Fakulta sociálních věd

Fakulta sociálních věd Institut ekonomických studií EUROPEAN ECONOMIC POLICIES Esej na téma : Udržování cenové stability v ČR a eurozóně 16.5.2006 (j.hanak@email.cz) počet slov: 2017

Obsah: 1 Úvod... 3 1.1 Úvod... 3 1.2 Inflace, čistá inflace a vývoj inflace... 3 2 Historie cílování inflace v ČR... 4 3 Hlavní atributy cílování inflace v ČR... 5 3.1 Prognóza inflace... 5 3.2 Fiskální politika v prognóze ČNB... 6 4 Udržování cenové stability v Eurozóně... 8 4.1 Operace na volném trhu... 8 4.2 Stálé facility... 8 4.3 Minimální rezervy... 8 4.4 Hospodářská a měnová analýza... 8 5 Závěr... 9 6 Resources... 9 2/9

1 Úvod 1.1 Úvod Při plnění své základní měnověpolitické úlohy dané zákonem, tj. zabezpečení cenové stability, volí centrální banka jeden z několika možných měnověpolitických režimů. Čtyřmi základními typy těchto režimů jsou režim s implicitní nominální kotvou, cílování měnové zásoby, cílování devizového kurzu a cílování inflace. ČNB naplňuje tento cíl již osmým rokem, podobně jako většina centrálních bank v okolních zemích, s využitím strategie cílování inflace. Tato práce si klade za cíl shrnout relativně krátkou historii inflačního cílování v ČR a popsat jeho mechanismus včetně tzv. prognózy inflace, která je jejím stěžejním článkem. Dále pak rozebírá roli fiskální politiky v souvislosti s cílováním inflace. Poslední kapitola se věnuje udržování cenové stability v Eurozóně, která je prováděna pod dohledem Evropské centrální banky. 1.2 Inflace, čistá inflace a vývoj inflace Inflace je obvykle chápána jako opakovaný růst většiny cen v dané ekonomice. Jde o oslabení reálné hodnoty (tj. kupní síly) dané měny vůči zboží a službám. V praxi je inflace měřena jako přírůstek tzv. indexu spotřebitelských cen. V ČR inflaci měří Český statistický úřad (vývoj průměrné roční míry inflace v letech 1994 až 2005 je zachycen v grafu 1). Čistá inflace je vypočítávána ČSÚ jako přírůstek cen v neregulované části spotřebního koše očištěný o vliv nepřímých daní, případně rušení dotací. Poměr celkových vah neregulovaných cen a regulovaných cen ve spotřebním koši činí zhruba 82:18. Při výpočtu se vylučují např. tyto regulované ceny: regulované nájemné, vodné a stočné, elektřina, zemní plyn, tepelná energie pro domácnost, léky a výkony ve zdravotnictví, aj. Graf 1: vývoj průměrné roční míry inflace v letech 1994 až 2005 v ČR 12 10 10 9.1 8.8 8.5 10.7 8 % 6 4 2 0 4.7 3.9 2.8 2.1 1.8 1.9 0.1 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 rok 3/9

2 Historie cílování inflace v ČR V prosinci 1997 rozhodla bankovní rada ČNB o změně režimu měnové politiky a počínaje rokem 1998 přešla k cílování inflace. Přechod k novému režimu měnové politiky nebyl změnou její úlohy, ale pouze způsobu, jakým je tato úloha plněna. V prvním období cílování inflace používala ČNB jako hlavní analytický i komunikační ukazatel čistou inflaci. ČNB se zavázala působit měnovými nástroji tak, aby se čistá inflace pohybovala na konci roku 2000 v meziročním vyjádření v intervalu 3,5-5,5%. Aby lépe ukotvila inflační očekávání, vyhlásila zároveň inflační cíl pro konec roku 1998 v intervalu 5,5-6,5%, pro konec roku 1999 v intervalu 4-5% (viz tabulka 1 a graf 3). Tabulka 1: Inflační cíle ČNB stanovené v čisté inflaci pro rok ve výši plnění k měsíci stanoven 1998 5,5-6,5 % prosinec 1998 prosinec 1997 1999 4-5 % prosinec 1999 listopad 1998 2000 3,5-5,5 % prosinec 2000 prosinec 1997 2001 2-4 % prosinec 2001 duben 2000 2005 1-3 % prosinec 2005 duben 1999 V dubnu 2001 bylo rozhodnuto o přechodu k cílování celkové inflace, která je pro rozhodování ekonomických subjektů důležitější než čistá inflace a k vyjádření cílové trajektorie v celkové inflaci pomocí průběžného pásma. Po dohodě s vládou ČR vyhlásila ČNB inflační cíl začínající v lednu 2002 na úrovni 3-5 % a končící v prosinci 2005 na úrovni 2-4 % (viz graf 2). Pro období od ledna 2006 až do přistoupení ČR k eurozóně (kdy realizace měnové politiky směřující k udržování cenové stability přejde na Evropskou centrální banku (ECB)) byl vyhlášen inflační cíl ve výši 3 % 1% (viz graf 3). Graf 2: Inflační cíl pro meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen v období leden 2002 až prosinec 2005 Graf 3: Historický vývoj inflačních cílů v ČR 4/9

3 Hlavní atributy cílování inflace v ČR Významnými rysy cílování inflace je střednědobost, využívání prognózy inflace a veřejné explicitní vyhlášení inflačního cíle. Bankovní rada ČNB při svém měnověpolitickém rozhodování posuzuje nejnovější prognózu ČNB, vyhodnocuje rizika nenaplnění této prognózy a hlasuje o tom, zda a jak by se mělo změnit nastavení měnověpolitických nástrojů. 3.1 Prognóza inflace V režimu cílování inflace leží v centru rozhodování centrální banky inflační prognóza. Ta je publikována čtvrtletně ve Zprávě o inflaci. Smyslem tohoto dokumentu je přiblížit veřejnosti ekonomický vývoj posledního čtvrtletí a především výhled ČNB do budoucnosti. Centrální banky cílující inflaci používají jako podklad pro měnověpolitické rozhodování v zásadě dva typy projekcí inflace. Vedle prognózy ve smyslu nejpravděpodobnějšího obrazu budoucího vývoje ekonomiky (tzv. prognóza nepodmíněná") je často využívána tzv. "podmíněná prognóza", tj. simulace dalšího vývoje za ne nutně realistického předpokladu, že centrální banka nebude měnit nastavení měnověpolitických nástrojů. Klíčovým podkladem pro rozhodování bankovní rady ČNB do dubna 2002 byla projekce založená na podmíněná prognóze a počínaje červencem 2002 se hlavním podkladem pro rozhodování bankovní rady ČNB stal typ nepodmíněné prognózy, kterou stručně popíši v následujícím odstavci. Úvodem inflační prognózy, která využívá makroekonomický model, je stanovena pravděpodobná trajektorie exogenních veličin (například ceny ropy či zahraničního ekonomického vývoje). Očekávaný vývoj vnějšího prostředí je jedním z klíčových předpokladů prognózy. Pro tento účel ČNB standardně využívá publikaci Consensus Forecasts, shrnující předpovědi řady zahraničních analytických týmů. Významným vstupem do prognózy jsou vedle předpokladů o vývoji vnějšího prostředí také předpoklady ohledně domácí ekonomiky, jedním z nichž je odhad působení fiskální politiky (viz kapitola 3.2). Na základě expertních a modelových přístupů pak vzniká konzistentní výhled do budoucnosti, ze kterého je možné určit, do jaké míry je třeba modifikovat stávající představu ohledně budoucího ekonomického vývoje. Prognóza budoucího vývoje inflace je ukázána v grafech 6, 7 a porovnání skutečného vývoje inflace a prognózy inflace v následujícím grafu 4. Graf 4: Porovnání skutečného vývoje inflace a prognózy inflace 5/9

3.2 Fiskální politika v prognóze ČNB Monitorování, hodnocení a předvídání fiskální politiky je nedílnou součástí rozhodování o optimálním nastavení měnové politiky. Součástí každé prognózy ČNB je proto předpoklad o budoucím vývoji fiskální politiky. Ten lze zachytit mnoha způsoby, např. deficitem vládního sektoru, spotřebními výdaji vlády, fiskální pozicí či fiskálním impulzem. Z hlediska měnové politiky je klíčové zachytit působení fiskální politiky na inflaci. Fiskální politika vstupuje do predikčního modelu ČNB jako expertně odhadnuté reziduum v rovnici mezery výstupu, jelikož mezera výstupu v modelu ČNB aproximuje poptávkové inflační tlaky v ekonomice a jejím prostřednictvím následně ovlivňuje inflaci. Při odhadu reziduí je nutno brát v potaz pouze ty příjmy a výdaje vládního sektoru, které mají dopad na domácí agregátní poptávku. Meziroční změnu poptávkově relevantního salda v procentních bodech HDP, které je odvozeno na základě těchto příjmů a výdajů, pak označujeme jako fiskální impulz. Pokud je fiskální impulz kladný, fiskální politika působí směrem ke kladné mezeře výstupu a k vyšší inflaci a hovoříme o expanzivní fiskální politice. Pokud je naopak fiskální impulz záporný, působí fiskální politika na mezeru výstupu a inflaci opačným směrem a označujeme ji jako přísnou (restriktivní). Protože fiskální impulz vyjadřuje meziroční změnu poptávkově relevantního salda, může být jeho hodnota záporná (indikující restrikci) i při výrazně deficitním hospodaření vlády. Tuto skutečnost ilustruje graf 5. Graf 5: Srovnání odhadu ČNB vývoje fiskálního impulzu v letech 1999-2005 a schodku veřejných rozpočtů Na primární dopady nepřímých daní, jejichž vliv je výrazný zejména v roce 2007, je standardně aplikován institut výjimek. Jak vypadá prognóza inflace před, resp. po očištění o tyto daňové vlivy ilustruje graf 6, resp. 7. 6/9

Graf 6: Prognóza inflace v horizontu měnové politiky Graf 7: Prognóza inflace v horizontu měnové politiky bez primárních dopadů nepřímých 7/9

4 Udržování cenové stability v Eurozóně Evropský systém centrálních bank (ESCB) je tvořen Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států EU, oproti tomu pojmem Eurosystém rozumíme národní banky těch členských států, které přijaly jednotnou měnu a Evropskou centrální banku. Rada guvernérů ECB definovala cenovou stabilitu jako meziroční zvýšení harmonizovaného indexu spotřebitelských cen pro eurozónu o méně než 2 %. Primárním cílem Eurosystému je udržování cenové stability a za účelem plnění tohoto cíle má Eurosystém k dispozici soubor nástrojů měnové politiky: provádí operace na volném trhu, nabízí stálé facility a požaduje, aby úvěrové instituce držely na účtech v Eurosystému minimální rezervy. V dalších odstavcích jednotlivé nástroje stručně rozeberu. 4.1 Operace na volném trhu Operace na volném trhu hrají v měnové politice Eurosystému důležitou roli pro řízení úrokových sazeb, řízení bankovní likvidity a signalizaci orientace měnové politiky. Eurosystém má pro provádění operací na volném trhu k dispozici pět druhů nástrojů. Nejdůležitějším z nich je reverzní transakce - tyto operace provádějí národní centrální banky na základě standardních nabídkových řízení; refinanční operace jsou pravidelné reverzní transakce k zajištění likvidity, hrají stěžejní roli při sledování cílů operací Eurosystému na volném trhu a jsou hlavním zdrojem refinancování finančního sektoru. Eurosystém může rovněž využívat přímých transakcí, vydávání dluhových cenných papírů, měnových swapů a příjmu termínovaných vkladů. 4.2 Stálé facility Stálé facility jsou spravovány decentralizovaně národními centrálními bankami. Cílem stálých facilit je poskytovat a absorbovat jednodenní likviditu přes noc, určovat obecnou orientaci měnové politiky a omezovat jednodenní tržní úrokové sazby. Způsobilým protistranám jsou z jejich podnětu k dispozici dvě stálé facility: mezní zápůjční facilita (proti způsobilým aktivům obdrží od národních centrálních bank jednodenní likviditu) vkladová facilita (k provádění jednodenních vkladů u národních centrálních bank proti způsobilým aktivům. 4.3 Minimální rezervy Systém minimálních rezerv Eurosystému se vztahuje na úvěrové instituce v eurozóně a sleduje převážně cíle spočívající ve stabilizaci úrokových sazeb na peněžních trzích a vytváření (nebo rozšíření) nedostatku strukturální likvidity. Povinnost minimálních rezerv každé instituce se určuje ve vztahu k prvkům její rozvahy. Dodržování povinnosti minimálních rezerv se určuje na základě průměrných denních rezerv držených institucí v průběhu udržovacího období. 4.4 Hospodářská a měnová analýza Základem pro měnověpolitické rozhodování Rady guvernérů je komplexní analýza rizik pro cenovou stabilitu, která se skládá ze dvou pilířů: hospodářské a měnové analýzy. Hospodářská analýza se zaměřuje převážně na hodnocení současného hospodářského a finančního vývoje. Pozornost je též věnována potřebě identifikovat otřesy ovlivňující ekonomiku, jejich dopad na náklady a tvorbu cen a krátkodobé až střednědobé vyhlídky pro jejich šíření v ekonomice. Součástí je i projekce předvídající možný makroekonomický vývoj v eurozóně. Oproti tomu měnová analýza pomáhá vyhodnocovat střednědobý až dlouhodobý vývoj inflace z hlediska těsného vztahu mezi penězi a cenami v delších časových horizontech. Měnová analýza bere v úvahu vývoj široké škály měnových ukazatelů (včetně M3), jeho složek a protipoložek, zejména úvěrů, a rozličných měřítek přebytečné likvidity. 8/9

5 Závěr Cílování inflace je hlavním režimem ČNB při zabezpečování cenové stability. Klíčovým atributem cílování je inflační prognóza, kterou při svém měnověpolitickém rozhodování posuzuje bankovní rada ČNB. Nejdůležitějšími předpoklady prognózy jsou pak odhady vývoje vnějšího a vnitřního prostředí, jehož součástí je též předpoklad o budoucím vývoji fiskální politiky a její působení na inflaci. Na jejich základě jsou stanoveny klíčové úrokové sazby. Cílem ČNB je v současné době zajistit, aby se inflace pohybovala v pásmu 3 % 1% a to až do přistoupení ČR k eurozóně. Tento inflační cíl je stanoven mírně nad úrovní cenové stability pro eurozónu (pod 2 %) a takto vzniklý nevelký rozdíl je odrazem dlouhodobé konvergence české ekonomiky k průměru eurozóny, která bude pokračovat i jistou dobu po přistoupení ČR k eurozóně. Primárním cílem Eurosystému je udržování cenové stability, který za účelem plnění tohoto cíle provádí operace na volném trhu, nabízí stálé facility a požaduje, aby úvěrové instituce držely na účtech v Eurosystému minimální rezervy. Na rozdíl od ČNB se tedy pro udržování cenové stability v eurozóně nevyužívá režim cílování inflace, ale více měnověpolitických nástrojů. 6 Resources Kotlán, V., Navrátil, D.: Inflation Targeting as a Stabilisation Tool: Its Design and Performance in the Czech Republic, Finance a úvěr, 2003 Tůma, Z.: Tvorba prognóz v centrálních bankách, Forecasting Dinner, 2004 Frait J., Kotlán V.: Měnová politika ČNB - rozhodování s výhledem do budoucnosti, Bankovnictví, 2002 ČNB, Zpráva o inflaci, Leden 2006 ECB, The implementation of monetary policy in the euro area: General documentation on Eurosystem monetary policy instruments and procedures, 02/2005 ECB, The monetary policy of the ECB, 01/2004 ECB, The two pillars of the ECB s monetary policy strategy, Monthly Bulletin, November 2004 ECB, Annual report 2005, 05/2006 www.cszo.cz www.cnb.cz www.ecb.int 9/9