Ukázky ze starší literatury: Kosmas: Kronika česká V Evropě se rozkládá kraj, kolem dokola obklíčený horami, jež se pozoruhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdá, jakoby jedno souvislé pohoří celou tu zem obklopovalo a chránilo. Povrch té země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny, bez lidského obyvatele, zněly však hlasně bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva. Zvěře bylo v hvozdech bezpočtu jako písku v moři nebo jako hvězd na nebi a nikým neplašena těkala cestou necestou, houfům dobytka sotva stačila zem Je to divná věc a lze z ní zvážiti, jak vysoko se vypíná tato země: nevtéká do ní žádná cizí řeka, nýbrž všechny toky malé i velké, pojaty arci do větší řeky, jež slove Labe, tekou až do Severního moře Kráčejí poslové moudře neučení, putují vědomě nevědomi, držíce se stop koně. Již přešli přes hory, již již se blížili ke vsi, kam měli dojíti. Tu jim přiběhl jakýs chlapec vstříc i tázali se ho řkouce: Slyš, dobrý chlapče, jmenuje se tato ves Stadice? A pakliže ano, je v ní muž jménem Přemysl? Ano, odpověděl, je to ves, kterou hledáte a hle, muž Přemysl nedaleko na poli popohání voly, aby dílo, jež koná, hodně brzo dokonal. Poslové přistoupivše k němu pravili: Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám jsi byl zrozen Petr Žitavský: Zbraslavská kronika Bylo bedlivou starostí chytré přírody, že všechen druh kovu, totiž zlata a stříbra, jakožto dráždidla všech špatností a příčinu lakoty, skryla před očima lidskýma a pochovala je v nejhlubší útroby země tím tajněji, čím hlouběji Ony pak věci, které slouží míru a dobrému zdraví a klidu duší, jsou dopuštěním přírody položeny na povrch. Ale slepá hrabivost usiluje zvrátit přirozený řád a krásu všech věcí mění pustošivá chtivost, protože za nic nepokládá, co vidí a má, nýbrž dychtí a prahne po věcech cizích, které jsou jí skryty nebo nedovoleny Karel IV.: Vita Caroli A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestry, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli mluvit, psát a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako druhého Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad,
který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Otakara II. celý sesul až k zemi Přečkám všechny přísné stráže Přečkám všechny přísné stráže, půjdu k milé, hrdlo váže. Koně pustím po doubravě, usednu s ní při zábavě. Pro zpívání, pro šeptání, vzbudil jsem svou krásnou paní. Když se ze sna probudila, mile ke mně probudila. Chlapče milý, čas je vstávat, jitro začlo prosvítávat, den se blíží, rosa studí, přísné stráže ze sna budí. Již ptáčkové k písním vstali, k písním vstali, zazpívali, zazpívali, odletěli, potěšit mne zapomněli. Co je naše odloučení? Klevetníkům potěšení! Buďme, milá, věrní, bdělí, ať zlý sok nás nerozdělí! Slóvce M Srdce netuž, nelzeť zbýti, pravím cěle, aniť sě lzě ukryti již veselé. Toť pravím: Za utěšenie mněť v světě milejšie nenie a zatoť mám, než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém a v tomť se znám.
Ač pod nebem jest stvořenie (mnoho) nerozumiem, róže, jiný květ nic nenie, toť směle diem Toť pravím: mistr Jan Hus: Přátelům v Čechách Psal jsem list této vám v žaláři v okovách, čekaje nazajitřie na smrt odsúzenie, maje plnú náději v bohu, abych pravdy božie neustupoval a bludóv, kteréž jsú na mě křiví svědkové svědčili, abych sě neodpřisahal Kterak se mnú pán bóh činí a se mnú jest v dobrých pokušeních, poznáte, až se u boha v radosti s jeho pomocí shledáme Prosím pánov, aby své chudině milostivě činili a právě ji spravovali Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali, aby sě pilně pro boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili Ktož jsú boží bojovníci Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od boha pomoci a ufajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. Kristus vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Nepřátel se nelekajte, na množstvie nehleďte, pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte a před nepřátely neutiekajte! Dávno Čechové řiekali a příslovie měli, že podle dobrého pána dobrá jiezda bývá.
Vy pakosti a drabanti, na duše pomněte, pro lakomstvie a lúpeže životóv netraťte a na kořistech se nezastavujte! A s tiem vesele křikněte řkúc: Na ně, hrrr na ně! Bran svú rukama chutnajte, bóh pán náš, křikněte! Vavřinec z Březové: Husitská kronika (první předmluva) Ve jménu svrchované Trojice, k jejíž slávě jsem pokládal za hodno práce sepsati toto sebrání příběhů, které se udály v nejkřesťanštějším Království českém a Markrabství moravském okolo léta Páně 1414 a dále pro budoucí paměť věci, aby hlásalo zlořečenou nešlechetnou zlobu ohrožovatelů a pronásledovatelů těch, kdož horlili za zákon boží a jeho přesvatou pravdu (druhá předmluva) Třebas při úvaze o nynější jak mnohostranné, tak ohromné zkáze a pohromě kdysi šťastného a slavného Království českého, která všude se šíříc je sžírá a rozkolem domácí války pustoší, mé smysly jsou otupělé a rozum zármutkem zmatený ochabuje v svěžesti ducha, přece, aby budoucí potomstvo českého národa nebylo připraveno o známost tohoto hrozného, ba odstrašujícího pádu a žalostnou nečinností nekleslo v podobný nebo horší Bedřich Bridel: Co Bůh? Člověk? Já jsem bída neřestí, chudoba, samé žebrání: tys poklad, pouhé štěstí, všeho dobrého oplejvání, tys původ všeho dobrého, tys poklad velmi podivný. Já kořen všeho zlého, mrzký, nestálý, pochybný. Ó Bože můj, ach co jsem? Zdali se mi je nětco zdá? Nevím, jsem-li, čili se zdá:
jsem, jsem než od samého, jsem, Bože, jsem než od tebe, ne od sebe samého, od tebe, jenž stvořil nebe Jan Amos Komenský: Orbis sensualium pictus Pojď sem, pachole, uč se moudrým býti. Co jest moudrým býti? Vše, co potřebné jest, správně rozuměti, správně činiti, správně vymluviti. Kdo mne k tomu vyučí? Já s bohem. Jakým způsobem? Provedu tebe skrze všecko, ukážu ti všecko, pojmenuji ti všecko.
NÁZNAK VÝVOJOVÝCH OBDOBÍ: A. nejstarší středověké památky B. Humanismus a renesance - Boccaccio, Shakespeare, Villon, Miguel de Cervantes C. Baroko D. Klasicismus, osvícenství, - Moliére: komedie, Jean de La Fontaine: bajky, Ivan Andrejevič Krylov: bajky, Johann Wolfgang Goethe: Faust Diderot: Encyklopedie E. Preromantismus - Daniel Defoe: Robinson Crusoe, Jonathan Swift: Gulliverovy cesty OD ROMANTISMU K MODERNÍ LITERATUŘE A. ROMANTISMUS - umělecký sloh, který ovlivnil literaturu, hudbu i výtvarné umění - odráží zklamané naděje vzbuzené Velkou francouzskou revolucí (na počátku 19.století trvala nesvoboda, těžký život chudých, rostla moc peněz) - hrdinové literárních děl jsou většinou vzbouřenci nebo vyděděnci společnosti, mnohdy je jejich vzpoura neúspěšná - častými motivy jsou touha po svobodě, lásce, přátelství - v příbězích je často patrná představa, že dřívější časy byly lepší (idealizování minulosti) - oblíbená jsou i tajemná prostředí a exotické země - z literárních žánrů se uplatňuje: historický román, román, básně, detektivní novela, horor historické romány: Walter Scott: Ivanhoe Alexandre Dumas: Tři mušketýři, Muž se železnou maskou, Hrabě Monte Christo romány: Victor Hugo: Ubožáci (Bídníci), Chrám Matky Boží v Paříži (hrdina Quasimodo) detektivní novela, horor: Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo básně: A. S. Puškin, M. Lermontov, lord Byron u nás Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben
Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) - potomek rodu mouřenína, oblíbeného na dvoře Petra I. - životem i dílem se zařadil mezi evropské romantiky - část života prožil ve vyhnanství, zemřel při střeleckém souboji díla: povídka Výstřel, veršovaný Evžen Oněgin Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) - prozaik, dramatik a básník ruského romantismu - zahynul ve vyhnanství při souboji - dílo odráží tušení vzpoury v Rusku a dobu bojů za svobodu v Evropě ukázka: Plachta Bělá se plachta osamělá v modravé páře nad mořem Co hledá v dálce? Kam by chtěla? Proč opouští svou rodnou zem? Vlny si hrají, vítr svistí a stožár skřípe bolestí Ach běda, nejde hledat štěstí, a neutíká ze štěstí. Pod ní lesk blankytného moře a nad ní zlatý slunce svit Ona si vzpurně žádá bouře, jako by v bouřích jen - byl klid! 1) Jakou přírodní scenérii si při čtení představíte 2) Jaké otázky osamělá loď vyvolává 3) Jaké přívlastky byste připojili k lodi z této básně 4) Co všechno se dá představit pod slovem bouře 5) Prorokuje básník lodi úspěch - loď vzpurně plující vstříc bouři je básnickým obrazem hledání svobody
Karel Hynek Mácha (1810-36) - pocházel z rodiny mlynářského pomocníka na Malé Straně - mezi romantiky se řadil životem i dílem - cestoval po starých hradech a divoké přírodě, pořizoval si kresby - vedl si pozoruhodné deníky - zemřel ve 26 letech při hašení požáru v Litoměřicích nejznámější dílo: Máj (1836) - první dílo z doby českého národního obrození, které se přiblížilo evropské literatuře - lyricko-epická báseň - idylickým obrazem večerní krajiny v okolí jezera a projevy lásky prostupují náznaky temného příběhu Vilém - zabil svého otce, svůdce své dívky, a čeká na popravu, pomýšlí na to, vinu za jeho osud Jarmila - skončí svůj život v jezeře poutník - přichází na místo popravy, dozvídá se příběh, přemýšlí nad marností dosavadního života kdo nese svého František Ladislav Čelakovský (1799-1852) - básník a sběratel lidové poezie - tvořil ohlasy - umělé básně psané po vzoru lidové poezie - nejznámější díla: sbírky Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, báseň Toman a lesní panna ukázka: Pocestný Je to chůze po tom světě - kam se noha šine: sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. Je to život na tom světě - že by člověk utek: ještě nezažil jsi jeden, máš tu druhý smutek. Což je pánům! Ti na voze sedí pěkně v suše, ale chudý, ten za nimi v dešti, blátě kluše. Ej, co já dbám na té cestě
na psoty a sloty, jen když já mám zdravé nohy, k tomu dobré boty. Však na pány v krytém voze taky někdy trhne: jednou se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne. A krom toho - až své pouti přejedem neb přejdem, v jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem.
REALISMUS - usiluje o nejvěrnější zachycení světa a lidských osudů - vybírá si typické postavy, vyvolává iluzi setkání se skutečnými postavami - kritický realismus chce upozornit na sociální a mravní problémy své doby - hlavní žánry: romány a povídky osobnosti a literární díla: Charles Dickens: Oliver Twist, David Copperfield Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír Henryk Sienkiewicz: Křižáci Honoré de Balzac: Otec Goriot (cyklus Lidská komedie) Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna Charles Dickens (1812-1870) - anglický prozaik - v románech řada autobiografických prvků - rodiče skončili ve vězení pro dlužníky a od 11 let se musel živit sám ukázka: Oliver Twist - příběh opuštěného hocha, který se nejprve ocitl v sirotčinci, později nevědomky ve zlodějské tlupě a nakonec byl adoptován a zjistil, že je dědicem velkého majetku Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) - světoznámý ruský prozaik a dramatik - z děl: hry Višňový sad, Strýček Váňa ukázka: Vaňka - krátká povídka o malém chlapci, píšícím o Vánocích dopis dědečkovi - v dopise popisuje neradostný život v učení u ševce Aljachina a vzpomíná na dřívější časy - zachycena je i řada zvláštností ruské povahy