Návrh mobiliáře městského parku

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV DESIGNU, NÁBYTKU A BYDLENÍ Návrh mobiliáře městského parku Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Tauber, Ph.D. Vypracovala: Mgr. Zuzana Sendlerová Brno 2014

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci na téma Návrh mobiliáře městského parku vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 ods. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 12. 5. 2014... podpis

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Jiřímu Tauberovi, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady a připomínky. Děkuji také rodině a přátelům za trpělivost a podporu při psaní.

ABSTRAKT Jméno: Zuzana Sendlerová Název práce: Návrh mobiliáře městského parku Bakalářská práce s názvem Návrh mobiliáře městského parku přináší podrobný náhled na veřejný prostor, konkrétně městský park, jeho funkci a vybavení. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První část vymezuje problematiku veřejného prostranství, nabízí analýzu základních prvků městského parku a mapování městského mobiliáře z hlediska jeho vzniku a funkce. Jsou uvedeny ergonomické požadavky, materiálová skladba i konstrukční řešení. Dále jsou uvedeny příklady zajímavých prací, jež vznikly pro veřejný prostor, a věnují se právě skupinovému sezení. Praktická část práce se zaměřuje na celkový vývoj návrhu, analýzu zvoleného místa, jednotlivé varianty a konečné řešení v rámci městského parku. Klíčová slova: krajinný prvek, městský park, mobiliář, skupinové sezení, veřejný prostor ABSTRACT Name: Zuzana Sendlerová Name of the work: The Project of Furniture of City Park The Bachelor s Thesis named The Project of Furniture of City Park brings a detailed look at a public space, specifically a city park, at its uses and facilities. The thesis is divided into two main parts. The first part specifies the problems of public grounds, it offers an analysis of basic elements of city park and charting of city furniture based on its origins and function. There are ergonomic requirements, material s structure and structural solution. Furthermore there are examples of interesting implementations focusing on seating for more people which came into being for a public space. The practical part of the thesis brings an analysis of the chosen site, there are solutions to the proposal, particular variants and a final solution. Keywords: landscape element, city park, furniture, group seating, public space

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA... 11 I. TEORETICKÁ ČÁST... 12 3 VEŘEJNÝ PROSTOR... 12 3.1 Městský park... 17 3.2 Mobiliář městského parku... 17 3.2.1 Parkové lavičky, stoly... 19 3.2.2 Odpadkové koše... 21 3.2.3 Pítka, stojany, sloupky, mříže, osvětlení a další... 23 3.3 Ergonomie... 24 3.4 Materiály a konstrukce... 29 3.4.1 Dřevo... 29 3.4.2 Kov... 31 3.4.3 Beton... 33 3.4.4 Kámen... 34 3.4.5 Plast... 34 3.4.6 Sklo... 35 3.4.7 Spoje... 35 3.4.8 Kotvení... 37 4 PŘÍKLADY SKUPINOVÉHO SEZENÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU... 38 4.1 Mmcité... 38 4.2 Ven Design... 40 4.3 Escofet... 41 4.4 Santa y Cole... 42 4.5 Wolters-Mabeg... 43

4.6 PPAG... 44 4.7 Rainer Mutsch... 44 4.8 Remy & Veenhuizen... 45 II. PRAKTICKÁ ČÁST... 46 5 MOBILIÁŘ MĚSTSKÉHO PARKU - ANALÝZA VYBRANÉHO MÍSTA... 46 5.1 Jak může vypadat městský park... 49 6 NÁVRH MOBILIÁŘE MĚSTSKÉHO PARKU - SKUPINOVÉ SEZENÍ... 51 6.1 Cíl... 51 6.2 Inspirace... 51 6.3 Krajinný prvek Kontakt... 55 6.3.1 Vývoj návrhu... 55 6.3.2 Varianty návrhu... 56 6.3.3 Konečná řešení... 58 6.3.4 Materiál... 62 6.3.5 Konstrukce... 65 6.4 Návrh a jeho řešení v rámci městského parku... 72 7 DISKUZE... 74 8 ZÁVĚR... 76 9 SUMMARY... 77 10 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ... 78 10.1 Literatura... 78 10.2 Internetové zdroje... 79 11 SEZNAM OBRÁZKŮ... 81

1 ÚVOD Život na veřejných místech i městské prostory samotné prodělaly dramatické proměny, které odpovídají změnám životního stylu a společnosti. Jednoduchá, ale poměrně univerzální základní kvalitativní kritéria mohou pomoci analyzovat, posuzovat a hodnotit náměstí, ulice a další městské prostory. Poskytnutí ochrany či pohodlí mají pro navrhování venkovních veřejných prostorů naprosto zásadní význam. Úvodní kapitoly bakalářské práce se zabývají otázkou problematiky veřejného prostranství. Podrobněji zkoumají městský park, jakožto rozšířenou formu veřejného prostranství, definují jeho podstatu a jedinečnost. Městský prostor a jeho architektura se stále častěji dostávají do popředí diskuzí architektů, urbanistů, ekologů, umělců, ale i politiků či samotných obyvatelů měst. Dlouhou absenci těchto debat, o které hovoří Jan Gehl 1, můžeme spojovat s celkovým úpadkem sociologie města, jenž zasáhl třicátá až sedmdesátá léta dvacátého století. Rozvoj nových informačních i komunikačních technologií, rozmach automobilové dopravy a další převratné změny ve společenském vývoji zapříčinily negativní postoj k městu a veřejnému prostoru obecně. Šedesátá léta ale naopak přináší zájem o život ve městech, o kvalitu prostředí a ekologii. Další období se již neomezuje pouze na ekologii a přináší vznik celé tzv. urbánní sociologie města, o které hovoří Pavel Barša a Ondřej Císař. Tyto postoje zahrnují celý rozvoj postindustriální společnosti a její postmaterialistické hodnoty opouštějící materialistické prostředí. 2 Posledních několik desítek let se debaty o veřejném prostoru a jeho využití stále více rozšiřují a neustále vznikají nové realizace, které jsou názornou ukázkou toho, že společnost vnímá prostor kolem sebe. Tato tematika úzce souvisí s problematikou privatizovaného prostoru, tedy území, které přešlo z veřejného prostoru na subjekt privátní. Je otázkou, jak tyto změny působí na městské prostory veřejně užívané. Zda 1 GEHL, Jan a Lars GEMZØE. Nové městské prostory. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002. ISBN 80-86517-09-8. 2 BARŠA, Pavel a Ondřej CÍSAŘ. Levice v postrevoluční době: občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. ISBN 80-7325-033-0. 9

tento proces způsobuje zánik těchto míst apod. To jsou ovšem rozsáhlé náměty k diskuzi, která ale není součástí této práce. Od všeobecných otázek zaměřených na veřejný prostor se práce dále dostává k městskému parku, tradičnímu příkladu veřejného prostoru, který je místem odpočinku, setkávání, poznávání, inspirace. Aby se městský park stal společenským místem, které bude naplňovat potřeby lidí ve městě, je třeba, aby odpovídal jejich požadavkům. Nejde jen o místo samotné. Záleží rovněž na konkrétní úpravě a vybavení. Důležitou složkou je tedy městský mobiliář, který doplňuje daný prostor. Volba správného vybavení není jednoduchá, a proto je součástí teoretické části mapování městského mobiliáře z hlediska jeho vzniku a funkce. Jsou uvedeny ergonomické požadavky, materiálová skladba i konstrukční řešení. Dále jsou uvedeny příklady zajímavých prací, jež vznikly pro veřejný prostor, a věnují se právě skupinovému sezení. Práce si již v počátku kladla za cíl odhalit potřeby lidí v daném místě a vytvořit návrh, jenž bude těmto potřebám odpovídat a který bude současně zapadat do prostoru a dotvářet jej. Proto se práce specializuje na sezení pro více osob. Konkrétní návrh je situován na známé a frekventované místo v Brně. Původní výběr byl zúžen na městský park Kraví hora, která nejvíce odpovídá prvotním kritériím prostoru pro navrhovaný prvek. 10

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem bakalářské práce je analýza a zhodnocení stavu současného městského mobiliáře a na základě zvolených kritérií vytvoření návrhu nového prvku a jeho adaptace do městského parku. Metodika práce je zpracována formou literární rešerše. Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části. První polovina je teoretickou kompilací čerpající z odborné literatury zabývající se daným tématem. Tato část přináší podrobný náhled na veřejný prostor a jeho vybavení se zaměřením na městský park. Druhá část práce se věnuje prvkům městského, konkrétně parkového mobiliáře se zaměřením na předem vybrané místo. Výsledkem práce je analýza městského parku a jeho mobiliáře, zhodnocení získaných informací a dále vlastní návrh sedacího prvku. 11

I. TEORETICKÁ ČÁST 3 VEŘEJNÝ PROSTOR Téma veřejného prostoru, jeho ohrožení a možné obnovy, patří dnes ke klíčovým tématům odborné architektonické diskuze i k důležitým motivům městských politik a plánů. Řada měst, od Barcelony po New York, si uvědomila, že kvalita veřejných prostorů podstatným způsobem podmiňuje jak obraz, tak fungování měst a že relativně malé investice do zkvalitnění veřejných prostorů mohou nastartovat spontánní procesy rehabilitace mnohem širších oblastí. Ovšem co je tak nového na tématu veřejného prostoru, že dnes přitahuje takovou pozornost tvůrců, politiků i teoretické reflexe na architektonických výstavách, konferencích a v médiích? Vždyť již před sto dvaceti lety učinil, Camillo Sitte ve svém spisu Stavba měst podle uměleckých zásad 3 z formování veřejného prostoru ústřední bod své urbanistické koncepce. A uměleckohistorické studie, jako např. klasická kniha Town and Square 4 od Paula Zuckera nebo Europäische Stadt-Plätze 5 Heinze Coubiera, nabízející bohatý přehled veřejných prostorů, promyšleně navržených i spontánně rostlých, jako samozřejmý základ uspořádání města, z něhož evropský urbanismus vycházel od antiky. Co tedy dodává tomuto tématu na aktuálnosti? Možná je to právě novodobá nesamozřejmost veřejného prostoru, jeho zpochybnění, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce a opětovné hledání odlišných forem i jeho nové náplně. Jak uvádí Manuel de Solà-Morales - to, co bylo kdysi bezprostředním výsledkem potřeb, technických možností a tradice je dnes předmětem alternativních nabídek a diskutabilního vkusu 6. Počátky zpochybnění tradiční fyzické formy veřejných prostorů jsou spojeny s modernistickým odmítnutím koridorové ulice a blokové zástavby, kde linie průčelí jasně definovala obrys veřejného prostoru a jeho hranici se soukromým světem. 3 SITTE, Camillo. Stavba měst podle uměleckých zásad. 2. české vyd. Brno: ÚÚR, 2012, 111 s. ISBN 978-80-87318-21-8. 4 ZUCKER, Paul. Town and Square. New York: Columbia University Press, 1959. 420 s. 5 COUBIER, Heinz. Europäische Stadt-Plätze. Köln: DuMont, 1985, 262 s. ISBN 978-37-70112-66-1. 6 DE SOLÀ-MORALES, Manuel. The Impossible Project of Public Space. In: ANGLÈS, Magda. In Favour of Public Space - Ten Years of the European Prize for Urban Public Space. Barcelona, 2010. s. 24-32. 12

Naproti tomu Le Corbusierova vize Zářícího města s volně stojícími objekty v nečleněném prostorovém kontinuu již s žádným jasně vymezeným prostorem nepočítala. Veřejný prostor je zde prázdno obklopující solitérní stavby. Samozřejmě i v rámci moderního hnutí se již po druhé světové válce objevovaly snahy kompenzovat tuto ztrátu tradičních fyzických předpokladů veřejného městského života, jaké dříve nabízely historické městské prostory. Osmý kongres organizace CIAM v roce 1951 si tak vytkl jako hlavní téma Srdce města. Tehdejší prezident CIAM Josep Luis Sert o něco později inicioval na Harvardově univerzitě ustavení nové i dnes rozvíjející se disciplíny Urban Design, která se, jako jistá protiváha velkého urbanismu či plánování městských funkcí a procesů, měla více zaměřit na fyzickou formu města, přičemž navrhování městských prostorů se stalo jejím těžištěm. 7 Mezi teoretiky lze jmenovat celou řadu autorů, kteří zkoumali konkrétní prostorové formy městské scény a různými argumenty zdůvodňovali existenci čitelně vnímatelných a tedy jasně vymezených míst, v nichž viděli i prostorový předpoklad sociálních kontaktů ve městě a individuální identifikace s vlastním prostředím. Příkladem jsou jména teoretiků působících převážně v 60. a 70. letech minulého století, mezi které patří Kevin Lynch, Gordon Cullenn, Christian Norberg-Schulz či Christopher Alexander. V architektonické a urbanistické tvorbě se s nastupujícím postmodernismem objevil i přímý návrat k tradičním městským formám. Výrazně to jde cítit v návrzích a proklamacích bratří Krierů s jejich tezí, že místo plánování funkčních zón je třeba se vrátit k navrhování městských prostorů, které vždy byly pevnou oporou vývoje města. Často s podobnou nostalgií dodnes propaguje tradiční městské uspořádání jako protiváhu sídelního uspořádání hnutí New Urbanism, které je aktivní zejména v USA. 8 Ani po mnoha letech hledání se nezdá, že by se dospělo k obecnějšímu konsensu o současné podobě městského prostoru. Náměstí, ulice, nábřeží, městská pasáž a park, 7 KRIEGER, Alex. Where and How Does Urban Design Happen? Harvard Design Magazine. Spring/Summer 2006. s. 64-71. 8 KRIER, Léon. Architektura - volba nebo osud. Vyd. 1. Praha: Academia, 2001, 189 s. ISBN 80-200-0012-7. 13

to všechno jsou nepochybně stále platné městotvorné prvky a stále jsou ve veřejném prostoru používané. A nemusí být přitom obestavěny historizujícími architektonickými kulisami, jak k tomu tíhly mnohé postmoderní návrhy. Dnešní doba je naopak svědkem nesmírného rozšíření spektra návrhů a velké invence, jak originálním způsobem venkovní městský prostor pojmout. Příkladem je newyorská High Line, promenáda na trase zrušené nadzemní železnice nebo kamenná střecha Opery v Oslu, která se postupně svažuje do moře. To mohou být příklady nových forem. Stále ale zůstává otázka, jak s tímto městským prostorem, nacházejícím se uprostřed odlišně se uspořádaného prostoru, máme dále zacházet? Jak tento prostor přizpůsobit místu, nabídnout ho lidem a přitom zachovat jeho jedinečnost? Vedle nejistot, jaká fyzická podoba veřejného prostoru odpovídá soudobému městu, se naráží i na problém charakteru současného městského života a na otázku, zda a k čemu dnes vůbec venkovní městský prostor potřebuje. Veřejný prostor ostatně poukazuje ke dvěma rovinám, k fyzicky definovanému tvaru a k životu, který ho zaplňuje. Náměstí bez specifických aktivit, mezilidských kontaktů a vztahů, veřejným prostorem není, zůstává jen fyzickým místem. Otázkou ale také zůstává, zda k sociální komunikaci a sdružování je v dnešní době ještě potřebný tento venkovní městský prostor, když nám moderní média od televize přes internet po mobilní telefony umožňují vizuálně sdílet společný globální svět, získávat aktuální informace a být tak v permanentním kontaktu s kýmkoliv a kdekoliv? Jaký tedy má být veřejný prostor? Co pro nás znamená ulice či park? Peter Marcuse popisuje pět principů, které definují veřejný prostor. Prvním z nich je rovnost při rozdělení zdrojů, dále přístupnost, nediskriminující kontrola, estetická kvalita a jako pátý bod uvádí environmentální udržitelnost. 9 Princip rovnosti zdůrazňuje zájem o to, aby tyto prostory byly v praxi stejně přitažlivé a stejně využitelné pro všechny sociální skupiny, a to v míře odpovídající jejich potřebám. Například to, zda je veřejný park navržen pro hráče badmintonu či basketbalu, ovlivňuje to, zda jsou v parku stoly nebo jen květinové záhony, hřiště či 9 MARCUSE, Peter. The Threats to Publicly Usable Space in a Time of Contraction [online]. New York: Wolkenkuckucksheim, Vol. 8., No. 1, September 2003 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.tucottbus.de/theoriederarchitektur/wolke/eng/subjects/031/marcuse/marcuse.htm. 14

velké travnaté plochy. Příkladem může být návrh volných prostorů v newyorském Battery Park, jenž tomuto tématu přesně odpovídá. Přístupnost úzce souvisí s pojmem veřejný, jelikož nepřístupný veřejný prostor již nemůže být skutečně veřejný, pokud se nejedná o chráněné místo, kde platí určitá omezení kvůli jeho fungování. Princip nediskriminující kontroly je velmi důležitý, a to především pokud se na něj nahlíží z historického kontextu. Vyloučení jakékoliv sociální skupiny z možnosti využívat veřejný prostor omezuje jeho veřejný charakter. A nakonec i estetická kvalita samotného prostoru může ovlivnit to, do jaké míry je místo atraktivní pro jeho využívání veřejností. 10 Veřejně využívaná místa mají také specifické funkce. Mohou být užívána mnoha rozličnými způsoby a každý z nich hraje specifickou roli v městském životě. Peter Marcuse toto téma podrobně rozebírá a uvádí několik forem využívání veřejných prostorů. Veřejný prostor je často považován za klíčové místo pro interakce, jež ustavují demokracii. Klasickým příkladem je řecká agora a současným příkladem je např. Hyde Park v Londýně, washingtonský Mall jako dějiště nesčetných demonstrací, předpolí Braniborské brány nebo Alexandrovo náměstí v Berlíně, někdy také méně otevřené prostory jako Convention Center v New Yorku, ale jistě též Times Square. Neorganizovaná nebo spontánní komunikace je dalším aspektem demokratického charakteru veřejného prostoru. Takové interakce se v rámci městského života odehrávají na tržištích, v nákupních centrech, kavárnách, na vlakových nádražích a dalších místech. Veřejné prostory mají často symbolický význam pro nějakou skupinu nebo společenství, a to i v případě, že nejsou přímo používány. Patrně nejuznávanější funkcí veřejného prostoru je setkávání s druhými a mísení mnoha různých lidí, které podporuje socializaci i rozmanitost. Klasickým příkladem jsou ulice, náměstí, parky, ale stejnou funkci mají i veřejné dopravní prostředky. Je jistě otázkou do jaké hloubky tyto interakce jdou, což velmi úzce souvisí s prostorovým uspořádáním těchto míst. Právě uspořádání daného místa je mnohdy velmi chaotické a mnohdy právě naopak velmi pravidelné. Konkrétní uspořádání místa souvisí samozřejmě na tom, k jakým 10 MARCUSE, Peter. The Threats to Publicly Usable Space in a Time of Contraction [online]. New York: Wolkenkuckucksheim, Vol. 8., No. 1, September 2003 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.tucottbus.de/theoriederarchitektur/wolke/eng/subjects/031/marcuse/marcuse.htm. 15

společenským aktivitám je určeno. Prvotně je třeba sledovat účel návštěvy daného prostoru a poté uvažovat, co může daný účel zpříjemnit, doplnit a uspokojit. Další funkce, kterou Marcuse ve své práci uvádí, již souvisí s určitým typem prostorů. Veřejné vlastnictví a kontrola mnohdy slouží environmentální funkci, počínaje ochranou ovzduší, kvality vody v oblasti vodních zdrojů po ochranu lesů, vzácných ekosystémů nebo ohrožených území. 11 Různé způsoby využití veřejného prostoru nejsou natrvalo fixované či nedotknutelné. Existují různé formy ohrožení veřejného prostoru. Městský život se neustále proměňuje a tyto prostory se musí přizpůsobit. Také architekti a urbanisté někdy přispívají k narušení funkcí veřejných prostorů. Návrhy náměstí, která jsou málo přitažlivá pro veřejné využití, obsáhle zdokumentoval William Whyte ve své knize The Social Life of Small Urban Spaces 12 již v roce 1980. Umístění veřejných zahrad na střechy mrakodrapů, jak navrhovaly některé projekty, asi stěží umožní jejich snadnou dostupnost pro širší veřejnost. Ale i soukromá výstavba může mít silně negativní dopad na využívání veřejných prostorů. Po celém světě záplava nových obchodních center na předměstích zjevně přispívá mnohem výrazněji k úpadku veřejných míst v centrech měst. Otázkou samozřejmě zůstává, zda takové projekty lze dávat za vinu architektům a urbanistům, nebo zda prostě vyplývají z instrukcí a přání těch, kteří je financují. Jejich návrh ale vždy může ovlivnit konečné využívání tohoto prostoru, tedy to, kdo nejspíš bude prostor využívat. Často jde o vyvažování priorit a vzájemně se vylučujících využití, tedy zda má přednost hřiště na fotbal či tenisový kurt, dětské hřiště či výběh pro psy. 11 Tamtéž. 12 WHYTE, William. The Social Life of Small Urban Spaces [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/86261545/the-social-life-of-small-urban-spaces. 16

3.1 Městský park Městský park je prostor, který není zastavěn budovami, nahrazuje přírodní prostředí a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby 13. Je formou veřejného prostranství a tedy městské neboli veřejné zeleně. Městskou zelení rozumíme plochy, na nichž převládají přírodní komponenty, a zejména rostlinné porosty. Z funkčního hlediska převládá u ploch veřejné zeleně funkce rekreační a oddychová, případně reprezentační či obytná. V každém případě se jedná o klidové prostory s omezením nebo vyloučením motorové dopravy 14. Městská zeleň nabízí mnoho tváří. Její podobou může být park, zahrada, hřbitov, arboretum, botanická a zoologická zahrada, sportovní hřiště se zelení, osázené náměstí, komunikace osázená stromy či zelené prostory mezi bloky domů. 15 Městský park může mít funkci okrasnou, rekreační nebo může docházet ke kombinaci více funkcí. Je to prostor, kde trávníkové plochy doplňují výsadby dřevin, stromové solitéry, vodní prvky a mobiliář. 16 Městský park není jen rekreační místo, je to živé umělecké dílo 17, které žije s námi, současně s námi se vyvíjí a současně s námi se také proměňuje. 3.2 Mobiliář městského parku Městský mobiliář je souborem elementů v urbanistickém prostředí, které zvyšují jeho obyvatelnost. Městský mobiliář hraje důležitou roli v měřítku atraktivity městských prostorů. Vhodným rozmístěním jednotlivých prvků se prostor stává přístupnější a vytváří tak pozitivní vztah návštěvníků a sociální vazby mezi obyvateli. 18 13 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu, 2003. s. 8. 14 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory jako prostředek pro podporu místního cestovního ruchu. Vyd. 1. Hradec Králové: Civitas per populi, 2006. ISBN 80-903813-2-4. s. 30. 15 MACHÁČEK, Jaroslav. Hodnocení vlivů na prostředí ve městech. Vyd. 1. Praha: IFEC, 2002. ISBN 80-86412-14-8. 16 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury, Ústav teorie urbanismu, 2003. s. 8. 17 PETRŮ, Jaroslav. Zahrady a parky Jihomoravského kraje. Praha: Orbis, 1971, s. 2. 18 KRAUEL, Jacobo. Street Furniture. Barcelona 2007. 180 s. ISBN 84-96263-82-7. 17

Volba a umístění městského mobiliáře souvisí s aktivitami lidí na veřejných místech. Tomuto tématu se podrobněji věnuje Jan Gehl. Uvádí členění do tří kategorií, které obsahují aktivity nezbytné, volitelné a společenské. Vzájemně se odlišují ve svých požadavcích na prostor. Nezbytné aktivity zahrnují náš každodenní pohyb po veřejných místech např. při cestě do práce. Aktivity, jež úzce souvisí s vnějšími podmínkami, označuje jako volitelné. Do této kategorie zahrnujeme i volbu a umístění městského mobiliáře. Na tuto aktivitu navazuje třetí, tedy aktivita společenská. Ta zahrnuje nejen samotného jedince v prostoru, ale uvažuje i o přítomnosti ostatních lidí. Společenskou aktivitu vytvářejí děti hrající si na hřišti, studenti ležící v parku na dece či stará paní pozorující pohyb lidí v okolí. 19 Přítomnost lidí představuje základní předpoklad pro vybavení městského parku venkovním nábytkem. Na základě výše zmíněných aktivit by mělo být vytvořené místo určené k sezení, odpočinku, konverzaci a setkávání. Markéta Čablová uvádí univerzální principy, které přispívají k úspěšnému fungování veřejného prostranství. Jedná se o princip polyfunkčnosti, sdružování, vrstvení, koncentrace a princip participace budoucích uživatelů. Také jmenuje jednotlivé faktory jako např. doprava, obchod, prostorové a sociální faktory a zařízení prostranství. 20 Pro parkový mobiliář, a tedy pro práci samotnou, jsou právě sociální faktory důležitým měřítkem, které jsou v prvotní myšlence i samotném návrhu dále zohledněné. Sociálními faktory rozumíme počet uživatelů a turistů konkrétního místa, věkovou i sociální skupinu těchto uživatelů, jejich vztah ke zkoumanému místu či sociální kontakty a bezpečnost. I přesto, že jejich určení není přesné a hodnoty jsou jen přibližné, jejich vliv je zřejmý. Rovněž zařízení či vybavení těchto míst ovlivňují celkové působení každého typu veřejného prostranství. Do této skupiny ale nezahrnujeme přímo venkovní mobiliář. Kromě sedacích, lehacích a dalších prvků mobiliáře, sem řadíme prvky architektury, umělecká díla či prvky přírodní. 19 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Vyd. v češtině 1. Boskovice: Albert, 2000, 202 s. ISBN 80-85834-79-0. 20 ČABLOVÁ, Markéta. Kvalita veřejných prostorů a její rozvoj: Faktory rozvoje veřejných prostorů. Brno: VUTIUM, 2005, 31 s. ISBN 80-214-3073-7. 18

Pokud výše zmíněné požadavky vytváří promyšlený celek, můžeme očekávat, že se takové místo stane navštěvovaným, a tak i zdárně řešeným veřejným prostranstvím. Níže jsou uvedeny tradiční prvky mobiliáře městského parku. Sedacím prvkům je věnována zvýšená pozornost, jelikož úzce souvisejí s tématem práce. Je provedena stručná analýza nabídky prostřednictvím firmy mmcité, která má v současné době nejširší katalogovou nabídku městského mobiliáře nejen na domácím, ale také evropském trhu. Na vybraných příkladech jsou uvedeny různé možnosti sezení, jejich materiálové složení a konstrukční prvky. Dále je přehled doplněn o produkty firmy Ven Design, která se specializuje na malosériovou a kusovou výrobu městského a krajinného mobiliáře. 3.2.1 Parkové lavičky, stoly Lavička je základním prvkem městského, ale i parkového mobiliáře. Trh nabízí celou škálu variant parkového sezení, které se odlišují základní funkcí, tedy pro koho je určená a pro jaké účely, dále použitým materiálem, konstrukčním řešením, ale i velikostí a samotným umístěním v prostoru. Parková lavička Portiqoa (obr. 1) reprezentuje jednoduchou variantu sezení. Modelované bočnice z hliníkové slitiny vytvářejí štíhlé linie, které podporuje pravidelný lamelový rošt z masivního dřeva. Lavička nabízí snadné, pevné a nad dlažbou osazené kotvení do podkladu. Dalším příkladem jsou parkové lavičky, jejichž nosnou kostru tvoří zinkovaná ocelová konstrukce doplněná roštem z ocelových či nerezových kulatin (např. model Vera od mmcité). Stejná konstrukce se využívá rovněž v kombinaci s masivním dřevem propojeným nerezovými šrouby. I pro venkovní použití postačuje impregnace proti škůdcům a ponechání dřeva v přirozeném stavu bez dalšího nátěru. Dále se kromě tradičních konstrukcí často objevují lavičky stojící na dvou nohách v podélné ose, které působí velmi vzdušně. Mají kotvení pod povrchem a fungují jako modulové stavebnice. Jejich výhodou je snadná montáž i údržba. Pro exteriérové účely je vhodná také konstrukce z ocelového ohýbaného plechu (např. model Radium od mmcité). Průnik stěn zvyšuje celkovou pevnost materiálu. Nevýhodou takového způsobu sezení je sedací plocha, která má odlišné vlastnosti než dřevo, proto se na místo sedáku mohou připevnit plastové záslepky, dřevěné desky či vysokotlaký laminát HPL potlačující 19

chladný povrch plechu. Dalším příkladem jsou prvky sezení, jejichž konstrukce je tvořená svařenými ocelovými pozinkovanými pruty (např. model Limpido od mmcité). Jiné možnosti nabízí sezení tvořené samostatnými sedáky ze silného ocelového plechu, jehož nosná kostra je žárově zinkovaná a odlehčená perforací a umožňuje odlišné sestavy (např. model Onda od mmcité). Stále větším trendem jsou bočnice z broušeného betonu (terazzo) v kombinaci s dřevěnými lamelami umístěnými na ocelových zinkovaných držácích. 21 Podobně se pracuje i s kamenem (např. model Forma od Ven Design). Integral (obr. 2), parková lavička se stojanem na kola, je příkladem propojení dvou funkcí. Ondřej Elfmark navrhl sedací prvek s přidruženým stojanem na kola nabízející jednak pohodlné řešení pro cyklisty a jednak efektivně využil prostor. Tento sedací prvek rovněž poskytuje výraznou úsporu materiálu, času při výrobě, při montáži i budoucí údržbě. Obr. 1, 2 Portiqoa - mmcité, Integral - Ondřej Elfmark Městský mobiliář - stůl, je často vyhledávaným prvkem v rámci veřejného prostoru, bohužel je i nejméně používaným. Také samotná nabídka firem vyrábějící tento mobiliář je poměrně malá. Jednoduchým, ale zároveň zajímavým příkladem je stůl Lagurus (obr. 3) od Ven Design, jehož ocelová žárově zinkovaná konstrukce doplněná masivními dřevěnými deskami z dubu či borovice vytváří kvalitní doplněk sezení. 21 Mmcité - parkové lavičky [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.mmcite.com/vyrobky#!parkove-lavicky. 20

Zajímavým příkladem kombinujícím sezení s odkládací plochou je Urban islands (obr. 4), který pracuje se třemi vrstvami. První nabízí plochu k sezení, druhá odkládací prostor a nejvyšší úroveň slouží jako opěradlo. Jednoduché oválné tvary jsou odlišným způsobem sezení ve veřejném prostoru. Jsou možná různá barevná provedení s různou orientací horních desek. Konstrukce je z ocelového plechu, povrchově chráněného zinkováním a nástřikem práškového vypalovacího laku a horní plochy jsou vyráběny z akátového či tropického dřeva. Obr. 3, 4 Lagurus - Ven design, Urban islands - mmcité (design Lucie Koldová, Dan Yeffet) 3.2.2 Odpadkové koše Další nezbytnou skupinu prvků městského parku tvoří odpadkové koše. Obrázky níže alespoň částečně naznačují, jak tento prvek může esteticky doplňovat veřejný prostor, aniž by rušil okolí. Tvarově střídmý, jednoduchý, ale současně rozmanitý design nabízí model Nanuk od mmcité (obr. 5). Jeho provedení je možné jako kvádr či válec, jehož kostru tvoří zinkovaný plech s práškovým vypalovacím lakem. Zajímavé jsou různé variace opláštění, kterými mohou být dřevěné lamely, ocelový zinkový plech, nerezový plech, ocelový zinkový tahokov s práškovým vypalovacím lakem či vysokotlaký laminát. Dalším typem jsou celoocelové koše, s prostorem pro tříděný odpad či integrovaným popelníkem (obr. 6). Zde se využívá stabilní kotvení pomocí betonové patky. Jiný způsob kotvení je znázorněn na příkladu koše Swissbin od mmcité (obr. 7). Má stabilní 21

dno nachystané pro kotvení pomocí šroubů do podkladu. Materiál je stejný jako u prvního příkladu.22 Obr. 5, 6, 7 Nanuk, Crystal, Swissbin - mmcité Odlišné varianty odpadkových košů jsou uvedeny na příkladech firmy Ven Design, která nabízí originální kousky z litého betonu (obr. 8), silnostěnného pozinkovaného plechu opláštěného masivním dřevem (obr. 9) či zajímavé způsoby zavěšených košů (obr. 10). Jejich produkty jsou příkladem, jak může jednoduchá perforace proměnit základní funkci odpadkových košů.23 Obr. 8, 9, 10 Coix, Molinian, Briza V - Ven design 22 Mmcité - odpadkové koše [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.mmcite.com/vyrobky#!odpadkove-kose. 23 Ven Design [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.vendesign.cz/pdf/katalog_vendesign.pdf. 22

3.2.3 Pítka, stojany, sloupky, mříže, osvětlení a další Ne tak častým prvkem parkového mobiliáře jsou pítka. Zde se opět používá ocelový plech či nerez. Jejich tvar může být různý, jako příklad je uvedeno pítko kuželovitého tvaru (obr. 11). Zajímavé je využití laserového řezání pro pítko s perforovaným florálním motivem (obr. 12). Ostatními prvky městského mobiliáře, které ale nejsou tolik typické pro městské parky, jsou stojany na kola, mříže ke stromům, zahrazovací sloupky, osvětlení, prvky pro zeleň, zábradlí a dělící části, informační a reklamní tabule, nejrůznější přístřešky a další instalace. I zde je viditelná materiálová, konstrukční a barevná různorodost. Obr. 11, 12, 13 Hydro 310 - mmcité (design Petr Hrůša), Juncus - Ven design, Meandre - mmcité Obr. 14, 15, 16 Sinus (design Roman Vrtiška), Elias - mmcité, Vía láctea - Santa y Cole 23

3.3 Ergonomie Ergonomie pochází z řeckého slova ergon (práce) a nómós (zákon). Zkoumá člověka ve vztahu k okolnímu prostředí, vnější vlivy, kterými jsou teplota, hluk, světlo, proudění vzduchu, vibrace, prostor či antropometrie. Působí na každého a ovlivňuje veškerou naši činnost. Vnímání každého z nás je individuální, a proto nelze přesně vymezit interakce člověka a okolí. Okruhy ergonomie dle Mezinárodní ergonomické asociace (IEA 24 ): Fyzická ergonomie (somatická) zkoumá vliv anatomie, antropometrie, fyziologie a biomechaniky člověka. Dále je zpracovává a porovnává s fyzickou aktivitou člověka. Řadíme sem např. zdraví, bezpečnost, kvalitu ovzduší, uspořádání prostoru a opakovanou činnost. Kognitivní ergonomie, nazývaná také jako poznávací, se věnuje např. psychické zátěži, dovednostem, stresu, rozhodování či zkoumá působení vibrací a podprahových zvuků na člověka. Organizační ergonomie zkoumá socio-technické systémy a jejich organizační strukturu, strategie a postupy. Do této kategorie patří např. komunikace, kolektivní práce, management či zajištění pocitu komfortu. 25 Ergonomie zajišťuje prostředí vytvářející vhodné podmínky pro práci člověka a zamezuje tak negativnímu zatěžování lidského organismu. Hlavním přínosem je: optimalizace a komfort práce, nebo jiných činností, minimalizace a prevence zdravotních obtíží, minimalizace únavy při různých činnostech, zvýšení výkonnosti, 24 lea (Internacional Ergonomics Association) vznikla 6. dubna 1959 v Oxfordu. Jedná se o nevládní organizaci uznanou Společností národů (OSN). Ve svých řadách sdružuje odborníky různých profesí z oblastí vědeckého výzkumu, vzdělávání i praxe, kteří jsou organizováni v národních ergonomických společnostech. Pod záštitou lea se konají významné světové kongresy a konference. Oficiálním časopisem lea je ERGONOMICS (vydávaný v Anglii). Česká republika je zastoupena v lea prostřednictvím ČES (České ergonomické společnosti). Zdroj: Ergonomie. [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://www.n-is.cz/cz/ergonomie/page/19/. 25 Tamtéž. 24

zlepšení kvality prováděných činností, dobrá fyzická a psychická kondice. 26 Rozměry lidského těla a jednotlivé vzdálenosti kloubních spojů jsou určujícím vztahem pro tvorbu mobiliáře a nábytku obecně. Obor, který se zabývá přesným měřením a rozborem tělesných znaků, se nazývá antropometrie. Vychází z antropometrických bodů, které jsou mezinárodně schváleny. Jsou snadno nahmatatelné na kostním podkladu na přesně definovaných místech, kde je kostra pokrytá pouze kůží, ne svaly nebo tukem. Měřený rozměr je definován normami. Pro technické účely slouží ČSN EN ISO 7250 1 Základní rozměry lidského těla pro technologické projektování Část 1: Definice a orientační body tělesných rozměrů. 27 Abychom danému nábytku dali ideální funkci, je třeba zajistit jeho souznění s lidskou postavou, a proto se antropometrie stala důležitým bodem pro návrhy a dimenzování nábytku. Městský mobiliář je navrhován pro člověka a současně doplňuje veřejný prostor. Proto se i zde musí dbát na dodržování výše zmíněných zásad a při návrzích dodržovat tělesné parametry člověka. Výjimkou jsou např. sloupy veřejného osvětlení, pro které platí parametry odlišné (vlastnosti světla apod.). Nejrozšířenějším prvkem městského mobiliáře tvoří sedací prvky. Zde jsou parametry lidského těla důležité, ale z důvodu kratších časových úseků strávených zde, jsou dostačující jen základní parametry. Proto je řada návrhů zjednodušena nebo úplně vypouští některé prvky (bederní opěrky aj.). Jednotlivé příklady dokazují, že jsou možné modifikace rozměrů či kombinace sedacích a lehacích prvků. Základní ergonomické parametry týkající se sezení jsou následující: výška sedací plochy 420 480 mm, šířka sedací plochy min. 360 mm, optimálně 380 400 mm, hloubka sedací plochy 380 400 mm. Maximální úhel sklonu opěráku k rovině sedáku je 110 a úhel sklonu sedáku k rovině podlahy je max. 5. 28 26 Tamtéž. 27 Antropometrie [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://www.n-is.cz/cz/antropometrie/page/34/. 28 ŠIROKÝ, Ladislav. Návrh prvku městského mobiliáře. Brno, 2013. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. s. 18. 25

Obr. 17 Základní rozměry člověka pro návrh mobiliáře. A - výška těla, B - výška očí při stoji, C - výška ramen, D - výška lokte, J - šířka ramen, I - šířka boků, M - výška těla nad sedadlem, O - výška ramen nad sedadlem, P - výška lokte nad sedadlem, R - vzdálenost hýždě-koleno, S - délka dolní části stehna, T - výška podkolení jamky Na obrázku níže jsou uvedeny rozměry sedacích prvků určených pro exteriérové použití, které ve své publikaci uvádí Jana Vinárčiková. 26

Obr. 18 Rozměry pro jednotlivé typy exteriérových sedacích prvků 27

Obr. 19 Faktory sezení 28

3.4 Materiály a konstrukce Vnější prostředí podstatným způsobem ovlivňuje výběr materiálu, jeho povrchovou úpravu či samotnou konstrukci nábytku, zejména hovoříme-li o nábytku pro exteriérové využití. Ten musí odolávat působení povětrnostních vlivů, tedy vody (kyselé deště), slunečního záření či teplotním výkyvům a zachovávat si své původní vlastnosti. Kromě přírodních faktorů musí mobiliář čelit vlivu člověka samotného či dalším vlivům, jako je posypová sůl, které mohou výrazně narušit povrchovou úpravu mobiliáře a tím i zkrátit jeho životnost. Proto jsou na tento typ nábytku kladeny vyšší nároky. Nejrozšířenějším materiálem k výrobě venkovního mobiliáře bylo a stále je dřevo, a proto mu je věnována v následující kapitole větší pozornost. 3.4.1 Dřevo Dřevo je tradiční materiál používaný pro výrobu nábytku. Dřevěný nábytek přirozeně dotváří krajinu a navozuje příjemný pocit při jeho užívání. Jeho vlastnosti nabízejí široké možnosti při jeho zpracování i využití. Mezi kladné vlastnosti dřeva řadíme především snadnou opracovatelnost, odolnost vůči zatížení nebo tlumící schopnosti vůči vibracím a mechanickým rázům. Široká nabídka různých druhů dřevin umožňuje správnou volbu požadovaných fyzikálních i mechanických vlastností. Dřevo má poměrně velkou pevnost ve směru vláken a na rozdíl od jiných materiálů nepodléhá korozi. Rovněž se vyznačuje zajímavou barvou a jedinečnou strukturou, jež velmi často hrají rozhodující roli v konečném designu. Dřevěné materiály mají i jisté nedostatky, které omezují jejich venkovní využití. Teplotní změny působí na tvarové vlastnosti dřeva a tím snižují jeho kvalitu. I ostatní vnější vlivy mohou vyvolávat přítomnost biologických škůdců, kterými jsou např. drobní živočichové a dřevokazné houby. Mezi nevýhody řadíme nižší pevnost napříč vláken a tvrdost, která rovněž neodpovídá alternativním materiálům. Výsledné vlastnosti rovněž ovlivňují jeho odlišné fyzikální a mechanické vlastnosti v jednotlivých směrech vláken. Častým problémem je přítomnost suků či trhlin, a tak významnou roli 29

hraje kvalita výběru, následné sušení a další úprava, která zamezuje možnému poškození dřeva. Vysoké nároky na životnost a celkovou kvalitu, které jsou kladené na venkovní nábytek, splňuje především dub, borovice a akát. Rovněž se využívají dřeviny měkké, tedy smrk, modřín nebo buk. Pro venkovní využití získávají uplatnění rovněž dřeviny tropické - balata rouge zvaná massaranduba, meranti, ipé, iroko nebo izombé, které splňují všechny požadavky pro venkovní využití, ale díky dovozu je jejich cena značně vyšší. Tradičním materiálem pro zahradní nábytek je teak, jehož dřevo obsahuje ochranné látky bránicí napadení biologickými škůdci. 29 K výrobě dřevěného nábytku neodmyslitelně patří i samotná konstrukce, která především u nábytku určeného do exteriéru vyžaduje dodržování určitých zásad. Tyto zásady se člení do tří skupin. Ladislav Reinprecht uvádí optimalizaci konstrukčního řešení, materiálovou optimalizaci a bariérovou ochranu povrchu dřeva. 30 Důležitým bodem je působení vlhkosti a vody na nábytek a jeho spoje. Proto se musí dbát na detaily konstrukce, které by měly primárně předcházet zadržování vody. Konstrukce by měla také umožnit rovnoměrné působení vzduchu, který umožňuje dobré vysychání a tím zamezuje vzniku dřevokazných hub. Dřevo by se mělo také vyvarovat přímého kontaktu se zemí. Spojování se provádí nejčastěji spojovacími materiály, které by neměly podléhat korozi. Pokud se použije lepený spoj, musí být použité lepidlo vhodné pro venkovní použití. Při umístění dřevěné části do země je třeba použít impregnaci a ukotvení provést pomocí kovových profilů nebo využít štěrk a beton pro pevný základ. Životnost každého dřevěného kusu také souvisí s jeho opracováním a další povrchovou úpravou. Tou mohou být oleje, transparentní a lazurovací laky nebo pigmentové nátěrové hmoty. Povrchová úprava řeší např. vyšší odolnost vůči vodě. Odolnější dřeviny, jako např. teak, postačí impregnovat olejem nebo je nechat bez 29 MÜLLEROVÁ, Alena. Zahradní nábytek: Umíte si vybrat. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, 82 s. ISBN 978-80- 7366-082-6. 30 REINPRECHT, Ladislav. Konstrukční ochrana dřevařských výrobků [online]. 7. 11. 2008 [cit. 2014-03- 15]. Dostupné z: http://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/drevostavby/konstrukcni-ochranadrevarskych-vyrobku. 30

povrchové úpravy. Dále se používají fungicidní a insekticidní prostředky. Možnou ochranou je tepelná úprava dřeva při teplotách 150 260 C, čímž dřevo získává vyšší tvarovou stálost a současně odolává vůči dřevokazným škůdcům. 3.4.2 Kov Kov a slitiny kovů řadíme mezi vysoce kvalitní materiály, jež našly přední uplatnění z pohledu městského mobiliáře. Vyznačují se velmi dobrými mechanickými vlastnostmi a relativně snadným opracováním. V návrzích městského mobiliáře se často objevují v kombinaci s jiným materiálem, kterým je dřevo. Obr. 20 Rozdělení kovových materiálů Velmi dobrými vlastnostmi se pyšní slitina železa nazývaná ocel. Oceli řadíme mezi nejpoužívanější kovové materiály. Představují přibližně 90 % slitin Fe a dalších 10 % patří litinám. Jejich zpracování probíhá převážně tvářením. Dle chemického složení rozlišujeme oceli nelegované (uhlíkové) a legované. Nelegované oceli jsou slitiny Fe-C a dalších prvků. Dle obsahu uhlíku dále tyto oceli rozdělujeme na podeutektoidní (méně než 0,8 % C), eutektoidní (0,8 % C) a nadeutektoidní (více než 0,8 % C). Podeutektoidní oceli jsou nejčastěji používány pro výrobu konstrukčních materiálů, ostatní se využívají jako materiály nástrojové. Obecně je tento druh oceli levnější, a tak i více využívaný materiál. Pro použití této oceli v exteriéru je nutná její povrchová úprava. Legování oceli se používá z důvodu zlepšení vlastností. Díky tomu se zvyšují mechanické vlastnosti (mez kluzu, pevnosti, houževnatost při nízkých teplotách 31

a tvrdost), navyšuje se odolnost vůči korozi a materiál má obecně lepší fyzikální a technologické vlastnosti (např. obrobitelnost). Legované oceli dále rozlišujeme dle množství legovaných prvků na nízkolegované (pod 5 %), střednělegované (5 10 %), vysocelegované (nad 10 %). Oceli můžeme dále rozlišovat podle využití, zpracování a kladných vlastností. Jsou to např. oceli s vysokou pevností, pro svařované konstrukce, korozivzdorné, hlubokotažné k tváření za studena a mnoho dalších. 31 Pro výrobu městského mobiliáře lze ocel použít v různých variantách. Jednou z nich je ocel pozinkovaná používaná pro výrobu zemních vrutů u kotvení. Dále se využívá nerez ocel, ze které se vyrábí např. konstrukce laviček. Pro venkovní nábytek nachází uplatnění rovněž kovářská ocel, z níž je možné vyrábět umělecké předměty, konstrukce laviček apod. Dále se používají různé druhy oceli - ocelové trubky, tyče, konstrukční, pásová, galvanizovaná, pozinkovaná ocel či corten. Mezi další slitiny železa řadíme litiny, které se vyznačují zvýšeným obsahem uhlíku (více než 2,1 %) a dalších prvků, nejčastěji křemíku, který způsobuje tuhnutí litin. Jejich výroba probíhá tavením surovin v pecích, kde se využívá např. surového železa, litinového či ocelového šrotu. Jejich další zpracování probíhá pouze odléváním, díky jejich dobré slévatelnosti. Proto se litiny využívají při tvarově náročných prvcích, jejichž využití v rámci mobiliáře pozorujeme již na přelomu 19. a 20. století, kde lavičky zdobily dekorativní ocelové vzory secesního nádechu. Litiny dělíme na dvě hlavní skupiny. Bílé litiny vznikají rychlým ochlazením taveniny a grafitické vznikají pomalým chlazením, přičemž záleží, v jaké formě se nachází uhlík. 32 Pro venkovní nábytek se litina využívá při výrobě tvarovaných lamp, sloupů, mříží, pítek, kašen a převážně parkových laviček. Hliník řadíme mezi lehké kovy, jejichž hustota je nižší než 5000 kg/m 3. Kromě hliníku řadíme k významným lehkým kovům ještě hořčík a titan. Hliník je kov, který se vyznačuje svou stabilitou na vzduchu, a to díky tvorbě pasivní ochranné oxidické vrstvy (Al 2 O 3 ) na povrchu. Dále je velmi dobrý elektrický a tepelný vodič. Jeho krystalová struktura (kubická plošně centrovaná) způsobuje, že čistý hliník je měkký a tvárný a to 31 VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006. ISBN 80-7080-600-1. s. 94. 32 Tamtéž, s. 120. 32

je také důvod, proč je omezený z hlediska konstrukčních materiálů. Pro zpevnění se využívá legování prvků (např. Cu, Mg, Mn, Si, Zn aj.). Slitiny hliníku se vyznačují dobrými vlastnostmi, a proto je i jejich využití poměrně široké. Hliník a jeho slitiny se nejčastěji využívají na obalové materiály, ve stavebnictví, elektrotechnice apod. 33 Pro kotvení konstrukcí z hliníku se používají nerezové kotvy, které zabraňují chemické reakci. Výhodou těchto konstrukcí je především odolnost vůči korozi, lehkost a možnost dobré recyklace. Nevýhodou je jeho cena a další omezení související se spojováním dílců. Při použití hliníku může vlivem času docházet k narušení horní vrstvy, proto je třeba předem uvažovat, zda tyto změny mohou narušit celkové působení daného prvku. Před samotnou povrchovou úpravou kovů je podstatná jejich prvotní příprava, tedy odstranění nečistot, mastnoty a oxidů z povrchu kovů. Další úpravy se provádějí zinkováním, pískováním, chromováním, práškovým lakováním, eloxováním nebo černěním. 3.4.3 Beton Beton je dalším hojně využívaným materiálem pro venkovní účely. Jeho obliba vzrostla v dobách socialismu a dnes, i v případě mobiliáře, nachází stále větší uplatnění. Často se používá cementový beton jako základová část pro ukotvení mobiliáře. Hojné uplatnění je rovněž v případě dalších modifikací betonu (pohledový, vymývaný a beton s kamennou drtí), čehož se využívá při výrobě odpadkových košů, stojanů na kola, pítek nebo laviček. Nové technologie dovolují subtilní design. Zajímavým příkladem je značka Escofet, která vyrábí umělý kámen a beton vytvářející ostré kubistické tvary, ale rovněž něžné organické křivky. Ani tento materiál není zcela odolný a je nutné použití penetračního nátěru zamezující korozi, která může vznikat vlivem chemických a fyzikálních faktorů (např. posypovou solí ve městech). 33 Tamtéž, s. 125. 33

3.4.4 Kámen O kameni hovoříme jako o pevném a trvanlivém materiálu. Je nejstarším materiálem ve stavebnictví a jeho celkové vlastnosti, jedinečnost vzhledu a životnost, jen stěží mohou další materiály překonat. Jeho použití se opět vrací a nabízí zajímavé možnosti i v případě parkového mobiliáře, kde se často kombinuje se dřevem. Uplatnění nachází také při výrobě odpadkových košů, stojanů na kola či okrasných květináčů. Tyto kousky často představují spíše luxusní prvky než sériově vyráběné kusy. Dle zvoleného kamene se odvíjejí jeho vlastnosti. Kromě druhu horniny hraje důležitou roli jeho chemické složení a naleziště. Důležité je rovněž následné opracování, které ovlivňuje jeho další funkce. Hojně zpracovávaným kamenem je žula, mramor, pískovec či travertin. Žula je tvrdá a odolná vůči chemikáliím i vysokým teplotám, proto se používá pro interiér i exteriér. Mramor je charakteristický zajímavými barevnými kombinacemi, které doplňují barevné žíly. Je lehce opracovatelný, a proto často využívaný. Žluté až červené zbarvení je charakteristické pro pískovec. Kromě zajímavé barvy je také dobře opracovatelný, a tak nachází své uplatnění jako stavební kámen pro zahradní účely. V barvách žluté až červené se také nachází kámen travertin, jehož použití omezuje prach, který se usazuje v dutinách a také změna povrchu, který časem černá. 3.4.5 Plast Plasty se vyznačují dobrými mechanickými a chemickými vlastnostmi, což dodává na jejich atraktivitě, a tak pro dnešní společnost představují neodmyslitelný materiál. Jsou lehké, pevné, odolné vůči vlhkosti, levné, nepodléhají korozi, hnilobě, dají se recyklovat a mají dlouhou životnost. Jejich použití je ale ovlivněno menší odolností vůči mechanickému namáhání, proto je jejich uplatnění omezené. V rámci mobiliáře se používají pro výrobu odpadkových košů. Polykarbonát může díky svým mechanickým vlastnostem nahrazovat sklo. Odolnost vůči nárazům má svůj význam při výrobě zastávkového zastřešení nebo skleněných informačních a reklamních tabulí. 34

3.4.6 Sklo Sklo je anorganický amorfní materiál nacházející své uplatnění ve stavebnictví, architektuře, v průmyslu i umění. Sklo přináší řadu dobrých vlastností, které jsou vyrovnány těmi špatnými, proto jejich použití v rámci mobiliáře je jen výjimečné a své uplatnění nachází zejména v interiéru. Má dobré tepelně-izolační vlastnosti, propouští světlo, odolává vůči chemikáliím či povětrnostním vlivům. Oproti tomu je křehké a jeho hustota je vyšší (cca 2500 Kg/m -3 ). Surovinou pro jeho výrobu jsou sklářské (tavné) písky. Samotné sklo se vyrábí tavením surovin (křemičitého písku, dolomitu, vápence, uhličitanu sodného a barviva) a následným ochlazením vzniklé skloviny. Přechod kapalného stavu na stav pevný způsobuje skelný stav. Vzniklé sklo lze dále opracovávat pískováním, broušením potahováním či leptáním. Dle dalších tvarovacích postupů rozlišujeme sklo tažené, foukané, lité, lisované, pěnové, plavené (FLOAT) sklo nebo skleněná vlákna. Pro lepší vlastnosti skleněných výrobků dochází k nejrůznějším úpravám. Běžně se setkáváme např. s bezpečnostním sklem, které se skládá z několika vrstev prokládaných polyvinylbutadienovou fólií, jež navyšuje pevnost. Ve veřejném prostoru se z důvodu bezpečnosti používá také sklo v kombinaci lepené, kalené. 34 3.4.7 Spoje Na spoje jsou kladeny velké nároky a nábytek určený do exteriéru vyžaduje používání kvalitních a ověřených materiálů, aby byla zaručena životnost výrobku, odolnost vůči korozi a současně, aby daný výrobek odolával případnému vandalismu. Stále častěji dochází ke kombinacím dřeva s jinými materiály (např. dřevo - ocel), proto je třeba volit vyhovující konstrukční spoje. Spojovacími prvky mohou být šrouby, vruty, nýty, svorníky apod. Spojování se dělí na rozebíratelné (např. spojení pomocí šroubů) a nerozebíratelné neboli pevné spoje (např. lepení, svařování, pájení). Šrouby řadíme mezi spojovací materiál, který není kotven na pevno a je možné tento spoj rozebrat. Tento typ spojovacího materiálu se dále dělí na maticový, samořezný, závrtný (vrut) a také na hrubé šrouby se šestihrannou hlavou nebo se 34 Sklo. [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.n-i-s.cz/cz/sklo/page/222/. 35