JESENICKO Jeseník Předchůdcem dnešního města byla osada založená na počátku 13. století při soutoku říček Staříč a Bělá. Podle zdejších rozlehlých štěrkovišť získala název Frývaldov, který byl odvozen od německého výrazu frei Jesenická radnice. Předchozí strana: Cesta z Červenohorského sedla na Šerák. 140 vom Walde neboli odlesněné místo. Kolem soutoku vedla významná obchodní stezka spojující Moravu a Slezsko, takže se osada rychle rozvíjela a již na začátku druhé poloviny 13. století měla charakter města, vznikajícího na pravidelném půdorysu. Městský statut získal Frývaldov ofi ciálně roku 1295. Na počátku 14. století se v okolí města těžila železná ruda, která se zpracovávala v třinácti okolních hamrech. Na počátku 16. století se těžba rozmohla natolik, že Frývaldov získal od vratislavského biskupa Jana Thurza statut horního města. Nedlouho poté se stal majetkem známé podnikatelské rodiny Fuggerů z Augšpurku, která jej však po vytěžení rudných zásob roku 1547 prodala vratislavskému biskupství. Hornictví vystřídalo plátenictví, které se úspěšně rozvíjelo, takže zdejší výrobky se vyvážely nejen do celé Evropy, ale i do zámořských osad v Novém světě. Vedle událostí třicetileté války město v první polovině 17. století postihly také hrůzy čarodějnických procesů, které si jen zde vyžádaly 102 oběti z řad mužů i žen. Po ztrátě části Slezska roku 1742 byli navíc zdejší řemeslníci postiženi ztrátou řady trhů. Ve dvacátých letech 18. století zde podnikatel Adolf Rayman založil textilní manufakturu, která brzy pohltila konkurenční podniky a získala ve městě monopolní postavení. Důležitou událostí byl rovněž vznik klimatických lázní, které roku 1822 nedaleko od města vybudoval Vincenc Priessnitz a díky nimž do města přijížděla řada významných osobností. Roku 1850 se Frývaldov stal sídlem okresního hejtmanství. S rozvojem průmyslu stoupal i počet obyvatel, který kolem roku 1870 přesáhl www.jesenik.org
JESENÍK 5 000. Roku 1888 byla dokončena železniční trať mezi Hanušovicemi a Głuchołazy, díky níž zesílil i příliv turistů vyhledávajících okolní neporušenou přírodu. Vznik samostatného Československa většina obyvatel města nepřijala s nadšením a roku 1931 vyvrcholila krizová situace v průmyslu tzv. Frývaldovskou stávkou, při níž bylo četníky zabito osm dělníků protestujících proti snižování mezd a propouštění. Roku 1947 bylo město přejmenováno na Jeseník. V druhé polovině 20. století značně utrpěla historická část města necitlivými zásahy. Dnes je Jeseník významným lázeňským a administrativním centrem a vyhledávaným východiskem do okolních hor. Radnice (1), kostel Nanebevzetí Panny Marie (2), vodní tvrz (3), sloup Nejsvětější Trojice (4), katovna (5), klášter voršilek (6), evangelický kostel (7), vila Erwina Weisse (8), klimatické lázně (9). 141 JESENÍK Centrem historické části města je Masarykovo náměstí, v jehož středu stojí původně renesanční budova radnice (1), pocházející z roku 1610. O patnáct let později vyhořela, na počátku 18. století byla obnovena a později ještě upravována. Budova má obdélný půdorys a z jejího středu vystupuje věž. Nad jižním vchodem je v tympanonu umístěn erb města s letopočtem 1710. V přízemí se dochovaly valené klenby, v patře budovy klenby křížové. Z náměstí se vydejte východním směrem ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie (2), který byl založen roku 1418. V 17. a 18. století několikrát vyhořel a jeho současná novowww.jeseniky.net
JESENICKO renesanční podoba pochází z osmdesátých let 19. století. Na hlavním oltáři poutá pozornost dřevěná socha Panny Marie, boční oltáře jsou zasvěceny sv. Josefovi a sv. Anně a zdobí je obrazy malíře Eliáše Františka Herberta. Hodnotnou křtitelnici zhotovil kameník Kašpar Gröger. 142 Priessnitzovy lázně v Jeseníku. Blízká, původně gotická vodní tvrz (3) byla v minulosti jedinou záštitou města, které nikdy nemělo hradby. První tvrz o čtvercovém půdorysu zde stála již v druhé polovině 13. století. Koncem 14. století byla znovu vybudována a tehdy neměla ani jedno okno, pouze úzké střílny, a vchod se nacházel na jižní straně, tedy na opačné než dnes. Od té doby byla tvrz několikrát přestavěna. Nejstarší částí současné budovy je její jižní část; východní a západní křídlo vzniklo až v 17. století. V těsné blízkosti tvrze byla v 15. století vybudována věž, která byla dostupná jen po padacím můstku z tvrze. Roku 1727 tvrz značně utrpěla při požáru města a následně byla přestavěna do podoby zámku. Získala další patro, okna a obranná věž byly sníženy. V druhé polovině 19. století už tvrz sloužila jen jako správní budova jesenického velkostatku. Roku 1946 bylo v jejích prostorách zřízeno muzeum, jež bylo od roku 1963 součástí šumperského muzea, které nechalo celý objekt zrekonstruovat. Od roku 1996 zde sídlí samostatné Vlastivědné muzeum Jesenicka s expozicemi věnovanými historii regionu, hornictví, kamenictví, lázeňství, geologii a mineralogii. V parčíku před tvrzí stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice (4) z roku 1720. Po případné prohlídce Vlastivědného muzea udělejte krátkou odbočku severním směrem do Palackého ulice, na jejímž konci stojí zajímavá budova bývalé katovny (5). Byla postavena zřejmě v poslední třetině 18. století a v dalším období byla několikrát upravována. V době jejího vzniku však ve městě již žádní katové nebyli a lidový název domu má kořeny v některé ze zdejších pověstí. V současné době se zde pořádají různé výstavy a kulturní akce. Od katovny se vraťte zpět k tvrzi a projděte Dittersdorfovou a Poš- http://muzeum.jesenik.net/
JESENÍK tovní ulicí na začátek Průchodní ulice, v níž se nachází bývalý klášter voršilek (6). Jeho základem se stal jeden z domů na náměstí, který roku 1881 obydlely první čtyři řádové sestry z Marseille. Klášter se postupně rozšířil do dalších domů na náměstí a k nim se přistavovala další patra a křídla. Posláním voršilek bylo vyučování dívek z bohatých i chudých rodin. V letech 1896 1897 vznikla klášterní kaple propojená s dalšími objekty kláštera. Rozšiřování kláštera a počtu jeho sester i chovanek pokračovalo až do dvacátých let 20. století, kdy již byl klášter vzdělávací a výchovnou institucí evropského formátu. Jeho zánik nastal po připojení Sudet k Německé říši, která usilovala o zrušení všech soukromých vzdělávacích ústavů. Kolem roku 1950 byly budovy kláštera předány do majetku města. Dnes se zde nachází základní škola a prostory klášterní kaple slouží pro pořádání různých kulturních akcí. Další zajímavé stavby Jeseníku můžete spatřit mimo historické centrum. Severně od centra stojí v Bezručově ulici evangelický kostel (7), postavený v letech 1881 1883. Z moderních památek stojí za zmínku vila Erwina Weisse (8), nacházející se východně od centra v ulici Josefa Hory (čp. 679). Vznikla v letech 1901 1903 podle návrhu architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka. I přes pozdější nevhodné zásahy patří k nejvýznamnějším stavbám města. Návštěvník města jen stěží může vynechat prohlídku areálu zdejších klimatických lázní (9), které roku 1822 založil průkopník vodoléčby Vincenc Priessnitz. Ten jako šestnáctiletý spadl pod koňský povoz a poté, co se mu podařilo pomocí vody své těžké zranění vyléčit, začali do jeho domu v někdejší osadě Gräfenberk přicházet nemocní a zranění lidé s prosbou o pomoc. Roku 1822 přestavěl svůj dům, aby získal prostory pro pacienty, a tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě. Priessnitzovy metody byly dlouho považovány za nevědecké a teprve roku 1838 získal povolení k provozu lázní. Nechal vystavět nový léčebný pavilon a následujícího roku se v jeho lázních léčilo již 1 500 pacientů. Roku 1846 císař Ferdinand V. udělil Priessnitzovi Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy. Vyčerpání z neustálé práce však Priessnitzovi nakonec přivodilo zdravotní potíže, kterým roku 1851 podlehl. Jeho pokračovatelem se stal doktor Josef Schindler, za jehož správy se lázně rozrostly o další lázeňské budovy. Dnes jsou lázně akciovou společností a ročně se zde léčí asi 15 000 osob. Rozhledna na Zlatém chlumu. Za pozornost stojí zejména velkolepá lázeňská budova Priessnitz z roku 1910, která byla postavena v modernistickém duchu podle projektu známého architekta Leopolda Bauera. V lázeňském parku najdete pomníky národů, připomínající mezinárodní proslulost lázní, například francouzský pomník v podobě 143 www.priessnitz.cz
144 LÁZEŇSKÉ METODY VINCENZE PRIESSNITZE Metody Vincenze Priessnitze, který patřil mezi první propagátory přírodní léčby v moderní době, jsou dnes považovány za prověřené a bezesporu účinné. Jejich původ spadá do doby Vincenzova dětství, kdy při procházkách okolní přírodou údajně pozoroval srnce, který si vyléčil poraněnou nohu koupelemi v lesní studánce. Zřejmě tehdy vznikla jeho představa o léčivých schopnostech studené vody, která je základem dodnes používaných metod. Jednou z nich je pravidelné koupání dolních končetin ve vodě teplé 8 15 C, což vede k prokrvení dolních končetin, ale i horní poloviny těla, krku a hlavy, a ve svých důsledcích k odolnosti vůči infekcím a stresům. Před i po koupeli se doporučuje chůze v mírně zvlněném terénu. Podobnou metodou jsou koupele horních končetin ve stejně teplé vodě, které vedou k ústupu migrén a nespavosti, ke zklidnění alergických projevů a rychlého srdečního tepu v případě srdečních obtíží a rovněž ke zlepšení funkce štítné žlázy. Složitější metodou je tzv. Priessnitzova pololázeň jednofázová a dvoufázová. Začíná předehřátím v teplé vodě a pak následuje zavinutí celého těla do mokrého studeného prostěradla. Pacient se vypotí, poté se vykoupe ve vodě o teplotě 35 C a závěrem absolvuje polévání chladnou vodou. Opakování této metody vede ke zlepšení odolnosti proti infekcím a stresu a ke zlepšení funkcí srdce a vnitřních orgánů. Klasicistní rychta v obci Lipová-lázně. JESENICKO amfory s nápisem Géniovi studené vody nebo pomník se sochou Hygie od sochaře Josefa Václava Myslbeka. Poblíž promenády se nachází hrobka Vincenze Priessnitze, kterou zde roku 1853 nechala vystavět jeho manželka Sofi e. Od Priessnitzových lázní vychází řada kondičních lázeňských okruhů, které končí u lázeňských pramenů. Všech čtrnáct hlavních jesenických zřídel postupně představuje naučná stezka Vincenze Priessnitze, která na několika místech skýtá daleké výhledy do horského okolí. Západním směrem od lázní vede žlutá značka k jeskyním Na Pomezí, známým svou neobvyklou sintrovou výzdobou. Severním směrem se můžete vydat do oblasti Studničního vrchu, jehož okolí je protkáno značenými i neznačenými stezkami. Z centra města vede východním směrem červená značka stoupající na vrch Zlatý chlum, kde stojí 26 m vysoká kamenná rozhledna z roku 1899, z níž je krásný kruhový výhled do okolí. Jihovýchodně od města se zdvíhá Křížový vrch, ke kterému vede modrá turistická značka a na jehož vrcholu se nachází kostelík sv. Anny, postavený v letech 1845 1846. Lipová-lázně Malebná horská obec na rozhraní Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku je známým lázeňským střediskem a turistickým centrem. Tvoří ji dvě původně samostatné obce, Horní a Dolní Lipová, které byly sloučeny roku 1960. Rozvoj Dolní Lipové nastal po vzniku lázní, které roku 1840 založil Johann Schroth, původně léčitel domácích zvířat. Proslul svými drastickými metodami, které od pacientů vyžadovaly velké sebezapření, zejména mnohahodinovými zábaly a přísnými dietami. Do jeho péče se proto zpočátku uchylovali zpravidla jen nevyléčitelně nemocní. Schroth www.lipova-lazne.cz
JESENÍK, LIPOVÁ-LÁZNĚ, RYCHLEBSKÉ JESENÍK HORY se svou léčbou začal již roku 1837, neměl však pro ni patřičná povolení, a proto byl odsouzen do vězení. Po obdržení dekretu pro provozování lázeňství se léčbě věnoval úspěšně až do své smrti roku 1856. Jeho syn a nástupce Emanuel Schroth zmírnil drastické metody svého otce, v Polsku. Na jihovýchodě sousedí Ramzovským sedlem (760 m n. m.) s Hrubým Jeseníkem, směrem na západ ho od Králického Sněžníku dělí Kladské sedlo (815 m n. m.). Pohoří tvoří tři různě dlouhé a odlišně orientované hřbety, které se sbíhají v jeho nejvyšším bodě, kterým Vyhlídka Čertova kazatelna nedaleko Javorníku. takže lázně začalo navštěvovat větší množství pacientů. V současné době patří lázně společnosti Schroth, s.r.o., a léčí se v nich zejména obezita, kožní choroby a poruchy látkové výměny. Kromě areálu lázní si v obci můžete prohlédnout klasicistní budovu rychty, která pochází z přelomu 18. a 19. století a slouží dnes jako restaurace, a pomník obětem frývaldovské stávky z roku 1931, jehož autorem je olomoucký sochař Rudolf Doležal. Kostel sv. Václava vznikl roku 1788 na místě malé kaple z roku 1625. Zasvěcení českému patronovi je v rámci Slezska ojedinělé. Rychlebské hory Pohraniční pohoří se rozkládá v Javornickém výběžku a částečně také je vrchol Smrku (1 125 m). Po hřbetu směřujícím ze Smrku severozápadním směrem vede státní hranice s Polskem. Z dalších vrcholů stojí za zmínku Borůvková hora (899 m), poskytující krásný výhled zejména na polskou část pohoří, Čedičový vrch (746 m) a Špičák (957 m). Pro Rychlebské hory jsou typické krátké, avšak vodnaté svahové potoky. Mezi nejzajímavější přírodní lokality patří hluboké údolí Račího potoka, skalní útvar Čertovy kazatelny, krasové jeskyně Na Pomezí a Nýznerovské vodopády. Ty jsou podle jména potoka, na kterém se nacházejí, někdy také nazývány vodopády Stříbrného potoka. Vznikly erozí méně odolné horniny a tvoří je soustava kaskád a vodopádů o výšce 14 m. Historie osídlení po- 145 www.rychleby.cz