Analýza současné situace v chovu morčete domácího v ČR a zahraničí Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Analýza současné situace v chovu morčete domácího v ČR a zahraničí Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Gustav Chládek, CSc. Brno 2013 Vypracoval: Jana Uhlířová

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Jana Uhlířová Zootechnika Zootechnika Název tématu: Rozsah práce: Analýza současné situace v chovu morčete domácího v ČR a ve světě 30 až 40 stran Zásady pro vypracování: 1. Autorka se zaměří na analýzu současné situace v chovu morčete peruánského v ČR a ve světě. 2. Analýza bude zaměřena zejména na historii chovu, znalosti etologie a péče o morčata. 3. Součástí práce bude také etologické sledování konkrétní skupiny morčat, které proběhne nejméně dvakrát. 4. Do konce roku 2011 předloží autorka metodiku. 5. Do konce června roku 2012 vypracuje autorka literární přehled. 6. Pokusné sledování proběhne v průběhu roku 2012. 7. Zpracování vlastní práce bude ukončeno do 30. 4. 2013 8. Zjištěné výsledky budou statisticky analyzovány. Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. 4. ALTMANN, F D. Morče : společenské, milé, aktivní. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 62 s. Domácí mazlíček. ISBN 80-247-1659-3. BARTELS, A. -- GASSNER, G. Bydlíme s morčetem : aktivně, pestře, radostně. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 61 s. Tip. ISBN 978-80-247-2489-8. BEHRENDOVÁ, K. -- SKOGSTAD, K. -- JANKOVICS, G. Morče : jak o ně pečovat a jak mu porozumět. 2. vyd. Praha: Jan Vašut, 1999. 63 s. Jak na to. ISBN 80-7236-106-6. VELENSKÁ, N. Morče. 1. vyd. Rudná u Prahy: Robimaus, 2009. 69 s. Abeceda chovatele. ISBN 978-80-87293-04-1. 5. Acta Universitatis Agriculturae et Siviculturae Mendelianae Brunensis od roku 1995 6. Czech Journal of Animal Science od roku 1990 Datum zadání bakalářské práce: říjen 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2013 Jana Uhlířová Autorka práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Gustav Chládek, CSc. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,analýza současné situace v chovu morčete domácího v ČR a ve světě vypracovala samostatně a použila jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis studenta.

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat panu prof. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc. za odborné připomínky, vedení a konzultace při zpracování mé bakalářské práce.

ABSTRAKT Bakalářská práce zahrnuje informace o historii chovu morčete domácího a jejich původu. Přirozené chování morčat divokých má zásadní vliv na potřeby morčat domácích, proto je v práci zahrnuta etologie morčat a její uplatnění v úspěšném chovu zdravých zvířat. Experimentální výzkum v podobě etologického pozorování dvou vybraných skupin morčat je součástí práce. Na základě tohoto výzkumu jsou statisticky zpracovány výsledky sledovaných aspektů. Výsledkem je zaznamenání rozdílu v chování skupin na základě změny délky denního světla, ročního období a změny teploty prostředí, přičemž každá skupina je vystavena odlišným podmínkám. Z výsledků experimentálního výzkumu je stanovena vyšší interakce s prostředím u morčat chovaných ve venkovních podmínkách. Skupina chovaná v interiéru reaguje na změnu ročního období a teplot jen nepatrně. Správná péče a znalost přirozeného chování zásadně ovlivňuje celkový zdravotní stav a omezení vzniku onemocnění, která lze na základě určitých poznatků identifikovat. Klíčová slova: Morče domácí, historie, onemocnění, etologie, výzkum, přirozené chování ABSTRACT The study summarizes some informations about history of breeding of cavies and their genesis. Natural behavior of wild cavies has importatnt effect for the requirements of cavies. Etology is summarized in this study and its aplication is importatnt in succesfull breeding health animals. Experimental field research is done by etology observation. It is part of bachelor study. This research is about two chosen groups of guinea pigs. The results of the research are statisticaly processed. The result of different behavior is placed upon record. The different behavior is interested in change by lengt of light of day, season of year and change by the temperature of enviroment. Each other group are put in different conditions. The interaction with enviroment is higher in outdoor breeding group. The group in indoor breedenig react to temperature and season of the year. Good care and knowledge of natural behavior influences radically total state of health and they restrict origin of illnesses. Theese of them is possible identificed, if we know theese informations.

Key words: guinea pig, cavies, history, illnesses, etology, experimental research, natural behavior

OBSAH 1 ÚVOD 9 2 CÍL PRÁCE 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 11 3.1 PŮVOD A HISTORIE MORČETE DOMÁCÍHO 11 3.2 BIOLOGICKÁ SPECIFIKA MORČETE DOMÁCÍHO 12 3.3 CHARAKTERISTIKA DRUHU 13 3.4 ETOLOGIE MORČAT 13 3.4.1 Sociální chování 14 3.4.2 Komfortní chování 15 3.4.3 Sexuální chování 16 3.4.4 Problematika chovu dvou samců ve společném teritoriu 16 3.4.5 Zvukové projevy morčat a jejich význam 18 3.4.6 Vliv plemene na chování morčat 19 3.4.7 Abnormální projevy chování u morčat 20 3.5 BŘEZOST SAMICE 23 3.6 PRŮBĚH PORODU 24 3.6.1 Porodní komplikace 24 3.7 ODCHOV MLÁĎAT 26 3.8 ONEMOCNĚNÍ MORČAT 27 3.8.1 Onemocnění kůže 28 3.8.1.1 Dermatofytózy (plísně) 28 3.8.1.2 Svrab 28 3.8.1.3 Svědivost kůže 28 3.8.1.4 Absces 29 3.8.2 Onemocnění dutiny ústní a trávicí soustavy 29 3.8.2.1 Nechutenství 29 3.8.2.2 Průjmová onemocnění 30 3.8.3 Ostatní časté zdravotní komplikace 31 3.8.3.1 Oční výtok 31 4 VÝSLEDKY ETOLOGICKÉHO POZOROVÁNÍ 32 4.1 CHARAKTERISTIKA SKUPINY VE VENKOVNÍM CHOVU 32 4.1.1 Popis etologického pozorování dne 3. 1. 2012 32 4.1.1.1 Vyhodnocení 33 4.1.2 Popis etologického pozorování dne 13. 7. 2012 33 4.1.2.1 Vyhodnocení 34 4.2 CHARAKTERISTIKA SKUPINY MORČAT VE VNITŘNÍM CHOVU 35

4.2.1 Popis etologického pozorování dne 17. 2. 2012 35 4.2.1.1 Vyhodnocení 36 4.2.2 Popis etologického pozorování dne 25. 7. 2012 36 4.2.2.1 Vyhodnocení 37 4.2.3 Diskuze 38 5 MOŽNÝ VÝVOJ CHOVU MORČAT 39 6 ZÁVĚR 40 7 SEZNAM LITERATURY 41 8 SEZNAM OBRÁZKŮ 44 9 PŘÍLOHY 45 10 SEZNAM PŘÍLOH 53

1 ÚVOD Historie organizovaného moderního chovu morčat s průkazem původu je datována již od roku 1930 kdy v Praze vznikl spolek s podobným jako je dnešní Český svaz chovatelů. Tato novodobá organizace je celostátní a je deklarována jako občanské sdružení. Chov morčat spadá do kategorie chovu drobných domácích zvířat, proto je zařazen pod spolek Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. (ANONYM 2) Ústřední odborná komise chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců je pak nejvyšším Českého svazu chovatelů, který spravuje odbornou problematiku rozdělenou dle druhu zvířat, jehož působnost je celostátně platná. Hlavní činností této komise je rozvíjení dané odborné problematiky prostřednictvím komisí a subkomisí, do kterých jsou členové voleni na 5 let. (VÝŠEK, 2010) Jak je obecně známo, tyto administrativní složky svojí činností umožňují chovatelům chovat drobné hlodavce pod jménem vlastní registrované chovatelské stanice (CHS). Takové členství je nezbytné pro účast morčat konkrétní CHS na výstavách a registracích plemenných jedinců. Díky těmto nezbytným podmínkám dochází pak k rozvoji kvalitních chovů v ČR, na které má genetický vliv také import nepříbuzných jedinců ze zahraničních zemí. Nejčastěji importována jsou dlouhosrstá plemena, která nemají v ČR prozatím tak kvalitní genetický základ jako plemena krátkosrstá a především morče hladké obyčejné. 1.1.1.1 Dle mého názoru základní principy pro úspěšný chov řídí v řadě první výše zmíněné instituce, které legislativně prostřednictvím usnesení a pravidel dohlíží na pozitivní vývoj chovu morčat. V řadě druhé tvoří kvalitní chovy členové ČSCH, kteří přímo ovlivňují chov zdravých, čistokrevných a standardních jedinců. Chovatelé respektují vhodnost plemenitby jednotlivců a znalost přirozeného chování morčat, na jehož základě vytváří vhodné podmínky pro chov a zároveň dodržují správnou zoohygienu a prevenci chorob či genetických degenerací jednotlivých plemen. 9

2 CÍL PRÁCE V literárním přehledu bude práce zaměřena na informace o historii, etologii a obecné péči o morčata. Dále bude provedena analýza současné situace chovu morčat v ČR a zahraničí a porovnání úspěšnosti chovu morčat s průkazem původu v různých zemích. Ta bude porovnána v jednotlivých rozdílných bodech. Cílem této práce bude, metodou vlastního výzkumu v podobě etologického pozorování dvou skupin morčat, analyzovat historii a původ chovu morčat s ohledem na etologii, fyziologii a péči z podrobnějšího hlediska chovu. Do práce bude zařazen experimentální výzkum formou etologického pozorování dvou konkrétních skupin morčat, který proběhne v roce 2012 u každé skupiny dvakrát a bude mít za cíl zachytit změnu chování a denního režimu morčat působením ročního období, teploty prostředí a případných změn v sociálním chování, hierarchii a vzájemné interakci mezi jedinci. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Původ a historie morčete domácího Morče domácí patří do rodu Caviadae a jeho výskyt byl objeven v období miocénu, kdy byl tento druh identifikován pomocí zubního vzorce a počtu prstů na hrudních a pánevních končetinách. Většina zástupců rodu Caviadae sloužila člověku převážně ke konzumaci, pouze druh Cavia byl později domestikován, přesto je i v dnešní době v některých kulturách morče domácí považováno za hospodářské zvíře sloužící k masnému užitku, podobně jako u nás skot či jiná hospodářská zvířata s masnou užitkovostí. (LOCHMANOVÁ, 2012) Taxonomické označení morče domácí je překládáno v cizích jazycích jako Guinea Pig (anglicky guinejské prasátko či Cochon d Indée (francouzsky indické prasátko ), tyto názvy nevypovídají o skutečné zemi původu tohoto zvířete. Morče domácí pochází ze zemí Jižní Ameriky jako je Venezuela, Kolumbie, jižní Brazílie a oblast severní Argentiny, kde obývá savany, okraje lesů, či skalnaté oblasti. (LOCHMANOVÁ, 2012) Původní divoká forma morčete byla domestikována nejpozději do roku 900 př. n. l., byly zaznamenány poznatky o tom, že morčata žila v obydlích společně s lidmi, kterými byla nejen domestikována, ale také docela ochočena a zvířata tak sloužila, jako hračky pro děti v rodinách a také jako zdroj potravy. Morčata černého zbarvení byla zabíjena. Černé morče bylo ztělesněním negativní energie, smůly či zla. Morčata v soužití s tehdejšími rodinami nedostávala jména, ale často sloužila jako platidlo nebo jako svatební dar pro novomanžele. (LOCHMANOVÁ, 2012) Volně žijící morčata se dožívají průměrně stejného věku jako morčata domácí, tj. v průměru 3 roky, vyskytovali se však i jedinci dožívající se až devíti let, nicméně takový věk lze považovat spíše za výjimku. Stejně tak jako u kulturních plemen i u divoké formy se vyskytuje několik variací morčat, které se týkají různého zbarvení, a také různé délky srsti či hmotnosti.(lochmanová, 2012) 11

Ve volné přírodě tito hlodavci obývají vybudovaná útočiště v podobě nor, které vytváří buď své pomocí, nebo využijí nory po jiných zvířatech, což je skutečnost odlišná od domácího chovu morčat, u nichž není nutné poskytnout podmínky či materiál pro stavbu těchto příbytků. Jedinci se často shlukují do skupin o počtu pěti až deseti členů. Další odlišností u volně žijících morčat divokých je jejich aktivita, která je nejvyšší v noci na rozdíl od domácích jedinců. (LOCHMANOVÁ, 2012) 3.2 Biologická specifika morčete domácího Taxonomické zařazení dle Štyse: NADŘÍŠE Eukaryota ŘÍŠE Živočišná (Animalia) PODŘÍŠE Mnohobuněční (Metazoa) ODDĚLENÍ Triblastika ŘADA Druhoústí (Deuterostomia) KMEN Strunatci (Chordata) PODKMEN Obratlovci (Vertebrata) NADTŘÍDA Čelistnatci (Gnathostomata) TŘÍDA Savci (Mammalia) PODTŘÍDA Živorodí (Theria) NADŘÁD Placentálové (Placentalia nebo Eutheria) ŘÁD Hlodavci (Rodentia) PODŘÁD Dikobrazočelistí (Hystricognathi) ČELEĎ Morčatovití (Caviidae) PODČELEĎ Morčata (Caviinae) ROD Morče (Cavia) DRUH Morče domácí (Cavia aperea f. porcellus - f. je forma, starší název je Cavia porcellus) (ŠTYS, 2003) 12

3.3 Charakteristika druhu Hmotnost těla: 800-2000g (bereme-li v úvahu i obří plemeno morčat tzv. Cuy) Délka života: 3-8 let (průměrný věk se příliš neliší v závislosti na plemeni, nelze tedy říci, že by některé plemeno bylo dlouhověké oproti ostatním) Charakteristické znaky: válcovité tělo s krátkým a nevýrazným krkem, výrazné uši, které by dle Standardu měly být klopené a nikdy vzpřímené, srst velmi závisí na daném plemeni, vzhled, délka, struktura a zbarvení srsti je velmi variabilní Počet mláďat ve vrhu: 3-6 mláďat Délka březosti: průměrně 70 dní Délka říje: 24 hodin Pohlavní dospělost: u samic 7 týdnů, samec 6 týdnů věku Počet vrhů/rok: 2-3 Doba odstavu mláďat: 5-6 týdnů běžně, je možné odstavit již 3. týden při hmotnosti mláděte minimálně 200g (KONRÁD, 1985) 3.4 Etologie morčat Je obecně platné, že morče domácí patří mezi hlodavce, mezi dalšími členy tohoto řádu se odlišuje schopností hlasových projevů a způsobem péče o mláďata nebo potřebou trávit život ve společenství svého druhu. Morče domácí je inteligentní a komunikativní vůči svému svému okolí, vyžaduje mírné zacházení díky své přirozené plachosti, kterou nelze ochočením nikdy zcela odstranit. Oproti svým divokým příbuzným je toto domácí zvíře aktivní spíše přes den, a to převážně ráno, v době krmení a v podvečer. Po zbytek dne často krátce odpočívají a 13

přitom si k odpočinku vybírají klidnější místo (domek, pelech). Odpočinek probíhá v poloze tzv. pečené kuře s přivřenýma očima, někdy s lehce naježenou srstí, jak je obecně známo. K vyprazdňování si morče na rozdíl od králíka nikdy nevybírá jedno místo, naopak, výkaly trousí po celé ploše, ve které je zvíře chováno, tudíž nepatří mezi zvlášť čistotné živočichy. (VESELOVSKÝ, 2004) Typickým znakem morčete domácího jsou dle mého názoru rozmanité zvukové projevy vydávané vždy za určitým účelem či z jistého důvodu, což usnadňuje nejen komunikaci mezi jedinci, ale také lze rozeznat například zdravotní stav morčete, náladu, momentální rozpoložení. Morče domácí je tvor silně fixován na skupinu svého druhu, proto je v některých zemích omezován chov jednotlivců, což je v ČR běžným způsobem držení. 3.4.1 Sociální chování Vzorec pro chování u domestikovaných morčat se ve své podstatě neliší od chování morčat divokých. Rozdíly lze pozorovat spíše v rozdílných podmínkách či situacích, které evokují u morčat obou skupin určité chování nebo postoj a záleží také na tom, jak často se musí opakovat určitý podnět pro vyvolání reakce. Sociální interakce má tedy u domestikovaných zvířat rozdílný vývoj oproti skupinám morčat divokých. Samec ve skupině domestikovaných zvířat, který je chován ve společnosti nejen samic ale také jiných samců, nebývá agresivní ani ke svým mláďatům obou pohlaví. Mláďata se poté zařadí do hierarchie skupiny bez výrazných projevů agresivního chování a společenství tyto změny přijme bez agrese a stresu. U morčat divokých, která žijí ve stejných sociálních podmínkách, dochází k odlišné reakci. Po narození potomků obou pohlaví v takové společnosti dochází k začlenění narozených dcer do hierarchického žebříčku samic, jehož uspořádání je ovlivněno věkem vyšší věk, vyšší postavení. Narození synové jsou ze společenství vyčleněni bezpodmínečně díky nekompromisní nesnášenlivosti s otci. V takovém případě nelze vyloučit výrazné projevy agrese, které mohou vyústit až v souboje mezi jedinci. (SASCHER, 1994) Na tomto základě byly prokázány vyšší projevy agresivity u morčat divokých a pozitivní projevy sociálního chování u domestikovaných zvířat.(sascher, 1994) 14

Přestože morčata žijí ve skupinách, mají vyvinuto teritoriální chování, i jedinci, kteří jsou držení v domácích podmínkách, si hlídají své teritorium, které v tomto případě představuje klec, či ubikaci, ve které je zvíře drženo. Vlastní území si jedinci značí močí, pomocí pachových žláz. To je záležitost především samců, nicméně i samičky mohou být teritoriální a proto je nutné, při seznamování dvou chovaných morčat dodržovat určitá pravidla, aby nedošlo ke zbytečně vyvolané agresi. (PTÁČEK, 2007) Morčata jsou nekonfliktní a soužití ve skupinách má v mnoha případech pozitivní vliv na jedince, ale může dojít k narušení rovnováhy ve společenství. Častou příčinou projevů agrese u chovaných zvířat bývá nový člen ve skupině. Agrese se projevuje z počátku mírnou formou, zvířata cvakají zuby, mají naježenou srst na hřbetě. Někdy může být konflikt vyřešen na této úrovni, ale dochází i ke skutečnému fyzickému boji. Nový jedinec, který je zařazen do skupiny naruší dosavadní hierarchické uspořádání a žebříček se tudíž vytváří opakovaně. Boje o pozice přichází často za několik dní až týdnů, nově začleněné zvíře si netroufne získávat výhodnější pozici ihned. Nově vytvořenou skupinu v domácím chovu je třeba kontrolovat dostatečně dlouhou dobu. Přirozená skladba skupiny u morčete je jeden samec a tři samice. Pro zamezení počátečním projevům agrese existují jistá opatření. Noví jedinci se zařazují do stálé skupiny na teritoriálně neutrálním území. To znamená mimo prostředí, kde je skupina držena za běžných podmínek (mimo klec, ubikaci, či plastový box). Následuje důkladné vyčištění klece, kde bude skupina s novým členem nadále chována. (VESELOVSKÝ, 2004) 3.4.2 Komfortní chování Morče sice není nijak zvlášť čistotné, co se týká svého prostředí, ale péči o své tělo nikdy nezanedbává a několikrát denně se čistí, v každodenní očistě je zahrnuta nejen péče o srst. Vzhledem k neobratně vypadajícímu válcovitému tělu je morče schopno udržovat v čistotě i svoje uši či anální otvor a předchází tak možnému vzniku infekce. Někteří jedinci dlouhosrstých plemen jsou v péči o svoji srst natolik pečliví, že si vlastní dlouhou srst okusují na poměrně krátkou délku, což jednak znemožňuje držet morčata ve výstavní kondici a dotyční jedinci tak komplikují chovatelům jejich chovatelský záměr. Velmi důležitá je u všech hlodavců obecně péče o zuby. U držených morčat je nutné jim poskytnout vhodné prostředí a materiál, aby tuto svoji potřebu mohla uspokojit. Péče o chrup je velmi důležitá právě kvůli neustále dorůstajícím zubům, které 15

si morčata přirozeně obrušují hlodáním tvrdých předmětů. Ideální je morčatům poskytnou dřevo ovocných stromů a pro obrušování stoliček seno v adlibitní míře, protože obrušovat potřebují nejen řezáky, ale zejména stoličky, které v případě, že přerostou, způsobují největší komplikace při příjmu potravy. (PTÁČEK, 2007) 3.4.3 Sexuální chování Sexuální chování hraje důležitou roli pro udržení rodu a je nezbytné pro přirozenou reprodukci zvířat. Morče má přirozeně silné sexuální pudy a rozmnožování probíhá ve volné přírodě i v zajetí. Samice chovaná v domácích podmínkách je schopna zabřeznout 5x-6x v jednom roce. Ve volné přírodě jsou samičky schopny pouze dvou vrhů za rok. To je považováno za optimální i v případě domácího chovu. Z tohoto důvodu není vhodné trvalé soužití plodného páru v jedné ubikaci. (PTÁČEK, 2007) Samec si partnerku namlouvá bublavým zvukem a kolébavými pohyby v krátkých časových intervalech opakovaně během den a vyčkává na ovulaci samice. Výjimečně se může u samce projevit agrese vůči samici, nebo nastat situace, kdy samec partnerku nepřijme či naopak partnerka odmítne samce. Říje samice se opakuje přibližně každé dva týdny a má podobný projev jako samec při námluvách tj. kolébání se ze strany na stranu, bublavý zvuk. Při pohlazení po zádech se samice prohne, přiléhá k zemi a vystrčí zadeček, je ochotna se pářit. Pár lze chovat společně až do doby porodu, v případě, že u páru nedochází ke zvyšování stresu a agrese. Dva týdny před porodem je samice od samce oddělena, aby měla klid na porod. Je možné seskupit nekonfliktní březí samičky před porodem do jednoho příbytku, dochází tím k absenci stresu z náhlé samoty nastávající matky. (PTÁČEK, 2007) 3.4.4 Problematika chovu dvou samců ve společném teritoriu Toto téma dodnes vyvolává v mnoha chovatelích velmi rozporuplné názory i zkušenosti. Jde především o chov morčat v páru, aniž by bylo nutné řešit nežádoucí reprodukci, či kastraci jednoho z jedinců, jako je tomu v případě společného chovu samečka a samičky. K tomuto problému se lze dostat zvláště tehdy, jestliže se chovatel rozhodne prvotně pouze pro jednoho jedince. V tomto případě je samec vhodnější pro větší přátelskost a mazlivost, také samečci bývají méně bázliví. Jestliže by měl k samečkovi být pořízen nový společník (také samec), je velmi pravděpodobné, že se 16

dva jedinci v době dospívání přestanou snášet. Nicméně existují i informace od chovatelů, že nepřítomnost samic v jedné místnosti může pozitivně ovlivnit soužití dvou samců. Z vlastní chovatelské zkušenosti lze potvrdit, že společný chov dvou samců je skutečně možný, ale jeho průběh je velmi individuální. Záleží také na charakteru dvou dotyčných jedinců. Zatím co existují výjimky u samečků, kteří spolu mohou bez problému vycházet, je možné se setkat i s nesnášenlivou samicí, která musí být kvůli projevům agresivity vůči ostatním držena v izolaci od jiných morčat. Při využití varianty chovu dvou samců pohromadě je velmi důležité zajistit každému jedinci zvláštní bydlení v případě, že jejich společný chov nebude z nějakého důvodu možný. Pokud soužití probíhá bez komplikací, je třeba dvojici každý den pozorovat, zda se sociální postavení jednotlivců nemění, slabší samec se může pokusit bojem o vyšší pozici a může tak vyvolat konflikt. V průběhu soužití si všechna morčata neustále udržují své pozice svým specifickým chováním. Dominantní jedinci někdy pomalu obcházejí slabšího jedince s bublavým zvukem a kolébavými pohyby se posouvají vpřed, přitom vypouští ze svých žláz mírně zapáchající tekutinu, kterou si značkují své území. Situace začne být vážná tehdy, kdy se jeden ze samců začne projevovat hlasitým cvakáním zubů, což je projevem agrese. V této fázi je vhodné jedince oddělit, než dojde k fyzickému boji. (BEHRENDTOVÁ, 2006) Obrázek 1: společně chovaní samci Obrázek 2: samci v ubikaci (Foto: Jana Uhlířová) 17

3.4.5 Zvukové projevy morčat a jejich význam Morčata jsou komunikativní zvířata, která se projevují nejen postojem a pozicí svého těla, ale projevují se také hlasem. Hlasové projevy morčat jsou rozmanité a každý zvuk, který vydávají má svůj určitý význam. Zvíře chované o samotě se projevuje zvukově podstatně méně, než více jedinců chovaných ve skupině, kde mají možnost spolu komunikovat. Jedinci své hlasové projevy nepoužívají pouze pro komunikaci mezi sebou, ale také využívají svoji schopnost pro komunikaci s chovatelem, s člověkem, který s morčetem nějakým způsobem zachází. Pomocí hlasových projevů se morče také dobře naučí reagovat na denní chod domácnosti a podněty svého prostředí. (PAROUBKOVÁ, 2010) Nejčastějším hlasovým projevem morčete je pískání, může mít různou intenzitu hlasitosti s odlišným významem. Často na sebe tímto zvukem morčata volají, matka volá na svá mláďata nebo i mláďata mezi sebou. Tento projev je obvyklý a častý především u morčat, která jsou zvyklá žít ve společnosti dalších členů skupiny, a najednou je vytrženo do samoty. Tímto způsobem hledá ostatní morčata. Další možností tohoto projevu je u morčat vnímavých na své okolí. Morče si velmi rychle spojí různé zvuky domácnosti s určitými zkušenostmi. Například pozná, že potravu dostanou po otevření lednice, zašustěním pytlíku s krmením, po zvuku, který vydává nůž dopadající na kuchyňské prkénko při krájení zeleniny. Morče se tak tímto zvukem dožaduje svého krmení bez ohledu na to, za jakým účelem byla lednice otevřena. (PAROUBKOVÁ, 2010) Nespokojenost morče vyjadřuje krátkým pobroukáváním nebo kňouráním, tento zvuk lze zachytit v situacích, kdy je morčeti prováděno něco nepříjemného nebo něco, co jej znepokojuje např. stříhání drápků, čištění uší, u morčat plemene skinny hlazení po hřbetě (pouze u některých jedinců). (PAROUBKOVÁ, 2010) Když je jedinec spokojený, vydává zvláštní tlumený zvuk, kdy morče tzv. pobrukuje. Zvuk zní, jakoby si jedinec povídal, to je možné zaznamenat při komfortním chování morčat, před odpočinkem po nakrmení chutnou stravou nebo při hlazení morčete na místech, kde je mu to příjemné. (PAROUBKOVÁ, 2010) 18

Při denním odpočinku morčata často relaxují s přivřenýma očima s lehce odstátou srstí a přežvykují na prázdno, vydávají tak zvláštní tichý skřípavý zvuk pomocí zubů. Význam tohoto projevu je takový, že by jedinec neměl být ničím rušen a věnuje se odpočinku. (PAROUBKOVÁ, 2010) Bublavý zvuk je dle mého názoru rovněž jeden z častých a jeho projev má více významů, jež se dají přesně určit na základě postoje morčete. Když morče vydá krátký bublavý zvuk, zní spíše jako vrčení. Může to být reakce na neznámý zvuk z prostředí, například krátký zvuk mobilního telefonu. V případě dlouhého bublání jde o námluvy samečka nebo naopak u samic je projevem nástupu říje. Někdy také může být projevem dominance a teritoriálního chování. Cvakání zuby je jednoznačný projev agrese či strachu. Morče se tímto způsobem může projevovat, když se děje něco, čím je znepokojeno nebo se bojí. Další variantou je projev agrese mezi jedinci a předchází fyzický útok, a to kousnutí. Lze říci, že jde o vážné varování před použitím zubů. (PAROUBKOVÁ, 2010) 3.4.6 Vliv plemene na chování morčat Od počátků domácího chovu morčat bylo vyšlechtěno více než dvacet plemen a stejně tak jako je charakterizuje jejich exteriér, některá plemena mají i odlišné vlastnosti ve svém chování. Tyto rozdíly dle mého názoru nejsou tak výrazné jako povahové diference jednotlivých plemen psů, nicméně i u morčat lze pozorovat určité odlišnosti. U plemene peruánec lze pozorovat živější charakter než u některých krátkosrstých plemen, tato morčata jsou aktivnější, přes den méně odpočívají, jsou komunikativnější. Někteří jedinci mohou být také náchylná na stres nebo změnu denního režimu. 19

Obrázek 3: Peruánec Obrázek 4: Skinny (Foto: Jana Uhlířová) Charakteristické vlastnosti má plemeno skinny, odlišná povaha souvisí s jejich exteriérem. Povrch těla není pokrytý srstí kromě partií čela a nosu. Toto plemeno vyžaduje individuální chovatelský přístup a má zvláštní nároky na podmínky, tato morčata jsou díky absenci srsti citlivá na teplotu a především na průvan. Proto není vhodné místo pro chov klec, ale plastový box, ve kterém je morče lépe chráněno. Příslušníci tohoto plemene jsou proto citliví při manipulaci na studené podložce, na chladno v místnosti, některým jedincům jsou nepříjemné dotyky po pokožce na těle a snáší fyzický kontakt pouze na hlavě. Tato morčata nelze chovat ve venkovním prostředí. Podobný charakter má i plemeno Baldwin, které není v ČR rozšířeno v takové míře jako skinny. Baldwin se od skinny v dospělosti prakticky neliší, pouze mláďata tohoto plemene se rodí osrstěná a v průběhu dospívání línají až do doby, kdy jsou bez osrstění. (ŠNEJDAR, 2010) 3.4.7 Abnormální projevy chování u morčat Jak je obecně známo netypické a opakující se projevy u morčat jsou většinou způsobeny stereotypním denním režimem nebo stále se opakujícím podnětem, který toto chování vyvolává. Zvíře si danou reakci později osvojí a neobvyklou či nežádoucí činnost svévolně opakuje. V tomto případě lze takové stereotypní chování nazývat zlozvykem. 20

U morčat a hlodavců obecně se lze setkat především s neustálým okusováním mříží, pokud jsou chováni v kleci. Jak je obecně známo, taková činnost je způsobena většinou vlivem nudy a velmi obtížně se u zvířat odstraňuje. Nejjednodušším způsobem jak zamezit okusování mříží či pletiva je, zvíře zabavit jinou činností např. pomocí hraček, průlezek, ozvláštněním krmení tak, aby zvíře nemělo úplně snadný přístup k potravě a bylo nuceno jej po malých dávkách získávat prostřednictvím hry. Dojde tak k prodloužení doby přijmu potravy a zvířeti se zkrátí čas, kdy se začne nudit. Často se vyskytující jednostranná činnost u morčat, která nejsou chována v kotcích s pletivem, je vypouštění kuličkových či pístových napáječek. Jedinec si pohrává s pohyblivou kuličkou napáječky a tím vypouští vodu na podložku nebo podestýlku. Dospělí jedinci mají denní spotřebu vody asi 80 ml, pokud jsou krmena šťavnatou stravou, pitný režim je ještě nižší. V případě, že během jednoho dne morče spotřebuje vodu v napáječce o objemu 120 250 ml, je velmi pravděpodobné, že jedinec trpí takovým stereotypním chováním. Dle mého názoru tato činnost není pro morče přímo nijak nevhodná ani nebezpečná. Problém je zde spíše ekonomický. Dochází k nadměrnému opotřebení napájecích zařízení. Dalším nákladem pro chovatele je častá výměna mokré podestýlky, která je mimo jiné vhodným prostředím pro rozvoj bakterií a plísní. Patogeny se pak stávají potenciálním zdrojem nákazy a vzniku zdravotních komplikací zvířat. 21

Jako u předchozího problému je taktéž v tomto případě příčinou nuda. Obecně platí, že částečným řešením je zabavit zvíře v co nejširším časovém úseku pomocí jiných podnětů nebo jej zařadit do skupiny ostatních jedinců. Obrázek 5: krmení v květináči Obrázek 6: seno v kovové kouli (Foto: Jana Uhlířová) Problematickým zlozvykem v chovu morčat je okusování srsti. Tímto chováním trpí obě pohlaví stejnou měrou bez ohledu na plemeno. Následek se projevuje pouze na dlouhosrstých morčatech. Tato činnost se objevuje jak u morčat chovaných samostatně tak ve skupinách. Jedinci mohou okusovat vlastní srst nebo okusují ostatní členové skupiny, kteří mohou být krátkosrstá nebo bezsrstá plemena. Toto chování se může objevit i ve skupině, proto nemusí být příčinou pouze nuda, ale také nedostatek vlákniny v krmivu nebo stres. Okusování srsti nelze přímo zabránit. V případě, že konkrétní jedinec okusuje srst ostatním členům skupiny, je možné jej oddělit do izolace a zabránit tak následkům. (FUKSOVÁ, 2008) 22

Obrázek 7: Okousaná srst peruánce (Foto: Jana Uhlířová) 3.5 Březost samice Samici je vhodné připustit mezi 5-11. měsícem věku z důvodu osifikace pánevní spony, tudíž porod ve věku více než 12 měsíců by mohl být komplikovaný kvůli snížení flexibility porodních cest, popřípadě v důsledku úzkých porodních cest, může dojít k fatálním následkům pro samici i mláďata. Březost u morčat trvá poměrně dlouhou dobu vzhledem k jejich velikosti a druhu. Samice je březí průměrně 68 dní. Normální porod probíhá od 58. do 75. dne. Březost samice se v prvních dnech obtížně identifikuje, přibývání na hmotnosti a zakulacené tvary břicha lze registrovat až po čtvrtém týdnu březosti, u dlouhosrstých kudrnatých plemen ještě později. Chování samice se nemění až do doby několika dní před porodem, kdy se zvýší nervozita samičky. Ještě před porodem se v děloze matky odehrávají důležité vývojové procesy mláďat, kdy plody v období dvou týdnů před porodem otevírají oči a také v prenatálním období probíhá výměna mléčného chrupu za trvalý. Mláďata se rodí již s trvalým chrupem. (VÍTKOVÁ, 2009) 23

3.6 Průběh porodu Obrázek 8: Vysokobřezí samice před porodem (Foto: Jana Uhlířová) Porod u morčat sestává ze tří fází. Fáze otevírací, kdy dochází k přípravě porodních cest na průchod a vypuzení mláďat. Fáze vypuzovací, kdy dochází pomocí kontrakcí k vypuzení mláďat z dělohy v plodových obalech. Porod trvá řádově jednu hodinu. Ve většině případů jsou všechna mláďata do 50 minut narozena, doba porodu závisí na početnosti vrhu. Porod má často hladký průběh a samice nevyžaduje cizí pomoc. V případě skupinového chovu rodících samic může pomoci zkušenější samička, která vybaluje mláďata, pokud nezvládá matka. Zbavit potomky plodových obalů může i chovatel. V tomto případě nehrozí, že by se matka o mláďata odmítla starat. Morče si nestaví pro mláďata žádné hnízdo vystavěné z vlastní srsti, či podestýlkového materiálu. Na základě maximálního přizpůsobení se přirozeným podmínkám a vlivu vývoje tohoto druhu došlo k tomu, že mláďata se rodí natolik vyvinutá, aby mohla takřka ihned po porodu následovat svoji matku v jakémkoliv přesunu. (VÍTKOVÁ, 2009) 3.6.1 Porodní komplikace Kritické období nastává bezprostředně po porodu, když matka nestihne včas všechna mláďata vybalit z plodových obalů. Toto riziko je nejvyšší zejména, když se mládě narodí zadečkem napřed, protože matka instinktivně vybalí z plodových obalů zadeček, který vyšel z porodních cest jako první. Za normálních okolností by matka narušila plodový obal v místě nozder. Hrozí tak zadušení mláděte. (VÍTKOVÁ, 2009) 24

Obrázek 9 a 10: Mrtvý plod nevybalený z plodového obalu (Foto: Jana Uhlířová) Příčinou komplikací je brzký porod počínající dříve než 58. den březosti nebo naopak porod, který nastává později než 72. den březosti. V prvním případě se stává, že se mláďata narodí mrtvá a nedovyvinutá, protože poslední týden před porodem probíhá u plodu ještě mnoho důležitých vývojových změn. V případě druhém kdy porod nastává za více než 72 dní, jedná se o nefyziologickou délku březosti. Je možné, že matka mláďata přenáší a pokud lze zaznamenat pohyb mláďat, je pravděpodobné, že samice ještě porodí bez výrazných komplikací zdravá mláďata. V případě, že se mláďata v děloze matky zjevně nehýbou, zasahuje veterinární lékař. (VÍTKOVÁ, 2009) Obrázek 11 a 12: Nedovyvinutý vrh z předčasného porodu (Foto: Jana Uhlířová) Odmítnutí potomků matkou může nastat především u prvorodiček. U samic, které mají mláďata opakovaně, k této situaci nedochází. Samička po porodu mláďata 25

nepřijme již ve fázi, kdy má potomky vybalovat z plodových obalů. Mláďata tak zůstávají neosušená a hrozí prochladnutí. Je dobré mláďata osušit a matku přesunout do klidného místa, zejména pokud rodí ve společnosti jiných samic. Poté jsou mláďata opakovaně přikládána ke strukům matky. (VÍTKOVÁ, 2009) Je obecně známo, že když matka mláďata odmítá kojit i nadále, mláďata jsou přikládána k jiné kojící samici, která potomky přijme. Dalším řešením je umělá výživa, která se připravuje z umělého mléka pro koťata. Kočičí mléko má největší shodu složení s mlékem morčecím. 3.7 Odchov mláďat Jak již bylo výše zmíněno, samice si pro porod mláďat nestaví žádné hnízdo a ani nevyhledává nic, podobající se vhodnému útočišti ve volné přírodě. Mláďata morčat se rodí naprosto plně vyvinutá, vybavena stálým chrupem (mléčný chrup je vyměněn za stálý již v prenatálním období), plně osrstěná a vidí. Mláďata jsou v domácích podmínkách porozena na podestýlku a není třeba ubikaci, či klec nijak připravovat pro účely porodu. Mláďata po porodu, osušení a prvním napití, se aktivně pohybují po prostoru. Hmotnost čerstvě narozených morčat se pohybuje od 70 g do 100 g. Porodní hmotnost morčete je tedy srovnatelná a s porodní hmotností některých miniaturních plemen psů. (VÍTKOVÁ, 2009) Obrázek 13:mládě 3 dny po narození Obrázek 14: mládě plemene hladké (Foto: Jana Uhlířová) 26

Péče o mláďata není pro matku příliš náročná právě díky relativní samostatnosti mláďat již od porodu. Narození potomci jsou schopni již 4 dny po porodu přijímat pevnou stravu stejně jako jejich matka. Z vlastních chovatelských zkušeností lze říci, že mláďata začínají na pevné stravě zkoumat nejdříve měkké a chuťově atraktivní složky např. zelenina a ovoce. Ve věku jednoho týdne začínají v malém množství požírat stébla sena, poté teprve přijímají krmné směsi v podobě granulí. Do období 4 týdnů je i přes příjem pevné stravy mateřské mléko velmi důležité a mláďata jej přijímají společně s pevnou stravou. Ve čtyřech týdnech jsou mláďata většinou odstavena, nicméně neopomenutelným kritériem pro odstav je spíše hmotnost mláděte než věk. Všechna morčata by měla při odstavu vážit alespoň 200g, proto mohou menší jedinci zůstat u matky déle. (VÍTKOVÁ, 2009) Během pobytu u matky se mláďata učí především socializaci, přijmu pevné stravy, průzkumu okolí a hře se svými sourozenci ve vrhu. (HANZLÍK, KŘEČEK, 2006) Obrázek 14: Matka při kojení Obrázek 15: Matka s mláďaty (Foto: Jana Uhlířová) 3.8 Onemocnění morčat Dle mého názoru morčata ve své podstatě nejsou náchylná na onemocnění a netrpí zdravotními komplikacemi. V ojedinělých případech ale může dojít ke zdravotním problémům, které nastávají náhodně nebo může nemoc vzniknout jako následek vlivem šlechtění. Některá plemena jsou na určitá onemocnění více náchylná než ostatní. 27

3.8.1 Onemocnění kůže Kožní potíže u morčat jsou jedním z důvodů návštěvy veterináře. Na tyto choroby má kromě parazitů určitý vliv i plemeno morčat. (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.1.1 Dermatofytózy (plísně) Plísní jsou nečastěji napadena mláďata nebo jedinci, kteří jsou často stresováni. U mladých morčat se plíseň rozvíjí nejčastěji v důsledku působení stresu (časté přesuny, stěhování k novým majitelům prostřednictvím několika přechodných stanovišť a výstav, nové prostředí, nová skupina jedinců). Dermatofytóza se začíná objevovat na nose a na uších. U dlouhosrstých morčat dojde k vypadávání srsti v postižené oblasti. Kůže je bílá, olupuje se a vytváří se skvrny kruhového tvaru. Když se léčba plísně nezahájí včas, může se dále rozšiřovat na další části těla. Původce plísně stanoví veterinární lékař, který provede, seškrab kůže. Následně se plíseň léčí přípravkem Imaverol (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.1.2 Svrab Toto onemocnění se rovněž projevuje na kůži, ale původcem je parazit zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako plíseň vypadáváním srsti a tvořením stroupků na kůži. Oproti dermatofytóze svrab způsobuje silné svědění kůže. Toto onemocnění se také projevuje na chování zvířat. Způsobuje nervozitu, intenzivní drbání, otírání se o předměty apod. (VÍTKOVÁ, 2009) Svrab je diagnostikován veterinárním lékařem pomocí seškrabu kůže a léčen přípravkem Ivomec. (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.1.3 Svědivost kůže Svědivost kůže je způsobena přítomností ektoparazitů všenek. Jedná se o drobné parazity světlé barvy o velkosti řádově v milimetrech. Nejlépe se dají vypozorovat v oblasti hlavy a ve středu chlupových vírků. (VÍTKOVÁ, 2009) Všenky jsou v srsti morčat pozorovatelné pouhým okem a podobně jako blechy zapříčiňují svědění kůže. Kůže může být vlivem opakovaného škrábání zarudlá či podrážděná a u zvířat lze pozorovat vyšší nervozitu. Tito parazité mohou také způsobovat 28

snížení kvality srst tj. vyšší lámavost chlupů, srst je řidší a bez lesku. (VÍTKOVÁ, 2009) Problém s výskytem všenek v chovu se řeší lokálně, ale také plošně, pokud se vyskytují v chovu více kusů pohromadě. Doporučenými přípravky na všenky jsou Biokill, Frontline nebo Ivermectin, který lez aplikovat injekčně nebo zevním užitím (potření kůže postižených částí těla). Dalším přípravkem je Arpalit Neo, který je aplikován sprejovým či pěnovým aplikátorem na celé tělo zvířete. Tímto přípravkem je vhodné ošetřit všechny jedince. Druhým korkem je dále desinfekce klecí či plastových kotců a prostředí, ve kterém se morčata pohybují. (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.1.4 Absces Jedná se o poměrně běžné onemocnění, které se sekundárně projevuje na kůži či v podkoží. Nejde ovšem primárně o typický kožní problém. Absces vzniká nejčastěji vlivem úrazu či poraněním sliznic jako je kousnutí, zranění dutiny ústní o ostré částice v krmivu, píchnutí stébla sena do oka. Do poraněné části sliznice se dostávají bakterie a v blízkosti mízních uzlin se vytvoří zánětlivý kulovitý útvar vyplněný hnisem. (VÍTKOVÁ, 2009) Nejúčinnější léčba je návštěva veterinárního lékaře, který absces ošetří chirurgicky, otevře absces a vypustí tekutinu, poté ošetří místo výplachem antibiotiky. Preventivně je důležité dohlížet na kvalitní a v tomto směru bezpečnou strukturu stravy a čisté prostředí v chovu, aby došlo k omezení výskytu patogenů, které mohou v případě poranění vyvolat zdravotní komplikace či zánět. (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.2 Onemocnění dutiny ústní a trávicí soustavy Je obecně platné že, dutina ústní bývá u morčat velmi častým důvodem návštěvy veterinárního lékaře především kvůli zubům, které morčatům neustále dorůstají. 3.8.2.1 Nechutenství Omezení nebo úplné odmítání přijmu potravy je považován za akutní zdravotní problém, který může mít mnoho příčin a jejich stanovení tudíž trvá o to déle. Morče je 29

zvíře uzpůsobené k přijímání potravy po malých dávkách po dobu celého dne a není pro něj přirozené mít prázdný trávicí trakt. (VÍTKOVÁ, 2009) Diagnóza jednoho onemocnění se tak může diametrálně lišit v příčinách. Jedním z možností vzniku nechutenství u morčete je stres. Pokud je zvíře ve stresu, ztrácí chuť k jídlu a nejjednodušším řešením je poskytnout jedinci dostatečný klid popřípadě podat dávku antidepresiv pro urychlení nápravy. (VÍTKOVÁ, 2009) Většinou je omezení příjmu potravy zapříčiněno bolestivostí zubů, které mohou přerůstat a ostré hrany se zařezávají do měkkých tkání sliznice. Morče tak neztrácí chuť k jídlu, ale díky bolestivosti při krmení přijímá potravu velmi málo v závislosti na míře bolesti. Řešením je úprava přerostlých zubů veterinárním lékařem a potíže velmi brzy ustanou. U anorektického morčete je dobré zkontrolovat alespoň řezáky, může se stát, že si je jedinec vyrazí při úrazu a nemůže tak konzumovat příliš tvrdou stravu, v takovém případě by mělo jako řešení postačit krmení nastrouhanou šťavnatou stravou. (VÍTKOVÁ, 2009) Když jedinec odmítá přijímat krmivo sám, je nutné dokrmovat uměle. Při nechutenství je dobré do směsi přidávat B komplex. Podle anglické veterinářky Ruelokke velmi dobře funguje podání 0,5 ml brandy nebo whisky. Někdy může podobný úspěch sklidit také přítomnost jiného morčete, pokud možno submisivní povahy, nebo podání oblíbeného pamlsku, zeleniny či ovoce. (VÍTKOVÁ, 2009) Pokud je nutné sestavit příkrmovou směs, jsou často užívány jako základ oblíbené druhy šťavnaté stravy nastrouhané na jemno, glukopur, podpůrné výživné pasty, voda.(vítková, 2009) 3.8.2.2 Průjmová onemocnění Špatná funkce trávicího traktu projevující se průjmovými obtížemi dle mého názoru může mít více příčin. Jedním z důvodů, proč morče trpí průjmem, může být špatné složení stravy, nevyhovující ovoce a zelenina, individuální citlivost jedince na určitý druh šťavnatého krmiva nebo infekce. Infekční průjem je způsoben především bakteriemi salmonely a clostridií, dále koronaviry, rotaviry a parazity například kokcidie. (VÍTKOVÁ, 2009) 30

Ať už má průjem jakoukoli příčinu, je nutno stanovit diagnózu a problém následně řešit odpovídající léčbou vzhledem k původci špatné trávicí funkce. V případě nevhodného krmení postačí upravit krmnou dávku, snížit příjem šťavnatých krmiv a několik dní podávat dietní stravu, to znamená pouze seno a vodu. V případě infekčního průjmu je dobré svěřit léčbu zvířete veterinárnímu lékaři. Proti parazitárnímu průjmu způsobenému kokcidiemi je možné zahájit prevenci přidáním kyselé složky do napájecí vody (ocet, Acidomid K). (VÍTKOVÁ, 2009) 3.8.3 Ostatní časté zdravotní komplikace 3.8.3.1 Oční výtok Jakékoliv problémy s vyšší intenzitou slzení mohou mít různý původ. Přesto bývá u morčat velmi častou zdravotní komplikací. Výtok z očí může být způsoben vlivem vnějšího prostředí v tom lepším případě, co se řešení týká. Příčinou velmi často bývá průvan, příliš prašná podestýlka nebo mechanické poranění oka. Častou příčinou výtoku může být také vyšší koncentrace amoniaku v prostředí způsobená znečištěnou podestýlkou. V těchto případech postačí zvýšit hygienu v chovu, zajistit lepší bezpečnost zvířat z hlediska úrazů a zamezit průvanu. (VÍTKOVÁ, 2009) Další variantou, která způsobuje výtok z očí je infekce, postižení víček, neprůchodnost slzných kanálků, onemocnění zubů, absces v očnici. K neprůchodnosti slzných kanálků dochází zanesením kanálku zhoustlými slzami hnisem a nečistotami, které vznikají přítomností patogenů. Kanálek se ucpe a stává se tak neprůchodným, tudíž slzy opouští oko přes víčko. Při postižení víček dochází k vychlípení okraje očního víčka směrem ven do oka, které je pak citlivější a náchylnější na průvan a zanesení nečistot, k vychlípení víček směrem dovnitř k oku nebo k abnormálnímu směru růstu řas, které dráždí oko. Infekční výtok je často způsoben bakteriemi různého druhu. (VÍTKOVÁ, 2009) Všechny výše uvedené případy je třeba léčit očními kapkami a mastmi dle doporučení veterinárního lékaře. V případě vážnějších komplikací je nutný chirurgický zákrok. (VÍTKOVÁ, 2009) 31

4 VÝSLEDKY ETOLOGICKÉHO POZOROVÁNÍ V průběhu roku 2012 byla vypracována celkem čtyři etologická pozorování se zaměřením na přirozené chování morčat ve skupině. K pozorování byly využity dvě skupiny morčat. Jedinci chovaní celoročně ve venkovních ubikacích a jednici chovaní ve vnitřních podmínkách při pokojové teplotě. Sledování probíhalo ve dvou ročních obdobích a to v létě a v zimě. Pozorování probíhalo v intervalu 10 min, kdy byl proveden zápis činností jednotlivců do etogramu. Účelem pozorování bylo zaznamenat rozdíly v denním režimu u skupiny chované ve venkovních podmínkách v letním a zimním období. Bylo zachyceno, jak se mění aktivita a denní režim morčat v závislosti na změnách teploty a délce denního světla. U skupiny chované celoročně při stálé pokojové teplotě bylo předpokládáno, že roční období nebude mít tak výrazný vliv na aktivitu jedinců, což bylo následně potvrzeno. 4.1 Charakteristika skupiny ve venkovním chovu Byla pozorována pětičlenná skupina, která se skládala pouze ze samic plemene hladké obyčejné. Žádná ze samic nebyla březí a skupina byla stálá po dobu jednoho roku, tudíž byly vyloučeny podněty vyvolávající stres nebo nadměrný neklid. Skupina jedinců působila vyrovnaně, v dobrém zdravotním stavu a kondici. Nejstarší (dominantní) samice byla dvouletá, nejmladší členka skupiny měla jedenáct měsíců. 4.1.1 Popis etologického pozorování dne 3. 1. 2012 Pozorování začalo v 9:00 hodin ráno, asi deset minut po podání krmiva. Proto se všichni jedinci věnovali příjmu potravy, která sestávala z granulované směsi a objemného krmiva (seno). Celá skupina se věnovala krmení následujících třicet minut poměrně intenzivně. Po krmení byla u sledovaných morčat zaznamenána pohybová aktivita, která po dobu dopoledního pozorování byla po krmení nejvyšší. Morčata se pohybovala po ubikaci a věnovala se komunikaci mezi sebou a také komfortnímu chování a hygieně, což je u morčat po krmení běžné a přirozené. Vzhledem k teplotě vzduchu se celá skupina držela více pohromadě a samice se navzájem zahřívaly, aby si udržely tělesnou teplotu. Těsný fyzický kontakt byl udržován převážně při odpočinku, kdy samice ležely 32

velmi těsně u sebe v zadním rohu ubikace. V době odpočinku bylo možné zaznamenat pouze občasnou aktivitu jednotlivců, kdy morčata přerušila odpočinek kvůli napojení či příjmu potravy. Právě v této fázi pozorování došlo k malému konfliktu mezi dvěma samicemi, kdy se jedna z nich snažila dostat přes druhou samici ze zadního rohu ubikace. Samice, která se věnovala odpočinku, dala najevo, že nechce být rušena cvakáním zubů. Poté se přesunula do protějšího rohu ubikace. 4.1.1.1 Vyhodnocení Během pozorování bylo evidentní, že se jedná o stálou skupinu, ve které neproběhly v poslední době žádné změny týkající se přibývání či výměny jedinců. Samice vůči sobě téměř nebyly agresivní. Morčata chovaná venku projevovala v zimním období sníženou pohybovou aktivitu. 4.1.2 Popis etologického pozorování dne 13. 7. 2012 Sledování skupiny bylo započato v devět hodin ráno krátce po krmení. Od zimního pozorování se stálá skupina dospělých samic rozrostla o dva vrhy mláďat. Další ze samic byla březí asi ve 45. dni březosti. Atmosféra ve skupině se od zimního pozorování výrazně změnila nejen z důvodu změny počasí, ale především kvůli nově narozeným mláďatům. Samice se z počátku věnovaly příjmu potravy i s mláďaty, která byla již přibližně jeden týden stará. Potvrdil se tedy fakt, že jednotýdenní mládě již začíná přijímat i pevnou stravu. Doba krmení byla díky činnosti mláďat několikrát přerušena a potomci se dožadovali kojení. Matky obou vrhů průběžně přerušovaly příjem potravy komfortním chováním a věnovaly se také hygieně mláďat. V celé skupině včetně mladých jedinců nedošlo k žádným projevům agresivity po celou dobu pozorování. Mláďata výrazně podpořila aktivitu v ubikaci svým hrám, rychlým pohybům a jejich typickým vyskakováním do výšky. Samice si navzájem velmi dobře vypomáhaly s usměrněním a výchovou mláďat, ale bylo vysledováno, že každá matka kojila pouze své vlastní potomky. V případě zájmu jiného mláděte ovšem nedocházelo k žádné agresi ze strany samice ani matek mezi sebou. 33

Před polednem se aktivita celé skupiny snížila díky teplému počasí a do ubikace byly uloženy chladící láhve se studenou vodou. Proto se postupně celá skupina vystřídala u odpočinku na vytvořeném chladném místě. Mláďata vždy odpočívala v těsné blízkosti své matky. V jednotlivých vrzích bylo snadno rozeznatelné, který jedinec je nejsilnější a nejslabší. Největší mláďata neměla téměř vůbec potíže s některými druhy pevné stravy jako např. čerstvé ovoce a zelenina. Bylo zaznamenáno, že mláďata upřednostňují sladké šťavnaté krmivo, to znamená ovoce před zeleninou. Dospělí jedinci dávali přednost salátové okurce kvůli vyššímu obsahu vody. Obrázek 16: Vrh mláďat s matkou Obrázek 17: Příjem pevné stravy (Foto: Jana Uhlířová) 4.1.2.1 Vyhodnocení Aktivita skupiny se výrazně zvýšila vzhledem k pozorování provedeného v zimním období. Bylo zřejmé, že teplota ovzduší a roční doba má na morčata chovaná venku poměrně zásadní vliv. Po dobu sledování nebylo zaznamenáno, že by porod dvou vrhů mladých morčat vyvolal ve stálé skupině dospělých jedinců jakékoliv negativní změny. Rovněž nebyly zachyceny žádné známky či projevy stresu u jednotlivců, vyvolané sociálními vztahy. Chování zvířat bylo ovlivněno pouze vysokou teplotou v poledních hodinách a mohlo tak ve zvířatech vyvolávat teplotní stres. 34

4.2 Charakteristika skupiny morčat ve vnitřním chovu K etologickému sledování přirozeného chování morčat ve vnitřním chovu byli vybráni dva jedinci samčího a samičího pohlaví plemene skinny. Jedná se o plemeno šlechtěné pro absenci srsti, které má jisté specifické povahové vlastnosti a odlišnosti chování v některých situacích. Pozorovaný samec měl spíše abnormálně flegmatickou povahu. Samice byla naopak citlivější na většinu podnětů z okolí. Příčinou vyšší nervozity a vnímavosti prostředí u samice mohla být krátká doba pobytu v novém prostředí (3 týdny). 4.2.1 Popis etologického pozorování dne 17. 2. 2012 Morčata měla během pozorování k dispozici vlastní plastové boxy, ve kterých jsou chována zvlášť. Dále byl zvířatům k dispozici volný přístup z plastového boxu do výběhu, kde spolu mohla být v bezprostředním kontaktu. Samice umístěná do chovu před třemi týdny byla značně nervózní, protože se ještě plně neaklimatizovala na nové prostředí. U samičky bylo vypozorováno mnohem častějších hlasových projevů než u samce, který byl na prostředí a denní režim již zvyklý. Samec se proto věnoval převážně příjmu krmiva, či odpočinku ve vlastním plastovém boxu. Nevyvíjel mnoho pohybové aktivity, což u skinny morčat není úplnou výjimkou. Nicméně stresová situace u samice vyvolala podstatně vyšší pohybovou aktivitu a pobíhala neklidně po plastovém boxu. Během pozorování se morčata několikrát přesunula do výběhu mimo plastové boxy. Samice se pokusila navázat kontakt se samcem tak, že se hlasově projevovala a zároveň do samce strkala hlavou a snažila se přiblížit těsně vedle něj. Velmi zvláštní byla samečkova pasivita vůči jeho družce. Zmíněné chování by mohlo být způsobeno tím, že samice byla ještě mladá a nevyvolala v samci žádné sexuální pudy. Věnoval se vlastnímu odpočinku na dece a samice jej téměř nezajímala. 35