KRAJSKÝ PROGRAM PRO ZLEPŠENÍ SPECIFICKÝCH PROBLÉMŮ ÚSTECKÉHO KRAJE

KRAJSKÝ PROGRAM PRO ZLEPŠENÍ SPECIFICKÝCH PROBLÉMŮ ÚSTECKÉHO KRAJE zákazník Ústecký kraj Velká Hradební 3118/48 Ústí nad Labem stupeň STUDIE zakázkové číslo 4832-900-2 číslo dokumentu 4832-400-2/2-KP-01 datum autor Ing. Miroslav Mareš Tebodin Czech Republic, s.r.o. Prvního pluku 20/224 186 59 Praha 8 telefon 251 038 216 telefax 251 038 219 e-mail mares@tebodin.cz 2kp01_program.doc/3778

strana 2 z 100 autorizace zpracoval: Mgr. Dana Klepalová Ing. Tomáš Krásný Ing. Miroslav Mareš Ing. Martin Vejr Ing. Pavel Zinburg schválil: Ing. Miroslav Mareš Praha, březen 2004

strana 3 z 100 Obsah strana 1 Úvod 5 2 Charakteristika měst Teplice, Bílina a Klášterec nad Ohří 5 2.1 Teplice 5 2.1.1 Základní charakteristika města 5 2.1.2 Historie města 8 2.1.3 Lázně 9 2.2 Bílina 11 2.2.1 Základní charakteristika města 11 2.2.2 Lázně 14 2.3 Klášterec nad Ohří 15 2.3.1 Základní charakteristika města 15 2.3.2 Historie města 16 2.3.3 Lázně 18 3 Emisní situace 19 3.1 Emise znečišťujících látek 19 3.1.1 Teplice 19 3.1.2 Bílina 22 3.1.3 Klášterec nad Ohří 24 3.2 Hlavní zdroje znečišťování 26 3.2.1 Teplice 26 3.2.2 Bílina 34 3.2.3 Klášterec nad Ohří 38 4 Imisní situace 41 4.1 Imisní limity 41 4.1.1 Imisní limity pro látky znečišťující venkovní ovzduší platné od roku 2002 41 4.1.2 Imisní limity pro látky znečišťující venkovní ovzduší platné do roku 2002 43 4.2 Imisní situace 44 4.2.1 Oblast Teplice 44 4.2.2 Oblast Bílina 44 4.2.3 Oblast Klášterec nad Ohří 45 4.3 Imisní koncentrace hlavních znečišťujících látek 45 4.3.1 Teplice 45 4.3.2 Bílina 47 4.3.3 Klášterec nad Ohří 49 4.4 Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší 50 4.4.1 Teplice 51 4.4.2 Bílina 51 4.4.3 Klášterec nad Ohří 51 4.5 Modelování imisních koncentrací 51 4.5.1 Metoda řešení 51

strana 4 z 100 5 Vyhodnocení stávající kvality ovzduší 53 5.1 Teplice 53 5.2 Bílina 54 5.3 Klášterec nad Ohří 54 6 Specifikace opatření ke zlepšení kvality ovzduší 55 6.1 Využití potenciálu úspor energie ve výrobních, distribučních a spotřebních systémech 55 6.1.1 Identifikace využitelného potenciálu úspor energie ve spotřebitelských systémech 55 6.1.2 Identifikace využitelného potenciálu úspor energie ve výrobních a distribučních systémech60 6.1.3 Celkový potenciál úspor energie v řešeném území 65 6.2 Substituce spalování hnědého uhlí ve stacionárních zdrojích znečišťování 68 6.2.1 Možnosti substituce 68 6.3 Opatření v dopravních systémech 71 6.3.1 Možnosti řešení 71 6.4 Soubor navrhovaných opatření 72 6.4.1 Teplice 72 6.4.2 Bílina 84 6.4.3 Klášterec nad Ohří 90 7 Souhrn navrhovaných opatření 95 7.1 Teplice 95 7.2 Bílina 96 7.3 Klášterec nad Ohří 97 Příloha č. 1 Grafické výstupy z modelování imisních koncentrací Průměrné roční imisní koncentrace PM 10 v Teplicích rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace SO 2 v Teplicích rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace NO x v Teplicích rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace PM 10 v Bílině rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace SO 2 v Bílině rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace NO x v Bílině rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace PM 10 v Klášterci nad Ohří rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace SO 2 v Klášterci nad Ohří rok 2000 Průměrné roční imisní koncentrace NO x v Klášterci nad Ohří rok 2000 Příloha č. 2 Potenciál úspor PEZ spotřebitelské a energetické systémy

strana 5 z 100 CÍL PROGRAMU Cílem programu je formulovat v základních souvislostech stávající parametry ovlivňující kvalitu ovzduší, identifikovat hlavní problémové okruhy a navrhnout reálná opatření ke zlepšení kvality ovzduší tak, aby byly v této oblasti vytvořeny odpovídající podmínky pro provoz lázeňství v předmětných městech. 1 Úvod je orientován v souladu s požadavkem Krajského úřad Ústeckého kraje na problematiku posouzení kvality ovzduší v lázeňských městech Teplice, Bílina, Klášterec nad Ohří. 2 Charakteristika měst Teplice, Bílina a Klášterec nad Ohří 2.1 Teplice 2.1.1 Základní charakteristika města Město Teplice leží v severozápadních Čechách v Ústeckém kraji, 17 km západně od Ústí nad Labem, nedaleko od hranic se SRN. Žije v něm 53 tisíc obyvatel. V minulosti byly Teplice okresním městem, 12. července 2002 se staly statutárním městem a patří mezi 19 nejvýznamnějších měst v České republice. Jsou správním centrem pro přilehlé obce. Teplice jsou vzdáleny 90 km od Prahy ve směru severozápadním na Drážďany (E 55) a 26 km od Mostu ve směru severovýchodním (E 442). Ve své podstatné části se město nachází v periferní poloze Českého středohoří a pouze málo významně zasahuje svým severním a severovýchodním územím do třetihorní pánve Krušných hor. Teplice jsou dobře napojeny na dopravní infrastrukturu, která vychází z historického rozvoje města, zejména v oblasti průmyslu a těžební činnosti. První železnice zde byla postavena v roce 1857. K nejdůležitějším železničním spojům současnosti patří trať č. 140, která vede z Chebu do Chomutova

strana 6 z 100 a dále jako trať č. 130 přes Teplice až do Ústí nad Labem a také trať č. 097, jež vede Českým středohořím z Teplic do Lovosic. V silniční dopravě představuje současnou dominantní osu silnice I/8, jež je zařazena pod označením E 55 do mezinárodní evropské sítě. Po zprovoznění úseku dálnice stavby 807 procházejícího Českým středohořím, budou Teplice napojeny na dálnici D 8 spojující Prahu se SRN. Nejvýznamnější pánevní tangentou nadregionálního významu je silnice I/13 (E 442), která vede z Karlových Varů přes Chomutov, Most, Teplice, Děčín, Nový Bor až do Liberce. Město je specifické svou polohou při termálních pramenech ve srážkovém stínu Krušných hor se sníženou výměnou vzduchových hmot (zejména v období zimních inverzních situací), v území bývalé intenzivní těžby a zpracování nerostných surovin (uhlí, keramické hlíny a jíly, vápenec, magmatity). Specifikem je rovněž absence významnějšího vodního toku. Potok Bystřice je v centrální části města veden podpovrchovou stokou, obdobně jako Sviní potok. Vodní plochy ve městě tak zastupují především rybníky v Zámecké zahradě, případně kašny a fontány, v okrajových částech města pak malé rybníky a zatopené jámy starých dolů. Pro město je charakteristické velké zastoupení parků (zvláště lázeňských), sadů a historických zahrad, do města vstupují zalesněné vrchy budované prvohorními či třetihorními magmatity, jejichž lesní porosty mají reálné či potencionální předpoklady pro plnění funkce lesoparků, lázeňských, rekreačních a příměstských lesů. Katastrální území města se nachází v nadmořské výšce v rozpětí od 190 do 393 m. Nejvyšším bodem je Doubravská hora (392,8 m), nejnižším hladina potoka Bystřice na jihovýchodní hranici administrativního území města (k. ú. Prosetice). Centrální část města se nachází v nadmořské výšce okolo 200-240 m. V klimatologickém členění náleží území Teplic do teplé oblasti T 2. Je pro ni typické dlouhé, teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota v Teplicích (stanice Teplice - Trnovany, nadmořská výška 228 m) je 8,6 C, ve vegetačním období (duben - září) 14,9 C. Z důvodu antropogenního ovlivnění klimatu v pánvi, zejména působením kondenzačních jader v atmosféře, se v posledních letech zvýšil výskyt mlh a naopak poklesla délka slunečního svitu. Týká se to zejména období listopad - leden, pro které je typický výskyt inverzního zvrstvení atmosféry. Území Teplic je málo větrné, průměrná roční rychlost větru 1,8 m.s -1, dnů s bezvětřím je 51,3 %. Počátky historie Teplic jsou spojeny s léčivými prameny. Jejich účinky byly známy již asi před 2000 lety, což dokládají archeologické nálezy římských mincí v Pravřídle či nálezy keltských mincí a šperků z počátku našeho letopočtu v Obřím prameni u Duchcova. Po příchodu Slovanů zde vznikla trvalá osada. Podle teplých pramenů dostala výstižné jméno Teplice. Existence pramenů v blízkosti zemských stezek vedla k založení benediktinského kláštera na počest sv. Jana Křtitele. Klášter byl postaven v letech 1156-1164 z podnětu královny Judity, manželky krále Vladislava II. Osada, vyrůstající v předklášteří, se mění v průběhu 13. století na město poddané klášteru. Významným obdobím pro Teplice je 17. století, kdy dochází k velkému rozvoji lázeňství. Teplice prožívají hospodářský vzestup a stávají se kosmopolitním centrem s výjimečnou klientelou. Druhá polovina 19. století je na Teplicku dobou prudkého průmyslového rozvoje, který umožnila rozsáhlá těžba uhlí. Na předměstí a v okolí města vyrůstají sklárny, textilky, továrny strojírenské, chemické a keramické. Rozvoj uhelných dolů však vedl současně k úpadku lázeňství v důsledku zmizení některých pramenů. Teprve v 60. letech minulého století bylo stanoveno ochranné pásmo, aby lázeňské prameny nebyly těžbou uhlí ohrožovány. V Teplicích žije v současnosti 53 000 obyvatel. Počet obyvatel města Teplice klesá, město celkově stárne. Procento důchodců v obyvatelstvu přibývá trvale již od roku 1970. Nárůst počtu obyvatel do

strana 7 z 100 roku 2001 a tedy trend k dalšímu nárůstu zaznamenaly obce Novosedlice, Proboštov, Újezdeček, dále obce v katastrálních územích Košťany, Bystřany a Krupka. Úbytek počtu obyvatel a tedy trend k dalšímu poklesu zaznamenávají katastrální území Hudcov, Srbice a Dubí. Administrativní území Teplic se nyní nachází na sedmi katastrech: Teplice, Trnovany, Řetenice, Prosetice, Nová Ves, Hudcov a Sobědruhy. Jako oddělitelný od města s vlastním charakterem vesnického osídlení lze popsat pouze Hudcov. Proto byl tento katastr jako jediný charakterizován jako lokalita venkovská. Zástavba dalších obcí (Teplice, Řetenice, Trnovany, Prosetice i nejnovějšího katastru Nová Ves) srostla v homogenní celky. Celková výměra všech sedmi katastrů je 2.378,23 ha. Historické centrum Teplic je syntézou zbytku rostlé struktury, blokové zástavby a vilových čtvrtí převážně z 19. století, navazujících na lázně a velkých soliterů postavených ve století 20. (panelové obytné domy, kulturní a obchodní dům). Lázeňská část města se nachází v klínu tří návrší (Letná, Janáčkovy sady a Havlíčkovy sady). Prudké svahy, často se skalami, dávají lázním jedinečný uzavřený charakter. Lázeňské domy, převážně v empírovém slohu, jsou obklopeny parky. Dřívější potoky byly v těchto místech zatrubněny, a proto je důležité část těchto koryt znovu odkrýt a poskytnout je tak kompozici města. Největším problémem ve struktuře lázeňské části města je zcela rozpadlá část Mlýnské ulice, kterou představuje poměrně velké území s volnými parcelami a se zbytky rozestavěných a zbořených domů. Bytová výstavba koncem 50. a 60. let minulého století se soustřeďovala hlavně v západní a jihozápadní části města podél Duchcovské ulice. Dvě rozsáhlá panelová sídliště vysokých kvalit, podle návrhu architektů Jiřího Moravce a Jaroslava Vejla, vznikla v Řetenicích. Západní svahy Šanova byly v 60. letech zastavěny podle projektu architekta Miroslava Masáka dlouhými osmipodlažními panelovými domy. Svoji kvalitu a autenticitu jako výraz doby svého vzniku mají i obchodní centrum a vysokopodlažní hotelový dům Hvězda. Sídliště architekta Masáka je navrženo pro památkovou ochranu jako památková rezervace. V 70. letech bylo postaveno sídliště v Nových Trnovanech v severovýchodní části města, jež ale z pohledu dnešní doby neposkytuje kvalitní veřejná prostranství ani dostatečné vybavení. V lokalitě Bílá cesta na jižním území města bylo koncem 80. let rozestavěno sídliště, které však zůstalo nedokončeno. Rodinnými domky a vilami jsou zastavěny převážně svahy směrem k Doubravce v lokalitě Šanov I, východní část Šanova II, východní část Nových Trnovan, jihovýchodní svahy lokality Valy nad železniční tratí, jižní okraj Prosetic, obec Sobědruhy a obec Hudcov. V okrajových částech města přilehlých k relevantním komunikacím jsou v současnosti budována obchodní centra. Největším teplickým podnikem je sklárna GLAVERBEL CZECH, a.s., která se nachází v Řetenicích. Vyrábí především ploché a lisované sklo. V severní části města na parcelách u železniční trati č. 130 stojí haly Dopravního podniku Teplice, s.r.o. a Keramických závodů Teplice, a.s. Na rozhraní obcí Novosedlice a Dubí se nalézá Papírna Novosedlice, a.s. Vyrábí cca 7000 tun šedé strojní lepenky ročně a zaměstnává 150 lidí. TESAS - Teplická strojírna, a.s., se zabývá výrobou strojů a zařízení v návaznosti na dlouholetou tradici původní Teplické strojírny z roku 1871. Nachází se ve Hřbitovní ulici, v největší transformační lokalitě města. Mezi další podnikatelské subjekty patří LYBAR, a.s., ve Rtyni nad Bílinou, KEMO, s.r.o., v Ohníči, CEPOL-CZ, s.r.o., U Hadích lázní v Teplicích a VÍTKOVICE-PRODECO, a.s, na Masarykově třídě v Teplicích. Zařízení občanské vybavenosti na úseku školství, kultury, sportu a sociální péče jsou ve městě zastoupena dostatečně. Základním zdravotnickým areálem je nemocnice s poliklinikou na západě lokality U Zámecké zahrady. Ve městě se nachází pět domů s pečovatelskou službou.

strana 8 z 100 Objekty všech stupňů škol jsou ve městě zastoupeny v míře, která svou kvantitou a kapacitou potřebám města vyhovuje. Vedle rozsáhlé sítě mateřských a základních škol se v Teplicích nalézá gymnázium, konzervatoř, obchodní akademie, střední průmyslová a zdravotnická škola, střední odborná škola a střední odborné učiliště gastronomie, střední odborné učiliště sklářské, stavební a textilní. V Teplicích se nachází celá řada sportovních a tělovýchovných zařízení. Patří k nim především velký fotbalový stadion Na Stínadlech v těsném sousedství centra města, obklopený kvalitními hřišti, zimní stadion ve stejné lokalitě, městské koupaliště AGER v nejsevernější části katastru Trnovany a AQUACENTRUM - nový plavecký areál se squashovými kurty v Šanově. Výborné podmínky pro sport a turistiku poskytují okolní Krušné hory a České středohoří. Vodní nádrže po rekultuvační činnosti nabízí příjemné prostředí pro letní rekreaci, horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy poskytují vyžití zimním rekreantům. Neobvyklé výhledy z Doubravské hory, z Bořně, z Milešovky nebo z Komáří vížky se sedačkovou lanovkou patří k opravdovým zážitkům. Bohaté kulturní zázemí poskytuje Krušnohorské divadlo, Dům kultury a kina, včetně letního. V Teplicích také sídlí symfonické těleso - Severočeská filharmonie. Ta obohacuje kulturní život v průběhu celého roku a v letních měsících nabízí své koncerty v lázeňském parku. Mezi významné kulturní instituce se řadí i regionální muzeum a okresní knihovna, hvězdárna, planetárium a botanická zahrada. Statutární město Teplice je sídlem všech důležitých úřadů orgánů státní správy. 2.1.2 Historie města Teplice a blízké okolí nabízejí zajímavou architekturu empírových a secesních staveb, dostatek přírodních i historických pozoruhodností. Přitažlivým pro návštěvníky je Zámecké náměstí spolu se Zámeckou zahradou, která existuje již 365 let a je největším teplickým parkem. Rokoková stavba Zahradního a plesového domu, zdobená freskami kadaňského malíře Müllera z roku 1732, je dnes sídlem Severočeské filharmonie a je zde též provozováno kasino. Zámeckému náměstí dominuje sochařský skvost 20 m vysokého morového sloupu sv. Trojice od Matyáše Brauna z roku 1718. Na jižní straně Zámeckého náměstí stojí zámek s empírovou fasádou, který jinak nese znaky renesance, baroka, rokoka a klasicismu. Je sídlem sbírek muzea. Na nádvoří zámku jsou dochovány zbytky románské baziliky a klášterní budovy z 12. století, jež jsou současně jádrem východního křídla zámku. Jeho součástí jsou také barokní Ptačí schody a renesanční Kolostůjovy věžičky z roku 1600, zdobené sgrafitovou bosáží. Zámecký kostel Povýšení sv. Kříže byl vybudován v roce 1568 v pozdně gotickém slohu, v letech 1798-1806 regotizován v duchu romantismu. Od roku 1950 slouží pravoslavné církvi. V jeho sousedství se nalézá Děkanský kostel sv. Jana Křtitele, jehož věž pochází z roku 1594. Významnou barokizující přestavbou prošel kostel v letech 1700-1703. Pod kostelem se nacházejí hrobky Vchynských, Aldringenů a Clary-Aldringenů. Kostel sv. Alžběty u Šanovských sadů pochází z 2. poloviny 19. století a je postaven v novogotickém slohu včetně interiérů s křížovými klenbami. Významnou kulturní památkou je i budova Krušnohorského divadla. Byla postavena na místě vyhořelého divadla v letech 1921-1924 podle návrhu drážďanského architekta Bitzana. V době vzniku byla rozsáhlá klasicistní budova největším a nejmodernějším divadlem v republice. Jeho velkorysá rekonstrukce proběhla v letech 1995-1998. Na vrcholu Doubravské hory se nalézá zřícenina hradu Doubravka z 15. století. Na přelomu 16. a 17. století byl hrad Vchynskými přestavěn na pevnost. Nyní nabízí příjemné posezení v restauraci a krásný výhled na Teplice. Ojedinělou ukázkou technické památky je jednoduchá secesní stavba vodárny Hudcov z r. 1906

strana 9 z 100 s plastickým secesním portálem. Nachází se poblíž silnice z Teplic do Duchcova. Architekturu z období eklekticismu 19. století představuje budova nádraží ČD. Dějiny lázeňství v Teplicích sahají hluboko do historie. O historii teplických zřídel píše v České kronice Václav Hájek z Libočan v roce 1541. Dle pověsti byly horké prameny objeveny v roce 762 pastevci českého vladyky Kolostůje, který na tomto místě nechal postavit hrad. I přes nálezy římských mincí je rok 762 spojován nejen s počátky lázeňství, ale i s počátky města Teplice. Historické počátky lázní Teplice lze datovat do období raného středověku, kdy byl u pramenů vybudován klášter benediktinek. Jedním z jeho úkolů bylo využívání zázračné (jak se tehdy věřilo) vody pro náboženské účely. Vzniká zde poutní místo u sv. Jana Křtitele, který se stává patronem kláštera, obce i lázní. Ve 14. století se již hovoří o proslulosti lázní sv. Jana. Vlastní léčba má ještě velmi primitivní ráz. Hlavní teplický pramen zvaný Pravřídlo vytéká do velké náádrže, kde se volně koupají muži i ženy. Zámožnější pacienti se koupají v uzavřených kabinách a soukromých domech ve dřevěných kádích, do nichž je voda přinášena v putnách nebo přiváděna dřevěným potrubím. V 16. století dochází v léčbě k výraznému pokroku. Za Volfa z Vřesovic vznikají v letech 1543-1569 první lázeňské ústavy, tehdy ještě dřevěné a v lázních se uplatňují první lázeňští lékaři. Z konce 16. století se zachovala zpráva o vývozu termální vody v sudech do ciziny pro nemocné, kteří nebyli schopni cestování. V témže století vzniká v Teplicích za Radslava Vchynského první kamenná lázeňská budova, jejíž zbytky jsou zachovány v základech dnešního ústavu Pravřídlo. Od druhé poloviny 18. století jsou Teplice spojovány s novou vrchností, rodem Clary - Aldringenů, která panství získala po zavraždění Viléma Vchynského r. 1634 v Chebu s Albrechtem z Valdštejna. Právě tento šlechtický rod se velmi zasloužil o rozvoj lázní a celého města. Lázně za jejich vedení získaly celosvětovou známost a evropskou proslulost. Vstupní prostor do lázní vyzdobil roku 1730 kamenný reliéf od saského sochaře Baltazara Permorera. Neustálý příliv hostí vyžadoval rozšíření lázeňských prostorů hlavně na území sousední obce Šanova, kde byly do té doby prameny využívány jen primitivně venkovany a městskou chudinou. Nad Sirnými, Hadími a Kamennými lázněmi byly postaveny provizorní dřevěné lázeňské budovy, které o sto let později dostávají podobu kamenných ústavů. Při požáru v r. 1793 vyhořelo téměř celé město. Za vydatného přispění panovníků okolních zemí bylo ihned přikročeno k výstavbě nového města. Staré středověké hradby zmizely, lázeňské budovy byly obnoveny v lehkém empírovém stylu. Teplice tak dostávaly typický lázeňský vzhled. Po dokončení trati Duchcov - Podmokly v roce 1871 se vysunulo průmyslové pásmo do prostoru severně od nádraží. Také na jiných místech města byly založeny další průmyslové podniky a těžba se tak nebezpečně přibližovala k městu. V roce 1879 došlo na šachtě Döllingeru mezi Duchcovem a Osekem k zátopě. Zanedlouho poklesla hladina u níže položených pramenů šanovských. Po nákladných úpravách, při nichž musela být prohloubena šachta vřídla až do hloubky 53 m, se podařilo podchytit termální vodu přímo v puklině podkladního porfyru, odkud se čerpá na povrch. Tehdy se poprvé projevila nutnost koordinace zájmů uhelné těžby s lázeňskými zájmy. Pověst lázní byla těmito událostmi citelně zasažena. Až do roku 1866 řídila výstavbu Teplic lázeňská komise. Její činnost se blahodárně projevila právě v kritickém období živelného průmyslového podnikání. Po zrušení komise dochází ke konci století k porušení základních urbanistických zásad a ke zhoršení lázeňského prostředí v Teplicích. 2.1.3 Lázně První světová válka dále omezila život v lázních. Opětovný rozvoj lázeňství nastal za první republiky, kdy do Teplic znovu přijíždějí návštěvníci, především ze zahraničí. V období mezi dvěma světovými válkami byly Teplice velmi živé a společensky rušné město s vysokou úrovní služeb, atraktivními zábavními podniky a pestrou kulturní nabídkou. V dobách socialismu nastává nejen rozvoj lázní, ale i

strana 10 z 100 průmyslu. Dochází však k bourání některých historických budov a k celkovému chátrání města. Zlom přichází až po listopadu 1989, kdy v důsledku razantní privatizace následuje rychlá obnova a oprava domů. Město si dalo za cíl vrátit Teplicím jejich bývalý lesk a slávu. A toho lze dosáhnout jen ve spojení s lázněmi a jejich prameny. Mimořádných léčebných úspěchů dosahují teplické lázně díky využívání přírodních léčivých zdrojů - termálních vod, tzv. teplických terem. Většina teplických a šanovských termálních pramenů během posledních sto let zanikla v důsledku těžební činnosti a intenzivního intervalového čerpání termálních vod. K lázeňským účelům byly využívány pouze Pravřídlo a Horský pramen v Šanově. Destrukce teplických termálních pramenů stále pokračovala. Došlo k zániku celé šanovské termální pramenní skupiny. Na Horském prameni došlo v roce 1980 k poklesu teploty na 27,3 0 C a v roce 1981 bylo čerpání zastaveno. Lázně Teplice v současné době využívají nový vydatný zdroj termy, nazvaný po svém objeviteli Hynie (vrt Tp 28), který pochází z roku 1969. Vrt byl vyhlouben do konečné hloubky 972,5 m u Domu kultury v Teplicích. Vydatnost vrtu činí 26-28 l/s, teplota čerpané vody je 45,6 0 C. Čerpáním z vrtu Tp 28 není negativně ovlivňováno Pravřídlo, jehož přičerpávání je využíváno k ochlazování vod zdroje Hynie. Jako rezervní zůstal pouze vrt Tp 41 u bývalého Horského pramene. Všechny potřeby termy v lázních i v šanovském Aquacentru jsou tak v současnosti kryty směsí termální vody, získané ze zdrojů Pravřídlo a Hynie, jejíž kvality jsou pro léčebné účely teplických indikací ideální. Kvalita terem je soustavně kontrolována pravidelnými měsíčními rozbory, které provádí příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Kontrole jsou podrobeny zdroje, vodojem termální vody a všechny balneoprovozy. Po chemické stránce jsou zdroje značně stálé. Pravřídlo je v oficiální klasifikaci hodnoceno jako přírodní, slabě mineralizovaná, léčivá voda hydrogenouhličitano-sírano-vápenatého-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů, termální, hypotonická (obsah rozpuštěných solí 1117 mg/l). Hynie je přírodní, slabě mineralizovaná, léčivá voda hydrogenouhličitano-sírano-vápenatého-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny křemičité, termální, hypotonická (obsah rozpuštěných solí 1386 mg/l). Ochrana přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice probíhá ve dvou úrovních. Legislativní úroveň ochrany je dána ochrannými pásmy stanovenými zákonem č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). V rámci ustanovení lázeňského zákona se změnila původní prozatímní ochranná pásma následovně: - dosavadní užší prozatímní ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice v Čechách se změnilo na: ochranné pásmo I. stupně I.B přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice v Čechách, - dosavadní zóna nejvyšší ochrany přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice v Čechách se změnila na: ochranné pásmo I. stupně I.A přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice v Čechách, - dosavadní širší prozatímní ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplice v Čechách - subpásmo 1 a subpásmo 2 se změnilo na: ochranné pásmo II. stupně II.C a II.A přírodních léčivých zdrojů lázeňského místa Teplicce v Čechách. Kromě legislativní ochrany probíhají technickoprovozní úpravy s cílem zlepšení kvalitativních a kvantitativních ukazatelů termálních vod a přiblížení k původním přírodním poměrům v Teplicích - tj. zastavení odčerpávání Obřího pramene u Duchcova a vystoupení hladiny vody v Pravřídle s návratem její teploty k hodnotám použitelným k balneaci. První úpravou vedoucí k popsanému cíli byla sanace v jímací šachtě Pravřídla prováděná na přelomu

strana 11 z 100 let 2000-2001. Cílem sanace bylo prostřednictvím silné betonové zátky uzavřít v dolní části šachty Pravřídla přítok chladnějších vod z relativně mělkého podpovrchového oběhu. S ročním odstupem lze konstatovat, že po sanaci dochází ke zvyšování teploty v Pravřídle a cíl sanace byl splněn. Druhá etapa spočívá v postupném zvyšování hladiny v regulačním bodě Obřího pramene s konečným cílem úplného zastavení čerpání na Obřím prameni. Tyto úpravy budou probíhat v dílčích krocích s pečlivým vyhodnocováním vlivu stoupající hladiny na teplotní režim Pravřídla. Teplice nabízejí lázeňskou péči v pěti lázeňských domech (Kamenné lázně, Císařské lázně, Nové lázně, Tereziny lázně a Lázeňský dům Beethoven). Ve všech lázeňských domech jsou prameny využívány především k léčení pohybového ústrojí a cévních nemocí. Dobré výsledky má léčba poúrazových stavů a léčení dětí s poruchami hybnosti následkem poškození centrální nervové soustavy. Úspěšně se léčí také profesní nemoci vyvolané vibracemi. Hlavní způsob léčby spočívá v termálních koupelích ve vanách nebo v bazénech a v pohybové léčbě v termální vodě. Léčba pitím je v Teplicích pouze doplňkovou procedurou. Lázně navštíví každoročně v průměru 17 000 klientů. 2.2 Bílina 2.2.1 Základní charakteristika města Město Bílina leží v severozápadních Čechách v Ústeckém kraji, na rozmezí Mostecké pánve a Českého středohoří, 11 km jihozápadně od Teplic a 14 km severovýchodně od Mostu. Má výhodnou geografickou polohu mezi Prahou a hospodářskými centry v Sasku (Drážďany, Saská Kamenice), v okruhu 50 km se nacházejí 3 hraniční přechody (Cínovec, Moldava a Hora Sv. Šebestiána). V Bílině žije 17 tisíc obyvatel. Celková rozloha města je 3 240 ha. Od jihozápadu jím protéká řeka Bílina, která se v Ústí nad Labem vlévá do Labe. Město leží v nadmořské výšce 207 m. V okolí Bíliny nápadně ční tři kopce vulkanického původu: Rozkoš (402 m n.m.), Kaňkov (436 m n.m.) a zvláště pak skalnatý Bořeň (539 m n.m.), který tvoří výraznou krajinnou dominantu. Je státní přírodní rezervací, na jeho vrcholu rostou vzácné a chráněné rostliny jako tařice skalní, hvězdnice alpská, hvozdík sivý, kavyl vláskovitý a hnízdí zde výr velký. V níže položených listnatých hájích se vyskytuje bledule jarní či lýkovec jedovatý. Podnebí v Mostecké pánvi je mírně suché, oblast leží v dešťovém stínu Krušných hor. Zimy zde bývají převážně mírné. Podnební poměry však negativně ovlivňuje jednak výrazný reliéf krajiny, jednak velké soustředění průmyslové a energetické výroby. Výškový rozdíl mezi Krušnými horami a Mosteckou pánví vytváří zvláště v zimním období inverzní situace. Kotlina, v níž Bílina leží, je špatně větratelná. Proudění vzduchu ze západního směru nestačí a pak velice často nastává bezvětří, jež teplotní inverzi dále podněcuje. Na Bílinsku se často vyskytují mlhy (60-80 dní v roce) a sluneční svit zde dosahuje menších hodnot než je český průměr, který činí 1 800 hodin ročně. Rychlé dopravní spojení je zajištěno silnicí 1. třídy I/13 (E 442) do Teplic a opačným směrem do Mostu. Trasa do Prahy vede prvních 15 km silnicí 2. třídy a poté se napojuje na hlavní tah Chomutov - Most - Praha. V souběhu s korytem řeky Bíliny vede důležitá železniční trať č. 130, která tvoří součást podkrušnohorské magistrály vedoucí z Chebu přes Sokolov, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Bílinu, Teplice a Ústí nad Labem až do Děčína. Nejstarší zmínky o usídlení člověka na Bílinsku jsou již z mladší doby kamenné. Avšak teprve příchod Slovanů v průběhu 6. století vytvořil etnicky souvislé osídlení, které přetrvalo až do dnešních dnů. V 10. století se stalo bílinské hradiště, vystavěné na rulovém ostrohu v místech dnešního zámeckého parku, správním střediskem, jímž moc vlády pražských Přemyslovců zasahovala do českosaského pomezí. V listině papeže Jana XV. o založení břevnovského kláštera z roku 993 se již objevil termín

strana 12 z 100 provincia Belinensis. Původní jméno řeky (Bielina = bílá řeka, asi podle barvy vody) se přeneslo později na knížecí hrad, který tu stával a na osadu v jeho okolí. Bílina si své postavení centra provincie udržela do počátku 13. století, potom se působiště správního střediska přesunulo do královského města Mostu. Roku 1237 daroval král Václav I. Bílinu svému oblíbenci Ojířovi z Frydberka, cizinci, který přišel na královský dvůr z okolí německé Fuldy. Původní trhová ves se postupně měnila v město, o němž se v pramenech mluví poprvé v roce 1263. Ojíř z Frydberka nechal vedle bývalého hradiště postavit gotický hrad, na jehož místě stojí dnes bílinský zámek. Až do začátku 15. století Bílina patřila výhradně německým držitelům, teprve v roce 1407 připadlo panství Koldicům z Krupky, kteří se postupně počešťovali. Bílinský hrad a panství získali do dědičného držení roku 1513 Lobkovicové. V této době prodělávalo město nový rozkvět, rozvíjela se činnost řemeslnických cechů, město získalo od krále Ferdinanda I. nový městský znak, který je platný dodnes. Za třicetileté války bylo obyvatelstvo Bíliny do značné míry vyhubeno. Noví osadníci přicházeli většinou ze Saska nebo z jiných částí Německa a Bílina začala nabývat německý ráz. V letech 1665-1697 vládl v Bílině hrabě Václav Ferdinand z Lobkovic, význačný císařský diplomat. Pozval si italského architekta Antonia della Portu, který na místě bývalého hradu vystavěl v letech 1675-1682 raně barokní zámek. Ve stejném období byla rekonstruována i bašta Manda, součást obranného systému původního hradu. Od roku 1707 se vlády nad panstvím ujala sestra hraběte Václava Ferdinanda Eleonora. Po její smrti r. 1720 vymřeli bílinští Lobkovicové po přeslici a vlády nad dominiem se ujala roudnická větev tohoto rodu. V době vlády kněžny Eleonory dochází v Bílině k rozvoji lázeňství. Také v 19. století nastává další rozvoj bílinských lázní, ale současně se rozvíjí i průmysl. Bílina byla napojena na železnici a propojena novými silnicemi s okolními městy. Vedle řady uhelných dolů vznikl v Bílině v roce 1835 cukrovar, po něm porcelánka, v roce 1893 začala pracovat sklárna Engels. Roku 1913 byla uvedena do provozu huť v Chudeřicích. Rozvoj průmyslu s sebou přinášel příliv českého obyvatelstva, po vzniku samostatné Československé republiky se již třetina obyvatel města hlásila k české národnosti. V současnosti má Bílina přibližně 17 000 obyvatel. Průměrný věk je 36,5 let, hustota obyvatelstva činí 532 obyvatel.km -2. V produktivním věku je 69 % obyvatelstva, v předproduktivním 17 %, v poproduktivním 14 %. Dnešní věková skladba populace města nedává do výhledu důvod k optimismu, naopak ukazuje na degresivní trend. Většina obyvatel žije na sídlištích a pracuje v okolních dolech, elektrárně, sklárnách a dalších závodech. V Bílině je 15% nezaměstnanost, což představuje asi 1 700 uchazečů o práci. Sídelní útvar Bílina zahrnuje administrativní území obcí Bílina, Hostomice a Světec (k němuž patří sídla Štrbice, Chotějovice a Úpoř). Území města je poměrně zřetelně rozděleno na dvě základní zóny - obytnou, rozprostírající se v údolích vodotečí a na svazích dynamického terénu nad nimi, a výrobní, bezprostředně navazující na část obytnou na severu a severozápadě a vstupující jako klín téměř až do centra. Výstavba panelových bytů na okrajích města byla uzavřena počátkem 80. let. Panelová sídliště v Bílině se nacházejí na Teplickém předměstí U Nádraží, Za Chlumem I a Za Chlumem II. Na západním okraji města jsou na Pražském předměstí a v Újezdě na Újezdském předměstí. Jednotlivé obytné sektory jsou vzájemně propojené přes střed města. V centru města je soustředěna převážná většina obchodních, hospodářských, správních a kulturních zařízení. V této části města je třeba modernizovat bytový fond a významně posílit funkci bydlení. Rodinných domů a vil je celkově ve městě málo. Územní a hospodářské zásady, schválené městským zastupitelstvem, proto doporučují při rozhodování o druhu další zástavby orientovat se především na výstavbu rodinných domků v okrajových částech města. Charakter města je převážně průmyslový, zemědělství má jen vedlejší význam. Ve městě je téměř 1 900 podniků a institucí, z čehož největší podíl 94% představují obchodní společnosti, 3% státní instituce a 3% družstva. Život v Bílině je poznamenán tím, že se severočeská oblast, v níž leží, podílí

strana 13 z 100 na celkovém objemu výroby průmyslu paliv a energetiky v České republice 45 %. Vytěží se zde 75 % hnědého uhlí, z čehož 91 % připadá na povrchový způsob dobývání. V okolí města se nachází jeden z největších povrchových hnědouhelných dolů Doly Bílina, a.s. Podle podnikové báňské koncepce je předpokládána životnost lomu do roku 2035, a to při maximální roční těžbě 7,7 mil. tun uhlí, při zaměstnanosti 5 000 5 500 pracovníků (do roku 2020). Elektrárna Ledvice, postavená v roce 1965, vytváří 3 % celostátní výroby elektrické energie. Na severu města v Chudeřicích je umístěn velký průmyslový závod Chudeřické sklárny, v němž pracuje přes 1 000 zaměstnanců. Vyrábí se zde tvrzené a pěnové sklo. V Hostomicích se nachází sklárna Kavalier a cihelna. V Bílině je také pobočka závodu Seba Tanvald, která zásobuje své odběratele textilními výrobky. Zemědělství v okolí Bíliny příliš neprosperuje, jeho hektarové výnosy jsou asi o 10 % nižší, než činí průměr v České republice. Za zmínku stojí význačné ovocnářství v Českém středohoří. Občanská vybavenost včetně obchodní sítě je ve městě poměrně dobrá. Objekty škol všech stupňů jsou zastoupeny v míře, která svou kvantitou a kapacitou potřebám města vyhovuje. Vedle čtyř základních škol je v Bílině gymnázium, základní umělecká škola a zvláštní škola internátní. Sportu slouží krytá plavecká hala se dvěma letními bazény, fitness centra na sídlišti Pražské předměstí II a v Domě dětí a mládeže na Teplickém předměstí, sportovní a rekreační areál na Kyselce, zahrnující tenisové kurty, fotbalové hřiště, atletický stadion s tartanovým povrchem, koupaliště a hřiště pro minigolf. Významným objektem je zimní stadión s umělou ledovou plochou. Specifickým sportovním areálem je bikrosová dráha u bývalých kasáren. Možnost kulturního vyžití zajišťuje kulturní centrum Kaskáda, jež připravuje pro obyvatele města široké spektrum kulturních pořadů. V jeho správě je městské divadlo, kino Hvězda, přírodní amfiteátr Na Kyselce a kulturní dům Fontána Za Chlumem. Ve městě pracuje městská knihovna, nachází se zde i výstavní síň U Kostela a galerie Pod Věží. V zámku jsou umístěny archeologické sbírky regionálního muzea v Teplicích. Kulturní život obohacují lázeňské koncerty pořádané v letním období. Zdravotní péči o obyvatelstvo zajišťuje nemocnice s poliklinikou na Pražském předměstí. Městské zastupitelstvo v Bílině zvažuje výhledově možnost využití rozsáhlého volného pozemku polikliniky pro výstavbu zařízení sociálního charakteru (domov důchodců, dům sociální péče). K pamětihodnostem města patří především lobkovický zámek, uvnitř jehož areálu stojí bašta zvaná Manda, která je zbytkem původního hradního opevnění. Bílinské náměstí zdobí kašna se sochou sv. Floriána a mariánský sloup G. P. Toscana z roku 1682. Zajímavou je i Husitská bašta z období kolem roku 1470, která ovšem nemá s husity nic společného. Jedná se o zbytek víceboké hradební bašty z kamenného zdiva, který je analogický s podobnými stavbami v Táboře a Žatci. Ve městě se dochovala řada kostelů. Původně gotický kostel ze 13. století sv. Petra a Pavla je zajímavý svými renesančními náhrobky Jiřího a Litvína z Lobkovic z období po roce 1580. V architektuře kostela se prolínají gotické a renesanční prvky, vzniklé z přestavby v letech 1573-1575. Renesanční jednolodní stavbou je Špitální kostel na Újezdě z období kolem roku 1600. Z 13. století pochází kostel sv. Jakuba Většího ve Světci. Byl vybudován v románském slohu, dostavěn v rané gotice, nynější podobu získal v letech 1731-1733. Architektem barokní přestavby trojlodní baziliky byl Octavio Broggio. Renesanční kostel Zvěstování P. Marie byl dokončen kolem roku 1600. Nad jeho vstupním portálem jsou umístěny znaky Lobkoviců. Dnešní dominantu města tvoří secesní radnice, která byla postavena v letech 1908-1911 a jež svědčí o velkorysých záměrech a možnostech tehdejší městské rady. Oproti minulosti změnilo město, kromě historického jádra, svůj ráz. Přesto se zde udrželo 211 hektarů ošetřované zeleně. Zámecký park, Žižkovo údolí, malebné zákoutí Bezovky spolu s lesoparkem Kyselka zvou k příjemným procházkám. Turisticky lákavá je školní naučná stezka Bořeň a turistická trasa na vrch Kaňkov. V současné době je zásadním a prioritním problémem vedení silničních tahů intravilánem města.

strana 14 z 100 Navrhovaným řešením je obchvat silnice I/13 v trase vedené ve východní poloze od města - od napojení u Chudeřic k poliklinice a odtud po severní straně Bořně zpět na stávající silnici I/13. Závažným problémem je také čistota vod. Řeka Bílina je podle platné klasifikace jakosti povrchových vod velmi silně znečištěna ve všech sledovaných kritériích. Pokud nebude v jejím povodí uplatňován požadavek vícestupňového čištění a u průmyslových výrob zaváděny cirkulační bezodtokové technologie, bude nadále patřit k nejvíce znečištěným tokům v republice vůbec. Z hlediska zásobování vodou jsou všechny obce (s výjimkou Úpoře a Štrbic) součástí integrovaného Oblastního vodovodu Severní Čechy. Celý systém je však zdrojově pasivní, takže s ohledem na napjatou bilanci je nutnou prioritou udržení vlastních zdrojů v maximální kapacitě. Vodovodní sítě jsou ve starých částech města původní, jinak vesměs v dobrém stavu. Hostomice mají nově rekonstruovanou síť, v ostatních sídlech jsou sítě staré. Kanalizace jsou ve většině sídel jednotné, nesoustavné, s vyústěním do toků. V Bílině je v provozu nová čistička odpadních vod, řešená jako mechanicko-biologická, s anaerobním vyhníváním. Bílinská minerální voda se užívala k léčebným účelům odedávna. O minerálních slaných pramenech v okolí Bíliny se poprvé zmiňuje kronikář Václav Hájek z Libočan. Teprve v roce 1712, když dala kněžna Eleonora z Lobkovic vyčistit prameny, začali sem jezdit první lázeňští hosté. V roce 1761 byly nově upraveny tři hlavní prameny a brzy nato se začala voda rozesílat v lahvích, plněných ve speciálně vystavěné provozovně. Velký podíl na využití minerálních zdrojů měl geolog a balneolog Franz Ambross Reuss (1761-1830), který vydal v Praze knihu o významu a složení bílinské vody. O tom, že již v roce 1782 byly známy léčebné účinky bílinské kyselky, svědčí dobový latinský název na mramorové desce zasazené v čele lázeňské terasy. Opravdovými lázněmi se stala Bílina na sklonku 19. století, kdy byl postaven velký lázeňský dům v pseudorenesančním slohu. V roce 1855 byl zbudován rozsáhlý lázeňský park. Lázeňské budovy i stavba zřídelního závodu, které zůstaly dodnes, jsou dílem architekta Sablicka z let 1875-1900. Proslulá lesní kavárna stála původně na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, v následujících dvou letech pak byla postavena na nynějším místě. 2.2.2 Lázně Léčivý minerální pramen - Bílinská kyselka je ryze přírodní alkalická hydrogenouhličitanová minerální voda. Má vysokou koncentraci minerálních látek (5-7 g/l), obsahuje kationty sodíku, fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a železa a anionty chloridů, síranů, fluoridů a hydrogenouhličitanů. Teplota vyvěrající vody je 17 20 0 C. Bílinská kyselka se používá především k pitné léčbě. Působí příznivě na neutralizaci žaludeční kyseliny, sekundární stimulaci žaludeční sekrece, ovlivnění metabolismu kyseliny močové, má výrazný účinek mukolytický, protizánětlivý, protektivní účinek na slinivku břišní a zvyšuje tlumivý účinek moči na tvorbu oxalátových konkrementů. S pomocí Bílinské kyselky se léčí: - onemocnění dýchacích orgánů (zánětlivá onemocnění horních a dolních cest dýchacích), - choroby žaludku a vleklé záněty slinivky břišní (funkční onemocnění žaludku a horní části tenkého střeva, podpůrné léčení recidivující vředové choroby, střevní divertikulóza, chronické záněty slinivky břišní), - nemoci ledvin a močového měchýře (prevence tvorby urátových a oxalátových kamenů), - onemocnění jater a žlučníku (léčení žlučníkových a střevních dyspesií), - dna, dnavé kaménky (léčení poruchy metabolismu kyseliny močové). Město Bílina má vydán Statut lázeňského místa, který vydal KNV v Ústí nad Labem podle ustanovení 45 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., usnesením Rady KNV č. 22, ze dne 20. října 1970. Lázeňský areál Bílina - Kyselka se nachází v ochranném pásmu I. stupně přírodních léčivých zdrojů na

strana 15 z 100 jihozápadním okraji města na Mosteckém předměstí, na levém břehu řeky Bíliny. Celková rozloha lázeňského areálu je 10,764 ha, z čehož zastavěná plocha představuje 2 863 m 2. Do roku 1948 byl vlastníkem celého lázeňského areálu rod Lobkoviců. Poté byl majetek rodu Lobkoviců znárodněn a areál byl spravován státním podnikem Lázně Bílina patřícího do komplexu Československých státních lázní. V roce 1992 byl, v důsledku restituce majetku, lázeňský areál navrácen původnímu majiteli z rodu Lobkoviců, panu Wiliamu Lobkowiczovi. Ten nabídl komplex Lázně Kyselka městu Bílina, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků muselo město od koupě lázeňského areálu odstoupit. V roce 1993 se novým majitelem areálu Lázně Kyselka stala firma Felicitas, a.s. V roce 1997 byl celý areál Lázně Kyselka pro veřejnost uzavřen, čímž byla přerušena několikasetletá tradice lázeňství v Bílině. Pouze lázeňský park zůstal přístupný k procházkám a rekreačním účelům. V roce 1998 získalo město Bílina většinu majetku komplexu Lázně Kyselka do svého vlastnictví, mimo objekt stáčírny minerální vody Bílinská kyselka a objekt ochrany pramene, který je v majetku firmy Bohemia Healing Mineral Waters CZ, a.s. Kupní smlouvou bylo zřízeno bezplatné věcné břemeno na využívání minerální vody ve prospěch prodávajícího - Felicitas, a.s. a jeho právních nástupců. Dle rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR - Českého inspektorátu lázní a zřídel je možné v Bílině provádět odběr vody z přírodních léčivých zdrojů rovnoměrně a nepřetržitě (max. 35 l/min), z čehož 28 l/min odebírá firma Felicitas, a.s. pro plnírenskou výrobu léčivé vody do lahví a 7 l/min minerální vody je k dispozici městu Bílina k léčebným účelům. Lázeňský dům, inhalatorium, hudební altán, pramen, lesní kavárna a samotný lázeňský park patří mezi kulturní památky České republiky. Snahou města Bíliny je v současnosti co nejdříve a nejúčelněji obnovit provoz lázeňského komplexu Lázně Kyselka a učinit tak z tradičního lázeňského města vyhledávaný cíl pro tuzemskou i zahraniční klientelu. Z tohoto důvodu nechalo město zpracovat projektovou dokumentaci na rekonstrukci a dostavbu areálu Lázně Kyselka a hledá smluvního partnera pro obnovení lázeňské tradice, se kterým se podělí o náklady. 2.3 Klášterec nad Ohří 2.3.1 Základní charakteristika města Město Klášterec nad Ohří leží v Ústeckém kraji v severozápadních Čechách, mezi Krušnými a Doupovskými horami při řece Ohři. Žije v něm 16 tisíc obyvatel. Klášterec nad Ohří se nachází 19 km jihozápadně od Chomutova, 30 km severovýchodně od Karlových Varů a 90 km západně od Prahy. Od 1.ledna 2003 patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Kadaň, od které je vzdálen 7 km ve směru západním. Nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec s výškou 1244 m nad mořem je od Klášterce nad Ohří vzdálen 20 km. Průměrná nadmořská výška v samotném městě je 320 m nad mořem. Hraniční přechod Hora sv. Šebestiána leží 60 km od Klášterce nad Ohří. Městem vede mezinárodní silnice E 442/13 spojující Karlovy Vary přes Chomutov, Most, Teplice, Děčín a Nový Bor s Libercem. Hlavním železničním spojem je trať č. 140, která vede z Chebu do Chomutova. Pro tuto trať ve směru na Cheb byl v letech 1870-1872 postaven jednokolejný železniční most. Slouží v železniční dopravě dodnes. Dlouhodobý průměr ročních teplot v Klášterci nad Ohří je 7 C. Průměrné roční úhrny srážek činí 480-500 mm. Průměrná denní relativní vlhkost vzduchu je 65-70 %. V zimním a letním období převažují podle větrné růžice větry západní, poté následují větry severozápadní. Výrazným krajinným fenoménem je řeka Ohře, která vymodelovala překrásné údolí mezi Krušnými a Doupovskými horami. Krajinářsky nejcennějším úsekem je oblast mezi obcí Želina a vodní nádrží Nechranice, kterému byla poskytnuta zákonná ochrana formou přírodní památky.

strana 16 z 100 2.3.2 Historie města První zmínky o území dnešního města se datují do poloviny 12. století, kdy zde benediktini založili pobočku postoloprtského kláštera. Místní jméno Klášterec (1352-85 Claustrellum) bylo původně obecné podstatné jméno klášterec (tj. zdrobnělina ke klášter), patřící klášteru v Postoloprtech. Roku 1277 přešel klášter do rukou Přemysla Otakara II. Ze zboží královské koruny jej poté získali páni ze Šumburku, kteří si ve třicátých letech 15. století vybudovali nedaleko Klášterce hrad. Když o sto let později hrad Šumburk vyhořel, přesídlili jeho držitelé, saští Fictumové, do Klášterce. V roce 1514 postavil Volf Dětřich Fictum na břehu Ohře panský dům, v polovině téhož století opevněný a rozšířený. Za vlastnictví Fictumů byl Klášterec povýšen na město s vlastním erbem. V letech 1590-1620 byla tvrz přestavěna na honosný zámek. V roce 1623 koupili konfiskované panství Thunové, když Kryštof Fictum, jako účastník stavovského povstání, emigroval do Saska. Po třicetileté válce, během níž byl zámek dvakrát vypálen Švédy, zahájili Thunové v roce 1653 jeho obnovu. Michael Oswald Thun svěřil přestavbu svého sídla v roce 1666 italskému staviteli Rossimu da Luca, který dal staré renesanční architektuře raně barokní podobu. Kolem čtyřkřídlého jednopatrového zámku s obdélným nádvořím byla založena zahrada se salou terrenou a sochařskou výzdobou Jana Brokoffa. Do dnešní podoby se zachovala jen sala terrena. Zámek byl od té doby ještě třikrát přestavován, v roce 1784 stavitelem Augustem Grueberem, jemuž byla svěřena pozdně barokní úprava interiérů, poté v roce 1817 doplnila jižní křídlo terasa; poslední přestavba byla zahájena v roce 1858, tehdy dal zámku architekt Václav Hagenauer nynější pseudogotickou podobu. Rakouská šlechta Thunů sídlila v Klášterci nad Ohří až do roku 1945. Rod Thunů se zasloužil o vznik porcelánky v roce 1814. První pálení proběhlo v roce 1794. Porcelánka vyráběla plných 173 let. Dnes je připomínána skupinou tří domů čp. 205, 206 a 120, tvořící torzo budov staré porcelánky, a před nimiž jsou zachovány základy původní kruhové pece. Soudobá instalace českého porcelánu v interiérech zámku šťastně navázala na tradici proslulé klášterecké porcelánky. Expozice, zřízená pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem v roce 1952, začíná v dochovaných renesančních síních východního zámeckého křídla čínským, japonským a míšeňským porcelánem, v prvním patře pak pokračuje ukázkami výrobků českého porcelánu od roku 1892 až do současnosti. Muzeum porcelánu soustřeďující 6000 ks exponátů tvoří nejúplnější sbírku porcelánových výrobků. Systematické uspořádání sbírky dovoluje porovnání úrovně produkce jednotlivých porcelánek. Porcelán doplňuje dobový nábytek. V muzeu jsou každoročně rovněž připravovány výstavy minerálů a expozice hornické historie. Sala terrena v zámeckém parku je nevelkou patrovou stavbou s postranní arkádovou chodbou a předstupující terasou. Ve střední části korunní římsy se nalézají Brokoffovy busty Turků, také na balustrádě lemující terasu a na prostranství před ní stojí sochy od Jana Brokoffa z let 1685-1687. V interiéru je dnes lapidárium, kde jsou umístěny plastiky J. Brokoffa, R. Prachnera a další. Zámecký park, obklopující salu terrenu, byl založen v polovině 17. století. Původní zahrada tvořila základ velkolepé barokní dispozice, jejíž autorství se přičítá J. B. Matheyovi (stejně jako původ letohrádků a balustrád). Výstavba byla zahájena v 60. letech 17. století stavbou loggie, která měla být součástí terasy tvořící pendant kostela. Areál byl směrem k městu uzavřen vysokou zdí. V 19. století byl park upraven v anglickém stylu a rozšířen o romantické partie podél ramen Ohře. Vhodná kombinace středoevropských dřevin tvoří spolu s květinami, okrasnými keři a vodními plochami velmi působivé krajinné scenérie, které jsou dodnes velmi dobře udržované. Rozloha parku činí 30 ha. Dominantou starého města je farní kostel Nejsvětější Trojice, který začal stavět roku 1665 Michael Oswald Thun podle plánů italského architekta Carlo Luraga. Provádění vlastní stavby bylo svěřeno vlašskému staviteli a štukatérovi Rossimu da Luca a skončilo v roce 1670 vysvěcením chrámu.

strana 17 z 100 Thunská hrobka byla budována současně s farním kostelem Nejsvětější Trojice. Do této hrobky byl jako prvý pohřben stavebník chrámu Michael Oswald v roce 1694. Adaptace krypty byla provedena v roce 1861 včetně výstavby budovy nad novým schodištěm do krypty zvenčí. Hřbitovní kostel Panny Marie je barokní dílo kadaňského stavitele Kosche z počátku 18. století. Má cenný původní interiér. V sousedství je hřbitovní kaple z roku 1764. Na náměstí Dr. E. Beneše neuniknou pozornosti turistů nově rekonstruované měšťanské domy z 18. a 19. století, barokní morový sloup z roku 1680 a lví fontána ze 17. století. Výraznou budovou je rohová stavba radnice s vysokou osmibokou věží, která je zakončena cimbuřím. Základní kámen k výstavbě byl položen 3. května 1855. Stavba byla vedena mosteckým stavitelem Böhmem. V roce 1859 byla radnice silně poškozena požárem, který zničil prakticky celé město. Opravena byla do své původní pseudorenesanční podoby. Dnes sídlí v této budově Městský úřad Klášterec nad Ohří. Turisticky zajímavý je též skalní útvar Sfingy na sever od města, který nabízí překrásné vyhlídky na Krušné a Doupovské hory. Na Měděnci, vzdáleném 6 km od Klášterce nad Ohří, se zájemci mohou seznámit s pestrou geologickou stavbou Krušných hor a nahlédnout do bohaté historie hornictví této oblasti ve zdejší expozici nerostů, v podzemní štole Marie Pomocné nebo v hlubinném dolu. V okolí Klášterce nad Ohří se nachází řada zřícenin hradů, k nimž patří Perštejn (4 km jižně údolím Ohře), Šumburk na vrchu Šumná (547 m) a Egerberk nad obcí Lestkov. Mezi obcemi Brodce a Pokutice se nalézá národní přírodní rezervace Úhošť. Jedná se o tabulovou (stolovou) horu 592 m n. m., význačné geologické stavby s rozlohou 114,5 ha. Na svazích Úhoště jsou přirozená lesní a stepní společenstva. Na Úhošti se též nachází naučná stezka. V současnosti má Klášterec nad Ohří přibližně 16 000 obyvatel. Průměrný věk obyvatel města činí 34,9 let. Většina obyvatelstva žije v obvodových částech města v sídlištích Petlerská 1 a 2, Nové sídliště, Panorama a v Miřeticích. Rodinné domy se nacházejí zejména ve staré zástavbě v Klášterci nad Ohří a ve staré části Miřetic, v obcích Útočiště a Ciboušov. Sídelní útvar Klášterec nad Ohří zahrnuje mimo Klášterec rovněž obce Ciboušov, Hradiště, Kláštereckou Jeseň, Lestkov, Miřetice, Mikulovice, Rašovice, Suchý Důl a Útočiště. Území je v těsném kontaktu s hnědouhelnými doly a s tepelnými elektrárnami v Prunéřově. Město disponuje volnými plochami nikoho ve svém středu a následně dlouhými docházkovými vzdálenostmi mezi jednotlivými částmi města. Základní směry řešení schválené městským zastupitelstvem doporučují razantní zásah do trasy E 442/13 v centrální části města, a tím jeho opětovné propojení s historickou částí, rozšiřování města kruhově okolo centra, rozvoj průmyslu a služeb ve sféře velikosti firmy do cca 100 pracovníků se směřováním do okolí elektráren a dolů a propojení staré a nové zástavby trasami pro pěší a cyklistickými stezkami. V Klášterci nad Ohří činí nezaměstnanost obyvatel 17,8 %. Ve městě se nachází porcelánka Thun, která je jedním ze závodů Karlovarského porcelánu, a.s., jež zaměstnává zhruba 600 lidí. Přibližně stejný počet zaměstnanců má i COMINDUSTRIAL, spol. s r.o., která je nástupcem bývalého podniku ZKL - Ložiska. Velká část obyvatel dojíždí za prací do elektráren Prunéřov a Tušimice a do nové průmyslové zóny města - Průmyslového parku Verne, který se nalézá na území bývalého odkaliště. Výstavba odkaliště Vernéřov byla pozastavena na základě usnesení vlády ze dne 30. 11. 1991 z důvodu změny fyzikálních vlastností popílku - energosádrovce, po instalaci nového odsiřovacího zařízení elektrárny Prunéřov. Po celkovém naplnění Průmyslového parku Verne výrobními podniky se počítá se zaměstnaností pro 3 500 lidí. V současnosti se na jeho území nachází zhruba 14 podniků. K největším z nich patří Cherry, spol. s r.o., zabývající se výrobou a montáží mikrospínačů, která zaměstnává přibližně 540 lidí a Butz-Ieper CZ s.r.o., se zaměřením na výrobu bezpečnostních prvků automobilů a vybavení karoserií, v níž bylo vytvořeno 206 pracovních míst. Obě tyto společnosti fungují se zahraniční účastí SRN.

strana 18 z 100 Zdravotnictví v Klášterci nad Ohří z větší části zajišťují soukromí lékaři, některé činnosti formou detašovaných pracovišť zajišťuje nemocnice s poliklinikou Kadaň. Ta je také spádovou nemocnicí pro Klášterec nad Ohří. V Klášterci nad Ohří je vybudována síť všech stupňů škol, které svou kapacitou postačují rozvoji města včetně rezervy k dílčímu nárůstu. Ve městě je pět mateřských škol, tří základní školy, jedna zvláštní škola, základní umělecká škola a gymnázium se střední odbornou školou. Ke kulturním zařízením města, mimo již zmíněné muzeum porcelánu v prostorách zámku, patří galerie v suterénních místnostech radnice, kulturní dům s kapacitou 300 míst, dvě kina a městská knihovna. Sportu slouží zastřešený zimní stadion s umělou ledovou plochou a moderní areál aquaparku se třemi tobogány a osmi vodními plochami různých tvarů a velikostí. V areálu aquaparku jsou k dispozici též sportoviště pro plážový volejbal a fotbal, minigolf, street basketbal a stolní tenis. 2.3.3 Lázně Prameny alkalických minerálních vod v Klášterci nad Ohří byly objeveny koncem 19. století, pramen Evženie v roce 1883 a Městský pramen v roce 1897. Před několika lety proběhla rekonstrukce jímání obou minerálních pramenů. Prameny mají vysoký obsah oxidu uhličitého. Pro pitné účely je využíván pramen Evženie a Klášterecká kyselka. Podporují léčení chronických vředových chorob žaludku, žlučníku a žlučových cest. Pramen Evženie je svým složením velmi blízký známým pramenům světových lázní Bad Neuenahr v Německu. Lázeňský areál Kyselka je přímo napojen na anglický zámecký park a nachází se poblíž mostu přes řeku Ohři. Areál je vybaven stáčírnou minerální vody, lázeňským domem Evženie s léčebně rehabilitačním provozem, objektem restaurace Peřeje, altánkem Evženie a lázeňským parčíkem. Lázeňský dům Evženie v Klášterci nad Ohří nabízí kompletní rehabilitační péči s využitím přírodního léčivého zdroje minerálních pramenů, elektroléčebné masáže a vodoléčebné procedury. Vodoléčebné procedury zahrnují podvodní masáže, perličkové a minerální koupele, vířivé koupele horních a dolních končetin a celotělové vířivé koupele. Prvkem vyšší občanské vybavenosti pro obyvatele regionu by se měla stát uvažovaná lázeňská zóna. První etapa stavby lázeňské zóny vychází ze schváleného územního plánu zóny Lázeňské území Klášterec nad Ohří, z investičního záměru upřesňujících místních rekognoskací a z podmínek vydaného územního rozhodnutí. Nejnovější hydrogeologické průzkumy prokázaly možnost rozšíření zřídelní základny o nové zdroje minerálních vod. Město Klášterec nad Ohří stojí před zásadní etapou rozvoje lázeňského území, v níž chce realizací inženýrských sítí a potřebné lázeňské infrastruktury vytvořit území pro budoucí investory s cílem dosažení statutu lázeňského města.

strana 19 z 100 3 Emisní situace 3.1 Emise znečišťujících látek 3.1.1 Teplice Město Kategorie zdroje Emise v t.r -1 TZL SO 2 NO x CO C xh y Teplice Dubí REZZO 1 159,994 662,933 3338,722 101,149 7,057 REZZO 2 1,416 1,796 17,222 20,986 4,785 REZZO 3 23,018 49,425 25,682 153,175 34,599 REZZO 4 10,050 0,000 73,340 342,370 55,960 REZZO 1 44,195 132,431 415,635 10,111 2,269 REZZO 2 0,04 0,374 2,238 1,485 3,108 REZZO 3 19,084 41,203 12,955 126,008 28,168 REZZO 4 4,630 0,000 23,150 98,650 19,060 Celkem 262,427 888,162 3908,944 853,934 155,007 Zdroj: ČHMÚ Teplice Na celkových emisích tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého SO 2 a oxidů dusíku NO x se velké stacionární zdroje znečišťování v katastru města Teplice podílejí více než 80 %. Významnější jsou též malé stacionární zdroje znečišťování působící především v lokálním měřítku, které se např. na celkových emisích tuhých znečišťujících látek podílejí 12 %, na emisích oxidu siřičitého SO 2 7 %. Naopak doprava se významně podílí na celkových emisích oxidu uhelnatého CO (56 %) a uhlovodíků C x H y (54 %). V případě oxidu uhelnatého CO a uhlovodíků C x H y k emisím opět významně přispívají malé stacionární zdroje znečišťování. Dubí V Dubí se velké stacionární zdroje znečišťování podílejí na celkových emisích oxidu siřičitého SO 2 a oxidů dusíku NO x více než 90 %, ostatní zdroje jsou nevýznamné. Na emisích tuhých znečišťujících látek TZL se podílejí velké stacionární zdroje znečišťování 65 %, malé stacionární zdroje znečišťování 28 %. Na celkových emisích oxidu uhelnatého CO se stejně jako v Teplicích nejvýznamněji podílí doprava (53 %) a malé stacionární zdroje znečišťování (42 %), na celkových emisích uhlovodíků C x H y se doprava podílí 54 % a malé stacionární zdroje znečišťování 36 %.

strana 20 z 100 Teplice TZL - podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování Teplice SO 2 - podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování REZZO 3 12% REZZO 2 1% REZZO 4 5% REZZO 3 7% REZZO 2 0% REZZO 4 0% REZZO 1 82% REZZO 1 93% Teplice NO x - podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování Teplice CO - podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování REZZO 2 0% REZZO 3 1% REZZO 4 2% REZZO 1 97% REZZO 4 56% REZZO 1 16% REZZO 2 3% REZZO 3 25% Teplice C x H y - podíl jednotlivých kategorií zdrojů znečišťování REZZO 1 7% REZZO 2 5% REZZO 4 54% REZZO 3 34%