V zimních měsících číhá mnoho nástrah nejen na chodce pohybující se po zamrzlých chodnících, ale i na naše automobily. A právě jim se budeme v tomto článku věnovat. Může to být sníh a led padající ze střech nebo hluboké výtluky na rozbitých silnicích, co nejedné rodině připraví citelný zásah do peněženky. A právě v těchto chvílích se v hlavách poškozených začíná rodit otázka, jak by se mělo postupovat dále. Parkovacích míst je zejména ve větších městech málo. Ve chvílích, kdy rolby odhrnou na krajnice vozovky hromady sněhu, jak tomu bylo téměř po celý leden letošního roku, začíná být situace tragická. Řidiči nešťastně objíždějí bloky v okolí bydliště a poslední, na co ve chvíli, kdy objeví nějaké prázdné místo, myslí, je pohled vzhůru, aby se přesvědčil, zda náhodou ze střechy blízkého domu nekane převis sněhu či ledopád, připravený se s východem slunce utrhnout. Sníh a led bohužel padá ze střechy každou zimu, a když spadne na auto a ne rovnou na člověka, v konečném důsledku je to ta lepší varianta. Majitelům poničených aut pak v našich poradnách radíme, že s nárokem na náhradu škody se musí obrátit na majitele domu, ze kterého sníh, či led spadl. Škodu má povinnost nahradit majitel domu, pokud za ni odpovídá, což tak ve většině případů je. Pro případ, že by zasněženou střechu nestačil uklidit, nebo to běžně dostupnými prostředky není možné, musí alespoň varovat řidiče a chodce výstražnými cedulemi, nebo oznámením na viditelném místě. Když na tato opatření majitel domu zapomene, nebo je nemůže zajistit, protože je prostě někde pryč, doporučujeme se pro tyto případy pojistit. Ostatně pojistka je lepší instrument než cedule umístěná na viditelném místě. Nedávno jsme na poradně měli starší paní, která v prosinci ceduli s nápisem Pozor padá sníh ze střechy umístila za okno svého domu, její soused i přes tuto ceduli automobil pod domem zaparkoval a skutečně mu spadlý sníh ze střechy způsobil škodu 60.000,-Kč. Největší záludností na celém případu bylo, že řidič popřel existenci cedule a majitelka domu neměla o jejím umístění žádný jiný důkaz než svědectví dcery. Kdyby tato paní měla pojistku, pak by se úhrada škody platila z této pojistky. Nicméně je třeba dodat, že z takových pojistek se hradí pouze skutečná škoda, tedy náklady na uvedení vozidla do původního stavu, ale nikoli ušlý zisk, na který má poškozený dle občanského zákoníku také nárok. Tato skutečnost může být nepříjemná zejména v případě starších aut, kdy může být plnění pojišťovny třeba jen padesát procent skutečných nákladů na opravu vozidla. Jelikož je v této situaci vždy třeba přihlédnout k určité spoluvině, protože řidič vozidla má taktéž obecnou povinnost předcházet škodám, zůstane tak pravděpodobně zbytek škody na jeho vrubu. Větší naději na uhrazení podstatné části škody má motorista s havarijním pojištěným. Náhradu škody může uplatit z této pojistky a případnou spoluúčast, která nejčastěji dosahuje částky kolem 10%, požadovat po majiteli domu, ze kterého spadla ničivá salva sněhu, nebo ledu. 1 / 9
V tomto případě bude soudem nárok s ohledem na spoluzavinění uznán v celé výši spoluúčasti. Ještě komplikovanější nástrahou na řidiče jsou výtluky na pozemních komunikacích objevující se během četných oblev, kterých je dle meteorologů průměrně až 8 do zimy. Jakmile ze silnic mizí sníh a led, objevují se díry v asfaltu i na místech, kde by je motorista neočekával. Takové výtluky často mívají rozměry měsíčního kráteru a spodek auta poničí snadno. Způsobená škoda se jednoduše vyšplhá i k několika platům řidiče. Přesto to s náhradou škody majitel poškozeného auta nebude mít nijak jednoduché. Motorista, který na autě zničí třeba tlumič, nebo závěs kola poté, co vjede do hlubokého výmolu na silnici, rozhodně nemá jistotu, že se dočká adekvátní satisfakce. Pokud je silnice ve špatném stavu a její majitel, kterým je stát, město, nebo kraj, umístí na začátek výstražnou značku, jako například nerovnost vozovky, stěží na něm může řidič poškozeného auta požadovat náhradu škody. Ve své podstatě se jedná o stejný případ jako s cedulí upozorňující na padající sníh ze střechy. Opět je v lepším postavení řidič, který si uhradil havarijní pojištění. Přesto ale varujeme, že to nebude samo sebou. Likvidátor pojišťovny totiž bude pečlivě zkoumat, jestli například zničený tlumič nebyl už předtím poškozen běžným opotřebením. V tomto případě by se totiž nejednalo o škodu způsobenou špatným stavem vozovky. Likvidátor pak může klidně a oprávněně odmítnout úhradu škody, pokud při podrobnější analýze zjistí, že tlumič už byl natolik unavený, že díra v silnici pro něj byla tou poslední kapkou. Důležitou roli hraje také spoluúčast, protože čím je vyšší, tím je to pro majitele auta vlastní produkt pojištění nevýhodnější. Při uzavírání smlouvy je tedy nutno zejména hledět na tuto spoluúčast a také na takzvané výluky pojištění, tj. na ve smlouvě předvídané situace, na které se pojištění nevztahuje. V praxi mohou být často nepříjemným překvapením pro pojištěného. Pro případ, že máte sjednáno havarijní pojištění, ze kterého je případná újma uhrazena, si stačí na majiteli komunikace, který měl povinnost udržovat komunikaci v řádném stavu, nárokovat pouze spoluúčast. Zjistit, kdo je z pozice majitele komunikace za stav odpovědný, není složité. Když přijde auto k úhoně ve výmolu na silnici první třídy nebo na dálnici, kde je správcem komunikace stát, je třeba celou záležitost řešit s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. V písemné žádosti o náhradu škody pak nesmí chybět některé skutečnosti, a to uvedení místa nehody, kde je třeba nezapomenou na číslo silnice a kilometr, včetně popisu, jak ke škodní události došlo. Dále fotodokumentace z místa nehody, kopie velkého technického průkazu, řidičského průkazu a zelené karty, vyčíslení škody, faktura za opravu a protokol od policie, pokud u nehody byla. Pokud k nehodě dojde na komunikaci, která je označena jako komunikace II. a III. třídy, tak je správcem takové komunikace kraj, který má pro tyto účely zřízen samostatně hospodařící příspěvkovou organizaci, se kterou je třeba nastalou situaci řešit. Například v Libereckém kraji je takovou organizací Krajská správa silnic Libereckého kraje, která je financována z příspěvků z rozpočtu zřizovatele, tedy kraje, určeným na správu a údržbu silnic II. a III. třídy. Krajská správa silnic Libereckého kraje, jen pro zajímavost, vykonává správu a údržbu silnic včetně pravidelných prohlídek a administrativních správních úkonů na silnicích II. a III. třídy ve vlastnictví Libereckého kraje v délce 2 104 km. Přitom v každém kraji se správci komunikací 2 / 9
mohou jmenovat jinak. Ve Zlínském kraji se například jedná o Ředitelství silnic Zlínského kraje. Ještě komplikovanější je situace ve Středočeském kraji, kde v jeho severozápadní části spravuje tyto komunikace Správa a údržba silnic Kladno přísp. org. Ta je zřízena za účelem zajištění správy a údržby silnic II. a III. třídy na území správního obvodu obcí s rozšířenou působností Beroun, Rakovník, Kladno, Slaný, Hořovice a Černošice. Podobná organizace pak ještě působí v Kutné Hoře, Mnichově Hradišti a Benešově, díky čemuž je Středočeský kraj z pohledu správy komunikací de facto rozdělen do 4 segmentů. V praze je správcem komunikace TSK Hlavního města Prahy. Správci komunikací silnice I., II. a III. třídy TSK Hlavního města Prahy: www.tsk-praha.cz SUS Jihočeského www.susjk.cz SUS Jihomoravského www.susjmk.cz KSUS Karlovarského 3 / 9
www.ksusk.cz US Karlovarského www.uskk.cz KSUS Vysočina: www.ksusv.cz SÚS Královéhradeckého www.sushk.cz KSS Libereckého www.ksslk.cz Eurovia, a.s., závod Liberec: 4 / 9
www.eurovia.cz SS Moravskoslezského www.ssmsk.cz SS Olomouckého www.ssok.cz SUS Pardubického www.suspk.cz SUS Domažlice: www.susdomazlice.cz SUS Klatovy: www.suskt.cz 5 / 9
SUS Kralovice: www.suskral.cz SUS Rokycany: www.susro.cz SUS Starý Plzenec: www.suspj.cz SUS Stříbro: sus.tc@quick.cz SUS Benešov: www.susbn.cz 6 / 9
SUS Kladno: www.suskla.cz SUS Kutná Hora: www.suskh.cz SUS Mnichovo Hradiště: www.sus.mnhradiste.cz SUS Ústeckého www.susuk.cz ŘS Zlínského www.rszk.cz 7 / 9
SUS Kroměřížska: www.suskm.cz SUS Slovácka: www.sus.uh.cz SUS Valašska: www.susvs.cz SUS Zlínska: www.suszlin.cz Pokud dojde k újmě vozidla na území obce, je správcem komunikace obec. Rozdělení správců komunikací vychází ze zákona č. 13/1997 Sb., O pozemních komunikacích, ve znění pozdějších změn a vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Dle jeho znění má obec právo rozhodovat o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie, projednávat přestupky ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací a hlavně vykonávat působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Proto se v tomto případě řidiči mohou obrátit rovnou na dotyčný obecní úřad, kde jim poradí, jak postupovat dále. 8 / 9
Co se týče vlastního procesu nahrazení takto způsobené škody, lze jen podotknout, že i když se poškozený obrátí na správce komunikace, ještě nemá vyhráno. Ve sporu se začne řešit otázka spoluviny, otázky, zda řidič přizpůsobil styl jízdy stavu vozovky a mnoho dalších. Výsledek je nejistý i při právním zastoupení. Z tohoto důvodu je lepší, jak již bylo v článku uvedeno, mít sjednané havarijní pojištění a pouze se domáhat případné spoluúčasti, jelikož šance na její vymožení jsou několikanásobně vyšší. Všechny tři díly o automobilu v servisu jsou v kolonce doprava-auto. Autor: Miroslav Huml {jcomments on} 9 / 9