (Itálie), ochlazuje lépe půdní povrch. Fólie jsou nevýhodné při deštivých obdobích, působí depresivně na růst a plodnost. Nevýhodou je i vyšší poškození mrazem u raněji kvetoucích odrůd. V létě hrozí při horku úpal. [12] Černá netkaná textilie (vlies) se pouţívá spíše v zahraničí (Rakousko, Švýcarsko). Technika pokládání tkaniny je na podobném principu, jako u černých fólií. Je propustná pro vodu, chrání plody před znečištěním půdou. Zmenšuje neproduktivní výpar z půdy, potlačuje růst plevelů a sniţuje potřebu práce a chemických přípravků na likvidaci plevelů. [12] obr 11: Pokladač folie PACCIAMATRICE P http://www.hortech.it/portal/default.asp?id=1155&idcategoria=1160&lang=ita&sez=pr odotti 33

8.4 Závlaha Vzhledem k charakteru nasávací zóny kořenové soustavy jahodníku (asynchronní typ) i jeho rozmístění v nehlubokém půdním horizontu je nutné více neţ u jiných ovocných druhů, respektovat poţadavek na zásobení půdy vodou v oblasti kořenové masy. Jahodník snadno projevuje stres z nedostatku vody projevením vadnutí a tím spojené rozklesnutí listů. Nesmíme opomenout kvalitu vody, nejlepší je voda měkká z ekologicky čistých rybníků a řek. S nízkým obsahem ţeleza. [12] 8.4.1 Optimální vlhkostní podmínky jahodníku pěstovaného bez fólie Pravidelný přísun vody u jahodníku neznamená zavlaţovat v malých dávkách, např. kaţdý druhý den. Platí zde zásada přiměřenosti, protoţe přemokření, tj. asfyxiantní prostředí, jahodníku škodí. Vyuţitelná vodní kapacita (VVK) by neměla klesnout pod 70%, jinak dojde poklesu výnosu. Pokud není k dispozici přístrojová technika na kontrolu vlhkosti půdy, potom se jeví jako nejúčinnější střední dávka vody (zpravidla 20 mm) dodávaná podle počasí vţdy v několikadenním intervalu. Platí obecná zásada zavlaţovat k rostlinám a takovým způsobem, aby i v horkých dnech voda pro jahody stačila na 3-4 dny. V tomto případě je nejvýhodnější spodní závlaha. Další moţností je pouţití pomalých zavlaţovačů (mikrozavlaţovačů) nebo jejich kombinace s kapkovou závlahou. Nevhodná je závlaha pásovými zavlaţovači, voda dopadající na půdu se odráţí a špiní plody a podporuje vytváření podmínek pro plíseň šedou a houby. Pro zavlaţování je nejvhodnější doba brzy ráno nebo v noci. [12] 8.4.2 Optimální vlhkostní podmínky jahodníku pěstovaného s použitím fólie Při pouţití fólie je nejvhodnější kapková závlaha. Pouţívá se kapkovacích hadic s otvory po 0,25-0,30 m nejlépe v místech, kde vyrůstá z otvoru fólie sazenice. Hadice se pokládají jiţ při přípravě záhonů. Ukládají se zpravidla pod fólii. Intenzita dávkování vody je 2-3 l za hodinu. V období intenzivního růstu by se měla vyuţitelná vodní kapacita (VVK) pohybovat v rozmezí 60-70%. Těsně před začátkem sklizně stačí rozmezí 50-60%. [12] 34

Správné pouţití kapkové závlahy poskytuje ideální vlhkost pro růst rostlin. Časový interval zavlaţování závisí na rychlosti odpařování vody, teplotě, vývojové fázi rostlin a také na průtoku vody kapkovou hadicí. Rostliny jsou nejnáročnější na vodu v počátku růstu. Jedním kapkovačem v kapkovací hadici proteče od 2 do 3 litrů vody za hodinu. Obvyklý průměr těchto hadic je16 mm a pracovní tlak v nich je 1-2 bary. Protoţe tlak z vodovodního řádu nebo jiného zdroje vody bývá obvykle vyšší, musíme před vlastní systém kapkové závlahy zařadit redukční ventil. [19] Obr. 12: Kapková závlaha http://www.agf-zavlahy.com/automaticke-zavlazovaci-systemy/kapkova-zavlaha/ Obr. 13: Umístění kapokové závlahy mezi rostlinami 1 rostliny, 2- zavlaţovací otvor, 3- mulčovací fólie, 4- rozváděcí potrubí http://home.howstuffworks.com/irrigation4.htm 35