VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Manželství a registrované partnerství v České republice a ve Francii Bakalářská práce Autorka: Michaela Strašíková Vedoucí práce: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Jihlava 2016

Copyright 2016 Michaela Strašíková

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří mi po celou dobu studia byli velkou oporou.

Anotace Bakalářská práce se věnuje manželství a registrovanému partnerství v České republice a ve Francii. Teoretická část práce se zabývá základními pojmy daného tématu, jako například - majetkoprávní vztahy, vyživovací povinnost mezi manželi a registrovanými partnery či osvojením dítěte registrovanými partnery. Praktická část práce je realizována formou kvantitativního výzkumu, a to metodou dotazníku, který je zaměřen na komparaci mínění obyvatel ze Středočeského kraje v České republice a obyvatel z regionu Champagne - Ardenne ve Francii a zabývá se převážně vnímáním homosexuality a otázkami možného manželství či adopce stejnopohlavními páry. Klíčová slova adopce, manželství, majetkoprávní vztahy, registrované partnerství, vyživovací povinnost Annotation My bachelor work s topic is marriage and registered partnership in the Czech Republic and France. Basic ideas of theoretical part are the property relations, marriage couple s or registered partners s maintenance obligations, adoption of registered partners. Practical part was created via questionnaire focused on comparison of opinions of Central Bohemian Region s nad Champagne-Ardenne s residents and follows up perception of homosexuality and possible marriage s questions and adoption same sex couples. Key words adoption, marriage, property relations, registered partnership, maintenance obligations

Obsah ÚVOD... 9 TEORETICKÁ ČÁST... 11 I. ČESKÁ REPUBLIKA... 12 1 MANŽELSTVÍ... 12 1.1 VZNIK MANŽELSTVÍ... 13 1.2 DRUHY SŇATKŮ... 15 1.2.1 Sňatek občanský... 15 1.2.2 Sňatek církevní... 15 2 MANŽELSKÉ MAJETKOVÉ PRÁVO... 15 2.1 SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ... 16 2.2 ZÁKONNÝ REŽIM... 17 2.3 ZÁNIK A VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ... 18 3 ZÁNIK MANŽELSTVÍ... 18 3.1 ROZVOD... 18 4 VYŽIVOVACÍ POVINNOST... 19 4.1 VÝŽIVNÉ MEZI MANŽELY... 20 5 OSVOJENÍ... 21 6 REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ... 22 6.1 VZNIK PARTNERSTVÍ... 23 6.2 POVINNOSTI A PRÁVA PARTNERŮ... 23 6.3 OSVOJENÍ V REGISTROVANÉM PARTNERSTVÍ... 25 6.4 ZÁNIK REGISTROVANÉHO PARTNERSTVÍ... 26 II. FRANCIE... 26 1 MANŽELSTVÍ... 26 1.1 VZNIK MANŽELSTVÍ... 27 2 PRÁVA A POVINNOSTI MANŽELŮ... 29 2.1 OSOBNÍ VZTAHY MANŽELŮ... 29 2.3 MANŽELSKÉ MAJETKOVÉ PRÁVO... 30 3 ZÁNIK MANŽELSTVÍ... 31 3.1 ROZVOD VE VZÁJEMNÉ SHODĚ... 32

3.2 ROZVOD PRO DEFINITIVNÍ NARUŠENÍ SVAZKU... 32 3.3 ROZVOD NA ZÁKLADĚ VINY... 33 4 VYŽIVOVACÍ POVINNOST... 33 4.1 VÝŽIVNÉ MEZI MANŽELY... 33 5 REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ... 34 5.1 VZNIK PACS... 34 5.2 MAJETKOVÉ VZTAHY... 35 5.3 ZÁNIK PACS... 36 6 OSVOJENÍ... 36 PRAKTICKÁ ČÁST... 38 1 VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU... 39 2 VÝZKUMNÉ CÍLE A FORMULACE HYPOTÉZ... 39 2.1 METODA VÝZKUMU... 40 2.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR... 40 3 PREZENTACE A INTERPRETACE DAT... 41 3.1 POPISNÁ STATISTIKA... 41 3.2 KOMPARACE VYBRANÝCH OTÁZEK POMOCÍ GRAFŮ... 59 3.3 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU DISKUSE... 62 ZÁVĚR... 70 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 73 SEZNAM ZKRATEK... 78 SEZNAM GRAFŮ... 79 SEZNAM PŘÍLOH... 81

Úvod Pro téma bakalářské práce bylo zvoleno manželství a registrované partnerství v České republice a ve Francii. Toto téma pohlíží na zmíněné instituce manželství a registrované partnerství rozlišně a porovnává právní úpravu České republiky a Francie, přičemž dále věnuje pozornost možnosti adopce registrovanými páry. Tato tématika je velmi ožehavá a médii často zmiňována, budu se ji tedy snažit objasnit z více úhlů pohledu. Motivem ke zkoumání této problematiky je můj zájem o legalizaci osvojování dětí registrovanými partnery. Osvojovat děti mohou osoby za určitých podmínek pouze jako jednotlivci, manželé jako pár, ale bohužel registrovaní partneři si nemohou u nás v České republice osvojit ani dítě svého partnera či partnerky. Primárním cílem bakalářské práce je zjistit, zda jsou lidé z francouzského regionu Champagne - Ardene spokojeni s přijetím zákona z roku 2013, který povoluje sňatky homosexuálů a také adopci těmito páry v porovnání s českým krajem Středočeským, kdy jeho obyvatelé zvažují otázky, které by se v brzké době mohly uskutečnit. Samozřejmé jsou též komparace různých názorů, které by dle mne mohly ovlivnit snížení homofobie nynější populace. Teoretická část bakalářské práce je rozdělena dle popisovaných zemí (Česká republika, Francie) na šest kapitol. První kapitola popisuje za jakých okolností je možno uzavřít sňatek a jeho druhy. Další se zaměřuje na manželské majetkové právo a řeší společné jmění manželů, jeho zákonný režim a vypořádání společného jmění, přičemž francouzský právní řád popisuje především práva a povinnosti manželů, jejich vztahy, ale také zmiňuje též manželské majetkové právo. Třetí kapitola se věnuje popisu zániku manželství a jeho typům, jako je například rozvod či smrt jednoho z manželů. Čtvrtá kapitola práce objasňuje, jak funguje vyživovací povinnost, na kterou navazuje pátá kapitola pojednávající o náhradní rodinné péči ve formě adopce dítěte. Jaké podmínky musí splňovat člověk, který dítě chce adoptovat a jaké dítě vlastně adoptovat lze. Poslední a závěrečnou kapitolou teoretické práce je registrované partnerství, kde je popsáno, jak partnerství vzniká, jaká práva a povinnosti mají partneři na rozdíl od manželů, jak partnerství zanikne a též je zde vysvětleno, zda a jakým způsobem adopce u registrovaných partnerů funguje. 9

Praktická část bakalářské práce obsahuje kvantitativní výzkum, který je realizován pomocí internetového dotazníku. Tato část práce se pokouší zodpovědět mé výzkumné hypotézy. Kvantitativní výzkum byl zvolen především z důvodu získání vyššího množství respondentů s jejich názory na problematiku adopce dítěte homosexuálními páry, přičemž by se jednalo o dítě jejich partnera/partnerky. Dále je zde popsána možnost adopce dětí z ústavní péče těmito páry a i dokonce manželství stejnopohlavních párů. Tyto otázky jsou zohledněné pro české respondenty, jelikož Francouzi již od roku 2013 mají platnou právní úpravu pro manželství stejnopohlavních párů i adopce. 10

TEORETICKÁ ČÁST 11

I. Česká republika 1 Manželství Dle ustanovení 655 NOZ je manželství trvalým svazkem muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon, přičemž zásadní významem manželství je zřízení rodiny, dostatečná výchova dětí a reciproční opora a pomoc. Rodina je přirozeně chápána jako společnost, která utváří vrozené vybavení a prostý status člověka. Zakládá se, jak již bylo řečeno manželstvím, do jehož svazku je vtáhla sama příroda a v tomto poutu se pak rodí děti, které prodlužují existenci celé rodiny, drží humánní společnost při životě a kompenzují ztráty rodiny. 1 Zhruba od poloviny 60. let se v České republice, také jako v ostatních socialistických zemích vytvořil tzv. východoevropský model demografického chování. Shodoval se s životním stylem, ke kterému státy reálného socialismu své obyvatele směrovaly a mimo to i v úsilí zabezpečit reprodukci, a tím citovat vlídný společenský rozvoj, a současně udržovat zvyšování počtu příštího práceschopného obyvatelstva a množství vojáků. Do pracovního poměru nastupoval skoro každý člověk, včetně vdaných žen. V nynějším moderním světě se manželství stává více privátní otázkou snoubenců, než jak tomu bylo dříve. Připomínky a rady od staršího příbuzenstva směrované na mladé ženy jsou stále v módě, ale je jisté a směrodatné, že rozhodnutí je na nich samotných. Někdejší manželství byla smlouvána mezi rodinami a nebrala se v potaz láska či zamilovanost. 2 Současná česká rodina má několik typických rysů, které definují i samotné jedince rodiny, jako je např. zaměřenost na zájem jednotlivce, kdy on upřednostňuje své vlastní potřeby před zájmy druhých, hledá štěstí a význam svého života. Tato charakteristika je možnou reakcí na poválečná léta, kdy to bylo zcela jinak, obráceně a používala se slova kolektiv, hromadné zájmy, společné cíle. Dále je častěji přítomné, že manželství se odkládá a chybí trvalost vztahu, kdy se člověk nechce obětovat pro rodinu. Vznikají alternativy společného soužití dvou osob s co nejvolnějšími a svobodnými 1 MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina: (mýty a skutečnosti). 1. vyd. Brno: Blok, 1990, 17 s. ISBN 80-7029- 018-8 2 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 84 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-53-2. 12

příležitostmi, jako např. manželství na zkoušku, úmyslná bezdětnost kvůli dosažitelné kariéře a vyšších cílů nynějších žen, osamělé matky apod. V souvislosti s emancipací se stírají mužské a ženské role. Vládne taková individuální koncepce, že všichni požadují mnoho a nesrovnatelně tolik dávají. 3 Po roce 1989 prodělala česká rodina mnoho osudných změn. Pokles porodnosti, sňatečnosti, narůst věku při vstupu do manželství a odklad početí prvního dítěte. Je možno přisuzovat tyto přechody ke vzrůstající míře nerovných příjmů a bohatství? Ano, ovšem. Zvýšila se také zejména míra nezaměstnanosti a strach z bídy (chudoby). 1.1 Vznik manželství Ustanovení 656 odst. 1 NOZ říká, že manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství, že spolu vstupují do manželství. Nynější úprava používá pojem projev vůle namísto svobodného a úplného souhlasného prohlášení. Manželství vznikne i jinak než slovně, kdy typicky půjde o určitý druh rituálu oprávněné církve nebo náboženské společnosti. Je nutno zmínit i situaci, kdy je jeden ze snoubenců osobou němou, neslyšící, nemluvící česky či nerozumějící česky, tu řeší ustanovení 39 ZMat, které závazně vyžaduje přítomnost tlumočníka. Do manželství může vstoupit každá osoba, které nebrání žádná ze zákonných překážek. Jednou z nich je zletilost a plná svéprávnost člověka, i když v některých mimořádných případech lze uzavřít manželství, pokud jsou pro to závažné důvody a osoba dovršila šestnácti let věku. Manželství není možné uzavřít ani s jedincem, který má svéprávnost v této oblasti omezenou a též s tím u koho přetrvává svazek manželský či registrované partnerství nebo podobný svazek uzavřený v zahraničí a stále trvá. Dále nelze uzavřít manželství mezi potomstvem a předky a ani mezi sourozenci a to platí i v případě osvojení. Stejné je to u osob, jako je poručník a poručenec i pěstoun a dítě svěřené do péče. 4 Ustanovení 656 odst. 2 NOZ charakterizuje sňatečný obřad jako veřejný a slavnostní a vyžaduje se přítomnost dvou svědků. Svědek plní v rámci sňatečného obřadu zvlášť funkci důkazní. Pokud by došlo k zneplatnění manželství či dokázání manželství 3 FIALOVÁ, Ludmila. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, 10-11 s. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-87-7. 4 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 336 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 13

neexistenčního, jsou právě svědci bráni jako důkazní prostředek dle ustanovení 125 a násl. OSŘ. Tedy primární úlohou svědků je dosvědčit, že projev vůle muže i ženy byl svobodný a úplný a tudíž svědek musí být osobou svéprávnou (způsobilost k právním úkonům). 5 Snoubenci při sňatečném obřadu rozhodnou, že: Jedno z příjmení snoubenců přijmou jako společné, nebo oba dva si vlastní příjmení ponechají (je možná i pozdější změna prohlášení u orgánu veřejné moci že se shodli užívat společné příjmení), či jedno z příjmení bude jejich společné a ten, kdo si chce ponechat i své rodné příjmení, bude za společným příjmením užívat i toto. 6 Po tomto prohlášení na obřadu se počítá s tím, že jednu z variant bude uplatňovat i jejich společné dítě. Před uzavřením manželství musí snoubenci vyplnit nařízený formulář, který postoupí matričnímu úřadu spadajícího do správního obvodu, kde má manželství vzniknout. Pokud je osoba vstupující do svazku manželského; osobou zapsanou k trvalému pobytu v České republice, je povinnost k již zmíněnému tiskopisu přiložit rodný list, dokument státního občanství, výpis z evidence obyvatel o trvalém bydlišti i o trvalém stavu. Nešťastné události jako rozvod a úmrtí manžela se musí také doložit, a to pravomocným rozsudkem o rozvodu předešlého manželství či úmrtní listinou zesnulého manžela. Pokud bude jeden ze snoubenců cizincem, musí při uzavírání manželství přiložit potvrzenou písemnost od Policie České republiky o kompetenci pobytu v teritoriu České republiky (nesmí být starší 7 pracovních dnů ke dni počátku manželství). To se ovšem netýká občana Evropské unie nebo občana dalšího státu smluvní Dohody o Evropském hospodářském prostoru a jeho příslušníků rodiny. Do manželství může vstoupit i osoba 16 let věku, která přiloží k nařízenému tiskopisu soudní rozhodnutí, které povoluje uzavření manželství. 7 5 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 336 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 6 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 71-72 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 7 Zákon č.301/200 Sb.,o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. www.zakonyprolidi.cz.[online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-312 14

1.2 Druhy sňatků 1.2.1 Sňatek občanský Pokud snoubenci dají najevo, že společně vkročí do manželství, osobně před institucí veřejné moci vykonávající sňatečný obřad za přítomnosti matrikáře, jde o občanský sňatek. 8 1.2.2 Sňatek církevní Možnost výběru mezi sňatkem církevním a občanským je relativně nový, vždyť zrovnoprávnění obou forem sňatku přinesla až novela ZOR provedená zákonem č. 234/1992 Sb., a to z důvodu, co největšího zmírnění intervence církve do tehdejšího socialistického práva. Zda snoubenci vysloví rozhodnutí, že společně vkráčí do manželství, samostatně před ústavem církve nebo náboženské společnosti kompetentní k tomu, jedná se o církevní sňatek. Pro uzavření církevního sňatku je třeba člověku, který oddává, odevzdat osvědčení od matričního úřadu, které není starší šesti měsíců, a kde se potvrzují stanovené požadavky pro vstup do manželství. Jestliže byl církevní sňatek již uzavřen, oddávající má povinnost doručit protokol o uzavření manželství spádově příslušnému matričnímu úřadu do tří pracovních dnů. 9 2 Manželské majetkové právo V manželství mají manželé základní povinnosti, jako je například uspokojování potřeb rodiny, vzájemné zastupování a také respektování důstojnosti, společně pečovat o děti a vzájemně si pomáhat. Důležitým elementem je zejména vzájemná solidarita, která bývá někdy jedním z manželů zneužívána v ekonomické oblasti. Tudíž je na místě zohlednit konkrétní specifika, která by měla napomoci k naplnění hlavních významů manželství, a to je povinnost manželů podporovat se a pomáhat si navzájem a dále samozřejmě naplnit funkci rodiny (vztahové podpory, výchovně socializační, ekonomickou). Režim majetkových vztahů vychází z národních, historických, právních 8 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 336 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 9 tamtéž 15

a kulturních tradic a zvyklostí. 10 Manželský majetkový režim je způsob, kterým jsou upravena práva a povinnosti manželů k odlišným skupinám majetku, a to také k majetku, jenž každý manžel vlastnil před vstupem do manželství, také tomu, který manželé nabyly společně i jednotlivě v době trvání manželství, jakož i společným závazkům a právům každého manžela v situaci, kdy manželství zanikne. 11 2.1 Společné jmění manželů V České právní korektuře je podstatou zákonného majetkového režimu rozsáhle popsané majetkové společenství označované jako společné jmění manželů. Společné jmění manželů je utvářeno jak majetkem manželů, tak dluhy manželů. V České republice může vzniknout jen a pouze mezi manžely a je jistým způsobem jen prozatímním uspořádáním právních vztahů k majetku manželů, poněvadž je spojeno manželstvím a zaniká spolu s ním, nebo nejdéle zanikne smrtí jednoho z manželů. 12 NOZ dává příležitost manželům v rozhodování jejich vůle, aby sami vyjádřili, zda se budou řídit zákonem daným stylem a rozsahem vzniku společného jmění manželů nebo si pomocí smlouvy uspořádají jejich majetkový režim tak, že upraví rozsah společného jmění či jeho vznik zcela vyloučí, popřípadě že vznik přeloží na jiný okamžik než okamžik vzniku manželství. Pokud ovšem manželé žádnou zákonem uznanou smlouvou jejich vztah neupraví, počítá se automaticky s tím, že se na ně bude vztahovat zákonný režim upravený v NOZ 709 a násl. Dle NOZ 708 je společné jmění manželů vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Pokud by toto tvrzení platilo doslovně, byl by to ovšem všechen majetek manželů. V pokračujících ustanoveních je popsáno, co vše do dílčích režimů společného jmění manželů patří a nepatří a jakým způsobem se spravuje. Tudíž je zjevné, že celkový majetek manželů není shodující se s termínem společného jmění manželů, ale je jen jedním z mnoha existujících režimů, které se v manželství mohou objevit. 13 10 JAN DVOŘÁK, Jiří Spáčil. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s.11. ISBN 8073572621 11 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 336 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 12 tamtéž 13 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 76 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 16

2.2 Zákonný režim Zákonný režim udává, že součástí společného jmění je vše, co za délku manželství každý z manželů nebude a i to, co manželé společně nabudou, vyjma určitých skupin majetku, které jsou zaznamenány zejména v 709 odst. 1 NOZ. 14 Pro odlišení od režimu společného jmění existuje označení jako výlučný majetek jednoho z manželů. K výlučnému majetku nemá druhý manžel práva, jestliže není druhým manželem zmocněn ke správě, dispozicím a podobně, nebo pokud se nejedná o záležitost běžnou dle 696 odst. 1 NOZ. 15 Například výlučným majetkem je vše, co zajišťuje osobní potřeby jednoho z manželů. Pokud tyto věci byly opatřeny za prostředky společného jmění manželů, zohledňují se při vypořádání. Dále se do tohoto majetku počítá to, co jeden z manželů nabyl darem, děděním či odkazem a také vše, co nabyl právním jednáním ohledně výlučného vlastnictví (jedná se například o příjmy, které jsou z věci výlučného vlastnictví a nepřevyšují náklady na servis věci). V neposlední řadě je výlučným majetkem i to, co bylo vydáno jednomu z manželů dle právních předpisů ohledně restituce majetku ( 3040 OZ). Zákon to přímo nestanovuje, ale logicky vyplývá, že složkou společného jmění manželů nejsou též věci, které jeden z manželů získal již před vstupem do manželství a taktéž práva a povinnosti spojené s děděním nemovitostí, obchodními závody a podobně. 16 Zákon udává, že i dluhy jsou součástí společného jmění manželů vyjma těch, které se týkají majetku výhradně jednoho z manželů [ 710 písm. a) OZ ] a též se hovoří o dluzích převzatých bez potvrzení druhého manžela, kdy se nejedná o obstarávání běžných a každodenních potřeb celé rodiny. Součástí společného jmění se stanou tedy jen ty závazky, které jsou povahy soukromoprávní a dají se převzít. Ovšem o dluhy veřejnoprávní a závazky z porušení právní povinnosti do společného jmění nepatří. 17 14 tamtéž 15 JAN DVOŘÁK, Jiří Spáčil. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s.101. ISBN 8073572621 16 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 311 s. ISBN 978-80-7208-922-2. 17 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 76 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 17

2.3 Zánik a vypořádání společného jmění manželů Společné jmění za jisté věci zaniká běžnými způsoby při vymizení vlastnictví, a to prodejem, spotřebováním či darováním. Tento zánik jednotlivých věcí nemá vliv na trvání společného jmění u dalších věcí. O zániku společného jmění mohou rozhodnout také manželé či soud, který prohlásí výňatek určité části ze společného jmění či jeho úplný zánik. K zániku dochází i tehdy, když manželství zanikne rozvodem či smrtí nebo prohlášení manžela za mrtvého. Po specifických možnostech zániku společného jmění přichází takzvané vypořádání. Jedná se o proces, při kterém se majetek ze společného jmění manželů přikazuje do vlastnictví nebo do podílového spoluvlastnictví jednotlivce. Zákon preferuje vypořádání mezi manžely společnou dohodu písemné formy. Pokud neproběhne dohoda mezi manžely o vypořádání, může jeden z manželů dát podnět, aby rozhodl soud. 18 3 Zánik manželství Zánik manželství může nastat ovšem až po zákonem stanovených důvodech ( 754 NOZ). Z teoretického pohledu je možné způsoby zániku manželství rozdělit dle zániku ze zákona (změna pohlaví, smrt, prohlášení za mrtvého) či nařízením soudu (rozvod, prohlášení manželství za neplatné). Příbuzenský vztah švagrovství zaniká rozvodem manželů, a pokud zanikne smrtí manžela, švagrovství trvá i nadále. K jejich společným dětem a jejich potomkům příbuzenský poměr také nezaniká. 19 3.1 Rozvod Rozvod je výraznou nepříznivou životní událostí, která se zrcadlí v mnoha okruzích lidského života. Konec manželství neznamená v mnoha případech definitivní nemožnost dalších partnerských soužití a ne všichni rozvedení jedinci zůstávají po rozvodu sami. Mnoho z nich znovu vstupuje do nesezdaných či sezdaných svazků. 20 18 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 336 s. Teoretik. ISBN 978-80- 7502-046-8 19 ŠMÍD, Ondřej a Renáta ŠÍNOVÁ. Rozvod manželství. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013, 61 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-66-3. 20 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava, Martin KREIDL a Barbora HUBATKOVÁ. Proměny partnerství: životní dráhy a partnerství v české společnosti. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, 113-114 s. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-142-8. 18

Rozvod je nejčastější způsob, při kterém zaniká svazek manželský. Manželství lze rozvést v případě, kdy je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a neočekává se jeho obnova. Rozvody se dle NOZ dělí na sporné a nesporné. O nesporný rozvod se jedná, pokud manželé ukončí manželství dohodou ve všech bodech, a to se souhlasem obou manželů, písemným majetkovým vypořádáním s ověřenými podpisy a úpravou bydlení v době po rozvodu, soudem schválenou dohodou o úpravě poměrů nezletilého dítěte. Dále musí být splněno, že manželství trvalo alespoň 1 rok a manželé spolu déle než 6 měsíců nežijí. V případě sporného rozvodu dokazuje jeden z manželů (žalobce) rozvrat manželství a jeho příčiny. Soud poté musí vydat rozhodnutí, kde rozhoduje o věcech jako je například vypořádání společného jmění manželů, rozhodnutí o bydlení, výživném. 21 4 Vyživovací povinnost Vzájemnou vyživovací povinnost mají předci i potomci, rodiče k dětem, kterou předchází vyživovací povinnost k prarodičům a dalším předkům. Pokud jednotlivec nezvládá sám sebe živit, výživné je mu přiznáno. Příbuzní, kteří jsou vzdálení plní tuto povinnost jen tehdy, kdy to nezvládnou příbuzní bližší. Výživné lze pouze přiznat člověku, který není schopen živit sám sebe. 22 Vyživovací povinnost vůči dětem je nejčastějším typem vyživovacích povinností. Vyživovací povinnost vůči dětem trvá rodičům až do období, kdy jsou děti schopny živit samy sebe. Nesouvisí to s věkem dítěte, nezaniká dovršením zletilosti; 18 let. Dítě může i v tomto věku stále studovat a vyživovací povinnost trvá až do konce tohoto studia dítěte. Musí se jednat o smysluplné studium, které je přípravou na budoucí povolání. Vyživovací povinnost může zaniknout i před 18 rokem pokud dítě ukončí školu a v navazujícím studiu nebude pokračovat. Pokud jde o určování výše výživného, vychází se z předpokladu, že i děti jsou oprávněni spolupodílet se na životní úrovni jejich rodičů. Soud by měl vycházet z příjmu rodiče, majetku a i z jiných vyživovacích povinností, které mohou mít rodiče vůči dalším dětem či jiným osobám. Stane-li se, že rodič nedisponuje značnými 21 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 195 s. Teoretik. ISBN 978-80- 7502-046-8 22 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 95 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 19

majetkovými poměry, soud může rozhodnout, že díl výživného bude vyplácen pravidelně a jeho část se bude spořit dítěti na účet. 23 Jak již je výše zmíněno, vyživovací povinnost mezi dětmi a rodiči je vzájemná. Tedy, pokud jsou děti schopny se živit samy, jsou také povinny obstarat rodičům přiměřenou výživu, pokud to je potřeba. Jestliže dítě, plní vyživovací povinnost vůči svým rodičům, je vždy přihlíženo ke schopnostem rodičů, jejich možnostem a majetkovým poměrům. Z toho vyplývá, že každé dítě platí výživné v různé výši. Určování výživného pro rodiče soudem je výjimečným případem. Vyživovací povinnost mezi dalšími příbuznými vůči sobě, je jen v případě, kdy ho opravdu potřebují. Jsou to situace, jako je například nouze, kterou nedokáží smysluplně vyřešit sami a podobně. Pokud nejsou schopni potomci plnit vyživovací povinnost, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají povinnost výživy až tehdy, není-li možné plnit povinnost bližšími příbuznými. 24 4.1 Výživné mezi manžely Zde se prosazuje rovnost mezi mužem a ženou v manželství, jelikož mají oba dva stejná práva a povinnosti. Důvodem vyživovací povinnosti mezi manžely je především zaručit totožnou míru kulturní a hmotnou. Stanovit vyživovací povinnost mezi manžely lze, když jeden z manželů nedokáže zabezpečit své potřeby nebo jsou oba způsobilí k obstarání svých potřeb, ale v rozdílné míře. 25 Vyživovací povinnost mezi manžely je přednější před vyživovací povinností dětí vůči rodičům. To znamená, že jeden z manželů se může domáhat výživného na druhém manželovi a pokud nemůže tento manžel povinnost plnit, přechází vyživovací povinnost na děti. Po rozvodu může jeden z bývalých manželů požádat druhého o výživné, ale jen v případě, pokud není schopen sám sebe uživit. Neplatné zde je, že rozvedení mají mít stejnou životní úroveň. Výživné se stanoví na základě oprávněných potřeb vyživovaného partnera a schopností vyživujícího manžela. Pokud rozvedený manžel, plátce výživného zavinil rozpad manželství, je možné, že mu bude vypočítáno výživné na dobu 3 let tak, aby úroveň 23 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 95s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. 24 tamtéž 25 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 150 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 20

obou rozvedených manželů byla totožná. Pravomoc na výživné zaniká uzavřením nového manželství, registrovaného partnerství, smrtí nebo poskytnutím plného výživného na podstatě písemné smlouvy. 26 5 Osvojení Osvojení, synonymním termínem adopce, se chápe přijetí cizího dítěte za vlastní, kdy manželé současně získávají rodičovskou povinnost vůči dítěti. Pojem osvojení vysvětluje Oldřich Matoušek jako poměr mezi dospělým osvojitelem a nezletilým osvojencem, který je podle platného práva ČR totožný s poměrem mezi rodičem a dítětem. Legislativní normy zastřešující náhradní rodinnou péči, do které osvojení spadá, jsou NOZ č. 89/2012 Sb. a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dále jen ZOSPOD ). Pokud není možno, aby dítě vyrůstalo v biologické rodině, má právo na to, aby mu byla zaručena náhradní výchova. Dle NOZ a mezinárodních smluv se při hledání umístění takovéhoto dítěte má vždy dávat přednost náhradní rodinné péči před ústavní výchovou. Důležité je, že dítě v náhradní rodinné péči vyrůstá v prostředí, které se zcela shoduje s životem v prosté rodině. Podmínkou pro osvojitele, kteří chtějí adoptovat dítě, je zletilost a svéprávnost fyzické osoby, která také bude moci být dobrým příkladem pro dítě. Dále by měl být mezi osvojencem a osvojitelem přiměřený věkový rozdíl, udává se obyčejně šestnáct let. Nelze adoptovat dítě, které je s jedincem v přímé příbuzenské linii, avšak jeho strýc či teta si dítě osvojit mohou. Spolu smějí dítě osvojit pouze manželé, kdy se bude tedy jednat o dítě společné. Pokud by chtěl dítě osvojit jen jeden z manželů, musí obdržet svolení od manžela druhého (nelze, je-li tento manžel nesvéprávný). 27 Od 1. 1. 2014 dle NOZ; lze osvojit i dítě zletilé. Poté je možno adoptovat dítě se souhlasem biologických rodičů dítěte. Matka nezletilého dítěte má možnost dát povolení k osvojení dítěte nejprve šest týdnů před narozením dítěte, ale otec má tuto příležitost až po narození dítěte. Ovšem tento souhlas ztrácí účinnost, neproběhne-li osvojení dítěte do šesti let, kdy byl souhlas od biologických rodičů udělen. U dítěte staršího 12 let je potřeba i jeho souhlasu s osvojením. Za děti mladší 12 let poskytne souhlas opatrovník dítěte, obvykle instituce sociálně-právní ochrany dětí. Osvojení 26 Výživné a alimenty v ČR. www.vyzivne.cz. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.vyzivne.cz/rozdeleni-na-druhy-vyzivneho 27 BUBLEOVÁ, Věduna. Základní informace o osvojení (adopci). 3., přeprac. vyd. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2014,6-7 s. ISBN 978-80-87455-18-0. 21

nelze zrušit po 3 letech od vydání dítěte do péče, a to ani v případech důležitých. Výjimkou je pouze rozpor se zákonem. U osvojení dítěte zletilého rozhoduje soud podle návrhu osoby, která chce zletilé dítě osvojit, a ke kterému se připojil i zletilý. Po rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel či osvojitelé zapisují do matriky jako rodič, případně rodiče dítěte. Zrušení osvojení je možné jen z důležitých důvodů. Soud poté na návrh osvojitele či dítěte osvojeného osvojení zruší. Ovšem osvojení zrušit nelze, pokud uplynula doba tří let od rozhodnutí o osvojení dítěte. Toto tvrzení neplatí, jestliže je osvojení v rozporu se zákonem. Zrušením osvojení zanikne poměr, který vznikl osvojením společně s právy a povinnostmi vyplývající z tohoto poměru a obnovuje se předchozí poměr příbuzenství. Dítě, jež bylo osvojeno, má po zrušení osvojení na výběr, zda si ponechá své stávající příjmení či to, co mělo před osvojením. 28 6 Registrované partnerství Nejprve k pojmu homosexualita, také stejnopohlavnost. Tento termín byl poprvé vyřčen K. M. Benkertem v roce 1869, kdy tak označil lásku osob ke stejnému pohlaví. Jedná se o status nezvolený a neměnný po celý život. Homosexualita se nevyskytuje ovšem pouze v lidské civilizaci, ale i u zvířat. Jak a proč homosexualita vzniká, na to věda nemůže stále poskytnou jednoznačnou odpověď. Existují jen teorie o dědičnosti homosexuální orientace, o vlivu lidského plodu v prenatálním období, o vlivu výchovy a rodinném prostředí a teorie vlivu sexuálního zneužití. 29 Cesta k přijetí zákona o registrovaném partnerství nebyla zcela lehká. Důležité podklady vypracovalo Sdružení organizací homosexuálních občanů (dále jen SOHO ), které se mělo přičinit k zavedení registrovaného partnerství. Ovšem tento návrh byl zamítnut. SOHO se v roce 1995 pokusilo navázat kontakt s některými funkcionáři, jako například s tehdejším prezidentem Václavem Havlem či Václavem Klausem ohledně začlenění jejich konceptu do zákona o rodině (dále jen ZOR ). Díky všeobecně známému názoru Václava Klause na homosexualitu návrh neprošel. Po pátém pokusu roku 2004 byl navrhovaný zákon neschválen o jeden pouhý hlas při 3. čtení. Avšak o pár měsíců později byl skoro totožný návrh předložen znovu a byl schválen 28 Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012,85-86 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8 29 Homosexualita. https://www.pf.jcu.cz. [online].24.11.2015[cit.2015-11-24]. Dostupnéz:https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b06gayove/03.pdf 22

a předložen prezidentu Václavu Klausovi, který zákon vetoval. 30 Pravdou je, že jeho veto bylo přehlasováno a zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2006. Tehdy se homosexuální páry v České republice po 20 letech dočkaly legalizace svých vztahů. 31 Registrované partnerství je tedy dle nynější úpravy zákona č. 115/2006 Sb. trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným tímto zákonem. 6.1 Vznik partnerství Partnerství vznikne prohlášením dvou jedinců totožného pohlaví a to podobou svobodného a souhlasného projevu, že vstupují do partnerství společně, a to osobně a před matričním úřadem. Stejně, jak je tomu u manželského sňatku, matrikář položí partnerům otázku, zda společně do partnerství vstoupit chtějí a zda jim nebrání žádná okolnost, která by zabraňovala vstupu do partnerství. Podmínky, které musí partneři vstupující do partnerství splňovat, je státní občanství, alespoň jedné z osob, nesmí být příbuzní v přímé linii. Dále nelze vstoupit do registrovaného partnerství, pokud jeden z osob není zletilý, nedosáhl věku 18 let nebo není svéprávný v této oblasti. Poslední překážkou pro vstup do partnerství je existence manželství či partnerství těchto osob. 32 6.2 Povinnosti a práva partnerů Partneři vlastní stejná práva i povinnosti navzájem. Jsou také kompetentní k zastupování druhého partnera ve všedních věcech. O skutečnostech během partnerského života rozhodují partneři společně, a pokud se neshodnou v zásadních věcech, rozhodovací právo na návrh jednoho z partnerů přejímá soud. Jestliže se jedná o otázku vyživovací povinnosti mezi partnery, mají oba vzájemnou vyživovací povinnost. Zákonná úprava je zcela totožná s vyživovací povinností mezi manžely. Například u vzájemné vyživovací povinnosti partnerů, kdy má také přednost před vyživovací povinností dítěte. Díky tomu, že se nepřihlíží u registrovaných partnerů 30 SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři: emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti. 1. vyd. Brno: Host, 2012, 456 s. ISBN 978-80-7294-585-6. 31 Registrované partnerství. www.gay.iniciativa.cz. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://gay.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=74 32 Zákon č.115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. www.podnikatel.cz. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-registrovanem-partnerstvi-a-o-zmene-nekterychsouvisejicich-zakonu/ 23

ke společnému jmění, které u nich nevzniká, stává se tato úprava vyživovací povinnosti značně důležitou. 33 V situaci, kdy se jedná o dědění, jsou registrovaní partneři zákonným dědicem v I. dědické třídě, a to v případě smrti partnera, jež nepořídí závěť o svém majetku, dědí tedy partner pozůstalý společně s dětmi partnera zemřelého rovným dílem. Stejně tak, jak je tomu i u manžela, který je zůstavitelem, nemůže partner zůstavitel dědit v I. třídě sám, a tak nedědí-li děti partnera zemřelého, přistupuje se k II. dědické třídě. V té dědí partner zůstavitele, jeho rodiče a společně i ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společném bydlení a pečovali o domácnost nebo byli výživou odkázáni na zůstavitele. V této skupině dědění může partner dědit sám, jestliže není jiných osob uvedených v dědické třídě II.. 34 Jak je tomu po zrušení registrovaného partnerství, kdy jeden z partnerů nemá dostatečné finance, které by stačily k tomu, aby mohl sám sebe živit? Druhý partner má povinnost bývalému partnerovi přispívat na přiměřenou výživu. Po zániku se každý musí živit sám a popřípadě pomoci finančně slabšímu partnerovi. Lze se na výživném dohodnout samostatně, a pokud nelze, rozhodne na návrh soud. 35 Pokud se bývalý partner na nepřetržitém rozvratu nepodílel a ukončením partnerského vztahu mu byla navozena významná újma, je možno, že soud přisoudí druhému bývalému partnerovi povinnost výživného až na 3 léta započítaná od ukončení registrovaného partnerství, která by měla stejnou váhu, jako kdyby vztah ukončen nebyl a stále trval. I tato podoba výživného mezi bývalými partnery má prioritu před vyživovací povinností dětí vůči rodičům. Kompetence na výživné zaniká pouze v případě, kdy povinný partner zemře či je mrtvým prohlášen nebo v případě, kdy oprávněný partner uzavře další registrované partnerství či manželství. Poslední možností zániku výživného mezi bývalými partnery je vyplacení jednorázové sumy peněz, která byla smluvena písemnou formou mezi bývalými partnery. 36 33 HRUŠÁKOVÁ, M a kol. Zákon o rodině, komentář.., s. 533 ( 10 ZRegP); KOVÁŘOVÁ, D. Rodina a výživné, Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011. s. 54. 34 PRÁVNÍ LINKA. www.pravnilinka.cz. [online]. 8.12.2015 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: http://www.pravnilinka.cz/bezplatna-pravni-poradna-zdarma/prava-a-povinnosti-registrovanychpartneru.html 35 KOVÁŘOVÁ, D. Rodina a výživné, Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011 36 Zákon č.115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. www.podnikatel.cz. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné 24

6.3 Osvojení v registrovaném partnerství Registrované partnerství nezakazuje uskutečnění rodičovské povinnosti ohledně jejich dětí z předchozích vztahů. Přeci partner, rodič, má povinnost svému dítěti zajistit zdravý vývoj, dbát na jeho zájmy, respektovat důstojnost dítěte a neohrožovat tělesno, city, tělesný, rozumový a řádný vývoj dítěte. Pokud partneři sdílí stejnou domácnost, má i druhý partner, který není rodičem dítěte povinnost na výchově a ochraně tohoto dítěte. Avšak v registrovaném partnerství nelze přiznat některému z partnerů možnost osvojení dítěte. 37 Ovšem blýská se na lepší časy. Dne 18.září 2015 se uskutečnila konference pod záštitou organizace PROUD, která má za hlavní cíl zrovnoprávnění rodičovství a adopce stejnopohlavními páry v registrovaném partnerství. Na konferenci v úvodních slovech mluvila Radka Maxová (z politické strany ANO, předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny) o odkládaném návrhu, který se snaží zahrnout do programu zasedání, kde bohužel neobdržely zatím takový počet hlasů, který by umožňoval vstup do druhého čtení. Avšak ministr pro lidská práva Jiří Diensbier (ČSSD) prohlásil, že by se nemělo dlouho čekat, protože se může stát a stává se a může nastat situace, kdy biologický onemocní či zemře a dítě bude odejmuto z rodiny do dětského domova, jelikož druhý partner k němu nemá právní vztah. Smluvil tedy s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) podmínku, pokud se návrh neprojedná ve Sněmovně, bude předložen jako vládní návrh. Načež koordinátor PROUDU Jan Kozubík poznamenal, že novela se projednává s českými zákonodárci už dva roky a přitom 60% populace, za kterou stojí i mnoho významných osob jako například ředitelka institutu náhradní rodinné péče či vedoucí katedry psychologie Masarykovy univerzity, se jednoznačně staví za rodičovství stejnopohlavních párů. Pokud novela projde, měla přinést možnost pro děti, které budou žít v právní jistotě a se sociální jistotou (zastupování u lékaře, sirotčí důchod, dědění první linie). A samozřejmě rodiče žijící v registrovaném partnerství získají rovnocenné postavení před zákonem. 38 z: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-registrovanem-partnerstvi-a-o-zmene-nekterychsouvisejicich-zakonu/ 37 tamtéž 38 PROUD. www.proudem.cz. [online].24.11.2015[cit.2015-11-24].dostupné z: http://www.proudem.cz/rodicovstvi.html 25

6.4 Zánik registrovaného partnerství Registrované partnerství zaniká buď smrtí, či prohlášením jednoho z partnerů za mrtvého (dnem, kdy nabude právní moci) nebo také zrušením partnerství. Neexistuje zde žádný rozvod, jak je tomu u instituce manželství, ale právě zrušením rozhodnutím soudu. Může se stát, že prohlášení za mrtvého bude zrušeno, jelikož se zjistí, že tento člověk není mrtvý a stále žije. V tomto případě by se bralo na vědomí, že partnerství trvalo a stále trvá. Pokud ovšem jeho partner mezi tím, kdy se domníval, že je jeho partner mrtvý, uzavřel manželství nebo nové partnerství, předešlé partnerství se neobnovuje. Jak již bylo zmíněno, soud rozhodne o zrušení partnerství dle návrhu partnera, žalobce, který prokáže, že vztah opravdu netrvá. Jak je tomu u manželství, tak i u registrovaného partnerství, pokud druhý partner s žádostí o zrušení partnerství souhlasí a připojí se, soud poté nezkoumá, zda vztah fakticky netrvá a rozhodne o zrušení registrovaného partnerství. 39 II. Francie 1 Manželství Ve Francii může vzniknout manželství, pokud snoubenci splňují podmínky k jeho uzavření. Musí dosáhnout sňatečného věku; 18 let a být heterosexuálním párem (muž a žena). Minimální věk pro vznik manželství není rozhodující, pokud se jedná o vážnou situaci, státní zástupce může přidělit výjimku. Stává se to například při těhotenství ženy. Samozřejmostí je, že budou znát dobře i svůj zdravotní stav. V předešlé právní úpravě se věk ženy a muže posuzoval rozdílně. Ženy měly možnost se vdát v 15 letech, za to chlapci, ti mohli pořádat ženitbu až 18 roku věku. Je zde viditelná odlišnost v psychickém a fyzickém vývoji mezi ženou a mužem. Nynější úprava zrovnoprávňuje, jak muže i ženy a mohou do manželství vstoupit dovršením věku 18 let. 40 Další překážkou pro vznik manželství je příbuzenský vztah mezi snoubenci a dvojí manželství. Adoptované dítě nemůže vstoupit do manželství se svými adoptivními 39 Zákon č.115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. www.podnikatel.cz. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-registrovanem-partnerstvi-a-o-zmene-nekterychsouvisejicich-zakonu/ 40 CARBONNIER, Jean. Droit civil 2. : La famille. Paris : Presses universitaires de France, 1995. 618 s 26

rodiči ani se svými adoptivními sourozenci, natož se svými biologickými rodiči či sourozenci. Ve francouzském rodinném právu se uvádí i zákaz mezi příbuznými vzdálenými, jako je synovec a jeho teta či adoptované dítě a dítě osvojitele dítěte. Tyto případy se dají vyřešit jen pouze přes udělení výjimky prezidentem, který ji může uznat například v situaci, kdy je žena těhotná. Poté je možné manželství právoplatně uzavřít. Tak je tomu i v naší české zákonné úpravě, není možné oženit se či vdát za trvání jiného manželství či registrovaného partnerství. 41 Další skutečností, která změnila a rozbouřila celou Francii v nedávné době je zrovnoprávnění mezi homosexuálními a heterosexuálními páry. Změna v OZF proběhla 17. května 2013, která povoluje uzavírání manželství párům stejného pohlaví. Tito snoubenci musí projevit souhlasnou vůli k uzavření manželství. 42 Pro rozlišení s PACS(Pact solidarité civil; občanský pakt solidarity) se manželství uzavírá slavnostně a veřejně za účasti matrikáře. Ovšem stejně tak, jak je tomu u PACS, je zakázáno manželství s příbuznými v přímé linii. Ohledně majetkových poměrů manželům vzniká společné jmění, ale jen v případě pokud nesjednají předmanželskou smlouvu. 43 1.1 Vznik manželství Před vznikem manželství musí proběhnout předodavkové řízení. Například před vstupem do manželství musí matrikář vyvěsit oznámení chystaného sňatku, které musí obsahovat celá jména snoubenců, jejich povolání, budoucí společné bydliště a místo sňatku. Toto oznámení musí na dveřích radnice vyset 10 dní. Bez tohoto úkonu nemůže být svatba konána, a kdyby k tomu přeci jen došlo, sňatek nebude brán za neplatný, ale snoubenci budou nuceni zaplatit sankci za tento přestupek ve výši 3 30 Euro. 44 Předchozí popsané předodavkové řízení připomíná dobu samostatného Československa, kdy se musela podávat též žádost o vykonání oddavek, která se podávala příslušnému úřadu. Právně upravenou otázkou byly takzvané ohlášky někdy označované jako 41 DEBOVE, Frédéric; SALOMON, Renaud; JANVILLE, Thomas. Droit de la famille. 5. vyd. Paris : Vuibert, 2010. 417 s. ISBN 978-2-71117-7792-1. 42 Dle čl.145,146,147 Legifrance.gouv.fr. www.legifrance.gouv.fr. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do?cidtexte=legitext000006070721&datetexte=201105 26 43 Dle čl.161,162 tamtéž 44 DEBOVE, Frédéric; SALOMON, Renaud; JANVILLE, Thomas. Droit de la famille. 5. vyd. Paris : Vuibert, 2010. 417 s. ISBN 978-2-71117-7792-1 27

vyhlášky. Pojednávalo se o institut, který dával na vědomí vůli snoubenců uzavřít manželství. Snoubencům se totiž poskytovala určitá doba na promyšlení sňatku a bylo možné tak ubránit neuváženým sňatkům, jelikož dle o.z.o. (obecný zákoník občanský) se ohlášky prováděly tři neděle či svátky po sobě a pokud do doby šesti měsíců sňatek nebyl uzavřen, bylo nutné ohlášky opakovat. Také se ohláškami vyzývalo, aby ti, kteří mají případné námitky vůči sňatku, mohli námitky vznést a tím například zamezit uskutečnění sňatku neplatného (zjišťovaly se překážky k uzavření manželství). Následkem nedodržení těchto ohlášek byla neplatnost manželství. Ke zrušení zmiňovaných ohlášek došlo 1. ledna 1950 účinností zákona č. 226/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních. 45 Manželství je považováno nejen ve Francii, ale i u nás v České republice za občanský a slavnostní akt. Stejně jako v České republice jsou i ve Francii dvě formy sňatku a to, sňatek církevní a sňatek občanský. Pokud chtějí snoubenci uzavřít církevní sňatek, musí splňovat zákonné požadavky jako pro sňatek občanský. 46 To znamená, že pokud by snoubenci nepodstoupili nejdříve občanský sňatek před církevním, jednalo by se o neplatné manželství, jen o symbolický akt jejich lásky. Nezbytnost nejdříve projít občanským sňatkem, splnit tak všechny zákonné předpoklady pro uzavření církevního sňatku, může být pro věřící snoubence dosti stresující záležitostí, jelikož dvakrát vyslovují své ano a celý obřad je protikladem jedinečnosti. 47 Podobně to bylo i za doby Československa, kdy od 22. května 1919 byl vydán zákon č. 320/1919 Sb., uváděn většinou jako manželský zákon či manželská novela. Manželství bylo tehdy platné, jen v případě, kdy byly řádně provedené manželské ohlášky a též i manželský souhlas. Církevní sňatek si mohli zvolit ti jedinci, kteří byli již oddáni civilně a i ti, kteří si sňatek civilní nepřejí. Ovšem v roce 1960 byl zákon o právu rodinném nahrazen zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., který se ujmul principu obligatorně civilního sňatku. Pokud manželé neuzavřeli před sňatkem církevním, sňatek 45 ŠÍNOVÁ, Renáta a Ondřej ŠMÍD. Manželství. Praha: Leges, 2014, 74 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-046-8 46 tamtéž 47 HORÁK, Záboj. Proč alternativní forma uzavření manželství? In Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha : ASPI Wolters Kluwer, s.r.o., 2009. s. 197-209. 28

civilní, tak duchovní, jež by je oddal i přesto, byl by ohrožen odnětím svobody až na dobu jednoho roku. 48 2 Práva a povinnosti manželů Po uzavření manželství se mezi manžely musí plnit určitá práva a povinnosti, které upravuje podrobně čl. 212 226, Code civil des Français (Občanský zákoník Francouzů, dále jen OZF ). Určitá ustanovení uvedená v OZF jsou pro manžele povinná a musí se dle nich řídit. Jsou zde vyřčena i ustanovení, která jsou dispozitivní povahy a je zcela na úvaze manželů, jak své vztahy upraví. 49 2.1 Osobní vztahy manželů V otázce osobních vztahů mezi manžely řadíme například právo přijímání manželova jména či právo na národnost manžela druhého. Čl. 213 OZF hovoří o zajištění společně vedené domácnosti a o zprostředkování vzdělání jejich dětem. Důležitými záležitostmi jsou například výběr společného bydliště i správné školy pro dítě. Tyto situace je nutno potvrdit souhlasem obou manželů. Naproti tomu rozhodnutí, které se týkají rozhodnutí jednoho z manželů s nepotřebným souhlasem druhého, jsou výměna profese, výběr církevní instituce či interupce (umělé přerušení těhotenství). Je možné, že se manželé nebudou moci shodnout na důležitých otázkách. Je možnost rozhodnutí nechat na soudu, který jednomu z manželů schválí vykonání zmíněného právního úkonu, a to bez souhlasu druhého manžela. Musí se ovšem jednat o zájem rodiny či zájem dítěte. 50 Vzájemný respekt, loajalita, opora i psychická podpora, je též povinností, kterou by měli manželé vzájemně respektovat. Stejně tak by měli uznávat své ideologie, náboženství i politické smýšlení. V těchto případech není zákonem uložená sankce, 48 Pejška, Josef: Církevní právo se zřetelem k partikulárnímu právu československému, 3. svazek: Manţelské právo kanonické. Praha 1934. 49 Dle čl.212-226 Legifrance.gouv.fr. www.legifrance.gouv.fr. [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do?cidtexte=legitext000006070721&datetexte=201105 26z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do?cidtexte=legitext000006070721&datetexte=2011 0526 50 dle čl. 220, odst.1 a 217 Legifrance.gouv.fr [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Code civil. Dostupné z WWW:<http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT000006070721&dateTexte= 20110526 29

avšak by to mělo vliv na případný rozvod či ustanovení vyživovací povinnosti. 51 Podle čl. 215 mají manželé za povinnost žít společně v jedné domácnosti, která nevyvrací ale možné další bydlení, které má rodina k dispozici. Pokud jeden z manželů opustí společnou domácnost, je to bráno jako jeho vina a druhý manžel po něm má právo požadovat náhradu škody. Ten, který rodinu opustil, může být stíhán, pokud tím svou rodinu vystavil nebezpečí ohledně zdraví či výchovy a bezpečnosti morálního vývoje nezletilých dětí. Do těchto situací, kdy může být manžel stíhán, se nepočítá opuštění domova za zvlášť závažných situací jako je například domácí násilí či alkoholismus. 52 2.3 Manželské majetkové právo Majetkové vztahy jsou zde mezi manžely vzájemné. Manželé jsou povinni spravovat jejich domácnost také společně. Pokud je mezi nimi manželská smlouva, která neuděluje dělbu povinností ohledně vedení domácnosti manželů, předpokládá se, že určité povinnosti se rozdělí dle možností a celkových schopností obou manželů. Jestliže manžel povinnosti nesplňuje, může jeden z manželů na druhého podat návrh plnění k občanskému soudnímu řízení. 53 Toto ustanovení má nesmírně důležitou úlohu z důvodu rozdělení úkolů v rodině. Je zcela jasné, že kdyby živil dítě jen jeden z manželů a druhý vůbec nepřispíval na domácnost, bylo by v mnoha případech těžké naplnit potřeby dítěte i celkově rodiny. Podle ustanovení čl. 220 je možné, aby jeden z manželů uzavíral smlouvy samostatně, ať jsou charakteru domácnosti či vzdělání dítěte. Avšak druhý manžel je posléze zavázán také na základě principu solidarity. To neplatí v případech bezhlavého utrácení společných peněz například za nové auto, které nepotřebují či předraženou dovolenou. Manželé společně ovšem musí přispívat na chod domácnosti (nájem bytu, nakupování potravin a podobně), aby byla vytvořena stejná životní úroveň všem členům rodiny. Společné vedení domácnosti není nutné, pokud manželé disponují předmanželskou smlouvou, která se může i během manželství upravovat. Pokud se manželé nedohodnou, či jeden z nich odmítne se podílet na vedení domácnosti, je otázka převelena soudci 51 čl. 212, Legifrance.gouv.fr [online]. 24.11.2015[cit. 2015-11-24]. Code civil. Dostupné z WWW: <http://www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do?cidtexte=legitext000006070721&datetexte=201105 26>. 52 CORNU, Gérard. Droit civil - La famille. 9. vyd. Paris : Montchrestien, 2006. 654 s. ISBN 2-7076- 1506-4. 53 čl. 214, Legifrance.gouv.fr [online]. 24.11.2015 [cit. 2015-11-24]. Code civil. Dostupné z WWW: <http://www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do?cidtexte=legitext000006070721&datetexte=201105 26>. 30