Jižní Amerika Ing. Jan Kochan 16. 03. 2015
Vymezení subregionu Jde o samostatný kontinent na východě ohraničený Atlantickým oceánem a na západě Tichým oceánem, na severu spojen se Severní Amerikou úzkou šíjí (Střední Amerikou toto spojení vzniklo relativně nedávno asi před 3 mil. lety) Zahrnuje 12 nezávislých zemí: Kolumbie, Venezuela, Guayana, Surinam, Ekvádor, Peru, Bolívie, Brazílie, Chile, Argentina, Paraguay, Uruguay Zahrnuje také 3 závislá území: Francouzská Guayana (zámořský departement Francie, součást EU), Falklandy (Malvíny VB), Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy (VB)
Přehled zemí a území Země/území Rozloha (km 2 ) Brazílie 8 514 877 Argentina 2 780 400 Peru 1 285 216 Kolumbie 1 138 910 Bolívie 1 098 581 Venezuela 912 050 Chile 756 102 Paraguay 406 752 Ekvádor 283 561 Guyana 214 969 Uruguay 176 215 Surinam 163 820 Francouzská Guayana 83 534 Falklandy (Malvíny) 12 173 Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy 3 903 Země/území Počet obyv. (pol. 2014) Brazil 202 656 788 Colombia 46 245 297 Argentina 43 024 374 Peru 30 147 935 Venezuela 28 868 486 Chile 17 363 894 Ecuador 15 654 411 Bolivia 10 631 486 Paraguay 6 703 860 Uruguay 3 332 972 Guyana 735 554 Suriname 573 311 Francouzská Guayana 250 109 Falklandy (Malvíny) 2 840 Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy 0 Země/území Hustota (obyv./km 2 ) Ekvádor 55 Kolumbie 41 Venezuela 32 Brazílie 24 Peru 23 Chile 23 Uruguay 19 Paraguay 16 Argentina 15 Bolívie 10 Surinam 3 Guyana 3 Francouzská Guayana 3 Falklandy (Malvíny) 0 Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy 0 Pro srovnání Česká republika: 78 867 km 2, 10 627 448 obyvatel, 135 obyv./km 2
Přírodní podmínky Velká rozmanitost (pouště, savany, tropický prales, náhorní plošiny, vysoké hory) Západní hornatá oblast - Andy, rozsáhlá Amazonská nížina, Brazilská vrchovina Podnebí Jižní Ameriky zahrnuje tropický (velká část kontinentu), subtropický (sever kontinentu) i mírný (jižní část) pás
Přírodní podmínky Velká rozmanitost (pouště, savany, tropický prales, náhorní plošiny, vysoké hory) Západní hornatá oblast - Andy, rozsáhlá Amazonská nížina, Brazilská vrchovina Podnebí Jižní Ameriky zahrnuje tropický (velká část kontinentu), subtropický (sever kontinentu) i mírný (jižní část) pás
HDP, HDP/obyv. (odhad 2013) Země HDP (mld. USD podle PPP, odhad za 2013) Brazílie 2416,0 Argentina 771,0 Kolumbie 526,5 Venezuela 407,4 Peru 344,0 Chile 335,4 Ekvádor 157,6 Bolívie 59,1 Uruguay 56,3 Paraguay 45,9 Surinam 7,1 Guyana 6,6 Země HDP/obyv. (USD podle PPP) Chile 19 100 Argentina 18 600 Uruguay 16 600 Venezuela 13 600 Surinam 12 900 Brazílie 12 100 Kolumbie 11 100 Peru 11 100 Ekvádor 10 600 Guyana 8 500 Paraguay 6 800 Bolívie 5 500 Pro srovnání Česká republika: 285,6,8 mld. USD, 26 300 USD/obyv.
Nezaměstnanost a inflace Země Nezaměstnanost (%; odhad pro 2013) Inflace (%; odhad pro 2013) Argentina 7,5 20,8 Bolívie 7,4 6,5 Brazílie 5,7 6,2 Ekvádor 4,2 2,6 Guyana 11 3,9 Chile 6 1,7 Kolumbie 9,7 2,2 Paraguay 6,6 2,3 Peru 3,6 2,9 Surinam 9 4,2 Uruguay 6,5 8,3 Venezuela 7,9 56,2 Česká republika 7,1 1,4
Ekonomická a sociální stratifikace Země GINI index Kolumbie 55,9 Paraguay 53,2 Chile 52,1 Brazílie 51,9 Ekvádor 48,5 Peru 48,1 Bolívie 47 Argentina 45,8 Uruguay 45,3 Guyana 44,6 Venezuela 39 Surinam Česká republika 24,9
Etnické složení států Země Etnické složení Argentina běloši (většinou Španělé a Italové) 97%, mesticové (míšenci bělochů a indiánů), indiáni a ostatní nebělošské skupiny 3% Bolívie Kečuové 30%, mesticové (míšenci bělochů a indiánů) 30%, Aymarové 25%, běloši 15% Brazílie běloši 53.7%, mulaté (míšenci bělochů a černochů) 38.5%, černoši 6.2%, ostatní (včetně Japonců, Arabů a indiánů) 0.9%, nespecifikováno 0.7% (sčítání z roku 2000) Ekvádor mesticové 65%, indiáni 25%, Španělé a ostatní 7%, černoši 3% Guyana Chile Kolumbie Indové 43.5%, černoši (Afričané) 30.2%, míšenci 16.7%, indiáni 9.1%, ostatní 0.5% (sčítání z roku 2002) běloši a mesticové 95.4%, Mapuche 4%, ostatní domorodé skupiny 0.6% (sčítání z roku 2002) mesticové 58%, běloši 20%, mulaté 14%, černoši 4%, míšenci indiánů a černochů 3%, indiáni 1% Paraguay mesticové (míšenci Španělů a indiánů) 95%, ostatní 5% Peru Surinam Uruguay indiáni 45%, mesticové (míšenci indiánů a bělochů) 37%, běloši 15%, černoši, Japonci, Číňané a ostatní 3% Indové (jejich předkové emigrovali ze severní Indie ve druhé polovině 19. století) 37%, kreolové (míšenci bělochů a černochů) 31%, Javánci 15%, "Maroons" (jejich afričtí předkové byli do země dováženi v 17. a 18. století jako otroci a prchali do vnitrozemí) 10%, indiáni 2%, Číňané 2%, běloši 1%, ostatní 2% běloši 88%, mesticové 8%, černoši 4%, indiáni (prakticky neexistují) Největší skupinou jsou mesticové (43-90%), popř. běloši (Argentina, Brazílie, Chile, Uruguay) Indiáni mají relativně velké zastoupení v Bolívii (asi 60 %), Peru (45 %) Venezuela Španělé, Italové, Portugalci, Arabové, Němci, Afričané, domorodci
Náboženství v subregionu Země Náboženské složení Argentina nominálně římskokatolíci 92 % (méně než 20 % praktikujících), protestanté 2 %, židé 2 %, ostatní 4 % Bolívie římskokatolíci 95 %, protestanté (evangelíci metodisté) 5 % Brazílie římskokatolíci (nominal) 73.6 %, protestanté 15.4 %, spiritualisté 1.3 %, bantuské/voodoo 0.3 %, ostatní 1.8 %, neurčeno 0.2 %, bez vyznání 7.4 % (sčítání z roku 2000) Ekvádor římskokatolíci 95 %, ostatní 5 % Guyana Chile hinduisté 28.4 %, letniční církve 16.9 %, římskokatolíci 8.1 % anglikánská církev 6.9 % adventisté sedmého dne 5 %, metodisté 1.7 %, svědkové Jehovovi 1.1 %, ostatní křesťané 17.7 %, muslimové 7.2 %, ostatní 4.3 %, bez vyznání 4.3 % (sčítání z roku 2002) římskokatolíci 70 %, evangelíci 15.1 %, svědkové Jehovovi 1.1 %, ostatní křesťané 1 %, ostatní 4.6 %, bez vyznání 8.3 % (sčítání z roku 2002) Kolumbie římskokatolíci 90 %, ostatní 10 % Paraguay Peru Surinam římskokatolíci 89.6 %, protestanté 6.2 %, ostatní křesťané 1.1 %, ostatní nebo neurčeno 1.9 %, bez vyznání 1.1 % (sčítání z roku 2002) římskokatolíci 81.3 %, evangelíci 12.5 %, ostatní 3.3 %, neurčeno nebo bez vyznání 2.9 % (sčítání z roku 2007) hinduisté 27.4 %, protestanté 25.2 % (převážně moravští bratři), římskokatolíci 22.8 %, muslimové 19.6 %, domorodá náboženství 5 % Nejrozšířenějším náboženstvím jsou římskokatolíci (47,1-96%), druzí jsou různé protestantské církve Výjimku tvoří Guayana a Surinam, kde je relativně velký podíl hinduistů (28,4 %, resp. 27,4 %) Uruguay římskokatolíci 47.1 %, nekatolíčtí křesťané 11.1 %, mimo denominace 23.2 %, židé 0.3 % ateisté nebo agnostic 17.2 %, ostatní 1.1 % (2006) Venezuela nominálně římskokatolíci 96 %, protestanté 2 %, ostatní 2 %
Stručná historie subregionu 1810-1828 Dekolonizace španělských a portugalských kolonií 1819-1830 Velká Kolumbie, 1822-1889 Brazilské císařství 19.stol.-pol. 20. stol. politická nestabilita, vláda caudillů, spory mezi liberálními a konzervativními silami
Vývoj po roce 1945 Po roce 1945 politická nestabilita, vojenské vlády střídající se často převraty Od 80. let 20. stol. demokratizace Zvláštní případy Kolumbie (volené demokratické vlády, po většinu období občanské války), Venezuela (k demokratizaci zde dochází relativně dříve po roce 1958)
Latinská Amerika - vývoj po roce 1945
Příklady vývoje v jednotlivých zemích
Kolumbie Jednotky FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) Andreas Pastrana (1998-2002) Alvaro Uribe (2002-2010) konzervativní prezident Juan Manuel Santos (červen 2010 souč.) min. obrany za Uribeho
FARC ELN Paramilitární jednotky FARC (demilitarizovaná zóna) ELN (návrh demilitarizované zóny)
Plocha plantáží s kokou je v Kolumbii odhadována na 300 000 akrů (asi 1200 km 2 )
Vláda bojuje proti plantážím koky i pomocí herbicidů shazovaných z letadel, které však ničí i všechny ostatní plodiny. Zásah armády proti obchodníkům s drogami a rolníkům pěstujícím koku
Koka je křovina, která může dorůst kolem 2,5 metru. Otrhané kokové listy se suší na slunci. Sběr kokových listů.
Výroba kokové pasty z usušených kokových listů.
Kokové listy se zalijí benzínem.
Kokový list vyluhovaný v benzínu.
Oddělením koky od roztoku obsahujícího kyselinu sírovou a močovinu vzniká šedá pasta tzv. koková báze. Po vymačkání benzínu se přidá sodový prášek, který oddělí vodu od zbytku roztoku.
Kolumbijská armáda. Obchodníci nakupují kokovou bázi a krystalizací z ní získávají kokain.
Příslušníci FARC. Rolníci uprchlí z území, na kterých proti sobě bojovaly levicové guerilly a pravicové paramilitární jednotky.
Maskovaní příslušníci FARC kontrolující města a vesnice na svém území. Kontrolní hlídka ve městě kontrolovaném FARC.
AUC vzniklo v 80. letech z různých ozbrojených skupin k ochraně vlastníků půdy před útoky levicových guerill. Příslušníci pravicových paramilitárních skupin AUC.
Pohřeb po útoku FARC. AUC je obviňováno z mnoha případů hrubého porušování lidských práv. Kolumbijská armáda údajně s AUC aktivně spolupracovala.
Kolumbie přehled vývoje 1948-57 občanská válka la Violencia 1957-1974 systém Národní fronty 1964-souč. občanská válka
Venezuela
Venezuela 1908-1935 Juan Vicente Gomez diktatura, zač. těžby ropy, spolupráce s USA, hospodářská prosperita 1948-1958 represivní vojenská diktatura (gen. Jiménez) svržená lidovým povstáním Od 60. let postupná demokratizace, vytvořen systém vlády 2 hlavních politických stran (COPEI a AD) 70. léta - prosperita
Venezuela 80. léta 20. stol. hospodářské problémy, růst závislý na cenách ropy, inflace v řádu desítek procent (to trvá více méně dodnes) Roste politický neklid a nespokojenost s vládou dvou politických stran a korupcí 1992 2 pokusy o převrat spojené se jménem Hugo Cháveze (on sám a jeho stoupenci, asi 120 obětí, odsouzen, nicméně v roce 1994 amnestie)
Venezuela 1998 Chávez prezidentem 2000 po přijetí nové ústavy nové volby, Chávez znovu vyhrál, zavádí reformy v ropném průmyslu 2002-2003 generální stávky, duben 2002 na asi 2 dny svržen 2004 srpen referendum o jeho setrvání ve funkci 2004 ALBA Bolívarovská alternativa pro Ameriky 2006 znovu zvolen (zisk kolem 63 %), opozice bojkotuje volby v parlamentu jen jeho přívrženci schvalují vládu za pomoci dekretů, znárodňovaní v telekomunikacích a energetice (např. 2007 projekty amerických spol. Exxon Mobil a ConocoPhilips v deltě řeky Orinoco, 2008 Bank of Venezuela vlastněná španělskými subjekty, místní pobočky mexické společnosti Pemex, která vyrábí cement, 2008 znárodnění soukromých benzínek a ropných distribučních společností aj.)
Venezuela 2007 prosinec první porážka v referendu odmítnuty reformy směřující k posílení prezidentských pravomocí a urychlení socialistické revoluce 2008 roste napětí s Kolumbií, kvůli jejím zásahům na ekvádorském území (zabit jeden z významných představitelů FARC Raul Reyes), v roce 2009 další zvýšení napětí kvůli dohodě Kolumbie a USA o poskytnutí přístupu amerických vojáků do vojenských základen v Kolumbii kvůli boji proti drogám. Chávez poslal do pohraničních regionů s Kolumbií asi 15 000 vojáků 2009 únor schválení zrušení limitu počtu funkčních období pro volené představitele 2010 září v parlamentních volbách posílily opoziční strany, takže Chávezova socialistická strana již nezískala dvoutřetinovou většinu 2011-2012 Chávez léčen s rakovinou na Kubě 2003 a 2011 zavedena kontrola cen některých základních komodit s cílem omezit inflaci (asi 27 %) 2011 prosinec Venezuela pořádá zasedání Společenství latinskoamerických a karibských států (Comunidad de Estados Latinoamericanos y Caribeños, CELAC), založeného v roce 2010, které má 33 členů) jako protiváha OAS a vlivu USA 2012 říjen prezidentské volby, hlavním vyzyvatelem Henrique Capriles Radonski (40 let, v roce 2008 zvolen guvernérem relativně bohatého pobřežního státu Miranda, člen středopravé strany Movimieto Primero Justícia, jeden jeho rodič byl Žid, který přežil holokaust), Chávez zvítězil v prvním kole s 54 % hlasů. Capriles obviňován státními médii během voleb z homosexuality a z toho, že je sionistickým agentem
Venezuela 2013 březen Hugo Chávez umírá ve věku 58 let. Již před svou smrtí označil za svého nástupce viceprezidenta Nicolase Madura 2013 duben v prezidentských volbách vyhrál Maduro o 2 procentní body nad Caprilesem, Capriles podává proti volbám žalobu, ale Nejvyšší soud ji v srpnu zamítl 2013 listopad inflace dosahuje více než 50 %. Parlament dává Madurovi výjimečné pravomoci na dobu 1 roku. Maduro omezuje ziskové marže soukromým podnikům 2013 prosinec místní volby, ve kterých vládnoucí Sjednocená socialistická strana získává o 10 % více hlasů než opozice 2014 únor-březen protesty proti vysoké kriminalitě v západních státech se šíří do hlavního města jako protesty proti vládě. Vláda obviňuje opozici z přípravy puče. Během násilí přišlo o život minimálně 28 lidí. 2014 září meziroční inflace roste na 63,4 %. Vláda nařizuje kontrolu otisků prstů v obchodech v rámci boje proti nedostatkům jídla a pašování (v zemi je zaveden přídělový systém). Podle OSN má Venezuela druhou nejvyšší úmrtnost na násilné činy v době míru po Hondurasu 2014 prosinec hlavní prokurátor obvinil jednu vedoucích představitelek opozice Maríu Corina Machado z přípravy vraždy prezidenta Madura. USA uvalily sankce na vybrané představitele kvůli potlačení protestů 2015 vláda devalvovala měnu a zvýšila ceny dopravy. Roste napětí s USA, které obviňují Venezuelu z ohrožení národní bezpečnosti
Peru
1821 nezávislost Peru 19. století 1823 Horní Peru obsazeno Španěly 1824 Španělé poraženi 1825 Horní Peru vyhlásilo nezávislost (Bolívie) 1836-39 Bolívijsko-Peruánská konfederace (poražena Chile a dalšími státy) 1879-84 další válka proti Chile o ložiska ledku (Peru i Bolívie poraženy, ztratily velká území) Většina dějin poznamenána podobně jako v jiných LA zemích diktátorskými režimy a převraty 17.5.2015 66
Peru 20. století Od 40. let 20. století získává vliv levicové Revoluční lidové sdružení Ameriky (APRA), které působí od svého založení v roce 1924 hlavně mezi Indiány 40.-60. léta střídání vojenských a civilních vlád 1968-75 Velascova vojenská diktatura (některé sociální reformy, zestátnění zahraničních společností, snaha o jakousi třetí cestu mezi kapitalismem a socialismem, skončilo hospodářskými problémy) 1975-80 přechodné vojenské vlády 17.5.2015 67
Peru 80. léta 1980 přechod k civilní vládě, zároveň ale vyhlášena civilním vláda válka ze strany levicové organizace Komunistická strana Peru Světlá stezka Světla stezka založena v roce 1970 Abimaelem Guzmánem, ideově se inspiruje v maoismu, od roku 1980 vede občanskou válku (teroristické útoky, vraždy, únosy relativně úspěšná v horách a na venkově) 1981 pohraniční konflikt s Ekvádorem 1985-90 prezidentem kandidát strany APRA Alan García 1987 po vzoru Světlé stezky vzniká hnutí Túpac Amaru Konec 80. let intenzívní boj levicových guerill, hospodářské problémy (nezaměstnanost, inflace, krize) Peru hledá pomoc u MMF 17.5.2015 68
Peru 90. léta 1990 prezidentem zvolen Alberto Fujimori (potomek přistěhovalců z Japonska) s programem tvrdého zásahu proti levicovým guerillám a boje proti korupci 1992 tzv. samopuč Fujimori nakrátko pozastavil platnost ústavy a rozpustil parlament s cílem efektivnějšího boje proti guerillám a zločinnosti 1992-94 zhruba 6000 příslušníků Světlé stezky se vzdalo 1995 Fujimori znovu zvolen prezidentem 1996/97 příslušníci Túpac Amaru obsadili japonské velvyslanectví 2000 po sérii skandálů spojených mimo jiné s šéfem rozvědky Vladimirem Montesinosem Fujimori rezignoval a uprchl do Japonska 17.5.2015 69
Peru (2000-2006) 2001-2006 prezidentem zvolen středo-levý kandidát indiánského původu (poprvé v dějinách země) Alejandro Toledo 2002-2003 činnost Komise pravdy a smíření podle ní bylo v 80. a 90. letech zabito během občanské války 69280 lidí, 2005 se začaly vyplácet kompenzace obětem 2005 politická krize, neúspěšné povstání nacionalistických důstojníků, Parlament shledal prezidenta Toleda vinného z volebních podvodů běhen voleb 2001 2006 ve druhém kole prezidentských voleb zvolen prezidentem Alan García (prezidentem již v 1985-1990), zvítězil nad plukovníkem Ollantem Humalou, který byl podporovaný Hugo Chavézem 17.5.2015 70
Peru (2007-2010) 2007 Chile vydalo Fujimoriho do Peru, zde odsouzen nejprve na 6 let, v roce 2009 odsouzen na dalších 25 let za autorizaci nezákonného zabíjení ozbrojenými silami 2008 korupční skandály, kvůli kterým odstupuje vláda 2009 minimálně 54 lidí přišlo o život při srážkách bezpečnostních sil s Indiány protestujícími proti zákonu, který umožňuje zahraničním firmám ropný průzkum a těžbu v pralese. Odbory a levicové skupiny demonstrují proti vládní liberální politice. Odhaduje se, že obchod s drogami se podílí na tvorbě HDP asi 17 % 2011 prezidentské volby vyhrál plukovník Ollanta Humalla s proklamativním cílem umožnit chudým vrstvám podílet 17.5.2015 se na hospodářském růstu Peru 71
Bolívie
Bolívie 19. století a 1. pol. 20. stol. 1825 Bolívie (býv. Horní Peru) získává nezávislost 1836-39 bolívijsko-peruánská konfederace 1879-84 po tzv. tichomořské válce se z Bolívie stává vnitrozemský stát 1932-35 ve válce s Paraguají o území Gran Chaco ztrácí většinu sporného území tato prohra znamená rostoucí nespokojenost a růst revolučních nálad (posílení Národního revolučního hnutí MNR) 17.5.2015 79
Bolívie 1952-82 1952 lidovým povstáním rolníků a důlních zaměstnanců pod vedením MNR svržen vojenský režim. Prezidentem se stává Victor Paz Estenssoro 1952-64 vláda MNR znárodňování největších dolů na cín a velkých monopolů bolívijská revoluce 1964 politický neklid a pokusy o převrat vyústily ve svržení vlády příslušníky armády (gen. Barrientos), kteří potlačili lidové nepokoje a snahy o levicové revoluce (1967 zabit Che Guevara) 1964-82 vojenské vlády, různý stupeň represe 17.5.2015 80 (relativně tuhý režim za Hugo Banzera 1971-80)
Bolívie 80. léta-2005 80. léta hospodářská krize, hyperinflace, nezaměstnanost zároveň přechod na civilní vlády (1982) a relativní upevnění demokratických procesů V 90. letech se důležitou vnitropolitickou otázkou stává využívání příjmů z přírodního bohatství 1997-2001 prezidentem vojenský diktátor ze 70. let Hugo Banzer 2001-2005 relativně politicky nestabilní období, kdy se rychle mění prezidenti, a to hlavně kvůli sporné otázce využívání příjmů ze zemního plynu 17.5.2015 81
Bolívie Evo Morales Prosinec 2005 prezidentem zvolen Evo Morales (první prezident indiánského původu): znárodnění těžby zemního plynu květen 2006 dekret, dokončeno v prosinci spolupráce s levicovými vládami v LA (ALBA) obhajuje pěstování koky Červen 2006 Hnutí za socialismus vítězí v parlamentních volbách Listopad 2006 schválena pozemková reforma (1/5 bolívijské půdy má být přerozdělena) Relativně silná je i opozice zvláště v bohatších východních částech země Prosinec 2007 Morales formálně přijal kontroverzní návrh nové ústavy, která má podle něj přispět k redistribuci bohatství a k většímu zapojení domorodé většiny 82
Bolívie Evo Morales 2008 v srpnu získal Morales 67 % hlasů v referendu o jeho setrvání u moci. V září proběhly mohutné protivládní demonstrace na východě a severu země. Bolívie obvinila velvyslance USA z podněcování nepokojů a vypověděla ho (USA následně vypověděly velvyslance bolivijského). 2009 v referendu schválena nová ústava (více než 60 %). Bývalý prezident Sanchez de Lozada je souzen v nepřítomnosti za smrt 60 lidí během protestů v roce 2003. V prosinci byl Morales znovu zvolen prezidentem (64 % hlasů) 2010 Morales nařídil znárodnit 4 energetické společnosti, takže stát údajně kontroluje 80 % produkce elektrické energie. Demonstrace proti nízkým platům a proti plánům na zvýšení cen paliv. 2011 vláda odmítla plány na zvýšení cen paliv o 70 %, nicméně růst cen potravin a jejich nedostatek vedl k dalším pouličním protestům. Masové protesty se rozhořely i proti plánům vlády na vybudování kontroverzní silnice přes pralesní části. Vláda označovala tyto plány za zásadní pro modernizaci a rozvoj. 2012 protesty příslušníků policie za zvýšení platů 83
Brazílie Luis Ignacio Lula da Silva (2002-2010) umírněný levicový prezident ze Strany pracujících Dilma Rousseffová (od 2010) pokračovatelka da Silvy Hnutí bezzemků
Brazílie 19. století 1807-21 v dobách napoleonských válek uprchl portugalský král Jan VI. do Brazílie 1822 revolucí shora vyhlásil Janům syn Pedro I. nezávislost Brazilského císařství (1822-1889) 1851-52 válka s Argentinou, 1864-70 válka s Paraguají roste nespokojenost s císařstvím, sílí abolicionismus a republikánství 1888 zrušeno otroctví (osvobozeno na 700 tisíc otroků) 1889 císařství zrušeno a nastolena republika (1891 ústava Spojených států brazilských po vzoru USA) 17.5.2015 91
Brazílie občanské vlády po roce 1945 1930-45 převratem se k moci dostal Getúlio Vargas. Od roku zavádí brazilskou obdobu Salazarova portugalského nového státu (korporativisticky laděný model vlády) 1945-64 demokraticky volení prezidenti, jedním z nich Juscelino Kubitschek de Oliveira (rozhodl o přestěhování hlavního města z Rio de Janeira do Brasilie) 1964 rostoucí hospodářské problémy a sílící nebezpečí politické radikalizace a nepokojů vedly k vojenskému převratu a vládě armády (1964-85) 17.5.2015 92
Brazílie období vojenských vlád (1964-1985) různá míra represe potlačení levicového radikalismu, sporné zásahy do lidských práv (podobně jako v případě jiných zemích LA během vojenských vlád guerra sucia) zaměření se na industrializaci sporné rozvojové projekty (např. POLONORESTE) snaha o rozvoj v odlehlých oblastech Amazonie abertura (1979-1985) řízená politická liberalizace shora (na rozdíl od revolucí v evropských socialistických zemích) 17.5.2015 93
Brazílie od roku 1985 80.-90. léta hospodářské problémy (1988-1992), vysoká míra inflace (v řádu tisíců procent) Collor de Mello (1990-1992) relativně neúspěšné hospodářské reformy Henrique Cardoso (1995-2003) zlepšení hosp. situace Luiz Inácio Lula da Silva (2003-2011) Dilma Rousseffová (od 2011, znovu zvolena v říjnu 2014) 2014 prosinec podle vyšetřovací komise by měli být stíháni představitelé vojenských vlád v období 1964-1985 kvůli porušování lidských práv 17.5.2015 94
Chile Salvador Allende (1970-1973) Augusto Pinochet (1973-1990) Michelle Bachelet (2006-2010) Sebastian Pinera (od března 2010) - pravicový
Chile 19. století 1810 vyhlášena nezávislost 1818 nezávislost uznána ze strany Španělska 19.-pol. 20. století soupeření liberální a konzervativní strany 1830-91 u moci konzervativci 1836-39 vítězná válka z Peru a Bolívií 1879-84 vítězná válka s Peru a Bolívií Konec 19. století velké investice amerického kapitálu do těžby mědi a ledku 104
Chile 1900-1970 Tradičně silné byly v Chile především 3 politické strany konzervativní, liberální a radikální Vzhledem k existenci proletariátu byly v Chile relativně silné myšlenky sociální revoluce 1938-52 u moci Lidová fronta (levicový blok) v letech 1946-47 ve vládě i 3 komunisté 1952-70 u moci různí prezidenti zavádějí se různé potřebné reformy, ale země se musí potýkat s hospodářskými problémy 105
Chile 1970-73 Salvador Allende 1970 hospodářské problémy vedly ve prezidentských volbách ke zvolení kandidáta levice a marxisty Salvadora Allendeho (údajně první legitimně zvolený marxisticky zvolený prezident v západním světě) Přestože měl podporu jen kolem třetiny obyvatel, zahájil radikální opatření - znárodňování velkých podniků, ambiciózní pozemková reforma, nicméně dramaticky rostla inflace. Vzrostly aktivity krajně levicového hnutí MIR, hrozil levicový i pravicový převrat 106
Chile 1973-90 Augusto Pinochet 1973 převrat velitelů armády včetně velitele pozemních vojsk generála Augusto Pinocheta V zápětí zavedena drastická opatření zrušena ústava, rozpuštěny a zakázány politické strany, pronásledována jakákoli opozice a jinakost. Podle různých odhadů přišlo během Pinochetovy vlády o život 3 tisíce až desítky tisíc osob V hospodářské oblasti zavedena ultraliberální opatření privatizace před tím znárodněných podniků, restituce zabrané půdy, maximální cenová liberalizace, snižování cel, minimalizace státních výdajů 107
Chile 1973-90 Augusto Pinochet Došlo k restrukturalizaci hospodářství za cenu velkých sociálních dopadů a hospodářské krize na poč. 80. let, po jejímž překonání byl nastartován hospodářský růst kolem 6 % ročně Ke konci 80. let sílí kampaň za ukončení Pinochetovy vlády Pinochet souhlasí s referendem o budoucnosti země 1988 referendum, 55 % ku 44 % se vyslovilo pro konec Pinochetovy vlády Pinochet slíbil odstoupit v roce 1990, ale setrval ve funkci nejvyššího velitele armády a 108 doživotního senátora
Chile - 90. léta 20. století 1990 první svobodné volby od roku 1970 vyhrála v nich středolevá koalice Concertación, která vládne dodnes Snaha vypořádat se s minulým režimem, ale zároveň nebyl nikdo obviněn 1998 Pinochet zatčen ve Velké Británii na žádost španělského soudce, ale nakonec nevydán do Španělska I v Chile se objevují pokusy ho odsoudit, ale v roce 2001 shledán mentálně nezpůsobilým účastnit se soudního jednání 109
Chile poslední vývoj 2005 leden Pinochet zadržen v domácím vězení, souzen, ale v prosinci 2006 umírá 2006 leden zvolena první chilská prezidentka Michelle Bacheletová ze středolevé koalice Concertación 2010 leden pravicový kandidát Sebastian Pinera zvolen prezidentem (ukončil tak 20 let trvající vládu středolevé koalice Concertación) 110
Argentina Perón (1946-1955, 1973-1974) Carlos Menem (1989-1999) Nestor Kirchner (2003-2007) Cristina Fernandézová (od 2007)
Argentina do 2. sv. války 1816-19 vyhlášení nezávislosti 1833 britská anexe Falklandských ostrovů 19. století četné války se sousedy 70. a 80. léta 19. století příliv zahraničního kapitálu (hlavně britského), modernizace zemědělství, přistěhovalectví z Evropy Během 1. sv. války dodávky na fronty pomohly hospodářství Do 2. světové války sociální reformy prezidenta Yrigoyena, vojenské převraty 1930, 1943 114
Argentina 1946-55 vláda Juana Domingo Peróna (perónismus/justicialismus). Sliby vyšších mezd a sociálního zabezpečení (Perónova žena Evita ministryní práce a sociálních záležitostí velká podpora, po její smrti v roce 1952 podpora klesá) 1949 změna ústavy, přijaty zákony, které usnadnily stíhání politických oponentů 1951 Perón znovu zvolen, 1952 Evita umírá na rakovinu, popularita režimu klesá, roste opozice 1955 dva převraty, Perón svržen, donucen k emigraci 1955-73 období střídajících se vojenských a civilních vlád 1973 zvolen kandidát perónistické strany 1973-74 znovu zvolen Juan Domingo Perón, ale záhy umírá, nastupuje jeho 3. žena Isabela (1974-76), země se ocitá v chaosu, hospodářských problémech, sílí ozbrojené akce levicových sil 115
Argentina 1976-83 represívní vláda vojenské junty represe proti opozici, neřešení hospodářských problémů poslední pokus o získání podpory válka o Falklandy Od roku 1983 civilní vlády, nutnost řešit hospodářské problémy, vysoká inflace, zadlužování 1989-1999 prezidentem Carlos Menem hospodářské reformy 1994 schválena nová ústava, posílena zákonodárna moc, oslabeny prezidentské pravomoci 1998 - počátek recese, vysoký veřejný dluh 1999 2001 prezidentem Fernando de la Rua 2000 stávky proti vysokým spotřebním daním, export masa a sóji klesá 2001 argentinská hospodářská krize - v červenci generální stávka proti navrhovaným rozpočtovým škrtům, v prosinci proti restrikcím výběrů z bank a dalším hospodářským opatřením, prezident de la Rua odstupuje jmenován prozatímní prezident 2002 dočasně zastaveny bankovní operace a operace se zahraničními měnami, vyhlášena neschopnost Argentiny splácet dluhy
Argentina 2003-2007 prezidentem Nestor Kirchner restrukturalizace argentinského dluhu (2005), splacení dluhů vůči IMF (2006), hospodářské oživení 2007 prezidentkou zvolena Cristina Fernandez de Kirchner (žena Nestora Kirchnera) pokračování v domácí politice svého předchůdce, snaží se zavádět opatrné hospodářské reformy, snaha o posílení vztahů s dalšími LA zeměmi (Brazílie, Venezuela) a snaha o zlepšení vztahů s USA 2009 v červencových parlamentních volbách ztratila vládní perónistická strana absolutní většinu v obou komorách parlamentu. Argentina také vznesla nároky na ostrovy ovládané Velkou Británií a vyzvala k debatě o budoucím statusu Falklandských ostrovů, kde se plánuje těžba ropy (VB toto odmítá). 2010 jako první země Latinské Ameriky legalizovala svazky osob stejného pohlaví
Paraguay Alfredo Stroessner (1954-1989) Fernando Lugo (od roku 2008) levicový bývalý biskup ukončil 61 let trvající vládu konzervativních sil
Paraguay Do 1989 po většinu období Paraguay ovládaná vojenskými vládami 1932-1935 vítězná a vyčerpávající válka s Bolívií o Gran Chaco 1954-1989 dlouholetá vláda generála Alfreda Stroessnera, krvavé represe proti opozici 1989-1992 vojenský převrat svrhl Stroessnera (zemřel v roce 2006 ve věku 93 let v brazilském exilu) a nastalo přechodné období 1992 přijata demokratická ústava 1993 první demokratické volby, 1993-2008 vládne Stroessnerova středopravá armádou podporovaná Národní republikánská asociace Strana Colorado sice postupné upevňování demokracie, ale sociální nepokoje, protesty proti korupci, pokus o převrat (2000 stoupenci emigrovaného generála Oviedy) 2008 historické vítězství levicového bývalého biskupa Fernanda Luga
Uruguay Tabare Vazquez (2005-2010) z levicové Široké fronty (Frente Amplio) José Mujica (od března 2010) z Frente Amplio, bývalý příslušník levicové guerilly
Do 1973 volení prezidenti Uruguay 1952-1966 zrušení prezidentského systému a jeho nahrazení Národní vládní radou po vzoru Švýcarska, ve které se po roce střídalo ve funkci předsedy 6 zástupců vítězné politické strany a 3 zástupci nejsilnější opoziční strany 1962-1973 aktivizace levicových sil, násilné útoky a atentáty městské guerilly tupamaros usilující o realizaci levicových ideálů (pozemková reforma, znárodnění průmyslu, nastolení vlády lidu, boj proti americkému imperialismu apod.) 1973-1985 represivní vojenský režim, mučírna Latinské Ameriky Od 1985 civilní volení prezidenti 2005-2010 levicový prezident Tabare Vasquez obnovil diplomatické styky s Kubou, přijímá sociální opatření, nicméně celkově relativně umírněný Od března 2010 prezidentem José Mujica, bývalý příslušník levicové guerilly