Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Odstoupení od smlouvy a nekalé praktiky obchodníků Bakalářská práce Autor: Kamila Šestalová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Ing. Zdeněk Synek Praha duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích, dne 30.4. 2014. Kamila Šestalová

Poděkování: Touto cestou si dovoluji poděkovat Mgr. Ing. Zdeňkovi Synkovi za vstřícný a trpělivý přístup, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při psaní této bakalářské práce.

Anotace práce: Tato bakalářská práce se zabývá občanskoprávním institutem odstoupení od smlouvy. V první části se zaměřuje na jeho teoretická východiska (základní pojmy), dále analyzuje základní principy a jednotlivé důvody pro odstoupení od smlouvy v občanském právu. Identifikuje a provádí porovnání některých změn v dosavadní a nové právní úpravě občanského zákoníku. V druhé části se práce zabývá problematikou nekalých praktik obchodníků v kontextu ochrany spotřebitele a popisuje některé příklady z praxe. Klíčová slova: smlouva, odstoupení od smlouvy, spotřebitel, nekalé obchodní praktiky, ochrana spotřebitele Annotation: This thesis deals with a withdrawal of a contract as an institute of civile law. The first part it focuses on the theoretical bases (basic concepts), analyzes the basic principles and the different reasons for withdrawal in civil law. It identifies and performs a comparison of some changes in existing and new legislation, the civil law. In the second part of the thesis it deals with unfair business practices in the context of consumer protection and describes some examples. Keywords: contract, contact of withdrawal, the consumer, unfair trade practices, consumer protection

Obsah Úvod... 1 1 Odstoupení od smlouvy... 2 1.1. Pojem... 2 1.2. Principy smluvního závazkového práva... 3 1.3. Předpoklad odstoupení od smlouvy... 6 1.4. Forma odstoupení od smlouvy... 7 1.5. Lhůty a odstoupení od smlouvy... 8 2 Odstoupení od smlouvy v porovnání současné a nové právní úpravy... 9 3 Důvody odstoupení od smlouvy a moţné právní následky... 14 3.1. Zákonné důvody odstoupení od smlouvy... 14 3.2. Smluvní důvody odstoupení od smlouvy... 19 3.3. Právní následky odstoupení od smlouvy... 20 3.4. Nárok na smluvní pokutu... 21 3.5. Nárok na odstupné... 21 4 Ochrana spotřebitele... 23 4.1. Vymezení základních pojmů... 23 4.2. Právní úprava ochrany spotřebitele... 24 4.3. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů... 33 4.4 Sankce... 34 5 Nekalé obchodní praktiky a příklady z praxe... 36 5.3. Příklady z praxe... 39 Závěr... 43 Seznam pouţitých zkratek:... 45 Seznam pouţité literatury... 45

Úvod V roce 2012 byla dokončena rekodifikace soukromého práva. V jejím rámci byl schválen nový občanský zákoník, ale také nový zákon o obchodních korporacích a nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Všechny tyto zákony vstoupily v účinnost dne 1. 1. 2014. Výše zmiňovaný a velmi diskutovaný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je znám pod názvem Nový občanský zákoník (dále jen NOZ ), přinesl mnoho změn, které se dotknou kaţdého občana. Tyto změny se týkají práva věcného, dědického a mnohé změny nastaly i v právu obchodním. V poslední zmiňované oblasti je upravena problematika institutu odstoupení od smlouvy a nekalé obchodní praktiky a těmito oblastmi se budu, ve své bakalářské práci, zabývat. Odstoupení od smlouvy a nekalé obchodní praktiky, jsou tématem, se kterým se setkáváme v kaţdodenním ţivotě, kdy je uzavírání smluv nejčastějším a nejhmatatelnějším případem aplikace práva, avšak ne kaţdý ví, jaká práva a povinnosti plynou při uzavírání smluvního vztahu, jeho skončení nebo co vše lze zařadit pod pojem nekalé obchodní praktiky. Cílem mé práce je v první části analyzovat základní principy občanskoprávního institutu odstoupení od smlouvy, následně porovnat současnou a novou právní úpravu a definovat moţné důvody odstoupení od smlouvy. Ve druhé části se budu zabývat problematikou ochrany spotřebitele a nekalými obchodními praktikami. 1

1 Odstoupení od smlouvy 1.1. Pojem Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem adresovaným druhé smluvní straně, kterým se ruší smluvní závazkový vztah. Uvedený právní úkon nabývá účinnosti okamţikem, kdy dojde do dispoziční sféry druhého subjektu. Jeho účinnost není podmíněna souhlasem druhého účastníka, ani rozhodnutím soudu. Odstoupit lze jen od platné smlouvy. Odstoupit od smlouvy je moţné jen tehdy, je-li to v zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. 1 Zánik závazkového právního vztahu můţe nastat splněním, coţ je optimální způsob, nebo druhým moţným způsobem a to je zánik právního vztahu odstoupením od smlouvy na základě nesplněného závazku vůči věřiteli. Jde tedy o institut práva, jímţ se jednostranně ruší vztahy, které vznikly na základě zákona a jeho podmínek nebo konkrétním smluvním ujednáním, upraveno v zákoně č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 344 (dále téţ ObchZ ), kdy účinnost není podmíněna souhlasem druhé strany. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 49 (dále téţ ObčZ ) upravuje právo, odstoupit od smlouvy, jednak pro případ uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, dále především jako sankci za prodlení dluţníka 2 či za jiné porušení smluvních povinností 3. Vedle případů zákonem stanovených je moţno od smlouvy odstoupit tehdy, bylo-li to jejími subjekty dohodnuto, ať jiţ při uzavření smlouvy nebo dodatečně 4. České právo neposkytuje, pro institut odstoupení od smlouvy, ucelenou úpravu. Tato problematika je rozptýlena do několika právních předpisů. Všeobecně úpravu můţeme nalézt v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 48 a v dalších právních předpisech jako v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním 1 http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=oc_245.htm 2 Ustanovení 517, odst. 1 ObčZ 3 Usnesení např. 597, 623, 679 ObčZ 4 Ustanovení 48, odstavec. 2, 497 ObčZ 2

zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 344-355, anebo v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 1.2. Principy smluvního závazkového práva Smluvní závazkové právo spočívá na některých obecných principech, které tvoří základní podstatu právního řádu a jsou promítnuty do právních oblastí i do jednotlivých právních institutů. Tyto principy nejsou většinou výslovně vyjádřeny v zákoně, ale jsou vytvořeny teoretickým uvaţováním a praxí soudů, jedná se především o teoretické zobecnění z obsahu jednotlivých ustanovení a institutů občanského zákoníku. Tyto principy zpravidla nepůsobí přímo právotvorně, ale jsou uplatňovány skrze jiţ zmíněné interpretace právních předpisů, především cestou soudcovského práva. Ve své práci bych chtěla uvést zejména tři z řady principů, které, dle mého mínění, nejvíce souvisejí s institutem odstoupení od smlouvy. Na prvním místě je to princip rovnosti stran, dále pak princip pacta sunt servanda a třetím neméně důleţitým je princip smluvní svobody (volnosti) stran. 1.2.1. Princip rovnosti stran Princip rovnosti v právech patří mezi základní pravidla demokratického právního státu. Poţadavek rovnosti je v ústavním pořádku České republiky definován v preambuli Ústavy a v čl. 1 Listiny základních práv a svobod: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. V právu se rovností rozumí především rovnost ve vztahu mezi občanem a státem: státní moc nesmí při aplikaci práva rozlišovat mezi občany na základě jejich společenského nebo ekonomického postavení, podle etnické příslušnosti, podle pohlaví, věku ani podle ţádného jiného diskriminačního dělítka. 5 Rovnost účastníku smluvních stran je typickým znakem pro soukromé právo. Tato rovnost je v občanském právu výslovně vyjádřena textem zákona V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení. 6 5 http://cs.wikipedia.org/wiki/rovnost_(pr%c3%a1vo) 6 Ustanovení 2 ObchZ 3

Toto rovné postavení se projevuje zásadně tak, ţe: ţádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůţe jednostranně druhému účastníku uloţit právní povinnosti, ale ani převést na něj práva, a ţádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůţe autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech z tohoto vztahu vznikajících. Toto oprávnění náleţí pouze soudu, výjimečně jiným orgánům, případně rovněţ výjimečně samotnému ohroţenému účastníku. Jde o výraz římskoprávní zásady, podle níţ nikdo nemůţe být soudcem ve vlastní při. 7 1.2.2. Princip pacta sunt servanda Princip pacta sunt servanda, můţeme přeloţit, jako smlouvy mají být plněny. Jedná se o princip, kterým je vyjádřena zásada, ţe jiţ uzavřené smlouvy a dohody, jako závazně učiněné projevy vůle, mají být dodrţovány a je jím vyjádřena závaznost ujednání, o toto pravidlo se v současné době často opírá ve svém rozsudku i Nejvyšší soud 8 či Ústavní soud 9. Teoreticky byla a je tato zásada někdy povaţována za základní, axiomatickou danou zásadu, ze které se odvíjí a na které stojí celý právní řád. 10 Tento princip má původ v římském právu, ale je přesněji formulován aţ ve středověku, římskoprávními školami. 1.2.3. Princip smluvní svobody stran Smluvní svobodou stran, jako projevu autonomie jejich vůle, se rozumí především svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, dále vybrat si smluvní stranu, zvolit si smluvní typ, určit obsah smlouvy, resp. obsah smlouvou zaloţeného závazkového právního vztahu, určit formu smlouvy a konečně smlouvu za dohodnutých podmínek i 7 http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&levelid=oc_140.htm 8 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9. 2007, sp. zn. 31 Cdo 3142/2006 9 Usnesení Ústavního soudu ze dne 19.5.2009, sp. zn. 1081/09 10 Knappová, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek II Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86395-36-7, s. 39. 4

zrušit 11. Ústavní zakotvení tohoto principu můţeme nalézt v zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 2, odst. 4 a v čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno Kaţdý občan můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Je to tedy projev svobodné vůle jedince v soukromoprávních vztazích, svoboda učinit právní úkon. Omezení tohoto jednaní, je moţné pouze zákonem, nebo za zákonem stanovených podmínek. 1.2.4. Shrnutí Z pohledu principů uvedených v předchozích odstavcích lze vyloţit institut odstoupení od smlouvy různými způsoby. V nemálo případech je moţné chápat institut odstoupení od smlouvy jako podstatné porušení těchto principů, ale je třeba na tuto problematiku pohlédnout z různých stran. Podle principu rovnosti stran, který je popsán výše, lze posuzovat jednostranné odstoupení od smlouvy jako nepřijatelné. Proto je potřeba vyloţit tento institut jako moţnou ochranu poškozené smluvní strany v případě, ţe dojde k porušení předmětné smlouvy stranou druhou. Z hlediska principu rovnosti stran by nemělo být moţné odstoupit od smlouvy, pokud nedojde k porušení smlouvy, druhou stranou a v případě, ţe k takovému případu dojde, mělo by být sankciováno. Z hlediska druhého principu pacta sunt servanda lze posuzovat odstoupení od smlouvy znovu jako jeho porušení, neboť jednostranné odstoupení od smlouvy nesplňuje primárním účel tohoto principu a ten je zajistit, aby závazky vyplývající pro strany ze smlouvy byly dodrţeny. Na druhou stranu lze na jednostranné zrušení smlouvy pohlíţet jako na důsledek předchozího porušení smluvní povinnosti, jde tedy opět o ochranu proti neplnění povinností plynoucích ze smlouvy. Proto lze na odstoupení od smlouvy pohlíţet jednak jako na porušení smlouvy a v druhém případě jako na důsledek, který porušením smlouvy vznikl. Druhý případ, tedy odstoupení od smlouvy jako důsledku porušení smlouvy, chrání tu ze smluvních stran, která dodrţuje ujednání ve smlouvě, ale není schopná donutit ke stejnému jednání stranu druhou. 11 Knappová, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek II Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86395-36-7, s. 34. 5

U dalšího principu, smluvní svobody stran, lze pohlíţet na odstoupení od smlouvy jako na určitý následek porušení smluvní povinnosti a tím ochránit účastníka takového vztahu, kdy dojde k nerovnováze sil a tím i k zásadní změně prosazení vůle stran, vyplývající ze smlouvy. V tomto případě se stranám navrhuje odstoupit od smlouvy a tím se vyvázat z vadného smluvního vztahu. 1.3. Předpoklad odstoupení od smlouvy Pro odstoupení od smlouvy musí být splněny některé předpoklady, je tedy třeba určit přesné podmínky, kdy a jakým postupem lze od smlouvy odstoupit. První a zásadní předpoklad, pro odstoupení od smlouvy, je platně uzavřená smlouva. Je proto nutné rozlišit vady samotného právního úkonu, který činí smlouvu relativně nebo absolutně neplatnou a vadami plnění smluvních povinností, které mohou být důvodem k odstoupení od smlouvy. Další předpoklad k odstoupení od smlouvy jsou důvody tohoto odstoupení, které rozdělujeme do dvou skupin, na smluvní a zákonné. Smluvní důvody pro odstoupení provází princip smluvní svobody (volnosti) stran jako projev autonomie jejich vůle, smluvní strany závazkového vztahu si mohou důvody a podmínky pro odstoupení od smlouvy sjednat libovolně dle potřeb a uváţení. Příkladem můţe být ujednání ve smlouvě, kdy je pouze jedna strana oprávněna k odstoupení či ustanovení uvedená ve smlouvě, kdy pro kaţdou ze stran závazkového vztahu jsou stanoveny jiné smluvní podmínky. Občanský zákoník umoţňuje smluvním stranám dohodnout si své vlastní podmínky odstoupení od smlouvy, ale má i pravomoc tyto podmínky zákonným způsobem omezit. Zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy jsou rozmístěny v různých částech občanského zákoníku. Důvody k odstoupení lze rozdělit na obecné, do kterých můţeme zahrnout: uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek ( 49 ObčZ), prodlení dluţníka ( 517 ObčZ), zmaření volby splnění závazku ( 561 ObčZ), nemoţnost plnění ( 575, odst. 3, 576 ObčZ) dále na důvody speciální kam lze uvést důvody, které se týkají smluvních typů v občanském zákoníku: důvody pro odstoupení od kupní smlouvy ( 613, 616, 622 ObčZ), od smlouvy o dílo ( 635, 636, 637, 638, 639 a 642 ObčZ), od nájemní smlouvy ( 666, 667, 679, 684 a 716 ObčZ), od příkazní smlouvy ( 735 ObčZ), od smlouvy o ubytování ( 759 ObčZ). 6

1.4. Forma odstoupení od smlouvy Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon, adresovaný druhé straně, kterým se ruší závazkový vztah v okamţiku, kdy dojde druhé straně 12. Právní úkon musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. 13 Odstoupení od smlouvy je tedy právní úkon, který musí, po formální stránce, splňovat všechny náleţitosti. Formu odstoupení od smlouvy můţeme rozlišit na odstoupení na základě smluvního ujednání účastníku nebo na základě zákona. V případě, kdy se jedná o odstoupení na základě smluvního ujednání účastníků, které není v zákoně upraveno konkrétně, upravuje odstoupení od smlouvy ta určitá úmluva v předmětné smlouvě, která stanovuje, jakým způsobem dojde k odstoupení mezi smluvními stranami. Platné odstoupení od smlouvy musí obsahovat veškeré náleţitosti formy právního úkonu, musí být ve shodě s obecným ustanovením. 14 Dalším předpokladem platného odstoupení od smlouvy je srozumitelnost, tzn., u druhé strany nevznikne pochybnost a bezpečně pochopí, ţe se jedná o právní úkon odstoupení od smlouvy. V občanském právu je písemná podoba poţadována jen u smluv, které byly v písemně formě sepsány. 15 Ostatní náleţitosti jako způsob doručení, další podmínky a jiné okolnosti určuje konkrétně právě dohoda mezi stranami smluvního vztahu. Odstoupení od smlouvy je adresovaný právní úkon, který je projevem vůle jedné strany určený konkrétnímu subjektu (adresátovi). A vznikne aţ v okamţiku, kdy projev vůle dojde do sféry adresáta, a ten tak získá moţnost se s jeho obsahem seznámit. Obecně lze předpokládat, ţe odstoupení od smlouvy musí být provedeno tak, aby nebyly vzbuzeny pochybnosti u druhé strany, o který úkon se jedná. 12 Knappová, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné, svazek II Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN 80-86395-36-7, s. 154. 13 Ustanovení 37, odst. 1 ObčZ 14 Ustanovení 40, odst. 1 ObčZ 15 Ustanovení 40, odst. 2 ObčZ 7

1.5. Lhůty a odstoupení od smlouvy Občanský zákoník neobsahuje a ani neupravuje, konkrétní způsob, obecnou lhůtu k odstoupení od smlouvy. Při uplatnění principu volnosti, tak zásadním pro soukromé právo, není stanovení lhůt, pro odstoupení od smlouvy, nikterak omezeno a je plně na dohodě účastníků smluvních stran. Jsou však stanoveny lhůty pro některé typy smlouvy. Příkladem je spotřebitelská smlouva, občanský zákoník stanoví, ţe od smlouvy uzavřené na dálku, má spotřebitel právo odstoupit do 14 dnů od převzetí zboţí. Tato lhůta se prodlouţí na 3 měsíce v případě, ţe dodavatel nepředá spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem 16. Obecně platí, ţe v případě, kdy zákon neupravuje začátek lhůty k odstoupení od smlouvy, vzniká moţnost odstoupení po té, co byla smlouva platně uzavřena. Počátkem lhůty, ve které je moţné odstoupit od platné smlouvy, můţe být jak okamţik vzniku smlouvy, tak i např. porušení povinností, které ze smlouvy vyplývají. Konec lhůty je pro konkrétní případ stanoven zákonem nebo se uplatní ustanovení týkající se promlčení. Na institut odstoupení od smlouvy, který je výkonem majetkového práva, se uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta 17. 16 Ustanovení 53, odst. 7 ObčZ 17 Ustanovení 101 ObčZ 8

2 Odstoupení od smlouvy v porovnání současné a nové právní úpravy NOZ, vymezuje, oproti staré právní úpravě ObčZ, v širší míře institut odstoupení od smlouvy. Je to tím, ţe NOZ nahradí nejen ten původní, ale zastupuje řadu dalších předpisů, mezi něţ patří i ObchZ. V praxi to znamená, ţe došlo ke sjednocení závazkového práva, v tomto případě, ţe smlouvy jiţ nejsou upraveny podle občanského nebo obchodního zákoníku. Institut odstoupení od smlouvy je, v NOZ, upraven ve čtvrté, nejobsáhlejší, části nazvané Relativní majetková práva. Obsahuje jak smlouvy různého druhu, tak i odpovědnost za škodu, jako závazku z deliktního jednání. V celkovém pojetí úpravy závazků z právních jednání se výrazně promítá ústřední zásada NOZ, kterou je zásada autonomie vůle. Tato se projevuje zejména následujícími způsoby: Ustanovení o smluvním právu jsou zásadně dispozitivní V případě, ţe stranám nevyhovuje zákonná úprava, mohou si vymezení práv a povinností upravit odchylně. Znění zákona má slouţit jako inspirace a podklad pro uzavírání smluv. Pravidla pro vznik, změnu i zánik závazku jsou méně přísná Účastnící smluvního vztahu se nemusí drţet přesně postupu vzniku smluvního závazku, kterým je návrh a jeho přijetí, ale jsou jim dány i jiné moţnosti jako například vznik smlouvy tzv. faktickou akceptací návrhu smlouvy. 1744 Adresát nabídky nemusí navrhovateli oznamovat, ţe s jeho návrhem souhlasí. Nabídku můţe přijmout jednoduše tak, ţe se podle ní zachová, zejména tím způsobem, ţe poskytne nebo přijme plnění druhé strany. 18 18 http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny/ 9

1743 Pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí v případě, ţe navrhovatel vyrozumí osobu, které byla učiněna nabídka alespoň ústně, ţe je přijetí povaţováno za včasné nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou. 19 Ochrana slabší smluvní strany NOZ dále pamatuje na ujednání o ochraně slabší strany smluvního vztahu. Definice slabší strany však není přesně vymezena a bude potřeba ji odvozovat z určitého smluvního vztahu. Slabší stranu tak bude potřeba dovodit třeba dle vlivu na obsah závazku či jaké má osobní zkušeností či znalostí. V případě vzniku rizika zneuţití slabší strany jsou v NOZ ochranná ustanovení, která lze pro tento případ vyuţít. Jedná se o tato ustanovení: 433 Zákaz zneuţití postavení k vytváření nebo vyuţití závislosti slabší strany a nastolení nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran. 1810 a násl. upravující ochranu spotřebitele. 1798 a násl. regulující postavení stran smluv uzavíraných adhezním způsobem. 1793 1797 o neúměrném zkrácení a lichvě. Ochrana spotřebitele 1810 Přehledná a srozumitelná úprava pravidel, náleţitostí a obsahu, které upravují postupu při uzavírání smluv mezi podnikatelem ( 420 a 421) a spotřebitelem ( 419). 1811 Podnikateli má uloţeny rozsáhlé infomační povinnosti vůči spotřebiteli, které je mu povinen sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. 181 Soupis zakázaných ujednání, která vytvářejí, v případě práv a povinností smluvních stran, zásadní nerovnováhu vztahu a mluví v neprospěch spotřebitele. 19 19 http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny/ 10

1838 a 1851 Upravují ochranu spotřebitele při neobjednaném plnění. Spotřebitel není povinen na své náklady vracet zboţí, nic hradit ani podnikatele vyrozumět ohledně neobjednaného zboţí, které mu bylo vnuceno. 20 Nový občanský zákoník: Zavádí nové pojmy jako internet, kdy slovo internet se v textu objevuje kupodivu pouze dvakrát a to: 1830 Pokud podnikatel umoţňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí. 1840 Ustanovení tohoto pododdílu se nepouţijí na smlouvu j) uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné sluţby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho pouţívání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem. uvádí další novým pojmem, kterým je slovo elektronický, vyskytující se v hojnější míře a to u těchto ustanovení: 561 (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyţaduje podpis jednajícího. Podpis můţe být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 562 (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umoţňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, ţe záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti 20 http://obcanskyzakonik.justice.cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny/ 11

změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, ţe záznam je spolehlivý. 1811 (2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, neţ spotřebitel učiní závaznou nabídku a) svoji totoţnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, Změna lhůt odstoupení od smlouvy 1829 (1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běţí ode dne uzavření smlouvy a jde-li o a) kupní smlouvu, ode dne převzetí zboţí, b) smlouvu, jejímţ předmětem je několik druhů zboţí nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboţí, nebo c) smlouvu, jejímţ předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboţí, ode dne převzetí první dodávky zboţí. (2) Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s 1820 odst. 1 písm. f), můţe spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce (3) Jestliţe však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běţí čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdrţel. Novým obecným důvodem pro odstoupení od smlouvy je podstatné porušení 2003 (2) Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyuţila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany. Podrobnější úprava při odstoupení od smlouvy vůči třetím osobám, při nároku na smluvní pokutu, úroky z prodlení a náhradu škody. 2005 (1) Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. 12

(2) Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud jiţ dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Nemoţnost plnění dluhu v důsledku prodlení věřitele 1968 Dluţník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dluţník není za prodlení odpovědný, nemůţe-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Místo odstoupení od smlouvy vytvořen nový institut výpověď bez výpovědí doby 1998 (2) Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi. Nově je zde upravena zásada nemoţnosti odstoupení od kupní smlouvy v případě, ţe nelze vrátit věc, která byla předmětem smluvního vztahu. 2615 (2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn poţadovat provedení náhradního díla, jestliţe předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli. 13

3 Důvody odstoupení od smlouvy a moţné právní následky 3.1. Zákonné důvody odstoupení od smlouvy Zákonem stanovené důvody u institutu odstoupení od smlouvy můţeme rozčlenit na obecné důvody, které zahrnují veškeré smlouvy spadající pod reţim občanského zákoníku a na důvody zvláštní, které občanský zákoník pouţívá pro jednotlivé smluvní typy. 3.1.1. Obecné důvody Do obecných důvodů pro odstoupení od smlouvy můţeme zařadit prodlení dluţníka, vady plnění, uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, nemoţnost odstoupení od smluv spotřebitelských a fixních. 3.1.1.1. Prodlení dluţníka Dluţník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliţe jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, můţe se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. 21 Jedním z nejčastějších důvodů pro odstoupení od smlouvy je prodlení dluţníka. Důleţitým ukazatelem u tohoto důvodu je určení jak dlouho se dluţník nachází v prodlení, tzn., ţe svůj dluh neplní řádně a včas. Neplnění závazku řádně je všeobecně chápáno jako nesplnění náleţitostí závazku, příklad: nedodrţení předmětu plnění, nedodrţení způsobu plnění atp.. Včasnost plnění je posuzována podle stanovené lhůty k plnění, která je ujednána ve smlouvě. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dluţník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem poţádán. 22 V případě, ţe smlouva neobsahuje přesné ujednání ohledně lhůty plnění, je 21 Ustanovení 517, odst. 1, ObčZ 22 Ustanovení 563, ObčZ 14

dluţník povinen plnit dle poţádání věřitele. A zároveň platí, ţe se dluţník nemůţe ocitnout v prodlení, pokud není předem stanovena lhůta k plnění a věřitel si nevyţádá plnění od dluţníka. Pokud dluţník nesplní včas stanovenou lhůtu k plnění, je věřitel oprávněn odstoupit od smlouvy, ale nejdříve je povinen poskytnout dluţníkovi dodatečnou lhůtu ke splnění, která musí být přiměřená, aby bylo moţné dluh splnit. 23 Dodatečnou lhůtu pro splnění dluhu určuje výhradně věřitel a měla by být přiměřeně dlouhá s ohledem na určitý konkrétní případ. 3.1.1.2. Vady plnění Aby plnění dluţníka mělo za následek zánik dluhu splněním, musí být řádné. Plnění není řádné, má-li nedostatky, tj. vady, které mají z právního hlediska význam tehdy, spojují-li s nimi předpisy občanského práva nebo dohoda účastníků určité právní následky. Z hlediska právního významu vadného plnění se rozlišují na vady podstatné a nepodstatné, vady odstranitelné a neodstranitelné, vady právní a faktické (odpovědnost za vady). 24 I plnění, které můţe být úplné z pohledu termínu dodání, můţe vykazovat vady. Z obecného hlediska je můţeme rozdělit na vady faktické a vady právní. Faktickými vadami je myšlena kvalitativní nebo kvantitativní strana plnění, které bylo smluvně ujednáno. Kupující má ze zákona nárok na odstoupení od smlouvy, pokud zjistí na věci vadu, která zapříčiní, ţe je neupotřebitelná. Jestliţe dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má téţ právo od smlouvy odstoupit. 25 Kupující má dále nárok na odstoupení od smlouvy v případě, ţe byl prodávajícím ubezpečen, ţe věc má určité vlastnosti a nemá ţádné vady a následně se ukáţe, ţe toto ujištění bylo nepravdivé. Pro případ, kdy je konstatována bezvadnost věci, není určující, jestli prodávající o vadách věděl či ne. Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, 23 Ustanovení 517, odst. 1, ObčZ 24 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 25 Ustanovení 597, odst.1 ObčZ 15

jestliţe jej prodávající ujistil, ţe věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo ţe nemá ţádné vady, a toto ujištění se ukáţe nepravdivým. 26 U dělení vad na podstatné a nepodstatné má oprávněná strana, v případě podstatného porušení, moţnost od smlouvy odstoupit pokud oznámí druhé straně vadu plnění včas. U nepodstatného porušení je moţnost odstoupit od smlouvy pouze, kdyţ jsou splněny další zákonné podmínky. 3.1.1.3. Tíseň za nápadně nevýhodných podmínek Tísní se rozumí stav jednajícího, který není závislý na tom, jak stav tísně vznikl a kdo jej vyvolal. Tíseň je ekonomickým, sociálním, zdravotním a jiným stavem, který svojí existencí deformuje vůli jednajícího tak, ţe ho lze donutit k učinění právního úkonu, který by jinak neučinil. Právně významná je pouze taková tíseň, která vede k uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek (především při porušení ekvivalentnosti vzájemně poskytnutých plnění). Protoţe stav tísně má objektivní povahu, účastník, který z něj těţí, o něm nemusí vůbec vědět. Jestliţe však tento účastník sám tíseň druhého zavinil nebo jí vyuţil, ponese za její nepříznivé následky odpovědnost. (zejména se nebude moci domáhat plnění z takového úkonu ani náhrady škody, kdyţ jednající v tísni od smlouvy odstoupí, naopak sám bude mít povinnost nahradit škodu, která druhé smluvní straně vznikla). 27 Nápadně nevýhodné podmínky se posuzují individuálně. U smluv se vzájemným splněním můţe být určujícím hlediskem ekonomická ekvivalence poskytnutých plnění. Toto hledisko není jediným, nápadně nevýhodné podmínky mohou spočívat i v jiných aspektech, mohou se objevit také u bezúplatných smluv. Účastník, který smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, je oprávněn od smlouvy odstoupit. 28 Z definic uvedených výše můţeme odvodit, ţe v případě, kdy se dotčená smluvní strana dovolává odstoupení od smlouvy, uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, je potřeba posoudit obě tyto skutečnosti odděleně. Odstoupit od smlouvy pak lze pouze v případě, ţe obě podmínky jsou kumulativně splněny. 26 Ustanovení 597, odst. 2 ObčZ 27 http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_470.htm 28 http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_470.htm 16

3.1.1.4. Nemoţnost plnění a následná nemoţnost plnění Nemoţnost plnění, je-li plnění nemoţné, smlouva nevznikne. Plnění se však můţe stát nemoţným aţ po vzniku závazku. Stane-li se plnění nemoţným, povinnost dluţníka plnit zanikne. 29. K tomuto následku však dochází pouze tehdy, jde-li o tzv. absolutní nemoţnost, nikoli nemoţnost tzv. hospodářskou, kdy plnění je sice moţné, ale aţ po sjednané době, za ztíţených podmínek nebo s většími náklady. Nemoţným se můţe stát pouze plnění individuálně určené, neboť plnění určené druhově je v případě nemoţnosti nahraditelné jiným téhoţ druhu a kvality a z povahy věci nevyvolává zánik povinnosti dluţníka plnit. Stane-li se plnění nemoţné pouze z části, zaniká závazek pouze v této části, nikoli zásadně celý. Věřitel však můţe ohledně zbývajícího plnění odstoupit od smlouvy. Při částečné nemoţnosti zaniká pouze část závazku postiţená nemoţností. Jestliţe však vyplývá z povahy smlouvy nebo účelu plnění, který byl stranám znám při vzniku závazku, ţe plnění zbývající části nemůţe mít pro věřitele ţádný význam, zaniká celý závazkový vztah, ledaţe věřitel bez zbytečného odkladu sdělí dluţníkovi, ţe na zbytku plnění trvá. 30 Stane-li se, v obchodních vztazích, plnění nemoţným dodatečně, závazek zaniká. Plnění není nemoţné, pokud jej lze uskutečnit i za ztíţených podmínek, s většími náklady, nebo aţ po sjednaném čase 31 nebo ho lze splnit pomocí jiné osoby 32. Nemoţnost právní, upravuje obchodní zákoník, závazek se stává nesplnitelným téţ v případě, kdy právní předpisy, vydané po uzavření smlouvy, a jejichţ účinnost není časově ohraničená, dluţníkovi zakazují chování, k němuţ je zavázán, nebo vyţadují úřední povolení, které dluţníku nebylo uděleno, ačkoli o ně řádně usiloval. 33 3.1.1.5. Fixní smlouvy Fixní smlouva je smlouva, v níţ byla stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, ţe na opoţděném plnění nemůţe mít věřitel zájem. V 29 Ustanovení 575, odst. 1, ObčZ 30 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 31 Ustanovení 575 ObčZ 32 Ustanovení 352 odst. 1 ObchZ 33 Ustanovení 352 odst. 2 ObchZ 17

takovém případě se prodlením dluţníka smlouva od počátku ruší. Jestliţe věřitel má na opoţděném plnění zájem, musí dluţníkovi bez zbytečného odkladu oznámit, ţe na plnění trvá 34. V obchodních vztazích platí, ţe u fixní smlouvy nastanou počátkem prodlení dluţníka účinky odstoupení od smlouvy, jestliţe věřitel před touto dobou neoznámí, ţe trvá na splnění závazku. 35 3.1.1.6. Spotřebitelské smlouvy Problematika spotřebitelských smluv je úzce spjata s institutem ochrany spotřebitele. Právní úpravu této problematiky můţeme nalézt jak ve veřejnoprávních tak i v soukromoprávních předpisech. Ve veřejnoprávní oblasti je tento institut komplexně upraven zákonem č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v soukromoprávní oblasti je tato problematika upravena v hlavě páté, první části zákona č. 40/1994 Sb., občansky zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k potřebě úpravy souladu, oblasti institutu ochrany spotřebitele s předpisy Evropských společenství (dále téţ ES), došlo novelou občanského zákoníku 36 k implementaci směrnic ES do právního řádu ČR. Spotřebitelské smlouvy jsou smlouvy kupní, o dílo atp., pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské, zatímco dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti jedná. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách se pouţijí i na vztahy obchodněprávní, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem ( 262 ObchZ) 37. Obecně se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůţe vzdát svých práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své postavení. Zakazují se rovněţ ujednání, která v rozporu s poţadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu 34 Ustanovení 518 ObčZ 35 Ustanovení 349 odst. 3 ObchZ 36 Předpis č. 367/2000 Sb. 37 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 18

v právech a povinnostech stran. Zákon obsahuje i demonstrativní výčet takto nepřípustných ujednání, např. omezující práva spotřebitele z odpovědnosti za vady nebo z odpovědnosti za škodu. Porušení těchto zákazů vede k relativní neplatnosti takovýchto ujednání. 38 3.2. Smluvní důvody odstoupení od smlouvy Účastníkům smluvní stran je dána moţnost upravit si podmínky týkajících se odstoupení od smlouvy podle jejich vůle. Od smlouvy můţe účastník odstoupit, jen jestliţe je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. 39 Strany tak mají volnost jak si podmínky nad rámec, ohledně odstoupení od smlouvy, vzájemně upraví. Dále mají moţnost sjednat si odlišné účinky odstoupení od smlouvy Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. 40 Smluvní strany však nejsou v problematice institutu odstoupení od smlouvy neomezení. Jedním z těchto omezení je skutečnost, ţe strany, při úpravě podmínek smluvního vztahu ve smlouvě, nemohou vyloučit zákonné důvody odstoupení od smlouvy, tzn., musí přizpůsobit své jednání kogentním normám, které se vztahují k institutu odstoupení od smlouvy. Z toho vyplývá, ţe smluvní strany mají moţnost upravovat a rozšiřovat podmínky dle svého uváţení, lze tak dojít aţ do stavu, kdy bude upraven, nárok stran, na odstoupení od smlouvy bez udání důvodů, coţ není jednání zákonem zakázané. Naopak zúţení nebo vyloučení moţnosti odstoupení od smlouvy by znamenalo zásah a popření principu, ţe nikdo se nemůţe vzdát práv, která mu v budoucnu teprve vzniknou. Smluvní strany, které vstupují do smluvního vztahu, by neměly podceňovat podmínky odstoupení od smlouvy, naopak je pečlivě uváţit a náleţitě do smlouvy zapracovat. Vyhnou se tak v budoucnu moţným potíţím, které s tím mohou být spojené. 38 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 Heslo: Spotřebitelské smlouvy 39 Ustanovení 48, odst.1 ObčZ 40 Ustanovení 48, odst.2 ObčZ 19

3.3. Právní následky odstoupení od smlouvy 3.3.1. Zrušení smlouvy Zrušení smlouvy je následkem, který je spojen s odstoupením od smlouvy, kdy se ruší předmětná smlouva a právní vztah, který byl touto smlouvou zaloţen. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. 41 Smlouva se ruší od počátku ex tunc, nebyl-li účastníky či právním předpisem stanoven jiný časový okamţik, od něhoţ se smlouva ruší. Smluvní strany si však dle zákona mohou dopad následků upravit odlišně. 3.3.2. Plnění ze smlouvy Plnění ze smlouvy je vznik povinnosti účastníků vzájemně se majetkově vypořádat. Níţe moţné způsoby odstoupení od smlouvy v případě, ţe ze smlouvy ještě nebylo plněno anebo plnění proběhlo částečně. V případě, ţe ţádná ze stran ještě ničeho neplnila, závazek plnění zanikne celý. Ve výsledku lze tento smluvní vztah posoudit, jako by nikdy nenastal. Další moţná situace můţe nastat, pokud jiţ bylo ze smlouvy plněno, následně nastaly okolnosti k odstoupení od smlouvy a smlouva byla od počátku zrušena. V tomto případě jsou strany povinné vrátit vše, co ze smlouvy získaly. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 42 Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 43 Nároky stran, které vzniknou tímto plněním se tak přesouvají do působnosti bezdůvodného obohacení. Vzniká následek odstoupení od smlouvy, kdy povinností smluvních stran je vrátit vše co ze smlouvy vzešlo. 41 Ustanovení 48, odst.2 ObčZ 42 Ustanovení 451, odst. 1 ObčZ 43 Ustanovení 451, odst. 2 ObčZ 20

3.4. Nárok na smluvní pokutu Jedním z nejčastějších způsobů, jak zajistit řádné a včasné splnění závazku ze smlouvy, je smluvní pokuta. Sjednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší zavázán pokutu zaplatit, i kdyţ oprávněnému účastníku poručením povinnosti nevznikne škoda. 44 Podstatou smluvní pokuty je zpravidla peněţité plnění, které je povinna poskytnout jedna strana závazkového vztahu straně druhé v případě porušení její povinnosti ze smlouvy. Smluvní pokuta vzniká dohodou stran, která musí mít písemnou formu. Zpravidla spočívá v penězích, lze však sjednat i jiné plnění. Smyslem (funkcí) smluvní pokuty je zajistit plnění ze závazku a současně poskytnout paušální částky pro náhradu eventuální škody vzniklé porušením smluvní povinnosti. Proto, není-li dohodnuto mezi účastníky jinak, věřitel není oprávněn poţadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Pro platnost ujednání o smluvní pokutě je nutno určit ve smlouvě výši pokuty nebo stanovit způsob jejího určení. Vznikne-li věřiteli porušením povinnosti ze závazku škoda přesahující sjednanou smluvní pokutu, můţe se jí věřitel na dluţníkovi domáhat, jen bylo-li to předem dohodnuto. Protoţe odpovědnost ze smluvní pokuty je odpovědností za zavinění, dluţník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliţe porušení povinnosti nezavinil, pokud není mezi stranami ujednáno jinak. 45 3.5. Nárok na odstupné V obchodních závazkových vztazích mohou strany zahrnout do smlouvy ujednání o zrušení smlouvy zaplacením určité částky jako odstupného. Základní podmínkou tady je, ţe moţnost tohoto postupu byla zahrnuta do smlouvy. Oprávnění zrušit smlouvu zaplacením odstupného se můţe týkat jak všech stran smluvního vztahu, tak jen jedné určité strany. Pokud oprávněná osoba oznámí druhé straně, ţe svého práva 44 Ustanovení 544, odst.1 ObčZ 45 http://www.epravo.cz/top/clanky/smluvni-pokuta-jako-zajistovaci-institut-soukromeho-prava- 55174.html 21

vyuţívá a stanovené odstupné zaplatí, zrušuje se smlouva zpětně od svého vzniku. Tedy se na ni hledí, jako by nebyla uzavřena. Na rozdíl od odstoupení od smlouvy nevzniká tudíţ stranám nárok na náhradu škody způsobené zrušením smlouvy. Úprava odstupného v obchodním zákoníku je dispozitivní, takţe si strany mohou podmínky a účinky odstupného dojednat odlišně. Např. se mohou dohodnout, ţe moţnost zrušit smlouvu zaplacením odstupného nastává i v případě, kdy jedna ze stran jiţ svůj závazek splnila. Pak by ovšem této straně vznikl nárok na vrácení poskytnutého plnění. 46 V opačném případě by strana, která plnění přijala, musela nést následky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 47 Odstupné závisí na vůli smluvních stran, kdy můţe být vázáno odstoupení jedné ze smluvních stran na zaplacení určité částky straně druhé. Odstupné můţe být sjednáno v penězích i plnění. 48 46 Ustanovení 351 odst. 2 ObchZ 47 Ustanovení 451 ObčZ 48 Ustanovení 355 ObchZ 22

4 Ochrana spotřebitele Ochranu spotřebitele můţeme definovat jako systematickou činnost zákonodárce, kdy je cílem vyrovnat a posílit postavení spotřebitele na trhu vůči prodávajícímu. Také lze hovořit o systematické činnosti normotvůrce, která stanoví minimální kvalitativní a bezpečnostní standardy výrobků určených pro spotřebitele jako koncového uţivatele a nařizuje informační povinnost na základě, které se kupující můţe rozhodnout, zda si prodávané zboţí zakoupí či nikoliv. 49 Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním tzv. spotřebitelských smluv. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně pak jiné smlouvy, a to v případech, kdy smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Právo ochrany spotřebitele sleduje cíl zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového právního vztahu. 50 4.1. Vymezení základních pojmů Spotřebitel Spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 51 Hlavním znakem spotřebitele je, ţe je účastníkem trhu, koncovým uţivatelem, kdy si prostřednictvím koupě, pořizuje výrobky a sluţby pro vlastní spotřebu. Spotřebitelské smlouvy Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 52 49 Horová, Olga, Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. Praha, Oeconomica, 2004. S. 136 ISBN 80-245-0690-4 50 http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pravo-ochrany-spotrebitele-opu-4605.html 51 Ustanovení 2, odst.1, odst.1, písmeno a) ZOS 52 Ustanovení 52, odst.1 ObčZ 23

Prodávající Prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje sluţby. 53 Prodávajícím se pro účely tohoto zákona rozumí i fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a ţivočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny. 54 Dodavatel Dodavatelem kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. 55 4.2. Právní úprava ochrany spotřebitele V České republice je ochrana spotřebitele zajištěna oblastech soukromého práva, zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, kdy je ochrana spotřebitele umoţněna prostřednictvím tzv. kogentních ustanovení, jedná se především o spotřebitelské smlouvy, od kterých se smluvní strany nemohou odchýlit. Dalším zákonem upravující pozici spotřebitele je zákon č. 513/1991. Tento zákon upravuje obchodně závazkové vztahy smluvních stran, postavení podnikatelů a další vztahy související s podnikatelskou činností. Další oblastí je oblast veřejného práva, kterou upravuje zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tento zákon je nejdůleţitější a nejúplnější právní úpravou v oblasti ochrany spotřebitele. 4.2.1. Soukromé právo Ochranu spotřebitele v soukromoprávní úpravě tvoří předpisy občanského práva a práva obchodního, kdy je typickým znakem rovnost vztahu subjektů. Charakterem pro soukromoprávní subjekty je ochrana spotřebitele skrze ustanovení ve spotřebitelských smlouvách, které mají kogentní charakter, od kterých není moţné se odchýlit. Spotřebitel má moţnost se bránit, v případě, ţe bylo porušeno právo, typickým 53 Ustanovení 2, odst.1, písmeno b) ZOS 54 Ustanovení 2, odst. 2 ZOS 55 Ustanovení 2, odst. 1, písmeno e) ZOS 24

prostředkem soukromého práva, kterým je podání ţaloby k soudu a ţádat zjednání nápravy. 56 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Je nejvýznamnější právní normou upravující soukromoprávní hlediska jako majetkoprávní vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami, nebo majetkoprávní vztahy, které jsou mezi těmito osobami a státem. Spotřebitel zde nalezne ustanovení, která se týkají jejich práv a povinností. Dále jsou zde definovány odpovědnost za vady, záruční doba nebo spotřebitelská smlouva. Tento zákon upravuje povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv se zřetelem na ochranu spotřebitele. Obecně se u spotřebitelských smluv smluvní ustanovení nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Zákon poskytuje spotřebiteli práva, kterých se nemůţe vzdát, nebo jinak znevýhodnit své smluvní postavení Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 57 Tzn., ţe stanovení si vlastních podmínek ve smlouvě a tím se odklonit od zákona není prodejci umoţněno a je tomu tak i v případě, ţe by s takovým ujednáním ve smlouvě souhlasil i spotřebitel. Občanský zákoník se dále zabývá také smlouvami uzavřenými na dálku či mimo provozovnu. Smlouvy sjednané mimo prostor obvyklý k podnikání (mimo provozovnu) jsou typickým znakem prodejců na předváděcích akcích, prodejců po telefonu a u podomního prodeje. U smlouvy, která je sjednána mimo prostory obvyklé k podnikání lze provést odstoupení od smlouvy bez udání důvodů a bez sankce ve lhůtě 14 dnů od jejího sjednání. Dodavatel má povinnost ze zákona na tuto skutečnost spotřebitele písemně upozornit. Lhůta se prodluţuje na 1 měsíc v případě, ţe dodavatel doposud nedodal zakoupené zboţí. Pro uzavření smlouvy mohou být pouţity prostředky komunikace na dálku, které umoţňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy 56 HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. Vydání 1. Praha ASPI Publishing, s.r.o.. 2006. Strana 360 ISBN 80-7357-172-2 57 Ustanovení 55, odst. 1 ObčZ 25

(automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet. 58 V případě, ţe je smlouva uzavřená tímto způsobem, má spotřebitel právo od této smlouvy odstoupit. Lhůta 14 dnů začíná běţet od převzetí plnění smlouvy. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Obchodní zákoník nahradil dříve platný hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu a zrušil i řadu dalších právních předpisů ( 772 ObchZ). Vychází ze zásady, ţe základem soukromoprávní úpravy vztahů i v ekonomice je občanský zákoník. Obchodní zákoník ve vztahu k němu představuje zvláštní zákon, který upravuje ty otázky, které jsou pro oblast podnikání více či méně specifické. Jeho podoba je do značné míry určena tím, ţe od r. 1990 nedošlo k vydání nového občanského zákoníku, pouze k jeho dílčím změnám. Proto bylo nutné v obchodním upravit řadu otázek, zejména pokud jde o závazkové vztahy, samostatně a odchylně od nevyhovující úpravy v občanském zákoníku. Předmětem úpravy jsou tři okruhy otázek: postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, některé vztahy s podnikáním související. Upravuje smlouvy, které se uţívají k uzavření právních vztahů, které nejsou uzavírány mezi podnikateli (tzv. absolutní obchody). To se týká např. smluv o úvěru, inkasu, vkladovém účtu. 59 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ NOZ ) je tematicky rozdělen do pěti částí Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Obecná část NOZ především vymezuje jednotlivé pojmy, které následně text občanského zákoníku pouţívá. Dnešní zákon o rodině je umístěn v části Rodinné právo. Zahrnuje jak institutu manţelství, tak vztahy mezi příbuznými, zejména se zabývá 58 Ustanovení 53, odst.1 ObčZ 59 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Právnický slovník. 2. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-740-5 26