ROMOVÉ 1945-1949 Eva Šotolová Konec 2. světové války jc historickým mezníkem vc vývoji a postavení Romů v naší společnosti. Romové čeští a moravští se vraceli z koncentračních táborů. Zbylo pouze několik desítek rodin - přesné údaje nelze zjistit. Na Slovensku se Romové vraceli z pracovních táborů. Příslušnici olašských (tehdy kočovných) Romů se většinou vrátili ke kočovnému způsobu života. V prvních poválečných letech byl pohyb migrujících Romů značně nekontrolovatelný vzhledem k nedostatkům v evidenci obyvatelstva, možnostem pohybu přes hranice, k tehdejšímu všeobecnému pohybu lidí různých národností vracejících se z koncentračních táborů přes naše území. Po válce se mnoho Romů ze Slovenska, ale i z jiných států - např. Rumunska, Maďarska a Polska - přesunulo do průmyslových center a pohraničních oblastí Čech a Moravy. Hlavními důvody migrace bylo hledání práce v průmyslu, což bylo dáno nedostatkem pracovních příležitostí v okolí původních romských osad na Slovensku, a hledání lepších podmínek k bydlení. Nové zřízení státu přineslo mnoho změn. Roku 1951 dalo ministerstvo vnitra příkaz podat zprávu o počtu Romů a způsobu jejich života v jednotlivých krajích, okresech a obcích. Na základě tohoto šetření vydalo ministerstvo vnitra roku 1952 směrnici "Úprava poměrů osob cikánského původu". Byl přijal osmibodový program převýchovy: 1. Zapojení do řádného pracovního poměru a ubytování v místě bydliště. 2. Kontrola správnosti vyplácení mezd. 3. Zvýšený dohled nad docházkou do školy a zajištění u umístění cikánských dětí do předškolních zařízení. 4. Výchova ostatního obyvatelstva, jíž se má dosáhnout odstranění zbytků rasové diskriminace. 5.0dstranění všech projevů diskriminace v úřednímstyku a ve veřejném životě při současné likvidaci negramotnosti. 6. Zapojení uvědomělých občanů cikánů do přcvýchovného procesu. 7. Řádná evidence cikánského obyvatelstva. 8. Usazení kočovných cikánů. Směrnice byla určena národním výborům všech stupňů. Plnění loboto programu bylo naprosto nedůsledné. 35
I Po roce 1952 nastal útlum v řešení tzv. "cikánské otázky". jak byl problém vládou označen. V roce 1954 usnesení sekretariátu ÚV KSČ požadovalo, aby cikánské obyvatelstvo nebylo kráceno a opomíjeno v přidělování bytů. zvyšování kvalifikace a aby byla podporována jeho umělecká tvořivost. Měla se zvyšovat kulturní úroveň cikánů likvidací negra molnosti a zlepšoval životní úroveň v jejich táborech a sídlištích... Realizace tohoto usnesení se omezila jen na některé postupy v resortu školství. Problematikou vzdělávání romských dětí se zabývala 1. čeloslovenská konference učitelů vyučujících zanedbané cikánské děti. Konference se konala v Bratislavě v roce 1954. Téhož roku se z iniciativy ministerstva školství a kultury uskutečnilo dvoutýdenní školení vybraných romských občanů, kteří po jeho absolvování měli jít pracovat mezi romské obyvatelstvo v místě svého bydliště nebo pracoviště. Významnou změnu v životě Romů zaznamenal rok 1958, kdy byl schválen Národním shromážděním zákon č. 74 1958 Sb. "O trvalém usídlení kočovných a polokočovných osob". Od tohoto období se datuje koncepce "sociální asimilace Romů". Cílem této koncepce bylo splynulí Romů s majoritní společností. Zákon znamenal násilné usazení olašských Romů, kteří jediní na našem území žili kočovným způsobem života. Měl vest nejen k zákazu kočování, ale i k rozptylu Romů mezi oslatní obyvatelstvo a tím k potlačení specifických etnických projevů. Na základě směrnic tohoto zákona byl 3. až 6. února 1959 uskutečněn soupis tzv. kočujících a polokočujících osob. Do soupisu bylo zahrnuto 46 500 osob, v mnoha případech i usedlí Romové migrující mezi domovem na Slovensku a pracovištěm v Čechách nebo na Moravě (Kára, 1975). Kočovné a polokočovné osoby byly vyhledávány v restauracích, na nádražích, v parcích apod. Těmto osobám bylo přiděleno zaměstnání a zajištěno ubytování. Dostaly razítko do občanského průkazu a byly pod dohledem národních výborů a Veřejné bezpečnosti. Bez povolení národních výborů se nesměly stěhovat ani měnit zaměstnání. V šedesátých letech bvlo rozhodnulo, že národní výbory budou prováděl osvětovou činnost majoritní populace. Osvěta probíhala pouze na Slovensku a omezila se na několik akcí - na pí. uspořádání výslavy "Cigáni východného Slovenska", která se konala v Košicích v roce 1962. Na Slovensku byl nedostatek pracovních příležitostí. Bydlení většiny romských rodin bylo na velice nízké úrovni. V osadách byly naprosto nevyhovující životní podmínky. Romové z východního Slovenska se stěhovali do Čech k příbuzným, kteří zde našli pracovní uplatnění. Haišman tento pohyb romského obyvatelstva do českých zemí charakterizuje jako jednu z forem řešení problémů, které vyplynuly z hluboké krize této populace jako etnické a sociální kategorie
slovenského venkova,z krize dosavadní ekonomické a sociální adaptace romského obyvatelstva v prostředí jeho existence. Migrace romského obyvatelstva do českých zemí, především do průmyslových mést, byla na jedné straně podmíněna a na druhé straně umožněna vývojem celé naší společnosti. Současní obyvatelé českých zemí tohoto etnického původu jsou převážně migranty z agrárního prostředí. Minulá adaptace romského obyvatelstva byla adaptací na agrární prostředí. Tuto další migraci romského obyvatelstva můžeme charakterizovat jako přechod z agrárního slovenského prostředí do prostředí průmyslového města v Čechách a na Moravě (Haišman, 19X7). Roku 1962 vydal ÚV KSČ směrnici o likvidaci romských osad na Slovensku. Přednostně byly likvidovány osady v místech turistického ruchu. Tato směrnice byla na začátku sedmdesátých let odvolálna pro nedostatek bytů, do kterých by se obyvatelstvo mohlo z osad přestěhovat. Usnesením vlády ČSSR č. 502 z roku 1966 byl zřízen Vládní výbor pro řešení otázek občanů cikánského původu jako poradní, iniciativní a koordinační orgán, který měl sledovat komplexní řešení otázek romského obyvatelstva. Jeho úkolem bylo zpracovat celostátní harmonogram likvidace romských osad a realizoval řízený ro/plyl části romského obyvatelstva do českých krajů (Hübschmannová, 1974). Tímto usnesením se začíná realizovat koncepce "řízeného rozptylu". Celostátní harmonogram stanovil na léta 1966-68 přesun 1.100 romských rodin ze Slovenska do Čech a na Moravu. Bylo přesunulo 494 rodin. Přesunu bránily tradiční rodové vztahy v romské komunitě a dosud nepřekonaná sociální distance vůči Romům. Nikdo z členů Vládního výboru pni řešení otázek občanů cikánského původu nebyl Rom. Rovněž ani jeden z krajských referentů pro řešení romské problematiky nebyl Rom. Na základě nereálnosti koncepce "řízeného rozptylu" byl Vládní výbor zrušen usnesením vlády č. 384 z roku 1968 a jeho úkoly mělo řešil ministerstvo práce a sociálních věcí. Koncepce řízeného rozptylu byla odvolána usnesením vlády ČSR č. 279/70, na Slovensku trvala aždo roku 1972, kdy byla zrušena usnesením vlády SSR č. 94/72. V této době dochází ke změně v řešení romské problematiky. Koncepci sociální asimilace" a "řízeného rozptylu" nahrazuje koncepce "společenské integrace" romského obyvatelstva. Usnesením vlády byla zřízena vládní komise pro otázky cikánského obyvatelstva v ČSR a SSR. Bylo doporučeno, aby komise pro otázky cikánského obyvatelstva byly zřízeny i při KNV. Na jaře roku 1969 byl v Bratislavě ustaven Zväz Cigáňov - Rómov zastupující Romy SSR. 30. srpna 1969 byl v Brně ustaven Svaz Cikánů - Romů v ČSR.
Hlavní body ustavujícího sjezdu Romů: Romové jsou početnou společenskou skupinou, mající charakter specifické etnicko-sociální pospolitosti, která je spjata určitými znaky, pocit sounáležitosti získaný vývojem a hodnoty, které byly Romůmod malička vštěpovány, jim i dnes pomáhají udržet životní rovnováhu vc složitém společenském vývoji, spjatost s určitými tradicemi a kulturně společenskými hodnotami. Hodnoty, zvyky, tradice sc přenášejí z generace na generaci a zachovávají sc u Romů žijících mezi ostatními občany jako národnostní moment a tedy jako záměrný výraz odlišnosti, dosud neměli možnost projevit sc jako společenská skupina, protože jejich hodnoty byly neustále popírány, omezovány a znehodnocovány bez bližšího poznání. Pokud byli Romové bráni jako ccick, pak byly především zdůrazňovány jejich negativní rysy, které lze spíše považovat za formy obrany a odporu na tlak (Klíma, 1972, s. 14). Podle názoru Hübschmannové Romové v roce 1969 přestávají "být řešeni", ale sami sc začínají podílet na řešení vlastních problémů a stávají se spoluzodpovědnými za to, jak rychle a jakými způsoby dojde k jejich integraci. Oba svazy byly po nástupu normál izačního období nuceny ukončit svou činnost v roce 1973. V za ložení těchto organizací vidíme předevšímsnabu Romů podílctsc na řešení vlastní problematiky. Z tohoto období je významná směniice"0 výchově a vzdělání výchovně zanedbaných a prospěchově opožděných cikánských dětí". Tato směrnice zdůrazňuje nutnost zřizoval třídy pro adaptaci romských dětí při mateřských školách. Doporučuje zřizovat speciální třídy pro zvlášťprospěchově opožděné děti. Umožňuje zřizovat 1.-5. ročník základních škol pro tyto děti, oddělení školních družin, školních klubů, výchovné skupiny v dětských domovech. Ve třídách základních škol, v nichž je více než pět romských žáků, jc nejvyšší počet dvacet pěl žáků. Směrnice stanoví, že romské děli mají být zařazovány doškol a tříd pro cikánské děti jen na dobu nezbytně nutnou (Věstník MŠ a MK, 1969). Věstník MŠ a MK z roku 1972 obsahuje metodický návod k výchově a vzdělávání romských dětí. První článek se zabývá předškolní výchovou. Preferuje tělesnou, hudební, výtvarnou, pracovní výchovu a pěstování správných hygienických návyků. Mateřské školy musí přijímat romské děti, jejichž matky nejsou zaměstnány, a děti, kterým rodiče nezajišťují přiměřenou výchovu. Doporučuje
sc zřizovat samostatné mateřské školy pro romské děti v místcch s vyšší koncentrací romského obyvatelstva. Druhý článek sc týká školní výchovy. Doporučuje zři/ovat speciální třídy na základních školách pro výchovně zanedbané a prospěchově opožděné romské děti. Důraz klade na vyučován' jazyk a klasifikaci. Učitelé by sc měli při hodnocení vyhýbal nejnižším klasifikačním stupňům. V dalších článcích je zdůrazněn význam přitažlivosti školy pro děli i pro rodiče vzhledem k zajištění školní docházky a význam přístupu učitelů k romským žákům. Učitelé musí vycházet z širších historických, sociálních, kulturních a jazykových souvislostí (Věstník MŠ a MK, 1972). MŠ ČSR pro komisi vlády ČSR pro otázky cikánského obyvatelstva v rámci komplexního řešení výchovné a vzdělávací problematiky v rocc 1973 vypracovalo" Návrh dlouhodobé koncepce předškolnía školní výchovy cikánských dělí". V Návrhu sc doporučuje učitelům, kteří s romskými dětmi pracují, absolvoval formou postgraduálního studia kurs romštiny, aby mohli s dětmi lépe komunikovat. Dále sc zde zdůrazňuje význam předškolní diagnostiky rozumových schopností pro správné za řazení dítěte do základní školy, nebo speciální třídy základní školy, případně do zvláštní školy. Vláda ČSSR jižv roce 1970uložila národním výborům všechslupňů realizovat speciální sociální péči o sociálně slabé romské obyvatelstvo. V rocc 1976 sc lalo péče stala součástí zákona o sociálním zabezpečení. Při národních výborech pracovaly"kónuse pro řešení cikáaské otázky" a sociální kurátoři pro práci s romským obyvatelstvem. Řešení tzv."romského problému" bez aktivní účasti Romů, bez dostatečného poznání jejich specifických odlišností poznamenalo způsob jeho řešení. Romové nebyli a dosud nejsou naším právním řádem ani názory laické veřejnosti považováni za skupinu s výrazně odlišnými etnickými a národnostními rysy. Jediným právním předpisem, který zaznamenával existenci Romů v našem stálé, byl zákon o sociálním zabezpečení. V osmdesátých letech donunovala myšlenka úplné integrace romského obyvatelstva. Vztahy mezi příslušníky majoritní populace a Romy se nezlepšily. Romové byli ve společenské izolaci, která brzdila jejich další rozvoj ve všech sférách života. Určitý podíl na izolaci Romů měly sdělovací prostředky, které informovaly veřejnost většinou jen o negativních jevech tohoto etnika. Emil Ščuka v listopadu 1989 k tomuto problému řekl:"velkou vinu na izolaci Romů od veřejnosti nesou sdělovací prostředky. O Romech se píše především v černých kronikách. Mně to 39
připadá jako úmysl - ukázat lidem v léto zemi, že negativní jevy ve společnosti a zvláště kriminalita je vysoká pouze díky Romům. Veřejnost má pak vytvořený obraz - co Rom, Cikán - to kriminálník, zločince. Z tohoto pohledu pak jen těžko Romové navazují bližší kontakty s veřejností - a po pravdě řečeno, není zájem ani na jedné straně. Tím sc Romové dostali do společenské izolace. V léto izolaci sc setkávají jenom mezi sebou navzájem nebo s tou částí veřejnosti, která je označována jako kriminálně závadová. Vytvořil se vlastně řetězec problémů, ze kterého dosud nebylo možné sc dostat." (Sidonová, 1990, s. 22) Literatura: Haišman a kol.: Materiály kproncmatu e etnicky < h skupin na úzttvi ČSSH Cikám v pnimyslo\'ém městě. Oddělení elmckých procesu, ľraha, I'slav pro etnografa a folkloristiku ČSAV 19H7. lliihslhmaiuwvá, M a kol.: Abstrakta odborně htcralurs o Ctkánech ľ Č\SR (IQSS /072) (hlav pro filozofu a sotiologň ' VA \ 7077 Kára, K a kol Cikám ľ ČSSR v procesu společenské integrace, ľraha. Oslav pro filozofu a sociologii ČSAV /07.V Klíma, ľ.: Pňspěwk ke zkoumání problému adaptaie romských děli. Rigorózní prát e na I F UK, ľraha /O7?. Směrnice 'Upra\ct pitném osob cikánského pitvodu". Mtiuslerslvo vnitra, zil II I - 2IS. 112 1952 Sidonová, K.: Specifika xýchoty a vzdělávání romskýt h děl i Diplomovii práce na ľedľ I 'K, ľraha íoo 0. Věstník MÍ a MK /<*SO, č) 2llf>52-W 113, s. 10.1 Věstník MŠ a M K 1072, cý 4117.1172 201, s. 12. 40