Syrová KRÁSKA Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY 16 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 17
Projíždíme Chile od samého severu této 4000 kilometrů dlouhé nudle a najednou v místě, kde končí výraznější civilizace, začíná tajemná cesta Carretera Austral, neboli jižní cesta. Vítejte v centrální Patagonii, kde prostor, čas a hlavně slovo divočina nabírají zcela jiný význam. Když se řekne Patagonie, většina lidí si vybaví slavné žulové věže Torres del Paine či mohutný masiv Fitzroy. Patagonie je ale ohromný kus země, velký jako patnáct našich domovin. Z nekonečných argentinských polopouštních pustin zvaných pampy se na západním pobřeží kontinentu zvedají Andy, bičované věhlasnými patagonskými větry a dešti. Teprve patagonské hory jsou to, co si většinou pod pojmem Patagonie představujeme. Kde ale vůbec Patagonie začíná? Zatímco dnes patří Chile mezi nejvyspělejší země Jižní Ameriky, ještě před třiceti lety trpěla pod diktaturou generála Augusta Pinocheta. Právě Tichý oceán 0 km 800 km 1600 km Peru CHILE Bolívie Argentina SANTIAGO Patagonie Coyhaique Atlantický oceán Patagonie zabírá rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky. Dělí se o ni Argentina a Chile. Většina této oblasti náleží argentinské straně. jeho myšlenkou bylo zpřístupnit a poté osídlit divoký kraj nekonečných lesů, hor, fjordů a ledovců v bohem zapomenutém kraji chilského nepřístupného pobřeží. Výsledkem snažení v extrémním terénu a velkého množství financí je 1240 kilometrů dlouhá prašná cesta, budovaná již od 70. let 20. století. Dodnes spojuje pouze několik vesnic a městeček. Jedinou výjimkou je město Coyhaique, které má téměř 40 000 obyvatel a je správním místem celého regionu XI Aysén (Chile má 15 regionů, číslovaných od severu na jih). Silnice v okolí města je dokonce vyasfaltovaná a krajina v okolí je již značně zkultivovaná do rozsáhlých pastvin. Jinak je ale Carretera Austral jako cesta do pravěku. Na jižní polokouli je všechno obráceně. Letní prázdniny zde mají v lednu a v únoru. V polovině listopadu jsme zde ještě hodně před sezonou. To nám potvrzuje i Američanka Trace Gale, která se před patnácti lety provdala za místního kovboje a jako vědecký pracovník pracuje na koncepci rozvoje místního turismu: Jste tady v nejlepší dobu. Počasí už je skoro letní a přitom tady ještě nejsou turisti, hlavně Chilani. Oni to tu v létě milují. To je sice hezké, jenže před sezonou nejezdí ani autobusy! Respektive jezdí třeba jednou, dvakrát týdně a jsou nepříjemně drahé. Je rozhodnuto. Pojdeme stopem. Situace tak nahrává mému snu projet celou Carreteru Austral autostopem. Díky tomu jsme potkali i Trace. Po dlouhém rozhovoru během jízdy nám věnuje knižního průvodce po kraji Aysén, kterého se svým týmem připravila. DOKONALÁ APOKALYPSA Oficiální začátek Carretery, silnice číslo 7, je v přístavním městě Puerto Montt. Nicméně odtud je třeba se probojovat zdejšími fjordy pomocí trajektů. Nočním trajektem přijíždíme z ostrova Chiloé za neustálého deště do městečka Chaitén. I kdyby nepršelo, na první pohled to tu vypadá téměř jako ve městě duchů. V roce 2008 totiž vybuchla sopka Chaitén, která se tyčí přímo nad městem. Dodnes se z jejího kráteru děsivě kouří. Celá řada opuštěných domů je stále zasypána nejméně půl metrem sopečného popela. Stejně jako po výbuchu úplně zchátralá je místní škola. Z původních 4000 obyvatel zde zůstala necelá tisícovka. Sopka Chaitén se probudila po několika tisících letech bez dřívějšího varování. Dokonalá apokalypsa. Erupce 18 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
Centrální Patagonie je bohem zapomenutý kraj, kde příroda člověku bez námahy nic nenadělí. Sopečné erupce, zemětřesení či následné tsunami jsou postrachem pro řadu místních obyvatel, kteří o přírodních živlech vědí své. sopek, zemětřesení či následné tsunami zde děsí řadu chilských obyvatel. Díky zdejším sopkám se zde ale můžeme ohřát i v několika termálních pramenech. Lehce mrholí. Naštěstí neprší pořád. Někdy i na hodinu přestane. Termální prameny Amarillo jsou ukryty v hlubokém v lese. Je to velký plavecký bazén po okraj plný horké vody! A ty okolní lesy! Díky nadměrnému úhrnu srážek se zde vytvořily bujné pralesy plné obrovských stromů, porostlých zelenou vegetací. Lesy centrální Patagonie jsou jako Amazonie mírného pásu. Kdo nepoznal chilské lesy, nezná svět, pravil klasik chilské poezie Pablo Neruda. Přímo okolo hlavní štěrkové cesty leží zelená divočina. Na sever Generál August Pinochet chtěl zpřístupnit a osídlit tento divoký kraj nekonečných lesů, hor a fjordů od poničeného města Chaitén se rozkládá pozoruhodná rezervace Pumalín. Americký boháč Douglas Tompkins, spoluzakladatel slavné značky The North Face, si zdejší věčně zelené pralesy valdiviánského typu oblíbil natolik, že během 90. let začal skupovat velké pozemky s nedotčenými lesy. Vše vyvrcholilo vyhlášením rozsáhlé rezervace v roce 2005. Přes původní nelibost chilských úřadů i obyvatel se nakonec park Pumalín stal největší soukromou rezervací v Chile. Navíc je návštěva parku zcela zdarma, což je v relativně drahé zemi, kde se platí vstupné do všech národních parků a často i rezervací, milá změna. Pumalín, to je prales jako žádný jiný. Klobouk dolů. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 19
Procházka lesem místy připomíná cestu do pravěku. Bohaté množství srážek svědčí bujné vegetaci. ZA PLOTEM Dalším obdobným projektem Douglase Tompkinse (i když v podstatě velmi rozdílným) je údolí Chacabuco u malého městečka Cochrane. Z obří ovčí farmy, jaké jsou zde zvané estancia, vznikla rezervace pro divoká zvířata. Je až neuvěřitelné, že pouhým odstraněním desítek kilometrů starých plotů, se zvířata do nové rezervace sama vracejí. O mladé americké dobrovolníky na práci zde nemají nouzi. Cestou potkáváme celá stáda divokých lam guanako. Navíc je zrovna období jarního vrhu. Čerstvě narozená mláďata začínají chodit již krátce po porodu. I tak ale nastává velké hostina pro zdejší pumy, lišky a dravé ptactvo. Patagonskou zajímavostí je zdejší forma pštrosa nandu a jelen huemul. Budoucím cílem zdejšího projektu je vytvoření velkého národního parku Patagonia, který spojí údolí Chacabuco s rezervacemi Jeinimeni and Tamango. Přestože ještě před sto lety patřila veškerá půda zdejším indiánům Mapuče, je až neuvěřitelné, jak je nyní celá současná Patagonie extrémně oplocená v rámci soukromých pozemků. Je to super, krásné, líčí nám sympatická Mary o túře pod masivem Jehličnatá FOSÍLIE ARAUKÁRIE CHILSKÁ známá také jako blahočet chilský je národním stromem Chile. Jedná se o velmi staré dřeviny, vznikly v období druhohor přibližně před dvěmi stovkami miliónů let. Byla to éra dinosaurů, ptakoještěrů, stromových kapradin a obřích přesliček. EXTRÉMNĚ PICHLAVÉ ŠUPINY některých araukárií vznikly pravděpodobně už na začátku vývoje těchto dřevin, jako OCHRA- NA PROTI MOHUTNÝM BÝLOŽRAVÝM JEŠTĚRŮM. Tyto šupiny jsou u některých druhů opravdu pozoruhodné a často bývají jedním z hlavních důvodů, proč jsou tyto stromy tak obdivované. Původně se araukárie vyskytovaly na obou polokoulích Země, ve formě zkamenělin byly jejich zbytky nalezeny dokonce až ve Skandinávii nebo v Grónsku. Proto bývají tyto stromy označovány jako ŽIVÉ ZKAMENĚLINY. Cerro Castillo (2675 m n. m.), který se jako rozeklaný sopečný hrad tyčí nad stejnojmennou skromnou vesničkou. A měla pravdu. Krásnou a opuštěnou třídenní túrou v horách si odpočíváme od stopování. Provoz je na Carreteře Austral totiž velmi řídký. Průměrná hustota zalidnění centrální Patagonie je kolem 1 obyvatele na km2. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou veliké. Tedy nikde nikdo. Bereme zavděk jakýmkoli svezením, někdy se čekání protáhne i na několik hodin. Před deštěm se s námi v malé autobusové zastávce schovává asi třicetiletý Ignacio. Pracuji tady na rybí farmě, představuje se a koukáme v jeho mobilu na fotky překvapivě supermoderní plovoucí 20 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
Patagonii začali na počátku 20. století osidlovat dobrodruhové z Evropy výkrmny zdejších lososů. Ono Chile vypadá jako vyspělá země, ale máme hodně velkých problémů. Nejhorší je, že Chile je drahé i pro samotné Chilany. Všechno se platí, zdravotnictví, školství a není to levné. Třeba já mám auto Lada Niva, to znáte, ne? Je staré, všichni se mi smějí, ale deset let jsem neměl poruchu. A jelikož stále prší, vykládá Ignacio dále: Žiji teď ve městě Puerto Montt, pracuji tady na moři, ale pocházím z vesnice La Junta. Než postavili tuhle silnici, ještě můj otec jezdil jednou za rok v létě s karavanou koní na nákup přes hory do Argentiny. Cesta tam zabrala 14 dnů a zpátky se zásobami zpět ještě déle. Ty nejstarší vesnice, osady a městečka byly založeny až ve 30. letech 20. století. Patagonie je pestrou směsicí potomků evropských přistěhovalců. I zde několik osad založili dobrodružní pionýři z Evropy. Například v roce 1935 se několik Němců usadilo v mořské zátoce uprostřed pralesů a založili vesnici Puerto Puyuhuapi. Po druhé světové válce směřovalo do Chile a Argentiny velké množství Němců, kteří se ve velkém usídlili například v oblasti jezer Los Lagos (severně od začátku cesty Carretera Austral). Typickou ikonou celé Patagonie jsou honáci dobytka gaučové. Gaučo jezdí na koni, na hlavně má typický baret a miluje popíjení maté. Za koněm vždy běží několik pasteveckých psů. Asado! Asado! křičí zběsile paní po ulicích. Zve všechny přítomné na společnou hostinu z oblíbeného pečeného masa. Ve vesnici Puerto Tranquilo zrovna otevírají turistickou sezonu. Mléčně modré jezero General Carrera, které je rozlohou největší v Chile a po jezeru Titicaca druhé největší v Jižní Americe, hostí jednu z nejznámějších přírodních zajímavostí celé Carretery Austral Capillas de Mármol. Soustava surrealisticky vypadajících jeskyní, tunelů a převisů vystupuje z hlubokých vod jezera přibližně po půl hodině divoké jízdy na motorovém člunu. Barvami zde příroda nešetřila, a tak zdejší žíhané mramorové divadlo hraje odstíny modré, žluté a bílé. Do několika tunelů, které vyhloubila eroze neutichajících vln, vjíždíme lodí. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 21
V Patagonii příroda ohromuje svou kreativitou. Příkladem jsou bizarně tvarované jeskyně vystupující z jezera. Jako obří pokřivený hřib vystupuje z hladiny útvar kaple La Capilla. Možná jsme čekali systém jeskyní větší, ale o to více nás překvapují pokroucené tvary a divoké kombinace barev zdejšího mramoru. OSTRŮVEK MRTVÝCH Krátká odbočka z hlavního tahu Carretery Austral do fotogenické vesnice Caleta Tortel byla postavena až v roce 2003. Do té doby byl přístup do této dřevorubecké osady, postavené na konci hlubokého fjordu, možný pouze po moři. Děsivý příběh se zde odehrál roku 1906. Před dlouhou zimou nedorazila domluvená loď vyzvednout dvě stovky dřevorubců, kteří zde přes léto pracovali. V krutých podmínkách jich do jara kolem šedesáti nepřežilo. Ikonický dřevěný hřbitov dnes můžeme najít na malém ostrůvku mrtvých Isla de los Muertos. Domy ve vesnici stojí na dřevěných pilotech napůl ve vodě či v příkrém svahu nad hladinou. Pěší přístup 13x TOLIKRÁT Kdo nepoznal chilské lesy, nezná svět, pravil klasik chilské poezie Pablo Neruda SE VEJDE ČESKÁ REPUBLIKA do Patagonie, jejíž celková rozloha dosahuje 1 043 076 km². Většina rozlehlého území náleží Argentině, zbytek Chile. po celé vesnici umožňuje pouze několik kilometrů dlouhý systém dřevěných lávek, chodníčků a schodů. Prakticky pořád zde na pobřeží prší. Po dokončení silnice se celá řada rodin s živobytím přesunula na kopec nad vesnicí, kde je konečná nové silnice. V osadě Puerto Yungay, kde žije asi deset lidí, se zadarmo přepravujeme dotovaným trajektem přes jeden další z fjordů. S řidičem džípu státní správy si domlouváme náš následovný odvoz. Jedeme až zbytečně rychle. Od auta odletuje pod koly štěrk z cesty jako kulky ze samopalu. Uprostřed divokých hor a jezer se najednou po dvou hodinách objevuje vesnice Villa O Higgins. Sem byla cesta dostavena až v roce 2000. Jsme na konci celé cesty. Celkem nás za poslední tři týdny po desítkách hodin čekání svezlo 18 aut, 2 autobusy a jedna loď. Slavná a absurdní silnice Carretera Austral tak po 1250 kilometrech končí uprostřed ničeho. Ve vzduchu je cítit přítomnost jižního patagonského ledovce. Jsme na samém konci světa. Na břehu jezera nás v Candelario Mansilla, osadě o několika domcích, čeká chilská hraniční kontrola a hurá pěšky přes hranice. Jinak to zde ani nejde. Leda na koních. Po dni chůze se před námi nad jezerem Lago Desierto v neobvyklém pohledu od severu tyčí mohutná skalní věž Fitzroy (3405 m n. m.). Jsme v Argentině. Bienvenidos a la república Argentina. 22 KOKTEJL ZÁŘÍ 2015
Nemám mobilní telefon. Je to jako bych měl každý den strkat hlavu do mikrovlnky Škůdce nebo ZACHRÁNCE RÁJE? Miliardář Douglas Tompkins umí svými ekologickými projekty vzbudit vášně Říká se o něm lecos. Třeba že na obrovském území, které koupil od chilské vlády, vytváří prostor pro druhý Izrael. Jiní hovoří o bunkrech, jež mají vyvoleným sloužit jako skrýše před nukleární válkou. Fantazie některých směřuje k zásobám pitné vody, s níž má tento bohatý gringo v budoucnu obchodovat. Co způsobilo, že Douglas Tompkins, zarytý ekolog a milovník přírody, je jednou z nejkontroverznějších postav současného Chile? V roce 1991 se tento Kaliforňan, jemuž v té době bylo devětačtyřicet let, rozhodl radikálně změnit svůj život. Začal tím, že prodal padesátiprocentní podíl v oděvní firmě Esprit, kterou založil. Toto rozhodnutí mu vyneslo 125 milionů dolarů a svůj odchod z módního byznysu komentoval slovy: Už nebudu lidem prodávat věci, které nepotřebují. A koupil si v Chile opuštěný ranč, kam se přemístil spolu se svou rodinou. Obklopen divokou přírodou a ovlivněn ekologickými myšlenkami norského ochránce přírody Arneho Naesse, se Tompkins rozhodl k smělému činu. Odkoupit co největší kus okolní přírody, vrátit V doprovodu bývalého chilského prezidenta Ricarda Lagose. jí původní tvář před zásahem člověka a zakonzervovat ji jako národní park pro další generace. Během čtyř let skoupil pomocí prostředníka půdu za miliony dolarů. Jeho pozemky se začaly táhnout od hranic s Argentinou až k břehům Tichého oceánu. Začala se zvedat vlna nevole z řad místních a množily se spekulace, k čemu Tompkins potřebuje takový kus země? V žaludku leží mnohým, především místním farmářům, kteří mají o využití zdejší půdy jiné představy. V roce 2004 koupil údolí Chacabuco, prodal tisíce ovcí a krav, které zde rančeři pásli, odstranil kilometry plotů a nechal vytrhat všechny nepůvodní rostliny. Zaznívají hlasy, že Tompkins odstraňuje domy, ploty a stejně tak nemá rád lidi ve svém okolí. A co na kritiku říká Tompkins? Za deset dvacet let si lidé nebudou umět představit, že Pumalín někdy nebyl parkem. Ve své ekologické vizi je nezlomný a právě neoblomnost je klíčem k jeho úspěchům. Pumalín je Tompkinsonovým životním dílem. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL 23