Role platebních karet v elektronickém platebním styku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Finančních obchodů Role platebních karet v elektronickém platebním styku Bakalářská práce Autor: Veronika Kratochvílová Bankovní management Vedoucí práce: JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D. Praha prosinec, 2008

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 15. prosince 2008 Veronika Kratochvílová

Ráda bych zde poděkovala svému vedoucímu práce JUDr. Ing. Otakarovi Schlossbergerovi, Ph.D. za ochotu, čas, trpělivost a cenné rady, které mi během zpracovávání práce poskytl.

Anotace práce: Moje bakalářská práce se zaměřuje zejména na oblast platebních karet a na roli, kterou v současné době zastávají vedle ostatních elektronických platebních prostředků a dále pak ostatních instrumentů platebního styku. Zaměřuji se na trendy nacházející se na současném trhu a také na bezpečnost elektronických platebních nástrojů. Uvádím zde zároveň, jakou roli by měly platební karty hrát s největší pravděpodobností v budoucnu a v závěru práce vysvětluji svůj postoj a názor, že v následujících letech budou i nadále plnit značnou funkci a neměly by být z trhu masivně vytlačeny jinými formami elektronických nebo jiných platebních instrumentů. Annotation of the thesis: My bachelor thesis is focused on the payment cards field and on their rule next to other electronic mediums of payment and other instruments of system of payment at present. I focus on the trends of present market and on the safeness of electronic mediums of payment. I mention here too the rule the payment cards should play with the highest probability in future. At the end I explain my attitude and opinion that in following years the payment cards will play important rule and should not be replaced on the market by other forms of electronic or other mediums of payments.

ÚVOD... 7 1 Právní zasazení a vymezení platebního styku... 8 1.1 Elektronický platební styk... 9 1.1.1 Právní zasazení elektronického platebního styku... 10 1.1.2 Vymezení elektronického platebního styku... 11 1.1.2.1 Elektronické peněžní prostředky... 11 1.1.2.2 Prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě... 13 1.2 Platební karty... 15 1.2.1 Právní zasazení platebních karet... 16 1.2.2 Vymezení platebních karet... 16 2 Charakteristika platebních karet jako platebního instrumentu... 17 2.1 Vývoj platebních karet v České republice... 18 2.2 Druhy platebních karet a jejich definice... 20 2.2.1 Debetní karta... 21 2.2.2 Kreditní a úvěrová karta... 21 2.2.3 Charge karta... 21 2.2.4 Karta s magnetickým proužkem... 22 2.2.5 Čipová karta... 22 2.2.6 Karta s laserovým záznamem... 22 2.2.7 Kobrandované (co-brandované), Affinity a další karty... 23 2.3 Transakce prováděné platebními kartami... 24 2.3.1 Účastníci platby platebními kartami... 24 2.3.2 Bezhotovostní placení... 25 2.3.3 Výběr hotovosti z bankomatu... 25 2.3.4 Výběr hotovosti na pobočce banky a v obchodech... 26 3 Rizika při užívání platebních karet a elektronických platebních prostředků... 26 3.1 Riziko ztráty nebo odcizení platební karty... 27 3.2 Podvody s padělanými kartami... 28 3.3 Internetové podvody s kartami... 29 3.3.1 Skimming... 30 3.3.2 Phishing... 30 3.4 Další rizika platebních karet... 32 3.4.1 Riziko karty zcizené na poště... 33 3.4.2 Riziko tzv. Libanonské smyčky... 33 3.4.3 Riziko způsobené špatnou morálkou obchodníka nebo zákazníka... 34 3.5 Bezpečnostní opatření... 34 3.6 Zabezpečení elektronických platebních prostředků... 35 3.6.1 Phonebanking... 36 3.6.2 GSM banking... 36 3.6.3 Home banking... 36 3.6.4 Internetové bankovnictví a WAP banking... 37 4 Analýza platebních karet mezi bankami na území České republiky... 37 4.1 Porovnání nabídky kreditních karet v České republice... 38 4.1.1 Neaktivní kreditní karty v České republice... 40 4.2 Čipové karty a jejich využívání v České republice... 41 4.3 Nabídka kobrandovaných (co-brandovaných) karet v České republice... 42 4.4 Netradiční platební karty nabízené v České republice... 43 4.4.1 Platební karty pro děti poskytované bankami v České republice... 43 4.4.2 Chytrá karta novinka České spořitelny... 44 4.4.3 Nabídka netradičního vzhledu platebních karet v České republice... 44

5 Porovnání platebních karet a ostatních platebních prostředků... 45 5.1 Shrnutí alternativních platebních služeb... 46 5.1.2 České a slovenské alternativní platební služby... 47 5.2 Elektronické peněženky a jejich role... 49 5.2.1 Česká internetová peněženka Monetka... 50 5.3 Současná role a fungování šeků... 50 5.3.1 Soukromé a cestovní šeky jako nejznámější druhy... 51 5.3.2 Výhody a nevýhody spojené s použitím šeků... 52 5.3.3 Popularita šeků v České republice... 53 6 Předpokládaný budoucí vývoj... 53 6.1 Biometrické ověření... 54 6.2 Autentizace s CD-ROM... 54 6.3 Cashback... 55 6.4 Čipová technologie a mobilní telefony... 56 6.5 Inovace v oblasti bankomatů... 56 VÝSLEDKY... 58 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ... 60

ÚVOD Pro výběr tématu mé bakalářské práce s názvem Role platebních karet v elektronickém platebním styku jsem se rozhodla z několika důvodů. Velká část uživatelů platebních karet nemá o elektronickém platebním styku mnoho informací. Přestože na trhu dnes existuje literatura, která je schopna poskytnout čtenáři obecný výklad, neexistuje žádná taková, která by tyto produkty přiblížila z hlediska jejich využití v praktickém životě. Toto využití mám na mysli v závislosti na stávající nabídce trhu, popřípadě konkurence na trhu - to vše samozřejmě, podle potřeb konkrétních uživatelů. Důvodem, který mě ujistil, že chci zpracovat právě toto téma, bylo absolvování předmětu Platební styk ve třetím semestru bakalářského studia. Právě tam jsem se poprvé setkala podrobněji s oblastí platebních karet a platebního styku, jak klasického, tak elektronického. Nejvíce jsem ocenila nové poznatky z oblasti elektronických platebních prostředků, jejichž užití v praxi jsem měla možnost sledovat již několikrát v zahraničí, kde jsou stále používanější a doposud známější než v České republice. Proto se v závěru krátce zaměřím na jejich předpokládaný budoucí vývoj, zejména celoplošně ve světě, ale i u nás. Zejména rychle se vyvíjející informační technologie činí zvolené téma atraktivním a dynamickým v rámci zefektivnění komunikace s bankou 24 hodin denně v režimu on-line. Ve své bakalářské práci se pokusím vymezit, jakou roli v elektronickém platebním styku hrají platební karty. Úvodem považuji za důležité definovat platební styk obecně a zmínit legislativu týkající se dané oblasti. Ve druhé kapitole chci nastínit vývoj platebních karet v České republice a hned po něm charakterizovat druhy platebních karet používaných v současnosti. Budu psát mimo jiné i o tom, proč lidé často zaměňují kreditní kartu za debetní. Druhá část této kapitoly je věnována možnostem platebních karet od bezhotovostních plateb po výběr hotovosti z bankomatu a na pobočkách bank. Stále častější je i možnost výběru hotovosti v obchodech, kterou chci zmínit také. Protože vedle nesporných výhod elektronického platebního styku existuje i možnost zneužití, věnuji třetí kapitolu riziku a mimo jiné objasním i pojmy skimming a phishing. Přirozeně se pak dostávám k otázce, jak těmto hrozbám čelit. Bezpečnostní opatření a zabezpečení elektronických platebních prostředků obecně popisuji v druhé části této kapitoly. Předmětem čtvrté kapitoly je pak analýza platebních karet mezi bankami na území České republiky. Porovnám jednotlivé nabídky platebních karet a služeb spojených s jejich 7

užíváním. Budu psát jak o nejnovějších čipových kartách, tak o co-brandovaných a jiných netradičních kartách. V páté kapitole chci srovnat platební karty s ostatními platebními prostředky, jako jsou například elektronické peněženky a šeky. V závěru své bakalářské práce se pokusím nastínit budoucí vývoj elektronického platebního styku. Cílem této práce je zaměřit se na pojem platební karty v oblasti elektronického platebního styku v širším pojetí a jeho zařazení mezi ostatní elektronické platební instrumenty. 8

1 Právní zasazení a vymezení platebního styku Platební styk lze definovat jako proces předání peněz od dlužníka k věřiteli. Zahrnuje veškeré hotovostní a bezhotovostní platby, které provádějí banky pro sebe, respektive pro své klienty. Realizace platebního styku probíhá na základě právních norem, které ho upravují přímo nebo zprostředkovaně. Právní úprava, která vymezuje pravidla pro platební systémy, je uveden v zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), konkrétně ve čtvrté části. V ostatních třech částech upravuje tento zákon problematiku provádění převodu peněžních prostředků, vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, vznik a provozování platebních systémů. V souladu se Směrnicí č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, stanovuje principy, na kterých může fungovat platební systém. Pro platební styk a zúčtování je dále důležitá vyhláška České národní banky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provedení platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech a technické postupy bank při opravném zúčtování. Platební styk mezi bankami na území České republiky se vztahuje úprava v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, který stanovuje, že banky si převádějí navzájem peněžní prostředky v české měně podle jednotlivých položek vytvořených na základě vlastních příkazů a příkazů svých klientů prostřednictvím platebního styku. Podmínek tzv. opravného zúčtování se dotýká 20c. Protože základem bankovních operací a služeb, na které navazuje komplexní zajišťování platebního styku a zúčtování, je běžný účet, bude se další právní norma týkat právě úpravy tohoto běžného účtu. Jeho vedení upravuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení 708 715). Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. navazuje na uzavření tzv. Ženevských konvencí, ke kterým přistoupilo Československo ve třicátých letech dvacátého století. Pro mimosoudní urovnání sporů, které vzniknou mezi poskytovateli služeb, je zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Klasická soudní ochrana není v mnoha případech dostatečně efektivní z důvodu, že náklady sporu často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro spotřebitele služeb v oblasti bankovnictví většinou odrazující. V roce 1992 vydala Státní banka československá Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení běžných účtů klientů u bank a provádění platebního styku a 8

zúčtování na těchto účtech. Tato norma ovšem nemá právní závaznost, protože není normou právní. Slouží potřebám obchodních bank pro vytváření vlastních obchodních podmínek při zúčtování a vedení účtů. 1.1 Elektronický platební styk Elektronické formy instrumentů se používají obecně díky požadavkům na rychlé a flexibilnější přenášení informací. Stejně tak tomu bylo i v minulosti, kdy se s rozvojem techniky začaly hledat cesty a prostředky pro vzdálenou komunikaci. Čím více se elektronické prostředky v bankovní sféře zdokonalují, tím více je kladen důraz na bezpečnost. Prvním významným krokem byla komunikace přes telefon. V rámci bezpečnosti se nedá hovořit o spolehlivé komunikační cestě, protože klient se mohl identifikovat pouze svým jménem a známým hlasem nebo smluveným kódem a autentizace byla prováděna pomocí hesla. Z toho jasně vyplynuly další snahy o vylepšení bezpečnosti. Další významnou změnu zaznamenal fax, kde se pro zabezpečení identifikace začalo používat jména a čísla klienta, čísla účtu a pro autentizaci kódové tabulky. Velkým nedostatkem faxu byla ovšem nedostatečná technika. Vytištěné příkazy nebyly čitelné a jako prvek zabezpečení se zvolilo potvrzování telefonem a v chybných případech musel klient ihned reagovat přeposláním. Absolutním zlomem byl nástup používání počítačů. Ty umožňují zpracovat téměř všechna data. Princip spočívá v tom, že klienti mají účetní programy, v nichž si vedou své účetnictví. V této souvislosti vznikla myšlenka proč přepisovat data, která se již někde zpracovala a proč je tisknout a nosit do banky k dalšímu zpracování. Banky i softwarové firmy se proto začaly zabývat myšlenkou vyhnout se tomuto opětovnému pořizování dat a jejich zabezpečení a začaly připravovat komunikační programy. První soubory se přenášely na disketách a data byla předávána v textových souborech formou kontrolních vět 1. To mělo za následek přenesení většího množství dat přímo do systému k zaúčtování bez využití lidského faktoru na přepážce banky. Diskety nahradily přenosy dat z počítače do počítače prostřednictvím BBS (Bulletin Board Service) stanice, která přenášela zabezpečené příkazy tuzemského platebního styku do banky a informace o zpracovaných položkách. 1 Řetězce znaků s přesně stanovenou strukturou se zabezpečovacím kódem pro daný den. 9

Podstatně složitějším programem se stal elektronický podpis. Díky němu se komunikace s bankou stala dostupnou 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. V bance jsou instalovány komunikační servery, prostřednictvím nichž komunikace probíhá. Z bankovního systému jsou do nich přenášena data pro klienty. Tato data si klienti stahují dle svých potřeb a možnosti systémů. Základní principy klasického platebního styku zůstávají i pro tuto formu bankovnictví zachovány. Historie elektronických podpisů z hlediska legislativních aspektů není ve světě příliš dlouhá. V roce 1995 byl přijat vůbec první dokument tohoto typu UTAH Digital Signature Act. V Evropě ze zákonodárství jednotlivých zemí nutno uvést zejména německý zákon o digitálním podpisu z roku 1997. V České republice byl prvním iniciátorem Úřad pro státní informační systém. Záměrem následujících podkapitol je rozvést informace o právních normách, které se elektronického platebního styku týkají a přesně vymezit elektronické platební prostředky. 1.1.1 Právní zasazení elektronického platebního styku Chceme-li se zaměřit na přímé bankovnictví a platební karty z hlediska zákona, obrátíme se na právní normy týkající se platebního styku. Základní úprava vztahů v oblasti platebního styku je v České republice upravena v zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), který umisťuje do našeho právního řádu výše uvedené směrnice a do určité míry reflektuje i zmíněná Doporučení. Zákon stanovuje práva a povinnosti subjektů účastnících se provádění převodů peněžních prostředků a samozřejmě také stanoví, které subjekty mohou na území České republiky vydávat a užívat tyto prostředky. Zákon říká, že vydavateli nejsou pouze banky, ale jakékoli osoby, které tuto činnost provádějí jako podnikání na území České republiky. Mohou tak činit i vedle své vlastní činnosti. Daná oblast elektronického bankovnictví je předmětem úpravy na úrovni Evropské unie. Za základní normy lze považovat v tomto směru Směrnici č. 2000/46/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, jejím výkonu a obezřetnostním dohledu nad touto činností. Cílem této směrnice je zamezit nekontrolované emisi elektronických peněz, zvýšit právní jistotu klienta a prohloubit důvěru veřejnosti k elektronickým platebním prostředkům. Dále je to Směrnice č. 2002/65/ES, o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a Směrnice č. 97/7/ES, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, 10

ve kterých je upraven postup při zneužití platební karty. Komise ES rovněž vydala doporučení č. 97/289/ES, o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky a zejména o vztahu mezi vydavatelem a držitelem, které je zaměřeno především na jasnou úpravu vztahů mezi vydavatelem a držitelem s akceptem na ochranu práv držitele. 1.1.2 Vymezení elektronického platebního styku Elektronickým bankovnictvím se obecně rozumí operace mezi bankou a klientem, které jsou prováděny elektronickou formou. Vymezení platebních produktů elektronického bankovnictví nám popisuje výše zmíněný zákon o platebním styku 2. Podle něho ( 15) existují dvě varianty elektronických peněžních prostředků: prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem elektronický peněžní prostředek, kterým je platební prostředek, jenž uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami, než jeho vydavatelem. 1.1.2.1 Elektronické peněžní prostředky Druhy elektronických peněžních prostředků se podle Zákona o platebním styku člení z několika hledisek. Prvním hlediskem je způsob uložení elektronických peněz: na samostatném nosiči, který musí být při transakci předložen (karta, minikarta, klíčenka s čipem) v počítačové paměti, kdy je uchovávaná peněžní hodnota zpřístupněna prostřednictví sítě pro přenos dat a informací 2 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). 11

Podle povahy elektronických peněz je dále lze členit na: token-based 3 elektronické peníze, u kterých se jedná o virtuální kopii skutečných mincí. Pro každou minci platí konkrétní registrační hodnota, která má zabránit možnosti použít některou z mincí dvakrát (tzv. doublespending efekt). balance-based 4 elektronické peníze jsou častějším jevem a mají podobu zůstatku (kladného nebo záporného) na elektronickém účtu. Peněžní hodnota uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku je označována jako elektronické peníze jedná se o vznik nové formy peněz. Těmito penězi se rozumí elektronická hodnota, která: představuje pohledávku za vydavatelem je uchovávána na elektronickém peněžním prostředku je vydávána proti přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota vydávaných elektronických peněz 5 je přijímána jako platební prostředek jinými osobami než jejich vydavatelem Vydavatelem elektronických peněz mohou být podle 18a banky, pobočky zahraničních bank, zahraniční banky s jednotnou licencí podle zákona o bankách, spořitelní a úvěrní družstva pro své členy, mají-li povolení, instituce elektronických peněz 6, zahraniční instituce elektronických peněz s jednotnou licencí, Česká národní banka, jiné osoby na základě povolení České národní banky. Elektronické peněžní prostředky představují ekvivalent běžných peněz, nikdy je však nechtěly nahradit úplně. Tyto prostředky slouží k úhradě drobných částek, kdy použití klasických platebních prostředků vyžaduje vysoké transakční náklady. Z toho jasně vyplývá, že se staly konkurenty dosavadních platebních karet (ale i šeků). Německo bylo prvním státem, který začal vydávat všechny podoby elektronických peněz do bankovních obchodů a který omezil jejich vydávání pouze na subjekty s bankovní 3 Příkladem token-based elektronických peněz byl systém Ecash od společnosti DigiCash. 4 Příkladem balance-based elektronických peněz býval český internetový platební systém I LIKE Q. 5 Doporučení Komise ES č. 97/489/ES a Směrnice č. 2000/46/ES. 6 Podle 18b zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku se institucí elektronických peněz rozumí akciová společnost nebo evropská společnost se sídlem na území české republiky, která vydává elektronické peníze a které k výkonu této činnosti udělila Česká národní banka licenci. Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti dále vymezuje pojem evropská společnost. 12

licencí. Stalo se tak na podzim roku 1997 na popud tehdejšího Evropského měnového institutu 7. Nejvýznamnější institucí v oblasti vývoje elektronických peněz je Banka pro mezinárodní platby (BIS) se sídlem v Basileji a Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu. 1.1.2.2 Prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě Produkty vzdáleného přístupu lze rozdělit podle dvou hlavních hledisek: formy vzdáleného přístupu klade se důraz na formu komunikačního kanálu s bankou. V současné době se využívají zejména v podobě platebních karet, homebankingu, phonebankingu, GSM bankingu a internetbankingu. možnosti, které klientovi poskytují z tohoto hlediska dělíme na formy pasivní a aktivní. Pasivní forma umožňuje pouze informace od banky, zejména o pohybech a o stavu na běžném účtu klienta. Aktivní formou lze provádět platební transakce 8. způsob ovládání účtu elektronické (přímé) bankovnictví telefonní bankovnictví Tabulka č. 1 Přehled přístupů k ovládání účtů konkrétní realizace Homebanking (pomocí komunikačních programů) Internetbanking (přes Internet) Call centrum (živí operátoři) IVR (komunikace s hlasovým automatem) SMS zprávy GSM-SIM toolkit WAP zdroj: MÁČE, M. Platební styk klasický a elektronický. Praha, Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1725-5, 220 s., str. 170 7 Evropský měnový institut byl ustanoven v rámci smlouvy o EU. Jeho úkolem bylo posilovat spolupráci mezi národními ústředními bankami, koordinaci politik členských států, sledovat fungování Evropského měnového systému, usnadňovat používání ECU a dohlížet na jeho vývoj. Byl předstupněm pro Evropskou ústřední banku, jež vznikla v roce 1998 a tímto vznikem svou činnost ukončil. 8 zdroj: MÁČE, M. Platební styk klasický a elektronický. Praha, Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1725-5, 220 s., str. 169 13

Tabulka č. 2 Formy vzdáleného přístupu Název produktu Platební karty Phonebanking (telefon) Charakteristika Vzdálený přístup k účtu prostřednictvím elektronické cesty prostřednictvím platebních terminálů a dalších způsobů (např. Internet) Komunikace s bankou prostřednictvím telefonu. Klient komunikuje: hlasem s živým pracovníkem (telefonním bankéřem) tlačítky - s živým operátorem nebo hlasovým informačním systémem (Ineractive Voice Response IVR) Banky umožňují provádět platby, zadávat trvalé příkazy, otevírat vkladové účty, podávat informace o zůstatcích a pohybech na účtě, nadlimitní transakce musí být autorizovány. Je založen na komunikaci s bankou prostřednictvím mobilních telefonů: prostřednictvím šifrovaných SMS zpráv prostřednictvím technologie SIM Toolkit s využitím technologie WAP Požadavky k získání informací nebo příkazy bance odesílají klienti pomocí SMS v přesně nadefinovaných formátech. Banka zpět odešle SMS zprávu s požadovanou informací. GSM banking SIM Toolkit zajišťuje šifrování SMS zpráv. Po spuštění aplikace je vyžadováno zadat BPIN. Po zadání všech potřebných údajů vytvoří aplikace zašifrovanou zprávu, kterou rozšifruje speciální software v bance. Následně je tato zpráva automaticky odeslána na určené telefonní číslo do banky a zde je transakce zaznamenána do systému. Banka následně odešle automaticky SMS o přijetí ke zpracování. Služba WAP je prováděna pomocí Internetu pomocí protokolu WAP (Wireless Application Protocol). Jedná se o kombinaci telefonního a internetového bankovnictví. Některé mobilní telefony s čipovou kartou podporují služby WAP a pustí klienta na WAPové stránky banky (princip webových stránek upravených pro malé displeje mobilních telefonů). Odtud je možno ovládat účet. WAP není omezen vlastní SIM tooklitovou aplikací. Internetbanking Homebanking Komunikačním prostředkem je počítač s nainstalovaným internetovým prohlížečem. Přihlášení klienta do systému probíhá prostřednictvím elektronického klíče nebo přes elektronické podpisy a digitální cerfifikáty. Poté se dostane na webové stránky své banky a může zadávat bance pokyny. Internetbanking umožňuje uskutečňovat podobné služby jako telefonní bankovnictví. Založen na propojení osobního počítače klienta (na kterém je nainstalován speciální program) s počítačem banky prostřednictvím datové sítě. Předávání informací probíhá pouze elektronicky v reálném čase (24 hodin denně). Klient může provádět domácí a zahraniční úhrady a inkasa, zadávat trvalé příkazy a pro podnikatele je výhodou možnost provázání platebního styku s účetnictvím klienta. Alternativou homebankingu je výše zmíněné internetové bankovnictví. Rozšířeným systémem homebankingu je MultiCash. Je založen na komunikaci klienta a banky prostřednictvím bankovního serveru. Data jsou šifrována a zajištěna elektronickým podpisem. zdroj: MÁČE, M. Platební styk klasický a elektronický. Praha, Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1725-5, 220 s., str. 169-173 14

Tabulka č. 3 Další služby elektronického (přímého) bankovnictví Název Fax Kompatibilní média diskety s textovými soubory BBS stanice Komunikační programy Vyspělé komunikační programy Nejvyspělejší komunikační programy Charakteristika příkazy k úhradě a inkasu v tuzemském i zahraničním platebním styku ovládání termínovaných a spořících účtů ovládání trvalých inkasních převodů příkazy k úhradě nebo k inkasu tuzemského platebního styku zúčtování položek na účtech klientovi z banky výpisy k účtům příkazy k úhradě či inkasu tuzemského platebního styku poskytování seznamu zúčtovaných položek na účtu poskytování výpisu z účtů příkazy k úhradě a inkasu v tuzemském i zahraničním platebním styku výpisy z účtů zůstatky na účtech Oproti klasickým komunikačním programům dále zahrnují: avíza k tuzemským platbám kurzovní lístek banky textové informace klientům z banky Oproti vyspělým komunikačním programům dále zahrnují: kurzovní lístek České národní banky ovládání termínovaných vkladů ovládání vkladových účtů s výpovědní lhůtou zdroj: MÁČE, M. Platební styk klasický a elektronický. Praha, Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1725-5, 220 s., str. 158-164 1.2 Platební karty Platební karty jsou moderním instrumentem bezhotovostního platebního styku, který je používán pro výběr hotovosti nebo k úhradě spotřebních výdajů. Z výše uvedeného je tedy patrné, že se jedná o formu vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě. Dnes platí za nejpohodlnější způsob bezhotovostního placení a nejdostupnější formou spotřebního úvěru. Platební karty nejsou původně bankovním produktem, jejich historie se začala psát již před více než 130 lety a jejich kolébkou se stala Amerika. Přestože dnes se jedná o naprosto běžnou součást úvěrových a běžných účtů, průkopnická léta těchto karet nebyla pro banky a jiné společnosti jednoduchá (viz kapitola 2. Charakteristika platebních karet jako platebního instrumentu). V dalších řádcích následuje jejich základní právní zasazení a vymezení. 15

1.2.1 Právní zasazení platebních karet Platební karta není regulována podrobně zákonem. Dílčí úpravu obsahuje zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku, který upravuje vydávání a používání elektronických platebních prostředků, avšak z pohledu ochrany spotřebitele. Banky, které jsou vydavateli platebních karet, se řídí pravidly mezinárodních asociací. Podmínky vydávání a používání platebních karet stanoví ve svých obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o běžném účtu nebo samostatné smlouvy. 1.2.2 Vymezení platebních karet Druhy bankovních platebních karet je možné členit z mnoha hledisek. Na následujících řádcích uvedu pouze jejich nejzákladnější klasifikaci a větší pozornost budu tomuto třídění věnovat v další druhé kapitole mé bakalářské práce. Podle způsobu transakcí členíme platební karty dělit na: debetní karty kreditní karty charge karty Podle záznamu dat členíme platební karty na: embosované kary karty s magnetickým záznamem čipové karty karty s laserovým záznamem Podle teritoria členíme platební karty na: domácí, národní, tuzemské karty mezinárodní karty 16

2 Charakteristika platebních karet jako platebního instrumentu Jejich počátky sahají až do roku 1870 do končin Spojených států amerických, kdy existovaly tzv. kovové úvěrové mince nebo známky. Pavel Juřík ve své publikaci Platební karty Velká encyklopedie 1870 2006 uvádí, že obchodníci vedli svým stálým zákazníkům úvěrový účet. Ten zákazníci hradili v hotovosti vždy ve stanovenou dobu (např. na začátku měsíce). Zákazník se při tomto placení identifikoval svou úvěrovou mincí nebo známkou a obchodník zaúčtoval jejich útratu v účetní knize pod číslem jejich kovových známek nebo mincí. Dá se tedy říci, že platební karty jsou americkým vynálezem. Předchůdci platebních karet Frank Card se ovšem ve Spojených státech objevily až v roce 1892. Šlo o karty vydávané kurýrní a dopravní společností American Express. Na podobném principu fungovala společnosti Western Union a pravděpodobně i dalších přepravních společností v Americe. Šlo o proces, při kterém odesílatel předložil kartu, podepsal objednávku na dopravu zboží s číslem této karty a na konci měsíce obdržel od společnosti fakturu za všechny uskutečněné zásilky. První platební kartou, která byla dostupná širší veřejnosti a zároveň se stala i první věrnostní platební kartou na světě, byla karta společnosti Western Union Telegraph Company v roce 1914. Tato americká telefonní a telegrafní společnost se tímto způsobem snažila udržet si své zákazníky v rámci rostoucí konkurence a přimět je k častějšímu využívání jejich vlastních služeb. Využívání platebních karet opět vyšlo z principu zaplacení faktury za všechny služby najednou na konci měsíce. Obrázek č. 1 Karta americké telegrafní společnosti Western Union Company z roku 1868. Stejně jako Western Union Telegraph je v historii platebních karet důležité zmínit společnost Diners Club International. V roce 1950 zrodila tato společnost první univerzální platební kartu, která již fungovala pro obchody více než pouze jedné společnosti. Pro pracovníky v oboru je vznik této karty vázán k notoricky známé historce o obchodní večeři 17

Franka McNamara, který při placení účtu zjistil, že si doma zapomněl peněženku, a tak vyvstala myšlenka, proč by lidé měli být omezeni pouze hotovostí, kterou mají při sobě. Tak byl založen Diners Club, jehož úkolem bylo vydávat svým členům úvěrové karty při placení ve smluvních restauracích. Svým členům pak zasílala jednou za měsíc výpis, kterým uhradí své závazky opět najednou. Zato americké banky začaly přemýšlet o kartách až po 2. světové válce. Podle Pavla Juříka se za nejstarší formu bankovní karty považuje systém newyorské banky Flatbush National Bank zvaný Charge-It z roku 1947. Jednalo se o doklad sloužící k placení v lokální síti obchodů v rozsahu dvou obytných bloků v Brooklynu. Obchody pak bance předložily své prodejní doklady, banka je uhradila a vyúčtovala klientovi. Ovšem první platební karta podobající se těm dnešním, byla vydána až v roce 1951 Franklin National Bank v New Yorku a nesla název Franklin Charge Plan. Tato karta byla vydávána na jméno svého držitele a nesla v sobě výši úvěrového limitu. Byla používána zdarma (pro důvěryhodné klienty), ale většina obchodníků musela bance platit provizi z provedených nákupů. Tuto kartu získávali klienti zcela zdarma a provedené nákupy byli povinni uhradit do 30, 60 nebo 90 dnů. Během let 1953 a 1954 vydávala kartu Charge Card asi stovka amerických bank (Country Bank & TrustCo. of Paterson z New Jersey, First National Bank and Trust Co. of Kalamazoo z Michiganu a další). Pavel Juřík píše, že protože banky neměly zkušenosti s obsluhováním podobného provozu, utrpěly na počátku svých snah místo zisků spíše ztráty. Proto polovina z nich vydávání karet z počátku brzy zastavila. Historie platebních karet je samozřejmě velmi obsáhlé téma, ale není záměrem této bakalářské práce, a proto se o ní zmíním jen v nejzákladnějších bodech. 2.1 Vývoj platebních karet v České republice Stejně jako bylo používání a vydávání platebních karet v e světě nejprve složitou a nákladnou záležitostí, tak tomu bylo ze začátku i v České republice, resp. v Československu. Akceptace platebních karet zde fungovala už dávno před tím než byla vůbec první platební karta na našem území emitována. Také u nás drží prvenství karta Diners Club 9, jejíž první oficiální akceptace proběhla v roce 1965, první transakce však 9 zdroj: Internetový server Peníze.cz: článek PLISCHKE, S.E..: Jak došly platební karty do českých zemí aneb historie karet plná zajímavostí, [on-line], 27.4. 2007. Dostupné z WWW: <http://www.penize.cz/18777- jak-dosly-platebni-karty-do-ceskych-zemi-aneb-historie-karet-plna-zajimavosti> [cit. 2008-11-07] 18

byla provedena až o 3 roky později, kdy ji zákazník použil pro úhradu za služby v pražské pobočce Čedoku. Cestovní kancelář Čedok byla totiž jedinou společností, která přišla v dobách socialismu do styku s cizinci, protože pod ní spadaly všechny subjekty z oblasti cestovního ruchu. Až na počátku 90. let začaly z podnětu České národní banky vznikat v bankách útvary zabývající se jednotným mezinárodním systémem placení. Již v této době provozovala Česká spořitelna svůj systém bankomatů v režimu offline. Ve stejném období tvořily 90% kartového obratu kary vydané v zahraničí, kterými bylo placeno zejména v prodejnách skla, autopůjčovnách, restauracích a hlavně hotelech. V roce 1991 vzniklo Mezibankovní sdružení pro platební karty, které založily Československá obchodní banka, Komerční banka, Investiční banka, Agrobanka a ze slovenských bank Tatrabanka a Všeobecná úvěrová. Aktivity tohoto orgánu přešly po rozpadu ČSFR na dnešní Sdružení pro bankovní karty 10. V souvislosti s vydáváním karet se do historie České republiky zapsala Živnostenská banka, která začala v roce 1988 k tuzexovému účtu poskytovat první kartu na českém trhu a jako první banka na našem území vydala v roce 1991 VISA 11 kartu. Obrázek č. 2 Karta Živnostenské banky, která bývala vydávána k tuzexovému účtu. Je to vůbec první platební karta vydaná na území ČR v roce 1988. Technické možnosti pro převzetí obchodníků MasterCard 12 měla jako jediná v roce 1992 Komerční banka. V roce 1996 prodala Živnobanka obchodníky VISA a Diners Club České spořitelně. Česká spořitelna i Komerční banka dodnes těží z těchto úspěšných začátků, které jim zajistily komoditní klientelu. Ostatním bankám se zdály náklady na provoz přehnaně vysoké a ani obchodníci neprojevovali velký zájem. Jejich klienty tvořili převážně tuzemští obyvatelé. Přeargumentovali tak obchodníky, kteří nabízeli své zboží a služby cizincům a terminály pro ně byly nezbytné. Názor běžných obyvatel (potencionálních klientů) se formoval právě podle těchto skutečností. Nevěděli, proč karty chtít, když s nimi nemohou nikde zaplatit. 10 Sdružení pro bankovní karty je zájmové sdružení právnických osob a jiných organizací jejichž zájmem je rozvoj platebních karet v České republice a koordinace prací souvisejících s tímto rozvojem. 11 VISA je karetní asociace vydávající své platební karty i v České republice. 12 MasterCard je jedna z karetních asociacích působících ve světě i v České republice. 19

Kreditní karty přišly asi kolem roku 1998 s Českou spořitelnou. V tomto roce začalo české zastoupení společnosti Diners Club nabízet i svou charge kartu. Větší rozvoj kreditních karet znamenal až vstup Bank Austria Creditanstalt (v dnešní podobě Unicredit Bank) s kreditními kartami Maxim v květnu 2000. Za skutečný start kreditních a charge karet u nás jsou označovány roky 2001 a 2002. Zároveň s těmito kartami přišel i rozmach různých nákupních karet. Oproti období 90. let, kdy se platební karty používaly nějvíce pro úhradu služeb v hotelích, jsou dnes za nejčastější považovány platby kartami za úhradu zboží v hypermarketech. 2.2 Druhy platebních karet a jejich definice Pojem platební karty zahrnuje nejen nejrozšířenější a neznámější karty jako VISA, MasterCard, Diners Club a další, ale i petrokarty jako Shell nebo úvěrové karty O.K. (např. od Českých aerolinií), YES kartu, MAX kartu a mnoho dalších. Platební karty jsou určeny pro občany i podnikatele a jsou většinou přiřazeny k peněžnímu účtu klienta vedeného v bance. Elektronické platební karty Tabulka č. 4 Základní rozlišení platebních karet Tento druh karet umožňuje nakupovat u obchodníků s elektronickými terminály (většinou jsou napojeny na bankomat) a zůstatek účtu se ověřuje online. Umožňují transakce na bankomatu (ATM) nebo u obchodníka s elektronickým online terminálem (POS). Jedná se o elektronické platební karty opatřené embossovaným (vystouplým) reliéfním písmem a CVC nebo CVV kódem. Umožňují transakce na bankomatu (ATM) nebo Embosované platební karty u obchodníka s elektronickým online terminálem (POS), u obchodníka s mechanickým terminálem bez online spojení (imprinter) a také e-commerce transakce (internetová a mailová či telefonická objednávka) zdroj: Internetový server Peníze.cz: článek TŮMOVÁ, V.: Platební karty jak nezabloudit v plastovém bludišti, [on-line], 16.10.2007. Dostupné z WWW:< http://www.penize.cz/18548-platebni-karty-jaknezabloudit-v-plastovem-bludisti>[cit. 2008-11-06] Pozn.: Reliéfní písmo umožňuje platby na offline (neelektronických) terminálech, kde se elektronicky neověřuje zůstatek na účtu. Obchodník má ale právo provést tzv. hlasovou autorizaci, což je ověření zůstatku účtu po telefonu. CVC a CVV kód umožňují platbu s platební kartou na internetu, kde tyto kódy působí jako ochrana před zneužitím. Všechny banky v České republice tuto službu ovšem nenabízejí. 20

2.2.1 Debetní karta Přestože debetní karta neznamená kreditní karta, bává často běžnými uživateli označována jako kreditka. Toto označení ovšem není správné, protože debetní karta je na rozdíl od kreditní vydávána k běžnému účtu a klient tak čerpá své vlastní prostředky (případně kontokorentní úvěr na běžném účtu) uložené na tomto účtu. Ve většině bank je kontokorent standardní součástí běžného účtu. Debetní karty jsou bankami vydávány většinou bezplatně a automaticky při založení běžného účtu. S touto kartou je možné uhradit platby za zboží a služby nebo vybírat hotovost z bankomatu. Po použití je částka odepsána z účtu ihned, jakmile se vydávající banka o transakci dozví. Platby u obchodníků na území České republiky i v zahraničí bývají zpravidla bezplatné a banky za tuto službu dostávají poplatek od samotných obchodníků. K debetním kartám nabízejí banky i některé nadstandardní doplňkové služby (např. cestovní pojištění). 2.2.2 Kreditní a úvěrová karta Jak již bylo naznačeno, na první pohled se kreditní karta od debetní příliš neliší. Ovšem zásadním rozdílem je, že majitel kreditní karty disponuje určitým úvěrovým limitem, který mu dovoluje provádět platební transakce i ve chvíli, kdy nedisponuje dostatečným zůstatkem. Banka tedy jednoduše poskytuje klientovi možnost čerpat u ní spotřebitelský úvěr. Ten ji pak může použít opět k úhradě zboží a služeb nebo k výběru hotovosti z bankomatu a dále si může od banky opakovaně půjčovat a splácet až do výše úvěrového limitu (jedná se o revolvingový úvěr), který se s každou uskutečněnou splátkou úvěru obnovuje. Splácení úvěru je u všech kreditních karet obdobné. Při jakémkoli použití kreditní karty je čerpán úvěr a tento úvěr je splácen měsíčními splátkami společně s úrokem. Kreditní kartou jsou nazývány ty karty, které vydávají bankovní domy. Alternativou kreditních karet jsou úvěrové karty, které vydávají splátkové společnosti, tedy nebankovní instituce. Přestože jde o podobné produkty, výrazně se liší např. počtem obchodů, které tyto karty přijímají. U bankami vydávaných kreditních karet je síť obchodů daleko větší. 2.2.3 Charge karta Vedle kreditních karet nabízí některé banky i charge karty. Jejich princip fungování je však odlišný. Držitel karty hradí provedení platby podle jejich měsíčního výpisu, který mu 21

zasílá vydavatel karty. Držitel je pak povinen uhradit celou částku do stanoveného data. Po celou dobu se neplatí bance žádné úroky a celý dluh se splatí najednou. 2.2.4 Karta s magnetickým proužkem Dalším důležitým hlediskem pro rozdělení platebních karet je druh záznamu na kartě. V předchozí tabulce je popsána embosovaná karta s reliéfním písmem a dalšími druhy jsou karta s magnetickým proužkem. K vůbec prvnímu použití 13 magnetického záznamu došlo v 60. letech, když London Transit Autority vydala karty pro londýnské metro. Dnes je většina současných karet označena magnetickým proužkem, který obsahuje údaje o čísle karty, jméně držitele, platnosti PIN, finančního limitu a další. Identifikační údaje a data o provedených transakcích jsou zaznamenána na magnetický proužek. Narozdíl od karet, které nemají magnetický proužek ani čip, to umožňuje provádění elektronických transakcí. 2.2.5 Čipová karta V České republice se čipové karty objevily poprvé v roce 1999. Data jsou na této kartě zaznamenávány v mikročipu umístěném na pravé straně karty. Čipová technologie je oproti magnetickému proužku bezpečnější, protože čip je těžko padělatelný. Z hlediska dalších služeb (např. věrnostních programů) umožňují také větší využití a disponují větší pamětí. V budoucnu by se proto z těchto důvodů mělo zcela přejít na karty opatřené čipovou technologií. Karty s čipem také umožňují ověření totožnosti držitele, pomocí otisku prstu, podpisu, hlasového záznamu a dalších údajů. 2.2.6 Karta s laserovým záznamem Laserové karty založené na principu záznamu dat na kompaktním disku byly vyvinuty v Americe v první polovině 90. let. Výhodou těchto karet je jejich velká paměť. Oproti tomu nevýhodou je relativně snadná možnost kopírování. V posledních letech se proto tyto karty doplňují čipem s digitálním podpisem a dalšími aplikacemi. V oblasti platebních 13 zdroj: JUŘÍK, P. Platební karty Velká encyklopedie 1870-2006. Praha, Grada Publishing 2006, ISBN 80-247-1381-0, 296 s., str. 207 22

karet se tento druh příliš neprosadil, ale používá se např. jako průkaz k trvalému pobytu v USA 14 od roku 1997. 2.2.7 Kobrandované (co-brandované), Affinity a další karty V praxi jsou známy názvy jako co-branded nebo affinity card. Oba tyto druhy karet se vyznačují spoluprací finančního subjektu a nefinančního subjektu, ale v zásadě se naprosto liší. Kobradované karty vydává banka nebo jiná finanční instituce společně s komerční organizací. Jsou tedy oboustranně zaměřeny obchodně. Takovéto karty byly zavedeny koncem 80. let a mají za úkol zvýšení tržeb díky zvýhodněným podmínkám pro klienta. Jedná se o marketingové programy, slevy, věrnostní programy a další. Pro banku toto propojení znamená zejména nižší akviziční náklady, zvýšení příjmů (díky většímu používání karty a menší náchylnosti ke změnám firmy a banky) a předpokládaná ochota zákazníka použít i další produkty, je-li s touto kartou spokojen. Kobrandované karty jsou ve velké míře vydávány v souvislosti s leteckými společnostmi (viz graf č. 1). Příkladem týkajícím se České republiky jsou České aerolinie (ČSA), které v roce 2001 začaly spolupracovat s HVB Bank a nabízely vstupní body do věrnostního programu OK Plus formou počtu nalétaných mil, kde jedna míle znamenala 125 Kč za platby zboží a služeb. Graf č. 1 Nejčastější partneři u kobranovaných karet Hotel Oil Internet Sport Auto Airline Retail Telecom zdroj: JUŘÍK, P. Platební karty Velká encyklopedie 1870-2006. Praha, Grada Publishing 2006, ISBN 80-247-1381-0, 296 s., str. 219 Affinitní karty vydávají banky nebo specializované organizace ve spolupráci s nekomerčními subjekty mezi něž patří např. neziskové, zájmové nebo charitativní organizace. Cílem emise affinitních karet je získat pro konkrétního vydavatele platebních karet skupinu osob se společným povoláním nebo členstvím v zájmových klubech. 14 zdroj: JUŘÍK, P. Platební karty Velká encyklopedie 1870-2006. Praha, Grada Publishing 2006, ISBN 80-247-1381-0, 296 s., str. 182 23

Jedná se nejvíce o ochranu zvířat a přírody. Tímto se finanční sektor výrazně liší od svých komerčních aktivit. Mezi nejčastější typy partnerských karet v USA patří affinity karty s vysokými školami a univerzitami. I v České republice vydala Česká spořitelna ve spolupráci s Karlovou univerzitou takovou kartu. 2.3 Transakce prováděné platebními kartami Služeb, které lze s platebními kartami provádět neustále přibývá. Mezi základní a běžně fungující můžeme zařadit ty popsané v následujících kapitolách jako je bezhotovostní placení u obchodníka (s těmito službami mohou být spojeny i další doprovodné služby) a výběr hotovosti v bankomatu nebo na pobočce banky. Mezi začínající trendy se řadí mimo jiné i výběr hotovosti v obchodě a budoucí vývoj očekává i další nové možnosti služeb, které by nám jako ty stávající měly usnadnit manipulaci s hotovostními i bezhotovostními peněžními prostředky (viz kapitola č. 6). 2.3.1 Účastníci platby platebními kartami Při použití bankovní karty se na celé transakci podílí tyto subjekty: klient (držitel karty, plátce, odběratel) banka (emitující instituce, která kartu vydala) obchodník (příjemce platby, dodavatel) autorizační středisko Schéma č. 1 Jednoduché schéma procesu placení platební kartou 3. 3. 1. předložení karty k proplacení obchodníkovi, který ověřil ochranné prvky na kartě Zúčtovací banka obchodníka 2. Clearingové centrum Banka vydavatel karty 2. předání informace o platbě bance obchodníka 3. clearingové zúčtování mezi napojenými bankami Obchodník 1. 4. Držitel karty 4. příkaz k vyrovnání sald mezi bankami Zúčtovací banka 24

2.3.2 Bezhotovostní placení Bezhotovostní placení je vůbec základním podnětem myšlenky pro vznik platebních karet (viz kapitola 1. Právní zasazení a vymezení platebního styku). Pro uskutečněné platby u obchodníka je nezbytné, aby byl vybaven elektronickým platebním terminálem 15 nebo imprinterem 16. 2.3.3 Výběr hotovosti z bankomatu Druhou základní službou, kterou platební karty umožňují, je výběr hotovosti z bankomatu 17. Ačkoli jde z hlediska původního záměru až o druhou službu, z pohledu statistik v České republice se jedná o službu nejvyužívanější. Banky se tuto skutečnost snaží převést v opak nasazením poměrně vysokých poplatků za výběr z bankomatu a čelí tak velké kritice svých klientů. Například ve Velké Británii klienti takové poplatky vůbec neznají, podobně jako v Rakousku a dalších zemích. Banky na území České republiky jsou kritizovány také z důvodu nedostatečného počtu bankomatů na našem území oproti zbytku Evropy. V roce 2007 z průzkumu statistického úřadu Eurostat 18 vyplynulo, že Česká republika má v přepočtu na sto tisíc obyvatel pouze 23 bankomatů. Menší počet mají pouze v Rumunsku a Polsku (kolem 20) a největší naopak Španělé (kolem 125). Přes všechny tyto skutečnosti používají Češi bankomaty častěji než lidé v zemích, kde jsou dostupnější. V příloze přikládám tabulku s počty bankomatů na 100 000 obyvatel ve vybraných zemích EU. Výběr prostřednictvím bankomatu slouží k přístupu držitele karty k hotovostním peněžním prostředkům. Na rozdíl od placení v obchodě lze tato operace provést pouze elektronicky v režimu online a identifikace držitele se ověřuje prostřednictvím PIN kódu. 15 POS terminál Point Of Sale je elektronický přístroj online napojený na autorizační centrum ověřující transakce. Díky jeho prostřednictvím lze platit všemi platebními kartami. 16 Imprinter je mechanické zařízení (tzv. žehlička), které není propojeno s kartovým centrem. Přes imprinter lze platit pouze embosovanými kartami a jedná se tedy o offline transakce. 17 Vůbec první bankomat na světě byl nainstalován v roce 1967 v pobočce Barclays Bank v Londýně a jeho výnalezcem je John Shepherd-Barron, který byl v roce 2004 za příspěvek k rozvoji bankovnictví jmenován královnou Alžbětou II. důstojníkem řádu britského imperia. 18 zdroj: Internetový server Novinky.cz: článek Počet bankomatů v ČR je oproti zbytku Evropy žalostný, [online], 27.11.2007. Dostupné z WWW: <http://www.novinky.cz/clanek/127737-pocet-bankomatu-v-cr-jeproti-zbytku-evropy-zalostny.html> [cit. 2008-11-26] 25

2.3.4 Výběr hotovosti na pobočce banky a v obchodech Způsob použití platebních karet pro výběr hotovosti na pobočkách bank je pro klienta značně nevýhodný z důvodu vysokých poplatků a je používán zejména v případech, kdy nelze použít bankomat. Jedná se o situace, kdy není dostupný nebo částka, kterou chce klient vybrat přesahuje stanovený limit. Držitel karty je v tomto případě na pobočce banky povinen předložit průkaz totožnosti a platba musí být vždy autorizována. Při placení kartou v obchodě neboli tzv. cashbacku lze z účtu klienta provést úhradu služby z účtu klienta a zároveň vybrat hotovost navíc, o kterou klient obchodníka požádá. Tato transakce vyžaduje zadání PIN kódu. V západní Evropě, Spojených státech, Austrálii, Singapuru a Jihoafrické republice funguje cashback řadu let. V Británii nabízí tuto službu vedle supermarketů také hospody a restaurace. V Polsku využívají cashback hlavně v supermarketech, multimediálních obchodech i čerpacích stanicích 19. V České republice se jedná o celkem novou záležitost, která byla do provozu uvedena až v roce 2007. V současné době funguje u České spořitelny a Komerční banky a karetních asociací VISA a MasterCard. Pokud je v daném obchodním místě tato služba dostupná, požadavek zákazníka musí přesto splňovat určitá kritéria. V České republice je to nákup zboží a služeb v minimální částce 300 Kč a maximální částce 1.500 Kč. Služby cashback lze v České republice využít při nákupu supermarketů v síti obchodů Ahold (Albert, Hypernova) nebo v hypermarketech Globus 20. 3 Rizika při užívání platebních karet a elektronických platebních prostředků S používáním platebních karet a využívání elektronického platebního styku se kromě těch účelných a příjemnějších věcí, kvůli kterým tyto instrumenty vznikly, pojí i určitá rizika. Je tomu tak ostatně jako u všech transakcí spojených s peněžními prostředky, kdy je cílem zneužití a odcizení hotovosti nebo bezhotovostních peněz formou nějakého podvodu. Ale i nesprávné zacházení může stát uživatele zbytečné náklady. 19 zdroj: Internetový server Novinky.cz: článek ČTK.: Další banka spustila cashback, [on-line], 17.4.2008. Dostupný z WWW: <http://www.novinky.cz/clanek/137902-dalsi-banka-spustila-cashback.html> [cit. 2008-12-03] 20 zdroj: Oficiální webové stránky Ahold. Dostupné z WWW: <http://www.ahold.cz/novinky.html> [cit. 2008-12-03] 26

Dne 10. června 2008 se v Praze v hotelu Hilton uskutečnila jednodenní konference 21 společnosti Visa Europe, kde pracovníci bank z České republiky, Slovenské republiky, Maďarska a Rakouska zhodnotili pozitivně zejména zavedení čipové technologie (viz obrázek č. 4). Ta se stala v oblasti zabezpečení platebních karet doslova revoluční. Přinesla snížení celkového objemu podvodů. Česká republika i Slovensko vykazují nejlepší výsledky a v dlouhodobém sledování celkem stabilní úroveň v průměru s podvody v ostatních evropských zemích. Podvody se ale přenesly do zemí, kde zavedení čipů zatím neplánují hlavně z důvodu finančních nákladů (např. USA) nebo na ně doposud nepřešly a také do sféry transakcí bez přítomnosti karty (zejména internetových obchodů). Podle článku z května roku 2008 uvedeném na internetovém portálu Novinky.cz 22 je nejčastější příčinou vůbec všech bankovních podvodů touha po penězích (71%). Nákladný životní styl pak v 59% a pokušení v 54%. U plných 40% je příčinou nedostatečné vědomí pachatele, že jeho jednání je nesprávné. Obrázek č. 3 Platební karta s magnetickým proužkem Obrázek č. 4 Platební karta s čipem 3.1 Riziko ztráty nebo odcizení platební karty Riziko ze zneužití karty, která byla odcizena nebo ztracena spočívá v tom, že se pachatel snaží vydávat za oprávněného držitele. Nemusí k tomu ale dojít jen neoprávněným užitím např. u bankomatu, ale také napodobením podpisového vzoru nebo předložením odcizených dokladů. Zneužití ztracené nebo odcizené karty patří v České republice mezi nejčastější způsoby podvodů s kartami. Proto by se každý držitel karty měl řídit určitými bezpečnostními pravidly, které toto riziko minimalizují. Karta by se zejména neměla dostat 21 zdroj: Oficiální webové stránky magazínu Cardmag. Dostupné z WWW: <http://www.cardmag.cardzone.cz/aktual/pages/0_bezpecnost.html> [cit. 2008-12-20] 22 zdroj: Internetový server Novinky.cz: článek Placení kartami je v ČR bezpečnější než v EU, [on-line], 18. 5. 2008. Dostupný na WWW: http://www.novinky.cz/ekonomika/140974-placeni-kartami-je-v-crbezpecnejsi-nez-v-eu.html, [cit. 2008-12-19] 27