Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Katedra filosofie Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Anglický jazyk - Humanitní studia Mýtus v současné západní civilizaci dokumentovaný na díle J. R. R. Tolkiena Myth in Contemporary Western Civilization Documented on the Work of J. R. R. Tolkien Bakalářská práce: 13 FP KFL 207 Autor: Šárka LHOTSKÁ Podpis: Vedoucí práce: PhDr. Luďka Hrabáková, Ph.D. Konzultant: Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh 47 - - - 26 - V Liberci dne: 22. 4. 2013

Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: Mýtus v současné západní civilizaci dokumentovaný na díle J. R. R. Tolkiena Šárka Lhotská P09000135 Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: 22. 4. 2013 Šárka Lhotská

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní PhDr. Luďce Hrabákové, Ph.D. za její odbornou pomoc, konzultace, podnětné návrhy a připomínky při sestavování této práce a za její aktivní a přátelský přístup během konzultací. Děkuji také mým blízkým a rodině za podporu.

Anotace Tato bakalářská práce se na příkladu Tolkienovy trilogie Pán prstenů snaží poukázat na místo a roli mýtu v současné moderní společnosti. Poukazuje na mytický základ Tolkienova díla. Dále definuje pojmy spojené s tímto tématem. Autorka se v práci zamýšlí nad přínosem Tolkienova díla a srovnává konkrétní prvky díla s jejich mytologickými vzory. Dále hledá důvody obrovské popularity díla a vyvozuje závěr, že i v dnešním světě má mýtus své nezastupitelné místo. Klíčová slova: Mýtus, J. R. R Tolkien, Pán prstenů, severská a keltská mytologie, mytické postavy Annotation The bachelor thesis tries to show the place and role of myth in modern society on the example of Tolkien's trilogy The Lord of the Rings. The thesis points out the mythical basis of Tolkien's work and defines terms which are related to this topic. The authoress reflects on the contribution of Tolkien s work and compares the specific elements of the work with their mythological models. She searches for reasons of enormous popularity of this work and concludes that a myth is irreplaceable even in the modern world. Keywords: Myth, J. R. R. Tolkien, The Lord of the Rings, Norse and Celtic mythology, mythical characters

Obsah: Úvod... 3 1. Osobnost a dílo J. R. R. Tolkiena... 4 1.1 Život J. R. R. Tolkiena,... 4 1.2 Tolkienova inspirace, zdroje a dílo... 5 1.3 Silmarillion... 6 1.4 Hobit... 7 1.5 Společenstvo Prstenu... 8 1.6 Dvě věže... 9 1.7 Návrat krále... 10 2. Mytické prvky v Tolkienově díle... 11 2.1 Severská mytologie a Tolkienovo dílo... 12 2.1.1 Sága o Völsunzích, Píseň o Nibelunzích a Prsten Nibelungů... 13 2.1.2 Motivy legendy o Sigurdovi/Siegfriedovi v Tolkienově díle... 17 2.2 Tolkienův svět a keltské mýty... 19 2.3 Anglosaské prvky v Tolkienově díle... 21 3. Postavy a jejich mytické předobrazy... 23 3.1 Aragorn... 24 3.1.1 Srovnání tří hrdinů... 26 3.2 Gandalf... 28 3.2.1 Podobnost mezi Gandalfem, Merlinem a Ódinem... 30 4. Mýtus a jeho pozice v současném světě... 32 4.1 Pojem mýtus... 33 4.2 Funkce mýtu... 35 4.3 Tolkienovo dílo jako,,mytologie současnosti... 35 4.3.1 Vnitřní prázdnota u útěk z reality... 37 4.3.2 Člověk jako součást přírody... 38 4.3.3 Hrdina, se kterým se můžeme snadno ztotožnit... 39 4.3.4 Morální rozměr díla... 41 5. Závěr... 45 Seznam literatury... 46 2

Úvod Tato práce se snaží poukázat na důležitost mýtů pro moderního člověka a tuto skutečnost dokumentuje na díle Johna Ronalda Reuela Tolkiena, především na příběhu trilogie Pán prstenů. Pán prstenů je jedním z nejprodávanějších románů současnosti. Představuje absolutní pilíř fantasy literatury a po celém světě má miliony nadšených čtenářů. Tolkien se věnoval příběhům ze Středozemě celý svůj život a inspirací mu při této práci byly i mýty severských či keltských národů. Cílem práce je ukázat, že dílo J. R. R. Tolkiena tvoří ucelenou mytologii a najít odpověď na otázku, proč mají lidé v současném světě tendenci se opět navracet k mytickému vnímání reality prostřednictvím mytických či fiktivních světů. První kapitola přibližuje život J. R. R. Tolkiena a dále pak jeho dílo. Je zde stručně shrnut děj celého příběhu a pro úplnost také děj Silmarillionu a Hobita, neboť v obou těchto dílech jsou popsány události, které přímo souvisí s příběhem Pána prstenů. Další kapitoly se pak soustředí na mytický základ Tolkienova díla. Druhá kapitola se zaměřuje na Tolkienovu inspiraci severskými (je zde poukázáno na souvislosti především se Ságou o Völsunzích a s její pozdější verzí, Písni o Nibelunzích) a keltskými mýty a také anglosaskými bájemi. Třetí kapitola poukazuje na konkrétní podobnosti mezi vybranými postavami z Pána prstenů a klasickými mytickými postavami jako je například král Artuš nebo Ódin. Závěrečná část práce představuje pojem mýtu jako takový. Jsou zde uvedeny různé definice mýtu a je zde také poukázáno na proměny přístupu člověka k významu mýtů. V této části práce jsou také zdůrazněny funkce mýtu. Na základě těchto funkcí mýtu jsou následně vyvozovány hypotézy zaměřující se na to, které aspekty příběhu Pána prstenů jsou tím největším přínosem tohoto díla. 3

1. Osobnost a dílo J. R. R. Tolkiena V první části této kapitoly budou popsány nejdůležitější a nejzajímavější momenty života J. R. R. Tolkiena. Druhá část této kapitoly se pak zaměří na jeho inspiraci při vytváření vlastního mytického světa. Dále zde bude stručně shrnut obsah a děj Silmarillionu, Hobita a Pána prstenů, aby si čtenář mohl vytvořit přibližný obraz Tolkienova mýtického světa a jeho postav. 1.1 Život J. R. R. Tolkiena 1, 2 John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 Bloemfonteinu v Oranžském svobodném státě (dnešní provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), kde jeho rodiče Arthur Reuel Tolkien a Mabel Suffieldová pobývali kvůli práci jeho otce. Athur Tolkien byl bankovní úředník. Po předčasné smrti otce odvezla Mabel Johna a jeho bratra zpět do Birminghamu, odkud pocházeli. Po smrti matky byl s bratem vychováván katolickým knězem.v Birminghamu vystudoval Gymnázium krále Edwarda VI. Po ukončení školy krále Edwarda nastoupil na Exeterovu kolej v Oxfordu, kde vystudoval anglický jazyk a literaturu. Během jeho studia na Oxfordu však vypukla první světová válka a on nastoupil k Lancashirským střelcům, kde sloužil do roku 1918. V roce 1916 se oženil s Edith Brattovou, se kterou měl posléze tři syny a dceru. Po válce pracoval jako pomocný lexikograf na první edici Oxfordského slovníku angličtiny. V roce 1920 si podal žádost o místo lektora anglického jazyka na univerzitě v Leedsu. Během této doby vydal Slovník střední angličtiny a novou edici středoanglické básně Sir Gawain a Zelený rytíř. V této době také začal pracovat na Knize ztracených příběhů známé dnes jako Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě. V roce 1924 se stal nejmladším profesorem na této univerzitě. V roce 1925 nastoupil jako profesor anglosaštiny na Pembrokeovu kolej v Oxfordu. Během dalších let publikoval dvě stati: Chaucer jako filolog a Beowulf: netvor a kritici. Na Oxfordu založil Tolkien klub Uhlohryzů, který byl určen pro oxfordské profesory, kteří by s ním sdíleli zájem o severskou mytologii. Brzy se však přidali i další zájemci a tak vznikl klub Inklingů. Mezi členy patřili například C. S. Lewis (autor Narnie), jeho bratr Warnie Lewis, Nevill Coghill a další. Na pravidelných schůzkách vždy některý 1 COREN, Michael. Život pána prstenů, 2002. 2 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, 1972, s. 17-35. 4

z nich předčítal knihu, na které zrovna pracoval a ostatní tuto práci poté komentovali. Mezi lety 1930 a 1935 začal pracovat na příběhu s názvem Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, kterým bavil své děti. Na naléhání svých kolegů tuto knihu v roce 1937 vydal. Kniha se okamžitě stala velmi úspěšnou. V následujících letech publikoval další knihy například List od Nimrala a Sedlák Jiljí z Oujezda. Jeho nakladatelé na něj ale tlačili, aby napsal další příběh o hobitech. Tolkien začala na novém příběhu ze Středozemě pracovat dávno předtím. Nejednalo se ale už o dětskou knihu; příběh, na kterém pracoval, byl mnohem vážnější a určený spíše pro dospělé publikum Pán prstenů. V roce 1945 přešel na Mertonovu kolej v Oxfordu, kde pracoval jako profesor anglického jazyka a literatury až do roku 1959, kdy odešel na odpočinek. Na Pánovi prstenů pracoval asi dvanáct let a ještě několik let, kvůli sporům s nakladateli, trvalo, než konečně vyšel. Vzhledem k rozsáhlosti díla navrhl nakladatel vydat ho ve třech svazcích. První díl trilogie, Společenstvo prstenu, vyšel roku 1954. Druhý díl, Dvě věže, vyšel ještě téhož roku a poslední díl, Návrat krále, následoval další rok. Tolkien se stal ještě za svého života velmi populárním. Aby měl více klidu, přestěhoval se Bournemouthu. Po smrti své ženy v listopadu 1971 se vrátil zpět do Oxfordu. Získal Řád britského impéria od královny Alžběty II. a byl mu udělen čestný doktorát z literatury. Tolkien zemřel 2. září 1973. Tolkien strávil téměř celý život prací na historii Středozemě, vytvořil k ní velmi rozsáhlý materiál. Bohužel už nestihl vše publikovat. Jeho syn Christopher tedy uspořádal tyto materiály, a tak mohl roku 1977 konečně vyjít Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě. Christopher Tolkien v této práci pokračoval a publikoval další materiály týkající se mytologie Středozemě jako například dvanácti svazkové dílo The History of Middle-earth a naposledy roku 2007 pak Húrinovy děti. 1.2 Tolkienova inspirace, zdroje a dílo Tolkienovou celoživotní vášní a inspirací byly jazyky (sám vytvořil několik umělých jazyků) a mytologie. Velice ho zajímala starobylá moudrost lidské duše tak, jak se uchovávala v mýtech a pověstech. V jednom z mnoha rozhovorů řekl, že ho mrzí chudoba jeho země, protože nemá žádné vlastní příběhy, alespoň ne v takové kvalitě, jakou měly mýty a pověsti řecké, skandinávské, německé nebo keltské. Dále k tomuto tématu řekl:,, Kdysi jsem měl v úmyslu dát dohromady útvar víceméně propojených pověstí, od velkých kosmogonických po romantické pohádkové příběhy, jež bych mohl 5

prostě věnovat Anglii, mé vlasti. 3 Je třeba říci, že to se mu rozhodně povedlo. Svět, který stvořil, je nejobsáhlejším a nejpodrobnějším světem ve světové literatuře. Tolkien vypracoval pro Středozem složitou kosmogonii a historii. Mimo to stvořil pro toto dílo dva elfské jazyky sindarštinu a quenijštinu. Velkou výhodou jeho díla je myslím to, že i když Středozem je obydlená všemi možnými mytickými stvořeními, je zároveň naprosto uvěřitelná. Myslím tím, že celá ta země připadá čtenáři naprosto reálná, jako by se příběh odehrával někde v lese za kopcem. Zřejmě je to dáno také tím, že inspirací při tvoření Středozemě mu byl anglický venkov. Jeho tvorbu nepochybně ovlivnila i druhá světová válka. Během války pracoval na trilogii Pán prstenů, ve které jsou patrné určité temnější rysy, zvlášť když se zde ve druhé a třetí části popisuje válka o Středozem. Nelze ale tvrdit, že by Pán prstenů byl alegorií druhé světové války, jak se domnívali někteří autoři a kritici. Tolkien doslova nesnášel otázky typu,,jsou skřeti nacisté nebo komunisté? 4 Takové spekulace jednoznačně odmítal. Jeho záměrem, jak již bylo řečeno, bylo něco zcela jiného. Další inspirací a zdrojem námětů mu byly již zmíněné mytologie a to především ty severské. Je patrné, že Tolkien čerpal ze Starší Eddy. Starší Edda je kolekce staroseverských básní a spolu s Mladší Eddou tvoří nejdůležitější zdroj severské a germánské mytologie. Lin Carter ve své knize popisuje, jak jednoho dne hledal ve Starší Eddě jednu báseň, kterou chtěl citovat. Když ji našel a znovu přečetl, uvědomil si, že jména skřítků použil Tolkien pro své trpaslíky v Hobitovi (Fili, Kili, Dvalin, Durin, Bifur, Nori atd.) a také se tu objevuje jméno Gandálf. 5 Jedná se o báseň Völuspá. Tolkien nečerpal ze starých mýtů pouze jména pro své postavy. V jeho díle můžeme najít mnoho motivů ze starověkých mýtů, které budou podrobněji rozebrány v následující kapitole. 1.3 Silmarillion Přestože Silmarillion byl vydán až po Tolkienově smrti, začal na něm pracovat ještě před vydáním Hobita a Pána prstenů a během svého života se k němu neustále vracel a přetvářel ho. Už z názvu Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě je patrné o čem dílo pojednává a co bylo Tolkienovým cílem. Silmarillion popisuje První věk světa a jeho součástí je tedy mýtus o stvoření světa jako takovém (Ainulindalë), pojednání 3 DAY, David. Tolkienův prsten, 1999, s. 12 a 13. 4 DAY, David. Tolkienův prsten, 1999, s. 177. 5 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, s. 133 a 134. 6

a božských mocnostech Valar a Maiar (Valaquenta), vlastní historie silmarillů a Středozemě (Quenta Silmarillion) a Pád Númenoru (Akallabêth). Poslední část knihy tvoří Vyprávění o Prstenech moci, které vrcholí událostmi z trilogie Pán prstenů na sklonku Třetího věku světa. Kniha je doplněna dodatky a rodokmeny nejdůležitějších rodů elfů, lidí a jejich potomků. 1.4 Hobit Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je velmi veselá a příjemná dětská knížka, která ale zároveň vytváří základ pro děj Pána prstenů. Hobit byl Tolkienovým prvním vydaným příběhem ze Středozemě. Středozem tu nepředstavuje jiný svět nebo planetu. Když byl Tolkien tázán, co je to Středozem, odpověděl, že,, je to jen staromódní slovo pro svět. 6 Je to svět, který svým popisem velmi připomíná středověkou Evropu. Zároveň s lidmi tu ale žijí také mnohé mytické bytosti. Hobity si ale Tolkien vymyslel sám. Je to malý národ, který žije celé věky v úrodné a krásné krajině nazývané Kraj a o okolní svět a ostatní národy se příliš nestará. Hobiti nevyhledávají dobrodružství a nemají rádi cestování. Svůj život tráví většinou na jednom místě a nespokojenější jsou ve své noře. Takový spokojený a ničím nerušený život si žije i jistý Bilbo Pytlík. Jeho klid ale záhy naruší návštěva čaroděje Gandalfa. Gandalf hledá společníka pro družinu trpaslíků vydávajících se na nebezpečnou výpravu za pokladem. Rozhodne se, že Bilbo by mohl být ten pravý. Tomu se taková představa moc nezamlouvá. Brzy se u něj ale začne scházet družina třinácti trpaslíků a začne probírat své plány na získání pokladu, který jim kdysi ukradl drak Šmak. Bilbo je proti své vůli přibrán do družiny a vydává se s trpaslíky na cestu. V družině má plnit funkci lupiče. Trpaslíci o Bilbovi pochybují, ten jim ale během cesty několikrát zachrání životy, a tak si vyslouží jejich uznání. Bilbo také během této výpravy nalézá v jeskyni jistý prsten, který do té doby vlastnil tvor jménem Glum. Tento prsten, jak záhy zjišťuje, je kouzelný. Ten, kdo si jej navlékne, se stává neviditelným. Prsten Bilbovi několikrát pomůže v těžkých situacích. Bilbo v sobě během výpravy objevuje odvahu, lásku k dobrodružství a k poznávání nových zemí a národů. Po mnoha peripetiích doputuje družina konečně k Osamělé hoře, kde drak hlídá poklad. Drak je 6 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů, s. 38 7

probuzen a opouští horu, aby prozkoumal okolí. To se mu stane osudným. Je zabit jedním z lidí, kteří žijí ve městě pod horou. Aby trpaslíci získali svůj poklad musí o něj svést ještě jednu bitvu. O jejich výpravě se cestou dozvěděly různé národy, které by si také chtěly činit nároky na poklad trpaslíci, skřeti, elfové a lidé. Vše dopadne dobře, když elfové, lidé a trpaslíci společně porážejí skřety. Poklad je spravedlivě rozdělen a Bilbo se vrací se svou odměnou a s prstenem zpět do Kraje. 1.5 Společenstvo Prstenu Společenstvo prstenu je prvním dílem trilogie Pán prstenů. Ačkoliv se jedná vlastně o pokračování Hobita, je tento příběh už ale spíše určen dospělým čtenářům, neboť je mnohem hlubší, složitější a temnější. Vše začíná rozhodnutím Bilba odejít z Kraje, vrátit se mezi elfy a přenechat svůj veškerý majetek svému adoptovanému synovci Frodovi. Přenechává mu, i když nerad, i kouzelný prsten, který našel v Glumově jeskyni. Frodo si pak žije spokojeným a klidným životem, který je ale po nějaké době narušen Gandalfem, který zjistil, že tento,,obyčejný kouzelný prsten je ve skutečnosti Jeden prsten. Tento Prsten vyrobil před dávnými věky temný pán Sauron, aby s jeho pomocí ovládl všechny svobodné národy Středozemě. Sauron byl ale poražen a Prsten mu byl odňat králem Isildurem. Prsten má však vlastní vůli, a tak Isildura opustil. Po nějaké době se dostal Prsten ke Glumovi a od něj potom k Bilbovi. Sauron ale získal svou moc zpět a chce najít svůj Prsten. Frodo tedy musí opustit Kraj a vydat se s Prstenem na cestu dřív, než si pro něj přijdou Sauronovi služebníci. Společnost mu dělají další tři hobiti Samvěd Křepelka, Smělmír Brandorád a Peregrin Bral. Cestou je však pronásledují Černí jezdci. Po mnoha nebezpečenstvích se hobitům podaří dostat do vesnice Hůrky, kde se k nim přidává člověk jménem Aragorn, který je spíše známý jako hraničář Chodec. Aragorn pomáhá hobitům při cestě do Roklinky, kde žijí elfové. Frodo je však cestou těžce raněn Černými jezdci. Do Roklinky se tak dostává na poslední chvíli. Poté co se Frodo uzdraví, je v Roklince uspořádána velká porada, na které jsou přítomni zástupci všech svobodných národů Středozemě trpaslíci, elfové, lidé. Je rozhodnuto, že Prsten musí být zničen. To lze ale provést jedině tak, že bude vhozen do ohňů Hory osudu, kde byl stvořen. Tohoto úkolu se zhostí Frodo. Někteří se rozhodnou 8

mu pomoci a tak vzniká Společenstvo Prstenu, družina devíti, kde jsou zastoupeni hobiti, elfové, lidé, trpaslíci a také čaroděj Gandalf. Putování je velmi nebezpečné a během cesty přes doly v Morii je probuzen zlý démon z dávných časů. Gandalf s tímto démon bojuje, ale bohužel spadne s balrogem do propasti. Zbytek družiny musí dál. Před skřety, kteří je pronásledují, se schovají v Lothlórienu v lesní říši elfů, kde se jim dostane pomoci a vybavení na další část cesty. Dál pokračují po řece. Když se po nějaké době usadí znovu na břehu, stojí před nimi rozhodnutí, kudy se vydat dál. Jeden ze členů Společenstva (člověk Boromir) se pokusí prsten Frodovi vzít. Frodo se tedy rozhodne pokračovat v cestě do Mordoru sám. Doprovází ho věrný Sam. 1.6 Dvě věže Děj Dvou věží navazuje přesně tam, kde skončilo Společenstvo. Zbytek družiny je napaden skřety. Boromir je zabit a Smíška s Pipinem unášejí skřeti na rozkaz čaroděje Sarumana, který také touží zmocnit se Prstenu. Zbývá Aragorn, Legolas a Gimli, kteří se vydávají po stopách skřetů, aby zachránili hobity. Než však dostihnou skřety, je družina skřetů pobita jezdci z Rohanu a hobitům se podaří uniknout do nedalekého lesa Fangornu. V lese narazí na enta Stroumovouse (stromu podobná bytost, která se stará o ostatní stromy) a ten je vezme do své lesní říše. Aragorn a ostatní za nimi spěchají do lesa. Zde však narazí na čaroděje. Je to Gandalf, který se po souboji s démonem vrátil zpět na svět mnohem silnější. Už není Gandalf Šedý, ale nyní je to Gandalf Bílý. Gandalf se s ostatními vydává do Rohanské říše za králem Théodenem, aby ho varoval před Sarumanem, který změnil strany, a vyzval ho k boji proti němu. S rohanským lidem se vydávají do pevnosti Helmův žleb, kde jsou obléháni armádou Sarumanových skřetů. Skřeti jsou poraženi a král Théoden se s vojskem vydává přímo do Sarumanovy pevnosti. Zde se Aragorn a zbytek družiny shledávají se Smíškem a Pipinem, kteří přesvědčili enty, aby se také zapojili do boje. Saruman je poražen. Sauron se okamžitě dozvídá o jeho porážce a chystá se na válku. Mezitím pokračuje putování Froda a Sama. Cestou je napadne Glum, který stále touží po Prstenu, ale Frodo ho zkrotí a přiměje ho, aby je odvedl do Mordoru. Brána do Mordoru je ale silně střežená a tak musí zvolit jinou cestu. Zajmou je ale muži z Gondoru. Mezi nimi je i Boromirův bratr Faramir, který také zatouží po Prstenu, nakonec je ale propustí a nechá jít. Glum stále touží po Prstenu, a tak zavede hobity do 9

podzemních tunelů, kde žije obrovská pavoučice Odula. Odula svým jedem ochromí Froda. Sam si myslí, že je Frodo mrtev, a tak bere jeho Prsten, aby dokonal poslání. Frodovo tělo poté naleznou skřeti a Sam se dozvídá, že Frodo je pouze omráčen. 1.7 Návrat krále Gandalf se s Pipinem vydává do Gondoru, kterému jako prvnímu hrozí Sauronův útok. Rohanský král Théoden zatím shromažďuje vojsko na pomoc Gondoru a Aragorn, který je ve skutečnosti dědicem gondorského trůnu, se vydává do horského průsmyku, kde je ukryto vojsko duchů, kteří v jedné dávné válce zradili Gondor. Aragorn je vyzve, aby Gondoru pomohli a získali tak zpět svou čest a svobodu. Sauronův útok na Gondor je tedy odražen. Gandalf se od Faramira dozvídá o setkání s Frodem. Chce tedy upoutat Sauronovu pozornost, aby Frodo mohl nepozorovaně projít Modorem k Hoře osudu. Veškerá naděje totiž spočívá ve zničení Prstenu. Aragorn tedy opět shromažduje vojsko, se kterým táhne před mordorskou bránu. Sauron se domnívá, že Prsten je ve vojsku. Mezitím Sam osvobodí Froda a vydávají se na poslední úsek své cesty. Když konečně dorazí k Hoře, Frodo je už velmi vyčerpaný a podlehne moci Prstenu, prohlásí ho za svůj. V tu chvíli s ním ale o Prsten začne bojovat Glum, který je nepřestal pronásledovat. Nakonec ukousne Frodovi prst i s Prstenem. Ztratí však rovnováhu a padá do ohně Hory osudu i s Prstenem. Prsten je zničen a poslání dokonáno. Sauron ztrácí svou sílu a jeho říše se hroutí. Příběh končí korunováním Aragorna králem Gondoru. Hobiti se vrací zpět do Kraje. Frodo nakonec odplouvá s elfy do Zemí neumírajících. 10

2. Mytické prvky v Tolkienově díle Jak již bylo řečeno, Tolkienovou celoživotní vášní byly mýty a legendy, které jsou nositeli starobylé moudrosti. Není tedy divu, že se při svém pokusu vytvořit ucelenou mytologii pro svůj národ, inspiroval právě věky prověřenými mýty a legendami jiných národů. Jeho Středozem představuje náš svět, historické období je však smyšlené. Některé prvky jsou jeho vlastní invencí, některé převzal z mýtů a pověstí. Jedná se především o slova a názvy a také některé postavy nebo přesněji řečeno národy. Dalším důležitým prvkem, který se vyskytuje v mytologiích napříč světem, je motiv prstenu, se kterým je spojená nějaká síla či moc, a putování za tímto předmětem. Symbol nebo motiv prstenu se vyskytuje u všech pohanských národů. Podle některých badatelů se Tolkien snažil vytvořit jakýsi,,prototypický příběh, ke kterému bychom měli přistupovat jako k,,pravdivému, a který by věrohodně vysvětloval pozdější pohádky a pověsti. Angličané měli vidět ve světě Středozemě svůj archetypální předobraz. Tak je tedy Tolkienovo stvoření země Númenoru a její zničení potopením ekvivalentem a pokusem stvořit takový,,pravdivý příběh na pozadí báje o Atlantidě a stejně tak máme vidět počátek pohádky o Šípkové Růžence v činu Aragorna, který polibkem probudí raněnou spící rohanskou princeznu Éowyn. 7 Nelze ale říci, že Tolkienova mytologie je pouze,,slepencem postav a motivů z již existujících mýtů a pověstí. Tolkien sice některé motivy převzal, ale zároveň je naprosto inovativním způsobem přetvořil a obdařil úplně novým životem a kontextem. Především tak přetvořil právě motiv putování za Prstenem, které vlastně obrátil naruby. Zatímco v klasických mýtech, kde se tento motiv objevuje, končí tyto příběhy zkázou a absolutní zhoubou všech, kteří se prsten snažili získat (jak bude ukázáno později), u Tolkiena končí příběh tím, že jeho hrdina Prsten zničí na místě, kde byl stvořen a docílí tak zániku temných sil a míru v zemi. Tolkienova výprava tak vlastně není výpravou za získáním Prstenu, které by hrdinovi přineslo slávu a bohatství, ale výpravou za zničením Prstenu a to naopak přinese hrdinovi slávu a jeho zemi bohatsví. Protože ale já se v této práci snažím ukázat mýtický základ Tolkienova díla, v této kapitole dále poukáži právě na ty mytické prvky, kterými se Tolkien volně inspiroval při vytváření své vlastní mytologie. Přestože by se Tolkienovo dílo dalo srovnávat 7 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 15. 11

s různými mytologiemi, za nejdůležitější, které ovlivnily jeho tvorbu, považuji severské mýty a pověsti a dále pak keltské a anglosaské. 2.1 Severská mytologie a Tolkienovo dílo Termínem severská nebo také germánská mytologie označujeme soubor mýtů, pověstí a legend germánských kmenů ze Skandinávského poloostrova. V širším smyslu lze do severské mytologie zařadit i pověsti germánských Anglů a Sasů. Vikingové vyznávali pohanské náboženství a tudíž i jejich mytologie je pohanská. Měli mnoho bohů a bohyní. Byli však negramotní, takže záznamy o jejich víře a mytologii jsou velmi vzácné. Většina pramenů, které zaznamenávají tuto mytologii, byla sepsána mimo Skandinávii a byla tudíž už ovlivněna křesťanstvím. Prameny pocházející ze Skandinávie vznikly v pozdější době, a proto můžeme pouze spekulovat, do jaké míry jsou přesné. Nejdůležitějšími zdroji severské mytologie jsou Písňová Edda (Starší Edda), Prozaická Edda (Mladší Edda) a Skaldská poesie. 8 Severský pantheon je tvořen dvěma skupinami bohů. Jedni z nich jsou Ásové, kteří jsou zaměřeni spíše na válčení a nejvyšší z nich je bůh Ódin. Druhou skupinu tvoří Vanové, kteří jsou bohy plodnosti a hojnosti. Podle této mytologie je v našem vesmíru devět světů. Ásgard, který obývají Ásové, Álfheim říše Světlých elfů a Swartálfheim říše Temných elfů a trpaslíků, Niflheim je země chladu a ledu a domov prvních obrů, v Jötunheimu žijí Skalní a Mrazoví obři, Múspellsheim je ohnívý svět a domov ohnivých obrů, Vanaheim je domovem Vanů a Helheim je temná říše mrtvých a domov bohyně Hel. Její sídlo střeží velký pes Garm a uvnitř jsou uvězněni ztracení duchové zemřelých. Posledním světem je Midgard, který je domovem lidí. Tyto světy jsou navzájem propojeny světovým stromem-jasanem Yggdrasilem. Ásgard je s Midgardem spojen duhovým mostem Bifröstem. Pro severskou mytologii je typický určitý fatalismus. Duchové zemřelých bojovníků a hrdinů se shromažďují ve Valhalle v Ásgardu. Zde čekají až budou povolání k účasti v bojích, jež budou mít kataklyzmatický charakter (velké střetnutí živlů), a které se nazývají Ragnarök. V tomto velkém střetu proti sobě stanou bohové a obři a všech devět světů bude zničeno. Přesto není tato vize o konci zcela bez naděje. Ze starého 9, 10, 11 světa, který byl plný násilí, vznikne nový svět, který bude lepší a mírumilovnější. 8 PAGE, R. I. Severské mýty. 1997, s. 7-36. 9 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 29-35. 10 PAGE, R. I. Severské mýty. 1997. 12

U Tolkiena lze najít podobné prvky a rysy. Jeho svět je utvářen božskými mocnostmi Valar a Maiar, kteří žijí ve své vlastní říši Amanu. Tolkienova Středozem je pak doslovným překladem severského Midgard. Středozem je obydlena všemi národy, které se vyskytují v severské mytologii. Tolkien také dělí rod elfů na dvě hlavní plemena Eldar, což jsou Světlí elfové a Avari, kteří jsou označováni jako Temní elfové. Dalším národem vyskytujícím se ve Středozemi jsou trpaslíci. Tolkienovi elfové a trpaslíci sdílejí některé vlastnosti se svými severskými ekvivalenty. Avšak jeho trpaslíci a elfové jsou mnohem šíře popsáni a mají mnohem složitější genealogie. Ve Středozemi žijí i různí skalní obři, ohniví démoni a další stvoření. V neposlední řadě je to i domov lidí, kteří jsou zamýšleni jako Nástupci Prvorozených (elfů). Elfové a lidé nemají žít ve Středozemi bok po boku. Lidé se od elfů naučí různým moudrostem a vědomostem a několikrát společně vedle sebe stanou ve velkých a slavných bitvách proti zlu. Až ale přijde ten správný čas, přenechají elfové vládu nad Středozemí lidem a vrátí se zpět do země Amanu. Podobnost lze spatřit i v tom, že v Amanu v Mandosových síních se shromažďují duchové zemřelých elfů, tak jako duchové hrdinů ve Valhalle. I mezi božskými bytostmi Valar vyvstane temný pán/bůh zvaný Morgoth. Ten ze všeho nejvíce touží sám ovládnout Středozem. Zbuduje si velkou pevnost Angband, která je střežena vlkem Carcharothem. Uvnitř pevnosti vězní elfy, které mučí a přetvoří je tak ve strašné plemeno skřetů. Určitý fatalismus v podobě Konce světa tu lze také nalézt. Když na konci Prvního věku zatroubí herold Valar Eönwë na trubku (bitva mezi vikinskými bohy a obry vypukla poté, co herold bohů Heimdall zatroubil na svůj roh), vyjedou Valar do boje proti Morgothovi. Tato bitva vede k úplnému zničení Morgotha a Angbandu a zároveň způsobí i zánik krásných elfských říší pod vlnami moře. Tak končí První věk světa. 12 2.1.1 Sága o Völsunzích, Píseň o Nibelunzích a Prsten Nibelungů Pokud poukazujeme na Tolkienovu inspiraci severskými mýty, je také třeba zmínit slavnou severskou Ságu o Völsunzích a její pozdější německou verzi Píseň o Nibelunzích. Obě tyto pověsti obsahují prvky a motivy, kterými se Tolkien ve svém díle volně inspiroval. Sága o Völsunzích vypráví příběhy dynastií Völsungů a Nibelungů. Osudy těchto rodů byly spjaty s kouzelným prstenem Andvarinautem. Sága se skládá z více než čtyřiceti samostatných příběhů, které však na sebe navazují. 11 VÍZDALOVÁ, Ivana. Soumrak a prsten. 2000. 12 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 31-35. 13

Její podoba se měnila během několika staletí tak, jak byla pojímána a převyprávěna různými autory, klíčové motivy jsou ale stejné. 13 Pro nás je důležitá především ta část ságy, která popisuje pověst o Sigurdovi. Příběh o Sigurdovi a prstenu představuje základní pověst s motivem prstenu. Nebudu tak vyprávět děj celé Ságy, ale budou zde převyprávěny ty části příběhu, ve kterých se objevují motivy, kterými se Tolkien inspiroval, a které budou dále rozebrány. Začněme u Sigmunda. Sigmund je synem Völsunga, nejmocnějšího a nejsilnějšího z hunských králů. Při velké sešlosti Hunů, Vikingů a Gótů se najednou objeví šedovousý jednooký stařec a beze slova zarazí meč do kmene stromu přímo uprostřed místnosti a zase zmizí. Všichni poznají, že stařec byl Ódin a touží získat meč. Jediný, kdo má však sílu jej vytáhnout, je Sigmund a tím se stává Ódinovým vyvoleným bojovníkem. Po mnoha zkouškách a nelehkém životě se Sigmund stává hunským králem. V jedné bitvě s Vikingy se ale čepel jeho meče roztříští a Sigmund je smrtelně raněn. Než zemře, stihne však své těhotné manželce přikázat, aby úlomky meče posbírala. Zná totiž proroctví, které předpovídá, že jeho syn získá znovu skutým mečem cenu vyšší než kterýkoli jiný člověk. Sigmundova žena poté uprchne. Útočiště najde u vikinského krále v Dánsku, kde porodí syna Sigurda. Na dánském dvoře žije tajemný kovář Regin, který svým shrbeným tělem připomíná trpaslíka. Kovář se Sigurda ujme a naučí ho mnoha věcem, přesto za ta dlouhá léta mezi nimi nevznikne žádné hlubší pouto. Jednoho dne, když je Sigurd už dospělý, se Regin rozhodne, že mu vypoví příběh o své minulosti a odhalí, kdo vlastně je. Reginův otec kdysi získal od bohů Ódina, Honira a Lokiho zlatý poklad jako výkupné za smrt jednoho svého syna. Poklad, kterým se bohové vykoupili, pocházel od trpaslíka Andvariho. Andvari žádal Lokiho, aby si z pokladu směl ponechat alespoň prsten Andvarinaut, který měl schopnost plodit zlato a mnoho dalších schopností. Loki mu však tento prsten vyrval a utekl s ním. Trpaslík proto prsten proklel se slovy, že kdo bude vlastnit prsten a poklad, ten zhyne. Reginův otec poté poklad uložil do truhlic, ale prsten si nasadil. Prsten však působil na jeho syna Fáfnira tak, že otce zabil a prsten si ponechal. Pak přinutil svého bratra Regina, aby mu pomohl odnést poklad a ukrýt ho v Temném hvozdu. Pak nechal Regina 13 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 45 a 46. 14

jít. Fáfnir, kterého pohltila chamtivost a poklad, se pak postupem času proměnil v obludného draka. Sigurd tak pochopí Reginou výzvu a přijme ji. Regin slibuje Sigurdovi, že pokud zabije draka, dostane velkou část pokladu a Andvariho prsten. Na tuto výpravu mu znovu skuje otcův meč Gram, který přetne dřevo i železo. Regin poradí Sigurdovi, že draka zabije tak, že mu vrazí meč do měkkého břicha. Když je drak mrtev, Regin požaduje, aby Sigurd vyřízl a upekl jeho srdce. Tím že Regin srdce sní, převezme na sebe odpovědnost za drakovu smrt. Zatímco se srdce peče, vystříkne z něho krev a Sigurdovi potřísní prsty. Ten si je olízne a zjišťuje, že požitím dračí krve získal schopnost rozumět řeči ptáků. Ptáci vědí, že Regin je proradný. Jakmile totiž sní srdce svého bratra, získá velkou moudrost a zdatnost. Pak hodlá Sigurda zabít a okrást. Když to Sigurd vyslechne, neváhá a Regina okamžitě zabije. Získává tak i celý poklad. Sigurd pokračuje ve své výpravě. Jednoho dne doputuje do francké země. Tam na pahorku nalezne hořící kruh, v němž stojí kamenná věž. Sigurd se vrhá skrz plameny. Ve věži nachází spící Ódinovu valkýru Brynhild. Když jí vytrhne trn z hrdla, Brynhild procitá. Stávají se milenci, ale Sigurd si uvědomí, že ještě musí vykonat mnoho válečných činů, aby si Brynhild zasloužil. Zatímco Brynhild spí, nasadí jí Andvariho prsten a odjíždí. Když se valkýra probudí, nic z toho, co se stalo, si nepamatuje. Pouze ví, že musí čekat na bojovníka, který k ní pronikne ohnivým kruhem. Po nějaké době přijde Sigurd do Porýní, kde vládne král Nibelungů. Ten přijme věhlasného Sigurda velmi přátelsky. Sigurd se také stává důvěrným přítelem králových synů Gunnara, Hogniho a Guttorma. Královna Nibelungů Grimhild si přeje, aby se Sigurd oženil s její dcerou Gudrún. Ta Sigurda miluje, ale on miluje jinou. Královna, která je také čarodějka, tak namíchá nápoj, po kterém Sigurd zapomíná na Brynhild, zamiluje se do Gudrún a ožení se s ní. Mezitím do království dojde pověst o krásné dívce uvězněné v ohnivém kruhu. Gunnar chce dívku získat. Na výpravu s ním vyjede i Sigurd. Protože však Gunnar nedokáže proniknout ohnivým kruhem, vykoná za něj tento úkol Sigurd, který na sebe vezme Gunnarovu podobu a získá tak Brynhild. Brynhild mu nasadí svůj prsten, ale cítí, že něco není v pořádku. Na svatbě si Brynhild bere už pravého Gunnara. Jednoho dne se však dvě mladé královny začnou přít, čí manžel je lepší. Gudrún nerozvážně poví Brynhild pravdu a na důkaz jí ukáže Andavariho prsten, který jí Sigurd daroval. 15

Brynhild zuří a žádá po Gunnarovi Sigurdovu smrt. Gunnar však tento čin nechce sám vykonat, a tak k tomu přiměje Guttorma. Ten probodne spícího Sigurda. Sigurd však ještě stihne po Guttormovi mrštit svým mečem a tak i on umírá. Gudrún je zdrcená. Brynhild ale nemá ze své pomsty radost, a tak se v záchvatu žalu probodne Sigurdovým mečem. Gudrún truchlí pro svého manžela, její matka však opět připraví nápoj a Gudrún na vše zapomíná. Gunnar a Hogni se zmocňují Sigurdova pokladu a ukryjí ho v jeskyni v řece Rýnu. Chtějí se zbavit i Gudrún, a tak ji provdají za hunského krále Atliho. Atli však slyšel mnoho a zatouží po pokladu Nibelungů, kdykoli pohlédne na Gudrúnin prsten. Pozve tak její bratry na hostinu, když však vejdou do sálu, jsou napadeni hunskými bojovníky a zajati. Atli je však nedokáže přimět, aby mu vyzradili místo pokladu, a tak je nechává zabít. Gudrún se však pomstí. Zavraždí děti, které měla s Atlim a zabije i samotného Atliho. Poté zapálí celé královské sídlo. Odejde z hunské říše a bloudí, dokud nedojde k vysoké skále nad mořem. Nakonec skočí ze skály i s Andvariho prstenem. Takový je ve zkrácené podobě příběh o Sigurdovi. Píseň o Nibelunzích, která byla také již zmíněna, je německým národním eposem a přímým převyprávěním Ságy o Völsunzích. Byla sepsána na požadavek rakouského dvora neznámým autorem kolem roku 1200. Jména hlavních postav byla poněmčena. Místo Sigurda tu vystupuje Siegfried, místo Gudrún Kriemhilda, z Brynhild je Brunhilda, z Gunnara Gunther a z Andvariho je Alberich, který je strážcem pokladu Nibelungů. Mimo to vlastní kouzelný plášť Tarnkappe, který ho činí neviditelným. 14 Děj Písně o Nibelunzích je až na pár změn velmi podobný Sáze o Völsunzích. Siegfried je hrdinným synem nizozemského krále. Slávu si získal tím, že putoval na sever do bohaté země Nibelungů. Tam porazil dvanáct strážných obrů a také nibelunské muže a krále. Stal se tak pánem této země a majitelem obrovského pokladu. V této verzi příběhu však prsten, který vede ke zhoubě všech, není součástí tohoto pokladu. Siegfried pokračuje ve svých výpravách, zabíjí draka a po nějaké době přichází do Porýní, kde se spřátelí se třemi burgundskými králi. Siegfried pomůže jednomu z nich, Guntherovi, získat Brunhildu a sám se žení s jeho sestrou Kriemhildou. Když se Siegfried vydává za Gunthera, vezme Brunhildě její prsten a věnuje ho Kriemhildě. Dále už děj neobsahuje skoro žádné změny. Královny se pohádají, Siegfried je 14 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 101. 16

zavražděn, Burgundové získávají poklad a stávají se vlastně Nibelungy, poklad ukrývají do Rýna. Gunther provdá Kriemhildu za dunajského krále Hunů Etzela. Ta však touží po pomstě. Přemluví Etzela, aby pozval Nibelungy na oslavu. Tam je nechá všechny pobít. Sama zabije vlastního bratra Gunthera a Hagena. Její manžel a ostatní jsou jejím chováním zděšeni a jeden z rytířů ji okamžitě zabíjí. Všichni Nibelungové jsou mrtví, jejich poklad je ztracen a Kriemhilda je pohřbena i s prstenem. Své konečné verze se tato severská legenda dočkala roku 1874, kdy německý skladatel Richard Wagner dokončil svou čtyřdílnou operu Prsten Nibelungů. Libreto napsal Wagner sám, přičemž vycházel přímo z epického mýtu. V příběhu udělal však několik změn, neboť se snažil propojit některé rozdílné prvky Ságy o Völsunzích a Písně o Nibelunzích. Trpaslík Alberich se dozví, že zlato, které leží na dně Rýna, obdaří svého majitele velkou mocí, pokud z něj bude ukován prsten. Alberich tak donutí trpaslíka Mima, aby mu prsten ukoval. Mezitím staví dva obři, Fasolt a Fafner, Valhallu pro Wotana (Wotan je germánským ekvivalentem Ódina.). Loge přemluví obry, aby si jako odměnu vyžádali Alberichův prsten. Wotan a Loge lstivě připraví trpaslíka o prsten a donutí ho, aby jim s ním vydal i Tarnhelm (přilbu neviditelnosti) a zlatý poklad. Alberich pak prsten prokleje. Wotan začíná propadat moci prstenu, ale nakonec jej vydá obrům a ti o něj soupeří. Fafner zabije Fasolta, získá prsten a později se promění v draka. V další části příběhu se Mime pokouší opravit Siegfriedův meč. Nedokáže to však, a tak ho Siegfried skuje sám. Mečem pak zabije draka Fafnera. Náhodou ochutná dračí krev a získává schopnost rozumět ptákům, od kterých se dozví o pokladu a prstenu. Mezitím se k jeskyni dostanou trpaslíci Mim a Alberich. Málem se zabijí kvůli hádce o prsten. Když se objeví Siegfried, Alberich uprchne, ale Mime Siegfrieda napadne a ten trpaslíka zabije. Siegfried pak zachrání valkýru Brunhildu z věže, která stojí uprostřed ohnivého kruhu a příběh tak pokračuje dál. 15 2.1.2 Motivy legendy o Sigurdovi/Siegfriedovi v Tolkienově díle 16 Když už jsme zde rozebrali děj příběhu o Sigurdovi a v pozdějších verzích o Siegfiedovi, můžeme se soustředit na ty motivy legendy, které se také objevují v Tolkienově mýtickém světě. 15 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů. 1972, s. 141 a 142. 16 CARTER, Lin. Tolkien: Zákulisí Pána prstenů. 1972, s. 143-144. 17

Jedním z těchto motivů je drak, který střeží poklad. V Hobitovi se objevuje drak Šmak, který zabral celé trpasličí město i s jeho velkým pokladem. Po mnoho let střeží drak tento poklad a připraví ho o něj až družina třinácti trpaslíků, kterou doprovází hobit Bilbo. Další podobností je způsob, kterým je drak zabit. Není mu například useknuta hlava tak, jak je to běžné v jiných legendách. Jediným místem, kde je možno draka probodnout a zabít, je nekryté místo na prsou. Také Sigurd mohl draka Fáfnira zabít pouze tímto způsobem. Za zmínku ještě možná stojí, že Tolkien využil v Hobitovi také motiv schopnosti rozumět řeči ptáků. Tuto schopnost tu ale nikdo nezískává tím, že by ochutnal dračí krev. Je to starobylá schopnost trpaslíků, díky které se hrdinové Hobita od krkavce dozvídají, že drak je mrtev. Dalším a asi tím nejdůležitějším motivem je motiv prstenu. Prsten je zdrojem Sigurdovy/Siegfiedovy slávy a bohatství, zároveň ale přináší zhoubu všem, kteří s ním přijdou do styku. Podobně pak je i Tolkienův Jeden prsten zdrojem velké síly a moci, ale zároveň vede svého nositele do záhuby. Byl stvořen Sauronem za jediným účelem, aby mu pomohl podmanit si celou Středozem. Prsten představuje čisté zlo. I ten nejušlechtilejší člověk, který by ho chtěl použít pro dobrou věc, by nakonec propadl zlu. Prsten má vlastní vůli. V této souvislosti lze také poukázat na motiv určitého mravního poklesu, který způsobuje Prsten jak svému majiteli, tak lidem v jeho okolí. Ti propadají lačnosti, chamtivosti a touze po Prstenu a moci, kterou by jim přinesl. Také bychom měli zmínit motiv neviditelnosti. V Písni o Nibelunzích vlastní trpaslík Alberich kouzelný plášť Tarnkappe, který ho činí neviditelným, v Prstenu Nibelungů má pak Alberich místo neviditelného pláště Tarnhelm, přilbu neviditelnosti. V Pánovi prstenů a Hobitovi má tuto vlastnost samotný Prsten. Jakmile si ho Bilbo nebo Frodo nasadí, stávají se neviditelnými. Gandalf však Froda varuje, aby Prsten nenasazoval, protože jeho moc pak přitahuje Sauronovy sluhy a jeho nositel začne rychleji propadat zlu, pokud jej bude nosit. Podobnost můžeme také spatřovat v hádce dvou trpaslíků (Albericha a Mima), kteří se kvůli sporu o prsten navzájem málem zabijí a také dvou obrů (Fasolt a Fafner), kteří se o prsten poperou a spor končí smrtí jednoho z nich. Tento motiv se u Tokiena objevuje, když popisuje, jak Prsten získal Glum. Glum se kdysi jmenoval Sméagol a patřil k Říčnímu národu. Prsten našel jeho bratranec Déagol, Sméagol po něm ale zatoužil a svého bratrance zabil. Poté utekl i s Prstenem do jeskyní v Mlžných horách a stalo se z něj zubožené a rozpolcené stvoření, kterému se začalo říkat Glum. Glumovu posedlost Prstenem lze srovnat s posedlostí trpaslíka Mima, který svedl o prsten souboj 18

i s Siegfiedem, který ho zabil. V Pánovi prstenů skončí Glum podobně. Bojuje s Frodem o Prsten, který mu nakonec ukousne z ruky. Ztratí však rovnováhu, a tak padá i s Prstenem do ohně Hory osudu. Posledním motivem je motiv meče, který je zlomen a znovu skut. Sigmund zná věštbu, která praví, že jeho syn získá znovu skutým mečem slávu, moc a bohatství jako nikdo před ním. V Pánovi prstenů střeží královský dědic Aragorn úlomky Elendilova meče Narsilu (Elendilův syn Isildur Narsilem uťal Sauronovu ruku i s Prstenem a tím ho porazil. Protože ho ale Prsten očaroval a Isildur ho nezničil, přežil tak i Sauron). Se znovu spojeným Narsilem, který dostane nové jméno Andúril, se Aragorn vydává na výpravu jako člen Společenstva, svede několik bitev a stává se králem Gondoru. 2.2 Tolkienův svět a keltské mýty Pokud zkoumáme Tolkienovu inspiraci starověkými mýty, neměli bychom vynechat keltskou mytologii. Jen pro zajímavost, nejdůležitějším dochovaným zdrojem velšské keltské lidové moudrosti je Červená kniha z Hergestu. Tolkien pak ve svém díle jmenuje jako nejdůležitější pramen pojednávající o konci Třetího věku, Válce o Prsten a zdroj elfské moudrosti Červenou knihu Západní marky. David Day ve své knize Tolkienův prsten tvrdí, že keltská mytologie ovlivnila Tolkiena asi nejvíce v jeho pojetí elfů. Elfové byli do té doby v literatuře velmi neurčitě definováni. Původně pocházejí ze severských mýtů, kde se vyskytovali jako Álfové. Elfové byli vždy úzce spojováni s přírodou a většinou byli popisováni jako malinkatí skřítci, trpaslíci nebo víly. Tolkienovi elfové jsou však na hony vzdáleni tomuto popisu a Day se domnívá, že Tolkien se při svém pojetí elfů inspiroval irskými nesmrtelnými bohy Tuatha Dé Danann a jejich následovníky Aes Sidhe. 17 Jitka Vlčková ve své knize píše, že Tutha Dé Danannové byli bohové prvních Keltů, kteří přišli do Irska ve 4. století před n. l. Jejich protivníky byli Fomóriové, bohové původních obyvatel. Tuatha Dé Danann, neboli,,lid bohyně Danu přišli do Irska ze své pravlasti, která se nalézala někde severně od Irska a přinesli s sebou velké vědění a umění. 18 Existují dvě verze příběhu o jejich příchodu do Irska. Jedna tvrdí, že do Irska přišli 1. května (na svátek Beltene), když druid zatemnil nebe a jejich příchod tak vypadal, jako by sestoupili z nebe. Druhá verze příběhu vypráví, že připluli na lodích, které po 17 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 79-80. 18 VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. 2002, s. 296-298. 19

příjezdu spálili, aby tak ukázali, že chtějí zůstat v Irsku navždy. Do Irska přivezli čtyři magické předměty: kámen Fál, Lugův oštěp, Nuadův meč a Dagův kotlík. 19 Stejně jako Tuatha Dé Danann jsou Tolkienovi elfové nositeli prastaré moudrosti, rozumí řeči zvířat, milují hudbu a básně a skládají tak dokonalé písně. Je to sličný národ, vyšší a silnější než jsou lidé. Jsou nesmrtelní v tom smyslu, že nestárnou, netrpí nemocemi, mohou však být zabiti. Jsou velice zruční, jejich řemeslné tvorbě se lidská tvorba nemůže rovnat. Vlastní mnoho mocných předmětů a mají mnoho různých schopností které lidem připadají kouzelné. Přesto však s příchodem lidí postupně opouští Středozem, odplouvají na Západ do Zemí neumírajících. Stejně tak se po nějaké době stáhli Tuatha Dé Danann do sídhů (kopců nebo mohyl) a stali se tak Aes Sídhe (,,lidem z kopců ). V jejich říši plynul čas mnohem pomaleji než na zemi. Některým smrtelným lidem bylo umožňováno navštívit jejich říši, většinou se ale tito smrtelníci již nevrátili zpět. Pokud však některý ze smrtelných lidí opustil říši Sídhů a vrátil se zpět na zem, zažil obrovský skok v čase a on zestárl nebo zemřel. Takové podobné skoky v čase zažívají i hrdinové Tolkienova díla, když navštíví poslední pozůstatky elfských říší ve Středozemi jako například Roklinku nebo Lothlórien, kde čas plyne pomaleji. Jak je vidět, Tolkien se při vytváření elfského národa inspiroval keltskými mýty, přesto ale přispěl tomuto národu vlastními myšlenkami, vytvořil celou civilizaci a vymyslel pro něj rozsáhlou historii a vlastní jazyky. Celou tuto pečlivě stvořenou civilizaci obohatil o rozsáhlé genealogie a rodokmeny jednotlivých elfských rodů. Day dále uvádí, že Tolkien se zřejmě nechal inspirovat i jinými keltskými postavami. Jako příklad uvádí Valu Oromëho, kterého bychom mohli nazvat bohem lovu. Oromë se v sindarském jazyce (Tolkienův smyšlený elfský jazyk) nazývá Araw. Vypadá to, že Oromë neboli Araw je téměř totožný s velšským bohem lovu, který se nazývá Arawn. Oba navíc jezdí na obrovském nesmrtelném koni a mají smečku nadpřirozených psů. Day také poukazuje na to, že v keltských legendách se často objevuje postava,,paní v bílém. Když si tyto,,paní v bílém berou smrtelné hrdiny, musí tito hrdinové podle keltské tradice vždy překonat nějaké překážky. Dokládá to na velšské pověsti o námluvách u Olwyn. Olwyn měla pleť bílou jako sníh a byla nejkrásnější dívkou své doby. Po každém jejím kroku vyrašil bílý jetel. Získat její ruku bylo velmi obtížné, protože bylo třeba shromáždit všechny poklady Británie. 20 19 EDEL, Momo a Bertram Wallrath. Keltové: Duchovní děti Evropy. 2009, s. 32. 20 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 82. 20

U Tolkiena můžeme najít takovéto,,paní v bílém hned dvě. V Silmarillionu se objevuje pověst o Berenovi a Lúthien. Lúthien byla elfská princezna, nejkrásnější žena své doby a její pleť zářila jako sníh. Když se narodila, rozkvetla poprvé bílá hvězdičkovitá květina nifredil a tato květina pak kvetla i na její mohyle. Breren, který se do Lúthien zamiloval, byl obyčejný člověk. Podle Lúthienina otce jí nebyl hoden. Její ruku mohl dostat jedině tak, že získá klenot silmaril, což byl v podstatě nadlidský úkol. V Pánovi prstenů pak postavu,,paní v bílém ztělesňuje elfská princezna Arwen, která je vlastně vzdáleným potomkem Berena a Lúthien. Arwen je taktéž nejkrásnější žena své doby a její pleť je opět bílá jako sníh. Je tu také spojitost s bílým kvítkem nifredilem, který po její smrti kvetl věčně na její mohyle. Do Arwen se zamiloval smrtelný hrdina a královský dědic Aragorn. Podmínkou pro získání její ruky bylo, že bude zničen Jeden prsten. Obě elfky, Lúthien i Arwen, se kvůli lásce k smrtelným lidem musely vzdát své nesmrtelnosti. Day dále dokládá Tolkienovu inspiraci Kelty, když poukazuje na Tolkienem stvořený elfský jazyk sindarštinu, ve které elfská osobní a místní jména vychází především z velštiny. Jako příklad uvádí několik slov. Třeba,,mal znamená zlato jak v sindarštině, tak ve velštině. Velšské,,caer znamená pevnost a v sindarštině je to,,caras. Některá slova jsou stejná, ale jejich významy se liší:,,nar je velšsky,,pán a sindrasky,,slunce. V některých slovech pak můžeme najít zvláštní spojitosti:,,iar je v sindarštině,,starý a velšsky znamená,,slepice, kdežto velšské slovo,,hen (anglicky slepice) zase znamená,,starý. Některá jména Tolkienových postav jsou pak přímo přejatá z velštiny jako například Morwen nebo Bard. 21 2.3 Anglosaské prvky v Tolkienově díle 22 Vzhledem k tomu, že anglosaská kultura výrazně ovlivnila podobu současné britské kultury a že Tolkienovým cílem bylo obnovit mytologii a literaturu starodávné Anglie, je v celku logické, že jedním ze zdrojů při vytváření této mytologie se mu staly některé známé anglosaské báje a anglosaština neboli staroangličtina. Zatímco tedy elfská jména mají velšský původ a trpasličí zase islandský, tak většina jmen lidí a jména, která dávají lidé jiným národům a plemenům, vycházejí z anglosaštiny. Například Éowyn znamená,, jezdkyně na koni, Théoden je,,náčelník národa, ent je staroanglické slovo pro obra a orc je skřet nebo démon. 21 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 83. 22 DAY, David. Tolkienův prsten. 1999, s. 83-89. 21