BIOLOGIE A REGULACE DALŠÍCH VÝZNAMNÝCH PLEVELÙ ÈESKÉ REPUBLIKY Širokolisté š ovíky: š ovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a š ovík kadeøavý (Rumex crispus) BIOLOGY AND CONTROL OF ANOTHER IMPORTANT WEEDS OF THE CZECH REPUBLIC: BROAD-LEAVED DOCK (RUMEX OBTUSIFOLIUS) AND CURLED DOCK (RUMEX CRISPUS) Miroslav Jursík, Josef Holec, Barbora Zatoriová Èeská zemìdìlská univerzita v Praze Š ovík tupolistý (Rumex obtusifolius) je vytrvalý plevel náležící do èeledi rdesnovité (Polygonaceae). V pùdì setrvává silným jednoduchým až vìtveným kùlovým koøenem, který proniká až do podornièních vrstev. Èasnì na jaøe vyrùstá z listových rùžic nìkolik pøímých, èasto èervenì nabìhlých lodyh, které jsou vysoké 50 100 cm, nìkdy i více. Lodyhy jsou od poloviny vìtvené a vìtve šikmo vzhùru odstávají. Pøízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze øapíkaté, eliptické až vejèité a nezvlnìné (obr. 1.). Horní listy jsou menší, krátce øapíkaté, na bázi zaokrouhlené až široce klínovité. Drobné, vìtšinou oboupohlavné, kvítky jsou sestaveny v lichopøesleny na prodloužených koncových i úžlabních kvìtenstvích. Okvìtní lístky jsou sestaveny ve dvou kruzích po tøech. Menší vnìjší kvítky opadávají pozdìji, vìtší vnitøní lístky jsou trojúhelníkovité s podlouhlým mozolkem a po obou stranách mají dole 2 až 5 výrazných zoubkù (1). Š ovík kadeøavý (Rumex crispus) je morfologicky velmi podobný rostlinný druh (obr. 2.), který se od š ovíku tupolistého odlišuje menším vìtvením lodyhy i koøene, užšími kadeøavými listy (pøízemní listy jsou až 35 cm dlouhé a až 8 cm široké, dlouze øapíkaté) a morfologií plodù. Oba druhy š ovíku se mohou vzájemnì køížit, a proto mùže pøi jejich diagnostice docházet v øadì pøípadù ke znaèným problémùm (2). Pùvod, rozšíøení a požadavky na stanovištì Š ovík tupolistý je rozšíøen pøevážnì v mírném a submeridionálním pásmu. Pochází z Evropy, dále Malé Asie a Kavkazu. Zavleèen byl a místy zdomácnìl v Severní a Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a východní Asii. Patøí mezi nejvýznamnìjší plevele svìta (3). Š ovík kadeøavý je považován za jednu z pìti nejrozšíøenìjších rostlin na svìtì, jeho pùvodní areál již dnes není možné stanovit. Roste v Evropì až po 69 o s. š., ostrùvkovitì ve støední Asii, Japonsku. Zdomácnìl v Severní Americe po 65 o s. š., v Austrálii, na Novém Zélandu a v mírných pásmech Afriky a Jižní Ameriky (3). U nás jsou oba druhy hojnì až obecnì rozšíøeny od nížin až do podhùøí, š ovík tupolistý zasahuje až do horských oblastí (nad 1 100 m n. m. však jen vzácnì). Oba druhy rostou na rumištích, úhorech, okrajích cest, na ruderalizovaných bøezích vodních tokù, polích, loukách, pastvinách, zahradách, ve vytrvalých kulturách, aj. Obr. 2. Kvetoucí š ovík kadeøavý (Rumex crispus) Obr. 1. Pøízemní rùžice š ovíku tupolistého (Rumex obtusifolius) LCaØ 124, è. 7-8, èervenec-srpen 2008 215
LISTY CUKROVARNICKÉ a ØEPAØSKÉ Obr. 3. Dozrávající nažky š ovíku tupolistého Obr. 4. Dozrávající nažky š ovíku kadeøavého Obìma popsaným druhùm vyhovují pùdy bohaté na dusík a pøedevším na draslík (4). Na takovýchto stanovištích se vyvíjejí v mohutné rostliny s vysokou konkurenèní schopností a silnì utlaèují jedince ostatních druhù. Vzhledem k vysoké rozmnožovací schopnosti zde brzy pøevládnou a vytváøejí husté porosty. Preferují rovnìž pùdy s vysokou hladinou spodní vody. Obr. 5. Mladý semenáèek š ovíku tupolistého Produkce semen a jejich vlastnosti Oba druhy se rozmnožují pøevážnì generativním zpùsobem. Tvoøí drobné, èervenohnìdé až rezavé, trojboké, podlouhle vejèité, zašpièatìlé nažky, 2,5 3 mm dlouhé. Nažky š ovíku tupolistého jsou uzavøeny v tmavohnìdých, svrasklých krovkách s charakteristickými 2 5 oboustrannými zoubky (vnitøní okvìtí), zatímco nažky š ovíku kadeøavého jsou uzavøeny v køídlatých, srdèitì okrouhlých, celokrajných nebo jen velmi drobnì zoubkovaných, trojbokých krovkách, pøièemž, na jedné nebo na všech krovkách je kulovitý mozolek vyplnìný vzduchem (obr. 3. a obr. 4.). Nažky š ovíkù jsou velmi polymorfní pøièemž výrazné rozdíly jsou i mezi nažkami vyprodukovanými na jedné rostlinì. Rozdíly mezi nažkami jsou pøedevším ve velikosti a hmotnosti, nažky dozrávající na koncích lodyžních vìtví jsou obvykle výraznì menší. Velikost nažek je také významnì ovlivnìna roèníkem (3). Produkce nažek a jejich vlastnosti jsou u obou popisovaných druhù š ovíkù velmi podobné. Na jedné rostlinì dozrává 100 až více než 60 000 nažek (3). Nažky jsou èásteènì klíèivé ihned po dozrání, po pøezimování v pùdì se jejich klíèivost zvyšuje. Existují však výrazné rozdíly v klíèivosti nažek a jejich dormanci mezi rùznými populacemi, pøedevším v závislosti na podmínkách prostøedí, ve kterých dozrávaly (2). Nažky obou druhù jsou pozitivnì fotoblastické (klíèí lépe na svìtle než ve tmì). 216 LCaØ 124, è. 7-8, èervenec-srpen 2008
Skarifikací nažek však dochází ke zvýšení klíèivosti ve tmì. Nejvyšší klíèivost vykazují pøi teplotách okolo 20 o C, pøièemž støídání teplot klíèivost zvyšuje. Naopak pøi teplotách nad 30 o C klíèivost prudce klesá (5). Oba popisované druhy š ovíkù vzchází nejlépe z povrchových vrstev pùdy, z hloubky 5 cm již nevzchází (6). V polních podmínkách vzchází pøedevším na podzim a na jaøe, bìhem léta jsou nažky sekundárnì dormantní (7). Životnost nažek v pùdì je velmi vysoká. Nažky uložené v podornièní vrstvì si udržují vysokou klíèivost i více než 10 let. Nažky š ovíku tupolistého vykázaly po 21 letech uložení v pùdì, 1 m pod povrchem, velmi vysokou klíèivost: 83 % (8). Na nová stanovištì jsou nažky šíøeny anemochornì, hydrochornì, mohou být rovnìž sklizeny s plodinou, hlavnì s víceletými pícninami a suchou pící luk; šíøí se též osivem (jetelovin), kompostem, statkovými hnojivy, pùdou, náøadím aj. Obr. 6. Na pozemcích s vysokým zastoupením víceletých pícnin v osevním sledu se mohou stát š ovíky významnými plevely š ovík tupolistý v porostu jeèmene Rùst, konkurenèní schopnost a škodlivost Oba výše popsané druhy š ovíkù jsou dlouhodenní rostliny, nejvyšší reprodukèní schopnost proto vykazují v období dlouhého dne (èerven, èervenec). Pokud dojde v tomto období k jejich poseèení, tvoøí následnì (srpen, záøí) již výraznì ménì nažek s nižší HTS (3). Pøestože š ovíky obvykle vzchází na podzim a v prvním roce vytváøí pouze pøízemní rùžici listù (obr. 5.), mùže být tvorba generativních orgánù pomìrnì rychlá již za devìt týdnù po vzejití se mohou tvoøit kvìty. Po vytvoøení nažek nìkteré rostliny odumírají, èást jich však tvoøí nové listové rùžice a pøeèkávají zimu a v dalším roce tvoøí další fertilní lodyhy. Životnost rostlin je jeden rok až pìt let (3). Vegetativní rozmnožování segmenty koøenù vzniklých zpracováním pùdy je oproti produkci nažek ménì intenzivní. Regeneraèní schopnost má pouze vrcholová èást hlavního koøene, pøièemž segmenty koøenù menší než 7,5 cm š ovíku tupolistého a 4 cm š ovíku kadeøavého nejsou schopny vytvoøit lodyžní pupeny (9). Nejvyšší regenerace koøenových segmentù je na poèátku vegetace, následnì regeneraèní schopnost klesá (10). Rostliny vzešlé z koøenových segmentù jsou však velmi citlivé k herbicidùm i mrazíkùm (3), èehož lze využít k jejich regulaci na orné pùdì. Širokolisté š ovíky patøí mezi velmi nebezpeèné plevelné druhy pøedevším luk a pastvin. Na orné pùdì zaplevelují pøedevším víceleté pícniny. Vlivem velké schopnosti setrvávat v pùdì zaplevelují také všechny jednoleté plodiny, zejména obiloviny (obr. 6.). Konkurenèní schopnost je velmi vysoká. Pøímìs rostlin v píci snižuje její krmnou hodnotu, pro drùbež jsou dokonce toxické. V pastevních systémech jsou vìtší problémy se š ovíky pøedevším tam, kde je pasení intenzívní pøi zvyšování intenzity pastvy se vìtšinou výskyt š ovíkù také zvyšuje. Vysoký výskyt je zaznamenáván pøedevším na pastvinách pro skot, v pøípadì pasení menších pøežvýkavcù (ovce, kozy) se obvykle daøí držet problémy se š ovíky více pod kontrolou (11). Obr. 7. Kvetoucí š ovík alpský (Rumex alpinus) Obr. 8. Kvetoucí rostliny š ovíku menšího (Rumex acetosella) Pøíbuzné druhy Na našem území se vyskytuje pøibližnì 17 druhù š ovíkù, které se mezi sebou èasto mohou vzájemnì køížit (12). Kromì š ovíku tupolistého a kadeøavého se na zemìdìlské pùdì se- LCaØ 124, è. 7-8, èervenec-srpen 2008 217
LISTY CUKROVARNICKÉ a ØEPAØSKÉ Obr. 9. Š ovík kyselý (Rumex acetosa) na poèátku kvetení tkáváme ještì s nìkolika dalšími druhy, jejichž význam je buï lokální, èi celkovì nízký. V nìkterých horských oblastech (pøedevším Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) se vyskytuje š ovík alpský (Rumex alpinus), který zde projevuje znaènou škodlivost. Stejnì jako pøedchozí druhy je znaènì nitrofilní a na stanovištích s vysokým obsahem dusíku v pùdì se silnì rozrùstá, vytlaèuje ostatní druhy a snižuje kvalitu pastvin. K rozlišovacím znakùm š ovíku alpského patøí pøedevším velké a široké listy srdèitého tvaru (obr. 7.). Na orné pùdì v proøídlých porostech víceletých pícnin èi na úhorech je vcelku hojný š ovík menší (Rumex acetosella), který se šíøí pomocí podzemních výbìžkù a mùže zarùstat pomìrnì znaèné plochy. Jedná se o nižší rostliny (dorùstají obvykle 20 30 cm) s tenkými lodyhami a užšími listy, s nižší konkurenèní schopností (obr. 8.). Na vlhèích, živnìjších loukách a pastvinách jsou èasté š ovík kyselý (Rumex acetosa) a podobný druh š ovík rozvìtvený (Rumex thyrsiflorus), které ale nepatøí mezi problematické druhy (obr. 9.). Regulace Š ovíky jsou pomìrnì citlivé vùèi øadì herbicidù, pøedevším syntetickým auxinùm (MCPA, 2,4-D, dicamba, dichlorprop-p, fluroxypyr, atd.) a øadì sulfonylmoèovin (tribenuron, thifensulfuron, amidosulfuron, atd.), jejich regulace v obilninách, kukuøici a luèních porostech je proto pomìrnì snadná (obr. 10.). Základem regulace š ovíkù v porostech jetelovin by mìlo být používání èistého osiva bez pøímìsí semen plevelù. V porostech jetelovin lze k regulaci š ovíkù použít thifensulfuron (30 g/ha) nejlépe podzimní aplikace (13). Dobrou úèinnost na š ovíky vykazuje také asulam, který je však urèen pouze k bodové aplikaci (horší selektivita). Znaèné problémy pøedstavuje výskyt širokolistých š ovíkù na trvalých travních porostech v systému ekologického zemì- dìlství, kde aplikace herbicidù nepøipadá v úvahu. Mechanická regulace (vysekávání) je sice znaènì úèinná, ale vzhledem k pracovní a následnì i k finanèní nároènosti, je její použití ve vìtším mìøítku limitováno (11). Pomìrnì široce studovanou možností je v pøípadì š ovíkù biologická ochrana. Na vegetativních i generativních orgánech tìchto rostlin se živí pomìrnì znaèné množství hmyzu, podrobnìji byl sledován regulaèní efekt pøedevším u broukù mandelinky øedkvièkové (Gastrophysa viridula) a nosatèíka suøíkového (Apion miniatum) a u ploštice vroubenky smrduté (Coreus marginatus) (14 a 15). Zatímco vroubenka funguje jako predátor plodù a omezuje tak možnosti generativního šíøení, mandelinka øedkvièková napadá listy (pøedevším larvy mohou zpùsobovat až holožíry viz. obr. 11.) a larvy nosatèíka poškozují koøenový systém, pøedevším žírem u báze. Možnosti vìtšího využití biologických metod hubení plevelných š ovíkù však mohou být v budoucnu omezeny, nebo uvedené druhy hmyzu silnì napadají také kulturní a èím dál èastìji pìstovaný krmný š ovík (16). Tato práce vznikla za podpory projektu MSM 6046070901 a NAZV QH71254. Souhrn Š ovík tupolistý i š ovík kadeøavý se rozmnožují pøevážnì generativním zpùsobem. Vegetativní rozmnožování segmenty koøenù vzniklých zpracováním pùdy je ménì intenzivní. Oba druhy š ovíkù jsou dlouhodenní rostliny, nejvyšší reprodukèní schopnost vykazují tedy v období dlouhého dne. Patøí mezi nejvýznamnìjší plevele trvalých travních porostù, na orné pùdì jsou hojné pøedevším ve víceletých pícninách a na pozemcích, kde byly v pøedchozím roce tyto plodiny pìstovány. Š ovíky jsou pomìrnì citlivé vùèi øadì herbicidù, pøedevším syntetickým auxinùm (MCPA, 2,4-D, dicamba, dichlorprop-p, fluroxypyr, atd.) a øadì sulfonylmoèovin (tribenuron, thifensulfuron, amidosulfuron, atd.). V porostech jetelovin lze k regulaci š ovíkù použít thifensulfuron, dobrou úèinnost na š ovíky vykazuje také asulam, který je však urèen pouze k bodové aplikaci (horší selektivita). Biologické možnosti regulace za použití fytofágního hmyzu (Apion miniatum, Gastrophysa viridula, Coreus marginatus) jsou omezeny z dùvodu pìstování krmného š ovíku, který tyto druhy také napadají. Literatura 1. SOUKUP J. ET AL.: Elektronický atlas plevelù Herba. ÈZU, Praha, 2002. 2. WILLIAMS O.: Seed polymorphism and germination: 2. The role of hybridization in germination polymorphism of Rumex crispus and R. obtusifolius. Weed Research, 11, 1971, s. 12 21. 3. HOLM L. G. ET AL.: World s Worst Weeds. University Press of Hawaii for The East-West Center. Honolulu, 1977, s. 280 284. 4. HUMPHREYS J. ET AL.: Soil potassium supply and Rumex obtusifolius and Rumex crispus abundance in silage and grazed grassland swards. Weed research, 39, 1999 (1), s. 1 13. 218 LCaØ 124, è. 7-8, èervenec-srpen 2008
5. STEINBAUER G., GRIGSBY B.: Dormancy and germination of docks. In Proc. of the Association of Official Seed Analists of North America, 50, 1960, s. 112 117. 6. DEYL M.: Plevele polí a zahrad. Nakladatelství Èeskoslovenské akademie vìd, Praha, 1964. 7. VAN ASSCHE J., VAN NERUM D., DARIUS P.: The comparative germination ecology of nine Rumex species. Plant Ecology, 159, 2002 (2), s. 131 142. 8. TOOLE E., BROWN E.: Final result of of the Duvel buried seed experiment. J. Agricult. Research, 72, 1946, s. 201 210. 9. HEALY A.: Control of dock. New Zealand Journal of Science and Technology (Section A), 34, 1953 (5), s. 473 475. 10. HUDSON J.: Propagation of plants by root cuttings. Seasonal fluctuation of capacity to regenerate from roots. Journal of Horticultural Sciences, 30, 1955, s. 242 251. 11. FRINZE J., BOHM H.: Effect of direct control measures and grazing management on the density of dock species (Rumex spp.) in organically managed grassland. Journal of Plant Diseases and Protection, 2004 (Spec. Issue 19), s. 527 535. 12. KUBÁT K. ET AL. [eds.]: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 2002. 13. DROBNÝ H. G., SKOETSCH D., WESTERMAIR H.: Harmony SX: Die verbesserte Lösung für die selektive und nachhaltige Bekämpfung von Ampfer-Arten (Rumex spp.) in Grünland und in Ackerbaukulturen. Journal of Plant Diseases and Protection, 2008 (Spec. Issue 21), s. 617 622. 14. KOHOUT V., KOHOUTOVÁ S.: Possibilities of utilisation of species Apion miniatum Germar in biological control of genus Rumex. Journal of Plant Diseases and Protection, 1994 (Spec. Issue 21), s. 217 220. 15. HRUŠKOVÁ M., HONÌK A., PEKÁR S.: Coreus marginatus (Heteroptera: Coreidae) as a natural enemy of Rumex obtusifolius (Polygonaceae). Acta Oecologica, 28, 2005 (3), s. 281 287. 16. HOLEC J., KOHOUT V., SOUKUP J.: Dnes pomocník, zítra škùdce: Nepøedvídatelné dopady biologické ochrany. Agromanuál, 2, 2007 (9/10), s. 48 49. Obr. 10. Obr. 11. Poškození š ovíku tupolistého zpùsobené herbicidem Starane (fluroxypyr) dva týdny po aplikaci Žír larev mandelinky øedkvièkové (Gastrophysa viridula) na listech š ovíku tupolistého Jursík M., Holec J., Zatoriová B.: Biology and control of another important weeds of the Czech Republic: Broad-leaved dock (Rumex obtusifolius) and Curled dock (Rumex crispus) Both Rumex obtusifolius and R. crispus reproduce mostly generatively. Vegetative reproduction via root fragments as a result of soil tillage is less intensive. Both species are long-day plants so the highest reproduction occurs under the condition of longer photoperiod. Dock species belong to noxious weed species on permanent grassland (pastures, meadows), can be found on arable land mostly in perennial fodder crops and on fields, where those crops were planted in previous year. Dock species are relatively sensitive to many herbicides, especially to synthetic auxins (MCPA, 2,4-D, dicamba, dichlorprop-p, fluroxypyr, etc.) and many sulphonylureas (tribenuron, thifensulfuron, amidosulfuron, etc.). Thifensulfuron can be used for dock management in perennial legume stands, good efficacy shows also asulam, which is recommended for local application only, due to lower selectivity. Biological management using phytophagous insect (Apion miniatum, Gastrophysa viridula, Coreus marginatus) can be limited due to hazards for planted fodder dock also the target species for the bio agents. Key words: Broad-leaved dock, Curled dock, Rumex obtusifolius, R. crispus, weed biology, herbicide, weed control. Kontaktní adresa Contact address: Ing. Miroslav Jursík, Ph. D., Èeská zemìdìlská univerzita, Fakulta agrobiologie, potravinových a pøírodních zdrojù, Katedra agroekologie a biometeorologie, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Suchdol, Èeská republika, e-mail: jursik@af.czu.cz LCaØ 124, è. 7-8, èervenec-srpen 2008 219