SEMINÁŘ V. Makropohled na mezinárodní obchod 1. Základní vztahy v otevřené ekonomice Ze základních identit o struktuře výdajů na HDP je možno odvodit tyto dva vztahy: ( ) ( ) X M = Y C + I + G ( ) ( ) ( ) X M = S I + T G Oba vztahy jsou odvozeny obdobným způsobem a poskytují vlastně stejnou informaci. Ukazují, že z makroekonomického pohledu je deficit zahraničního obchodu důsledkem nesouladu mezi celkovou nabídkou a celkovou poptávkou v ekonomice. Druhý vztah je pouze jinak formulovaný a umožňuje analyzovat vznik vnější nerovnováhy z pohledu 2 konkrétních příčin - deficitu vládních financí a nesouladu mezi domácí nabídkou a domácí poptávkou. Otevřenost ekonomiky tedy umožňuje, aby - přinejmenším po určitou dobu - byla poptávka vyšší než domácí nabídka (a naopak). Je zde tedy možné něco, co se nazývá intertemporální substituce spotřeby - tedy ekonomika v jednou období spotřebovává více, než si sama vyrobí, v následujících obdobích to pak musí nějakým způsobem kompenzovat. Otázka 1: Jaký dopad bude mít výrazný propad agregátní nabídky (způsobený např. nepřízní počasí a neúrodou) na otevřenou ekonomiku a uzavřenou ekonomiku? V případě uzavřené ekonomiky se musí celková efektivní poptávka snížit na úroveň nové, výrazně snížené nabídky - dojde k tomu patrně výrazným nárůstem cen nebo vznikem nedostatkové ekonomiky. Příkladem by mohla být KLDR. V případě otevřené ekonomiky se převis poptávky nad novou nabídkou projeví jednak růstem cen, jednak vznikem deficitu zahraničního obchodu. Vzhledem k možnosti vzniku deficitu může být celkový pokles poptávaného množství zboží a služeb výrazně méně drastický než v případě uzavřené ekonomiky. Otázka 2: Podívejme se na tabulku z přednášky. Čemu odpovídá deficit obchodu? Ukažme si nyní fungování tohoto vztahu na datech za jednu skutečnou středoevropskou ekonomiku. Tabulka zachycuje vývoj celkového domácího HDP (bereme jej jako ukazatel celkové domácí nabídky) a vývoj celkové domácí poptávky (zde jako součet výdajů na soukromou spotřebu, investice a vládní spotřebu). Veškerá data o těchto agregátních veličinách jsou uvedena v běžných cenách (v mld. CZK).
Mld. CZK - běžné ceny Tempa růstu (%) Y C+I+G NX Y C+I+G NX 1994 1182,8 1214,5-31,7 1995 1381,1 1446,8-65,7 16,8 19,1 107,3 1996 1572,3 1672,7-100,4 13,8 15,6 52,8 1997 1668,8 1768,8-100,0 6,1 5,7-0,4 1998 1798,3 1823,9-25,6 7,8 3,1-74,4 1999 1833,0 1860,8-27,8 1,9 2,0 8,6 2000 Zdroj dat: ČSÚ 1910,6 1982,9-72,3 4,2 6,6 160,1 Deficit zahraničního obchodu (zahrnut je obchod zboží i službami) zde skutečně odpovídá rozdílu mezi celkovou nabídkou a domácí poptávkou. Je zde také jasně patrné, že roste-li celková domácí poptávka výrazně rychleji než domácí nabídka, deficit se zvětšuje, roste-li pomaleji, deficit se snižuje. Čím větší je tento rozdíl, tím výraznější je pokles/nárůst deficitu (viz např. rok 1997). Jak v takovéto ekonomice efektivně snižovat deficit obchodu? Je vlastně jediná cesta - zmenšit rozdíl mezi domácí poptávkou a nabídkou. Vzhledem k tomu, že poptávku je možné ovlivnit spíše než nabídku, naskýtá se cesta výrazného zbrždění nárůstu poptávky, popř. jejího snižování. Protekcionistická opatření jako cla, kvóty, dovozní přirážky ovlivní celkový deficit pouze tehdy, pokud nějak ovlivní rozdíl mezi celkovou domácí poptávkou a nabídkou. Otázka 3: Podívejme se na druhý vztah ze slidu přednášky a následující tabulku. Je zde zřejmé, že ve sledovaném období došlo k výraznému zhoršení čistého exportu, vznikl výrazný deficit zahraničního obchodu. Čím bylo toto zhoršení způsobeno? Druhý vztah ze slidu přednášky, tj. na analýza hlubších příčin deficitu, tedy toho, které agregátní veličiny jej především způsobují. Zde jsou uvedeny dva příklady z počátku 80.let - USA a Japonsko (nepřesnosti jsou způsobené zaokrouhlováním).
Rok 1981 1982 1983 1984 1985 Čistý export 0,3 0,0-1,0-2,4-2,9 USA (% GDP) Soukromé úspory 18,0 17,6 17,7 18,4 17,5 Zdroj: Krugman - Obstfeld: International Economics Investice 16,9 14,1 14,8 17,9 16,8 Státní rozpočet -1,0-3,5-3,8-2,9-3,5 Z tabulky je zřejmé, že došlo k výraznému zhoršení deficitu státního rozpočtu. To však zpočátku nevedlo k výraznějšímu propadu zahraničního obchodu, ovšem jen díky tomu, že zároveň výrazně poklesly investice (ekonomika totiž byla v recesi). Jakmile se - při pokračujícím deficitu vládních financí - začaly investice vracet k původní úrovni, objevil se výrazný deficit zahraničního obchodu. Tento výsledek - deficit obchodu spojený s deficitem rozpočtu - se někdy označoval za tzv. twin deficit. Otázka 4: Výrazně odlišnou situaci je možné najít na datech za Japonsko ve stejném období - viz následují tabulka. I zde přetrvával výrazný deficit vládních financí, přesto bylo saldo obchodu v kladných číslech. Čím to bylo způsobeno? Japonsko (% GDP) Rok Čistý export Soukromé úspory 1981 0,5 34,9 1982 0,7 34,1 1983 1,8 33,5 1984 2,8 32,8 1985 3,7 32,8 Zdroj: Krugman - Obstfeld: International Economics Investice 30,6 29,8 28,0 27,8 27,7 Státní rozpočet -3,8-3,6-3,7-2,2-1,4 Na vině je extrémně vysoká míra úspor v Japonsku. I když celkové investice ve vztahu k HDP byly vyšší než v případě USA, míra úspor je natolik vysoká, že kompenzovala jak vysoké investice, tak deficit vládních financí.
Otázka 5: Pokud má země dlouhodobě deficit zahraničního obchodu, který chce snížit, popř. zcela odstranit, co by měla vláda (centrální banka) dělat? Možností je několik, zjednodušeně je je možné shrnout takto: snížit vládní výdaje (tak aby se snížil deficit rozpoètu) zvýšit danì zvýšit úrokovou míru (mìla by snižovat investice a spotøebu, popø. podpoøit úspory) devalvovat mìnu (dojde vlastnì k celkovému zdražení dováženého zboží a sníží se tak efektivní poptívka ve vztahu k dovozu) zavést jiné opatøení, které zdraží dovoz jako celek (napø. dovozní pøirážku) Problémem je, že tato opatření mají odlišné dopady na vnitřní rovnováhu (rozdílně ovlivňují např. růst ekonomiky a domácí inflaci). Proto se často používá mix těchto politik, který by měl vést ke zlepšení vnější rovnováhy tak, aby se příliš nenarušila rovnováha vnitřní. 2. Jednoduchý keynesovský model otevřené ekonomiky multiplikátor 1) Na přednáškách byl odvozen multiplikátor otevřené ekonomiky (odvození ze základních identit otevřené ekonomiky včetně zdůraznění předpokladů). Výsledek vypadal takto: Y 1 = A 1 c ( 1 t) + m V případě, že ekonomiky se pohybuje pod potenciálem, odpovídá růst HDP růstu autonomních výdajů (do kterých autonomní export vstupuje s plusem, autonomní export se záporným znaménkem) a velikosti multiplikátoru. Velikost multiplikátoru závisí na mezním sklonu ke spotřebě, daňové sazbě a meznímu sklonu k importu. 2) Významným tvrzením, které lze z tohoto jednoduchého modelu odvodit je závěr, že je-li ekonomika v recesi, lze její růst povzbudit fiskální expanzí, tj. zvyšováním vládních výdajů. Předpokládejme, že mezní sklon ke spotřebě je 0,8, daňová sazba 0,2 a vládní výdaje by se zvýšily o 100 mld. Kč. Jaký efekt bude mít toto zvýšení v případě, že mezní sklon k importu je 0,14, a jaký v případě, že mezní sklon k importu bude 0,54? Jaký bude mít fiskální expanze v obou případech dopad na saldo zahraničního obchodu a na deficit rozpočtu a co z toho je možno vyvodit pro efektivnost podobných typů politiky pro velmi otevřené ekonomiky? Dopad na růst zjistíme prostým dosazením do vzorce pro multiplikátor. V prvním případě zjistíme, že multiplikátor je na úrovni 2, tj. zmíněná fiskální expanze povede k růstu HDP o 200 mld. Kč. V druhém případě, bude multiplikátor pouze na úrovni 1,11, tj. nárůst důchodu bude výrazně nižší (111 mld. Kč). Dále můžeme podívat na dopad na saldo obchodu - ze spočítaného nárůstu HDP můžeme přes mezní sklon k importu dopočítat zvýšení importu. Vzhledem k tomu, že export se neměnil a na HDP nezávisí, ukazuje spočítaný nárůst importu čisté zhoršení obchodní bilance. V prvním případě to je 28 mld. Kč, v druhém 60 mld. Kč.
Dále můžeme dopočítat čisté zvýšení deficitu vládních financí - jako rozdíl mezi zvýšením vládních výdajů a růstem indukovaných daní vyvolaným růstem HDP. V prvním případě vybrané daně vzrostou o 40 mld. Kč, v druhém jen o 22,2. Dá se tedy dospět k závěru, že čím otevřenější ekonomika, tím méně efektivnější takováto aktivistická hospodářská politika je - v případě velmi otevřených ekonomik nevyvolá nárůst vládních výdajů tak výrazný růst HDP, ale má zároveň výrazně horší dopad na rozpočet a vnější rovnováhu. 3) Jak by se výsledný dopad fiskální expanze lišil v případě, že by nebyl splněn základní předpoklad modelu, tj. když by ekonomika nebyla v situaci s nevyužitými výrobními faktory, ale naopak by jí hrozilo přehřátí? Jak se potom liší reakce uzavřené a otevřené ekonomiky? Pokud by se ekonomika dostala nad svůj potenciál, dojde vzhledem k nesouladu mezi rostoucí poptávkou a nabídkou, která růst nemůže. V uzavřené ekonomice se to projeví výrazným růstem cen, v otevřené ekonomice se výsledný efekt rozdělí mezi růst cen a růst dovozů - výsledkem bude zhoršení vnější i vnitřní rovnováhy. 3. Příklady k procvičení Příklad 1.1. HDP se zvýší o 142,9 mld Kč, saldo zahraničního obchodu se zlepší zhruba o 28,6 mld Kč. Příklad 1.2. Dovoz činil 1000 mld. Příklad 1.3. Zahraniční obchod bude aktivní na úrovni 8% HDP Příklad 1.4. HDP se zvýší o 200 mld Kč, saldo zahraničního obchodu se zhorší o 40 mld. Kč