SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA V NITRE FAKULTA ZÁHRADNÍCTVA A KRAJINNÉHO INŽINIERSTVA

SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA V NITRE FAKULTA ZÁHRADNÍCTVA A KRAJINNÉHO INŽINIERSTVA 34289 Bakalářská práce Nitra 2010 Ivana Popelková

SLOVENSKÁ POĽNOHOSPODÁRSKA UNIVERZITA V NITRE FAKULTA ZÁHRADNÍCTVA A KRAJINNÉHO INŽINIERSTVA Mapování česneku medvědího (Allium ursinum) ve Straňanské kotlině Bakalářská práce Studijní program: záhradníctvo Katedra zeleninářství Vedoucí katedry: doc. Ing. Anton Uher, PhD. Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Ján Kóňa, PhD. Nitra 2010 Ivana Popelková - 2 -

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mapování česneku medvědího (Allium ursinum) ve Straňanské kotlině, vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury. Jsem si vědoma zákonných důsledků v případě, že uvedené údaje nejsou správné. V Nitře, 24.05.2010.. Ivana Popelková - 3 -

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Jánovi Kóňovi, PhD. za metodickou a odbornou pomoc, kterou mi poskytl při vypracování mojí bakalářské práce. V Nitře, 24.05.2010 Ivana Popelková - 4 -

ABSTRAKT Tématem předkládané práce je jak částečné seznámení s chráněnou krajinnou oblastí Bílé Karpaty, zvláště v okolí obce Strání, která je hostitelem velké spousty chráněných rostlin a živočichů, tak především zmapování lokalit a stanovišť s výskytem česneku medvědího. Práce zahrnuje nejen místa, kde se česnek medvědí nachází, ale věnuje se také jeho popisu jak z hlediska vzezření, tak z hlediska jeho složení. Poukazuje na způsoby využití této byliny v praxi, především v oboru kulinářství, zdravotnictví a lidového léčitelství. Nedílnou součást tvoří informace o jeho rozmnožování a pěstování. Výsledkem práce je podrobné seznámení se s touto bylinou, stále častěji doporučovanou odborníky na zdravou výživu pro vysoký obsah látek, které působí preventivně proti množství neduhů lidského těla. Klíčová slova: česnek medvědí, výskyt, obsah látek, využití ABSTRACT The subject of my thesis is both the partial introduction of the White Carpathians protected landscape area, which is the host of the great amount of protected plants and animals, especially in the neighbourhood of the village Strani. And above all the thesis describes surveying of allium ursinum locations. My work includes not only places of allium ursinum location, but it follows also its description both in light of its appearance and in light of its composition. The thesis shows the variations of usage of this plant in practise, above all in the fields of cooking, health protection and herb healing. The information about its reproduction and planting makes the integral part of the thesis. The conclusion of the thesis is the detailed introduction of this plant, which is more and more often recommended by the health nutrition specialists for its high content of the preventive substances. Key words: allium ursinum, location, content of the substances, usage - 5 -

Obsah 1. ÚVOD...8 2. CÍL PRÁCE 10 3. CHKO BÍLÉ KARPATY..11 3.1. Charakteristika CHKO Bílé Karpaty.11 3.1.1. Geologické poměry 13 3.1.2. Geomorfologické poměry...13 3.1.3. Hydrologické a hydrogeologické poměry..13 3.1.4. Klimatické poměry.14 3.1.5. Floristické poměry..14 3.1.6. Faunistické poměry 16 4. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 18 4.1. Poloha a rozloha 18 4.2. Povrchový ráz a geologické poměry.18 4.3. Půdy.....19 4.4. Vodstvo. 19 4.5. Podnebí.20 5. POPIS SLEDOVANÝCH LOKALIT..23 5.1. Charakteristika NPR Javořina...23 5.2. Charakteristika PP Mechnáčky.25 5.3. Charakteristika PP Uvezené.32 5.4. Charakteristika PP Záhumenice....34 5.5. Charakteristika PP Hrnčárky.36 5.6. Charakteristika PP Nová hora...38 5.7. Charakteristika stanoviště Rybník.40 6. ROZBOR PŮDY.41 7. ČESNEK MEDVĚDÍ (ALLIUM URSINUM).44 7.1. Původ a historie.44 7.2. Taxonomické zařazení...44 7.3. Botanická charakteristika..46 7.4. Výskyt druhů v České republice...48 7.5. Možnosti záměny s jinými rostlinami...48-6 -

7.6. Obsahové látky...52 7.7. Účinky obsahových látek...52 7.8. Možnosti použití.53 7.8.1. Možnosti použití česneku medvědího ve farmacii a lidovém léčitelství..53 7.8.2. Možnosti použití česneku medvědího v kulinářství.53 7.9. Technologie pěstování 54 7.9.1. Vegetativní způsob rozmnožování...54 7.9.2. Generativní způsob rozmnožování...54 7.9.3. Sběr a posběrová úprava...55 8. ZÁVĚR 56 9. RESUME.57 10. SEZNAM POUŽITÝCH OZNAČENÍ...64 11. POUŽITÁ LITERATURA..65 12. PŘÍLOHY.66-7 -

1. ÚVOD Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat bez nás, my bez ní zahyneme. Jaromíra Kolářová Život člověka je odpradávna spojen s přírodou, její existence je předpokladem i jeho bytí. Proto se člověk od nepaměti učil v přírodě žít, učil se přírodu poznávat a měl by se urychleně naučit přírodu i milovat. Příroda je pro nás výchozím bodem. Alfou a omegou. Je to příroda, která stojí za naším zrozením, je to tatáž příroda, která nás provází celým životem až k jeho ukončení. V pravěkých dobách žili lidé v úplném souznění s přírodou. Příroda jim dávala obživu. Neznali chemii, stroje, počítače. Ale učili se pomocí pokusu a omylu poznávat každý kořen, každý lístek, který se v přírodě objevil. Všechny informace, které při svém pátrání objevili, ukládali pouze do své paměti a předávali je svým dětem. Trvalo velmi dlouhou dobu, než se naučili bohatství přírody záměrně užívat k ulehčení svého bytí. Učili se pomalu využít nejen rostliny a živočichy, ale také nerostné bohatství. Zpočátku jen v takové podobě, v jaké ho příroda sama skýtala. Hledali nejvhodnější tvar kamene na opracování, na stavění příbytků. Postupem času při pochopení vlastností nerostného bohatství jej začali opracovávat, tavit, brousit, slučovat. Stále však nezapomínali ani na přírodní bohatství ve své původní podobě. Utíkali se do přírody s každým problémem, s každou těžkostí a právě v ní hledali řešení problémů, se kterými se dennodenně potýkali. S modernizací a prudkým rozvojem vědy a techniky zvláště v minulém století začal mít člověk pocit, že příroda je tu pro něj a může ji využívat, jak chce. Zapomněl, že příroda je jeho podstatou, a její bohatství začal zneužívat. Svým neekologickým chováním páchá v přírodě nenapravitelné škody. Díky vysušování ploch mizí spousta druhů rostlin a živočichů žijících v mokřadech. Díky úbytku lesů je jeho obyvatelstvo nuceno ustupovat, migrovat, přizpůsobovat se novým podmínkám. Druh, který není dostatečně přizpůsobivý, vymírá. Způsobů vylepšování přírody bychom mohli jmenovat spoustu, ale to by nás zavedlo do úplně jiné oblasti, než je smyslem této práce. - 8 -

Je pro nás velkým štěstím, že příroda je dostatečně silná na to, aby stále nutila člověka otočit se zpět a pokorně zase sklonit hlavu před jejím moudrem. I přes lidské zásahy si stále udržuje svou identitu. Kdyby to tak nebylo, naše děti by jen těžko poznávaly krásu lesů rozprostírajících se na obzoru, krásu květů pokrývajících louky, které obklopují lidská obydlí. Těžko by poznaly léčivou sílu i té nejmenší bylinky, která se ukrývá pod rozložitým keřem. Každého milovníka přírody mrzí, když některý druh rostlinné a živočišné říše spěje k zániku. Je třeba být k přírodě uctivý a s láskou opatrovat území, která oplývají přírodním bohatstvím. K takovým místům patří i chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, mé rodiště. Nad krásou okolní krajiny se člověku tají dech, hloubka lesů a barevnost okolních luk nám připomíná, že příroda je silnější než veškerá lidská technika. Z jara plochy pokryté kvetoucími sněženkami, podbělem, pampeliškou či česnekem medvědím, jejichž ustupující květy dávají posléze vyniknout kopretinám a orchideím, zvolna přecházející do pestrobarevného podzimu a ticha zimy potěší oko i duši. I ten nejmoudřejší vědec na svět přišel a ze světa zase odejde, ale příroda zůstává navzdory lidským pokusům ji ovládnout. Pokusme se společně nahlédnout do nitra přírody rozprostírající se v okolí Velké Javořiny a v jejím podhůří a pochopit hlubší podstatu alespoň jedné z obrovského množství bylin, které zde můžeme najít, česneku medvědího. - 9 -

2. CÍL PRÁCE Cílem mé práce je přiblížit přírodní lokality nacházející se na území chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, zvláště na území Straňanské kotliny. Blíže se pak soustředit na výskyt česneku medvědího (Allium ursinum), popis jeho morfologie. Přiblížit možnosti jeho pěstování. Práce se také zabývá různými způsoby jeho využití v oblasti farmacie, lidovém léčitelství a kulinářství. - 10 -

3. CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST BÍLÉ KARPATY 3.1. Charakteristika CHKO Bílé Karpaty Území sledované lokality Strání - Květná je součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty o výměře 715km 2. CHKO leží bilaterálně podél hranic mezi Českou a Slovenskou republikou. Česká část je dlouhá 70km, orientace SV-JZ a leží v nadmořské výšce 175 970m. Zasahuje do částí okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Chráněnou krajinnou oblastí byly Bílé Karpaty vyhlášeny výnosem MK ČSR č. 17.644/80 z 3.11.1980. Biosférickou rezervací UNESCO se stala 15.4.1996 (Bezděčka a kol., 2002). Nejcenější území této částí CHKO byla vyhlášena jako maloplošná chráněná území. Jsou to převážně původní louky s bohatým zastoupením chráněných druhů rostlin, zvláště pak orchidejí. Odlišné postavení v této síti MCHÚ mají pouze prales na Velké Javořině. Bílé Karpaty patří k nejcennějším CHKO v naší republice. Jsou to rozsáhlé komplexy původních listnatých lesů a orchidejové louky, které spolu s rozptýlenou zelení a solitérními stromy dávají krajině Bílých Karpat zvláštní a neopakovatelný ráz. Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj i odlehlost od průmyslových center umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šípákových doubrav až po pralesovité horské bučiny a od teplomilných stepních porostů přes podhorské přepásané louky až po nejrůznější typy drobných lesních i lučních mokřadů. Jde o území s největší diverzitou a kvantitou vstavačovitých rostlin ve střední Evropě (Prokůpek a kol., 1991). - 11 -

Mapa č. 1 Širší územní vztahy 1: 270 000-12 -

3.1.1. Geologické poměry Lokalita Bílých Karpat náleží do Vnějších Západních Karpat. Jejich podklad tvoří horniny dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyšového příkrovu, zastoupené převážně pískovci střídanými jílovci, méně často slínovci. Na některých místech jsou komplexy flyšových hornin prolnuty neovulkanity. 3.1.2. Geomorfologické poměry Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty, táhnoucí se dále podél hranice od jihozápadu k severovýchodu. Moravská část má plochu 575km 2 a střední výšku 473m. Pohoří začíná za Strážnicí a končí u Lyského průsmyku. Na jihozápadě začíná Žalhostickou vrchovinou (Kobyla 584m n. m.). Směrem k severovýchodu na ni navazuje Javořinská hornatina s nejvyšším bodem Bílých Karpat Velkou Javořinou (970m n. m.). Hranice probíhá po dlouhém ústředním hřbetu. Moravská část je rozčleněna do úzkých hřbetů a hluboce zařezaných údolí. Pod Velkou Javořinou leží Straňanská kotlina, jejíž dno má střední výšku 479m. Na severovýchod pokračují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou (Velký Lopeník, 911m n. m.). Příznačné jsou široké zaoblené hřbety se zarovnanými povrchy a hlubokými údolími. Za Vlárským průsmykem navazuje na Lopenickou hornatinu Chmelovská hornatina. K CHKO na severu náleží i přilehlé části Vizovické vrchoviny, které představují severní podhůří Bílých Karpat. Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu terénu. Geomorfologicky jsou výrazněji uplatněny pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší horské části, např. Velká Javořina a Velký Lopeník. V místech s méně odolnými horninami jsou oblé, měkce modelované hřbety, převážně mírné, dlouhé svahy, a rozsáhlé pedimenty. 3.1.3. Hydrologické a hydrogeologické poměry Území CHKO Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře a jeho největší část spadá do povodí řeky Moravy, a to jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluky, Svodnice, Veličky a Radějovky. Severovýchodní část CHKO, svým rozměrem podstatně menší, přísluší do povodí Váhu. - 13 -

Na území CHKO jsou významné zdroje minerálních vod. Nejdůležitější a nejznámější z nich je luhačovická zřídelní struktura. Vývěry minerálních vod jsou vázány především na zlom v linii Březová - Suchá Loz - Nezdenice - Luhačovice - Biskupice. V Luhačovicích se nachází 10 zřídel studené alkalické kyselky a jeden pramen sirovodíkové vody. Jejich vznik souvisí s vulkanismem v třetihorách, díky němuž byly vody na zlomových liniích proplyněny hlubinným oxidem uhličitým a současně obohaceny stopovými prvky. 3.1.4. Klimatické poměry Největší část popisovaného území je začleněna do mírně teplé oblasti s mírným jarem (průměrná teplota v dubnu 6 7 o C), krátkým mírně suchým létem (průměrná teplota v červenci 16-18 o C, počet letních dnů 30-40), a mírným podzimem (průměrná teplota v říjnu 6-7 o C). Zima je normálně dlouhá, mírně chladná se sněhovou pokrývkou spíše kratší (60-100 dní, průměrná teplota v lednu -3 až -4 o C, v níže položených místech -2 až - 3 o C). Jako průměrná roční teplota se uvádí 8,1 o C a průměrný úhrn ročních srážek je 752mm. 3.1.5. Floristické poměry Na rozdíl od obdobných flyšových částí Karpat na území ČR jsou Bílé Karpaty zvlášť cenné nejen díky obrovskému počtu druhů květeny, ale zejména jejich skladbou. Na území moravské strany Bílých Karpat zasahují 4 fytogeografické okresy a to Dolnomoravský úval, Bílé Karpaty stepní, Bílé Karpaty lesní a Javorníky. Do panonského termofytika spadá fytogeografický okres Bílé Karpaty stepní, který se okrajově dotýká CHKO v podhůří mezi Bojkovicemi a Sudoměřicemi. Charakteristickým rysem je z velké části odlesněná krajina, v bezlesí dnes převládá zemědělská půda. V místech, kde jsou lesy zachovány, najdeme mozaiku dubohabřin karpatských (Carici pilosae-carpinetum) a méně zastoupených dubohabřin panonských (Primulo veris- Carpinetum). Nejvýznamněji zastoupenou lesní vegetací jsou však teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petrae). - 14 -

Většinu území zabírá Karpatské mezofytikum, a to především fytogeografický okres Bílé Karpaty lesní. V jeho nižších polohách převažují karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum), jejich jednolitost však místy narušují vtroušené buky. Na ně pak navazují bučiny, zejména s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-fagetum). Pouze v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) můžeme spatřit i bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum), suť ové lesy (Lunario-Aceretum) a ojediněle i acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum). Ve vyšších polohách, kde se rovnoměrně střídá bezlesí se zalesněným územím, se kromě poněkud ochuzenějších typů teplomilných travních porostů objevuje i vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion a řídce i svazu Violion caninae. V nejteplejší jižní části CHKO se vyskytují ostrůvky teplomilných doubrav (Corno- Quercetum, Potentillo albae-quercetum), rostoucí převážně na příkrých svazích s jižní expozicí. V nižších částech CHKO jsou nejrozšířenějším vegetačním typem karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum). Ve stromovém patru se objevuje lípa malolistá (Tilia cordata)dub letní (Quercus robur)a habr obecný (Carpinus betulus). Keřové patro v nižších teplejších polohách vzácně prolínají dřín obecný (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Bylinné patro je druhově velmi bohaté. Kromě obecných hájových druhů zde roste česnek medvědí (Allium ursinum), ostřice chlupatá (Carex pilosa), áron karpatský (Arum alpinum), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), zapalice žluť uchovitá (Isopyrum thalictroides) a další druhy. Z orchidejí provází dubohabřiny zejména vstavač bledý (Orchis pallens), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Ve vyšších polohách Bílých Karpat se rozkládají bučiny. Nejrozšířenější jsou bučiny s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-fagetum), se zimolezem černým (Lonicera nigra), lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) a samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata). Ve vyšších polohách se dochovaly i humózní květnaté bučiny (Dentario enneaphylli- Fagetum) se sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), dymnivkou dutou (Corydalis cava) a bohatým zastoupením kapradin. Jen v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) jsou na prudké svahy vázány suť ové lesy (Lunario-Aceretum). Ve stromovém patru je charakteristický javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v podrostu pak měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina). - 15 -

Nejcharakterističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat jsou květnaté orchidejové louky. Tyto patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední Evropě. Velmi rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jižní části CHKO (mezi Stráním a Radějovem), v menší míře se zachovaly i jinde. Nejzachovalejší louky jsou zařazeny do I. zóny odstupňované ochrany přírody (asi 4 000ha). Z toho 1 321ha bylo vyhlášeno jako maloplošná chráněná území. V jejich druhové skladbě převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice horská (Carex montana), k typickým průvodcům dále patří mochna bílá (Potentilla alba), kozinec dánský (Astragalus danicus), čestec vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) a pcháč panonský (Cirsium pannonicum). Součástí luk a pastvin jsou velmi často také prameniště a luční mokřady. Kolem potoků to bývá nejčastěji vegetace svazu Calthion s hojným pcháčem potočním (Cirsium rivulare), které při zániku kosení přecházejí v porosty asociace Junco inflexi-menthetum longifoliae se sítinou sivou (Juncus inflexus) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia). Zvláštností Bílých Karpat jsou i plevelová společenstva. Díky soukromým políčkům a záhumenkám, jež nejsou poškozeny nadměrným používáním pesticidů a umělých hnojiv jsou zároveň obdělávaná jen malou mechanizací, se zde nachází spousta plevelných druhů, které byly v minulosti plošně rozšířeny a do současnosti prakticky úplně vymizely. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje celkem 103 chráněných druhů cévnatých rostlin, z toho 27 v kategorii kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených druhů. Z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, doložených z území České republiky, se vyskytuje (resp. vyskytovalo) 41 druhů právě zde. 3.1.6. Faunistické poměry Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a jsou důležitým útočištěm pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Tyto biotopy obývají např. kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Žije zde sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní sekáči (Zacheus crista a Egaenus convexus), střevlíček (Pterostichus incommodus), krasec uherský (Anthaxia hungarica) a celá řada jiných vzácných brouků. Z motýlů můžeme - 16 -

pozorovat poletujícího žluť áseka barvoměnného (Colias myrmidone), perleť ovce dvouřadého (Brenthis hecate), modráska hořcového (Maculinea alcon), modráska černoskvrnného (Maculinea arion), okáče jílkového (Lopinga achine), různé druhy můr, píďalek aj. V poslední době je stále častěji v celém pohoří pozorován křižák pruhovaný (Argiope bruennichii). V blízkosti Vápenek zahnízdil (poprvé v ČR) výreček malý (Otus scops). Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách tvoří rovněž vhodné prostředí pro další významné druhy obratlovců a také bezobratlých, např. ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a i vzácně se vyskytující zmije obecné (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách umožňuje i soužití spousty druhů obojživelníků různých ekologických nároků; žijí zde vedle sebe např. ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaris). Na lesostepních stanovištích se často objevuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde žijí početné populace křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí linduška lesní (Anthus pratensis), strnad luční (Miliaria calandra), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata). Charakteristickými savci jižní části pohoří jsou ježek východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon). Z dravců je zde relativně hojně zastoupený včelojed lesní (Pernis apivorus). V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Svými hlasitými projevy obohacují lesy pěvci, jako např. žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek šedý (Muscicapa striata) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a v posledních letech stále se rozšiřující populace krkavce velkého (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř v každé kaluži možné nalézt kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků se nepříliš úspěšně pokouší schovávat četně se vyskytující mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). V listnatých lesích může neznalého turistu svým vzezřením vylekat slepýš křehký (Anguis fragilis). Z drobných savců zasluhuje pozornost především rejsek horský (Sorex alpinus). V severovýchodní části pohoří, dobře ukrytí zrakům turistů, se vzácně vyskytuje kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i medvěd hnědý (Ursus arctos). - 17 -

V okolí lidských sídel v jižní části území žijí motýli pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) a martináč hrušňový (Saturnia pyri). Rozšířeným plazem v údolí Moravských Kopanic je užovka stromová (Elaphe longissima). Roztroušené samoty a hospodářská stavení jsou hnízdišti dosud početných populací vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). Ve starých budovách přebývají letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra ušatého (Plecotus auritus), netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a netopýra večerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouličních lamp loví netopýr hvízdavý (Pipistrelus pipistrelus). V blízkosti samot často žije plch velký (Glis glis), který s oblibou nepohrdne útočištěm také ve sklepních prostorách opuštěných obydlí, a v jejich nejbližším okolí tchoř tmavý (Mustela putorius). - 18 -

4. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 4.1. Poloha a rozloha Obec Strání (zkoumanou oblastí je Straňanská kotlina ) leží v jihovýchodním cípu okresu Uherské Hradiště 22km jihovýchodně od Uherského Brodu. Sousedí s okresem Nové Mesto nad Váhom (SR) a s okresem Hodonín. Hraničí s katastry obcí Březová, Korytná, Horní Němčí a Slavkov, na slovenské straně s obcemi Moravské Lieskové a Lubina. Straňanská kotlina se rozkládá mezi Javořinským a Lopenickým hřbetem Bílých Karpat. Směrem k jihovýchodu se svažuje a zužuje do průsmyku, kterým protéká říčka Klanečnice. Okolní vrchy kotliny jsou tvořeny masivními plochými hřbety se slabě členěnými svahy. Rozloha katastru obce Strání s místní částí Květná je 3976,18ha (Kapinus a kol., 1992). 4.2. Povrchový ráz a geologické poměry Povrch katastru obce Strání je dán polohou mezi hlavním hřbetem Bílých Karpat s nejvyšší horou Velkou Javořinou (970m.n.m.) a středním pásmem tohoto masívu. Obec je sevřena ze tří stran úbočím horských hřebenů. Povrch údolí se svažuje směrem k toku Váhu. Nejnižším místem je výtok Klanečnice z obce (342m.n.m.), nejvyšším Velká Javořina (970m.n.m.). Výškový rozdíl cca 630m řadí katastr obce mezi hornatiny. Po stránce geologické patří Straňanská kotlina k centrální části Bílých Karpat, které jsou součástí Západokarpatského systému. Toto území se začalo utvářet vrásněním na konci druhohor v křídě, zhruba před 70mil. lety. Sedimenty, z nichž je utvořen hřbet obklopující obec, se utvářely až v třetihorách. Tyto usazeniny tvoří tzv. karpatská flyš, což je střídání vrstev a souvrství pískovců a jílovců či slínovců. Mají vysoký obsah uhličitanu vápenatého, který vytváří v puklinách horniny dobře vyvinuté klence kalcitu (CaCO 3 ). V okolí lesních pramenišť se bezustání vytváří pramenný vápenec s vysokým podílem otisků listů a pupenů recentních dřevin, neúplně zkamenělých schránek plžů a larev chrostíků (Kapinus a kol., 1992). - 19 -

4.3. Půdy Vliv na tvorbu půdy má geologický podklad, členitost terénu, hladina spodní vody, charakter podnebí a rostlinný kryt. V obci Strání jde o půdy těžké, jílovitohlinité až jílovité, zamokřované, až vysychavé, se sklonem k vytváření slité struky. Na lučních mokřadech se vytvářejí půdy oglejené, v blízkosti vodních toků a vrstevních pramenů najdeme i půdy glejové. Tyto vznikají druhotně z hnědých půd, které v oblasti převládají. V nejvyšších polohách se změnily v půdy podzolové. Hnědé půdy mají nízký orniční horizont a vysoký obsah kamenné drtě různé velikosti. Geologický podklad způsobuje, že celá oblast je zvlněna četnými sesuvy půdy (Kapinus a kol., 1992). 4.4. Vodstvo Straňanskou kotlinou protéká říčka Klanečnice se dvěma vydatnými přítoky z pravé strany Sviňarským potokem a Slovenským potokem nazývaným Kaštinka. Tyto toky odvádějí vodu z lesů pod Velkou Javořinou. Několik dalších pravostranných i levostranných přítoků je vysychavých. Situace s vysycháním se velmi zhoršila v důsledku rozsáhlých meliorací prováděných v 60. a 70. letech. Větší množství spodní vody je až ve štěrkové nivě v části Květná, bohatě zásobené vodou z úbočí okolitých hor. Vydatné tzv. skryté prameny vyúsť ují přímo do toku Klanečnice. Lesní studánky jsou většinou málo vydatné. Výjimkou tvoří Salašová studánka, jeden ze dvou pramenů Sviňarského potoka a pramen Kaštinky. Oba druhé prameny těchto toků jsou typem suť ového pramene. V katastru obce se též nachází tři prameny s obsahem sirovodíku, tzv. sirkovice. Velmi negativní vliv na vodní režim krajiny má nadměrná těžba dřeva v okolitých lesích. Srážková voda nemá možnost vsakovat a rychle odtéká cestami připravenými těžkou mechanizací. Dochází k nežádoucí erozi a častým přívalovým povodním. Narušení vodního režimu krajiny má vliv i na skladbu rostlinného krytu, zejména na výskyt druhů, i velikost populací z čeledi Orchidaceae (Kapinus a kol., 1992). - 20 -

4.5. Podnebí Podnebí obce v údolí Klanečnice patří do oblasti mírně teplé a okolní vrchy Straňanské kotliny do oblasti chladné, zvláště pod Velkou Javořinou. Průměrná dlouhodobá roční teplota je + 7,6 o C. Nejstudenější měsíc leden má průměrnou teplotu 2,9 o C, nejteplejší červenec + 17,2 o C. V roce je průměrně 40 letních dnů, kdy teplota vystoupí nad + 25 o C. Mrazových dnů je 130 140 s teplotou nižší než 0 o C. Sněhová pokrývka se objevuje ve vyšších polohách už v listopadu a trvá do konce března i déle. Dlouhodobý roční průměr srážek činí 810mm, z toho na leden připadá 53mm a na červenec 90mm (Kapinus a kol., 1992). Tab.č.1 : Meteorologické údaje z období průzkumu (březen červenec 2009) měsíc srážky prům. teplota teplota mm tep. C max. C min. C březen 112,4 3,4 28.03. 15,0 25.03-5,1 duben 8,2 11,6 10.04. 22,5 03.04. 0,3 květen 75,4 13,5 26.05. 25,7 13.05. 1,0 červen 136,5 15,5 18.06. 27,3 05.06. 3,7 červenec 110,9 18,9 15.07. 31,1 12.07. 6,8-21 -

Obr.č.1. : Straňanská kotlina Obr.č.2. : Velká Javořina - 22 -

5. POPIS SLEDOVANÝCH LOKALIT 5.1. Charakteristika Národní přírodní rezervace Javořina NPR Javořina tvoří lesní porost na severním svahu a louka na vrcholu nejvyšší hory Bílých Karpat Velké Javořiny (970m n. m.) NPR Javořina byla zřízena vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 267/2007 Sb. ze dne 10. 10. 2007, čímž byly sloučeny a rozšířeny NPR Javořina a PR Javořina. Celková výměra : 165,89ha Nadmořská výška : 560-935m Podloží tvoří javorinské souvrství s drobně až středně rytmickými vrstvami s převahou pískovců. Nejvyšší vrcholová část hřbetu má příkré svahy orientované převážně na sever a severozápad. Rozčleňují je zdrojnice Veličky a Svinárského potoka, jež náleží k povodí Váhu. Na kamenitohlinitých svazích se vyvinuly středně těžké kambizemě typické až dystrické. Na mírnějších svazích pralesovité části rezervace převládají květnaté bučiny asociace Dentario enneaphylli-fagetum, na prudších místech suť ové javořiny asociace Lunario-Aceretum. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica), vyskytuje se také jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus), v nižších polohách i javor mléč (Acer platanoides). Bylinné patro lesních porostů tvoří např. dymnivka dutá (Corydalis cava), udatna lesní (Aruncus vulgaris), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), silenka dvoudomá (Silene dioica), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kokořík přeslenatý (Polygonatum verticillatum), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), papratka horská (Athyrium distentifolium), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a hojně i sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Objevil se zde i vzácný lišejník (Thelopsis rubeola). Vrcholová louka na Velké Javořině je jedinou horskou smilkovou loukou v Bílých Karpatech. Dnes se zde hojně vyskytuje tráva smilka tuhá (Nardus stricta), nachází se zde i bohatá populace vrbovky alpské (Epilobium alpestre) a louka se pomalu vrací ke svému přirozenému stavu, o čemž svědčí nalezení hlavinky horské (Traunsteinera globosa) v roce 2004. Velké plochy pokrývá v jarním období česnek medvědí (Allium ursinum). - 23 -

Obr.č.3. : Česnek medvědí (Allium ursinum) - NPR Javořina květen 2009-24 -

5.2. Charakteristika Přírodní památky Mechnáčky Přírodní památku Mechnáčky tvoří široký travnatý, keři a stromy porostlý levý svah Sviňarského potoka a zbytek květnatých luk s několika mokřady. Nachází se asi 1km západně od Květné. PP Mechnáčky byla zřízena vyhláškou Okr. úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1.8.1991. Celková výměra : 9,65ha Nadmořská výška : 425-508m Z geologického hlediska náleží lokalita do tzv. bělokarpatského flyše. Flyšové vrstvy mají převahu vápnitých prachovitých jílovců. Mezi kvartérní uloženiny řadíme svahové sedimenty postižené sesuvy a splachy. Půdním typem jsou pseudogleje primární, vzniklé na polygenetických hlínách. V území převládá teplomilný travní porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana), v němž můžeme nalézt také vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač bledý (Orchins pallens), hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), kozinec dánský (Astragalus danicus) a hadí mord nachový (Scorzonera purpurea). Dalším typem jsou menší luční prameniště, většina však v posledních letech vyschla a v současné době je zarostlá vrbou popelavou (Salix cinerea), mátou dlouholistou (Mentha longifolia), rákosem obecným (Phragmites australis) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigeos). Dříve hojně se vyskytující prstnatec pleť ový (Dactylorhiza incarnata) se zde nyní nachází velmi vzácně, stejně jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Zoologický průzkum prokázal výskyt žluť áska barvoměnného (Colias myrmidone) a perleť ovce dvouřadého (Brenthis hecate). Ze zajímavých brouků lze jmenovat nosatčíky (Apion interjectum, Apion aeneomicans) a mandelinku (Smaragdina xanthaspis). Bylo zde zjištěno 39 druhů pavouků, 6 druhů sekáčů a 12 druhů mravenců. Území PP tvořily původně jednosečné louky, které však byly v 70. letech z větší části rozorány. Během té doby několik mokřadů vyschlo, takže došlo k ústupu nebo vymizení některých druhů. V roce 1995 bylo obnoveno kosení, ale na zlepšení stavu vegetace si budeme muset počkat několik let. - 25 -

Orchis mascula L. Vstavač mužský Vytrvalé, vzpřímené rostliny, 350 600mm vysoké. Hlízy vejčité až kulovité, kořeny nečetné, dosti dlouhé a silné. Lodyha přímá, v dolní polovině hustě listnatá, nahoře bezlistá. Dolní část lodyhy i báze listů zpravidla hustě červeně tečkované. Podlouhle kopinaté, 70 220mm dlouhé listy vždy nejširší uprostřed nebo v horní polovině. Horní listy malé, pochvovité. Dolní listeny zdéli semeníku, horní kratší. Poměrně husté válcovité květenství (až 200mm dlouhé) je složeno z dosti velkých nachových, někdy i bílých, nevonných květů. Semeník válcovitý, fialově zbarvený. Okvětní lístky skloněné v neúplnou přilbu, zpravidla tmavě tečkované. Vnější postranní rozestálé, až 12mm dlouhé, vnitřní kratší. Pysk trojlaločný, světle nachový, na bázi bělavě zelený, delší než ostatní okvětní lístky. Ostruha válcovitá, až 13mm dlouhá, na konci zpravidla rozšířená. Sloupek krátký, nejvýše 4mm vysoký. Brylky tmavě zelené. Počet chromozomů 2n=42 (Tlusták, Jongepierová, 1990). Vstavač mužský kvete v květnu až červnu. Druh je značně variabilní a taxonomicky dosud málo prozkoumaný. V rámci areálu bývá zpravidla rozlišováno 5 poddruhů, z nichž 2 se vyskytují i na území ČR. Druh vykazuje širokou ekologickou amplitudu (hodnoty ph 5,2 8,5). Vyskytuje se hlavně na humózních živinami a bázemi bohatých půdách. Roste na loukách, pastvinách a křovinatých stráních, nebyl však zjištěn na mokřadech a slatinách (Tlusták, Jongepierová, 1990). - 26 -

Obr.č.4. : Vstavač mužský (Orchis mascula) Mechnáčky, květen 2009-27 -

Orchins pallens L. Vstavač bledý Vytrvalé, vzpřímené rostliny, 150 350mm vysoké. Hlízy podlouhle vejčité, kořeny nečetné tenké. Lodyha přímá, tuhá, silná (u báze přes 10mm v průměru), světle zelená, v horní polovině bezlistá. Listy světle zelené, na rubu lesklé, podlouhle obvejčité, v polovině délky nejširší, až 120mm dlouhé a 40mm široké, horní listy nápadně malé, objímavé. Listeny jednožilné, kopinaté, zelenavé, zpravidla zdéli semeníku. Květenství poměrně řídké, až 100mm dlouhé, zprvu vejčité, později válcovité, květy středně velké, bledožluté, zvláště večer výrazně páchnoucí. Semeník 10 12mm dlouhý, válcovitý, zkroucený. Okvětní složené v neúplnou přilbu. Vnější lístky široce obvejčité, až 9mm dlouhé, postranní odstálé, prostřední skloněný, vnitřní kratší, + - 6mm dlouhé. Pysk široký, mělce trojlaločný až nedělený, světle žlutý. Ostruha válcovitá, žlutobílá, zpravidla delší než semeník. Sloupek 4mm vysoký. Brylky bledožluté. Počet chromozomů 2n=40,42 (Tlusták, Jongepierová, 1990). Vstavač bledý kvete od poloviny dubna do poloviny května. Je nejméně proměnlivým druhem našich zástupců rodu. Odchylky, pokud byly zjištěny, nemají větší taxonomický význam. V praxi dochází při určování poměrně často k záměnám se žlutě kvetoucím srstnatcem bezovým, ačkoli oba druhy jsou dobře rozlišitelné. Vstavač bledý roste na bázemi bohatých, spíše zásaditých půdách (ph 6,5 8,1). Je typickým mezofylem a heliosciofytem. Těmto vlastnostem odpovídají i stanoviště (světlé lesy, okraje lesů, lemová společenstva, méně často louky). V Bílých Karpatech je spíše teplomilným druhem. Je zpravidla považován za lesní druh lesních lemů a křovin. Často roste i v kontaktních lučních společenstvech. Vstavač bledý je v ČR zcela oprávněně zařazen do skupiny silně ohrožených druhů rostlin, v Bílých Karpatech mezi taxony ohrožené (Tlusták, Jongepierová, 1990). - 28 -

Obr.č.5. : Vstavač bledý (Orchis morio) Mechnáčky, květen 2009-29 -

Orchis morio L. Vstavač kukačka Vytrvalé vzpřímené rostliny, 80 300mm vysoké, ojedinělé vyšší. Hlízy poměrně velké, kulovité, kořeny krátké, silné. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, často nafialovělá, v horní části bezlistá. Listy sivozelené, kopinaté, až 140mm dlouhé, horní listy malé, pochvovité. Listeny kopinaté, fialově naběhlé, zpravidla zdéli semeníku. Květenství v obrysu vejčité až válcovité, s kolísajícím počtem květů (7-20). Květy středně velké, lysé, tmavě až světle nachové vzácně špinavě růžové nebo bílé, zeleně žilkované. Semeník válcovitý, zkroucený, 11-13mm dlouhý. Okvětní lístky tvoří přilbu, vnější pětižilné, 5-8mm, dlouhé, vnitřní kratší, dvoužilné. Pysk ostruhatý, temně skvrnitý, na bázi bělavý, téměř vždy širší než delší, trojlaločný, prostřední úkrojek někdy chybí. Ostruha asi 10mm dlouhá, válcovitá. Sloupek jen 4mm vysoký. Brylky modrozelené. Počet chromozomů 2a=36 (Tlusták, Jongepierová, 1990). Vstavač kukačka kvete od poloviny dubna do začátku června. V ČR se vyskytuje pouze nominální plemeno druhu, ve Středomoří pak několik dalších poddruhů. I u nás lze rozlišit řadu dalších forem a barevných odchylek, které však nemají větší taxonomický význam. Roste na půdách bazických, neutrálních i kyselých (ph 5,5 8,6). Vyskytuje se na pastvinách, loukách a keřnatých stráních, často na humózních, ale i na kamenitých půdách (Tlusták, Jongepierová, 1990). - 30 -

Obr.č.6. : Vstavač kukačka (Orchis morio) Mechnáčky, květen 2009-31 -

5.3. Charakteristika Přírodní památky Uvezené Jedná se o část lesního porostu na severozápadním svahu kóty Horní Kopec (607m n. m.) 3km západně od Strání. Nachází se zde druhově bohatý smíšený listnatý les ve velmi členitém terénu se sesuvy, vrstevnatými prameny a mokřady. PP Uvezené byla zřízena vyhláškou Okr. úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1.8.1991. Celková výměra : 14,39ha Nadmořská výška : 490 570m Flyšové vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht) náležejí do svodnického souvrství bělokarpatského flyše. Zdrojem názvu PP Uvezené je sesuvná aktivita půdy. Na kvartérních uloženinách vznikla kambizem a pseudoglejová střední zrnitost. Je zde zastoupena typická ukázka karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum) s dominantním dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), habrem obecným (Carpinus betulus) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). V keřovém patru najdeme klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). V podrostu s bohatými koloniemi česneku medvědího (Allium ursinum) byla dále zaznamenána lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hlístník hnízdák (Neottia nidusavis) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Ornitofauna je zastoupena druhy, které jsou typické pro listnaté porosty. Jedná se především o lejseka bělokrkého (Ficedula albicollis), strakapouda velkého (Dendrocopos major), sýkoru koňadru (Parus major), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris) a brhlíka lesního (Sitta europaea). V této lokalitě můžeme sledovat nejen typické karpatské druhy měkkýšů, jako je modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus), skalnice lepá (Faustina faustina), ale i běžné druhy, např. hlemýždě zahradního (Helix pomatia), slimáka největšího (Limax cinereoniger) a plzáka žíhaného (Arion circumscriptus). - 32 -

Obr.č.7. : Česnek medvědí (Allium ursinum) Uvezené, květen 2009-33 -

5.4. Charakteristika přírodní památky Záhumenice PP Záhumenice tvoří hlavně louky na pravém svahu údolí pravostranného přítoku potoka Klanečnice asi 2km jihozápadně od Strání. Přírodní památkou byly vyhlášeny v roce 1982. Celková výměra : 11ha Nadmořská výška : 450-610m Lokalitu tvoří svodnické souvrství bělokarpatského flyše s převahou vápnitých prachových jílovců. Květnaté louky jsou protkány prameništi s mokřadní vegetací svazu Calthion a lemovány lesíky. Na suchých místech se vyskytují teplomilné trávy, z nichž nejhojněji zastoupená je kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice chlumní (Carex montana). Opět zde můžeme najít hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), ale také odemku vodní (Catabrosa aquatica), vstavač mužský (Orchis mascula), srstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea) nebo kozlík dvoudomý (Valeriana diodica). Ze zajímavých druhů fauny nemůžeme zapomenout zmínit našeho největšího hnojníka (Aphodius scrutator), poletuje zde spousta druhů zajímavých motýlů, např. vzácný kovolesklec půvabný (Diachrysia chryson). Bylo zde také zaznamenáno 33 druhů pavouků a 9 druhů mravenců. Jedná se zároveň o jednu z mála lokalit, kde můžeme narazit na zmiji obecnou (Vipera berus). - 34 -

Obr.č.8. : Česnek medvědí (Allium ursinum) Záhumenice, duben 2009-35 -

5.5. Charakteristika přírodní památky Hrnčárky Jedná se o teplomilnou luční vegetaci a pěnovcový mokřad s výskytem ohrožených druhů rostlin. Rozprostírá se nad vodní nádrží Žabka na levém svahu horní části Klanečnice 1,5km od Strání. Přírodní památkou byly Hrnčárky vyhlášeny v roce 1995. Celková výměra : 4,04ha Nadmořská výška : 440-490m Zvrásněné flyšové vrstvy tvoří vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce. V údolním dně vznikla fluvizem typická až fluvizem glejová. Většinu území pokrývá teplomilný porost svazu Carsko-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). V něm můžeme nalézt např. plamének přímý (Klematis recta), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea) nebo podkovku chocholatou (Hippocrepis fimosa). Dolní část území tvoří prameniště s ostřicomechovým společenstvem svazu Caricin davallianae. Roste zde hojně rákos obecný (Phragmites Austrálie), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) či přeslička největší (Equisetum telmateia). Ve studánce na prameništi rostou parožnatky (Chara). Okolí prameniště svědčí také skřípince smáčknuté (Blysmus compressus), kruštíku bahennímu (Epipactis palustris), pětiprstce žežulník hustokvěté (Gymnadenia conopsea subsp. Densiflora) nebo kozlíku dvoudomému (Valeriana dioica). Žijí zde některé druhy motýlů, kterým vyhovuje vlhké prostředí, např. ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) a modrásek očkovaný (Maculinea telejus). Z ptáků zde můžeme pozorovat ť uhýka obecného (Lanius collurio) a strnada obecného (Emberiza citrinella). - 36 -

Obr.č.9. : Česnek medvědí (Allium ursinum) Hrnčárky, duben 2009-37 -

5.6. Charakteristika přírodní rezervace Nová hora PR Nová hora se rozprostírá v údolí Klanečnice asi 0,5km severovýchodně od Květné. Jedná se o členité území s loukami, lesíky a sady s mozaikou mokřadů a ostrůvků křovin. Nová hora byla vyhlášena přírodní rezervací v roce 1982. Celková výměra : 29,61ha Nadmořská výška : 400 490m Podloží této lokality tvoří flyšové vrstvy s převahou vápnitých prachovitých jílovců. Na sušších místech převládá teplomilná vegetace svazu Cirsio Brachypodion pinnati. Objevíme zde hojně zastoupenou kostřavu žlábkatou (Festuca rupicola), ostřici chlumní (Carex montana) a báchor tmavý (Cyperus fuscus). Zajímavostí této lokality je výskyt drobných druhů z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) a v přiléhajícím mokřadu pak výskyt zblochanu hajního (Glyceria nemoralit) a mléče bahenního (Sonchus palustris). Okraje luk tvoří borové lesíky s příměsí dubu letního (Quercus robur) a habru obecného (Carpinus betulus). V podrostu se vyskytuje velké množství druhů rostlin. Zaznamenáno jich bylo 257. Z těch vzácnějších můžeme jmenovat např. okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) a dlouholistou (Cephalanthera longifolia), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), ostřici ptačí nočku (Carex ornithopoda), vstavač vojenský (Orchis militaris) či vstavač bledý (Orchis pallens) a bradáček vejčitý (Listera ovata). V rezervaci můžeme spatřit několik vzácných druhů motýlů, např. ohniváčka černočerného (Lycaena dispar), ohniváčka modrolesklého (Lycaena alcyphron), petleť ovce kopřivového (Brenthis ino) a perleť ovce dvouřadého (Brenthis hecate). Bohatě jsou zastoupeny i fytofágní brouci, např. lalokonosec (Otiorrhynchus multipunctatus) či dřepčík (Longitarsus brunneus). Listera ovata (L.) R. BR - Bradáček vejčitý Vytrvalé, zelené rostliny, 250-300mm vysoké. Oddenek válcovitý, zpravidla hlubokého uložený, s četnými kořeny. Lodyha pod listy čtyřhranná, nad listy oblá, žláznatě pýřitá. Listy zpravidla jen 2 v dolní třetině lodyhy, vejčité až široce vejčité, téměř vstřícné, lesklé, mnohožilné. Listeny krátké, čárkovitě kopinaté. Květenství poměrně husté, vzpřímené, - 38 -

až 250mm dlouhé. Květy drobné, zelenožluté. Semeník 6mm dlouhý, pýřitý, u báze stopkovitě zúžený. Okvětní lístky vejčité, 3-4mm dlouhé. Pysk bez ostruhy, svislý, hluboce dvoulaločný, 2-3krát delší než okvětní lístky. Sloupek jen 2mm vysoký. Brylky dvojité, bezstopečné. Počet chromozomů 2n=34 (Tlusták, Jongepierová, 1990). Bradáček kvete od května do července. Variabilita druhu je poměrně malá. Byla popsána řada forem opírajících se většinou o variabilitu pysku a listů. Kříženci doposud nebyli zjištěni. Bradáček je cizosprašným druhem s poměrně složitým mechanismem opylení, byla u něj prokázána i apomixie. Časté je i nepohlavní rozmnožování pomocí četných adventivních pupenů na kořenech. Druh je jediným naším zástupcem podčeledí Orchideoidae, který je v dospělosti autotrofní. Roste na vlhčích i sušších půdách, lehčích až jílovitých, slabě kyselých až bazických (ph 6-8,4). V Bílých Karpatech jej nacházíme na prameništích, loukách a pastvinách, v lesních společenstvech i lesních lemech od nejnižších poloh až po Velkou Javořinu (Tlusták, Jongepierová, 1990). Obr.č.10. : Bradáček vejčitý (Listera Ovata) Nová hora, květen 2009-39 -

5.7. Charakteristika stanoviště Rybník Tato lokalita se nachází asi 1km západně od obce Strání. Nejedná se přímo o přírodní památku ani rezervaci, je zde však zastoupena rozsáhlá populace česneku medvědího (Allium ursinum), proto stojí určitě za povšimnutí. Rybník Žabka slouží především k rybochovnému a rekreačnímu účelu. Je hojně navštěvován turisty, kteří hlavně díky špatnému značení netuší, že se nachází v místě, které volně navazuje na přírodní památku Hrnčárky. Prorůstají sem některé vzácné druhy květeny z oblasti zmiňované PP, ale nemůžeme zde očekávat nijak hojný výskyt ohrožených druhů hlavně díky bezohlednosti turistů. Obr.č.11. : Česnek medvědí (Allium ursinum) Rybník, květen 2009-40 -

6. ROZBOR PŮDY z lokalit: Uvezené - s výskytem česneku medvědího Mechnáčky - bez výskytu česneku medvědího Obr.č.12. : Odběr vzorku Uvezené Obr.č.13. : Odběr vzorku - Mechnáčky Tab.č.2. : Stanovení přijatelných živin v půdě ve výluhu dle Mehlicha III PRVEK ph P Mg K Ca KVK JEDNOTKA mg/kg mg/kg mg/kg mg/kg mg/kg UVEZENÉ 6,79 79,9 311 280 6380 351 MECHNÁČKY 5,06 <25,0 120 115 2540 140-41 -

Tab.č.3. : Stanovení obsahu minerálního dusíku po extrakci roztokem K 2 SO 4 PRVEK N-NH4 N-NO3 N-min JEDNOTKA mg/kg suš. mg/kg suš. Mg/kg suš. UVEZENÉ 5,19 7,3 12,5 MECHNÁČKY 9,01 0,735 9,75 N-NH 4 Dusík amoniakální N-NO 3 Dusík dusičnanový N-min Dusík minerální Lokalita Uvezené Tab.č.4. : Stanovení obsahu sušina a humusu ze vzorku půdy PARAMETR SYMBOL VÝSLEDEK JEDNOTKA Sušina SUŠ 74,7 % Humus (Cox) COX 8,65 % COX suš. Lokalita Mechnáčky Tab.č.5. : Stanovení obsahu sušina a humusu ze vzorku půdy PARAMETR SYMBOL VÝSLEDEK JEDNOTKA Sušina SUŠ 76,1 % Humus (Cox) COX 7,49 % COX suš. - 42 -

Mapa č. 2 Území sledované lokality - 43 -

7. ČESNEK MEDVĚDÍ (ALLIUM URSINUM) 7.1. Původ a historie Česnek medvědí pochází ze staré Číny. V současné době jej můžeme nalézt roztroušeně po celé Evropě, v severní Asii i jinde ve světě. Jedná se o divoce rostoucí léčivou rostlinu používanou již od pradávna. Jeho historie je stará 5 tisíc let. Česnek medvědí (Allium ursinum L.) poprvé popsal Karl Linné. Druhové jméno ursinum mu přidělil údajně proto, že byl oblíbenou stravou medvědů. Je jednou z nejznámějších rostlin lidového léčitelství a zároveň patří k oblíbeným pochutinám. V našich poměrech se sice nijak moc nevyužíval, ale v poslední době se dostává do popředí zájmu všech odborníků zdravé výživy. V kulinářství se využívá jako náhrada česneku kuchyňského. Obsahuje v podstatě všechny látky jako česnek kuchyňský, ale jeho léčivé účinky jsou mnohem silnější. Sbírají se listy, kvetoucí nať i cibulky. Čerstvé listy podporují chuť k jídlu. Tvoří rozsáhlé porosty především v lužních lesích, často se jedná o monocenózy. Objevuje se však také na vlhkých a zastíněných loukách s půdou obohacenou humusem. Je to druh vlhkomilný, roste na vlhkých až mokrých, mírně kyselých až neutrálních půdách, zpravidla v polostínu až stínu. Vyhovuje mu mírné šero tvořené větvemi vyšších listnatých stromů. 7.2. Taxonomické zařazení Druh: Allium ursinum L. česnek medvědí Rod: Allium česnek Čeleď: Alliaceae česnekovité Řád: Asparagales - chřestotvaré Třída: Liliopsida jednoděložné Oddělení: Magnoliophyta krytosemenné Podříše: Tracheobionta cévnaté rostliny Říše: Plantae rostliny (http://cs.wikipedia.org) - 44 -

V rámci druhu Allium ursinum bývají rozlišovány dva poddruhy, lišící se papilnatostí květních stopek a vykazujících určitou geografickou tendenci. Typy s hladkými květními stopkami, rostoucí na Moravě a v části východních Čech, jsou označovány jako česnek medvědí ukrajinský (Allium ursinum subsp. ucrainicum). Zatímco typy s papilnatými květními stopkami, rostoucí v západní části republiky, náleží k nominátnímu poddruhu česnek medvědí pravý (Allium ursinum subsp. ursinum). Na lokalitách, kde se tyto dva poddruhy potkávají, vzniká celá řada přechodných typů (Kubát a kol., 2002). Obr.č.14. : Allium ursinum subsp. ucrainicum - 45 -

Obr.č.15. : Allium ursinum subsp. ursinum 7.3. Botanická charakteristika Česnek medvědí (Allium ursinum L.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi česnekovité. Patří do skupiny geofytů. Jako geofyty označujeme vytrvalé byliny s obnovovacími pupeny pod povrchem půdy, jež přežívají obvykle cibulemi, hlízami nebo oddenky (Kubát a kol., 2002). Jedná se o vytrvalou bylinu dosahující výšky 0,2-0,3m. Podzemní cibule je polodlouhá, cca 40-60mm dlouhá a 10-20mm tlustá, šupiny jsou bělavé až žlutavé, průsvitné bez oddenku. Listy jsou většinou přízemní, řapíkaté, čepele jsou úzce eliptické až úzce vejčité a obrácené směrem dolů, bez vyniklé žilnatiny, cca 0,1-0,2m dlouhé a 20-50mm široké. Z každé cibule vyrůstají 2 až 3 listy. Květní stvol je přímý, dole dvouhranný, nahoře tříhranný až oblý, bezlistý, dlouhý 0,1 0,45m. Květní stvol nese květenství, jimž je lichookolík. Lichookolík je zploštěle polokulovitý. Květenství dosahuje šířky 30 až 60mm a je složeno z 10 až 20 květů. Okvětní lístky jsou bílé, cca 10mm dlouhé a 2mm široké (Dostál, 1989). - 46 -

Česnek medvědí kvete v dubnu až červnu, v závislosti na nadmořské výšce. V tomto čase listy dorůstají maximální velikosti, potom začínají žloutnout. Semena jsou velká, lesklá a mají černou barvu, začínají dozrávat v polovině července a následně usychají listy i květní stvoly. HTS (hmotnost tisíce semen) je 4,5 5g. Rozmnožuje se jak vegetativně prostřednictvím cibulek, tak generativně prostřednictvím semen (Kóňa, Kóňová, 2005). Obr.č.16. : Rašící listy Obr.č.17. : Detail pupenu Obr.č.18. : Detail květenství Obr.č.19. : Cibule - 47 -