102 život v křídě SPINOSAURUS 252 mil. trias jura křída kenozoikum 201 mil. 145 mil. 66 mil. 0 Spinosaurus Gigantický teropodní dinosaurus, delší a zřejmě i těžší než mohutný Tyrannosaurus rex (strany 140 141), byl možná největším suchozemským predátorem, jakého kdy svět viděl. Spinosaurus je jedním z nejvelkolepějších dosud objevených dinosaurů, ale zároveň také jedním z nejzáhadnějších, neboť bylo nalezeno pouze několik jeho kostí. Podle nich je zřejmé, že to byl obr s nápadnou plachtou na hřbetě, podepřenou zvláštními trnovými výběžky obratlů. Pozůstatky jeho lebky dokládají, že měl velmi dlouhé čelisti s ostrými zuby, které připomínají zuby krokodýlů. Je proto pravděpodobné, že spinosaurus plaval v mělké vodě a lovil tam ryby. Kostěný hřeben Krátký kostěný hřebínek vějířovitého tvaru před očima sloužil jako ozdoba. Pohyblivý krk Dlouhý ohebný krk umožňoval spinosaurovi, aby rychle udeřil svými specializovanými čelistmi. Čelisti k chytání ryb Horní čelist byla podobná krokodýlí, s korunovitě uspořádanými dlouhými zuby v přední části, což bylo ideální k chytání velkých kluzkých ryb. V drobných pórech na čenichu byly možná uloženy tlakové receptory umožňující odhalit kořist v kalné vodě. Zahnuté drápy Silné přední končetiny byly zakončeny třemi prsty se značně velkými zahnutými drápy, zejména na palci. Sloužily zřejmě k vytažení ryby z vody. Prsty spojené plovací blánou Dlouhé prsty zřejmě spojovala plovací blána a pomáhaly spinosaurovi při plavání.
Někteří vědci se domnívají, že plachta spinosaura pokračovala i na velké části jeho ocasu. Většina nejlepších fosilních ostatků tohoto dinosaura byla zničena při bombardování za druhé světové války. Nápadná plachta Vysoká plachta na hřbetě opticky dinosaura ještě zvětšovala. Ohebný ocas Obratle naznačují, že spinosaurus měl dlouhý ohebný ocas fungující při plavání jako pádlo. Spinosaurus zřejmě lovil různé velké rybovité obratlovce obývající řeky a jejich ústí, jako byli obří pilouni a latimérie. Šupinatá kůže Kůže byla pravděpodobně šupinatá, stejně jako u většiny ostatních velkých teropodních dinosaurů. dinosaurus SPINOSAURUS Období: 112 97 mil. let Prostředí: Tropické bažiny Délka: 16 m Potrava: Ryby Nové představy Odborníci se dříve domnívali, že se spinosaurus stavbou svého těla nijak nelišil od jiných velkých predátorů mezi dinosaury a měl dlouhé zadní nohy vhodné k chůzi a běhu po souši. Nové objevy z roku 2014 však ukázaly, že ve skutečnosti měl spinosaurus zadní nohy velmi krátké, avšak s velkými širokými chodidly. Tyto znaky naznačují, že spinosaurus byl téměř jistě plavcem a většinu času trávil v řekách a jejich ústích, kde lovil různé rybovité obratlovce. Pokud vylezl na souš, pohyboval se tam asi po čtyřech.
LÍHNUTÍ Poté, co strávila chladnou pouštní noc plnou hvězd na hnízdě zahříváním vajec, využívá samice citipatiho ranní slunce, aby se poohlédla po něčem k snědku. Když vstane, prozradí jí tiché volání ozývající se z vajec, že se blíží jejich líhnutí. Během několika minut se mláďata začínají klubat a zanedlouho je jedno z nich už téměř na světě. Mláďata pokrytá prachovým peřím budou záhy schopna následovat svou matku do pouštních křovin, aby tam našla první potravu.
126 život v křídě 252 mil. trias jura křída kenozoikum 201 mil. 145 mil. 66 mil. 0 V 30. letech 20. století věřil přinejmenším jeden vědec tomu, že parasaurolofus hledal potravu pod vodou a využíval svůj hřeben jako šnorchl. Široký zobák Tuhý zobák s ostrými hranami se výborně hodil k spásání rostlinné potravy. Vysoký hřbet Díky vysokým výběžkům obratlů byl hřbet mnohem vyšší než u jiných druhů. Po všech čtyřech Silné přední končetiny umožňovaly parasaurolofovi, aby se při hledání potravy pohyboval po všech čtyřech. Parasaurolophus Nápadný kostěný hřeben tohoto elegantního býložravce obsahoval systém kanálků, které musely mít nějakou zvláštní funkci. Pravděpodobně fungovaly jako trubka k vydávání velmi hlasitých houkavých zvuků. Ke konci druhohor se z jedné větve ornitopodů příbuzných iguanodonovi (strany 82 83) vyvinula skupina býložravců se širokými zobáky, kteří se odborně nazývají hadrosauři a přezdívá se jim kachní zobáky. Měli vysoce specializované zuby určené k drcení vláknité rostlinné potravy, které usnadňovalo její trávení. Někteří se vyznačovali nápadným hřebenem vyrůstajícím z vrcholu jejich lebky. Jeden z nejdelších měl parasaurolofus. Téměř jistě mu sloužil k předvádění a také ke svolávání dalších jedinců jeho druhu. Silné zadní končetiny Zadní končetiny měly výkonné svaly připojené k velkým a mohutným kyčelním kostem. Drobné šupiny Na fosilizovaných otiscích kůže parasaurolofa jsou patrny drobné okrouhlé šupiny. Těžký ocas Dlouhý těžký ocas pomáhal dinosaurovi udržovat rovnováhu na zadních končetinách.
2 m délka nejdelší lebky parasaurolofa včetně jeho hřebenu. 127 Lebka a hřeben Dlouhý kostěný hřeben byl součástí lebky. U zde vyobrazeného druhu Parasaurolophus walkeri byl stejně dlouhý jako lebka. Hřeben pokrývala kůže a možná byl také kožní blánou spojen s krkem zvířete. dinosaurus PARASAUROLOPHUS Období: 83 71 mil. let Prostředí: Husté lesy Délka: 9,5 m Potrava: Listy Kostěná trubka Dutý hřeben parasaurolofa obsahoval kanálky, které navazovaly na dýchací cesty v nose, tak trochu jako kostěná verze sloního chobotu. Je možné, že hřeben sloužil k vydávání podobných troubivých zvuků, jež pomáhaly zvířatům v hustém lese, aby zůstala ve vzájemném kontaktu. U každého druhu byl hřeben odlišný, takže se lišily i jejich zvuky. Vzduch z plic je vydechován přes nosní dutinu do hřebene. nozdra Vzduch prochází hřebenem a při vydechování nozdrami vytváří troubivý zvuk. LEBKA PARASAUROLOFA
132 252 mil. trias jura křída kenozoikum 201 mil. 145 mil. 66 mil. 0 sada zubů v mnoha řadách Zuby k drcení Početné řady stoliček tvořily v každé čelisti širokou hrbolatou drticí plochu. Tyto sady zubů se neustále obnovovaly, když nové zuby rostoucí zespodu nahrazovaly zuby staré a opotřebované. Široký zobák Kosti tvořící přední část čelistí byly širší než kosti ve zbylé části čenichu. Rýhy na nich vyznačují, kde se k nim připojoval rohovitý zobák s ostrými hranami, který byl ještě širší. Modifikované ruce Ruce sloužily jako přední nohy, s třemi prsty spojenými k sobě, které pomáhaly nést hmotnost zvířete. Dlouhý ocas Výztužné šlachy udržovaly ocas natažený a vysoko nad zemí. V nalezených kostech edmontosaurů chybějí kusy, které z nich vykousli tyranosauři. Některé rány se však zhojily, což ukazuje, že útok někdy selhal. Chůze po čtyřech Edmontosaurus chodil obvykle po čtyřech, zvláště když se pásl na zemi. Většinu jeho hmotnosti však nesly dlouhé statné zadní končetiny, na nichž se mohl i vztyčit, aby dosáhl na olistěné větve vysokých stromů. KOSTRA EDMONTOSAURA Šupinatá kůže Na některých úžasných fosiliích edmontosaurů se dochovaly velké plochy neporušené kůže. Víme tak, že kůži pokrývaly šupiny, které se vzájemně nepřekrývaly. Šupiny byly vzhledem k velikosti zvířete docela malé a většinou od sebe oddělené ještě menšími šupinkami.
Dlouhé zadní nohy Zadní končetiny měly statné silné kosti a byly mnohem delší než přední. Silné prsty Na každé zadní končetině byly tři mohutné prsty zakončené tupými zaoblenými kopýtky. Tyrannosaurus Tyranosaurus představoval smrtelné nebezpečí pro četná zvířata a byl i nenasytným predátorem edmontosaurů. Edmontosaurus Edmontosaurus s ostrým zobákem a stoličkami, které patřily k nejúčinnějším, jaké se kdy vyvinuly, byl jedním z nejúspěšnějších býložravců svrchní křídy. Přesto byl zároveň také jednou z běžných kořistí nejproslulejšího zabijáka té doby tyranosaura (strany 140 141). Hadrosauři neboli dinosauři s kachním zobákem patřili k nejspecializovanějším ornitopodům. Jejich charakteristickým znakem byl zobák podobný kachnímu a různě tvarovaný podle druhu přijímané potravy. Edmontosaurus patřil k největším a měl neobvykle široký zobák vhodný k přijímání velkého množství potravy najednou, aniž by při tom zvíře přestalo ve vybírání dalšího sousta. V jeho zavalitém těle byla uložena objemná trávicí soustava, která dokázala zpracovat cokoli, zvláště pokud byla potrava předtím rozžvýkána na kaši zuby připomínajícími mlýnské kameny. Edmontosaurus se vyskytoval v Severní Americe ve stejném prostředí jako Tyrannosaurus rex, což potvrzují důkazy na některých jeho fosilních kostech. dinosaurus EDMONTOSAURUS Období: 71 66 mil. let Prostředí: Planiny a bažiny Délka: 13 m Potrava: Listy a plody
138 život v křídě TRICERATOPS 252 mil. trias jura křída kenozoikum 201 mil. 145 mil. 66 mil. 0 Triceratops Třírohý triceratops byl jedním z posledních a největších ceratopsidů skupiny býložravců proslavených svými nápadnými rohy a krčními límci. Triceratops byl sice velký jako slon, ale svou stavbou (nízko nesená hlava, odstrašující rohy) připomínal spíše nosorožce. Jako ostatní ceratopsidi měl také velký kostěný límec vybíhající ze zadní části lebky a překrývající krk. Pro zvíře, které obývalo v Severní Americe stejná prostředí jako obávaný tyranosaurus (strany 140 141), šlo o užitečnou obrannou pomůcku. Krční límec byl lemován trny, takže působil velmi dramatickým dojmem a mohl hrát významnou roli, když si rivalové soupeřící o teritorium nebo rozmnožovací partnery poměřovali své síly. Krční límec Límec tvořila pevná kost, kterou pokrývala šupinatá kůže. Kostěné ostny Ostny po obvodu límce způsobovaly, že vypadal ještě impozantněji. Dlouhé rohy Dva rohy na čele byly dlouhé až 1,3 m, měly ostré špičky a silné kostěné jádro. Šupinatá kůže Fragmenty fosilizované kůže dokládají, že byla pokryta šupinami. Zuby ke krájení Těsně nahloučené řady stoliček se zařezávaly do rostlinné potravy jako nůžky. Na některých kostech triceratopsů jsou viditelná poškození způsobená zuby tyranosaurů, ale existuje i důkaz o tom, že triceratops mohl útok tyranosaura přežít a možná ho i zabít. Triceratops a Torosaurus Triceratops žil ve stejné době a na stejných místech jako jiný ceratopsid s ještě větším krčním límcem, známý jako torosaurus. Někteří badatelé se domnívají, že v případě triceratopse jde o mladší verzi stejného zvířete, které se po dospění změnilo v torosaura. Důkazy ale nejsou přesvědčivé a většina vědců s tím nesouhlasí. TOROSAURUS delší krční límec
Když byly v roce 1887 nalezeny první rohy triceratopse, byly považovány za rohy obřího vymřelého bizona. Triceratops byl jedním z mála dinosaurů, kteří přežili až do samého konce druhohor. 139 dinosaurus TRICERATOPS Období: 71 66 mil. let Prostředí: Zalesněné pláně Délka: 9 m Potrava: Nízké rostliny kostěné jádro kryla rohovinová pochva ostrý papouščí zobák Obří lebka S délkou až 2,4 m patří ohromná lebka triceratopse mezi fosilizovanými lebkami dinosaurů k největším. Je také mimořádně silná a často zůstala zachována jako fosilie, zatímco jiné části mrtvého zvířete se rozpadly na prach. Na všech čtyřech Jako většina ceratopsidů, i triceratops nosil svou hmotnost na všech čtyřech končetinách. Přední nohy měly jen po třech drápech.