Zajištění - příkladová studie

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Pojišťovnictví Zajištění - příkladová studie Diplomová práce Autor: Richard Kratochvíl Finance Vedoucí práce: doc.ing. Miroslav Flaška, CSc. Praha duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 5. dubna 2009 Richard Kratochvíl 2

Anotace Téma mé práce je zaměřeno na velmi specifickou oblast pojišťovnictví, a to na zajištění pojišťovny. Jelikož je zajištění poměrně obsáhlou a složitou teorií, snažil jsem se, aby z mé práce bylo alespoň trochu zřejmé, čeho se daná oblast týká. Jednou z částí mé práce je historie a současnost zajištění, jeho nesporný význam pro moderní fungování pojišťoven. První kořeny zajištění sahají až do roku 1370. Jsou zde uvedeny první vznikající zajišťovny, trendy trhu a bohužel i informace o velkých katastrofách. V dalších kapitolách je popsána právní úprava zajištění v ČR, subjekty působící na zajistných trzích a základní dělení zajistných forem a typů. Nejdůležitější částí celé práce je pak poslední kapitola věnovaná ukázce praktického příkladu v jednoduché podobě, který by měl sloužit pro objasnění teorie zajištění. Uvádím zde fiktivně smyšlenou pojišťovnu BOHEMIA a.s., která neposkytuje zajištění, ale své riziko postupuje zajistitelům na světovém trhu. Na příkladě popisuji zajistný program pojišťovny a poté řeším konkrétní pojistnou smlouvu. Tato pojistná smlouva je propočítána v zajištění a výsledky zajištění jsou zobrazeny v účetnictví pojišťovny. Annotation The theme of my diploma work is dedicated to the very specific area of insurance, especially reinsurance. Since the reinsurance is quite large and complicated theory, I have been trying to describe its basic roles and principles. One of the sections of my work is focused on history and modern era of reinsurance, and its indisputable importance for the functioning of modern insurance companies. The reinsurance is deep- rooted, the first mention of this business comes from year 1370. There are described first emergent reinsurance companies, market s trends and unfortunatelly also information about big natural disasters in this section. The following sections deal with legal status of reinsurance in the Czech Republic, the companies present at the reinsurance market and the basic delineation of individual types and forms of reinsurance. The leading part of my work is the last section, dedicated to the illustration of reinsurance, that should explain the reinsurance theory. I use the fictive insurance company BOHEMIAa.s., that does not provide the active reinsurance, but hands over the risky business to the reinsurance companies at the world market. I describe the reinsurance program of this insurance company and I am solving one concrete insurance agreement. The delineation 3

includes underwriting, request of reinsurance, accounting of the policy to the reinsurer and accounting of this example in the double-entry bookkeeping of insurance company. 4

Obsah Úvod... 6 1. Význam a úloha zajištění... 7 1.1 Povaha zajištění... 7 1.2 Historie a současnost... 16 2. Právní rámec zajištění v ČR... 19 2.1 Obecný pohled... 19 2.2 Zajištění v legislativě České republiky... 20 3. Formy a typy zajištění... 24 3.1. Formy zajištění... 25 3.1.1 Fakultativní zajištění... 25 3.1.2 Obligatorní zajištění... 27 3.2. Typy zajištění... 28 3.2.1. Proporcionální zajistné smlouvy... 28 3.2.2. Neproporcionální zajistné smlouvy... 33 4. Subjekty zajistného trhu... 38 5. Příklad zajištění v praxi... 43 5.1 Pojišťovna BOHEMIA a.s.... 44 5.1.1 Nabídka pojištění pojišťovny BOHEMIA a.s.... 45 5.1.2 Zajistný program pojišťovny BOHEMIA a.s.... 48 5.1.3 Pravidla fungování zajištění v pojišťovně BOHEMIA a.s.... 52 5.2 Prodloužení pojistné smlouvy pro společnost Cabana a.s.... 54 5.2.1 Zajistné... 56 5.2.2 Pojistná událost... 62 Závěr... 64 Bibliografie:... 66 5

Úvod Tématem, které jsem si vybral pro zpracování diplomové práce, bych chtěl nastínit problematiku zajištění pojišťoven. Daný obor je velmi specifický a lidem není příliš známý, a to i přesto, že zajištění patří mezi strategické činnosti pojišťovny. Jedná se mnohdy o klíčový parametr, který má velký dopad na ekonomickou stabilitu a kapacitní možnosti kteréhokoli pojišťovacího ústavu. Zajištění pojišťovny jsem si vybral právě z důvodu přiblížení daného tématu, protože k této problematice bylo doposud vydáno velmi málo odborné literatury. Za nejvýznamnější literární pramen vydaný v ČR považuji knihu od prof. RNDr. Tomáše Cipry, DrSc. s názvem Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví. Dalším důvodem, který mne vedl k výběru tohoto tématu je fakt, že již šestým rokem pracuji v oboru pojišťovnictví a právě oblast zajištění, jeho specifika a významy pro ekonomický život pojišťovny mne velmi zajímají a zpracování mé diplomové práce mi přinese mnoho nových informací o strukturách, mechanismech a principech zajištění, zajistných programů a trhů. V úvodních kapitolách práce vysvětlím teorii zajištění, jeho povahu a historii. Následovat budou kapitoly věnující se právním aspektům fungování zajištění na území České republiky, základním charakteristikám forem a typů, a taktéž se dotknu informací o subjektech působících na světových zajistných trzích. Ve druhé části diplomové práce celou teorii fungování zajištění přiblížím na praktickém příkladu. Pro účely této praktické ukázky jsem si zvolil fiktivní pojišťovnu BOHEMIA a.s.. Tato pojišťovna bude mít jednoduchý zajistný program, na jehož základě bude zajištěna pojistná smlouva pro další fiktivně vytvořenou společnost Cabana a.s. V praktickém příkladu budou propočtena procenta jednotlivých druhů zajistných forem a podíly na těchto typech zajištění příslušného zajistitele. Tyto propočty budou použity jak pro kalkulaci pojistného resp. zajistného, tak pro vzniklou pojistnou událost. 6

1. Význam a úloha zajištění 1.1 Povaha zajištění Zajištění je široce využívaný instrument současného pojišťovnictví. Zajištění lze charakterizovat velmi jednoduše jako pojištění pojišťovny, kdy prvopojistitel přenáší část svého rizika na zajistitele, a tím udržuje finanční stabilitu pojišťovny. Zajištění rozsah škod nezmenšuje, ale činí jejich finanční důsledky pro pojistitele ekonomicky únosnější a celkové výsledky stabilnější. Je to nepochybně ideální způsob získání kompenzace rizika v průběhu času, v prostoru a přes homogenitu pojistných sum. Pojistitel přenáší na zajistitele tu část rizik, které přesahují jeho finanční schopnosti, a které by narušily rovnováhu jeho kmene. Tímto způsobem si ponechává pružnost při přebírání rizik, což mu na druhé straně dovoluje poskytovat jeho klientům dobré služby a motivovat organizaci jeho prodeje. Zajištění je možné také definovat jako rámec, ve kterém pojistitel znovu pojišťuje riziko, které již jednou pojistil, tj. zajištění je převod části rizika, které pojistitel pojistil v zájmu pojištěného formou přímého pojištění, na jiného nositele rizika, který není s pojištěným v žádném smluvním vztahu Zajištění je velmi odlišné od pojištění a probíhá na mezinárodních trzích. Je to jeden ze základních předpokladů fungování pojišťovny, na jehož základě si může prvopojistitel dovolit přijímat do pojištění velké množství rizik včetně průmyslových podniků. Povaha zajištění pojištěný pojistitel zajistitel pojistná smlouva zajistná smlouva 7

Kromě toho je zajištění také prostředkem komunikace mezi trhem a legislativou a často působí jako katalyzátor. Pojišťovací společnosti nemají velmi často ani finanční prostředky ani specializovaný personál, který by mohl studovat a zavádět nové formy pojištění. Jejich kontakty se zajistiteli jim dávají šanci získat nejen dokumentaci o různých trzích, ale i poměrně přesné informace o metodách přebírání rizik. Základní pojmy používané při zajištění: zajistník (prvopojistitel, cedent) ten, kdo předává do zajištění zajistitel (cessionář) ten, kdo přijímá do zajištění cese postup části rizika do zajištění retrocesse opakované zajištění vlastní vrub ta část rizika, kterou si pojistitel ponechává zajistné úplata zajistiteli za převzetí části rizika (cena zajištění) zajišťovna specializovaná instituce zabývající se zajišťovací činností Pomocí zajištění dochází k rozdělení rizik na části, které jsou pro jednotlivé účastníky únosné. Zajištění rozdrobí pojistné riziko a rozloží náhradu škody tak, aby pojistitel a zajistitelé neměli finanční potíže v případě, že by museli uhradit své podíly na škodě. 1 Pojistitel dosahuje pomocí zajištění homogenity pojistného kmene, čímž zmírňuje nepříznivé důsledky kolísání škodního průběhu. Pojistitel nemusí díky zajištění odmítat rizika přesahující jeho možnosti (v některých odvětvích se vyskytují velká rizika, která nelze pojistit bez využití zajištění). Zajištění také vytváří stabilitu v období, které nemusí být pro pojišťovnu příliš příznivé. Výsledky se mohou zhoršit nahromaděním několika větších škod v krátkém časovém období, nebo v důsledku jedné katastrofální události. Pojistitel může přebírat nová rizika a zavádět na pojistný trh nové produkty, u nichž chybí zkušenost se škodním průběhem. Zajištění znamená pro pojistitele ochranu pro případ nahodilých výkyvů v předpokládaném škodním průběhu, je důležitým nástrojem vyrovnání se s pojistně technickým rizikem. Díky 1 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví, 2, Praha, Ekopress s.r.o., 2005 8

využití zajištění se rovněž prvopojistitel seznamuje s oceňováním rizika na zajistných trzích, což mu přináší nové důležité informace o ocenění určitého rizika. U zajištění rozlišujeme zda se jedná o zajištění aktivní (převzaté), kdy dochází k přijímání rizika do zajištění, či o zajištění pasivní (odevzdané), kdy se riziko naopak odevzdává do zajištění. Pro pojišťovací společnost se mohou stát významnými faktory oba druhy zajištění, přičemž každý z nich hraje z hlediska takové společnosti svou roli. Není totiž neobvyklým jevem, že pojišťovací společnost je zároveň držitelkou oprávnění pro zajišťovací činnost a zabývá se i tímto druhem obchodu. Mluvíme-li tedy o významu zajištění pro činnost pojišťovny, pak je třeba na tyto dva možné druhy pohlížet odděleně. Jelikož se v praxi života běžné pojišťovny nepochybně častěji setkáme se zajištěním pasivním, tedy odevzdávaném, tak je jistě také možné tento druh zajištění chápat z hlediska činnosti pojišťovny jako daleko významnější. Význam zajištění spočívá ve: - rozdrobení rizika, - zvýšení kapacity pojistitele, - homogenizaci pojistného kmene, - stabilizace výsledků pojistitele, - získání zajistného servisu. Rozdrobení rizika Zajištění je vyhledáváno v prvé řadě za tím účelem, aby se pojistitel zbavil části rizik, jejichž pojistná částka je vyšší, než chce nebo může držet na svůj vlastní vrub. S hospodářským rozvojem a klimatickými změnami stoupají požadavky krom jiného i na pojištění. Aby se toto mohlo zdravě ekonomicky vyvíjet, zvyšují se současně nároky i na zajištění a jeho techniku. 9

Od moderního zajištění se očekává, že rozdrobí riziko pojištěné na vysokou částku co nejvíce a rozloží tak váhu škody, která by nastala, natolik rovnoměrně, aby žádný individuální zajistitel nepocítil těžkosti, bude-li nucen uhradit svůj podíl na škodě. Snaha po rozložení rizika v co nejširším prostoru způsobila, že zajištění brzy překročilo hranice jednotlivých států a dnes již není pojišťovací činnost bez mezinárodní zajišťovací služby myslitelná. V souvislosti s tímto trendem se hovoří o diverzifikaci pojistných rizik, kdy zajistné portfolio zahrnuje opačně působící (a tím pádem navzájem se kompenzující) tendence. 2 Takováto diverzifikace se dá rozlišovat na: - teritoriální, kdy dochází ke kompenzaci díky odlišnému vývoji pojistných výsledků v různých zemích či zeměpisných teritoriích pojistný výsledek USA Německo Japonsko 1 2 3 4 5 6 7 roky 2 CIPRA, Tomáš. Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, Praha, Grada Publishing a.s., 2004 10

- produktovou, kdy ke kompenzaci dochází díky odlišnému vývoji pojistných výsledků produktů či druhů pojištění zahrnutých v portfoliu pojistný výsledek odpovědnostní p. havarijní p. živelní p. 1 2 3 4 5 6 7 roky - časovou, kdy se pomocí společného účtu pojistitele a zajistitele otevřeného přes delší časový horizont navzájem v čase kompenzují pojistitelovy zisky a ztráty pojistný výsledek výsledek s pomocí zajištění výsledek bez zajištění 1 2 3 4 5 6 7 roky 11

Zvýšení kapacity pojistitele Upisovací kapacita pojistitele je omezená, neboť souvisí se solventností pojišťovny, která je regulována státním dozorem nad pojišťovnictvím. Zvýšení upisovací kapacity prostřednictvím zajištění je na pojistném trhu velmi důležité, protože pojistitel: nemusí hledat jiná řešení než je zajištění, má možnost zvyšování podílu na trhu a rozšiřování pojistného kmene, není nucen odmítat pojistné obchody, což by vedlo k poškození pověsti společnosti, může efektivněji využít správní náklady, které nejsou závislé na velikosti pojistných obchodů. Má-li pojišťovací společnost zabezpečeno automatické krytí svého pojišťovacího obchodu pomocí zajistných smluv, má možnost bez obav upisovat větší částky, protože tu část pojistných částek, která by převýšila limit určený pro její vlastní vrub, odevzdá do zajištění. Pomocí zajištění se tedy upisovací kapacita pojišťovací společnosti zvyšuje a bude tím vyšší, čím vyšší bude limit maximálního ručení zajistitelů, participujících na zajistné smlouvě. Homogenizaci pojistného kmene Složitost moderních hospodářských vztahů má za následek velkou rozmanitost zájmů pro něž je vyhledávána pojistná ochrana a pojišťovací společnost, má-li dobře plnit své poslání, se kladeným požadavkům snaží co nejvíce vyjít vstříc. V důsledku toho se mohou přijatá pojištění jednotlivých odvětví značně lišit, a to jak co do výše pojistných částek, tak co do povahy rizik (stupeň nebezpečí může být i u rizik stejného odvětví značně rozdílný), a pojistný kmen se tak více nebo méně stává nesourodým. Pro pojistitele je ovšem zároveň velmi důležité, aby se právě snažil o to, aby jeho pojistný kmen obsahoval většinu homogenních rizik, a to z důvodu možnosti zaručení předem kalkulovaných pojistných výsledků. Tyto výsledky nemohou být zaručeny v případě, že pojistný kmen obsahuje více pojistných smluv s velkými riziky nebo s neúměrnými pojistnými částkami. Následkem by pak byla nestabilita hospodářského výsledku pojistitele. 12

Pojistný kmen určitého odvětví můžeme roztřídit do dílčích kvalitativních kategorií, kdy bude každá jednotlivá kategorie homogenní co do vlastností rizik, pojistné částky se však budou přesto značně lišit. Každý kmen jednotlivých pojistných odvětví má co do výše pojistných částek svou specifickou skladbu, která může během času podléhat vlivům hospodářských změn. Nejčastěji bývá skladba pojistného kmene taková, že největší počet pojištění zní na částky malých a středních velikostí a čím jsou pojistné částky vyšší, tím jejich počet ubývá, až nejvyšších částek bývá v kmeni jen několik. Má-li pojišťovací společnost docílit vyrovnaného rozpočtu, je nutné, aby byl její kmen co nejvíce pokud možno homogenní. Proto se cestou zajištění zbaví takových rizik, nebo těch částí pojistných částek, které homogenitu kmene zřetelně narušují. Vhodný způsob zajištění pro pojistné smlouvy s vysokými expozicemi, jež homogenitu narušují je například proporcionální surplusové nebo fakultativní zajištění. Stabilizace výsledků pojistitele Zajištění může do značné míry zmírnit účinek kolísání škodního průběhu a slouží proto také jako stabilizační činitel. Poměr úhrnné částky škod, které nastaly v určitém období, k úhrnu pojistných částek za totéž období, se nazývá škodní kvótou nebo sazbou. Zkoumá-li se například období jednoho roku, jedná se o roční škodní kvótu (sazbu). Průměrná škodní kvóta za dostatečně dlouhé období slouží jako základ pro kalkulaci rizikové složky sazby, protože tato je založena na předpokladu, že škody v budoucnosti se budou přibližně rovnat škodám v minulosti. Škodní kvóta v jednotlivých letech kolísá podle nahodile menšího nebo většího počtu škod a podle výše odškodnění. Může se stát, že v některém roce klesne počet škod pod průměr a přesto je roční škodní kvóta vyšší než průměr, jestliže částky jednotlivých škod byly u většiny případů vyšší, než činí průměrná částka škody. Stoupne-li v některém roce jak počet škod, tak průměrná částka škody, pak může v tomto roce škodní kvóta povážlivě převýšit tu průměrnou škodní kvótu, která sloužila za podklad při kalkulaci. Je nutno počítat s tím, že tak jako v minulosti měly škodní kvóty jednotlivých let odchylky od zjištěného průměru oběma směry, tak se tomu bude dít i v budoucnosti. Intenzita výkyvů ročních škodních kvót je různá podle specifických vlastností sledovaného pojišťovacího odvětví nebo kategorie rizik. Důležitým činitelem je přitom objem kmene, 13

neboť čím bude četnější frekvence pozorovaných případů, tím větší bude pravděpodobnost, že výkyvy okolo průměru budou menší. Stabilita pojistných obchodů může být ohrožena rizikovými vlivy, které právě díky zajištění mohou být stabilizovány. Jedná se zejména o: riziko náhodného kolísání nepředvídatelný škodní průběh a vznik katastrofických událostí, které kumulativně ovlivní více pojistných smluv, v tomto případě pojišťovna nese jen část rizika, která neohrozí její stabilitu, riziko ekonomických, sociálních a technologických změn změny, které se těžce předvídají při stanovení pojistného například: inflace, klimatické změny, nová legislativa, riziko chyb snížení dopadu chybných výpočtů pojistného a to tím, že tento dopad nese jak pojistitel tak zajistitel. Zjednodušený příklad kolísání škodních kvót určitého kmene za 10. let můžeme pozorovat v následující tabulce: rok úhrn poj. sum úhrn částek škod Roční škod.kvóta Odchylka od průměru 3 1 150.000.000 457.000 3.047 + 0.047 2 150.000.000 440.000 2.933-0.067 3 150.000.000 449.000 2.993-0.007 4 150.000.000 438.000 2.920-0.080 5 150.000.000 432.000 2.880-0.120 6 150.000.000 449.000 2.993-0.007 7 150.000.000 469.000 3.127 + 0.127 8 150.000.000 440.000 2.933-0.067 9 150.000.000 484.000 3.227 + 0.227 10 150.000.000 442.000 2.947-0.053 1.500.000.000 4.500.000 3 14

Průměrná škodní kvóta kmene uvedeného v tabulce za deset let je 3. V jednotlivých letech je škodní kvóta sedmkrát nižší než průměr, třikrát však nastal výkyv směrem nahoru. Největší záporná odchylka je v pátém roce a činní 0,120. Největší kladná odchylka je pak v roce devátém a činní 0,227. Odchylky jednotlivých škodních kvót od průměru jsou celkem mírné, což znamená, že statistika uvedená v tabulce se týká vyrovnaného pojistného kmene. Podle křivky výkyvů ročních škodních kvót v minulých letech ví pojišťovací společnost, že pozorovaná kategorie rizik bude mít zisková a ztrátová léta, nemůže však předvídat, ve kterých letech bude zisk a ve kterých ztráta. Výkyvy škodních kvót v jednotlivých letech znesnadňují plánování společnosti a její roční rozpočet. Jestliže je známá intenzita výkyvů škodních kvót, pak je známa pojistně technická charakteristika sledovaného kmene a tím je dán také ukazatel pro opatření, která by zmírnila účinek těchto výkyvů a pomohla tak stabilizovat rozpočet pojišťovací společnosti. Těmito opatřeními jsou, rezerva nutná na krytí očekávaných výkyvů ročních škodních kvót a zajištění. Čím menší částku na nutnou rezervu bude pojišťovací společnost ochotna vázat, tím ve větší míře bude nucena použít zajištění. Získání zajistného servisu Z různých příčin, např. hospodářské, politické nebo klimatické změny, může dojít k mimořádnému výkyvu roční škodní kvóty. Jedná-li se pouze o příčiny přechodného rázu, pak se může roční výkyv škodní kvóty během času vyrovnat. Jestliže se však ukáže, že roční škodní kvóty u určité kategorie rizik mají trvale vzestupnou tendenci, nasvědčuje to tomu, že tato kategorie změnila vlastnosti, dle nichž byla posuzována při kalkulaci tarifní sazby a bude třeba přistoupit k úpravě této sazby. Přizpůsobení tarifní sazby novým poměrům nastává tedy teprve tehdy, když soustavně stoupající křivka ročních škodních kvót signalizuje, že původní sazba je trvale nedostatečná a jedná se tedy o delší časové období. Bez zajištění by toto přechodné období mohlo mít velmi nepříjemné hospodářské důsledky pro pojišťovací společnost. Důležitou pomoc zajištění také poskytuje při zavádění nových typů pojištění nebo nových pojistných odvětví, kdy jednak chybí dostatek zkušeností a také pojistný kmen je zpočátku řídký, jelikož v prvních letech bývá počet uzavřených pojištění obvykle poměrně nízký. 15

Zajistitel poskytuje svou pomoc zejména při tvorbě produktů, likvidaci složitých pojistných událostí, přenáší zkušenosti mezi státy a regiony formou školení a prezentací, pomáhá při vyškolení pracovníků pojistitelů a jiné. 1.2 Historie a současnost První dochované znaky zajistné smlouvy jsou z roku 1370, týkající se přepravy zboží z Janova do Brugg. Otázkou ovšem dodnes zůstává, zda to je či není první operace tohoto druhu. Daleko později se na zajištění přímo odvolává právní text z roku 1746, ve kterém britská legislativa zakazuje zajištění rizik námořního pojištění, a to z důvodu spekulativního zneužívání. Jelikož tato úprava na Britských ostrovech platila až do roku 1864, muselo v takové námořní mocnosti, jakou v té době Anglie byla, nutně docházet ke hledání jiného řešení přenosu a dělení rizik pojištění a vlastně tím byl umožněn masivní rozvoj soupojištění ve zvláštní formě společenství pojistitelů Lloyd`s. Oproti tomu například v pojištění proti požáru se podle dochovaných dokumentů první zajistná smlouva tohoto druhu pojištění objevila až v roce 1821. Zajištění se nejprve uzavíralo pouze na fakultativním základě. Ovšem v 19. století se v souladu s obchodním a průmyslovým rozvojem rychle rozšiřovala i potřeba pojištění což si vyžadovalo efektivnější formy krytí rizik. Proto se v této době staly nepostradatelnými automatické zajistné smlouvy, které pokrývaly praktické celé podnikání v jednom odvětví přijaté pojišťovací společností do pojištění. Pojišťovací společnosti v této době praktikovaly jak přímé přebírání rizik, tak i zajišťování. Spolu s růstem požadavků na krytí rizik se formovala ostřejší konkurence mezi pojišťovacími společnostmi a vznikajícími specializovanými zajišťovnami. V roce 1846 vzniká v Německu 16

Kolínská zajišťovací společnost, která se tímto stává nejstarší profesionální zajišťovnou, a to přesto, že prakticky začala se svou zajišťovací činností až po roce 1852. První švýcarskou zajišťovnou se roku 1863 stala dnes prestižní a druhá největší na světě, Švýcarská zajišťovací společnost (Swiss Re). Další, v současnosti na světovém trhu podle předepsaného zajistného největší zajišťovna Mnichovská zajišťovací společnost (Munich Re) byla založena v roce 1880. Na britských ostrovech se, díky zvláštní pozici společnosti Lloyd`s, profesionální zajišťovací společnosti zakládaly jen velmi pomalu a první profesionální zajišťovnou se zde roku 1907 stala Mercantile and General. Na území současné České republiky byla roku 1872 z podnětu pojišťovny Slávia založena První česká všeobecná zajišťovací banka se sídlem v Praze. Zajistitelé okamžitě rozpoznali, že si určitou rovnováhu ve svých kmenech mohou vytvořit pouze pomocí rozšíření základu svého podnikání, a proto se pokoušeli expandovat se svou nabídkou zajištění za hranice svých domovských států a trhů. Vývoj zajištění od jeho počátků do dnešních časů je možné ukázat použitím krátkého přehledu rozvoje trhu přímého pojištění. Z historicky dochovaných zdrojů dnes víme, že na konci 18. století bylo ve světě pouze 33 pojišťovacích společností (z toho jen 14 v Anglii). V roce 1850 bylo těchto společností již 306 ve 14 zemích světa a roku 1910 již tento počet dosáhl 2540 společností ve 29 státech. V současné době je zajištění významné zejména s poukázáním na klimatické, sociální a technologické změny, které mají pro společnost vedle pozitivních také řadu negativních důsledků. Může se jednat o důsledky způsobené zvýšeným rozsahem přírodních katastrof či katastrof vyvolané člověkem (např. teroristické útoky). 17

V následující tabulce můžeme vidět přehled pěti celosvětově největších pojištěných škod katastrofického charakteru za období 1970 2007: 3 Událost Datum Oblast Počet obětí Pojištěná škoda (mil.usd) Hurikán Katrina 25.8.2005 USA, Mex.záliv 1 836 68 515 Hurikán Andrew 23.8.1992 USA (Bahamy) 43 23 654 Teroristický útok v USA 11.9.2001 USA (New York aj.) 2 982 21 999 Zemětřesení v Northridge 17.1.1994 USA (Kalifornie) 61 19 593 Hurikán Ivan 2.9.2004 USA (Karibik) 124 14 115 Hurikán Wilma 19.10.2005 USA, Mexiko, Haiti 35 13 339 V České republice dnes pojišťovny intenzivně využívají služeb zahraničních zajistitelů, včetně zajištění poskytované jejich případnými mateřskými zahraničními pojišťovnami. Dne 8. 8. 2008 udělila Česká národní banka společnosti VIG RE zajišťovna, a.s. povolení k provozování zajišťovací činnosti a tato společnost se tak stává první zajišťovnou licencovanou v České republice. VIG RE zajišťovna, a.s., je oprávněna přebírat zajistná rizika ve všech odvětvích životního i neživotního pojištění, jakož i provozovat činnosti se zajišťovací činností související (poradenství, zprostředkovatelství, vzdělávání, šetření zajistných událostí). Tím se tato společnost s vlastním jměním ve výši 100 mil. EUR, jejíž sídlo je v Praze stala první zajišťovnou s českou licencí. Vzhledem k této skutečnosti lze předpokládat, že v nejbližší době dojde k některým posunům obchodů zajistného charakteru nejen u subjektů působících na území České republiky, ale v celém teritoriu střední a východní Evropy. 3 zdroj: časopis Sigma 1/2008 18

2. Právní rámec zajištění v ČR 2.1 Obecný pohled Zajištění je smluvní vztah mezi pojistitelem (prvopojistitelem) a zajistitelem. Vzniká tedy nová dohoda zajistná smlouva, která v žádném případě nemění pojistnou smlouvu uzavřenou mezi pojistníkem a prvopojistitelem. Zajistná smlouva tedy ani nevytváří žádný právní vztah mezi pojištěným a zajistitelem a proto pojištěný nemůže použít žádné právní prostředky proti zajistiteli. Prvopojistitel sice zajistnou smlouvou převádí odpovědnost za určité riziko, nebo jeho část, na zajistitele, ale ve vztahu k pojištěnému zůstává za toto riziko plně odpovědný. Zajistná smlouva bývá považována za důvěrnou a obyčejně se nezveřejňuje. Tento fakt a dále skutečnost, že se jedná o formu mezinárodního obchodu je příčinou velkých komplikací při posuzování právních aspektů zajišťování. Navíc spory mezi pojistiteli a zajistiteli jsou velmi zřídkakdy řešeny pomocí soudních procesů. Upřednostňuje se mimosoudní dohoda či arbitrážní řízení, bez jakékoli publicity. Při obecném pohledu na právní aspekty zajištění musíme rozlišovat mezi veřejným právem a soukromým právem a respektovat jeho většinově se vyskytující mezinárodní charakter. Mezinárodní soukromé právo v oblasti zajištění řeší především rozhodování, které se týká smluv uzavřených mezi dvěma účastníky různé národnosti. Podle všeobecných, dnes uplatňovaných, praktik je určujícím faktorem vyslovené nebo nevyslovené přání smluvních stran. V případě pochybností nebo sporu se pak uplatňují legislativní předpisy cedenta. Mezinárodní veřejné právo v oblasti zajištění zahrnuje všechna pravidla z veřejného práva různých států, která se všeobecně i specificky dotýkají pojištění a zajištění. Veřejné právo týkající se zajištění můžeme rozdělit do následujících kategorií: 19

- legislativa týkající se organizace a dozoru nad pojišťovnictvím Tato kategorie zahrnuje opatření pro činnost jak místních, tak zahraničních zajistitelů (udělení licence, bilance, technické rezervy, apod) - legislativa týkající se směných transakcí (měnových operací) Tato kategorie obsahuje všechna omezení a pravidla týkající se převodu plateb v různých měnách, což je jev v zajištění často se vyskytující. Spadají sem také bilaterální a multilaterální smlouvy pro platby mezi různými zeměmi. - legislativa týkající se arbitráže Tato ustanovení se všeobecně používají pokud jsou v zajistné smlouvě jasně označeny smluvní strany. Arbitráž neboli rozhodčí řízení se v praxi používá zřídka, neboť zainteresované strany se většinou snaží vyřešit vzájemný spor dohodou. - různé speciální legislativy Zde lze například uvést ustanovení zakazující hospodářské vztahy se znepřáteleným státem, či mezinárodní sankce uvalené z různých politických důvodů nebo války. 2.2 Zajištění v legislativě České republiky V České republice zajišťovací činnost upravuje zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví, v současném platném znění. Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a dohled nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti a penzijního připojištění, vykonávaný Českou národní bankou. Tímto zákonem se krom jiného řídí provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou nebo zajišťovnou se sídlem na území České republiky. 20

Pro účely tohoto zákona se rozumí: zajišťovnou právnická osoba, jejíž činností je přebírání pojistných rizik postoupených pojišťovnou nebo jinou zajišťovnou, se sídlem na území České republiky, která provozuje zajišťovací činnost podle tohoto zákona, nebo právnická osoba se sídlem v zahraničí, která provozuje zajišťovací činnost v souladu s právní úpravou země svého sídla zajišťovací činností uzavírání smluv, kterými se zajišťovna zavazuje poskytnout pojišťovně ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a pojišťovna se zavazuje platit zajišťovně ve smlouvě určenou část pojistného z pojistných smluv uzavřených pojišťovnou, které jsou předmětem této smlouvy, (dále jen "zajišťovací smlouva"), uzavírání zajišťovacích smluv mezi zajišťovnami, správa zajištění a poskytování plnění ze zajišťovacích smluv. Součástí zajišťovací činnosti je nakládání s aktivy, jejichž zdrojem jsou technické rezervy zajišťovny činnostmi souvisejícími s pojišťovací nebo zajišťovací činností zprostředkovatelská činnost prováděná v souvislosti s pojišťovací nebo zajišťovací činností, poradenská činnost související s pojištěním fyzických a právnických osob a šetření pojistných událostí prováděné samostatnými likvidátory pojistných událostí na základě smlouvy s pojišťovnou a další činnosti se souhlasem České národní banky Dle 3 základních ustanovení zákona č. 349/2006 Sb může pojišťovací nebo zajišťovací činnost na území České republiky provozovat pouze pojišťovna nebo zajišťovna podle tohoto zákona, které Česká národní banka udělila povolení. 21

Provozovat zajišťovací činnost může za podmínek stanovených tímto zákonem pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem na území České republiky založená pouze jako akciová společnost. Na provozování zajišťovací činnosti na území České republiky zajišťovnou nebo pojišťovnou se sídlem v zahraničí se tento zákon nevztahuje. Tuzemská pojišťovna může provozovat pouze pojišťovací činnost nebo zajišťovací činnost a činnosti s nimi související, a to v rozsahu povolení, které jí bylo uděleno Českou národní bankou. Pojišťovna, které bylo uděleno povolení k provozování zajišťovací činnosti, nemůže přebírat do zajištění pojistná rizika, která jsou pojištěna pojistnou smlouvou, kterou sama uzavřela. Zajišťovna může provozovat pouze zajišťovací činnost a činnosti s ní související, a to v rozsahu povolení, které jí bylo uděleno Českou národní bankou. Dále je dle zákona tuzemská pojišťovna nebo zajišťovna povinna při výkonu svých činností postupovat obezřetně, zejména neprovádět tyto činnosti způsobem, který poškozuje majetek jí svěřený třetími osobami nebo ohrožuje její bezpečnost a stabilitu nebo bezpečnost a stabilitu osob s pojišťovnou propojených. Za tímto účelem je tuzemská pojišťovna a zajišťovna povinna vytvořit a po celou dobu své činnosti udržovat vnitřní kontrolní systémy, pravidelně vyhodnocovat informace z nich a včas přijímat odpovídající opatření. Pojišťovna nebo zajišťovna je dále povinna vést účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, nákladech a výnosech a o hospodářském výsledku, a vytvářet a udržovat technické rezervy k plnění závazků z provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, které jsou pravděpodobné nebo jisté, ale nejistá je jejich výše nebo okamžik, ke kterému vzniknou. Zajišťovna je povinna udržovat technické rezervy ve výši odpovídající jejím závazkům vyplývajícím z uzavřených zajišťovacích smluv. Ostatní technické rezervy, uvedené v zákoně 13, je zajišťovna povinna vytvořit, jen pokud to vyplývá z uzavřených zajistných smluv. 22

Zákon stanovuje přesné podmínky, za kterých může být uděleno povolení k provozování zajišťovací činnosti. Mezi tyto podmínky patří: - žádost o udělení povolení k provozování zajišťovací činnosti obsahující mimo jiné obchodní plán - povinnost ve svém obchodním jménu uvést slovo "zajišťovna" - základní kapitál zajišťovny se sídlem v České republice v min výši 1 000 000 000 Kč - při souběžně provozované pojišťovací a zajišťovací činnosti musí základní kapitál tuzemské pojišťovny činit v min výši 1 000 000 000 Kč. To neplatí, jestliže je pojišťovnou provozována zajišťovací činnost výlučně způsobem, při kterém je pojistné riziko přijato do zajištění na základě dobrovolného rozhodnutí této pojišťovny (fakultativní zajištění). V takovém případě činí základní kapitál tuzemské pojišťovny nejméně částku, která je stanovena pro rozsah její pojišťovací činnosti. 23

3. Formy a typy zajištění Zajištění lze klasifikovat z několika různých pohledů, záleží z jakého hlediska na něho budeme nahlížet. Možné klasifikace jsou podle : Nástrojů Účelu Formy Typu - klasické nástroje - moderní nástroje alternativní přenos rizik ART - pojistně technický účel cílem zajištění je ochrana pojistitele před pojistně technickými riziky - jiný účel tím mohou být například zvýšení kapitálu, zlepšení finančních ukazatelů, daňové a licenční důvody finanční cíle - fakultativní zajištění - obligatorní zajištění - proporcionální zajištění - neproporcionální zajištění Ceny - pevná cena zajištění v určitých případech může být stanovena fixně - proměnná cena zajištění se mění podle faktorů, které ji ovlivňují Cedentu podle stupně zajištění u cedenta - přímý pojistitel realizace zajištění pouze v prvním stupni a to u přímého pojistitele - retrocedent realizace zajištění v jiném než prvním stupni, zajištění může být až u zajistitele, který převzal již cedované zajištění 24

3.1. Formy zajištění 3.1.1 Fakultativní zajištění Je to nejstarší forma zajištění. Při této formě zajištění existuje volný vztah mezi cedentem a zajistitelem, což znamená, že se každý zajistný vztah uzavírá jednotlivě. Cedent má možnost rozhodovat se o tom, které riziko a jak velkou jeho část předá do zajištění a zajistitel se podle konkrétních podmínek rozhoduje, zda riziko, resp. část rizika, do zajištění přijme. Doposud se používá ve všech oblastech, hlavně pokud: - bylo vyčerpáno automatické krytí - je riziko vyloučené z obligatorní smlouvy - pojistitel nechce svou zajistnou smlouvu přetěžit zvlášť velkým rizikem - pojistitel nemá automatické krytí k dispozici v odvětví, ve kterém zřídkakdy uzavírá pojistné smlouvy Pojistitel musí zajistiteli riziko nabízet s dostatkem informací, aby ho přesvědčil o svých kvalitách a důvěryhodnosti. Víc informací znamená rychlejší rozhodnutí zajistitele. Nabídka se může uskutečnit telefonicky, e-mailem, nebo písemně. Někteří zajistitelé používají kódy, které jim umožňují ve zkratce uvést podstatné body, čímž šetří náklady na přenos informací. Pro velká rizika je všeobecnou praxí posílat podrobný popis (inspection report), plány, fotografie a jiné informace odlišné podle druhu odvětví pojištění. Pojistitel si musí uvědomovat, že nesmí akceptovat pojistnou smlouvu dřív, než dostane zajistitelův formální souhlas, pokud na sebe nechce vzít riziko placení škody bez pomoci zajistitele. V minulosti se v určitých případech, kdy byl zajistitel dobře obeznámený s pojišťovacími metodami, mohlo praktikovat udělení cedující společnosti poštovní krytí podle kterého byl pojistitel automaticky krytý do fixního data, resp. na 30 dní ode dne, kdy byly zaslané podrobné informace o riziku. Pokud zajistitel přijal nabízené podmínky, považovalo se fakultativní zajištění za uzavřené od data odeslání podrobných informací o riziku. Pokud zajistitel podmínky odmítl anebo nepřijal celou nabízenou částku, měl pojistitel možnost do vypršení třicetidenní lhůty umístit riziko jinde. Zajistitel v tom případě získal částku 25

zajistného vypočítanou pro rata za dobu ode dne odeslání podrobných informací do momentu definitivního umístění rizika, nejvíce však za 30 dní krytí. Dnes, s rozvojem telekomunikačních technologií, se od této praxe již upustilo a většina významných zajistitelů garantuje odpověď do 24 hodin od obdržení nabídky. V případě fakultativního zajištění je každé přijaté riziko, tj. každá transakce, individuální zajistnou smlouvou. Akceptace zajistné smlouvy, pokud nebylo určeno jinak, je platná po dobu pojistné smlouvy, obvykle to bývá maximálně na jeden rok a není automaticky obnovována. Formální cese fakultativních nabídek, po přijetí zajistitelova souhlasu, se uskutečňuje prostřednictvím bordro, obvykle ve dvou kopiích. Jedna z nich se podepisuje a vrací cedentovi. Provizi z fakultativního zajištění stanovuje případ od případu zajistitel, který bere v úvahu úroveň obchodu, úroveň pojistného a náklady cedující společnosti. Saldo (zajistné bez provize) se zasílá zajistiteli ve stejném čase jako bordro. Výhodou fakultativního zajištění pro cedenta je zejména to, že jeho pomocí může zvýšit pojistný limit bez porušení automatických smluv a může si často dovolit brát do pojištění i taková rizika, která by se mu jinak zdála nepřijatelná nebo příliš nejistá. Další nepochybnou výhodou také je, že jsou rizika nabídnutá do pojištění přezkoumána více odborníky. Pro zajistitele má fakultativní forma také určité výhody. Jednou z nich je například ta, že má možnost individuálně si přezkoumat rizika a následně se rozhodnout zda je přijme či nikoli, což mu ve výsledku umožňuje výběr kmene, který koresponduje s jeho pojišťovací politikou. Další výhodou této formy zajištění je pro zajistitele také to, že mu přináší možnost získání adekvátní sazby zajistného, ať už jejím samotným navýšením nebo snížením provize. Na druhé straně existují také nevýhody této formy, které nutí cedenta ohraničit počet rizik, které fakultativně ceduje na minimum. Mezi takové nevýhody patří například ta skutečnost, že je třeba s akceptováním pojistné smlouvy čekat na rozhodnutí zajistitele, zda přijme sjednané podmínky či nikoli, přičemž tento časový odklad může způsobit problémy nejen agentovi, ale i klientovi. Pojistitel také při této formě zajištění může ztrácet část své svobody při stanovení podmínek pojištění a pojistnou smlouvu dále nemůže nikterak změnit bez zajistitelova souhlasu. Nezanedbatelnou nevýhodou také je skutečnost, že administrativní náklady této formy zajištění jsou vyšší než u formy obligatorní. 26

3.1.2 Obligatorní zajištění V obligatorním neboli automatickém zajištění je cedent vázaný cedovat pevnou částku svého pojištění v jednom odvětví, kterou je zajistitel zavázaný přijmout. Jedná se obvykle o dlouhodobé rámcové smlouvy, jež se zpravidla ročně vyhodnocují a znovu potvrzují. V rámci obligatorního zajištění se tedy mezi cedentem na jedné straně a zajistitelem na straně druhé sjednává dohoda, ve které cedent souhlasí s cesí a zajistitel souhlasí s převzetím do zajištění pojistných smluv v rozsahu uvedeném ve smlouvě. Zajistitel nezkoumá každé ve smlouvě uvedené riziko samostatně a nemá právo odmítnout riziko, pokud spadá do smluvního rozsahu. Pokud je účast cedenta a zajistitele ve smlouvě počítána jako funkce pojistné částky, hovoří se o proporcionálním zajištění. Pokud rozložení obchodu závisí na škodě, jedná se o neproporcionální zajištění. V obligatorní smlouvě se zajistitel zavazuje akceptovat všechna pojištění, která cedent přebírá v jednom odvětví v odsouhlasených a pevných hranicích. Z toho vyplývá, že se pojišťovna může svobodně rozhodovat při pojišťování, jinými slovy může si vybírat rizika, stanovovat sazby a hradit nároky z pojištění aniž by potřebovala souhlas zajistitele. V této části zajistitel nemůže nijak intervenovat, s výjimkou případů vážné nedbalosti nebo podvodu. Naopak má ovšem výhodu v získávání většího objemu a tím vyváženější obchod. Obligatorní zajistná smlouva přesně definuje ve svých všeobecných a zvláštních podmínkách krytá pojištění. Potom všechna pojištění přijatá společností přímo, či přijatá ve spolupojištění, anebo pomocí fakultativního zajištění, pokud společnost tuto činnost provozuje, která splňují vymezené podmínky spadají do rámce smlouvy. Ve většině zajistných obligatorních smluv se vyskytuje klauzule teritoriálního rámce. Tento rámec neznamená jen území, kde má cedent svou centrálu a obchodní zastoupení (agentury), ale i umístění rizika nebo územní rozsah krytí. Existují zde ovšem výjimky jako například námořní pojištění nebo úrazové pojištění osob. Rizika z těchto pojištění sice musejí být pojištěna v zemi nebo zemích vyhrazených v zajistné smlouvě, ale krytí není geograficky ohraničené. Podobně jako v pojistných smlouvách, objevují se i ve smlouvách zajistných výluky. Výluky z obligatorního zajištění jsou praktikovány jelikož zajistitel považuje automatické zajištění za 27

delikátní a obává se kumulace velkých rizik, které prakticky není možné v automatickém zajištění identifikovat. Pravidlem v zajistné smlouvě také obvykle bývá, zejména v proporcionálních typech smluv, zajistitelovo sdílení osudu cedující společnosti. Jedná se o to, že zajistitel i pojistitel sdílejí stejný zájem a zajistitel by měl mít, pokud má cedent kladné výsledky z pojištění, dlouhodobě z tohoto vztahu zisk. Výhodou obligatorního zajištění pro pojišťovací společnost je zajistná jistota, kterou mu zaručuje, tj. může uzavírat pojistné obchody bez pochyb o dostupnosti zajištění. Pro obligatorní zajištění je totiž typická jeho kontinuita, se kterou často pokračuje do dalších let. Další výhodou bezesporu jsou také administrativní náklady, které v tomto typu zajištění bývají výrazně nižší než v případě fakultativním. Výhodou pro zajistitele pak je u tohoto typu zajištění skutečnost, že dokáže lépe realizovat svou snahu o rozprostření a diverzifikaci rizik, neboť zajišťuje celá portfolia pojistných smluv. 3.2. Typy zajištění 3.2.1. Proporcionální zajistné smlouvy Všeobecným znakem proporcionálního zajištění je rozdělení pojistné částky, pojistného a škod mezi cedenta a zajistitele podle předem určené procentuální sazby. Pojišťovací společnost souhlasí s cedováním zajistiteli a zajistitel souhlasí s přijetím podílu na všech pojištěních uzavřených pojišťovací společností v termínech, podmínkách a teritoriálním rámci určeným v zajistné smlouvě. Pojišťovací společnost si nechává na vlastní vrub podíl určený ve zvláštních podmínkách. Zajistitel si pak obvykle vymiňuje oznámení jakékoli případné zajistné ochrany tohoto vlastního vrubu. Používají se různé systémy dělení v závislosti na cílech, které mají být dosaženy. 28

Kvótové zajištění Prvním takovým systémem je kvótové zajištění. Při tomto způsobu proporcionálního zajištění se zajistitel podílí na všech pojistných smlouvách ze zajišťovaného portfolia, a to pevně sjednanou procentní sazbou = kvóta. V kvótových zajistných smlouvách se cedent zavazuje jak k ponechání si, tak i k cedování pevné části všech pojištění, které přijal do určité částky. Například cedující společnost si ponechá na svůj vrub 40% všech pojištění čelního skla s pojistnou částkou do 50 000 Kč. Zajistitel pak souhlasí s přijetím zbývajícího podílu tohoto pojištění, tj. 60%. Příklad způsobu fungování kvótového zajištění můžeme vidět na následujícím grafickém znázornění: pojistná částka - PČ = 30 mil. Kč pojistné ve výši 15 tis. Kč škoda ve výši 500 tis. Kč limit kvóty = 40 mil. Kč kvóta = 50% 29

rozdělení pojistného a škody mezi prvopojistitele a zajistitele: PČ pojistné škoda prvopojistitel 15 000 000 7 500 250 000 zajistitel 15 000 000 7 500* 250 000 celkem 30 000 000 15 000 500 000 * brutto zajistné Použití tohoto systému je vhodné zejména v následujících případech: - když společnost začíná podnikat v odvětví, pro které neexistují statistiky. Jedná se o nové či neobvyklé typy obchodu, kdy se cedent se zajistitelem dohodnou o vhodnosti stát se v rámci takového obchodu vzájemnými partnery pomocí právě kvótového zajištění s vhodně stanovenou kvótou. - v případech obchodů, jež jdou jiným způsobem než kvótovým, zajistit jen s velkými obtížemi. Jedná se o taková pojištění, ve kterých je těžko vymezuje jediné riziko nebo ztráta. Takovými pojištěními jsou například soukromé zdravotní pojištění, nebo zemědělské pojištění úrody, kde je kvótový systém jedinou rozumnou metodou zajištění. - kdy se pojišťovací společnost potřebuje zbavit části upsaného pojistného. Tato situace může nastat například při zahájení úspěšného prodeje nového produktu, jenž zapříčiní prudký nárůst předepsaného pojistného a výše vlastního kapitálu nemusí dostačovat při vykazování solventnosti. Použitím kvótového zajištění, které je právě náročné na objem cedovaného zajistného lze dosáhnout žádoucí úlevy, což je určitě lepší než záměrně omezovat narůstající obchod. 30

Surplpus neboli excedentní zajištění Druhým a zároveň nejčastěji využívaným systémem proporcionálního zajištění je surplus neboli excedentní zajištění. Při tomto způsobu proporcionálního zajištění má prvopojistitel stanovenou maximální částku, do které kryje rizika sám (tzv. maximum, vlastní vrub). Limit zajistitele, tzn. kapacita excedentu, se většinou udává v násobcích vlastního vrubu prvopojistitele. Pojistné a pojistná plnění je děleno v poměru, v jakém je jedno maximum k celkového počtu maxim neboli vlastní vrub k limitu excedentu. Tento procentní poměr může být pro každé riziko jiný. Excedentní zajištění je administrativně náročnější než kvótové. V případě excedentního zajištění je možné sjednání více excedentů nad sebou. Příklad způsobu fungování excedentního zajištění můžeme vidět na následujícím grafickém znázornění: pojistná částka - PČ = 60 mil. Kč pojistné ve výši 25 tis. Kč škoda ve výši 500 tis. Kč 1 maximum = 40 mil. Kč kapacita excedentu = 320 mil. Kč excedent = (60-40)/60 = 33,33% vlastní vrub = 40/60 = 66,67% 31

rozdělení pojistného a škody mezi prvopojistitele a zajistitele Pojistné škoda prvopojistitel 16 668 333 350 zajistitel 8 332* 166 650 celkem 25 000 500 000 * brutto zajistné Tento systém zajištění se používá zejména v těchto případech: - za účelem zvýšení upisovací kapacity prvopojistitele - pro homogenizaci zajišťovaného portfolia, jelikož prvopojistitel si ponechává méně rizikové expozice a vysoké riziko postupuje zajistiteli - ke krytí pojistných produktů, které mohou být spojeny s výskytem velkých škod, například požární pojištění Výhodou tohoto typu zajištění je menší odliv zajistného než v případě kvótového zajištění. Další možné typy proporcionálního zajištění V praxi se užívají i další typy proporcionálního zajištění. Ty vznikají kombinací jednotlivých, výše uvedených, typů a forem. kombinované excedentní a kvótové zajištění nejprve se na zajišťované portfolio aplikuje excedentní zajištění a na vlastní vrub se aplikuje kvóta, kde excedent odřízne vysoce rizikové pojistky a kvóta redukuje ručení prvopojistitele na vlastním vrubu. 32

kombinované kvótové a excedentní zajištění v tomto případě je tomu naopak, nejprve se aplikuje kvóta na celé portfolio a poté se aplikuje excedent, který homogenizuje vlastní vrub prvopojistitele. fakultativně obligatorní surplus tato forma zajištění nechává prvopojistiteli na uvážení, zda danou smlouvu postoupí do zajištění, ale zajistitel je vázán a musí vždy postoupenou smlouvu přijmout. Je sjednávána pro druhý či vyšší excedent a vyznačuje se tím, že poměr kapacity prvopojistitele vůči jeho vlastnímu vrubu je pro všechny pojistné smlouvy stejný. open cover (v užším smyslu) jde o fakultativní obligatorní surplus, ve kterém je kapacita prvopojistitele dána absolutní částkou, ale prvopojistiel může pro pojistné smlouvy volit různé vlastní vruby, tzn. poměr kapacity prvopojistitele vůči jeho vlastnímu vrubu je pro jednotlivé pojistné smlouvy odlišný. 3.2.2. Neproporcionální zajistné smlouvy Tento typ zajištění se také nazývá škodové zajištění. Zajistitel přebírá část pojistného plnění prvopojistitele, která přesáhne jeho sjednaný vlastní vrub = priorita. Zajistitel za toto zajištění dostává speciálně stanovené zajistné. Plnění prvopojistitele je omezeno shora a plnění zajistitele je určeno na základě výše skutečně vzniklých škod přesahujících stanovenou prioritu, maximálně však do výše jeho ručení. Zajistná smlouva je uzavírána zpravidla na období jednoho kalendářního roku a zajištění pro další období je řešeno dodatky ke stávající zajistné smlouvě nebo novou zajistnou smlouvou. Jelikož nedochází k převodům rizika přes jednotlivé pojistné smlouvy, tak nejsou vedeny zajistné seznamy, tzv. bordera, vyhotovují se případně škodní bordera. U neproporcionálního zajištění se snižuje počet účetních operací, avšak jsou daleko složitější než u proporcionálního zajištění. Zajistné je kalkulováno pro celé zajišťované portfolio a je určeno předem, to je výhodou pro prvopojistitele, který může předem určit náklady. Bohužel není zajistné pro všechna účetní období stejné, mění se v závislosti na výši pojistného, škodním průběhu a vývoji na zajistném trhu. Provize od zajistitele u tohoto typu zajištění není 33

obvyklá. Zajistitel totiž nemusí kompenzovat správní náklady, které má prvopojistitel u proporcionálního zajištění s jednotlivými cedovanými smlouvami. Parametry zajistné smlouvy jsou: priorita, neboli vlastní vrub, je nejvyšší možná část vzniklé škody, kterou hradí prvopojistitel ručení, neboli vrstva, layer, je nejvyšší možná část vzniklé škody, která je hrazena zajistitelem. V případě, že celková škoda přesáhne součet kapacit prvopojistitele a zajistitele, přesahující část škody je na vlastním vrubu prvopojistitele. V praxi je obvyklé, že prvopojistitel sjednává několik navazujících vrstev zajištění nad sebou, a to z důvodu nedostačujícího zajistného krytí, nebo z důvodu výhodné ceny zajištění při vhodném uspořádání jednotlivých vrstev. U neproporcionálního krytí je zcela běžné, že zajistná ochrana je úplně nebo jen částečně spotřebována na krytí škod během daného roku. Existuje možnost znovudoplnění respektive naplnění této kapacity (reinstatement), aby ji měl pojistitel k dispozici po zbytek roku. Znovunaplnění probíhá automaticky nebo za dodatečné zajistné. Během roku může dojít k několika znovunaplněním kapacity. Podmínky reinstatementu jsou ovlivněny pojistným odvětvím a situací na trhu. Reinstatement se objevuje u krytí kumulovaných škod. Nejčastěji využívané způsoby neproporcionálního zajištění: XL zajištění zajištění škodního nadměrku, je zde pevně sjednaná priorita, která je v závislosti na typu tohoto zajištění uplatněna pro jednotlivé pojistné smlouvy nebo souhrnně pro více pojistných smluv postižených danou pojistnou událostí SL zajištění neboli zajištění ročního nadměrku či časového nadměrku prvopojistitel má stanovenou prioritu, která se uplatňuje na celkový objem škod za určené období a je dána procentem škodní kvóty případně absolutní částkou. 34