dravá rodina Í L O H A D E N Í K Ò B O H E M I A, R O V N O S T, S V O B O D A A V E â E R N Í K U P R A H A 1 0 / 9 plus Z V L Á T N Í P Í L O H A Enzymoterapie na ČT Hostem je Libuše Havelková Aby srdce bylo zdravé Univerzity pro seniory Astma ve stáří Co by rodiče měli vědět o očkování Soutěž o cestu na Floridu
H o s t Chci rozdávat radost, říká Libuše Havelková V Babiããinû údolí pfii natáãení pofiadu O poklad AneÏky âeské si zahrála slavnou postavu babiãky BoÏeny Nûmcové Babičku Boženy Němcové znají u nás snad všechny generace. Je symbolem moudré, spravedlivé a poctivé ženy, která v úctě a pokoře přijímala svůj osud. Ti starší pamatují v této roli herečku Jarmilu Kurandovou či nezapomenutelnou Terezii Brzkovou. Nedávno v pořadu O poklad Anežky České ztvárnila tuto roli Libuše Havelková. Ti nejmladší ji znají ze své Kouzelné školky a babička Libuška je pro ně zosobněním pohody a radosti. Jaká je paní Libuše Havelková? Setkaly jsme se v docela obyčejný všední den. A má počáteční otázka patřila hluboké minulosti. Jaké bylo Vaše dětství? Když mně bylo šest let, tatínek zemřel a maminka zápasila o přežití. V Českých Budějovicích jsme měli takový malý krámek. Měla jsem dva starší bratry, o hodně starší, a tak místo dětských říkánek jsem znala všechny indiánské náčelníky, ale stejně to bylo hezké. Dnes máte obrovskou rodinu dětí prakticky z celé republiky. Píší Vám? Jistě. Píší do redakce a jejich dopisy moc ráda čtu. Píší babičko Libuško a svěřují se se svými problémy i radostmi. Ale hlavně mě oslovují na ulici, to je strašně milé, a pak takoví ti kluci kolem dvaceti mě zastavují a chlubí se: já jsem vyrůstal na Vašich pohádkách. Jeden čas jsem hodně hrála kmotřičky, tetičky, babičky v pohádkách, a zřejmě v nich něco zůstalo. To hřeje. Ty dnešní děti, nevím. Mám pocit, že jejich největším zájmem jsou počítače. Mám dva třináctileté vnuky a počítač, to je jejich všecko. A když byli malí, čítávala jste jim pohádky? To ano, a pak jsem chtěla, aby si je sami četli, ale dnes děti skoro nečtou, a to mě moc zlobí. Chápu dnešní technický svět, ale nelíbí se mi to. Nelíbí se mi ani to, nač se dívají. Kdo koho porazí, zastřelí. I v pohádkách byly zlé královny nebo čarodějové, ale vždycky zvítězilo dobro nad zlem. To dnes upoutá možná ty úplné mrňousky, ale ti větší dávají přednost hektickým drsným seriálům. To mě děsí. Jak jste vlastně začínala s divadlem? Ještě za války jsem začínala na konzervatoři, pak ji Němci zavřeli a byla jsem nasazena do Reichu, do Berlína. Patřím k těm, kteří čekají, že se alespoň někdo omluví, že někdo řekne ubrali jsme vám kus mládí, vystavili jsme vás nebezpečí ztráty života. Ve čtyřiačtyřicátém byl Berlín nebezpečný, nálety byly několikrát za noc, válka zuřila. A na odškodnění dnes čekají lidé, kteří žijí s malou penzí, a mnozí odcházejí navždy. Vraťme se k divadlu. Spočítala byste role, které jste hrála? A nač nejraději vzpomínáte? Nepatřím k těm, kteří si dělají statistiky. Kolik jich bylo, nevím. Hodně, ale nejraději vzpomínám na některé inscenace v Národním divadle. Milovala jsem komediální role, nebyla jsem vyložený komik, ale komediální herečka. Rozdovádět se na jevišti, roztančit se, zazpívat, to byla moje parketa. Několik takových rolí jsem dostala a na ně ráda vzpomínám. Víte, herecká sláva je strašně pomíjivá. Jaroslav Průcha ve své knize Hrdinové okamžiku napsal, že divadlo je opravdu stínové umění, zmizíme. Lidé, kteří nás znali z hlediště, také stárnou, odcházejí, a ti mladí už ani nevědí, co bylo, v čem jste hrála. Tak jde život. Přijde Váš syn Ondřej také někdy na radu? Kdysi zpočátku mě podezříval, zda mu nezametám cestu. To on si velice nepřál a také jsem to nedělala, ale dnes spíš chodím na rady já k němu. Ptám se: viděl jsi to, jaké to bylo? Ondřej je velice pracovitý, někdy až moc. Má i své slabosti, všechno nechává na poslední chvíli, ale pak, co udělá, je precizní. Z jeho pořadů je cítit pohoda. Teď propadl golfu, ale říkám, si, že je to dobře. Každý si potřebuje oddechnout a golf je krásný sport. A jak se udržujete? Cvičíte, nebo dodržujete nějakou speciální životosprávu? Cvičím, cvičím každé ráno, ještě v posteli cvičím nohy, protáhnu páteř, pak přidám nějaké cviky pro ruce a horní polovinu těla. To dělám léta letoucí. Trochu jsem dostala strach, abych nepřestala chodit. A také pravidelně jezdím do lázní, to se pak člověk cítí hned o několik let mladší. Jde o to oddálit to nepěkné stáří. Víte, já mám stále chuť, chuť dělat, a to je asi to podstatné. Skutečně bych neuměla složit ruce v klín - to bych asi umřela. Máte nějaká skrytá přání, která se šeptávají do vrby? To, co se šeptá do vrby, to bych neprozradila. Jsem skromná, ale už se hlásí léta a sem tam nějaké potíže, a tak bych si přála, abych se udržela na jevišti, abych mohla hrát, protože divadlo - jak nedávno řekl Mirek Horníček - je droga. Člověk se sotva belhá a leccos bolí, ale přijde před lidi a najednou je všechno pryč, je zdráv a je mu dobře. Ta možnost rozdávat radost je ohromná. Za rozhovor poděkovala dr. Eva Křížová 2 zdravá rodina 10/99
o b s a h (str. 9) Host reportáï editorial Chci rozdávat radost, říká Libuše Havelková. 2 Milan Švihálek: Vesna přeje klidnému stáří. 4 Zlata Adamovská. 5 Prof. Radomír Čihák: Univerzity pro seniory. 5 hlavní téma MUDr. Bronislava Novotná: Astma ve stáří. 6 (příloha) Prof. Jaroslav Racek a MUDr. Václav Holeček: Aby srdce bylo zdravé. 9 (str. 14) alternativní medicína zprávy Proenzi a péče o zdraví aneb Mohou přírodní léčivé přípravky obstát v 21. století? 12 Manažerem vlastního zdraví. 8 Spirála naděje. 14 (str. 4) (str. 6) pfiíloha Co by rodiče měli vědět o očkování. 14 Systémová enzymoterapie - - seriál v rámci cyklu České televize O zdraví. + Velká soutěž Klíč ke zdraví. zvláštní příloha po 8. straně zdravá rodina 10/99 3
r e p o r t á Ï Vesna přeje klidnému stáří ManÏelé Banasovi ve svém bytû Vesna není jenom jméno bohyně jara, ale i název útulného penzionu pro důchodce v Orlové-Lutyni. V poklidu v něm žije 180 důchodců, z toho 60 mužů a120 žen. Průměrný věk zdejších obyvatel je 73,6 roku. Už šesté léto je Vesna domovem manželů Banasových, kteří sem přišli z Havířova. Bydleli tam pětatřicet roků a vychovali dceru, která dnes žije v Novém Jičíně. Banasovi mě přivítali v útulném dvoupokojovém bytečku v 9. patře. Stěny jejich sídla jsou vyzdobeny překrásnými obrazy Beskyd a Jeseníků. Posadili jsme se ke stolku, který majiteli slouží jako jakási kancelář, a pan Liboslav začal vyprávět. Jsem ročník 1923. S manželkou Zdeňkou žiji už 45 roků. Pracoval jsem v Geologickém průzkumu jako vedoucí oddělení smluvních vztahů. Sem do penzionu Vesna jsme přišli v roce 1993, dva roky poté, co byl o- tevřen. Manželka sem nechtěla, ale já jsem cítil, že se blíží stáří a že se zvyšuje riziko našich zdravotních potíží. V Havířově jsme bydleli v paneláku ve 2. poschodí a manželka nemohla do schodů, protože má anginu pectoris. Jsem starého ražení, kdy člověk poctivě nahlíží na život, a dost těžce jsem nesl způsob života lidí v paneláku, poznamenaný vzájemnou lhostejností. Dneska je i moje manželka ráda, že jsme tady a že jsem to tak rozhodl. Paní Zdena přináší kávu a nabízí pečivo. Útulný byteček svítí čistotou, je to dokonalý obraz pečlivosti manželské dvojice. Ptám se pana Banase, zda se narodil na Ostravsku. V jeho mluvě není ani stopa po ostravském dialektu. Jsem z Rychvaldu, z vedlejšího městečka, vysvětluje pan Banas. Je to odtud asi čtyři kilometry. Nohy mi ještě slouží, takže se tam občas vypravím pěšky, i když mám autobus zadarmo. Mám tam řadu kamarádů a rád s nimi poklábosím. A ta čeština? Měl jsem vždycky rád rodný jazyk a snažil jsem se mluvit správně. Kromě toho taky občas něco napíšu do orlovských novin. Chvilku se hrabe ve složce, která leží připravena na okraji stolku. Neberme si příklad z tisku, televize, kde jeden k druhému chová se cize. Jsme si zde ve stáří všichni rovni, tak buďme na sebe laskaví a hodní. Vzpomenout přísloví je tu na místě, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Pan Banas dorecitoval. Pak dodává, že podobných veršíků má celou řadu. Některé z nich se občas objeví i na nástěnce jídelny. Tento uvážlivý muž bude určitě jakýmsi komentátorem dění v penzionu Vesna. Řekněte mi něco o tom, jak tady žijete? ptám se. Penzion Vesna byl oficiálně otevřen 8. října 1991 a je řízen Okresním úřadem v Karviné, vysvětluje pan Banas. Má celkem 42 zaměstnanců, z toho 10 kuchařek, 9 zdravotníků a 8 pokojských. Ležícím pacientům slouží v nočních i denních hodinách zvláštní ošetřovatelky. Je tu k dispozici také rehabilitační zařízení, zubař, lékařská služba, obchod, knihovna, zahrada k vycházkám, dva sálky ke sledování televize a samozřejmě rozlehlá jídelna. Lékárna do Vesny pravidelně dodává léky. Je tu doslova všechno pod jednou střechou, a kdo nechce, vůbec nemusí do města. To asi nebude levné, napadá mě. Budete se divit. Průměrný měsíční nájem činí asi 1050 korun. V něm jsou započítány všechny poplatky: za teplo, elektřinu, vodu, praní velkého prádla a jednou za čtvrt roku také za velký úklid. Domnívám se, že takovou sumu může dát ze svého důchodu stranou prakticky každý důchodce. Co se tady dá dělat ve volném čase? zajímám se. Život v penzionu je výhodný po všech stránkách. Někdo má rád samotu, někomu stačí, že si přečte knihu, někdo se rád podívá na televizi, někdo hraje šachy. Téměř pravidelně každou sobotu hrajeme s přáteli kanastu. Každý čtvrtek máme šachový kroužek, který vedu. Manželka zase vede kroužek ručních prací. A co výlety do okolí? Panu Banasovi zajiskří oči. Všichni máme rádi výlety do zdejšího vinného sklípku. Zřídil si ho na zahradě ve vesnici Závada u Dětmarovic nějaký pan Huňař. To je bývalý havíř, který se na Ostravsko přiženil z jižní Moravy, kde má jeho bratr vinici. Takový sklípek, jaký si dokázal postavit, neuvidíte možná ani v Pavlovicích. Já mám rád červené víno, ale kdo chce, může si dát i pivo nebo limonádu. Pan Huňař má malý minibus a za 20 korun nás přiveze i odveze. Dáte si? Pan Banas sahá do skříňky a na světlo boží putuje láhev pravé valašské borovičky. Víno bohužel nemám, ale tohle je také dobré pití! Připíjíme si. U sklenky by se příjemně besedovalo celé hodiny, ale blíží se poledne, čas o- běda. A tak zbývá chvíle už jenom na poslední otázku. Jste člověk, který v životě mnoho prožil. Máte za sebou dobré i zlé. Jaké je vaše životní krédo? Starý muž se na chvíli zamyslí. A pak odpovídá pomalu a s rozvahou. Moje krédo je žít. Žít a umět žít. Ve stáří samozřejmě vaše síly stačí na stále méně věcí. Zhoršuje se třeba paměť. Ale i s tím se dá žít. Zvlášť když je kolem vás takové příjemné prostředí, jaké je v té naší Vesně. Na chvilku se odmlčí. Víte, je krásné stárnout mezi dobrými lidmi, dodá. Je čas rozloučit se. Když si dole v recepci podáváme ruce, procházejí kolem nás lidé, kteří se na nás zdaleka u- smívají. Ano, Vesna přeje klidnému stáří. Milan Švihálek, Šenov u Ostravy 4 zdravá rodina 10/99
e d i t o r i a l Také máte pocit, že pořád něco musíme? Splnit, dohnat, vyřídit. Stále s někým nebo s něčím soupeříme, překonáváme překážky, řítíme se životem na plný plyn, hazardujeme se svým zdravím. Možná i proto Světová zdravotnická organizace navrhla vyhlásit sobotu druhého října za Den turistiky bez ohledu na věk. Datum je to dobré. Pohyb uvolňuje v našem mozku endorfiny, látky pomáhající nám přežít, navozující dobrou náladu nebo dokonce štěstí. Na konci léta při začátku podzimních plískanic je to dobrý lék proti depresím. Smyslem Dne turistiky bez ohledu na věk přitom nemá být zdolávání překážek a dalekých cílů, jaké si klademe v běžném životě, ale to, aby se společně někam vydali dědové a vnuci, mladí rodiče s dětmi a svými staršími rodiči. Jde pouze o to, abychom si všichni uvědomili význam pohybu i odpočinku v přírodě pro naše zdraví. Nemusí přece stále jít jen o závodění a soupeření. K tomu, abychom byli spokojení a vyrovnaní, nemusíme vždycky jenom vyhrávat. Někdy docela stačí pocit, že jsme udělali něco pro druhé. Klidná procházka nám může proto zpříjemnit, a tím dokonce třeba i prodloužit život. Stačí jen chtít. Jak kdysi řekl Louis Armstrong: Život je jako jazzová trubka. Když do ní nefoukáš, nic z ní nevyjde. Dnešní číslo je věnováno těm z nás, kteří se ocitli v podzimu svého života. Těm, kteří už svá vítězství a prohry prožili, a teď třeba zápasí o to, aby byli co nejdéle zdraví. První říjen je Dnem seniorů, proto je toto číslo věnováno zejména jim. Samozřejmě ale také těm, kteří je mají rádi, bojí se o ně a rádi by jim pomohli na jejich plnohodnotné cestě životem. Univerzity pro seniory Tak zvaný třetí věk, tedy doba života po odchodu z aktivního zaměstnání do důchodu, dnes zahrnuje čtvrtinu až třetinu lidského života. Je v zájmu jednotlivce i celé společnosti, aby tato doba byla prožita co nejaktivněji, v činnostech, které člověka uspokojí a dávají životu smysl. Mnoho z nás má své koníčky, jimž se lze naplno věnovat až v době důchodu. Jiní jsou zaujati péčí o vnoučata, zahrádku či chatu. Jiní se zajímají o obory, jejichž studium jim bylo v mládí z těch či oněch příčin odepřeno. A právě těm jsou určeny přednášky univerzity 3. věku. Není pravda, že ve vyšším věku již nelze aktivně a efektivně přijímat nové poznatky! To patří k řadě mylných představ o stáří. Dosavadní zkušenosti univerzit 3. věku ukazují pravý opak. Univerzity 3. věku jsou organizovány přednáškovou formou při vysokých školách a jejich jednotlivých fakultách. Náplně přednášek vycházejí z profilu a z výukového programu jednotlivých vysokých škol a fakult. V současnosti je v České republice organizováno více než třicet takovýchto přednáškových běhů, prakticky ve všech městech, kde jsou vysoké školy. Posluchači, většinou se středoškolským, ale i s vysokoškolským vzděláním, se aktivně přihlašují, soustavně navštěvují přednášky, semináře a praktická cvičení oborů, jež si vybrali, a aktivně se vzdělávají. Tato činnost má dvojí význam: posluchači získávají nové vědomosti v oborech, které je zajímají, současně se psychicky aktivizují, soustředí se na nové poznatky, jejich mysl se přitom trénuje, cvičí se paměť, a posluchači doslova mládnou. Jak ukázaly výzkumy na 1. lékařské fakultě UK, absolventi zapomínají během studia i na drobné zdravotní potíže, které téměř každého ve vyšším věku postihují, a cítí se uvolněně, svěže a zdravě. Soustředění na nové poznatky přináší potěšení ze studia a radost z výsledků. Učitelům vysokých škol je známo, že posluchači univerzity 3. věku jsou posluchači pozorní a vděční, a proto jim rádi přednášejí. U nás probíhají univerzity 3. věku od r. 1987 a absolventi, kteří nechtěli po skončení přednáškového cyklu opustit fakultu, zakládají tzv. kluby absolventů těchto univerzit, pro něž pak fakulty pořádají podle přání další přednášky a další vzdělávací cykly. Informace o přijetí a o studiu podávají studijní oddělení rektorátů vysokých škol a děkanátů příslušných fakult. Přál bych si, aby univerzity 3. věku trvale prospívaly svým posluchačům a vřele zvu každého zainteresovaného důchodce k této formě zájmového studia. Prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., zástupce Asociace univerzit 3. věku v ČR, garant tohoto čísla zdravá rodina 10/99 5
h l a v n í t é m a Astma ve stáří Alergie vzniká často během dětství a mládí. U některých lidí se můžeme setkat s prvním výskytem těchto o- nemocnění až v dospělosti i ve stáří. Stáří moje, na slovíčko! U kterých osob může v dospělosti vzniknout alergie? Alergie nejčastěji vzniká u osob, které mají alergiky v rodině, rodiče nebo sourozence. Někdy však sledujeme, že se alergie nejdříve objeví u dětí, teprve později u jejich rodičů. Je to dáno tím, že pro alergii existují genetické vlohy. Pod vlivem zevního prostředí - alergenů, znečištění ovzduší a virů dochází k provokaci vlastního onemocnění. Dětský imunitní systém teprve dozrává a vlivy zevního prostředí, zvláště velké množství alergenů nebo časné virové infekce mohou způsobit, že se alergická onemocnění projevují u dětí dříve než u jejich rodičů. Alergie v dospělosti může však vzniknout i u pacientů, kteří žádného alergika v rodině nemají. Jde o vlivy zevního prostředí, o kterých se v poslední době stále diskutuje právě ve vztahu vzniku alergie v dospělosti, jako tabákový kouř, ozon a oxidy síry a Když se stmívá, když je večer, tak si rozsvítíme lampu. Naše stárnutí nebo naše stáří, tedy náš životní večer, má také svou lampu. Záleží na každém, aby tuto lampu hledal a našel. A uměl ji rozsvítit, a tím si svůj život projasnit, zkvalitnit. Nabízím vám desatero zamyšlení. Jakou životní lampu si vyberete, to už je na vás. 1. Brala jsem mládí, musím brát i své stáří řekla naše 95- letá známá. Je to jednoduchá věta, ale je z ní cítit a vyčíst hluboce prožitou moudrost. Prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc. 2. Jediný způsob, jak dlouho žít, je být starý. 3. Bylo by dobré prožít svůj seniorský věk tak, aby vám nedělal vrásky na duši, když je dělá na tváři. 4. Starosti přicházejí samy, avšak radosti si musíme udělat my. Máte-li velké starosti, radujte se z maličkostí praví čínské přísloví. Radost i v seniorském věku je totiž jakási mozaika, složená z malých radostí. Starořecký filozof Demokritos řekl: Moudrý je ten, který se raduje z toho, co má, ne ten, který se rmoutí nad tím, co nemá. 5. Člověk zůstává aspoň funkčně mladý, pokud je ještě schopen učit se a získávat nové znalosti. To vám mohou potvrdit posluchači univerzit 3. věku. Pokud není ve vašem bydlišti taková univerzita, staňte se pravidelným posluchačem rozhlasové akademie 3. věku. Vysílá každý týden od 8.30 do 9.00 hodin ráno na středních vlnách Rádia Svobodná Evropa a reprízu můžete sledovat stejný týden na stanici Český rozhlas 2 - Praha vždy ve středu večer od 21.30 do 22.00 hodin. 6. Zdraví si můžete upevnit i ve stáří tím, když vidíte, co jíte, a ne když sníte, co vidíte. 7. Přestaňte naříkat, že jste už staří, že byste chtěli být zase mladí. To se přece nikomu nepovede. Ničím nestárne člověk rychleji, než neustálým fňukáním, že stárne. 8. Snažte se žít 365 dní v roce spokojeně a smysluplně. Je to v seniorském věku velké umění. 9. Je důležité, aby každý měl ve stáří nějaký svůj program, jak doporučuje prof. MUDr. Pacovský a jeho učitel akademik Josef Charvát. 10. Je na vás, zda budete každý den či rok chápat jako dar. Zvolte si takový aktivní životní styl, který by se stal nenásilným předpokladem pro prodloužení vitality vašeho věku. A nyní si vyberte svou lampu, která vám bude dlouho svítit a doprovázet vás seniorskou životní cestou. Prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc. dusíku z výfukových plynů. Znečištěné částice vážou na svůj povrch alergeny, a ty se snadno dostávají do dýchacích cest. To se týká zvláště pylových zrn, které mají takto změněné vlastnosti s vyšší agresivitou. Mezi závažné choroby způsobené zevním prostředím patří virová onemocnění dýchacích cest, která mohou u dětí v raném věku nastartovat alergickou reakci. V současné době lékaři zjišťují, zda podobným mechanismem mohou viry působit na zdravého dospělého člověka a vyvolat u něj alergii nebo astma. Také kouření, zvláště pasivnímu, je připisován velký význam v provokaci alergie v dětském věku. U dospělých bylo prokázáno, že bronchiální profesionální astma, vzniklé po opakovaném styku s alergenem v pracovním prostředí, se častějí vyskytuje u kuřáků. Zplodiny kouře poškozují povrch průdušek a umožňují lepší průnik alergenů i virů do dýchacích cest. Prozatím víme, že kouření - i pasivní - zhoršuje existující alergická onemocnění dospělých. Co je bronchiální astma? Astma bronchiální je vleklé, chronické, zánětlivé onemocnění průdušek. Nejde o infekci. Tento zánět způsobuje zúžení průdušek a pacienti jej vnímají jako pocit nedostatku kyslíku, tlak na průduškách, pískání a kašel. Kteří pacienti mohou onemocnět ve stáří astmatem? Jde o skupinu pacientů s alergickou rýmou, která je považována za 6 zdravá rodina 10/99
h l a v n í t é m a předastmatický stav. Výskyt alergií dýchacích cest narůstá i v dospělosti, o čemž svědčí řada prací, které v období 12 let prokazují dvojnásobný nárůst počtu alergických pacientů. Nejčastějšími alergeny v dospělosti jsou pyly travin, roztoči v domácím prachu, pyl břízy, kočičí lupy a plísně. Nesmírně důležitý vliv má pracovní prostředí - pozor na prach z textilií, papíru, na výpary při sváření a dým. Až 75 % pacientů s alergickou rýmou bývá postiženo astmatem. Mají sklon k onemocnění astmatem také nealergici? Do této skupiny patří pacienti s nesnášenlivostí na aspirin a nesteroidní protizánětlivé léky. Nejde o alergické onemocnění, ale o poruchu, kdy se v organismu hromadí řada prozánětlivých, nikoli infekčních faktorů, které udržují vleklý zánět horních i dolních dýchacích cest. Onemocnění se objevuje obvykle až ve středním věku a postihuje 5-30 % pacientů s astmatem. Může vzniknout astma v pokročilejším věku? V posledních dvou letech přibývá řada prací o vzniku astmatu až ve věku nad 65 let. Ukazuje se, že i v tomto věkovém období může dojít k alergizaci. Jako nejčastější alergeny jsou uváděny opět roztoči v domácím prachu, kočky a švábi. Tento věk je rizikový výskytem souběžně probíhajících chorob, jejichž léčba může kolidovat s léčbou astmatu, anebo vyvolávat příznaky podobné astmatu. Též choroby spojené s dušností, například onemocnění srdce, mohou napodobovat dechové astmatické potíže, a to zejména v nočních hodinách. Často se na astma nemyslí a řada pacientů není léčena. Jde o 3-6 % pacientů. Co je potřeba dělat, aby pravděpodobnost vzniku alergie a astmatu byla co nejnižší? Ve stáří se mění funkce plic, srdce, též vnímání dušnosti a 10 % pacientů trpí depresivními poruchami. Proto je potřeba, aby rodinní příslušníci si všímali svých blízkých a zavčas jim zajistili vyšetření. Dlouhověcí Někomu je dopřáno, aby se dožil více než 90 let a stal se dlouhověkým. Stále se vedou diskuse, kdo je nebo byl nejstarším člověkem na světě. Sám jsem se za své celoživotní lékařské praxe setkal u nás asi s 15 stoletými a staršími. Nejstaršímu člověku, kterého jsem v zahraničí viděl, bylo prokazatelně 109 let. Na světě je několik území, kde se mnoho obyvatel dožívá velmi vysokého věku. Nabízí se tak možnost studovat podmínky neobvykle Prof. MUDr. Vladimír Pacovsk, DrSc. dlouhého žití. Dlouhověkými byli i někteří slavní. Zhudebníků a výkonných hudebních umělců připomínám např. J. B. Foerstra, P. Casalse, A. Rubinsteina, A. Toscaniniho, R. Frimla, J. Sibelia. Mezi dlouhověké patřili herci R. Deyl st., L. Dostalová, F. Kovařík, M. Rosůlková, básníci a spisovatelé P. Bezruč, J. Š. Kubín (101 let), J. B. Shaw, výtvarník P. Picasso. M. Švabinskému chyběl do kalendářní dlouhověkosti pouze necelý rok, stejně jako Michelangelovi. Kmetského věku se dožili i někteří slavní lékaři, např. otec medicíny Hippokrates, pediatr J. Švejcar (100 let), fyziolog V. Laufberger, chirurg Vahala, A. Schweitzer a mnozí další. Dlouhá je řada slavných a zasloužilých, kteří k devadesátce měli velmi blízko. Mnozí z nich si zachovali obdivuhodnou tvořivou svěžest do konce života. Nezáleží to totiž pouze na věku, který má někdo zapsán v matrice. Dobře to vystihl v jedné z forbín Werich s Horníčkem: Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký život, nebo dlouhý život?. Byl to krátkej život. Shaw tu mohl být ještě 250 let, protože pořád měl co říct! Zatímco v této chvíli je na celém globusu roztroušeno, já nevím kolik třicetiletých, kteří tu už 450 let nemuseli být. Dlouhověcí jsou zvláště v poslední době středem zájmu odborníků, zabývajících se problematikou stáří. Mají totiž geny dlouhověkosti (je jich známo již několik). Kardinál F. Tomášek - sám dlouhověký - má např. v rodinném rodokmenu dlouhověkost v několika generacích. Především se však prokázalo, že dlouhověkosti se dožijí jedinci, vybavení takovými reakcemi a přizpůsobovacími schopnostmi, které jim umožnily úspěšně zvládnout nástrahy života. Dokonalé poznání těchto mechanismů by mohlo být účinným receptem na prodloužení života u jiných, kdyby se u nich tyto mechanismy včas nacvičily. Dlouhověkost je v neposlední řadě také modelem pro studium fyziologického, přirozeného stárnutí. Umožňuje předávat zkušenosti, tvořit mezigenerační mosty a zachovávat kulturní tradice lidstva. Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. Důležité jsou preventivní programy s odstraněním roztočů, kteří si libují nejen v domácím prachu, ale též v peří. Je nutno udržovat přijatelnou teplotu v místnosti 20 C a relativní vlhkost v rozmezí 45-50 %, aby se nemnožili nejen roztoči, ale ani vzdušné plísně. Alergik nemá chovat žádná zvířata, zejména pozor na kočky, protože po určité době se na ně může stát alergickým. Je potřeba včas a dostatečně léčit alergickou rýmu, abychom zabránili vzniku astmatu. U pacientů s aspirinovou nesnášenlivostí je potřeba vyloučit aspirin a doporučit vhodné léky pro horečnatá onemocnění a pro léčbu bolestivých onemocnění pohybového ústrojí. MUDr. Bronislava Novotná, Alergologická ambulance III. interní kliniky FN Brno-Bohunice zdravá rodina 10/99 7
z p r á v y Pofiady, ve kter ch se mûïete setkat s ManaÏerem vlastního zdraví âro 1 Servis pro zdraví Út 9.45-9.55 - RadioÏurnál O v em s vámi ât 10.10-10.55 Odpolední proud mezi 14.05-16.55 âro 2 Poradna pro zdraví Po 16.45-16.55 - Praha Dobré jitro Út mezi 6.00-7.00 MÁTA St 13.00+22.30 Host do domu ât mezi 9.00-10.00 âro 3 Na e téma v ední dny 9.00-9.30, - Vltava 16.30-17.00 âro 6 -RSE Odpolední live Pá 14.30-16.00 A dále ve vysílání Reginy Praha a v ech 7 krajsk ch studií Mapka vlnové frekvence stanice PRAHA Stfiední vlny SV (AM) - v khz Velmi krátké vlny VKV - v MHz Týdeník Vlasta přináší v rubrice ManaÏerem vlastního zdraví ve 42. čísle, které vyjde 14. října, informace o tom, jak enzymy pomáhají dětem. O čtrnáct dní později, ve 44. čísle, se dozvíte mnohé o problému, který trápí vysoké procento lidí - o inkontinenci. Jana Str ãková, moderátorka televizního magazínu O zdraví V minulém čísle Zdravé rodiny jsme Vám představili publicistický magazín ostravského studia âeské TELEVIZE O zdraví. Tentokrát jsme hovořili s redaktorkou a moderátorkou tohoto magazínu Janou Strýčkovou, se kterou se z celého autorského kolektivu na obrazovce setkáváme nejčastěji. Vedle toho, že každý týden moderuje pořad O zdraví, který je v premiéře vysílán na ât 2 vždy v sobotu kolem 13,10 hod. a opakuje se v úterý dopoledne v 11,30 hod. na ât 1, Jana Strýčková připravuje i své vlastní příspěvky. Práce má tedy víc než dost, ale dělá ji ráda. Se zaujetím o ní říká: Je to o zdraví a zdravém životním stylu, a to by mělo člověka zajímat především. Protože když není zdráv, tak nemůže dělat nic. Jak dále zdůrazňuje Jana Strýčková, práce v televizi je o- bohacením i pro ni samotnou. Setkává se s odborníky a s životními příběhy lidí, kteří překonali různé zdravotní překážky. A má radost, když to, co se dozví, může předávat divákům. Když vidíte, jak někteří lidé dokáží bojovat s těžkou nemocí a jak zvládají nejrůznější problémy, tak v tu chvíli si člověk uvědomuje, o čem je život, říká populární moderátorka pořadu O zdraví. V poslední době na ni nejvíce zapůsobila návštěva u rodiny Sekaninových, jejichž sedmiletá dcera Natálka prodělala mozkovou příhodu a bojuje o návrat zpět do života. Mnoho nového se Jana Strýčková dozvěděla z rozhovorů s MUDr. Annou Loskotovou z Vysokého Mýta, MUDr. Jiřím Riedlem z Bludova a MUDr. Alexandrem Fesikem z Ostravy, výjimečnými osobnostmi české medicíny, a takových setkání je mnohem více. Divácký ohlas na publicistický magazín O zdraví je veliký. Podle Jany Strýčkové si lidé začínají uvědomovat, že mají za své zdraví zodpovědnost, že nestačí zajít za doktorem a čekat na pilulku, která je spasí. Každý z nás musí sám pro své zdraví něco udělat. 8 zdravá rodina 10/99
Lipidy - tuky Jsou to látky nerozpustné ve vodě a v krvi jsou tedy vázány na bílkoviny. Tyto částice se nazývají lipoproteiny. Podle hustoty se dají rozdělit na několik skupin, z nichž největší význam pro rozvoj aterosklerózy mají lipoproteiny o vysoké hustotû - HDL a lipoproteiny o nízké hustotû - LDL. Oba tyto typy lipoproteinů obsahují vysoký podíl cholesterolu, ale mají při jeho pohybu a přeměnách zcela odlišný význam. HDL - lipoproteiny s vysokou hustotou - zbavují tkáně přeh l a v n í t é m a Aby srdce bylo zdravé Onemocnění srdce a cév (kardiovaskulární soustavy) jsou v naší republice nejčastější příčinou nemocnosti obyvatelstva a jsou příčinou více než poloviny všech úmrtí. MUDr. Václav Holeãek, CSc. Prof. MUDr. Jaroslav Racek, CSc. I když v posledních letech je patrný mírný pokles výskytu těchto onemocnění, je tato tendence ve srovnání s rozvinutými zeměmi Evropy a Ameriky stále nedostatečná. Zvláště v USA se podařilo prosadit ve vědomí lidí snahu žít zdravěji. K tomu je v první řadě zapotřebí: a) snížit příjem živočišných tuků, a tím i hladinu cholesterolu v krvi b) přestat s kouřením c) zvýšit tělesnou aktivitu. Protože nejčastější příčinou srdečně-cévních onemocnění je ateroskleróza a její komplikace (především angina pectoris a srdeční infarkt, cévní příhody mozkové a komplikace sklerotického postižení tepen dolních končetin), je třeba věnovat zvýšené úsilí prevenci tohoto onemocnění. Při rozvoji aterosklerózy a jejích komplikací se uplatňuje celá řada tzv. rizikov ch faktorû, podporujících vlastní tvorbu sklerotických změn v tepnách a mnohdy i vznik komplikující krevní sraženiny ve sklerotické tepně. Oba tyto procesy se totiž uplatňují při vzniku uvedených cévních onemocnění společně: ateroskleróza vede k postupnému zužování průsvitu cévy a ke ztrátě nesmáčivého povrchu cévní výstelky, zatímco krevní sraženina (trombus), vytvořená na tomto terénu, pak vyvolá rychlý uzávěr cévy. Protože nelze dokonale rozdělit rizikové faktory z těchto dvou hledisek - mnohdy působí faktor na oba procesy současně, byť nestejnou mírou -, zaměříme se na oba. R I Z I K O V É F A K T O R Y Lze je rozdělit na neovlivnitelné (stáří, mužské pohlaví, rodinná zátěž, typ osobnosti aj.) a ovlivnitelné, mezi které patří většina laboratorních faktorů a dále vysoký krevní tlak (hypertenze) či kouření, které má k laboratorním parametrům úzký vztah. Zvýšená hladina cholesterolu je jedním z nejznámějších a zároveň nejzávažnějších rizikových faktorů rozvoje aterosklerózy. Jeho hladina v séru osob středního věku by se měla pohybovat v rozmezí 3,5-5,2 mmol/l. Jestliže frekvenci výskytu srdečního infarktu při hladině 5,2 mmol/l označíme hodnotou 1, pak hladina cholesterolu 6,5 mmol/l představuje dvojnásobné riziko, při hladině 7,4 mmol/l je riziko již čtyřnásobné a s dalším zvyšováním koncentrace cholesterolu riziko prudce narůstá. Zvýšená hladina cholesterolu však není zdaleka jediným rizikovým faktorem - vždyť téměř 40 % pacientů se srdečním infarktem má koncentraci cholesterolu normální nebo jen lehce zvýšenou. Drogy a my Když si vezmu fet dvakrát, třikrát, prostě jenom na ochutnání, přece se ze mě nestane feťák, říkají často gymnazisté během našich diskusí o drogách. Na tohle tvrzení je jediná odpověď: To se uvidí. Záleží na tom, kolik droga takovému experimentátorovi, který ji přece chce jenom vyzkoušet a pak hned přestat, poskytne příjemných zážitků. Nemá cenu si tajit, že droga Radek John řadě lidí zpočátku něco dává. A také záleží na tom, jestli už si drogový výzkumník umí v životě opatřit i jiné rozkoše, aby tu drogovou měl s čím srovnávat. Ne náhodou ukazují statistiky, že čím je člověk mladší, tím snadněji spadne do drog, protože si ještě neumí říct: Já mám přece v životě ještě tohle a tohle, na čem mně moc záleží a o co bych kvůli drogám nerad přišel. Největší záludností drog totiž je, že nic u nich nejde předpovídat univerzálně. Zatímco jednoho experimentátora dva tři pokusy s drogami k závislosti postrčí, jiný si naopak řekne: Drogy nejsou můj šálek čaje. Vydá se hledat jiné rozkoše a je za vodou. Kdyby existovaly univerzální recepty, jak neplatit za drogy, bylo by to jednoduché. Lékaři by vydali závazné návody, ve kterých by určili, že tu a tu drogu lze vzít tolikrát a tolikrát bez nebezpečí vzniku závislosti. Drogy by se pak staly jednou z nezávazných her se stejně přesnými pravidly, jako jsou třeba pravidla fotbalu. Jenže drogy, bohužel, nejsou zábava typu počítačové hry, kterou, když vás přestane bavit, prostě vypnete a ženete se za jiným vzrušením. Radek John zdravá rodina 10/99 9