Starobronzové nálezy z lokality Zlín Malenovice

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Starobronzové nálezy z lokality Zlín Malenovice Magisterská diplomová práce Vedoucí magisterské práce: Mgr. Klára Šabatová, PhD. Vypracoval: Bc. Adam Fojtík 1

Tímto prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne... 2

Poděkování touto cestou bych rád poděkoval Mgr. K. Šabatové, Ph.D. za vedení práce, dále RNDr. PhDr. J. Langové za umoţnění zpracovávat tuto lokalitu. Za odborné posudky bych chtěl dále poděkovat RNDr I. Jarošové, Ph.D. a Mgr. et Mgr. H. Uhlířové. 3

Obsah 1 Úvod...5 2 Cíl práce...6 3 Způsob zpracování archeologického souboru...7 3.1 Jazyk práce...7 3.2 Zpracování keramického materiálu...7 3.3 Zpracování ostatního materiálu...16 4 Zlín-Malenovice Zadní Mezicestí...17 4.1 Dějiny bádání...17 4.2 Zpracovávané výzkumy...18 4.3 Mladší výzkumy...22 4.4 Shrnutí...24 5Zpracování materiálu...25 5.1Keramické artefakty...25 5.2 Ostatní hliněné výrobky... 93 5.3 Kamenné artefakty... 94 5.4.Mazanice...96 5.5. Osteologické nálezy...97 5.6.Antropologické nálezy...98 6 Otrokovice Kvítkovice...99 6.1 Zpracování keramických artefaktů...99 6.2 Kamenné artefakty...102 7 Postavení Podřevnicka v závěru starší doby bronzové...103 7.1.Podřevnicko...103 7.2.Kroměříţsko...103 7.3. Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko...104 7.4.Shrnutí...104 8 Závěr...105 9 Literatura...106 Přílohy 4

1 Úvod Předkládaný text se zabývá zpracováním dokladů osídlení v závěru starší doby bronzové na lokalitě Zlín - Malenovice. Samotná práce svým obsahem navazuje na bakalářskou práci (Fojtík 2012), ve které byla vytvořena metodika zpracování archeologického materiálu (na základě charakteru souboru se jedná hlavně o keramické artefakty). Co se týče náplně práce, jedná se o zpracování dalších poznatků, získaných během dalších tří záchranných výzkumů (viz kap 4). Nově získané poznatky byly zhodnoceny spolu s poznatky z bakalářské práce (obj. K551, K563 a K631), a proto jsou v textu volně pouţívány, aniţ by byly citovány. Z časových důvodů nebylo moţné zpracovat případné nálezy získané ze záchranných výzkumů I. Čiţmáře z let 2011, 2012 (viz kap. 3). Jak jiţ bylo naznačeno, práce zpracovává nálezy ze sídlištních objektů, které mohou být datovány do závěru starší doby bronzové, kteréţto období je reprezentováno maďarovsko-věteřovskou kulturou, přičemţ geograficky lze lokalitu zahrnout do oblasti věteřovské skupiny. Tato skupina (resp. celá kultura) se vyznačuje rozvojem řemeslné výroby a vyuţíváním výšinných a opevněných sídlišť (například Stuchlík 2002, 163). 5

2 Cíl práce Předkládaný text má za cíl podat co nekomplexnější informace o dosavadním výzkumu na lokalitě Zlín Malenovice Zadní Mezicestí. V rámci tohoto cíle byl vytvořen podrobný databázový zápis a dále také přehledná kresebná dokumentace. Následně byl archeologický materiál vyhodnocen za uţití základní literatury. 6

3 Způsob zpracování archeologického souboru Jak bylo uvedeno v Úvodu předkládaného textu, magisterská práce vychází z práce bakalářské (Fojtík 2012), na kterou přímo navazuje, a proto také přejímá její metodu. Během zpracování nových archeologických souborů nebylo zapotřebí nijak zvláště měnit způsob zpracování, pouze došlo k rozšíření typů tvarů a výzdob. 3.1 Jazyk práce V textu jsem se rozhodl přidrţovat nadřazeného názvu maďarovsko-věteřovská kultura, kterýţto název navrhl S. Stuchlík (1984), přičemţ pro jednotlivá území poţívám označení věteřovská a maďarovská skupina. Terminologie názvů, keramických tvarů vychází z prací J. Stuchlíkové (1984) a A. Točíka (1964; 1978; 1981). Další popisné a třídící charakteristiky byly inspirovány pracemi P. Pressové (2006) a T Chmely (2006). 3.2 Zpracování keramického materiálu Popis keramického materiálu byl proveden v databázi vytvořené v počítačovém programu Microsoft Office Access 2007. Zapsané údaje byly následně zpracovávány v počítačovém programu Microsoft Office Excel 2007, pomocí něhoţ byly vytvořeny shrnující tabulky a grafy. 3.2.1 Struktura databáze Jak bylo uvedeno výše databáze, byla vytvořena v programu Microsoft Access 2007, přičemţ byla rozdělena do pěti hlavních skupin, v nichţ byly popisovány jednotlivé charakteristiky keramických artefaktů. 3.2.1.1 Identifikační popis V první části databáze jsou popisovány informace o jedinci, které ho odlišují od jedinců ostatních. Jedná se hlavně o jeho inventární číslo, jaký jedinec se pod ním nachází, z kolika kusů a fragmentů se skládá. Přičemţ jedinec představuje jednu 7

pravděpodobnou keramickou nádobu, která se skládá z jednoho či více kusů. Samotné kusy jsou tvořeny jedním či více fragmenty, které lze mezi sebou slepit a představují tak konkrétní střepy, které byly vyzvednuty v průběhu archeologického výzkumu. 3.2.1.2 Tvarový popis V této části databáze se v první řadě sleduje určení keramického tvaru, který vychází z prací uvedených začátku této kapitoly (kap. 3.1 Jazyk práce). Ve sledovaném souboru bylo moţné rozeznat osm základních skupin, v rámci nichţ byly vyčleněny hrnce, zásobnice, amfory, mísy, dţbánky, koflíky, hrnky a jiné uţitkové tvary (viz tab. 1), přičemţ jedinci, které nebylo moţné s jistotou určit, nebyli nijak kódově označeni (jednalo se hlavně o zlomky výdutí). Tyto základní tvarové skupiny mohly být pro snadnější následnou orientaci v databázi dále doplněny bliţším typovým určením (hrnec vejčitý, baňatý, nízký s uchem; zásobnice amforovitá, hrncovitá, amfora, dvojuchá, bezuchá maďarovská ; mísa hrncovitá, s oblou stěnou, dţbánek maďarovský, koflík - s vlnovitě prohnutým hrdlem, s rozevřeným hrdlem; hrnek soudkovitý, profilovaný; jiný uţitkový tvar cedník, vykuřovadlo ). kód keramický tvar A hrnec B zásobnice C amfora D mísa E džbánek F koflík G hrnek H jiný užitkový tvar tab. 1 Označení keramických tvarů Následně je sledován stupeň zachovalosti nádob, v němţ bylo vyčleněno pět základních skupin okraj, hrdlo, výduť, spodek a dno (viz tab. 2), které se mohou dále kombinovat na základě skutečné zachovalosti jedince. Toto označení vychází z databáze P. Pressové (2006), ale na rozdíl od ní se zde neuvádí samostatně noţky a aţ na výjimky ucha, kteréţto prvky jsou popisovány aţ v další části databáze. 8

kód stupeň zachovalosti I okraj II hrdlo III výduť IV spodek V dno tab. 2 Označení stupňů zachovalosti V dalších částech tvarového popisu jsou sledovány jiţ jednotlivé části nádob, kdy v první řadě se popisuje tvar okraje (tab. 3). Ten lze rozčlenit do tří základních skupin, kdy první představuje jednoduché víceméně rovné okraje (TO01), které mohou být zúţené mírně vtaţené či vyhnuté ven. Tato kategorie se vyskytuje u amfor, koflíků, hrnečků a výjimečně mís. Druhá skupina je tvořena okraji stlačenými (TO02), které mohou být rozšířeny dovnitř, ven, či oboustranně, ale vyskytnou se také tvary se šikmým stlačením. Tento typ okrajů je charakteristický pro mísy s oblou stěnou. Poslední skupina je zastoupena zaoblenými směrem ven vyhnutými okraji (TO03). Ty se vyskytují hlavně u hrnců, zásobnic a některých amfor. Jejich další členění (šikmo vyhnutý, zesílený, vodorovně vytaţený) můţe být problematické, protoţe tvar na větších a hrubších nádobách nemusí být po celém obvodu stejný. kód tvar okraje TO01a rovný TO01b zúžený TO01c mírně vtažený TO01d ven vyhnutý TO02a stlačený, dovnitř rozšířený TO02b stlačený, ven rozšířený TO02c stlačený, oboustranně rozšířený TO02d šikmo stlačený TO03a zaoblený, šikmo vyhnutý TO03b zaoblený, ven vyhnutý TO03c zesíleně zaoblený, ven vyhnutý TO03d zaoblený, vodorovně vytažený tab. 3 Označení tvarů okraje Tvary hrdel byly rozčleněny do 8 skupin (viz tab. 4), kdy první skupina představující hrdla rozevřená (TH01), je v souboru zastoupena jen ojediněle a navíc nelze jednoznačně vyloučit, ţe se nejedná spíše o skupinu hrdel válcovitých (TH04). Vysoká prohnutá hrdla (TH02) jsou přítomna u dţbánku, některých amfor a také u 9

koflíků, u nichţ se také vyskytuje hrdlo nálevkovité (TH06). Nízká prohnutá hrdla (TH03), jsou přítomna u hrncovitých tvarů (vlastních hrnců, zásobnic a mís) a profilovaných hrnků. Zbylé tvary jsou přítomny hlavně u amforovitých nádob (vlastních amfor a zásobnic). Rozšířené válcovité hrdlo u amfor není často přímé, ale vlnovitě prohnuté. kód tvar hrdla TH01 rozevřené TH02 vysoké prohnuté TH03 nízké prohnuté TH04 válcovité TH05 mírně vtažené TH06 nálevkovité TH07 válcovité, vespod výrazně rozšířené TH08 kónicky zúžené, v horní části vyhnuté v okraj tab. 4 Označení tvarů hrdla Tvar rozhraní je tvořen třemi kategoriemi (tab. 5) a to plynulým přechodem, který je přítomen u hrncovitých tvarů, profilovaných hrnků, koflíků. U dvou zbylých je hrdlo od těla odděleno mírnou či výraznou hranou, tato skupina se převáţně vyskytuje u amforovitých nádob. kód tvar rozhraní TR01 plynulé TR02 oddělené mírnou hranou TR03 oddělené výraznou hranou tab. 5 Označení rozhraní hrdla a výdutě V další části jsou popisovány tvary výdutí nádob, které jsou rozčleněny do deseti hlavních skupin (tab. 6). Tvarově specifická jsou těla soudkovitě oblá (TV01), která se vyskytují u hrnečků, vyklenutá (TV02) vyskytující se ve dvou variantách u hrnců (vejčitá, baňatá), ostrá (TV07) u koflíků a TV08, 09, 10 (a, b) u mís. Zbylé kategorie těl jsou přítomny u amfor. 10

kód tvar výdutě TV01 soudkovitě oblá TV02a vejčitě vyklenutá TV02b výrazně vyklenutá (baňatá) TV03 kulovitá TV04 nízká vejčitá (v horní části vyklenutá) TV05 široce stlačená, v horní části vyklenutá TV06 diskovitá TV07 ostrá TV08 kónicky oblá TV09 kónická TV010a nízká výrazně hrncovitě profilovaná TV10b nízká mírně hrncovitě profilovaná tab. 6 Označení tvaru výdutě Spodní část těl v podstatě obsahuje čtyři základní skupiny (viz tab. 7) a to tvar oblý, baňatý, kónický a nízký pozvolný, který je charakteristický pro koflíky. Zbylé tři se vyskytují ve dvojí formě, kdy u jedné z nich je patrné odsazení dna od těla a u druhé tělo volně probíhá. Tyto formy jiţ nejsou výrazně charakteristické pro sledovaný keramický materiál. kód tvar spodní části těla TS01 odsazený oblý TS02 odsazený baňatý TS03 odsazený kónický TS04 oblý TS05 nízký pozvolný TS06 baňatý TS07 kónický tab. 7 Označení tvaru spodku těl nádob Jako poslední byly u nádob popisovány tvary den, u nichţ bylo vyčleněno sedm základních skupin (tab. 8), přičemţ ne všechny byly v souboru obsaţeny. Z hlediska určení nádob je charakteristická poslední skupina (TD07a, b), která se vyskytuje u koflíků. 11

kód tvar dna TD01 rovné TD02 vklenuté vnitřní stranou TD03 prohnuté vnitřní stranou TD04 vklenuté vnější stranou TD05 oblé TD06 prohnuté TD07a omfalos TD07b profilovaný omfalos tab. 8 Označení tvarů den nádob 3.2.1.3 Výzdobné a funkční prvky V tomto oddílu databáze jsou sledovány tvary uch (tab. 9), které se na nádobách vyskytují. Co se týká tvarové rozmanitosti, byly vyčleněny pouze dvě varianty a to páskové a úzké, přičemţ početně dominuje první varianta. Samotný prvek byl zjištěn u hrnců, amfor, mís, dţbánku, koflíků, hrnečků a cedníku. Dále bylo v databázi uvedeno jejich umístění na nádobě. kód tvar uch TU01 páskové TU02 úzké tab. 9 Označení tvarů uch Jako další prvek byly popisovány jazykovité noţky (TN01), které se vyskytovaly hlavně u hrnků a v jednom případě u amfory. Další části se jiţ zabývají výzdobou, kdy v databázi byly vyčleněny tři kategorie (tab. 10). Přičemţ se v souboru plně neprojevila výzdoba rytá (DV02). kód druh výzdoby DV01 plastická DV02 rytá DV03 kombinovaná tab. 10 Označení druhu výzdoby Typy plastické výzdoby byly rozčleněny do osmi základních skupin (viz tab. 11), kdy první představují oblé výčnělky jak jednoduché, tak i vícečetné. Jako ojedinělý se vyskytl zlomek výčnělku s vertikálním provrtáním, který se objevil u amfory. Zbylé oblé výčnělky se nacházeli na hrncích a hrnečku. Další skupinu tvoří vysoký výčnělek 12

(PV02), který můţe být opět jednoduchý nebo vícečetný. Tento typ výzdoby se vyskytuje u hrnců, zásobnic, mís a také amfor. Třetí skupinu představují vertikální ţebrovité výčnělky (PV03), které byly přítomny u amfor, zásobnic a ojediněle u hrnců. Následující čtvrtá skupina (PV04) se hlavně vyskytuje u amfor, kde je situována na rozhraní hrdla a těla. Samostatně je brán typ na lomu těla (PV04c), který je přítomen na ostrém lomu maximální výduti těl koflíků. Pátá skupina je charakteristická (PV05) pro mísy s oblou stěnou, které mají stlačený okraj, který je vytaţen v dané dvě formy výčnělků. Zbylé tři skupiny jsou zastoupeny pouze ojediněle, kdy zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06) byl přítomen u hrnce. Lalokovitě vytaţený okraj (PV07) se vyskytl jak u hrnce, tak u profilované mísy. Jako poslední typ plastické výzdoby (PV08) byl v souboru zjištěn horizontální ţebrovitý výčnělek, který byl přítomen na amforovité zásobnici. kód typ plastické výzdoby PV01a oblý výčnělek PV01b zdvojený oblý výčnělek PV01c oblý výčnělek s vertikálním provrtáním PV02a vysoký výčnělek PV02b zdvojený vysoký výčnělek PV02c dvojice vysokých výčnělků PV02d trojice vysokých výčnělků PV03a žebrovitý výčnělek PV03b dvojitý žebrovitý výčnělek PV04a lalokovitý výčnělek PV04b půlkruhový lalokovitý výčnělek PV04c jazykovitý výčnělek na lomu těla PV05a horizontální okrajový výčnělek PV05b šikmý okrajový výčnělek PV06 zdvojený vertikálně protažený výčnělek PV07 lalokovitě vytažený okraj PV08 horizontální žebrovitý výčnělek tab. 11 Označení typu plastické výzdoby Kombinovaná výzdoba byla typově určena jen u několika mála jedinců. Přičemţ jednoznačné typy této kategorie představují hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV01) a zdvojený hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV02), kdy první jmenovaný byl přítomen na hrncovité míse a druhý na hrnci. Problematicky se jeví další typ, který představují hrotité výčnělky po stranách ucha (KV03), kterýţto byl určen u dvou hrncovitých mís. 13

Jeho samostatné určení je diskutabilní, protoţe nelze s jistotou říci, zda se nejedná o samostatný prvek na výduti, beze vztahu k uchu (jak je určeno u některých dalších tvarů). Posledního zástupce této kategorie představuje trojice rýh vybíhající ze spodní části ucha, přičemţ tento prvek byl zjištěn u blíţe neurčeného keramického tvaru. kód typ kombinované výzdoby KV01 hrotitý výčnělek s dvojicí rýh KV02 zdvojený hrotitý výčnělek s dvojicí rýh KV03 dvojice hrotitých výčnělků po stranách ucha KV04 trojice rýh vybíhajících ze spodní části ucha tab. 12 Označení typu kombinované výzdoby Tak jako u uch bylo také u výzdobných prvků zapsáno jejich umístění na nádobě. V závěru této části databáze se také slovně uváděl počet zachovaných, případně také předpokládaných aplikací (uch, noţek, výzdoby). 3.2.1.4 Technologické parametry V této části databáze se uvádí výpal keramiky, který je rozdělen do tří skupin a to oxidační, redukční a oxidačně-redukční (tab. 13). Poslední skupina nebyla nijak dále dělena (jednostranná oxidace, voštinový výpal), protoţe výpal se můţe měnit v různých částech nádoby. kód výpalu 1 oxidační 2 redukční 3 oxidačně-redukční tab. 13 Označení způsobu výzdoby Úprava vnějšího povrchu byla prováděna pěti způsoby (viz tab. 14), kdy nádoby byly leštěny, jemně hlazeny, hlazeny, či byl povrch drsný, nebo přímo drsněn prstováním či slámováním. kód vnější povrch VU01 Leštěný VU02 jemně hlazený VU03 Hlazený VU04 Drsný VU05 prstovaný, slámovaný tab. 14 Označení způsobu úpravy vnějšího povrchu 14

Obdobně jako u vnějšího povrchu byla také provedena úprava povrchu vnitřního. Ale na rozdíl od vnějšího, zde byly popisovány pouze čtyři způsoby (tab. 15), kdy chyběla úprava prstováním či slámováním. kód vnitřní povrch V01 Leštěný V02 jemně hlazený V03 Hlazený V04 Drsný tab. 15 Označení způsobu úpravy vnitřního povrchu Na základě vizuálního popisu, byly v této části uvedeny barvy vnitřního i vnějšího povrchu nádob, tento popis byl proveden slovně, protoţe obzvláště na větších keramických tvarech byla barva dosti nepravidelná. Jako poslední byl v této části databáze popisován druh keramické hmoty, v rámci kterého byly vyčleněny tři kategorie (viz tab. 16). První představuje hrubozrnnou keramickou hmotu, ve které se ve větším mnoţství vyskytují částice větší neţ 2 mm. V druhé kategorii, jeţ byla nazvána zrnitou keramickou hmotou, se vyskytovaly částice, jejichţ velikost se pohybovala v rozmezí 0,5 aţ 2 mm. jako poslední byla v souboru vyčleněna jemnozrnná keramická hmota, v níţ obsaţené částice měly velikost do 0,5 mm. kód keramická hmota KH01 hrubozrnná (> 2 mm) KH02 zrnitá (0,5-2 mm) KH03 jemnozrnná (< 0,5 mm) tab. 16 Označení druhu keramické hmoty Na rozdíl od práce L. Laštíkové (2010) charakteristiky této části databáze byly popsány stručněji. Autorka se rozhodla pouţít šest způsobů úpravy vnějšího povrchu (Laštíková 2010, 36), pět pro úpravu povrchu vnitřního (táţ 2010, 37) a pět kategorií pro druh keramické hmoty (táţ 2010, 38). K tak podrobnému popisu keramických artefaktů nedošlo z důvodu jiţ tak subjektivního popisu, který by byl dalším členěním jen komplikován. Co se týče druhu keramické hmoty, bylo pozorováno, ţe ta se neprojevuje homogenně v rámci celé nádoby a proto nebylo pouţito podrobnějšího členění. Další rozdíl od uvedené práce byl v tom, ţe autorka zařadila prstování 15

povrchu do zahloubené výzdoby (táţ 2010, 34), zatímco v této práci představuje způsob úpravy povrchu. 3.2.1.5 Metrické hodnoty Tato část databáze popisu je jednotlivé měřitelné charakteristiky keramických jedinců. Mezi tyto charakteristiky patří tloušťky jednotlivých částí nádob, ale také jejich výšky. Z hlediska souhrnné charakteristiky keramického souboru jsou významnější záznamy hmotností, a také procentuální zachovalost obvodu okrajů. Tyto poslední dvě jmenované charakteristiky mohou pomoci k rozčlenění a lepšímu vyjádření keramických souborů. 3.2.1.6 Ostatní záznamy Jako doplňující záznamy jsou v databázi uvedeny informace o dataci, pomocí nichţ byly ze souboru vyloučeny případné intruze. A jako poslední byly vytvořeny záznamy o pořízení fotografické a kresebné dokumentaci, ale tyto v průběhu zpracování materiálu se ukázaly jako přebytečné, a proto nebyly prakticky vyuţity. 3.3 Zpracování ostatního materiálu Zbylý archeologický materiál byl reprezentován dalšími keramickými, kamennými artefakty, mazanicí a osteologickým materiálem, v rámci něhoţ byly určeny také opracované artefakty. Samostatné soubory tohoto ostatního materiálu nebyly tak početné, aby bylo nutné pro ně vytvářet. A proto byly artefakty popsány v rámci příslušných částech textu, a to buď individuálně (kamenné a další keramické artefakty), nebo souhrnně (mazanice, osteologický materiál) formou tabulek. 16

4 Zlín Malenovice Zadní Mezicestí 4.1 Dějiny bádání Počátky poznávání lokality spadají hlavně do období první poloviny dvacátého století (30. léta), kdy v zájmovém prostoru proběhl záchranný výzkum vyvolaný výstavbou silnice z Malenovic do Otrokovic. Během záchranných akcí se hlavně angaţoval V. Bachmánek, z napajedelského musejního spolku. Z během stavebních prací rozrušených vrstev se podařilo získat archeologický materiál dokládající osídlení lokality od neolitu aţ po raný středověk (Langová 1995, 91, 92; Kohoutek 2005, 311, 312). Další nálezy pocházejí aţ ze sedmdesátých let dvacátého století. První pocházejí z roku 1972, kdy během meliorace byly rozrušeny pravěké objekty. Nálezy získané během této aktivity byly datovány do doby mladší platěnické kultury, laténu či do mladohradištního období (Klíma 1973, 32). Druhé objevy byly učiněny během hloubení rýhy plynovodního potrubí v období 1975/1976. V rámci tohoto výzkumu bylo prozkoumáno celkem devět jam, tři byly dotovány do období mladší doby bronzové a jeden do neolitu, ostatní jámy nebyly moţné blíţe datovat. V průběhu výzkumu byl v sledovaném prostoru proveden také povrchový sběr, díky němuţ se podařilo získat také nálezy laténské artefakty (Dohnal 1977, 97). V dalším období na lokalitě neprobíhaly ţádné záchranné výzkumy, ale byla prováděná povrchová prospekce pracovníky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Kohoutek 2005, 313). Následný záchranný výzkum se uskutečnil v roce 1995 při výstavbě čerpací stanice, který provedla ÚAPP Brno v. v. i. detašované pracoviště Zlín ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Kohoutek Langová 1997, 293). Objevené objekty, které bylo moţné datovat, byly přiřazeny počáteční fázi platěnické kultury (Kohoutek Langová 1997, 302). Další výzkumy jiţ představují námět předkládané magisterské práce a jsou popsány v následné části. 17

4. 2 Zpracovávané výzkumy V následné části jsou podrobněji popsány záchranné výzkumy, které jsou zpracovávané v následných částech textu. Jedná se o výzkumy z let 1999 2004, během nichţ byly právě objeveny objekty datovatelné do závěru starší doby bronzové (TAB. 29). 4.2.1 Silnice III/4973 Záchranný výzkum byl vyvolán stavbou silnice propojující hlavní silnici Zlín Otrokovice a silnici vedlejší Malenovice Kvítkovice (TAB. 30). Samotný výzkum byl realizován na celé ploše, přičemţ v první řadě došlo ke shrnutí nadloţí o 0,50 m a v severní části o 0,90 m. Poté byly jednotlivé zahloubené objekty preparovány. Celkem bylo během této záchranné akce 18 objektů (Kohoutek 1999a). 4.2.1.1 Věteřovské objekty V rámci výzkumu byly objeveny celkem tři objekty náleţející věteřovské skupině. První objekt s číslem 500 představuje sídlištní jáma s kruhovým průměrem 2,15 2,20 m, maximální hloubkou 1 m., s konvexními stěnami, plochým dnem a ostrou horní i dolní hrnou (TAB. 33). Výplň objektu tvořila černá humusovitá hlína (Kohoutek 1999a). Objekt číslo 505 tvoří kruhová sídlištní jáma vakovitého profilu, jejíţ horní průměr je 1,10 m a maximální hloubkou 0,60 m (TAB. 34). Stěny objektu jsou ploché, dno rovné, horní a dolní hrana je ostrá. Výplň byla tvořena černou jílovitěprachovou hlínou (Kohoutek 1999a). Posledním je sídlištní jáma s číslem 513, jejíţ půdorys je opět kruhový s průměrem 1,40 m (TAB. 35). Profil jámy je mísovitý s maximální hloubkou 0,35 m. Stěny a dno objektu jsou konkávní, horní hrana je ostrá, přičemţ spodní je nepostřehnutelná. Výplň objektu je stejná jako u předešlého objektu (Kohoutek 1999a). Během výzkumu byly artefakty také získány sběrem z hald vytvořených po mechanické skrývce, během níţ došlo k rozrušení archeologických objektů. Tyto artefakty jsou v práci popsány jako Sběr. Co se týče vlastního výkopu sledovaných objektů, tak všechny tři popisované byly prozkoumány celé. 18

4.2.1.2 Ostatní období Z ostatních období byly nejčastěji zastoupeny objekty halštatské a to v počtu deseti (objekt 501 507, 509, 510, 512 a 517). Dále byla zastoupena kultura s lineární keramikou, do jejíhoţ období byly přiřazeny objekty 514 a, b 516 a jejíţ intruze dále pocházejí z objektu 511. Jako nejmladší jsou datovány objekty 508 a 511, které byly určeny jako laténské, i kdyţ z objektu 508 pochází také dva fragmenty keramiky hradištní (Kohoutek 1999a). 4.2.2 Stavba regionálního obchodního areálu CENTRO Zlín 1999 Záchranný výzkum byl proveden započat na jeře roku 1999 při příleţitosti výstavby obchodního areálu CENTOR Zlín. Samotný výzkum byl realizován po shrnutí nadloţí. To bylo provedeno do hloubky 0,40 0,50 v západní části a v severovýchodní části skrývka dosahovala mocnosti aţ 1,40 m. Preparace objektů postupovala ze západu na ve směru horkovodu aţ po předpokládanou plochu parkoviště. V této západní části byly objeveny objekty 518 587). V další (severovýchodní) části pak byly zkoumány objekty 588 597 a hroby H1, H2. Některé objekty v západní části byly zkoumány pouze vzorkováním. Také z hlediska výstavby areálu nebylo moţné provést plošný odkryv. V průběhu výzkumu bylo identifikováno celkem 90 sídlištních objektů a dva hrobové celky. 4.2.2.1 Věteřovské objekty Objekty, které lze určit jako věteřovské pocházejí ze západní části výzkumu a to právě z prostoru horkovodu (TAB. 31: 1). První objekt (obj. 545), byl zachycen v profilu a došlo k jeho ovzorkování. Jak zobrazuje TAB. 36: 1, skládá se ze dvou úrovní, přičemţ dno hlubší části bylo zachyceno pouze sondou. Druhý objekt z tohoto výzkumu, také pochází z hloubení horkovodu, jedná se o objekt 587 (TAB. 36: 2). Tento objekt byl také zachycen v profilu výkopu a poté byla zbylá část vypreparována. V horní třetině objektu bylo získáno minimum nálezů, naproti tomu ve spodní části byla výrazná koncentrace keramických artefaktů. Na dně jámy byla dále přítomna mazanicová destrukce obsahující cca 2 cm silnou uhlíkovou vrstvu. Dále u východní stěny byla prohlubeň, která byla zpočátku určená jako zapuštěná nádoba. Tento předpoklad se ale při pozdějším zpracování neprokázal. 19

4.2.2.2 Ostatní období Nejstarší nálezy získané během tohoto výzkumu spadají do období neolitu. V rámci něj byly nalezeny hlavně objekty náleţející kultuře s lineární keramikou. Ta byla zachycena ve dvou fázích, kdy první představuje stupeň Ia a druhá stupeň IIa. Doklady starší fáze představovaly vůbec první nálezy tohoto stupně v zájmovém prostoru. Některé fragmenty z těchto objektů dokládají pronikání vlivu ţeliezovské kultury. Závěr tohoto období dokládají objekty, které lze kulturně přiřadit kultuře s moravskou malovanou keramikou (Kohoutek 1999b). Následné období eneolitu bylo doloţeno ţárovým hrobem kultury se šňůrovou keramikou, přičemţ tento nález byl vůbec první svého druhu v oblasti Podřevnicka (Kohoutek 1999b). Během výzkumu bylo dále objeveno mnoţství sídlištních objektů, které lze datovat do přechodné slezko-platěnické fáze kultury popelnicových polí. Z období popelnicových polí byl dále určen objekt velatické kultury (objekt 551), v rámci něhoţ byly získány doklady antropofagie. Dále z tohoto období pochází také ţárový hrob, z jehoţ výbavy pochází bronzová jehlice (Kohoutek, 1999b). Dále byly získány také nálezy, které dokládají osídlení v mladší době bronzové. Jako nejmladší byly získány fragmenty mladohradištních nádob (Kouhoutek 1999b). 4.2.3 CENTRO nákupní centrum, II. etapa Výzkum byl realizován v rámci stavebních prací při rozšiřování nákupního areálu CENTRO Zlín. V první řadě došlo k mechanické skrývce do hloubky 0,40 m, ale i přes toto sníţení bylo zjištěno, ţe plocha je pokrytá rozrušenou kulturní vrstvou o mocnosti přes 1 m. Kvůli této situaci nebylo moţné rozlišit jednotlivé objekty, proto byla na základě povrchových sběrů zjištěna absence nálezů v jiţní části výzkumů. Na základě této situace byla proto provedena zjišťovací sonda A, která potvrdila mocnost kulturní vrstvy. Dále na profilu sondy bylo (obtíţně) identifikováno několik objektů. Poté byly jiţně od sondy vyměřeny dva čtverce (I, II), které byly následně sniţovány po mechanických vrstvách. Z důvodu stejné kulturní vrstvy nebylo moţné přímo určit jednotlivé objekty a ty byly určeny pouze na základě koncentrace kamenů, keramiky či mazanice. Obdobně sloţitá stratigrafická situace se projevila také v další zjišťovací sondě B, která byla poloţená v pravém úhlu na sondu A (TAB. 31: 2). Další nejisté objekty (607 611) byly dále objeveny východně od zkoumané plochy, ovšem ani 20

v těchto případech není jisté, zda se nejednalo o zbytky kulturní vrstvy k. č. 600 (Kohoutek 2003). 4.2.3.1 Věteřovské objekty Jak bylo naznačeno výše, během tohoto nebylo moţné s jistotou určit jednotlivé objekty, a ty které tak byly označeny, jsou nejisté. V rámci této situace nebyly objeveny jednotlivé objekty věteřovské skupiny, ale i přesto bylo moţné identifikovat artefakty, které se k ní dají přiřadit. Část artefaktů pochází právě z kulturní vrstvy 600, která pokrývala celou plochu výzkumu. Jelikoţ fragmenty nádob byly zadokumentovány spolu s jinými obdobími, do vlastní práce byly tak zakomponovány pouze artefakty jisté v dataci (Kohoutek 2003). Další soubor pochází z nejistého objektu 614, který pochází ze čtverce I. Zdánlivý půdorys objektu byl kruhový o průměru 1,50 m, přičemţ hloubka dosahovala 0,75 m. Z horní poloviny pochází, mimo vrstvu mazanice a mnoţství uhlíků, fragmenty amforky středodunajské mohylové kultury. Ovšem nade dnem tohoto objektu byly objeveny střepy z přelomu doby bronzové a halštatské. A právě z této spodní vrstvy pochází také fragmenty věteřovských keramických nádob (Kohoutek 2003). 4.2.3.2 Ostatní období Také během tohoto záchranného výzkumu byl získán materiál z jiných období. Nejstarší artefakty náleţí kultuře s lineární keramikou a dále pak kultuře s moravskou malovanou keramikou. Mladší období je reprezentováno fragmenty amforky středodunajské mohylové kultury z objektu 614. Nejpočetnější kolekce nálezů pochází ze slezko-platěnické fáze kultury popelnicových polí, přičemţ během výzkumu byla objevena nádobka ve tvaru boty. Další období je zastoupeny nepočetným souborem laténských střepů. Poslední doklady osídlení představuje mnoţství keramických fragmentů středohradištního období. 4.2.4 Výstavba velkoobchodního centra MAKRO Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán výstavbou velkoobchodního centra MAKRO, která proběhla v květnu roku 2004. V počátcích výzkumu došlo k mechanické skrývce ornice a poté byly vytýčeny tři řezy (TAB. 32) o stejné šířce (10 m), ale různé délce, která vycházela z terénní situace. V prostoru těchto řezů došlo 21

následně ke sniţování podorničí, přičemţ nebylo moţné jednoznačně zachytit archeologické objekty, výjimku tvořily objekty slovanské, které se projevovaly shluky propálených kamenů (Šmíd 2004). 4.2.4.1 Věteřovské objekty Během tohoto výzkumu byly objeveny celkem tři objekty. Objekt 551 má kruhový půdorys, šikmé stěny a rovné dno. Průměr okraje činí 1,40 m a hloubka objektu 0,32 m (Šmíd 2004). Další sídlištní jáma 563 má široce oválný půdorys o délce 3,40 m, šířce 2,20 m a hloubce 0,40 m. Orientace objektu byla v delší ose SZ JV. Samotný objekt byl narušen objektem 564 (Šmíd, 2004). Poslední zjištěný objekt představuje sídlištní jáma 631 s kruhovým půdorysem o průměru 1,60 m a hloubce 1,16 m. Na dně jámy byla výrazná vrstva tvořená fragmenty keramiky (Šmíd 2004). 4.2.4.2 Ostatní období Během výzkumu bylo prozkoumáno celkem 158 sídlištních objektů a dva hroby. Pravěké nálezy kvantitativně rozšířily dosavadní poznání o osídlení lokality. Jako nový kvalitativní prvek můţe být označen nález dvou středohradištních hrobů, které doplňují dosavadní vědomosti o raně středověkém osídlení lokality (Šmíd, 2004). 4.3 Mladší výzkumy V této části textu jsou uvedeny mladší výzkumy, které proběhly na zpracovávané lokalitě. Do obsahu práce nebyly tyto výzkumy začleněny buď z důvodu absence věteřovských nálezů, nebo z důvodů časových. 4.3.1 Výzkum v trati rybníčky 2005 V následném roce byl proveden záchranný výzkum v trati Rybníčky, který proběhl v jarních měsících v rámci výstavby Skladu vraných obalů a čerpací stanice Makro Zlín. Samotná trať Rybníčky přímo navazuje v západní části na trať Zadní Mezicestí a v podstatě s ní souvisí. Samotný výzkum byl realizován v jiţ v průběhu stavby, kvůli čemuţ došlo k poničení některých objektů (Kohoutek 2005, 333). 22

4.3.1.1 Doklady osídlení V průběhu výzkumu bylo zjištěno opět více fází osídlení, přičemţ nejstarší nálezy lze datovat do období neolitu (kultura s moravskou malovanou keramikou). Další zachycené období představují objekty slezkoplatěnické fáze kultury popelnicových polí. Jako nejmladší byly objeveny objekty středohradištní, mezi něţ spadá také kupolovitá pec. 4.3.2 CENTRO 2011 Záchranný výzkum byl vyvolán realizací přístavby tzv. CENTRO IV, která byla vystavěna na stávajícím parkovišti. Plocha tohoto parkoviště byla jiţ dříve zkoumána v rámci nákupního areálu CENTRO v roce 2003 (viz kap. 4.2.3). Samotný výzkum byl realizován ve vyhloubených jámách pro betonové piloty, které měly tvořit nosnou část budovy. Cílem výzkumu bylo tedy hlavně dokumentování a ovzorkování vzniklých profilů a dále případné preparování zahloubených objektů (Čiţmář 2012a, 140). 4.3.2.1 Doklady osídlení Během záchranného výzkumu bylo na lokalitě zachyceno celkem 61 archeologických situací, přičemţ se většinou jednalo o zahloubené objekty (Čiţmář 2012c). Nejstarší doklady osídlení náleţí kultuře s lineární keramikou (týţ 2012a, 141). Další datovatelné nálezy spadají do doby bronzové, kdy byly objeveny dva objekty středodunajské mohylové kultrury. Dále se v rámci tohoto období podařilo identifikovat jak luţickou, tak slezskou fázi kultury luţických popelnicových polí (týţ 2012b, 174). Nejmladší zjištěné období lze datovat do střední doby hradištní (Čiţmář 2012c). 4.3.3 Rozšíření silnice I/49 Záchranné akce vyvolané rozšířením silnice I/49 ze Zlína do Otrokovic byly započaty jiţ v roce 2011 (Čiţmář 2012d, 35), přičemţ dále pokračoval v roce 2012 (týţ 2013a, 48). 23

4.3.3.1 Doklady osídlení K nejstaršímu osídlení, lze přiřadit objekty kultury s lineární keramikou, přičemţ ta představovala nejvýznamnější komponentu. K této kultuře lze také přiřadit nález dvou aţ tří nadzemních halových domů. Z období neolity byly dále objeveny zahloubené objekty kultury s moravskou malovanou keramikou (týţ 2013a, 48). Období eneolitu bylo zachyceno pouze v kulturní vrstvě, přičemţ na základě keramických nálezů byla identifikovaná kultura jordanovská a kultura zvoncovitých pohárů (týţ 2013a, 48). Z doby bronzové byly přítomny objekty, které lze označit jako únětické, kteréţto kultuře je také přiřazen pohřeb muţe ve skrčené poloze v sídlištním objektu. Závěr starší doby bronzové reprezentují také nálezy věteřovské skupiny. Střední doba bronzová byla zachycena pouze v kulturní vrstvě. Výraznější osídlení pak bylo doloţeno u kultury luţických popelnicových polí (obou fází). V rámci této kultury pochází také nález skeletu menšího psa (týţ 2013b, 195). Z mladších období byly objeveny také objekty z mladší doby bronzové a také z časného středověku (týţ 2013a, 48). 4.4 Shrnutí Jak bylo výše uvedeno lokalita Zlín Malenovice Zadní Mezicestí představuje výraznou polykulturní lokalitu, na níţ bylo záchrannými výzkumy doloţeno osídlení od mladší doby kamenné po raný středověk. V rámci tématu práce byl vyuţit archeologický materiál z výzkumných sezón 1999 2004. 24

5 Zpracování materiálu 5.1 Keramické artefakty Na základě zpracovávaného souboru bylo moţné získané artefakty rozdělit do dvou skupin. První skupina představuje nálezy pocházející z věteřovských objektů (tab. 18) a druhá nálezy z jiných archeologických situací (tab. 19). 5.1.1 Nálezy z věteřovských objektů o bjekt A B C D E F G H N jedinci 1 1 2 4 551 kusy 6 2 2 10 fragmenty 10 3 3 16 hmotnost 321 101 48 470 jedinci 18 10 3 3 53 87 563 kusy 20 14 7 3 165 209 fragmenty 30 14 16 5 199 264 hmotnost 1871 393 807 277 6010 9358 jedinci 49 2 25 11 1 16 9 287 400 631 kusy 79 26 56 33 1 16 11 895 1117 fragmenty 241 75 209 67 1 33 37 968 1631 hmotnost 12937 10328 15742 4043 80 633 584 22976 67323 jedinci 12 3 1 6 1 8 39 70 500 kusy 15 28 4 9 1 8 77 142 fragmenty 17 92 4 14 2 9 93 231 hmotnost 452 10095 2176 524 35 59 3173 16514 jedinci 8 1 1 1 1 13 25 505 kusy 56 3 1 1 1 23 85 fragmenty 91 9 24 3 16 31 174 hmotnost 2322 667 554 110 359 1324 5336 jedinci 5 3 1 1 2 2 16 30 513 kusy 6 9 1 1 3 2 20 42 fragmenty 25 14 13 7 4 4 34 101 hmotnost 2279 843 1294 592 69 94 2465 7636 jedinci 1 1 1 14 17 545 kusy 1 1 1 14 17 fragmenty 1 1 1 14 17 hmotnost 8 57 58 194 317 jedinci 16 11 10 7 8 76 128 587 kusy 22 21 27 13 9 296 388 fragmenty 39 123 60 24 22 372 640 hmotnost 2964 14237 2684 2901 1202 19441 43429 tab. 18 Množstevní charakteristiky keramických souborů v objektech 25

Jak zobrazuje tab. 18 největší keramický soubor co do hmotnosti pochází z objektu 631, který představuje 45% podíl z celkové váhy (viz graf 1) keramických artefaktů (150 383 g). Druhý nejpočetnější soubor představující 29%, byl získán z objektu 587, který ale nebyl preparován celý. Poslední početnější soubor představuje objekt 500, který zaujímá 11 % z celkového podílu. Naopak nejmenší soubory, které nedosahují ani 1% podíl, pocházejí z objektů 545 a 551. o587 29% o563 6% o551 0% o545 0% o513 5% o505 4% o500 11% o631 45% graf 1 Procentuální poměr keramických souborů dle hmotnosti 26

5.1.2 Nálezy z dalších archeologických situací obj. A C D F G H N jedinci 3 1 11 15 545? kusy 3 1 12 16 fragmenty 4 1 12 17 hmotnost 55 12 163 230 jedinci 4 1 1 1 7 600 kusy 4 1 1 1 7 fragmenty 4 1 1 1 7 hmotnost 202 28 5 32 267 jedinci 1 1 600? kusy 1 1 fragmenty 1 1 hmotnost 21 21 jedinci 1 1 kusy 2 2 600?/202 fragmenty 10 10 hmotnost 253 253 jedinci 2 1 3 614 kusy 2 2 4 fragmenty 2 2 4 hmotnost 113 199 312 jedinci 2 2 Sběr kusy 2 2 fragmenty 12 12 hmotnost 1374 1374 tab. 19 Množstevní charakteristiky keramických souborů v dalších situacích Soubor keramický artefaktů, spadající do této kategorie nálezových situací, celkově váţil 2 457 g. Nejhmotnější část je zinventarizovaná jako Sběr a pochází z výzkumu Silnice III/4973 (graf 2). Tyto artefakty byly získány z hald mechanickou skrývkou odtěţené zeminy. V pořadí druhý soubor (22%) pochází z kulturní vrstvy 600, která byla zkoumána během výzkumu CENTRO II. etapa. Z tohoto výzkumu pochází také nálezy z problematického objektu 614, kteréţto představují 13% podíl. Nejmenší soubor co do hmotnosti pochází z haldy u objektu 545 a u nějţ je moţné předpokládat jeho příslušnost k tomuto objektu. 27

545? 9% 600 22% Sběr 56% 614 13% graf 2 Procentuální zastoupení keramických souborů dle hmotnosti 5.1.3 Celková charakteristika souboru Pro lepší charakterizaci keramického souboru bylo zvoleno hmotnostní porovnání artefaktů na základě jejich tvarové určitelnosti. Na tomto základě lze konstatovat, ţe určitelní jedinci představují 63 % podíl (graf 3), zbylá část souboru je tvořena hlavně zlomky blíţe neurčitelných výdutí. Tento způsob zhodnocení se jevil objektivnější, neţli poměr počtu jedinců. N 37% U 63% graf 3 Zastoupení určitelných (U) a neurčitelných (N) tvarů dle hmotnosti 28

Jak zobrazuje tab. 18, zpracovávaný soubor obsahuje všechny hlavní kategorie keramických tvarů, z nichţ jsou nejpočetněji zastoupeny hrnce (A), které dosahují 41% podílu (graf 4). Jako nejčastěji zastoupený tvar uvádí hrnce také J. Stuchlíková (1984, 76) nebo K. Tihelka (1960, 35). Druhou nejpočetnější skupinu zastupují amfory (C), které jsou zastoupeny 20 %. Také tento podíl keramického tvaru odpovídá charakteristice J. Stuchlíkové (1984, 76). Která uvádí, ţe počet amfor se zhruba rovná polovině mnoţství hrnců. Oproti tomuto tvrzení ještě K. Tihelka (1960, 44) uváděl, ţe se jedná o nejpočetnější tvar. Další početněji zastoupené tvary jsou hrnky a mísy, kteréţto soubory zastupují 12% podíl. Zásobnice (B) jsou v souboru zastoupeny 7 %, přičemţ obdobné zastoupení mají také koflíky (F). Minimální podíl zastupují jiné uţitkové tvary (H) a dţbánky (E). Výše popisovaný tvarový podíl vycházel z počtu jedinců, kterýţto způsob se v průběhu zpracování jevil jako nejvhodnější. H 1% E 0% F 7% G 12% A 41% D 12% C 20% B 7% graf 4 Zastoupení keramických tvarů dle počtu jedinců 29

5.1.4 Hrnce 5.1.4.1 Zastoupení v objektech objekt jedinec (ks) 500 12 505 8 513 5 545 1 545? 3 587 16 551 1 563 18 631 49 113 tab. 20 Množství hrnců Celkově bylo v souboru objeveno 113 jedinců, které je moţné označit jako hrnce (tab. 20). Největší mnoţství nálezů pochází z objektu 631, z něhoţ pochází celkem 43 % všech nálezů (viz graf 4). Další početnější soubory, jejichţ podíl se pohybuje v rozmezí 11 aţ 16 % pocházejí z objektů 500, 563 a 587. Zbylé objekty jsou zastoupeny jiţ menším podílem, který nedosahuje 10 %. 551 1% 545 1% 545? 3% 587 14% 563 16% 513 4% 505 7% 500 11% 631 43% graf 4 Zastoupení hrnců v objektech 30

5.1.4.2 Stupeň zachovalosti objekt I I - II I - II + III I - III I - III + III I - III + III - IV I - III + III - V I - III +IV 500 1 5 5 1 505 1 1 1 1 1 1 1 1 513 1 2 1 1 545 1 545? 2 1 587 1 8 1 2 3 1 551 1 563 6 7 2 3 631 9 12 10 1 5 7 1 4 19 21 1 33 1 1 2 1 1 3 10 14 1 5 tab. 21 Stupeň zachovalosti I - V II II - III III IV - V VIII Jak je uvedeno v tab. 3, tak nejčastěji jsou zachovány hrnce v rozmezí hrdla aţ výdutě (I III), kdy tato skupina je zastoupena 29% podílem (viz graf 5). Další početnější kategorie jsou okraje (I), okraje aţ hrdlo (I II) a výduť (III), jejichţ podíl se pohybuje v rozmezí 12 aţ 18 %. Zbylé kategorie zachovalosti nedosahují jiţ 10% podílu. Plně rekonstruovatelné nádoby, které zaujímají pouze 4 % podílu. Tento podíl tvoří celkem pět jedinců, kdy čtyři z nich pochází z objektu 631 a jeden z objektu 513. III 12% VIII 4% I 17% II 3% II - III 9% I - II 18% I - III + III - V 2% I - III 29% graf 5 Zachovalost hrnců 31

5.1.4.3 Metrika objekt 0-5 % 5-10 % 10-15 % 15-20 % 20-25 % 25-30 % 30-35 % 551 1 563 1 2 1 3 2 631 5 4 3 1 1 3 4 1 2 1 1 500 3 3 1 1 505 1 2 1 1 1 513 1 1 1 1 1 545 1 587 2 1 3 1 1 1 7 16 8 8 6 2 2 3 4 2 2 2 1 1 1 tab. 22 Procentuální zachovalost okraje 35-40 % 40-45 % 45-50 % 50-55 % 60-65 % 75-80 % 90-95 % 95-100 % Zachovalost okraje je nejčastěji zastoupená v rozmezí kategorií 0 5% aţ 20 25 %, přičemţ nejčastěji je zastoupena kategorie 5 10 % (viz tab. 22), která zaujímá 25% podíl (graf 6). Nejširší zastoupení jednotlivých kategorií je přítomno v objektu 631. 60-65 % 50-55 % 3% 3% 45-50 % 3% 40-45 % 6% 35-40 % 5% 30-35 % 3% 25-30 % 3% 75-80 % 1% 20-25 % 9% 15-20 % 12% 90-95 2% 0-5 % 11% 10-15 % 12% 95-100 % 2% 5-10 % 25% graf 6 Procentuální zachovalost okraje Zjištěný průměr okrajů se pohybuje v rozmezí 120 380 mm, ale největší koncentrace se jeví v rozmezí 170 250 mm (graf 7). U větších průměrů (nad 300 mm) je jejich určení jako hrnců problematické, ale na druhou stranu také u těchto jedinců nemusí být naměřený průměr správný. 32

120 140 150 155 160 170 175 180 190 200 210 220 230 240 250 260 280 290 300 320 340 360 380 počet jedinců (ks) 8 7 6 5 4 3 2 1 0 průměr (mm) graf 7 Průměr okraje objekt průměr (mm) 505 80 513 100 587 145 95 115 631 110 100 tab. 23 Průměr dna 85 140 Průměry den bylo moţné změřit u devíti jedinců, u nichţ byl zjištěn rozptyl od 80 mm po 145 mm (viz tab. 23). Nejvíce měřitelných den pochází z objektu 631 (6 jedinců), zbylé pocházejí z objektů 505, 513 a 587. Výška nádob byla měřitelná u pěti jedinců (tab. 24), kdy čtyři jedinci pocházejí z objektu 631 a jeden z objektu 513. Samotná výška se pohybuje v rozmezí 151 mm aţ 261 mm. 33

objekt výška (mm) 513 185 215 261 631 183 151 tab. 24 Výška nádoby Tloušťky jednotlivých částí hrnců jsou shrnuty v tab. 25, ve které můţeme vidět, ţe tloušťka okrajů se pohybuje v rozmezí 4 12 mm. Průměrná hodnota dosahuje hodnoty 7,4 mm, ale nejčetněji je zastoupena tloušťka 6 mm. Tloušťka hrdla se pohybuje v rozmezí 5 14mm, přičemţ její průměr činí 8,5 mm a modus 7 mm. Minimální tloušťka stěn těl hrnců je 4,5, přičemţ maximální dosahuje hodnoty 12,5 mm. Její průměr je 8,2 mm a modus 9 mm. Tloušťka den se pohybuje v rozmezí 6 14 mm, přičemţ její průměrná hodnota je 8,6 mm a nejčetnější hodnota činí 8 mm. min max průměr modus okraj 4 12 7,4 6 hrdlo 5 14 8,5 7 tělo 4,5 12,5 8,2 9 dno 6 14 8,6 8 tab. 25 Tloušťky částí nádob (mm) 5.1.4.4 Technologie výpal vnější úprava (VU) vnitřní úprava (V) keramická hmota (KH) objekt 1 2 3 02 03 04 02 03 01 02 03 500 1 11 3 9 2 10 1 9 2 505 8 1 7 8 8 513 1 4 2 3 5 5 545 1 1 1 1 545? 3 1 1 1 1 2 2 1 587 1 15 2 14 16 15 1 551 1 1 1 1 563 1 17 4 14 1 17 3 10 5 631 5 44 1 48 13 36 3 38 5 3 7 103 1 15 97 17 96 7 89 14 tab. 26 Technologické charakteristiky 34

Jednotlivé technologické charakteristiky jsou souhrnně uvedeny v tab. 26, přičemţ jejich popis je rozepsán v následujícím textu. Jak zobrazuje graf 8, hrnce byly nejčastěji vypalovány oxidačně-redukčním způsobem (1) jenţ byl určen u 91 % jedinců. Jak ukazovaly lépe zachovalé tvary, tento způsob výpalu nebyl jednotný ve všech částech nádoby, ale často se měnil (voštinový výpal, oxidace pouze z některé části, místně redukční či oxidační výpal). Čistě oxidační výpal se projevil u 3 % a redukční u zbylých 6 %. Tyto zbylé dva způsoby byly určeny hlavně u méně zachovalých jedinců, a tak vyvstává otázka, zda také oni nenáleţí k nádobě s oxidačně-redukčním výpalem. 2 6% 1 3% 3 91% graf 8 Způsob výpalu Nejčastější se vyskytující povrch byl drsný (VU04), který byl přítomen u 86 % jedinců. Tento způsob úpravy by se dal charakterizovat jako hrubě modelovaný povrch, kdy výrazně drsný se vyskytl pouze ojediněle, a proto nebyl samostatně vyčleněn. Z hlediska členění nádoby se drsný povrch vyskytoval hlavně na výdutích hrnců, zatímco hrdlo a okraj jiţ byly provedeny jemnější úpravou. Ze zbylých způsobů úpravy zaujímá 13% podíl povrch hlazený (VU03). Povrch jemně hlazený (VU02) byl v souboru přítomen pouze ojediněle a představuje 1% podíl. 35

VU02 1% VU03 13% VU04 86% graf 9 Způsob úpravy vnějšího povrchu Úprava vnitřního povrchu (viz graf 10) byla provedena pouze dvěma způsoby, kdy početnější byl povrch hlazený (V03), který byl zjištěn u 85 % jedinců. Druhý způsob představuje povrch jemně hlazený (V02), který byl přítomen u zbylých 15 % hrnců. V02 15% V03 85% graf 10 Způsob úpravy vnitřního povrchu Popsané úpravy povrchů hrnců jsou pro tento tvar charakteristické, kdy je tedy vnější výduť provedena hrubším zpracováním, zatímco vnitřní povrch a vnější povrch hrdla a okraje je proveden jemnějším způsobem (např. Stuchlíková 1984, 68; Tihelka 1960, 36; Točík 1964, 35). 36

Jak zobrazuje graf 11, nejvíce jedinců bylo vytvořeno ze zrnité keramické hmoty (KH02), která v souboru představuje 82% podíl. Jemnozrnná hmota (KH03) byla přítomna celkem u 13 % jedinců a hmota hrubozrnná (KH01) pouze u 6 % jedinců. KH03 13% KH01 6% KH02 81% graf 11 Druh keramické hmoty 5.1.4.5 Aplikace objekt DV01 DV02 DV03 500 2 1 3 505 4 4 513 4 4 587 8 8 551 1 1 563 5 5 631 23 1 24 47 1 1 49 tab. 26 Druh výzdoby Jak zobrazuje tab. 26 přítomnost výzdoby byla zjištěna celkem u 49 jedinců, přičemţ bylo moţné v souboru popsat všechny tři druhy výzdoby. Z nich se nejčastěji vyskytuje výzdoba plastická (DV01), která je přítomna u 96 % jedinců (viz graf 12). Zbylé druhy výzdoby (rytá/vhloubená DV02; kombinovaná DV03) jsou přítomny pouze ojediněle a kaţdá představuje 2% podíl z celkového mnoţství jedinců s výzdobou. 37

DV02 2% DV03 2% DV01 96% graf 12 Druh výzdoby objekt PV01a PV01b PV02a PV02b PV02c PV02d PV03b PV06 PV07 KV02 RV01 500 2 1 505 2 2 513 1 2 1 587 5 2 1 551 1 563 3 1 1 631 2 1 12 3 3 1 1 1 2 1 24 10 6 1 1 1 1 1 1 tab. 27 Typ výzdoby Nejčastěji se vyskytujícím obecným výzdobným typem jsou vysoké výčnělky (PV02), které zaujímají 84% podíl ze všech zjištěných výzdobných motivů (graf 13). Tento typ výzdoby byl přítomen ve čtyřech variantách (viz tab. 27), kdy nejpočetněji se vyskytl jednoduchý vysoký výčnělek (PV02a), dále byl v souboru přítomen zdvojený vysoký výčnělek (PV02b), dvojice vysokých výčnělků (PV02c) a také trojice vysokých výčnělků (PV02d). Zbylé výzdobné motivy jsou zastoupeny jen ojediněle, kdy početněji se jeví pouze oblý výčnělek s 6% podílem, který se vyskytl ve dvou variantách, a to jako jednoduchý oblý výčnělek (PV01a) a zdvojený oblý výčnělek (PV01b). Z dalších typů výzdoby byly v souboru zjištěny dvojitý ţebrovitý výčnělek (PV03b), zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06), lalokovitě vytaţený okraj (PV07), dvojitý hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV02) a vhloubená rýha (RV01), u které nelze s jistotou říci, zda se jedná o výzdobu či výrobní vadu. 38

PV06 2% PV03 2% PV07 2% KV02 2% PV01 6% RV01 2% PV02 84% graf 13 Typ výzdoby - obecně Výše zmíněné vysoké výčnělky (PV02) představují charakteristický výzdobný prvek, který se vyskytuje na hrncích sledovaného období (Stuchlíková, 1984, 68; Tihelka 1960, 35). Běţně se vyskytující varianty této výzdoby jsou jednoduché (PV02a), zdvojené (PV02b) či dvojité vysoké (PV03c) výčnělky (Stuchlíková 1984, 68; Tihelka 1960, 35). Jediný doloţený zástupce trojitého vysokého výčnělku (PV03d) pochází z objektu 631 (viz TAB. 18: 13), přičemţ také tato varianta by měla být častá, ovšem charakteristická spíše pro oblast východní Moravy (Stuchlíková 1984, 68). Oblý výčnělek (PV01) ve své práci uvádí A. Točík (1981, 98), ale jeho výskyt je také doloţen na moravských lokalitách (například Ondráček Stuchlíková 1982, TAB. 47:1). Problém při jejich samostatném určení je dán jak častým nepravidelným provedením, tak společným výskytem s vysokým výčnělkem (TAB. 18: 14). Ţebrovitý výčnělek (PV03), který je doloţen na jednom jedinci z objektu 631 (viz TAB. 18: 15) je ve formě dvojitého výčnělku (PV03b). Tento typ výčnělků uvádí ve svém popisu A. Točík (1981, 98). Podobný této výzdobě je také zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06b), jenţ byl přítomen na jedinci, který také pochází z objektu 631 (TAB. 18: 12). Poslední zjištěnou plastickou výzdobu představuje lalokovitě vytaţený okraj (PV07), který byl přítomen na jedinci z objektu 587 (TAB. 11: 4). Tento prvek je dle J. Stuchlíkové poměrně častý (1984, 68) a je znám například z lokality Budkovice (např. Ondráček Stuchlíková 1982, TAB. 9: 7). 39

Další zjištěný výzdobný prvek představuje kombinovanou výzdobu, která se skládá z dvojitého hrotitého výčnělku, od jehoţ spodní části vybíhají dvě hrotité rýhy (KV02). Tento výzdobný prvek je přítomný na hrnci objeveném v objektu 631 (TAB. 18: 11). Kombinace svislých rýh s plastickými prvky uvádí J. Stuchlíková (1984, 69), ovšem v těchto případech jsou ryté linie umístěny mezi plastické prvky a nevychází z nich. Poslední zjištěný výzdobný prvek představuje vhloubený pás v podhrdlí, který byl přítomen na jedinci z objektu 500 (TAB. 1: 2). Otázkou ale zůstává, zda se opravdu jedná o výzdobu či o výrobní vadu. Dalším zjištěným prvkem na hrncích jsou široká pásková ucha, která byla zjištěna na dvou jedincích. První z nich pochází z objektu 513, přičemţ umístění tohoto prvku je na podhrdlí. Druhý jedinec byl objeven v objektu 587, kdy u tohoto jedince vychází ucho z okraje a pokračuje na podhrdlí. Tyto způsoby umístění uch uvádí A. Točík (1964, Obr. 11) na hrncích skupiny E1 a E2. 5.1.4.6 Tvarový popis objekt TO03a TO03b TO03c TO03d TH03 TR01 TV02a TV02b 500 3 8 10 4 505 6 7 5 2 513 5 5 5 1 1 545 1 545? 3 2 587 2 9 14 13 551 1 1 1 563 2 9 1 1 10 9 631 14 20 31 20 3 3 18 61 1 2 80 57 6 4 tab. 28 Tvar okraje (TO), hrdla (TH), rozhraní (TR) a výdutě (TV) Tvar okraje hrnců lze souhrnně označit za okraj zaoblený ven vyhnutý (TO03), byť jak ukazuje tab. 28 bylo v rámci popisného systému vytvořeno více kategorií. Tyto kategorie nejsou v textu dále rozváděny, protoţe jak bylo zjištěno u lépe zachovaných jedinců, nemusí být tvar okraje po celém jeho obvodu stejný. Hrdlo u všech popisovaných jedinců představuje stejný typ a to nízké prohnuté hrdlo (TH03). S jistotou bylo moţné popsat také několik tvarů těl, které jsou vejčité (TV02a) či baňaté (TV02b). Tvar spodní části hrnců (viz tab. 29), kdy tvary spodní části byly jak odsazené 40