Země bývalé JUGOSLÁVIE - Jedná se o Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko (od kterého se v roce 2006 referendem odpojila Černá Hora a v roce 2008 i mnohými státy dosud neuznané Kosovo) a Makedonie Národnostní a náboženské poměry: - Obyvatelstvo Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory hovoří stejným jazykem, který se liší jen místními dialekty. Tento jazyk byl před jugoslávskou občanskou válkou (1991-1995) nazýván srbochorvatštinou nebo chorvatosrbštinou. Dnes, po násilném rozchodu těchto národů, se v každém státě používá jiné označení, i když se prakticky jedná o jeden a tentýž jazyk: v Srbsku srbština, v Chorvatsku chorvatština, v Bosně bosenština a v Černé Hoře černohorština. Slovinština je již od srbochorvatštiny odlišná, ale např. Slovinec s Chorvatem si rozumí, asi jako Čech s Polákem. Makedonština jako jazyk je přechodem mezi srbochorvatštinou a bulharštinou. - Tyto národy mají k sobě blízko i kulturně, ačkoliv vyznávají různá náboženství (právě náboženství se stala určujícím znakem jejich národního uvědomování v 19. století): Srbové, Černohorci a Makedonci jsou pravoslavní křesťané (stejně jako většina východoevropských národů) Slovinci a Chorvaté jsou katoličtí křesťané Bosňáci, jeden z národů Bosny a Hercegoviny, jsou muslimové (stejně jako neslovanští Albánci, kteří žijí v Kosovu). Bosna je však, jak si ještě povíme, mimořádně etnicky a nábožensky spletitá: žijí tam již zmínění muslimští Bosňáci, katoličtí Chorvati a 1 pravoslavní Srbové. V Bosně byl proto průběh občanské války v 90. letech naprosto nejtvrdší. Vznik a rozpad Jugoslávie (1918-1992): - 1918-1941: Z důvodu jazykové blízkosti se proto tyto země rozhodly po 1. světové válce (1918) spojit do jednoho státního útvaru, tzv. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, který byl v roce 1929 přejmenován na Království Jugoslávie (jug = jih, Sláv = Slovan), kterému vládla srbská královská dynastie, a hlavním městem se stal Bělehrad. - Za 2. světové války došlo k rozpadu království, Slovinsko anektovali Němci, Černá Hora se stala protektorátem Itálie, Kosovo a část Makedonie zabrala Albánie, druhou část Makedonie Bulharsko. Chorvatsko zabralo Bosnu a stalo se jedním z nejtvrdších fašistických diktatur a satelitem nacistického Německa (vláda fašistických ustašovců stála životy mnoha Srbů), většina území Srbska byla rozdělena mezi fašistické státy Maďarsko, Bulharsko a Chorvatsko. Druhá světová válka se mimořádně záporně podepsala na vztazích mezi národy Jugoslávie, hlavně na vztazích katolických Chorvatů a pravoslavných Srbů. - 1944-1992: Právě hrůzy 2. světové války spolu s mimořádně složitou etnickou mapou vedly obyvatelstvo k myšlence komunismu, který se tvářil jako nadnárodní program, který mírovou cestou dá každému národu prostor pro svobodný rozvoj. Čelnou tváří komunistického hnutí a osvobození jihoslovanských národů z fašistických diktatur se stal Chorvat Josip Broz, který přijal přezdívku Tito. V roce 1944 se proto Jugoslávie obnovila, nyní však již ne jako monarchie, avšak jako komunistická země. - Komunistům se opravdu povedlo národnostní rozpory upozadit (ne však vyřešit, což se projevilo znovu na konci 80. let). Částečně tomu pomohl také poválečný ekonomický rozvoj Jugoslávie, který byl živen také finančními injekcemi ze západní Evropy (Jugoslávie, ač komunistický stát, totiž nebyla součástí východního komunistického bloku závislého na Moskvě, ale prosazovala nezávislou politiku. Západ proto Jugoslávii jakožto jakéhosi trojského koně komunistického tábora finančně dotoval). V 80. letech, kdy již studená
válka mezi Západem a Východem polevila, ztratila Jugoslávie tento statut výjimečnosti a finanční dotace ustaly. Začaly se projevovat ekonomické obtíže, s čímž ruku v ruce začaly opět vyplouvat na povrch staré národností třenice a výčitky. Bohatší sever (hlavně Slovinci a Chorvati) začali vyčítat jižním ekonomicky slabším regionům (Makedonie, Kosovo, Černá Hora), že na ně doplácejí a že je živí, tyto jižní regiony naopak nadávaly, že je bohatý sever vykořisťuje. Národnostní napětí začalo narůstat v etnicky různorodé Bosně a taky v Kosovu, které bylo historicky srbským územím, avšak kde během 20. století začal prudce narůstat podíl albánského obyvatelstva (hlavně kvůli vyšší porodnosti mezi Albánci). Hoře pohoří Durmitor, na hranicích Černé Hory, Kosova a Albánie jsou pohoří Prokletije, kde se nachází i nejvyšší hora Dinárského systému Jezerski vrh (česky Jezerský vrch, 2694 m n. m.), Šar Planina či Korab. Pohoří Durmitor v Černé Hoře Národnostní mapa Jugoslávie v roce 1981 - Všechny tyto problémy eskalovaly na počátku 90. let, kdy se strhla občanská válka, která měla nejničivější dopady právě na území Bosny (mezi Srby, Chorvaty a Bosňáky), ale také v Chorvatsku, částečně osídleném Srby. Jediné národnostně jednolité Slovinsko se odpojilo od rozpadající se Jugoslávie poměrně nekomplikovaně hned na začátku války v roce 1991: ve válce za slovinskou nezávislost padlo jen asi 70 Slovinců. Fyzicko-geografický popis zemí bývalé Jugoslávie: - Podnebí: celá oblast Jugoslávie je klimaticky rozdělena do dvou částí Dinárským pohořím, které se táhne od Slovinska na severu k Makedonii na jihu: směrem k moři je mediteránní subtropické klima, směrem do vnitrozemí potom klima mírného pásu. - Povrch: do Slovinska zabíhají pohoří alpínské soustavy (Julské Alpy, Karavanky); soustava Dinárských hor je tvořena především vápencem (časté jsou krasové jevy: jeskyně, závrty, polje apod.) a dělí se na menší celky: v Chorvatsku jsou známá pohoří Kapela, Velebit a Biokovo, v Černé 2 - Vnitrozemí Chorvatska (území tzv. Slavonie) a sever Srbska (území tzv. Vojvodiny) tvoří okrajová území Panonské nížiny - Pobřeží Chorvatska (oblast tzv. Dalmácie) je lemována Dalmatskými ostrovy (největší ostrovy Krk, Pag, Dugi Otok, Brač, Hvar, Korčula). Do vod Jaderského moře vybíhá na severu Chorvatska poloostrov Istrie a ve střední části země poloostrov Pelješac. - Vodstvo: horské oblasti Dinárského pohoří jsou kvůli vápencovému podkladu poměrně suché (voda vsakuje vápencovým podložím). - Největší řekou je Dunaj, který protéká srbskou Vojvodinou i hlavním městem Srbska Bělehradem, kde se do něj vlévá řeka Sáva (tvořící část hranice Chorvatska s Bosnou; do Sávy se vlévá řeka Drina). Významným přítokem Dunaje je i řeka Dráva, která z Rakouska teče přes Slovinsko a Chorvatsko, kde tvoří část hranice Chorvatska s Maďarskem, z kterého přitéká i řeka Tisa, další významný přítok Dunaje. V Srbsku se do Dunaje vlévá i řeka Morava (neplést s naší řekou Moravou!). Soutok Sávy a Dunaje v Bělehradu
- Z dalších řek jmenujme Vardar, protékající územím Makedonie a ústící v Řecku do Egejského moře. Do Jaderského moře se vlévá bosenská řeka Neretva. Známý je záliv Boka Kotorská na území Černé Hory. - Z jezer jmenujme Skadarské jezero, o které se dělí Černá Hora s Albánií a také Ochridské a Prespanské jezero na hranicích Makedonie a Albánie. Ve srovnání s těmito jezery malá, zato ale krásná a z filmů o Vinnetouovi známá jsou Plitvická jezera v Chorvatsku. s Chorvatskem o průběh hranice v oblasti Piranského zálivu. Hrad Bled a turisticky známé Bledské jezero CHORVATSKO Plitvická jezera v Chorvatsku SLOVINSKO - Slovinsko má necelé 2 miliony obyvatel na 20 000 km 2 (čtvrtinová rozloha ČR), hlavním městem je Lublaň. Ekonomika: - Jedná se bezesporu o hospodářsky nejvyspělejší stát ze zemí bývalé Jugoslávie, který již v roce 2004 (spolu s ČR) byl přijat do Evropské unie a v roce 2009 přijali jako měnu euro (předtím platili tolarem). - Velký význam v hospodářství státu mají příjmy z turistického ruchu: Lublaň, horská turistika (Triglav apod.), Bledské jezero apod. - Známými slovinskými značkami jsou např. běžky Elan, léčiva Krka nebo elektronika Gorenje. - Slovinsko má i menší pruh moře (přístav Koper), již dlouhé roky však vede mezinárodní spor 3 - Starší český název pro tuto zemi je Charvátsko a pro obyvatele Charváti: skupina Chorvatů přišla kvůli expanzi osmanské říše v 16. století i k nám na jižní Moravu (např. vesnice Charvátská Nová Ves u Břeclavi). Nositelé českého příjmení Charvát (případně pomaďarštěného Horváth) tedy pravděpodobně měli předka Chorvata. - Chorvatsko má asi 4,3 milionu obyvatel na 56 000 km 2. Od července 2013 je členem EU. Tvar státu je poměrně atypický: připomíná jakousi podkovu, do které je vklíněno území Bosny a Hercegoviny. Přímořská část se nazývá Dalmácie a byla v minulosti hojně osídlena Italy (což je cítit i z architektury starobylých měst jako jsou Split, Zadar nebo Dubrovník) a dnes bohatne z cestovního ruchu. Vnitrozemská část se nazývá Slavonie, je tradičnější, venkovštější a zemědělsky orientovaná (z Maďarska sem zabíhá Panonská nížina). Centry Slavonie jsou hlavní město Záhřeb a město Osijek. Území Chorvatska je rozděleno: na jihu dalmatského pobřeží přetíná území Chorvatska pouhých 21 km území Bosny a Hercegoviny, kde se nalézá jediný bosenský přístav Neum. Chorvati však mají zajištěn svobodný průjezd tímto proužkem bosenského území. Obyvatelstvo: - Jak již bylo řečeno, Chorvati (stejně jako Slovinci) byli ve středověku pod vlivem katolických misií z Říma, proto přijali (na rozdíl od ostatních Jihoslovanů) katolicismus.
- Kromě své domoviny obývá asi půl milionu Chorvatů také Bosnu (jsou tam jedním ze tří konstitutivních národů, jak se ještě zmíníme). Naopak, v Chorvatsku žila (při hranicích s Bosnou na území bývalé tzv. vojenské hranice mezi Rakousko- Uherskem a osmanskou říší) i srbská menšina tzv. Krajinští Srbové. Právě tato oblast se stala jedním z ohnisek občanské války na počátku 90. let. Ještě v roce 1991 tvořili Srbové více než 12 % obyvatel chorvatské části Jugoslávie, během války vlivem vyvražďování, válečných operací a následného vystěhovalectví jejich podíl klesl na dnešních 5 %. Ekonomika: - Chorvatsko má díky extrémně dlouhému pobřeží skvělé podmínky pro turistický ruch: je tradiční a oblíbenou přímořskou destinací nejen mezi Čechy. Právě dalmatská část Chorvatska je ekonomicky dynamičtější než převážně zemědělské vnitrozemí (Slavonie). pruh pobřeží okolo města Neum, který rozděluje Chorvatsko na dvě části. Obyvatelstvo: - Území dnešní Bosny a Hercegoviny leželo v minulosti právě na hranici mezi západním křesťanským světem, jehož centrem byl papežský Řím a mezi světem východního, pravoslavného (neboli ortodoxního) křesťanství, jehož hlavou byl cařihradský/konstantinopolský patriarcha. Ve středověku navíc na území Bosny působila sekta tzv. bogomilů, takže se není čemu divit, že zdejší obyvatelstvo bylo nábožensky docela pomýlené a vlažné. Proto v 15. století, kdy území Bosny obsadila muslimská osmanská říše (dnešní Turecko), část bosenských obyvatel konvertovala k islámu (předci dnešních Bosňáků), zatímco část katolických obyvatel hlavně na západě Bosny později přijala chorvatskou národní identitu a část pravoslavného obyvatelstva naopak přijala identitu srbskou. - Srbové, Chorvati a Bosňáci mají statut konstitutivních (= státotvorných) národů, nikoliv statut menšin (podobně jako kdysi v Československu byli Češi i Slováci státotvornými národy). Historické centrum Splitu se zbytky paláce římského císaře Diokleciána - Mezi známé chorvatské značky patří např. firma Podravka, výrobce známého ochucovadla Vegeta. BOSNA A HERCEGOVINA - Obývají ji necelé 4 miliony obyvatel na 51 000 km 2, hlavním městem je Sarajevo. - Ač se to na první pohled nezdá, Bosna a Hercegovina je přímořským státem: patří ji jen 21 km široký Mimořádně složitou etnickou situaci Bosny a Hercegoviny dokumentuje mapa zobrazující rozmístění etnik v předvečer války v roce 1991: žlutou barvou je znázorněno osídlení Srby (pravoslavní), červenou osídlení Chorvaty (katolíci) a zelenou osídlení muslimskými Bosňáky. 4
- Kvůli složitosti zdejších národnostních poměrů proto válka v Bosně a Hercegovině trvala nejdéle a vyžádala si nejvíc obětí. Symbolem znesvářenosti zdejších etnik se stalo zničení slavného Starého mostu (vybudován roku 1566) ve městě Mostar v roce 1993, který nad řekou Neretvou symbolicky propojoval bosňáckou a chorvatskou část města. Druhým otřesným činem bosenské války se stalo vyvraždění 8 tisíc Bosňáků srbskými vojsky generála Ratka Mladiće v červenci 1995 u města Srebrenica. Jednalo se o největší masakr civilistů od konce 2. světové války a Ratko Mladić se z tohoto činu nyní zpovídá u soudu v Haagu (Mladić byl dopaden teprve nedávno v roce 2011). - Válka v Bosně byla ukončena až tzv. daytonským mírem v listopadu 1995. Na základě mírové dohody byla Bosna a Hercegovina vnitřně rozdělena na dvě (respektive tři) administrativní jednotky: Republiku srbskou (Republika srpska) obývanou bosenskými Srby (na mapě červeně) Federaci Bosny a Hercegoviny (Federacija BiH) obývanou Chorvaty a Bosňáky (na mapě modře) speciální statut má tzv. distrikt okolo města Brčko obývaný rovnoměrně všemi třemi etniky, který propojuje jinak oddělená sbrská území a spadá přímo pod správu OSN (na mapě žlutě) - Republika srbská se dělí na 83 opštin (= de facto obce) a Federace BiH je složená z 10 kantonů. Obě jednotky mají značný stupeň autonomie (prakticky se jedná o téměř samostatné státy), společným orgánem je prezídium Bosny a Hercegoviny tvořené třemi představiteli (z každého etnika jeden). Bosna a Hercegovina je tedy konfederace se značně složitým a finančně nákladným státním systémem, který je z velké části financován ze zahraničí (OSN apod.), Je však produktem daytonské mírové smlouvy z roku 1995 a pro žádné ze tří etnik nepředstavuje uspokojivé řešení. Otázkou tedy zůstává, můžeme-li do budoucna očekávat další eskalaci válečného konfliktu Okamžik, kdy se mostarský Stari most zřítil do řeky Neretvy Bosenská žena nad rakvemi obětí srebrenického masakru Obyvatelstvo: - Slavní Bosňané (všech národností): současný proslulý režisér Emir Kusturica (původně muslim, který konvertoval k pravoslaví, známé jsou jeho filmy Underground, Černá kočka bílý kocour, 5
Arizona Dream s Johny Deppem ad.) a jeho bývalý spolupracovník hudební skladatel Goran Bregović (jeho matka byla Srbka, otec Chorvat), oba jsou rodáci ze Sarajeva. Černá Hora. V únoru 2008 pak došlo k jednostrannému vyhlášení nezávislosti autonomní oblasti Kosovo, která do té doby byla součástí Srbska. Srbsko tedy v posledních letech prodělalo značné zmenšení svého území a stalo se vnitrozemským státem. 1992-2006 2006-2008 od 2008 Ekonomika: - Hornatý a kamenitý povrch se k zemědělství příliš nehodí. Za Jugoslávie se v Bosně koncentroval strategický průmysl (zbrojovky apod.) kvůli její centrální poloze uvnitř Jugoslávie. - Válka bohužel zničila značnou část bosenského průmyslu. V posledních letech se začíná pomalu rozvíjet cestovní ruch, který však prozatím nedosahuje rozměrů srovnatelných např. s Chorvatskem. - Neblahým dědictvím války se stalo mj. i zaminování značné části území Bosny, které komplikovalo rozvoj turistiky mimo značené a ověřené trasy. Dnes však dochází k systematickému vyhledávání min a jejich likvidaci. SRBSKO - Po občanské válce v 90. letech, ve které se Jugoslávie rozpadla, vznikla v roce 1992 tzv. Svazová republika Jugoslávie, která byla federací Srbska (včetně Kosova) a Černé Hory. V roce 2002 si Černohorci vymohli změnu názvu státu na Srbsko a Černá Hora, který byl realizován následujícího roku 2003. V roce 2006 však proběhlo referendum, ve kterém Černohorci vyjádřili potřebu úplně se oddělit od Srbska, a tak v červnu 2006 vznikla samostatná 6 Problematika Kosova: - Území Kosova (neboli Kosovo pole) bylo již od středověku územím patřícím k srbskému státu a obývané slovanským pravoslavným obyvatelstvem, z kterého se v moderní době vyvinuli Srbové. Bitva na Kosově poli v představě srbského malíře (obraz z roku 1870) - V roce 1389 proběhla na Kosově poli bitva mezi srbskými vojsky a vojsky osmanského Turecka. Dodnes má tato událost v srbském národním povědomí a dějinách emocionální náboj, neboť Srbsko bylo poraženo a bylo na 400 let ovládnuto muslimskými Turky. Můžeme snad říci, že bitva na Kosově poli má pro Srby podobný citový význam asi jako pro Čechy bitva na Bílé hoře Možná i proto Srbové vnímají současnou ztrátu Kosova ve prospěch muslimských Albánců jako reminiscenci bitvy z roku 1389 (= jako opětovnou prohru). - Kosovo však zůstalo stále zcela osídleno pravoslavnými Slovany. Toto se změnilo až na konci 17. století, kdy na Kosovu došlo v roce 1692 k povstání proti osmanské moci. Povstání bylo Turky poraženo, místní srbské obyvatelstvo se bálo odplaty ze strany Turků, a proto část slovanských obyvatel
utekla na sever za hranice osmanské říše, hlavně do Uher. Částečně vylidněné Kosovo následně Turci osídlili za pomoci Albánců, kteří již z velké části přijali islám a jevili se proto osmanským Turkům jako spolehlivější obyvatelstvo než pravoslavní Slované (tj. pozdější Srbové). Kosovo se tak stalo smíšenou oblastí: žili zde nyní již kromě Srbů i Albánci. - Ve 20. století však vlivem demografické krize začala u Srbů (tak jako u všech západních národů) klesat porodnost, zatímco u albánských žen měla porodnost stále vysokou míru. Procentuální podíl albánského obyvatelstva v Kosovu se tak začal během 2. poloviny 20. století rapidně zvyšovat. - Srbové pochopitelně tuto albanizaci Kosova velmi těžce nesli. Na konci 80. let se toho problému chytil srbský populistický politik Slobodan Milošević, který při návštěvě Kosova v roce 1988 v projevu před srbským obyvatelstvem prohlásil památnou větu: Nikdo vás nesmí bít!. Tento akt byl první kostičkou v dominovém efektu srbsko-albánského konfliktu v Kosovu. Prezident Slobodan Milošević se nakonec musel u soudu pro činy v bývalé Jugoslávii v Haagu zpovídat z válečných zločinů. V roce 2006 tam však zemřel. - Válka se naplno rozhořela v letech 1998-1999, kdy organizace kosovských Albánců (tzv. Kosovská osvobozenecká armáda, známá pod albánskou zkratkou UÇK [u-če-ka]) zahájila ozbrojené akce s cílem vyhnat srbské obyvatele Kosova a odtrhnout Kosovo od tehdejší Svazové republiky Jugoslávie (tj. ta zmenšená Jugoslávie ve smyslu Srbska a Černé Hory). Tehdejší jugoslávský prezident Slobodan Milošević s vojenskou odvetou váhal, ale poté, co Západ označil UÇK za nepochybně teroristickou organizaci, přikročil k činu: vyslal do Kosova 7 jugoslávskou armádu. V lednu 1999 prý došlo k masakru 45 Albánců (dodnes není jisté, jestli viníky masakru byli opravdu Srbové) a Západ začal na Miloševićovu Jugoslávii vyvíjet tlak, aby stáhla svá vojska z Kosova. Milošević stažení vojsk odmítl, a proto Severoatlantická aliance (NATO) přistoupila k bombardování Jugoslávie. Kosovo se de facto odtrhlo od Jugoslávie a dostalo se pod přímou správu OSN. V roce 2002 si v Kosovu zvolili vlastního prezidenta a v únoru 2008 Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost, kterou však pochopitelně neuznalo Srbsko, ani celá řada jiných zemí (ČR např. Kosovo uznala, Slovensko nikoliv). Obyvatelstvo: - Jak již bylo zmíněno, Srbové kromě samotného Srbska žijí i ve federativní jednotce Bosny a Hercegoviny, v tzv. Republice srbské. Mnoho Srbů žilo také v Chorvatsku (v tzv. Srbské krajině okolo řeky Sávy), avšak během občanské války jich většina utekla do zbytkové Jugoslávie (tj. do Srbska). - Na severu Srbska, v tzv. Autonomní oblasti Vojvodina (která před rokem 1918 patřila k Uherskému království), žije mnoho národnostních menšin: Maďaři, Chorvati, Rusíni, Slováci i Češi (ve vesnici Češko Selo a v městečku Bela Crkva). Všechna tato etnika sem přišla v 18. a 19. století, aby bránili tehdejší hranici mezi Rakouskem a osmanským Tureckem. - Slavní Srbové: vynálezce a fyzik Nikola Tesla (původem byl chorvatský Srb), průkopník bezdrátové telekomunikace, vynálezce asynchronního motoru ad. ČERNÁ HORA - Černá Hora bývala samostatným státem již v letech 1878 až 1918, kdy se stala součástí Jugoslávie. Jak jsem již zmínil, ze svazku Jugoslávie a Srbska vystoupila teprve nedávno v roce 2006. - Černá Hora je malý stát: má jen necelých 14 000 km 2 a 660 tisíc obyvatel
Pohled na pohoří Durmitor z nejvyšší hory Bobotov Kuk - Černá Hora je mimořádně krásnou zemí. Většina povrchu je hornatá a výrazně zalesněná. Nížina se nachází jen na jihu u Skadarského jezera, o které se Černá Hora dělí s Albánií. V Černé Hoře jsou turisticky oblíbená přímořská letoviska (Budva, Bar, Kotor), ale i vnitrozemí: z přírodních krás je to především pohoří Durmitor a přilehlý kaňon řeky Tary, z kulturních památek pak pravoslavné kláštery (Morača, Ostrog). Hojně navštěvované je maličké bývalé hlavní město Cetinje i nedaleké a rozlohou nevelké pohoří Lovćen s mauzoleem černohorského vladyky Petara II. Petroviće-Njegoše. Mauzoleum vladyky Petara II. Petroviće-Njegośe v pohoří Lovćen Záliv Boka Kotorská MAKEDONIE Klášter v bývalém hlavním městě Cetinje Budva - Makedonie je ekonomicky nejzaostalejší ze zemí bývalé Jugoslávie. Národní vědomí Makedonců je poměrně mladé, jejich národní obrození proběhlo až ve 20. století (předtím se identifikovali jako Srbové nebo jako Bulhaři). - Makedonie má asi 2 miliony obyvatel na necelých 26 000 km 2. Hlavním městem je Skopje. - Makedonie má komplikované vztahy s Řeckem a s místní albánskou menšinou: s Řeckem má Makedonie problémy kvůli názvu státu a kvůli podobě své vlajky. Řecko protestuje, že Makedonie je název historického řeckého území, že odkazuje na říši Alexandra Velikého a že nemá s dnešními slovanskými Makedonci vůbec nic společného (což není zcela oprávněné, neboť starověká Makedonie zabírala podstatnou část území dnešního státu Makedonie). Řekové si v OSN prosadili, že 8
Makedonie nesmí název Makedonie používat. Makedonci proto museli oficiální název svého státu změnit na Bývalá jugoslávská republika Makedonie (v angličtině Former yugoslav republic of Macedonia, ve zkratce FYROM). Řekové sami Makedonii nazývají FYROM nebo stát označují jako Skopje podle hlavního města. Řecko také vyvolalo spor o podobu makedonské vlajky. Do roku 1995 Makedonie používala vlajku, kde v červeném poli bylo tzv. verginské slunce (starověká Pella, dnešní město Vergina v severním Řecku, bylo centrem starověké Makedonie, odkud pocházel i Alexandr Veliký). Makedonie proto slunce na své vlajce musela pozměnit do současné podoby: participovali na státních záležitostech a tím se dokázali identifikovat se státem Makedonie. Přiložená mapka znázorňuje albánské osídlení Makedonie růžovofialovou barvou: původní podoba vlajky s verginským sluncem, používaná v letech 1992-1995 nová podoba vlajky, vynucená Řeckem a používaná od roku 1995 - Makedonskou zvláštností je, že na území Makedonie existuje jediný romský samosprávný útvar v Evropě, což je vesnice Šuto Orizari na předměstí hlavního města Skopje. Česká televize o Romech v Šuto Orizari, kteří svou vesnici nazývají zkráceně Šutka, natočila hezký a úsměvný dokument Kniha rekordů Šutky (ke zhlédnutí na webu ČT). Tečkovanou linkou je vyznačeno území starověké Makedonie, které zasahuje na území dnešního Řecka i Bulharska. Černým puntíkem je označeno starověké hlavní město Pella, dnešní Vergina. Makedonie má též problémy se svou albánskou menšinou, která obývá hlavně západ Makedonie. V 90. letech docházelo ke sporům mezi Makedonci a makedonskými Albánci, v posledních letech se však podařilo albánský separatismus utišit tím, že makedonští Albánci byli přizváni, aby 9