Tělesné rozměry studentů MENDELU pro ergonomické konstruování

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské techniky Tělesné rozměry studentů MENDELU pro ergonomické konstruování Diplomová práce 2012 Jindřich Kubíček

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Tělesné rozměry studentů MENDELU pro konstruování v ergonomii zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:... podpis studenta

Děkuji RNDr. V. Šedivému, CSc. za odborné vedení, mnoho cenných rad a podnětů. Dále děkuji Mgr. P. Fiľovi, Ph.D. a Ing. Z. Adamcovi za pomoc při statistickém zpracování dat. V neposlední řadě pak svým rodičům, kteří mě podporovali při mém studiu.

ABSTRAKT Práce se zabývá tělesnými rozměry české populace ve věku od 19 let. Pomocí antropometrických nástrojů byla provedena měření na 200 probandů ke zjištění potřebného množství údajů, pro statistické zpracování. Měření bylo provedeno podle normy ČSN EN ISO 7250-1, která obsahuje přesné podmínky pro měření všech 56 ergonomických rozměrů. Naměřené hodnoty byly pak statisticky zpracovány v programu Statistica a následně pak byly porovnány s hodnotami získanými během Československých spartakiád. Z tohoto srovnání bylo zjištěno, jakým směrem se vyvíjí česká populace v jednotlivých krajích v ČR. Následující komaparace zjišťovala rozdíly mezi populacemi českou a nizozemskou. Pro tato srovnávání byl opět použit program Statistica, kde se pomocí t-testu zjišťovala statistická významnost rozdílů průměrů naměřených hodnot. Praktickým výstupem této práce je pak navržení ergonomicky vhodné a antropometricky zdůvodněné ochranné obuvi pro pracovníky v lesním hospodářství. klíčová slova: antropometrie, statistika, ergonomie.

ABSTRACT The work deals with physical proportions of Czech population at the age higher than 19 years. With the help of anthropometric tools the measurements of 200 probands were executed so as to obtain the necessary amount of figures for statistical processing. The measurements were made in accordance with the norm ČSN EN ISO 7250-1 which includes precise conditions applicable to measuring all of 56 ergonomical dimensions. The obtained values were statistically processed in the program Statistica and consequently compared with the results obtained during Czechoslovak spartakiads. On the basis of these comparissons I found out what direction the Czech population has been developing in single regions in the Czech Republic. The following comparisson was finding out the differences between Czech and Dutch populations. The same program Statistica was used for these comparissons and there was detected the statistical significance of differences of measured values averages by means of the t-test. Practical output of this work is the comparisson of foot size with the current boots offer for the forestry. Key words: Anthropometry, Statistics, Ergonomics

OBSAH _Toc323663546 1 ÚVOD 8 2 Antropologie 10 2.1 Historie antropologie 10 2.2 Antropologie u nás 12 2.3 Vývoj objektivních antropologických metod 14 2.4 Historie antropometrických měření na území ČR 15 3 Antropometrie 17 4 Materiál a METODIKA 20 4.1 Sběr dat 20 4.2 Norma měření jednotlivých údajů 21 4.2.1 Rozměry na stojícím člověku: 21 4.2.2 Rozměry na sedícím člověku: 23 4.2.3 Rozměry na jednotlivých částech těla: 25 4.2.4 Funkční rozměry: 26 4.3 Statistické zpracování 28 5 Výsledky 30 5.1 Základní statistické charakteristiky naměřeného souboru hodnot 30 5.2 Závislost tělesné výšky na kraji 47 5.3 Závislost základních tělesných rozměrů na věku probandů 48 6 Diskuse 51 6.1 Srovnání našich výsledků s výsledky Bláhy a kol. (1985) 51

6.2 Srovnání základních tělesných rozměrů a BMI s Celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeže (2001) 53 6.3 Srovnání vybraných rozměrů české populace s populací nizozemskou 54 7 Praktická ukázka využití na příkladu základních typových rozměrů pro konstrukci obuvi 56 8 Závěr 59 9 použitá literatura 61 Seznam tabulek 63 10 seznam grafů 67 11 Přílohy 68 Seznam příloh 68 11.1 Grafy 69

1 ÚVOD Od počátku života na zemi již uběhlo asi 3,85 1 miliard let. Pro zdejší organismy to znamenalo mnoho generací evolučního vývoje. Vždyť od prvních jednoduchých bakterií k nejsložitějšímu organismu na zemi člověku, to není krátká cesta. První opravdový předchůdce člověka Ramapithecus se objevil teprve před 16 miliony let 2, což je v porovnání s dobou vzniku života pouhým okamžikem. Po celé miliardy let tu na Zemi probíhala evoluce, tedy přírodní výběr, při kterém přežívali a nadále se rozmnožovali pouze jedinci, kteří byli pro život v daných podmínkách nejlépe vybaveni. 3 Takto vznikli všichni předchůdci člověka. Díky výbavě genů od svých rodičů a působení vnějších podmínek se vyvinula vývojová linie rodu Homo, ke které patří i současný člověk rozumný Homo sapiens sapiens. 4 Vývoj našeho druhu však neustále pokračuje a jeho podoba není trvalá a neměnná. S každou další generací dochází ke zcela nové a jedinečné kombinaci genů. Prostředí okolo nás se stále mění, a proto se mění i podoba a rozměry člověka. Již od pradávna člověk uzpůsoboval své okolí těmto tělesným změnám tak, aby mu zcela vyhovovalo. V dnešní době konzumní společnosti, kdy je kladen důraz na co největší a nejsnadnější výrobu za co nejmenší náklady, to platí dvojnásob. Pracovníci musí používat dokonalé vybavení nejen proto, aby dosahovali efektivních výsledků, ale také, aby nedocházelo ke zbytečným úrazům a nemocem z povolání. (ŠEDIVÝ,2006) 1 TENENBAUM, D., 2002: When Did Life on Earth Begin? As a Rock. Databáze online[cit. 2012-04-15]. Dostupné na: <http://www.astrobio.net/exclusive/293/whendid-life-on-earth-begin-ask-a-rock> 2 Britannica, 2012: Ramapithecus. Databáze online [cit 2012-04-15]. Dostupné na: <http://www.britannica.com/ebchecked/topic/490510/ramapithecus> 3 SVRŠEK, J., 2002: Darwinova evoluční teorie. Databáze online [cit. 2012-04-15]. Dostupné na: http://www.gymtc.cz/seminar/darwin.pdf 4 Genetika a biologie, 2012: Vznik a vývoj člověka. Databáze online [cit 2012-04-15]. Dostupné na: <http://www.genetika-biologie.cz/vznik-vyvoj-cloveka> 8

Z důvodů neustálých změn v rozměrech populace je třeba, aby firmy vyrábějící dané pracovní pomůcky, stroje, nářadí a jiná zařízení, která potřebují ke své obsluze člověka, na tyto změny pružně reagovaly upravením svých produktů. Cílem mojí diplomové práce bylo naměřit na současných studentech MENDELU cíleně vybraný statistický soubor a zjistit, jaké změny prodělala česká populace za poslední čtvrtstoletí, tj. od posledního měření v roce 1985. Dále pak potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, zda je česká populace opravdu třetí nejvyšší na světě. V neposlední řadě pak zjistit, zda existuje nějaký rozdíl ve výšce studentů z různých krajů. Praktickým výstupem této práce je pak navrhnutí ergonomicky zdůvodněné ochranné obuvi pro práci v lesním hospodářství a porovnání naměřených hodnot s nabídkou firem nabízejících daný druh obuvi. Práce je rozdělena na tři části. První obsahuje obecné informace o antropologii a antropometrii, o jejich historickém vývoji a využití. Ve druhé je popsáno, jakým způsobem byl vybírán materiál a jakými metodami probíhalo měření. Jsou zde uvedeny veškeré měřené rozměry a způsob jejich měření. V poslední části se nachází výsledky měření s popisnými statistickými charakteristikami. A také nezbytné srovnání s bývalou českou a zahraniční populací. 9

2 ANTROPOLOGIE Pojem anthropos člověk je složen ze tří slov, které Platón (2000) gramaticky rozklíčoval jako ten, který zkoumá to, co vidí. Pojem antropologie použil jako první Aristoteles ve svém díle Magna Moralia (2010). V pozdějších dobách a stejně tak i v současnosti má tento pojem poněkud odlišný smysl. U nás, dle Matiegky a Hrdličky, antropologie studuje člověka v jeho vývoji po stránce tělesné. V západních zemích se antropologií rozumí věda o člověku a jeho kultuře. Studium člověka je tam vymezeno jako fyzická antropologie. U nás je zaveden název biologická antropologie, která zahrnuje následující tři hlavní směry: 1. fyzickou antropologii, 2. paleoantropologii s historickou antropologií, 3. etnickou antropologii. Ad 1. Fyzická antropologie je zaměřena na řešení otázek individuální variace tvaru a funkce těla, jeho růstové změny od raných stádií zárodečného vývoje až po stáří, dále pak na otázky pohlavního dimorfismu a vlastností tělesné stavby člověka, které jsou ovlivněny způsobem a místem života daného jedince. Ad 2. Paleoantropologičtí a historičtí antropologové se věnují morfologickým změnám, kterými procházeli předchůdci člověka a kterými i sám člověk v průběhu věků prochází. Ad 3. Etnická antropologie pak zkoumá společné a rozdílné znaky příslušníků jednotlivých ras. Dle analogie s antropogenezí, lze říci, že jde o studium vlastností člověka v prostoru, tj. vzhledem k jeho rozšíření po zemském povrchu. Antropologie využívá přírodovědeckých metod a závěrů, které však nemůže aplikovat v celé jejich šíři, je proto odkázána na deduktivní metody z experimentů na zvířatech a na shromažďování údajů nejen o člověku, ale také o prostředí a podmínkách ve kterých žije. Jen tak totiž může zhodnotit závažnost jednotlivých faktorů a jejich vliv, který lze pozorovat na jednotlivcích i celých populacích. (FETTER, 1967) 2.1 Historie antropologie Antropologie patří mezi nejstarší vědy, již starověcí lidé byli schopni rozlišit různá lidská plemena a porovnávali jejich tělesné znaky. Známým řeckým lékařem byl 10

Hippokrates, jenž se zabýval lidskou typologií. Podle něj lidské tělo obsahuje čtyři tekutiny: krev, žluč, černou žluč a sliz. Jejich smíšení zapříčiňuje povahu člověka. Z toho odvozuje čtyři krajní typy lidí: sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. Většinu jeho názorů přejal Aristoteles, který je považován za zakladatele srovnávací antropologie. K významnému rozšiřování antropologických a anatomických znalostí docházelo ve čtvrtém a pátém století před naším letopočtem v egyptské Alexandrii. Významným vědcem na tomto poli byl též Claudius Galén, který zaregistroval výraznou anatomickou příbuznost člověka s opicí. Většina informací v následujích podkapitolách je přebrána z učebnice FETTER et all. (1967). Počátky nauky o lidských plemenech mají kořeny v poznatcích, které byly získány při objevných cestách Marca Pola, Christóbala Colóna, Fernanda Magalhaese a mnoha jiných mořeplavců. Anatom Andreas Vesalius chápal anatomii jako vědecký základ pro poznávání tvarových vlastností lidského těla. Tyto své poznatky sepsal v pojednání Decorporis humani fabrica opera omnia, které bylo doplněno velmi zdařilými rytinami. Studiem proporcí lidského těla se zabýval renesanční malíř a myslitel Leonardo da Vinci. Ve spisu Orangutan sive homo silvestris E. Tysona se dozvídáme nové poznatky o tvarové podobnosti člověka a lidoopa. Název Homo sapiens vytvořil Carl Linné, jenž ve svém spise Systema naturae, řadí člověka s opicemi, poloopicemi a netopýry do společného řádu primátů (nehetnatců). S myšlenkou, že lidstvo tvoří jen jeden jediný druh, v němž vznikly různé obměny působením podnebí, různou výživou a etnickými zvyky přišel jako první Georges Louis Leclerc Buffon ve spise Histoire naturelle. Výraz antropologie v dnešním slova smyslu užil poprvé Johann Friedrich Blumenbach, který tvrdil, že lidská plemena jsou varianty jednoho druhu. Na základě této myšlenky stanovil pět hlavních plemen lidstva: kavkazské, mongolské, etiopské, americké a malajské. Hlavním kritériem pro rozlišování těchto plemen byla barva pleti. Největší pokrok zaznamenala antropologie v 19. stol., kdy docházelo k zakládání antropologických společností, a to konkrétně: Ruská antropologická společnost v Petrohradě, Antropologische Gesellschaft in Wien, moskevská Společnost přírodovědy, antropologie a etnografie, British Association for the Advancement of Science Section of Antropology, Société d Antropologie de Paris. 11

Charles Darwin svým vydáním spisů Původ člověka a pohlavní výběr, který prokazuje živočišný původ člověka, rozpoutal značnou polemiku. Dnešní poznatky potvrzují Darwinovy teze o antropogenezi. Odpůrcem Darwina byl německý patologický anatom Rudolf Virchow, který ospravedlňoval třídní nerovnost na podkladě špatně chápaného darwinismu. Na základě této teorie, vznikl v Itálii rasistický fašismus a v Německu sociální nacionalismus. Nové antropologické teorie vyžadovaly ke svému potvrzení či vyvrácení objevný faktologický materiál. Tento materiál bylo třeba zhodnotit a tak vznikla antropometrie, obor zabývající se měřením tvarových znaků. Nejvýrazněji ji ovlivnil Francouz Paul Broca. Zabýval se kraniometrií a vytvořil antropometrický instrumentář. 2.2 Antropologie u nás Během středověku a raného novověku byla antropologie v Čechách chápána, jako téměř mystická věda. Osobní lékař Rudolfa II. Habsburského Tadeáš Hájek z Hájku vydal spis Aphorismorum metoposcopicorum libellus unus, kde kupříkladu tvrdí, že rýhy ve dlani či vrásky na čele značí charakter člověka či jeho budoucnost. Reálné antropologické poznatky se objevují až na počátku sedmnáctého století, kdy rektor pražské univerzity, lékař Jan Jesenský, zveřejnil popis veřejné pitvy. Vývoj v českých zemích ovlivněný třicetiletou válkou a pobělohorskou dobou omezil rozvoj přírodních věd na minimum. Změna nastává až v časech osvícenství a době národního obrození. V roce 1831 vychází lékaři Antonínu Janu Jungmanovi pojednání Nauka o člověku či antropologii. V této práci shrnuje autor veškeré do té doby známé poznatky z antropologie a anatomie. Velký přelom v české antropologii je spojen se jménem Jana Evangelisty Purkyněho a jeho asistenta Edvarda Grégra. V druhé polovině devatenáctého století pomáhá české antropologické vědě mnoho nálezů fosilních pozůstatků pleistocenního člověka. V 90. letech 19. stol. se stala antropologie již univerzitním oborem. Prvním docentem antropologie byl archeolog a prehistorik Lubor Niederle. V době, kdy se antropologie začala orientovat biologicky, vyzval Lubor Niederle Jindřicha Matiegku k převzetí tohoto oboru. Tento lékař se začal 12

zajímat o antropologii již během své praxe v Praze. Před Národopisnou výstavou v Praze v roce 1895 nechal změřit přes 3 tisíce dětí a dospělých a vyhodnotil růst. V rámci výstavy otevřel antropologické oddělení a v roce 1897 se habilitoval spisem Vzrůst a vývin, tělesné vlastnosti a zdravotní poměry mládeže královského hlavního města Prahy. Samostatný antropologický ústav získala tato věda až v roce 1920, kdy došlo ke vzniku přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Matiegka se zabýval především prehistorickou antropologií, pracoval mj. s ostatky pleistocenního člověka z Předmostí na Moravě. Veškeré své závěry publikoval ve vědecké monografii Homo předmostensis, fossilní člověk z Předmostí na Moravě. Až do své smrti redigoval a vydával časopis Anthropologie. Matiegka se zabýval též antropologií dítěte a společně s dalšími vědci založil Ústav pro výzkum vývoje dítěte. Prof. Matiegka se často odborně stýkal s dr. Alešem Hrdličkou (narozen v r. 1869), zakladatelem fyzické antropologie v USA. Humpolecký rodák A. Hrdlička celou svoji antropologickou kariéru vedl v zahraničí. Stál v čele antropologického oddělení národního muzea (Smithsionan Museum) ve Washingtonu. Podal důkaz o jednotném původu lidstva a své poznatky sepsal v knize The Neanderthal Phase of Men. Konal mnohé výpravy po světě a mj. dokázal, že Amerika byla původně osídlena severní cestou z Asie (národy kolem Bajkalského jezera). Roku 1923 vznikl v Brně druhý antropologický ústav, který byl založen profesorem Vojtěchem Sukem. Prof. Suk prováděl řadu zahraničních výzkumů, přičemž nejznámější je jeho výzkum v Africe, kde se zabýval černochy v jejich přirozeném prostředí a porovnával je s černochy v USA. Mezi jeho další zajímavé výzkumy patří jeho pobyt na poloostrově Labrador, kde se zabýval studiem Eskymáků, a dále jeho práce na fyzické antropologii Rusínů na Podkarpatské Rusi. Nástupcem Matiegky se stal Jiří Malý, jenž získal docenturu za habilitační práci Uměle deformované lebky z Tiahuanaca. Společně s Alešem Hrdličkou se zúčastnil výpravy na Aljašku, a po jmenování Adolfa Hitlera kancléřem společně se svými kolegy vydal protirasistický spis Rovnost evropských plemen. Trpasličími lidskými plemeny v oblasti Oceánie, Malajsie a v centrální Africe se zabýval theolog a ethnolog Pavel Šebesta, který se narodil v r. 1887 a prožil dětství ve Velkých Petrovicích na Hlučínsku. 13

2.3 Vývoj objektivních antropologických metod Jedním z předchůdců antropometrie byl nizozemský lékař a přírodovědec Petr Camper, který stanovil lícní úhel k hodnocení sklonu obličeje. Vycházel z pozorování tváří jedinců různých plemen a jejich tváře se snažil zobrazovat. Do této doby byli černoši vyobrazováni jako tmavě zbarvení běloši, avšak právě Camper upozornil na rozlišnou morfologicku stavbu tváře. Na základě těchto závěrů pozorování, se pokusil o objektivní zhodnocení tváří, respektive jednotlivých plemen. Této úhel je určen Camperovou horizontálou 5 a linií spojující vyklenutí čela s předním nosním trnem. Uvádí se, že Camerův úhel je u černochů 70 (probátní obličej), u žlutohnědých 75 u dospělých Evropanů 80, u evropských novorozenců 90 (ortognátní obličej), u některých antických soch 100. Camperovi oponoval J. F. Blumenbach, jenž tvrdil, že lícní úhel není vždy konstantní, a proto se věnoval morfologickým detailům lebky. Zhodnotil celý systém popisných znaků tvar čela, jeho výška a klenutí, obrys temene, velikost jařmových oblouků či hloubka a postavení očnic. Oproti Camperovi, který při určování lícního úhlu vycházel z laterálního postavení lebky, Blumenbach pracoval s vertikálním postavením lebky, díky čemuž se objevily další charakteristiky. Na základě těchto dvou přístupů vznikly dva směry v antropologii: první směr vychází z malého počtu morfologických znaků, a proto některé detaily mohou být zanedbány. druhý směr pracuje s vysokým počtem detailů, jejichž pozorovatel bývá zpravidla při vyhodnocování subjektivní. Na základě sjednocení obou předchozích směrů zavedl Švéd Anders Retzius tzv. lebeční index. V dalších letech se centrum antropologického výzkumu přesunulo do Francie. Dochází ke snaze sjednotit metodiku a uspořádat antropometrický systém. Na základě tohoto jednání vznikla v Monaku v r. 1906 mezinárodní shoda kraniometrická (jednalo se především o sloučení německé a francouzské školy). Rudolf Martin učinil v r. 1914 souhrn všech do té doby známých vědomostí a poznatků a také jejich systematizaci v knize Lehrbuch der Antropologie in systematischer Darstellung. Obdobnou významnou publikací ve Spojených státech amerických byla Antropometry Aleše Hrdličky. Mnoho českých vědců přispělo k tehdejší metodice měření. Jindřich 5 Camperova horizontála je určena předním nosním trnem a otvorem zevního zvukovodu. 14

Matiegka vytvořil předchůdce dnešního kaliperu a Aleš Hrdlička navrhl nový typ torakometru a vlastní modifikaci kefalometru. (FETTER, 1967) 2.4 Historie antropometrických měření na území ČR První výzkum provedl Dr. Jindřich Matiegka v roce 1895, kdy měřil děti a mládež. Do tohoto projektu se zapojilo přibližně 100 000 dětí. Roku 1951 zahájil Vojtěch Fetter se svými spolupracovníky projekt Celostátní antropometrický výzkum mládeže. Tato měření se pak v desetiletých intervalech opakovala a poslední měření proběhla v roce 1971. Na základech z těchto měření byly stanoveny základní růstové charakteristiky u dětí a mládeže. Souběžně s tímto výzkumem prováděl Fetter měření cvičenců československých spartakiád, a to v letech 1955, 1960 a 1965. Dále pokračoval v měřeních československé populace prof. Jaroslav Suchý se spolupracovníky Klementou, Mackovou a Menzlovou. V roce 1980 provádí výzkum populace od 6 do 35 let doc. Pavel Bláha, CSc. Měření probíhalo během československé spartakiády, a jednalo se o 8 délkových, 9 šířkových, 8 obvodových rozměrů a tloušťku 13 kožních řas. O rok později, tedy v roce 1981, provádí doc. Miroslav Prokopec a kolektiv celostátní antropometrický výzkum. Poslední antropometrické měření populace ve věku 6 až 55 let proběhlo roku 1985 při příležitosti československé spartakiády. Těchto měření se zúčastnilo 10 450 probandů z ČSSR. Z tohoto množství se jednalo o 5117 chlapců a mužů a 5333 dívek a žen. Osob starších 18 let bylo celkem změřeno 3199 a z toho 1474 mužů a 1725 žen. Další celostátní antropometrický výzkum se konal roku 1990 v souvislosti s konáním Pražských tělovýchovných slavností. V témže roce pak proběhl i výzkum předškolních dětí ve věku mezi 3 a 7 lety. V následujícím roce 1991 probíhal V. celostátní antropometrický výzkum dětí a mládeže. V letech 1995 a 1996 se antropometrickým měřením ověřoval změny tělesné výšky, hmotnosti a proporcí hlavy dětí a mládeže. O rok později byl zahájen výzkum, který měl za úkol stanovit růstové rychlosti 29 vybraných tělesných parametrů. Poslední a celkově VI. celostátní antropometrický výzkum proběhl v roce 2001. Poslední byl proto, že na plánovaný výzkum, který organizoval státní zdravotní ústav, nebyl udělen grant z ministerstva zdravotnictví.(kovařík, 2011) 15

Z výše uvedeného odstavce je jasně patrné, že naprostá většina z prováděných výzkumů byla zaměřena na děti a dospívající mládež. Zvláště v posledních 25 letech nebyly provedeny žádné výzkumy dospělé populace. Z hlediska ergonomického jsou však tyto výzkumy nedostačující proto, že lidské tělo prodělává změny tělesných rozměrů i v průběhu dalšího života. Ty jsou zpravidla způsobeny změnami tělesné hmotnosti jako následku zpomalené metabolismu. A déle také snížením tělesné výšky díky fyziologickým změnám meziobratlových plotének. (KOVAŘÍK, 2011) 16

3 ANTROPOMETRIE Rozměry lidského těla hrály roli již ve starověku. Příkladem může být nález kamenu z ostrova Salamis ze 4. stol. př.kr., ve kterém jsou vytesány standardní míry. Jedná se o: loket - rozměr od špičky III. prstu k lokti, což je 487 mm; rozpětí paží rozměr od špičky III. prstu jedné ruky ke špičce prstu ruky druhé. Tento rozměr se odhaduje na 1800 mm, protože se dochoval pouze úlomek tohoto kamene; stopa rozměr od špičky palce nohy k patě, 301 mm; píď vzdálenost od špičky palce ruky k malíku při roztažené ruce, 242 mm. Tyto rozměry jsou významné, protože se staly všeobecným standardem pro délkové míry. Používal je dokonce římský architekt a Césarův stavitel Vitruvius. Podle něj jsou míry lidského těla určeny přírodou. Antropometrie nebo též somatometrie je jednou z antropologických metod. Dr. Aleš Hrdlička ji definuje jako systém technik měření a pozorování člověka a částí jeho těla nejpřesnějšími prostředky a metodami k vědeckým účelům. Je omezena pouze vlastnostmi a účelem problému, který pomáhá řešit. Není sama cílem, ale prostředkem k jeho dosažení. Všechna pravidla, rozdělení, hranice a klasifikace spadající pod antropometrii byla zavedena uměle pomocí dohod a úmluv. Není možné vědeckému pracovníkovi pro daný výzkum určit druh a způsob pozorování a měření. Je pouze na daném pracovníkovi, aby si sám určil a použil metody měření a pozorování, které jsou pro konkrétní práci nejvhodnější a nejlépe vyhovují sledovanému účelu. Podle kolektivních zkušeností z minulých let však byly definovány a usměrněny nejdůležitější antropometrické procedury a to nejzkušenějšími pracovníky v tomto oboru. V zájmu práce je tedy postupovat přesně podle těchto pravidel, aby byla zachována možnost srovnávat své vlastní výsledky s výsledky ostatních pracovníků. (FETTER, 1967) 17

Při antropometrických měřeních je nutné pracovat i s řadou biologických zákonitostí, ze kterých jsou nejvýznamnější: Dědičnost lidský jedinec získává po svých rodičích základní charakteristické vlastnosti svého druhu, plemene a typu. Tyto přijaté vlastnosti se mohou během života dále vyvíjet a formovat. Každá tato vlastnost byla určitým způsobem formována v předešlých generacích. Zákonitost růstu lidský jedinec od narození uplatňuje zákonitosti růstu: nejrychlejší růst po narození, včetně předpubertálního zpomalení a postpubertálního zrychlení růstu, dlouhodobějšího trendu ke zvyšování postavy a také zkracující se doby ukončení růstu. Puberta a pohlavní diferenciace u obou pohlaví dochází během růstu a vývoje k funkčním a tvarovým vyhraněnostem. Závislost tvaru na funkci každý orgán a každá funkce lidského jedince je-li používána normálně, odpovídá přiměřenému růstu, vývoji a akceschopnosti. Dochází-li k zanedbání a nečinnosti, orgán či funkce postupně zmenšují svou činnost. Užívaný orgán naopak sílí. Variabilita lidské tělo, jeho činnosti a funkce, jeho části a rysy v průběhu vývoje a času podléhají určité variaci kolem průměru. Korelace a kompenzace se zabývá vztahem mezi dvěma či více částmi těla z hlediska jejich růstu. Pokud dojde k porušení normálního vývoje určité části těla, dochází ke kompenzaci či převzatí funkce. Elasticita, reakce a adaptace lidské tělo a všechny jeho části jsou plastické a působí na ně mnoho činitelů. Zároveň jsou v určité míře všechny elastické uvolní-li se snesitelný mechanický tlak, který na ně působil, mají snahu vrátit se do původního stavu. Dochází-li k dráždění organismu, tělo vyvolá reakci či protireakci. Pokud k tomu dochází opakovaně, je tu snaha vytvořit adaptaci, obvykle fyziologický přizpůsobovací proces. Hlavní zásadou antropometrické metody je zjistit rozměry lidského těla či jeho částí a využít přesného pozorování v daném počtu, abychom byli schopni kvalitně zpracovat získaná data. (FETTER, 1967) Antropometrická metoda je vhodná pro objektivní zjišťování růstových změn jedinců i větších celků. Pomocí ní můžeme hodnotit vliv prostředí, práce, stravovacích návyků a fyzické kondice na lidský organismus. Z reprezentativního vzorku je možné 18

získat základ pro stanovení norem. Antropometrie má bezpochyby i praktický význam. Například: Při sledování průběhu léčení růstových poruch je možné změny metricky zjistit dříve než budou zřejmé na pohled. Antropometrická metoda je vhodná i pro ustálení ekonomického trhu neboť nám přináší aktuální poznatky o převažujících velikostech oděvů, obuvi a lehkého průmyslu, čímž se zabrání vyrábění zbytečného zboží. Výsledky antropometrického měření využívá i strojní, dopravní či nábytkářský průmysl. Při zhotovování návrhů strojů dopravních prostředků a nábytku, kdy je brán ohled na vhodnost umístění jednotlivých zařízení a na jejich vlastnostech. V neposlední řadě se díky současné moderní technologii antropometrická metoda čím dál více využívá v kriminalistice například při identifikaci osob. Zjišťují se další jedinečnosti lidského těla nejen, že má každý člověk jedinečné otisky prstů, ale i kupříkladu jedinečnou stavbu ucha. 19

4 MATERIÁL A METODIKA Metodická část je věnována způsobu sběru dat, měření jednotlivých rozměrů, následnému zpracování naměřených dat pomocí statistických metod a metodám vyhodnocení nebo interpretace získaných dat. Z důvodů etických a problematického zajištění dostatečně velkého souboru žen pro tento výzkum, bylo rozhodnuto zabývat se pouze tělesnými rozměry mužské populace. V obecné biologické rovině padla volba na chlapce proto, že samčí pohlaví, ač méně citlivé na změny environmentu, reaguje na podněty aktivně a rychle. Zatímco samičí pohlaví citlivě předjímá změny v environmentu, kvůli zajištění stálosti vnitřního prostředí nutnému k jejich rozplozovacích funkcí. Co se týče různorodosti, byl k antropometrickému šetření zvolen soubor studentů naší univerzity. K cílenému výběru vedly tyto důvody. Vysokoškolští studenti vždy měli nejvyšší postavu ze všech dalších skupin obyvatel (s čestnou výjimkou některých skupin sportovců) a to díky svým ambicím, inteligenci a vyšším znalostem o správné výživě. Tento cílený výběr také využívá skutečnosti existence a uplatnění dlouhodobého (sekulárního) trendu ke zvyšování postavy (např. v 60. letech činil 2,5 cm za 10 let), jenž plyne ze stále zlepšujícího se zdravotnictví a výživy, a naopak úbytku těžké fyzické dřiny (kontraproduktivní vůči správnému tělesnému rozvoji), jež byla dříve běžná v dětství a mládí. Díky tomu jsme se stali třetí nevyšší populaci na světě. Protože předpokládám, že zlepšená výroba spotřebních a výrobních předmětů se bude řídit výsledky tohoto řešení se zpožděním ( odložené poznávání a uplatňování). Tak případné zvýšení postavy obyvatel ČR v čase bude kompenzovat potřebu projektování a výroby pro budoucí generaci. Kvůli dodržení stanoveného počtu 200 probandů proběhlo dodatečné doměření osob v blízkosti bydliště autora (kraj Vysočina). 4.1 Sběr dat Aby tato antropometrická práce měla statisticky vypovídající hodnotu, bylo třeba zvolit dostatečnou velikost a různorodost základního statistického souboru. Ten byl určen dvěma sty probandy. Na každém z nich bylo třeba zjistit 58 rozměrů, což znamená 11600 hodnot. Měření každého probanda trvalo v přibližně třicet minut a to představuje sto hodin měření. Měření bylo rozloženo do dvou fází. První z nich se uskutečnila během podzimu 2011, kdy byli se svolením učitelů měřeni studenti 20

Ergonomie během jejich cvičení a studentů dalších volitelných předmětů. Během této fáze bylo změřeno zhruba 85 lidí. Druhá fáze pak probíhala od začátku února do konce března, kdy bylo měření dokončeno. Ve druhé fázi byli studenti měřeni na kolejích Jana Amose Komenského. Statistický soubor byl pak ještě doplněn náhodně vybranými jedinci z mé rodiny a známých (kraj Vysočina). Data ke srovnání současné populace studentů s populacemi minulými a s výsledky ze zahraničních výzkumů mi poskytl školitel Dr. V. Šedivý, národní expert v ISO technické komisi pro ergonomii TC 159 a pracovní skupině WG 1-4 a v CEN TC 122 a WG 1. Dalším zdrojem těchto dat ke srovnání byla kniha P. Bláhy Antropometrie československé populace od 6 od 55 let, ve které jsou uvedeny tabulky s výsledky z antropometrických měření, které byly naměřeny od 50. let během několika Spartakiád. Posledním zdrojem dat byla kniha Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 od J. Vignerové, ze které jsem získal data osmnáctiletých. 4.2 Norma měření jednotlivých údajů Jaké rozměry a přesný popis jejich zjišťování uvádí norma ČSN EN ISO 7250-1, která je platná od 11. 01. 2010. Jsou zde uvedeny čtyři skupiny tělesných rozměrů: Rozměry na stojícím člověku, rozměry na sedícím člověku, rozměry na jednotlivých částech těla a funkční rozměry. Zvlášť je uvedena hmotnost. Ke zjištění tělesných rozměrů bylo použito těchto pomůcek: antropometr, kefalometr, pelvimetr, posuvné měřítko, svinovací metr a osobní digitální váha značky Soehnle. Rozměry byly měřeny na člověku svlečeném do spodního prádla na pravé straně. V seznamu rozměrů k ergonomickému konstruování jsou vypsány některé příklady ergonomického použití šikmým písmem (kuziva či italika). Hmotnost celková tělesná váha člověka, váženého osobní váhou. Základní tělesný rozměr je zjišťován při všech antropometrických šetřeních. Slouží společně s výškou k oceňování tělesného rozvoje (např. BMI). 4.2.1 Rozměry na stojícím člověku: Osoba stojí s nohama u sebe a co nejvíce vzpřímeně, hlavu má orientovanou ve frankfurtské vodorovné rovině. 21

Tělesná výška měřena antropometrem jako svislá vzdálenost nejvyššího bodu hlavy (vertex) od podložky pro stání. Základní tělesný rozměr je zjišťován při všech antropometrických šetřeních. Často je podle ní rozdělována variabilita dalších proměnných. Výška očí měřena antropometrem jako svislá vzdálenost zevního koutku oka od podložky pro stání. Slouží k určování výhledů. Výška ramene měřena antropometrem jako svislá vzdálenost bodu acromion, což je bod nejvíce vybíhající do strany na výběžku lopatky, od podložky pro stání. Slouží k určování šířky ramen, délky horní končetiny a pracovní polohy ramene. Výška lokte měřena antropometrem jako svislá vzdálenost bodu oleacron na hrotu ohnutého lokte od podložky pro stání. Slouží k určení délky paže a výšky pracovní plochy při práci vstoje. Výška spina iliaca měřena antropometrem jako svislá vzdálenost od předního horního trnu kyčelního od podložky pro stání. Nepřímé určení výšky pánve a délky dolní končetiny. Výška rozkroku měřena antropometrem jako svislá vzdálenost dolní hrany spony stydké od podložky pro stání. Slouží např. ke stanovení pohodlné (ve smyslu pracovní volné) vnitřní délky nohavice kalhot. Výška tibiale měřena antropometrem jako svislá vzdálenost hlavičky kosti holení, která je hmatná na vnitřním kolenním kloubu, od podložky na stání. Slouží ke stanovení maximální výšky podkolenek, holinek apod. Předozadní průměr hrudníku hloubka trupu ve střední rovině, měřená ve výšce středu prsní kosti pelvimetrem. Slouží ke stanovení mezer při opravách strojů a některých částí oděvů. Hloubka těla měřena horním dílem antropometru jako největší hloubka trupu. Dtto. Průměr hrudníku transversální šířka trupu ve výšce středu hrudní kosti, měřená vodorovně ze stran horním dílem antropometru. Dtto. 22

Šířka pánve - největší vzdálenost mezi boky, měřená vodorovně bez stlačení měkkých částí pomocí horního dílu antropometru. Slouží porodníkům ke stanovení průchodu hlavičky novorozence pánví matek nebo minimální rozměr pro kalhoty typu hippsters. 4.2.2 Rozměry na sedícím člověku: Osoba sedí aktivně vzpřímeně na vodorovné podložce (stolu) s bérci volně visícími v pravém úhlu dolů, hlava je orientována ve frankfurtské rovině. Výška těla vsedě měřeno antropometrem jako svislá vzdálenost nejvyššího bodu hlavy od podložky k sezení. Slouží např. ke stanovení minimální výšky stropu kabiny pro operátory. Výška očí vsedě měřeno antropometrem jako svislá vzdálenost zevního koutku oka od podložky k sezení. Slouží ke stanovení optimálních výhledů ve školách, divadlech a pracovištích. Výška cervicale vsedě měřeno antropometrem jako svislá vzdálenost sedmého krčního obratle, který je hmatný na zadní straně krku, od podložky k sezení. Slouží např. ke stanovení zadní délky košile. Výška ramene vsedě měřena antropometrem jako svislá vzdálenost bodu acromion od podložky k sezení. Může sloužit k stanovení pohybového prostoru obou paží v kabině obsluhy. Výška lokte vsedě měřeno antropometrem jako svislá vzdálenost bodu olecranon na hrotu ohnutého lokte od podložky k sezení. Slouží např. ke stanovení výšky pracovní plochy pro práci s počítačem. Délka paže při ohnutí v lokti jedná se o svislou vzdálenost mezi body acromion a hrotem kosti loketní při flexi 90. Tato vzdálenost je měřena pomocí horního dílu antropometru. Může sloužit např. ke stanovení šířky pracovní plochy (spodní linie pravidelného lichoběžníku) společně se šířkou ramen biacromiální (horní linie pravidelného lichoběžníku) a s měřenou délkou paže (obě šikmá ramena). Délka loket zápěstí jedná se o vzdálenost mezi loktem a zápěstním kloubem, přesněji mezi loktem a bodcovitým výběžkem kosti loketní. Měří se vrchním dílem 23

antropometru, přičemž předloktí musí udržovat vodorovnou polohu. Slouží ke stanovení délky opěrky předloktí u křesel s područkami. Šířka ramen (biacromiální) jedná se o přímou vzdálenost mezi oběma body acromion, která se měří pomocí horního dílu antropometru. Dtto s délkou paže při ohnutí v lokti (vizte ob jednu položku výše). Šířka ramen (bideltoidní) přímá vzdálenost nejvíce do stran vystupujících svalů deltových, která se měří pomocí horního dílu antropometru. Slouží ke stanovení šířky pracovních oděvů (košile, blůzy). Šířka loktů je největší vodorovná vzdálenost nejvíce do stran vystupujících měkkých částí na horní části předloktí, která se měří vrchním dílem antropometru. Slouží k určení šířky průchodů a chodeb. Výška podkolení je antropometrem měřená svislá vzdálenost ohybové rýhy kolene od podložky, přičemž stehno a bérec a noha zaujímají pravý úhel. Slouží jako základní typový rozměr pro stanovení správné výšky sedáku pro pracovní a odpočivný sedací nábytek. Výška stehna nad sedadlem je svislá vzdálenost nejvyššího místa na horní ploše stehna od podložky k sezení, která se měří pomocí antropometru. Slouží např. k určení spodní výšky desky stolu včetně svlaků a zásuvek nad výškou sedací plochy, aby nedošlo ke kontaktu dřeva stolu s měkkými tkáněmi stehna nebo výčky spodního okraje volantu u osobních vozů. Výška kolene je svislá vzdálenost horního okraje čéšky na podložku, přičemž stehno a bérec svírají pravý úhel. Měří se pomocí antropometru. Rozměr slouží např. ke stanovení minimální výšky v pedipulačním prostoru sedícího řidiče ve všech mobilních vozidlech. Hloubka břicha vsedě měří se pomocí horního dílu antropometru a jedná se o největší možnou hloubku břicha. Dá se použít k sestavování předních a zadních dílů oděvů na trupu. Hloubka hrudníku je to největší hloubka hrudníku ve výšce prsních bradavek měřena vodorovně pomocí vrchního dílu antropometru. Dá se použít při sestavování oděvů na trup a pro konstrukci nouzových průlezů. 24

Hloubka od hýždí po břicho jedná se o největší hloubku mezi břichem, to jsou měkké části těla v oblasti pupíku vystupující vpřed, a hýžděmi, což jsou měkké části vystupující vzad. K měření se používá vrchního dílu antropometru. Slouží pro pohodlné sezení s psací deskou nebo ovládačů v kabině (např. volantu). 4.2.3 Rozměry na jednotlivých částech těla: Délka ruky dlaňová se měří pomocí posuvného měřítka jako vzdálenost mezi vrcholem prostředníku a středem ohybové rýhy zápěstí. Slouží např. pro stanovení délky pracovních i vycházkových rukavic. Délka dlaně se měří pomocí posuvného měřítka a jde o vzdálenost mezi středem ohybové rýhy zápěstí a ohybovou rýhou prostředníku. Může se použít např. pro stanovení délky myši nebo dlaňové části rukavic. Šířka dlaně mezi metakarpy měří se pomocí posuvného měřítka jako přímá vzdálenost mezi hlavicemi záprstních kostí ukazováku a malíku. Slouží pro konstrukci šířky rukavic. Délka ukazováku měří se pomocí posuvného měřítka jako vzdálenost vrcholu ukazováku a jeho ohybové rýhy na dlani. Opět ke konstrukci rukavic nebo vzdálenosti tlačítek na klávesnici. Šířka ukazováku proximální je to vzdálenost kloubních hlavic prvního kloubu, která se měří pomocí posuvného měřítka. Slouží pro konstrukci šířky prstů rukavic. Šířka ukazováku distální je to vzdálenost kloubních hlavic druhého kloubu, která se měří pomocí posuvného měřítka. Dtto. Délka nohy měří se pomocí horního dílu antropometru jako největší vzdálenost mezi zadní stranou paty a nejdelším prstem, tím může být buď palec, nebo méně často ukazovák. Měřená osoba musí být ve stoji na obou nohou. Slouží jako základní typový rozměr konstrukce obuvi. Šířka nohy měří se pomocí posuvného měřítka jako největší vzdálenost mezi oběma okraji nohy, přičemž se musí dodržovat pravý úhel k podélné ose nohy. Dtto. 25

Délka hlavy jedná se o přímou vzdálenost bodu glabella, který se nachází mezi obočími, a nejvíc do zadu vystupujícím týlem ve střední rovině. K měření se používá kefalometru. Může být použita při konstrukci všech pokrývek hlavy (klobouky, ochranné přilby, celohlavové protiplynové masky). Šířka hlavy jedná se o největší šířku hlavy nad ušima, která zaujímá ke střední rovině pravý úhel. K jejímu změření se používá kefalometru. Dtto. Výška obličeje měří se pomocí posuvného měřítka, a jedná se o vzdálenost mezi body nasion, což je kořen nosu, a mention, což je brada. Lze použít na konstrukci a výrobu ochranných obličejových roušek a masek. Obvod hlavy měří se pásmovou mírou jako největší obvod hlavy přes body glabella a inion, což je bod největšího vyklenutí týlu. Užívá se u konstrukce všech pokrývek hlavy. Sagitální oblouk hlavy měří se pásmovou mírou a jedná se o oblouk hlavy mezi body glabella a inion. Dtto. Transversální oblouk hlavy jedná se o oblouk kolmý na střední rovinu, který vede od jednoho bodu tragion, což je malá chrupavka u otvoru ucha, k druhému, přes největší vyklenutí temene. K změření tohoto oblouku se používá pásmová míra. Slouží ke správné konstrukci pokrývek hlavy a sluchátek 4.2.4 Funkční rozměry: Vzdálenost acromion od stěny jedná se o vodorovnou vzdálenost bodu acromion od svislé stěny, přičemž měřená osoba má předpažené ruce a stojí opřena lopatkami, hýžděmi a patami o stěnu. Tento rozměr se měří pomocí antropometru. Může se použít ke stanovení ohnutí ramen nebo tvarování opěradel zad. Dosah dopředu k úchopu jedná se o vodorovnou vzdálenost od stěny k ose úchopu pěsti (osa měrného kolíku o průměru 20 mm), přičemž paže jsou předpaženy. Slouží ke stanovení dosahu při konstrukci přístrojových desek, Délka loket úchop jedná se o vodorovnou vzdálenost od lokte k ose úchopu pěsti, paže jsou volně spuštěny s předloktím v pravém úhlu. Měří se v sedě nebo ve stoje pomocí antropometru. Používá se ke stanovení opěrek předloktí s joystickem a pákových ovladačů. 26

Výška úchopu měří se pomocí antropometru a jedná se o svislou vzdálenost osy úchopu pěsti od podložky pro stání. Tělo je v aktivně vzpřímeném postoji. Využívá se k např. ke konstrukci kufrů a jiných přenášených nebo přetahovaných objektů. Délka předloktí jedná se o vodorovnou vzdálenost lokte od vrcholu prostředníku. Měřená osoba sedí s paží v pravém úhlu a nataženou rukou. Měří se pomocí horního dílu antropometru. Slouží ke stanovení prostorových parametrů a dosahů na ovládacích pultech. Délka stehna k podkolení jedná se o vodorovnou vzdálenost od dozadu vystupujících hýždí k zákolenní rýze, přičemž stehno a bérec jsou v pravém úhlu. Měří se na sedícím člověku horním dílem antropometru. Slouží jako základní typový rozměr ke stanovení hloubky sedáků na všech sedacích zařízení. Délka stehna ke kolenu - jedná se o vodorovnou vzdálenost od dozadu vystupujících hýždí k dopředu vystupující čéšce, přičemž stehno a bérec jsou v pravém úhlu. Měří se na sedícím člověku horním dílem antropometru. Slouží ke stanovaní minimální hloubky pedipulačního prostoru u všech stabilních zařízení, které jsou obsluhovány vsedě. Obvod krku jedná se o obvod těsně pod vystupující štítnou chrupavkou, hlava zaujímá pozici ve frankfurtské rovině. Ke zjištění tohoto rozměru se používá pásová míra. Slouží jako základní typový rozměr pro výrobu a prodej košil a jiných oděvů. Obvod hrudníku je obvod trupu přes prsní bradavky vpředu a dolní úhly lopatek vzadu. Měřený stojí s pažemi volně spuštěnými a nesmí být nadechnutý. Ke zjištění tohoto rozměru se používá pásová míra. Základní antropometrická charakteristika se mimo jiné využívá především ke konstrukci oděvů nošených na trupu. Obvod pasu je nejmenší obvod trupu měřený uprostřed mezi nejspodnějšími žebry a hřebenem kosti kyčelní. Měřený stojí v aktivně vzpřímené poloze s uvolněnými břišními svaly. Ke zjištění tohoto rozměru se používá pásová míra. Slouží ke konstrukci nejen oděvů v této oblasti včetně kalhot, ale i pro různé opasky apod. Obvod zápěstí jedná se o obvod zápěstí měřený přes kloubní hlavice obou kostí předloktí při vodorovně natažené ruce. Ke zjištění tohoto rozměru se používá pásová míra. Může se použít ke konstrukci rukávů oděvů, rukavic, řemínků hodinek aj. 27

Obvod stehna je maximální obvod stehna bezprostředně pod gluteální rýhou. Měří se pomocí pásové míry s tím, že měřený stojí v aktivně vzpřímeném postoji. Slouží ke stanovení horní šířky nohavic kalhot, punčocháčů, spodního prádla apod. Obvod lýtka je maximální obvod lýtka. Měří se pomocí pásové míry s tím, že měřený stojí v aktivně vzpřímené poloze. Lze používat ke stanovení dolní šířky nohavic, podkolenek, punčocháčů a vysoké obuvi (kozačky). 4.3 Statistické zpracování Naměřená data byla editována v programu Microsoft Office Excel ze záznamových listů do digitální formy. Při tom byl dopočítán z dat narození a měření věk jednotlivých probandů na dvě desetinná místa se zaokrouhlením na jedno místo podle doporučení WHO (Světová zdravotnická organizace) a ISO TC 159 WG1. Dále bylo dopočítáno BMI (index tělesné hmotnosti v kilogramech vztažené k druhé odmocnině z výšky postavy v metrech). Statistické zpracování bylo provedeno speciálním programem Statistica. Použita byla především Popisná statistika. Zjištěny byly běžné charakteristiky, jako jsou n = počet probandů; x = aritmetický průměr; s.d. = směrodatná odchylka; P5 = pátý percentil; P95 = devadesátý pátý percentil; medián; min = minimum; max. = maximum, rozpětí a. Dále bylo použito testu významnosti ů ANOVA, která byla použita u základních tělesných rozměrů: výška, hmotnost, obvod hrudníku a BMI. Zjišťovala se jejich závislost na věku probandů a dále pak závislost na kraji jejich narození. Pro zjištění statisticky významných rozdílů mezi naměřenými hodnotami a měřeními Bláhy (1985)a Vignerové (2001) bylo v programu Statistica použito jednovýběrového T-testu. Stejným způsobem bylo tohoto testu použito při porovnání české a nizozemské populace. Při praktické ukázce využití naměřených hodnot pro konstrukci obuvi, byla data editována v programu Microsoft Excel 2007. Z tohoto programu pak řevedena do 28

programu Statistica, kde byly vytvořeny četnostní grafy (histogramy) a z nich pak vyčteny nejčastější čísla obuvi. 29

5 VÝSLEDKY 5.1 Základní statistické charakteristiky naměřeného souboru hodnot Výška: Střední hodnota tělesné výšky měřených probandů je 180,5 cm, přičemž výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším měřeným je přes 30cm. Maximální naměřená hodnota byla rovna 197,7 cm a minimální 167,1 cm. Výška 90% měřených probandů se pohybovala v rozmezí 170,2 a 191,25 cm. Tab. 1 Výška n průměr medián min. rozpětí max. 9 200 180,50 180,85 167,10 170,20 30,60 191,25 197,70 6,28 39,45 Hmotnost: Střední hodnota tělesné hmotnosti měřených probandů je 78,15 kg, přičemž hmotnostní rozdíl mezi nejtěžším a nejlehčím váženým je 94 kg. Maximální navážená hodnota je 144,0 kg a minimální 49,9kg. Hmotnost 90% vážených probandů se pohybovala v mezi 61,4 a 99,45 kg. Tab. 2 Hmotnost 9 200 78,15 77,00 49,90 61,40 94,10 99,45 144,00 12,87 165,57 BMI (Body Mass Index) Střední hodnota BMI měřených probandů je 23,95, což znamená ideální váhu. Rozdíl mezi maximální hodnotou indexu, která je 38,10 a minimální 16,99 je 21,12 bodů. Hodnota BMI 90% probandů se pohybuje mezi ideální váhou a mírnou obezitou Tab. 3 BMI 9 200 23,95 23,42 16,99 19,64 21,12 30,78 38,10 3,45 11,89 Výška očí: Střední hodnota výšky očí měřených probandů je 168,8 cm, přičemž výškový rozdíl mezi maximální hodnotou 187 cm a minimální 156 cm, je roven 30

hodnotě 31cm. Výška očí u 90% měřených probandů se pohybuje mezi hodnotami 158,65 cm a 179,20 cm. Tab. 4 Výška očí n průměr medián min. rozpětí max. 9 200 168,97 169,00 156,00 158,65 31,00 179,20 187,00 6,22 38,75 Výška ramene: Střední hodnota je pro výšku ramene rovna 148,17 cm, přitom rozdíl mezi hodnotou maximální a minimální, které jsou rovny 165,5 cm a 134,7 cm, je 30,8cm. Výška ramene se u 90% měřených probandů pohybuje mezi hodnotami 138,6 cm a 157,95 cm. Tab. 5 Výška ramene n průměr medián min. rozpětí max. 9 200 148,17 148,20 134,70 138,60 30,80 157,95 165,50 5,75 33,02 Výška lokte: Střední hodnota je pro výšku lokte rovna hodnotě 112,06 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 125,2 cm a 93,2 cm, je 32 cm. Výška lokte se u 90% měřených probandů pohybuje mezi hodnotami 104,65 cm a 119,5 cm. Tab. 6 výška lokte 9 200 112,06 111,95 93,20 104,65 32,00 119,50 125,20 4,67 21,81 31

Výška úchopu: Střední hodnota pro výšku úchopu je 81,13 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 58,90 cm a 90,50 cm, je 31,60 cm. Výška úchopu se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 74,75 cm a 87,75 cm. Tab. 7 Výška úchopu 9 200 81,13 81,40 58,90 74,75 31,60 87,75 90,50 4,15 17,19 Výška spina iliaca: Střední hodnota pro výšku spina iliaca je 102.06 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 89,9cm a 117,8cm, je 27,9 cm. Výška spina iliaca se u 90% měřených probandů pohybuje od 89,9 cm do 109,85 cm. Tab. 8 Výška spina iliaca 9 200 102,06 102,20 89,90 94,40 27,90 109,85 117,80 4,58 21,01 Výška rozkroku: Střední hodnota pro výšku rozkroku je 84,13cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 96,8 cm a 74,2 cm, je 22,6 cm. Výška rozkroku se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 77,2 cm a 91,05 cm. Tab. 9 Výška rozkroku 9 200 84,13 84,05 74,20 77,20 22,60 91,05 96,80 4,19 17,56 Výška tibiale: Střední hodnota pro výšku tibiale je 49,77 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 56,2 cm a 43,3 cm, je 12,9 cm. Výška tibiale se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 45,10 cm až 54,70 cm. 32

Tab. 10 Výška tibiale 9 200 49,77 49,90 43,30 45,10 12,90 54,70 56,20 2,88 8,29 Výška těla vsedě: Střední hodnota pro výšku těla vsedě je 93,11 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 103,0 cm a 84,0 cm, je 19,0 cm. Výška těla vsedě se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 87,15 cm a 98,75 cm. Tab. 11 Výška těla vsedě 9 200 93,11 93,15 84,00 87,15 19,00 98,75 103,00 3,51 12,31 Výška očí vsedě: Střední hodnota pro výšku očí vsedě je 81,02 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 89,5 cm a 70,9 cm, je 18,6 cm. Výškaočí vsedě se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 75,0 cm a 86,85 cm. Tab. 12 Výška očí vsedě 9 200 81,02 81,05 70,90 7 18,60 86,85 89,50 3,53 12,46 Výška cervicale vsedě: Střední hodnota pro výšku cervicale vsedě je 66,86 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 74,1 cm a 59,6 cm, je 14,5 cm. Výška cervicale vsedě se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 60,8 cm a 72,2 cm. 33

Tab. 13 Výška cervicale v sedě 9 200 66,86 66,80 59,60 60,80 14,50 72,20 74,10 3,27 10,66 Výška ramene vsedě: Střední hodnota pro výšku ramene vsedě je 60,09 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 85,2 cm a 51,0 cm, je 34,2 cm. Výška ramene vsedě se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 55,0 cm a 65,3 cm. Tab. 14 Výška ramene vsedě 9 200 60,09 60,05 51,00 5 34,20 65,30 85,20 3,57 12,77 Výška lokte vsedě: Střední hodnota pro výšku lokte vsedě je 24,59 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 32,3 cm a 17,8 cm, je 14,5 cm. Výška lokte vsedě se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 19,7 cm a 28,95 cm. Tab. 15 Výška lokte vsedě 9 200 24,59 24,70 17,80 19,70 14,50 28,95 32,30 2,89 8,35 Výška podkolení: Střední hodnota pro výšku podkolení je 44,77 cm, přitom rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou rovny 49,8 cm a 40,1 cm, je 9,7 cm. Výška podkolení se u 90% měřených probandů pohybuje v rozmezí 41,25 cm a 48,15 cm. 34