čtvrtletník září 2009 vydává Obec Šabina IČ: 00573159 reg.č. MK ČR E 17783 Kulturní události v obci Šabina oslavila v letním období 700 let od první písemné zmínky o obci bohatým kulturním programem, a to jak tradičními, každoročně pořádanými akcemi, tak velkou oslavou dne 25. července. Děti i přes hustý déšť oslavily svůj svátek se soutěžemi a pohádkou, a to především díky panu Pohodovi, který byl na nepřízeň počasí připraven a místo účinkování a her zakryl plachtami. Velmi úspěšný byl koncert skupiny Olympic a její předkapely Martin Čarný Band. Prostor Pod skalou lidé zcela zaplnili, koncert měl opět příznivé ohlasy nejen u občanů Šabiny, ale i lidí sjíždějících se z okolí. I v den hlavních oslav 25. července bylo počasí poněkud nestálé, ale přes občasný deštík a svěží vítr se dospělí i děti dobře bavili. 1
Oslavy započaly mší u kaple sv. Anny. Zazněly písně v podání pěveckého sdružení Heimatchor. V mincovně byly raženy pamětní mince. Vystoupil taneční soubor Radost z Krásna a Šabinské mažoretky. Paní G. Lallinger, která přijela osobně ze SRN, byl udělen titul Čestného občana Šabiny a bylo jí poděkováno za celoživotní práci pro obec Šabina. Připravena byla opravdu bohatá tombola. K tanci hrála Vesnická 4 a večer Horalka Kraslice. Celý den byla přístupná výstava Naše vesnice v minulosti, současnosti a budoucnosti na obecním úřadu. Ukázku parkurového skákání připravil jezdecký klub Sagyra. Děti si užívaly pouťových atrakcí na hřišti. 2
V srpnu pak uspořádal jezdecký oddíl Sagyra na hřišti Den koní. Součástí byly např. ukázky skokového ježdění, drezúrní ukázky, ale také křest hříběte. Škoda, že se této akce zúčastnilo tak málo šabinských občanů. Ještě menší zájem byl o letošní Šabinskou neckyádu, kdy soutěžilo jen jediné plavidlo. Pro ceny si tak museli do řeky dojít odvážlivci bez lodí. Šabinské mažoretky nás opět reprezentovaly na již 6. ročníku Libochovický krok. 3
Děti pak na počátku září velmi potěšila netradiční Karkulce. pohádka O červené ZO ČSZ Šabina informuje V úterý 8.9.2009 proběhla schůzka Svazu žen. Hlavním bodem programu byl blížící se termín společné cesty do Litoměřic, která se uskutečnila 21.9.2009. Výstaviště ZAHRADA ČECH 33. ročník nejnavštěvovanějšího zahradnického veletrhu Rády by se také s námi podělily o radost ze slov předsedkyně krajské rady Zamyšlení nad uplynulým rokem, která byla publikována v květnovém Zpravodaji ČSŽ o.s. kraj Karlovy Vary. Zde Vám přinášíme jeho plné znění: Podívejme se společně alespoň na několik zdařilých příkladů aktivity našich základních organizací v malých obcích Karlovarského kraje. Myslím, že nelze přejít mlčením činnost ZO Šabina. Sama obec patří už dlouhou dobu k nejlepším obcím našeho kraje a na tomto faktu mají členky Svazu žen lví podíl. Nejenže vítají malé občánky do života, že se loučí se školáky před prázdninami, pečou cukroví pro slavnostní příležitosti, podílejí se na živém Betlému, ale vynikají tím, že se celoročně starají o čistotu obce a pravidelně 4
uklízejí autobusové zastávky v Šabině a ůčastní se i celostátní akce Ukliďte svět!. Pošta od občanů Poděkování Děkujeme všem, kteří finančně nebo materiálně pomáhají naší mateřské škole. Jmenovitě: firma RENTAX, OÚ, manželé Škotovi, Veverkovi, Aplovi, pan P. Macák, pan Janda, pan L. Sarkány, pan J. Rigo, pan R. Karlous, pan Ďuriš, pan T. Hlasivec, paní Hlaváčová, paní J. Hrudková, paní D. Telepovská, paní H. Pešková, paní J. Nemetová, paní Adamová, paní T. Brandlová, paní Z. Fraňková, paní S. Havlíková. Zároveň děkujeme všem, kdo se přišel podívat na naší výstavu Naše vesnice a finančně nuým přiíspěl. Lenka Kalousová ředitelka MŠ Ve dnech 1. - 21. listopadu 2009 bude ve Staré hospodě ke shlédnutí výstava k 20. výročí pádu komunismu v naší zemi Tak jsme žili... Výstava bude přístupná v otevírací době Staré hospody. Zprávy komise pro životní prostředí Komise pro životní prostředí žádá občany, aby pokud jsou plné kontejnery určené pro tříděný odpad, neodkládaly sklo a papír vedle těchto kontejnerů. Nebudou společností odvážející kontenery odvezeny. Svoz odpadu Připomínáme sběr nebezpečných odpadů dne 2. října 2009 na parkovišti u Staré hospody v 16.20-16.45 hodin Dva kontejnery na objemný odpad budou přistaveny 2. - 4. října 2009 u Staré hospody 5
6
Něco málo z historie Dalším návratem do doby před zhruba 700 lety se pokusíme zjistit, co dělali a čím se bavili naši předci. Mezi starými řemesly a povoláními, kterými se mohli naši předchůdci kolem roku 1309 živit byl sedlák. Provozoval činnosti spojené s hospodářstvím. Nejvíce času mu zabírala práce na poli. Ti bohatší chovali krávy, z jejich mléka pak stloukali čeledíni máslo. Pastýř pásl dobytek, byl členem panské čeledi nebo obecní zaměstnanec. Slouha byl obecní pastýř, ovčák byl pastýř ovcí. Společná pastva začínala na jaře koncem dubna. Vždy se začínalo v pondělí, společná pastva končila nástupem zimy. Na lukách se dobytek pásával po sklizni otavy. Úkolem pastýře bylo pohlídat dobytek, aby se neztratil, nezranil, nepůsobil škodu na cizích pozemcích, v letním období aby se nepřehřál a nepil studenou vodu. V létě se tedy páslo dvakrát denně, přes horké poledne se dobytek zaháněl domů. Dalším starým obvyklým řemeslem byl tkadlec. Zpočátku tkaly výhradně ženy v obcích. Se zvýšením spotřeby plátna se výroba přesunula do měst a touto prací se začali zabývat také muži. Utkané plátno nebylo nikdy čistě bílé. Aby se dosáhlo bílého vzhledu bylo potřeba je bílit. Původně se bílilo pomocí vody a slunce, kdy se plátno rozprostřelo na vzduchu, kropilo vodou a zbytek práce vykonalo slunce. Tento způsob byl sice kvalitní - nenarušoval vlákna, avšak velmi pracný a zdlouhavý trval až 12 týdnů. Ve 14. století začla u nás vznikat společná bělidla. Proces bílení spočíval v močení nebo loužení, praní a bílení prádla. Plátno se volně naskládalo do velké dřevěné kádě a zakrylo se hrubým plátnem, na které se nasypala vrstva popela, který se poléval vlažnou vodou tak dlouho, dokud nebylo plátno celé ponořené. V této lázni se nechalo louhovat 12 hodin. Po vyjmutí se plátno usušilo a proces se opakoval asi šestkrát, vždy v o něco teplejší lázni. Plátno barvili řemeslníci barvíři. Barvené tkaniny byly pro běžnou potřebu vzácné. Barvily se především ty, které byly určeny pro náboženské obřady. K barvení se používalo např. santalové dřevo (červená), škumpa, šafrán (žlutá), borůvky (modrá). Dalším rozšířeným řemeslem byl mlynář meloucí obilná zrna na mouku a další moučné výrobky ve mlýně. Na našem území se stavěly mlýny vodní a větrné. Jedním z nejstarších řemesel byl pekař, který pekl chléb v pekařské peci a obvykle jej i prodával. Podle druhů pekařských výrobků se pekaři rozdělovali na pekaře pekoucí chleba, pecnáře, kteří pekli režný (žitný) chléb, koláčníky pekoucí koláče, mazanečníky pekoucí mazance. Oplatečníci a pekaři boží připravovali kostelní hostie. Kobližníci pekli koblihy a ostatní smažené pečivo. Caletníci pekli skladké placky (calty). Po nich je např. pojmenována Celetná ulice v Praze. Z první poloviny 14. století pak pochází zmínka o medovém pečivu, které tvořil perníkář. K výrobě medu pěstoval včely, vyráběl vosk a med včelař. Včelaři začali upravovat z lesů dovezené kmeny a usazovali do nich roje včel. 7
Ve středověkých městech vznikala, hlavně během 13. - 15. století, řemeslnická sdružení (cechy), která hájila práva a zájmy svých členů, dohlížela na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Cechy plnily také funkce reprezentativní, náboženské a sociální. Kdo nebyl členem cechu, nemohl své řemeslo provozovat. Cech měl svého představeného, který byl volen. V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů, ale velmi často bylo spojováno více řemesel, která spolu zpravidla souvisela cech ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, krejčích a soukeníků, bednářů a hrnčířů apod. Zajímavostí je, že pivovarnictví (chmel pěstovali waldsaští mniši v našem okolí již od 13. století) nebylo na rozdíl od sladovnictví jako řemeslo uznáno. První cechy tak byly pouze sladovníků. Venkovani, sedláci, ani šlechtici neměli pevně stanovenou pracovní dobu, rytmus určoval přírodní cyklus zemědělských prací, příprava k boji a vlastní boj. Většina zábavy, spojená často s domácím zaměstnáním (přástky) bývala situována do zimních měsíců, kdy si zemědělci mohli více odpočinout. I sezóna válečných tažení začínala na jaře a končila v pozdním létě. Velký vliv na společenský život měla církev, která sama stanovovala dny volna a část volného času vyplňovala náboženským obřadem. Ta přizpůsobila své svátky starým rituálům (Vánoce, Velikonoce). Děti, které odrostly kojeneckému věku a ještě se neúčastnily prací (3-7 let), byly odkázány na sebe. Výchova rodiny byla omezená a do školy jich chodilo velmi málo. Hrály spolu mnoho pohybových her na honěnou, na schovávanou. K nejčastějším hračkám patřil dřevěný koník a panna. Doma se vyráběly např. píšťalky. Dospělí se bavili tancem a zpěvem. Lidé tančili při rodinných a výročních slavnostech, církevních svátcích. Městy, od hradu ke hradu, se potulovali první profesionální tanečníci a hudebníci žakéři, truvéři, medvědáři. Pro obveselení obyčejného lidu, ale také na rytířských hradech a hostinách zpívali, hráli na bubínky, píšťaly a některé strunné nástroje. Šachy, kostky, karty a kuželky bývaly populární již v této době. Mezi dvorské zábavy patřily především rytířské turnaje. Konávaly se u příležitostí korunovace, zvlášt významné návštěvy, při sňatku proto je zaznamenávali kronikáři jako zvlášť významné akce. Levnější zábavou šlechty pak byl lov. Mimořádné oblibě se těšil lov vysoké a dravé zvěře. Již tehdy byl nezbytným pomocníkem speciálně cvičený pes. Ohař vůdce smečky se často kupoval za vyšší cenu než dojná kráva. Během roku si tehdy lidé užili až 1/3 dní svátků. Zdroj: www. webtrziste.cz, wikipedia 8